⟵ věta pokračuje z předchozího listu
To bylo velikonoční jitro! Od té doby jsem už zažil leckterou krásnou hudební slavnost a nabyl jsem si i jistý cit pro toto umění, ale jedinečně krásná zůstává pro všechny časy v mé paměti ona velikonoční ranní symfonie v lese, při níž jsem svými výstřely z pistole jaksi bušil do velkého bubnu. Pistoli mi ovšem později odebral pan četník – co bych za to dal, kdyby mi ji ze soudního depozitu, kde asi leží tolik němých svědků starého lidového zvyku, přinesl zpátky na památku na ono velikonoční jitro.
zurückgab
Das war ein Ostermorgen! Ich habe seither schon manches schöne Musikfest erlebt und habe mir auch einiges Verständnis für diese Kunstgattung erworben, aber einzig schön bleibt für alle Zeiten jene Ostermorgensymphonie im Walde in meiner Erinnerung, bei der ich durch meine Pistolenschüsse gleichsam die große Pauke schlug. Die Pistole hat mir allerdings dann später der Herr Schandarm abgenommen — ich gäbe etwas darum, wenn er sie mir aus dem Gerichtsdepot, wo so viele stumme Zeugen alten Volksbrauches erliegen mögen, zum Andenken an jenen Ostermorgen wiederbrächte
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Ano, ano, vy milí páni z Lokte (Elbogen) a vy ostatní sousedé kolem starobylého Krudumu, můj Krudumský lese: tady se nedá nic namítat, i kdybyste se sebevíc opírali o své staré kupní smlouvy a zažloutlé pergameny.
Po mnohá staletí žil svobodný rolnický rod, jehož zvrhlým výhonkem jsem já sám, uprostřed zeleného krudumského revíru; jeho dějiny jsou dějinami krudumského kraje a všechny bouře časů se přehnaly nad oběma stejně. Co mi vyprávěl děd a praděd, je mi cennější než všechny úřední spisy světa, byť s sebevětšími pečetěmi. Podívejte se jen do svých městských a šlechtických kronik: stará patricijská a šlechtická jména vítr dávno odvál a v městech a na zámcích dnes sedí nové rody. Ale rod v lese vytrval v houževnatém selském vzdoru, a byť z kdysi bohaté krudumské osady zbyly dnes jen skrovné zbytky, živící se jako malorolníci, chalupníci a dřevorubci, přece jsou to ještě staří obyvatelé zapadlého kraje, kteří čekají na onen pohádkový den, jenž jim má vrátit staré výsady a zděděný majetek. A tak čekám na tento den naplnění i já a klidně nechávám pány rok co rok házet do daňové pokladny nesčetné stříbrňáky a zlaťáky za jejich domnělý majetek. Jen ať; já a
Mein Krudumwald.
Ja, ja, Ihr lieben Stadtherren von Elbogen und Ihr andern Anrainer rund um den altehrwürdigen Krudum herum, mein Krudumwald: da beißt die Maus keinen Faden ab, Ihr möget Euch noch sehr auf Eure alten Kaufverträge und vergilbten Pergamente steifen
Viele Jahrhundert lang hauste ein freies Bauerngeschlecht, dessen entarteter Sproß ich bin, mitten im grünen Krudumrevier, seine Geschichte ist die des Krudumgaues und all die Stürme der Zeiten gingen über beide hinweg Was Ahne und Urahne davon erzählten, ist mir mehr wert, als alle Aktenfaszikel der Welt, mit noch so großen Siegeln daran. Schaut nur hinein in Eure Stadt- und Adelschroniken: die alten Patrizier- und Edelnamen hat der Wind verweht, und neue Geschlechter sitzen heute in Städten und Schlössern Das Geschlecht im Walde aber hat ausgehalten in zähem Bauerntrutz, und wenn auch von der einst reichen Krudumsiedelung heute nur mehr spärliche Reste vorhanden sind, die als Kleinbauern, Häusler und Holzhauer ihr Dasein fristen, so sind es doch noch die alten Hinterwälder, die auf jenen Märchentag warten, der ihnen ihre alten Gerechtsame und den angestammten Besitz wiederbringen soll Und so warte auch ich auf diesen Tag der Erfüllung und lasse die Herren ruhig alljährlich ungezählte Silberlinge und Goldfüchse für ihren vermeintlichen Besitz in den Steuersäckel werfen. Nur zu; ich und
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.