Vyděšeni spěchají obyvatelé domu z jasně osvětlené vánoční jizby a nacházejí tiše sténající ženu na kamenné dlažbě před dveřmi. V mžiku je teď ubohá ženuška v bezpečí, a v tom starém domě se zvoničkou se hned rozpoutá docela zvláštní vánoční slavnost, a v teplé jizbě uvnitř hoří posvátné vánoční svíce tentokrát celou noc. Po několika hodinách ale opouštějí dva muži s holí a lucernou vesele dům a míří směrem k lesu: nesou radostnou zprávu ještě v tu Svatou noc do Literbach-Čistá, že matka tam dole za lesem je ve spřáteleném domě dobře opatřena a že jí dobrotivý vánoční anděl vložil do klína živé Jezulátko. — — —
Od té doby uplynulo mnoho, mnoho let. Tento dojemný příběh o lauterbašské mlékařce jsem v mládí slýchal vyprávět a už dávno na něj zapomněl. Vloni jsem se náhodou — bylo to opět při vánoční slavnosti krajanského spolku ve Vídni — potkal na parketu slavnostního sálu jednoho v hlavním městě dobře známého krajanského umělce, s nímž jsem si nejprve formálně vyměnil pár slov. Tak mimochodem jsem se ho pak zeptal i na jeho rodné místo. „Jsem z Literbach (Čisté)," začal, „ale vlastně jsem se tam nenarodil, nýbrž v nedaleké sousední vesnici na cestě z Lokte do Literbach(Čisté). Ve starém domě se zvoničkou jsem byl se svou matkou hostem prvních dnů svého života."
Při tomto odhalení mi zaplesalo srdce. Tak jsem přece jen ještě potkal to „Jezulátko" lauterbašské mlékařky, které přišlo na svět pod stejnou střechou jako já! Toho dobrého muže bych po tomto zjištění rád objal, ale nešlo to, protože by na to koukalo příliš mnoho jiných lidí. Snad se mu ale jednou dostanou do rukou tyto řádky, jimiž jsem chtěl jeho zesnulé statečné maminčince postavit skromný pomníček, a pak bychom mohli to zameškané napravit. —
Dorfes, und dort sogar schon das befreundete Haus — gottlob, nun hat die Not ein Ende. Mit einem Aufschrei sinkt die zu Tode Ermattete vor dem ersehnten Ziele zusammen.
Erschrocken eilen die Insassen aus der hellerleuchteten Weinachtsstube und finden das leise wimmernde Weib auf den Steinfließen vor der Türe. Im Nu ist nun das arme Weibchen geborgen, und nun hebt in dem alten Hause mit dem Glockentürmchen alsbald eine gar seltsame Weihnachtsfeier an, und in der warmen Stube drinnen brennen die heiligen Christkerzen diesmal die ganze Nacht. Nach einigen Stunden aber verlassen zwei Mannsleute mit Stock und Laterne frohgemut das Haus und schlagen die Richtung gegen den Wald zu ein: sie bringen die frohe Botschaft noch in der Christnacht nach Lauterbach, daß die Mutter da drunten über dem Wald im befreundeten Hause gar wohl versorgt ist, und daß ihr der gütige Weihnachtsengel ein leibhaftiges Christkindlein in den Schoß gelegt hat. — — —
Seither sind viele, viele Jahre vergangen. Ich hatte die rührende Geschichte vom Lauterbacher Milchweib in jungen Tagen erzählen gehört und sie schon lange vergessen. Da traf ich vor Jahresfrist — es war just wieder eine Weihnachtsfeier der Landsmannschaft in Wien — auf dem Parkett des Festsaales einen in der Residenz gut bekannten landsmännischen Künstler, mit dem ich zuerst förmlich einige Worte tauschte. So von ungefähr fragte ich ihn dann auch um seinen Stammesort. „Ich bin ein Lauterbacher", hub er an, „aber eigentlich bin ich nicht dort geboren, sondern im nahen Nachbarsdorf am Wege von Elbogen nach Lauterbach. In dem alten Hause mit dem Glockentürmchen bin ich mit meiner Mutter die ersten Tage meines Lebens zu Gaste gewesen."
Mir ging das Herz auf bei dieser Eröffnung. So bin ich nun doch noch dem „Christkind" der Lauterbacher Milchfrau begegnet, das unter gleichem Dache wie ich zur Welt kam! Ich hätte den guten Mann daraufhin gerne umarmen mögen, aber es ging nicht, weil zuviel andere Leute aufgeschaut hätten. Vielleicht aber kommen ihm diese Zeilen, mit denen ich seinem verewigten tapferen Mütterlein einen bescheidenen Denkstein setzen wollte, einmal zu
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.