⟵ věta pokračuje z předchozího listu
už jen jako nádherný park, neboť už dávno se tiší hosté ubírají jinou cestou; daleko za hradbami města, na vzdušné výšině Goldbergu se rozkládá nový hřbitov, a nová generace tam oplakává své zesnulé, zdobí jejich mohyly a zapaluje jim pochodeň vzpomínky. I mně tam na vysoké cestě k Novému Sedlu přebývá ten, kdo mi byl v životě blízký: můj dobrý otec. V letním čase, když padá zlaté obilí, putuji každý rok k onomu posvátnému místu: tam pak dlouho, opřen o prostý kámen, hledím dolů na město a přes kamenné věže starého zámku ke zeleným horám krudumského domova: „Ó jak daleko, ó jak daleko leží to, co kdysi bylo mé!"
Kéž mi nikdo nevyloží za opovážlivost, když tyto prosté řádky posílám ve věrné vzpomínce jako věneček z immortelek k onomu hrobu, jenž se pro mě stal vysokým oltářem domova!
als herrlichen Park kennen, denn seit Langem schon ziehen jene stillen Gäste eine andere Straße; weit draußen vor dem Weichbilde der Stadt, auf der luftigen Höhe des Goldberges weitet sich der neue Gottesacker, und die neue Generation beweint dort ihre Heimgegangenen, schmückt ihre Grabhügel und entzündet ihnen die Fackel der Erinnerung. Auch mir wohnt dort an der Hochstraße nach Neusattl einer, der mir im Leben nahe gestanden: mein guter Vater. Zur Sommerszeit, wenn die goldenen Aehren fallen, walle ich jährlich zu jener heiligen Stätte: dann schaue ich, an den schlichten Stein gelehnt, wohl lange hinab auf die Stadt und hinüber über die Steintürme des alten Schlosses nach den grünen Bergen der Krudumheimat: „O wie liegt so weit, o wie liegt so weit, was mein einst war!
Möge man es mir nicht als Anmaßung auslegen, wenn ich diese schlichten Zeilen in treuem Gedenken als Immortellenkränzlein hinaussende zu jenem Grabhügel, der für mich ein Hochaltar der Heimat geworden ist!
Vánoční půlnoční u Svatého Mikuláše.*)
Bylo tomu před několika desetiletími, na Štědrý den, vlastně už na samotný Štědrý večer, kdy jeden světlovlasý studentík spěšným krokem kráčel od sokolovského (Falkenau) nádraží městem a dál silnicí směrem na Vítkov (Wudingrün) a Hruškovou (Birndorf). Měšťané už rozsvítili světla, venku na silnici však jen sníh, vysoký po kotníky, mírně prosvítal do soumraku.
S malým kufříkem, který náš poutník nesl chvíli v pravé, chvíli v levé ruce, to byl pravý kříž; před hospodou ve Vítkově si musel pomoci jinak. Pomocí motouzku si těžké břemeno přivázal na záda přes ramena, a pak šlo rovnou dál na
*) „Svatý Mikuláš", nepochybně zbytky zdí zpustlého kostelíku, ležícího hned u silnice z Hruškové do Třídomí (Dreihäuser), na úpatí Krudumu.
**Die Christmette zu Sankt Niklas.*)**
Es war vor einigen Jahrzehnten am Tage des hl. Christabends, eigentlich schon am Christabende selbst, als ein blondbeschopftes Studentlein eiligen Schrittes vom Falkenauer Bahnhofe her durch die Stadt die Straße gegen Wudingrün und Birndorf zu wanderte. Die Stadtleute hatten schon ihre Lichter entzündet, draußen aber auf der Landstraße leuchtete nur der fußhohe Schnee ein wenig in die Dämmerung hinein.
Mit dem kleinen Koffer, den unser Wanderer bald mit der rechten, bald mit der linken Hand trug, war es ein rechtes Kreuz; vor dem Wirtshause zu Wudingrün mußte da Wandel geschaffen werden. Mittelst einer Zuckerschnur wurde die saure Last um die Schultern auf dem Rücken befestigt, und dann gings stracks weiter den
*) „Sankt Niklas", zweifellos Mauerreste eines verfallenen Kirchleins, hart an der Straße von Birndorf nach Dreihäuser am Fuße des Krudum gelegen.
Birndorfer
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.