⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Tam je pak na tom poli takový shon, hemžení a hluk, že se člověk vůbec nevyzná.
Napřed jeden orá pluhem brambory ven ze země a za ním jde půl tuctu žen s motykami, jedna vedle druhé, každá u jednoho záhonu, a sbírají ty pěkné bílé bramborky do košíků a nůší. Pokaždé, když je koš plný, vysype se do pytle, a netrvá dlouho a stojí na poli jako samí bílí panáčci, pytel vedle pytle, rovnou vzhůru, a čím víc takových pytlů tam stojí, tím lépe sedlák hospodařil — a při tom ještě tak pěkně kouří oheň ze suché bramborové natě. Ohníček tam musí prostě být, jinak to nejde, protože v tu dobu už bývá pěkná zima a studený šedivý vítr už často přináší sníh. Tam si ženy chvílemi zajdou trochu k ohýnku, když jim prsty zimou zkřehnou, a zahřejí se, aby zas mohly lépe držet motyku.
Na kraji stojí velký vůz, tam se pytle jeden po druhém naloží a odvezou domů. Někdy mají i valník, kam se koše nebo pytle naloží rovnou na poli. Doma se pak jen otevře takové malé okénko ve zdi, a brambory se rynnou svezou rovnou dolů do sklepa. U velkého sedláka trvá ta práce někdy pár dní, a to pokaždé až do tmy, a když se pak přijde domů na klekání, kouří se zas na stole brambory, a když ženy dostanou k tomu ještě trochu másla, mlaskají a nechají si chutnat, a vůbec není potřeba, aby selka říkala: Ženy, nebuďte hloupé a nedejte si nic ujít, ještě stojí na plotně plný hrnec!
Vidíte, to jsou naše hrozny doma v Chebsku, na které dosud nepřišla révokaz. Ale někdy, když příliš pršelo, i ony trochu zčernají a snadno spadnou — přesto je mi milejší tu a tam nějaká černá brambora než jiné černé věci, nebo dokonce černí lidé, jak rostou tam ve vinařských krajích — fuj, čert vem!
mithelfn.
Dau is affa a Zeugch u a Gwiebl u a Lärma af dean Feld, da ma sie schöia gaua neat askennt.
Vornoa ackert oina mitn Pflough d' Erdäpfl as der Erdn assa u hintnauch kumma a hals Schuak Weiwa mit da Haua, oina nebn da onan, jedara ba[r] an Beet, u klaubm döi schäin weißn Erdäpfala naucharanana in Körbla u Zistl ein. Allawal wenn a sua[r] a Kor[b] volla is, wiad er in [r]an Sock eingla[r]t u 's dauat neat lana, sa stenga af dean Feld, wöi latta weißa Mannla, va Sock nebau onan, kirzagrod in d' Häich, u asta mehjra söch Söck daustenga, asta bessa haut da Baua baut, u dau raucht affa dös Feia as dean dürrn Erdäpflkräutara nuchamal sua schäin. A Feierl mou scho daba san, dös gäiht neat onascht 's is fein öitza iim döi Zeit iim öjamal scho recht kolt u a grauischa Wind blast oft scho an Schnäi hear. Dau genga d' Weiwa allried amal a weng zan Feiala zoui, wenn ihnan d' Finga va da Kält krauwidln, u wärma si, da'n sie d' Hauer wieda besser halt'n kinna.
Am Roin stäiht affa da grauß Wogn, dau werdn döi Söck nauch anana afglodn u hoimgfahrn Oejamal hobm sie ah[r] an Hudlwogn, wau d' Körbla owa d' Söck glei am Feld eingla[r]t werdn Dau wiad affa dahoim near a sua[r] a kloins Schuberl af da Seitn afzuagn u d' Erdäpfl rollan inara Rinna schnouagrod ins Kellerluach ei[n] Ban graußn Bauern dauert döi Arwat öjamal a par Togh u allamal bis in d' Stuaknacht ei[n], u wenn iims Gebetläutn hoimkumma, rauchn scho wieda d' Erdäpfl am Tisch u wenn d' Weiwa a weng Butta dazoukröign, dau schmatzn sie u laua sis schmeckn, u 's is schöia gaua neat nauthwendi, daß d' Bäueri sagt: Weiwa sads fein neat bläid u lauts Enk neat gnenkn, 's stäiht scho nuch a Tuapf volla af da Plattn!
Seats, dös san una Weintraubm dahoim in Eghaland, üiwa döi is nuch koa Reblaus kumma. Owa öjamal, wenns gaua z'viil gregnt haut, werdn sie duh ah[r] a weng schwarz u faln leicht — löiwa is ma owa duh nu dau u dou a schwarza Erdäpfl als wöi onara schwarza Dinga, oda gaua schwarza Leut, wöi sie in der Weintraumgegnd dau wachsn, pfui Taixl! —
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.