Vždycky kolem posvícení se ve Vídni vypráví, jak se letos urodilo hroznů, jaké to dá mladé víno a burčák. To člověka někdy pěkně dopálí, a tak jsem si pomyslel: co je nám do těch starých hroznů — vždyť brambory jsou naše hrozny, a k posvícení jsou taky zralé. Kdo neviděl, jaké to je u nás doma na vesnici, když se kopou brambory, tomu to teď povyprávím, a kdo sám byl u kopání brambor, ten mi dá za pravdu.
Peněz lidé u nás doma neměli skoro žádných, to jim všechno vzal pán Bůh a berní úřad, ale brambory měla ještě každá chudá chalupnice, měla-li aspoň trochu hnoje na rozvezení pro sedláka, a ty bývaly občas tak velké a pěkné jako brambory samotného sedláka. Jiné rady nebylo: když ti chudí lidé neměli přes zimu dost brambor na bramborovou polévku, museli hryzat kůru ze stromů nebo uhlí, a i to bylo už příliš drahé. Když si vzpomenu, jaké je to znamenité jídlo, když se večer takový kouřící hrnec plný uvařených brambor vysype do díže a postaví na stůl, jak z něj stoupá pára tak hustě, že člověk chvíli ani neuvidí souseda u stolu — jak si každý vezme svůj nožík nebo držadlo od lžíce a loupe bramboru za bramborou, i když trochu pálí do prstů, a když se na ty pěkné žluté, moučnaté kousky přisype špetka soli a nakonec k tomu ještě kousíček másla: nesbíhají se vám z toho sliny?
Naším sousedem doma byl chalupník-tkadlec s nemocnou ženou a jizbou plnou dětí. Tam jsem se jednou večer trochu přikradl na besedu k sousedům. Jednou jsem tam byl zas a zrovna jedli: cínově čirou vodovou polévku z velké mísy! a malou misku plnou brambor. On s osmi dětmi seděl u stolu a žena ležela v posteli; a tam ten chalupník brambory rozdělil: na každého připadly dvě, žena žádnou nechtěla.
Zan Erdäpflgrobm.
Allawal üm d’ Kirwa üm häiat ma z’ Wean dau ner wöi van Weintraubm riabn: da’n sie heuer gaua sua gout grauthn san, wos dös für an Most u an Heuringa gebm wiad, u sua zou. Dös vadröißt oin fein oft grob, u dau hob i mir denkt: wos genga uns döi olwern Weintraubm oa, una Weintraubm san d’Erdäpfl u za da Kirwa san döi ah zeiti. Wer’s neat gsäah haut, wos dös bar uns draß in da Hoimat für a Wirtschaft is, wenn’s Erdäpflgrobm vagäiht, dean will i’s öitza dazühln u wer selber daba war ban Erdäpflgrobm, der wird ma recht gebm.
Geld hobm d’Leut ba uns dahoim gaua koins wehja, dös haut ihnan alls da Gud u ’s Steueramt ognumma, owa Erdäpfl haut nuch jedichs arms Häuslwei, wenn’s halbenwegch a weng Mist fürn Bauer zan asföihern haut, u döi san oft grob sua grauß u schäin wöi d’ Bauern-erdäpfl selber. Koa rah gaua neat onascht san: Wenn die arma Leut koi Erdäpfl mehja häi’n in Winta za da Wassajuppn, assa möißtn’s rein Bamrindn owa Stoakuhln zoubeißn, u döi wa’n ah nuch z’theua. Wenn i droa denk, wos dös für a feins Essn is, wenn z’nachts sua[r] a rauchata Tuapf voller kocht’ Erdäpfl ins Mölterl ein-g’la[r]t u am Tisch hingstellt wiad, wöi der Brodn sua dahäich steigt, daß a wal oins s’ana neat siaht ban Tisch — wöi assa jedas sein Schnappa owa an Löfflstiil nimmt u oin Erdäpfl nau’n onan oschüalt, wenn’s ah[r] a weng in d’Finga brenna, u wenn af döi schäin gelbm mehlbinga Viiachala a Bräisl Solz u hintenau gaua a Plätzl Butta draf kinnt: lafft Enk dau neat ’s Wassa in Mal z’samm va latta Glust? —
Una Nachba dahoim war da Häuslweba mit [r]an krankn Wei u a Stubm volla Kinnan. Dau bin i z’nachts öjamal a weng hutzn üwi gschlichn nau’n Antreibm. Amal war i ah wieda don u dau hoam sie grod gessn: zinnhella Wassasuppn as da graußn Schüss! u a kloin’s Schüsseal volla Erdäpfl. Er mit acht Kinnan is ban Tisch gsessn u ’s Wei is in Bett g’leg’n; u dau haut assa da Häusl-weba d’ Erdäpfl asthalt: af jedas san z’wäi Erdäpfl kumma ’s Wei haut koi g’mögt. Dean Appatit va dean
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.