Mezitím všem milým krajanům krajanský pozdrav!
Vídeň, prosinec 1913.
Gesichte, dann könnten wir das Versäumte nachtragen. —
Indessen allen lieben Heimatsgenossen landsmannschaftlichen Gruß!
Wien, im Dezember 1913.
Stesk po domově!
Na dolním náměstí naproti hostinci U Jelena stál starý Strunzbäckenův dům. V přízemní světničce jsem jako malý chlapec prožil první Vánoce, které mi utkvěly v paměti. Na Štědrý večer mi maminka ozdobila milý stromeček a já jsem na jejím měkkém náručí s jasným jásotem obdivoval zářící světýlka, červenolící jablíčka a zlaté ořechy. Ten večer se šlo spát později než jindy. Když všechna světla zhasla, nakukovaly do okna zlaté vánoční hvězdy, a nemýlím-li se příliš, viděl jsem tenkrát venku procházet i samotné Jezulátko — všechny tyto nádhery se musely odehrát někdy ke konci šedesátých let.
A ještě jednou, snad jen o pár let později, slavili nájemníci ve Strunzbäckenově domě milé Vánoce. Stromeček zase zářil jasným svitem světel a drobné dárky od Ježíška těšily oko i srdéčko chlapce zmámeného radostí, který už tehdy stál na vlastních nohou. Vtom náhle pronikavé výkřiky z ulice. Rodiče vyběhli ven a záhy se vrátili s bledou tváří. Rychle se naplnil kufr s věcmi a matce se naložil na nosič i s veškerým peřím. Mou malou osobu bleskurychle zabalili do velkého šátku, který mi ovázali kolem ramen a beder, a pak jsme spěchali ven na hlučné náměstí, které se rozléhalo rachotem vozů a divokým křikem. Dobrá matka spíš běžela než šla, přes svůj náklad na zádech a plačícího chlapce, kterého táhla za ruku. Když jsme spěchali kolem hostince „U Rytíře" nahoře na náměstí,
Heimweh!
Am unteren Marktplatze gegenüber dem Hirschenwirtshause stand das alte Strunzbäckenhaus. In dem ebenerdigen Stübchen daselbst erlebte ich als kleines Büblein das erste Weihnachtsfest, das mir im Gedächtnis geblieben ist. Am heiligen Abende hatte mir die Mutter ein gar liebliches Christbäumchen geschmückt und auf ihrem weichen Arme bewunderte ich helljauchzend die strahlenden Lichtlein, die rotwangigen Aepfel und goldenen Nüsse. Später als sonst ging es an diesem Abende zubette. Als alle Lichter verlöscht waren, lugten die goldenen Himmelssterne der Weihnacht zum Fenster herein, und wenn ich mich nicht sehr getäuscht habe, so habe ich das leibhaftige Christkindlein draußen vorüberziehen gesehen — alle diese Herrlichkeiten mögen sich so gegen das Ende der sechziger Jahre ereignet haben.
Und wieder einmal, vielleicht nur einige Jahre später, feierten die Quartierleute im Strunzbäckenhaus das liebe Weihnachtsfest. Wieder strahlte das Bäumchen im hellen Lichterglanze und die kleinen Liebesgaben des Christkinds entzückten das Auge und Herzlein des freudetrunkenen Knaben, der nunmehr schon auf eigenen Füßen stand. Da plötzlich gellende Schreie von der Gasse. Die Eltern eilten hinaus und kehrten alsbald mit bleichem Antlitz wieder zurück. Rasch wurde ein Koffer mit Habseligkeiten angefüllt und der lieben Mutter nebst allem Federbettzeug auf einem Buckelkorb geladen. Meine kleine Person wurde blitzschnell in ein großes Tuch gehüllt, das mir um Schultern und Lenden geschlungen ward, dann eilten wir auf den lärmenden Markt hinaus, der von Wagengerassel und wildem Schreien widerhallte. Die gute Mutter lief mehr als sie ging, trotz ihrer Last auf dem Rücken und des weinenden Knaben, den sie an der Hand nachzog. Als wir droben am Marktplatze am Gasthof „zum
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.