zazvonil zvonek naposledy; poté byl i se svou věžičkou sundán." - Copak by nakonec i zvony mohly mít duši? O tom našem bych tomu skoro věřil.
Kdo má chuť, ať se mým fantaziím směje; musel jsem si něco vypsat ze srdce, a teď je mi lehčeji.
Nyní ale odložím pero a pospíším ven do svého zeleného revíru. Dnes je neděle, tak honem nahoru k Mikulášskému kostelíčku, kde dobří duchové lesní domoviny slaví svou mši a ptáčci kolem v korunách stromů k tomu vyhrávají. Komu je to dáno, ten se může této lesní pobožnosti zúčastnit a zpívat a modlit se spolu. Trochu tomu rozumím a pevně jsem se držel; potom jsem však jásavě obešel Krudum, abych z jeho slunného vrcholu hlasitým jásotem pozdravil velikou, nádhernou domovinu.
Christi —
das Glöcklein zum letztenmal geläutet; darnach wurde es samt seinem Türmchen herabgenommen." — Sollten am Ende die Glocken auch eine Seele haben? Von der unseren möchte ich es beinahe glauben.
Wer Lust hat, mag über meine Phantastereien lachen; ich hab mir etwas von der Seele schreiben müssen, und jetzt ist mir leichter.
Nun aber will ich die Feder weglegen und hinaus eilen in mein grünes Revier. Heute ist Sonntag, da heißt es schnell hinauf zum Niklaskirchlein, wo die guten Geister der Waldheimat ihr Hochamt halten, und die Vöglein rings in den Zweigen musizieren dabei auf. Wem's gegeben ist, der kann an dieser Waldandacht teilnehmen und mitsingen und beten. Ich verstehe mich ein wenig darauf und habe fest mit gehalten; dann aber bin ich jauchzend den Krudum herumgestiegen, um von seinem sonnigen Gipfel die große, herrliche Heimat mit lautem Jubelruf zu grüßen.
Zase jeden vánoční příběh, a k tomu skutečně pravdivý, se spoustou sněhu na cestách i loukách a s hvězdným třpytem nad nočním lesem.
O vánočním čase se náš Slavkovský les (Kaiserwald) vždy skvěl v knížecím bílém hermelínovém rouchu a v rauhnachtech (posvátných nocích mezi Vánocemi a Třemi králi) svítila domácí obloha na zasněžený les svým nejkrásnějším hvězdným ozdobím tak, že to jen jiskřilo a třpytilo se, jako by byly nad krajinou rozsety miliony nádherných drahokamů.
Vysoko na nebeském oblouku táhla tiše Mléčná dráha se svým jasným hvězdným hemžením od jihu k severu, a pod ní vedla ve stejném směru místy dost hrbolatá cesta z Lauterbašské výšiny kolem vysokého vrchu Rozhledy a Krudumu dolů lesem do Ohárecké kotliny — tři dobré hodiny z kopce, hned mohutným vysokým lesem, hned mladým porostem, kolem osamělých vod; pak ale přátelskými vesnicemi, z jejichž dvorů probleskovala útulná světýlka, a nakonec strmě dolů úzkými stráněmi až k hrdě se tyčícímu, hradem korunovanému městu Lokti.
Das Lauterbacher Milchweib.
Wieder eine Weihnachtsgeschichte und noch dazu eine wirklich wahre, mit viel Schnee auf Flur und Weg und eitel Sternengeflimmer über dem nächtlichen Wald.
Zur Weihnachtszeit prangt unser Kaiserwald ja immer in fürstlich weißem Hermelinkleide, und in den Rauhnächten leuchtet der heimatliche Himmel mit seinem schönsten Sternenschmucke auf den verschneiten Forst hernieder, daß es hellauf blitzt und glitzert, wie wenn Millionen herrlichster Edelsteine über das Land gestreut wären.
Hoch am Himmelsbogen zieht still die Milchstraße mit ihrem hellen Sternengewimmel von Süd nach Nord, und unter ihr führt in gleicher Richtung ein stellenweise recht holpriger Weg von der Lauterbacher Höhe am hohen Knock und Krudum vorbei durch den Wald hinab ins Egertal, drei gute Stunden bergab, bald durch stämmigen Hochwald, bald durch junges Getriebe, an einsamen Wassern vorbei; dann aber durch freundliche Dörfer, aus deren Höfen trauliche Lichtlein blitzen, zuletzt steil abwärts durch enge Triften zur stolzaufragenden, burggekrönten Stadt
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.