Teď si však chci ty vážné myšlenky násilím vytřepat z hlavy, a s hloubáním je zároveň konec, jakmile mi z hřbetu hory zazáří vstříc přívětivá krudumská osada Milíře (Kohling). Nyní zahnu rychle vpravo do kmenového lesa a za pár minut jsem nahoře na vzdušné výšině. Roztomilá mladá srnka na mě udiveně kouká z houští: co tu vlastně hledám. Milá kozičko, jdi si klidně svými zelenými stezkami, mě ale nech jít ke skalisku na vrcholu hory; tam je vskutku mohutný vyhlídkový bod, na němž v šedivém dávnověku naši prapředkové vyhlíželi nad domovským krajem, kde daleko zářící ohně zvěstovaly tíseň nebo vítězství a kde se snad i bohům Valhaly přinášely prosebné a děkovné oběti. A i dnes se mi rozšiřuje pohled přes hory a údolí. Tam na obzoru na mě kynou valové výšiny Krušných hor, a mezi nimi a mnou leží nádherný kus rodné země. U mých nohou se na mě usmívá moje vesnička a dále v kraji mnoho jiných; vlevo mě zdraví zářící mariánské věže z Chlumu (Maria-Kulm) nad starým Pohanským vrchem, a tam vpravo milé staré cínové město Horní Slavkov (Schlaggenwald), a přímo přede mnou lesnaté vrchy teplského údolí jako milý věnec kolem v údolí skrytého světového lázeňského města Karlovy Vary, a mezi všemi těmito slunečnými nádherami se vine milá Ohře, sluneční paprsek proměněný ve stříbrnou stuhu, kolem měst a osad zelenou krajinou, dokud v dalekém lese Hanse Heilinga nezmizí zraku. Teď ale musím vypustit dlouho zadržované halekání, byť by se koza v houští sebevíc lekla, a už je echo hlaholem nese dál lesy, a dřevorubci v paseku pod tím přestávají s pilou a udiveně pátrají po rozpustilém rušiteli klidu. Buď dík, milý Pane Bože, ty pane lesů a hor, žes mi dal živým okem znovu spatřit domovinu, kterou v dáli často a často vídám ve snu i za bdění a jejíž milý obraz ať se mi ještě jednou zjeví, až se bude blížit veliký soumrak a noc!
Jetzt will ich mir aber die ernsten Gedanken gewaltsam aus dem Schädel beuteln, und mit dem Spintisieren hat es auch gleich darauf ein Ende, als mir die freundliche Krudumsiedlung Koh'ing vom Hochrücken des Berges entgegenleuchtet. Nun schlage ich mich schleunig nach rechts in das Stammholz und bin in einigen Minuten droben auf luftiger Höhe. Eine herzige Schmalgeiß äugt mich verdutzt aus dem Tann an: was ich hier zu suchen habe. Mein liebes Geißlein, zieh ruhig deine grünen Pfade, mich aber laß hin zum Steingeklüft am Bergesgipfel; dort ist ein gar gewaltiger Hochsitz, auf dem in altersgrauer Urzeit unsere Urfahren Ausschau gehalten haben über den Heimatgau, wo weithin leuchtende Feuerbrände harte Not oder Sieg verkündeten und wohl auch den Göttern Walhalls Bitt- und Dankopfer dargebracht wurden. Und auch heute weitet sich mein Blick über Berg und Tal. Drüben am Horizont winken die Wallhöhen des Erzgebirges herüber, und zwischen ihnen und mir liegt ein herrliches Stück Heimaterde. Mir zu Füßen lacht mich mein Dörfchen an und weiter draußen im Gau viele andere; links grüßen die blinkenden Muttergottestürme von Maria-Kulm herüber auf den alten Heidenberg, und dort rechts die liebe alte Zinnstadt Schlaggenwald und geradeaus vor meinem Auge die Waldberge des Tepltales, als lieblicher Kranz um die im Tal verborgene Weltheilstadt Karlsbad, und zwischen all diesen sonnigen Herrlichkeiten schlängelt sich die liebe Eger vom Sonnenstrahl zum Silberband gemacht, an Städten und Weilern vorbei durch die grüne Landschaft, bis sie im fernen Hansheilingforste dem Auge entschwindet. Jetzt aber muß ich den lange verhaltenen Jauchzer loslassen, wenn auch das Geißlein im Dickicht noch so sehr erschrickt, und schon gibt ihn das Echo schallend durch die Wälder weiter, und die Holzhauer brunten im Schlage halten inne mit dem Sägen und spähen verwundert nach dem übermütigen Störefried aus. Habe Dank, lieber Herrgott, du Herr der Wälder und Berge, daß du mich mit lebendem Auge die Heimat wieder schauen ließest, die ich in weiter Ferne oft und oft sehe im Träumen und im Wachen und deren liebliches Bild mir dereinst noch erscheinen möge, wenn die große Dämmerung und Nacht anheben will!
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.