vyšlehl z Řeznické uličky, která tam ústí, sloup ohně sahající až k nebi a kolem nás sršely miliony jisker a jiskřiček. Ještě dnes to všechno vidím, jako by to bylo tenkrát, když zavřu oči, a slyším i horlivé troubení hasičů, až mi z toho běhá mráz po zádech. Teprve když jsme se dostali z dosahu neštěstí směrem k Řetězovému mostu, zpomalila udýchaná matka krok, abych ji lépe stačil. Hluboko dole šuměly tmavé vody Ohře a naproti nám svítil, ozářený odleskem mohutného ohnivého sloupu, honosný hostinec U Konvice, který nás i mnohé jiné plačící ženy a děti oné dlouhé hrůzné noci pohostinně přijal. Na lavici mi pak matčina láska připravila z přineseného peří lůžko, na němž jsem nakonec blaženě usnul, i když se mi ve snu ozářený stromeček tu a tam vzňal až k nebi a pokaždé mi na postýlku nasypal tisíc krásných ohnivých hvězdiček. Bude to jistě zaznamenáno v městské kronice, zda ten zlý požár v oné ulici napáchal velké škody — já sám jsem tam ještě dlouhá léta poté vídal ohořelé zbytky zdí a hromady sutin.

Z vánočních svátků následujících let mi zvlášť milé zůstaly v paměti ty, kdy jsme my děti nahoře v nádherném kostele, který se tak malebně opírá o starý hrad, u jesliček s posvátnou úctou vzhlíželi k milému Jezulátku a pak jasnými hlásky zpívali důvěrnou vánoční píseň:

„Ihr Kinderlein kommet, o kommet doch all, Zur Krippe her kommet in Betlehems Stall"

Jestlipak se tam ještě dnes modlí a zpívá nové dětské pokolení tak, jako jsme to kdysi v blažených dětských letech dělávali my? —

Mezitím se ale Strunzbäckenova světnička stala pro rostoucí rodinu příliš malou a jednoho dne jsme si zařídili domov v našem starém rodovém domě tam nahoře v Lesní vsi na úpatí ctihodného Krudumu; tam nás pak čekala i pro nás děti mnohá radost,

věta pokračuje na dalším listu ⟶