Teď si však chci ty vážné myšlenky násilím vytřepat z hlavy, a s hloubáním je zároveň konec, jakmile mi z hřbetu hory zazáří vstříc přívětivá krudumská osada Milíře (Kohling). Nyní zahnu rychle vpravo do kmenového lesa a za pár minut jsem nahoře na vzdušné výšině. Roztomilá mladá srnka na mě udiveně kouká z houští: co tu vlastně hledám. Milá kozičko, jdi si klidně svými zelenými stezkami, mě ale nech jít ke skalisku na vrcholu hory; tam je vskutku mohutný vyhlídkový bod, na němž v šedivém dávnověku naši prapředkové vyhlíželi nad domovským krajem, kde daleko zářící ohně zvěstovaly tíseň nebo vítězství a kde se snad i bohům Valhaly přinášely prosebné a děkovné oběti. A i dnes se mi rozšiřuje pohled přes hory a údolí. Tam na obzoru na mě kynou valové výšiny Krušných hor, a mezi nimi a mnou leží nádherný kus rodné země. U mých nohou se na mě usmívá moje vesnička a dále v kraji mnoho jiných; vlevo mě zdraví zářící mariánské věže z Chlumu (Maria-Kulm) nad starým Pohanským vrchem, a tam vpravo milé staré cínové město Horní Slavkov (Schlaggenwald), a přímo přede mnou lesnaté vrchy teplského údolí jako milý věnec kolem v údolí skrytého světového lázeňského města Karlovy Vary, a mezi všemi těmito slunečnými nádherami se vine milá Ohře, sluneční paprsek proměněný ve stříbrnou stuhu, kolem měst a osad zelenou krajinou, dokud v dalekém lese Hanse Heilinga nezmizí zraku. Teď ale musím vypustit dlouho zadržované halekání, byť by se koza v houští sebevíc lekla, a už je echo hlaholem nese dál lesy, a dřevorubci v paseku pod tím přestávají s pilou a udiveně pátrají po rozpustilém rušiteli klidu. Buď dík, milý Pane Bože, ty pane lesů a hor, žes mi dal živým okem znovu spatřit domovinu, kterou v dáli často a často vídám ve snu i za bdění a jejíž milý obraz ať se mi ještě jednou zjeví, až se bude blížit veliký soumrak a noc!