Je to pěkně veselé, když je člověk mladý chlapík, který pro samý život a nadbytek sil neví, kudy kam. Ve čtrnácti letech nemá člověk ještě žádné peníze ani žádnou milou, není už kluk, ale ani zdaleka muž, prát se ještě nesmí ani v hospodě — no, copak je tohle za život! A ta ostuda k tomu! Když má otec voly, jde to ještě nějak, ale když má ve chlévě jen pár telátek, kozu a tele, musí ten chudák kluk celý svůj život pást krávy a nikdy to nedotáhne tak daleko jako sousedův kůň, který může každý den táhnout před velké vykleštěné voly na pivovarský dvůr.
V tom věku to bylo, mezi kravami a voly, kdy jsem se domluvil se svým mladším bratrem — ten směl tehdy pást jen husy: Až vykopeme brambory, nachystáme se na pouť, půjdeme do Nadlesí (Nallesgrün) na muziku a pořádně si to užijeme; otec to už nechá být, a na matku nedáme.
O pouťové neděli jsme matce pilně pomáhali s pečením koláčů, a potom jsem na umytí jizby nosil jeden vědro vody za druhým, na dvůr, do díže i do napájecí necky, až všechno přetékalo a matka křičela: „Přestaň už, ty popleto, vždyť to přece nikde nehoří!" Načež jsem jí ještě prohodil — vůbec to k tomu nesedělo — že teď až do Vánoc nechci žádný chléb s máslem, protože je máslo tak drahé, a že si za to matka může koupit nějaký hezký vánoční dárek.
V pouťovou neděli ráno jsem šel na pastvu už brzy, byla ještě tma jako v pytli; otci jsem řekl: Dnes se mi to hodí, dnes budu pást až do poledne, viď tati, zato ale odpoledne nesmím na pastvu. „Když budeš pěkně pořádně pást, budiž!" řekl ten hodný muž a ještě jednou se v posteli otočil; a já šel pást do tmy. Zprvu krávy kvůli tmě nemohly žrát, ale později se do toho pustily, a já jsem si při tom vesele pozpěvoval, ať se ty
Ma äiaschta Kirwa.
's is fei(n) laus, wenn ma(n) ra gunga Kea(r)l is, dea(r) va latta Lebm u Uewamout niat waiß, wau as u wau a(n). Mit vierzeah(n) Gauan haut ma nuh kaa(n) Göld u a nuh kain Schatz, ma r is kaa(n) Bou mäiha(r) u nuh lang kaa'n) Maa(n), raffm dörf ma a nuh niat mit in Wirtshaus — öitza, wos is an affa dös füa(r) ra Lebm! Ja, u döi Schand! Wenn da Boda Ochsn haut, gäihts nuh amal, owa wenn ea(r) nea(r) a paa(r) Köihhäutla u a Ziegh u a Kalbl in an Stol stäihn haut, sa mou(ß) dea(r) arma Bou sa(n) Lebastogh Köih höit'n u bringt's näi sua weit, wöi an Nachban sa(n) Gäigl, wos all Togh vöia grauß Ramlochsn af Brauch treibm kaa(n).
In dean Alta waa(r)s, zwischnan Köihan u Ochsn, dau how i mi' mit mein klänan Brouda — dea(r) haut dörbm gaua nea(r) d' Gäns höit'n — z'sammg'red't: Wenn d' Erdöpfl heraß san, affa richt'n ma r uns füir d' Kirwa hea(r), gäng ma r af Nallesgräi(n) zu da Musigh u toun amal reat olwa; da Boda wia(r)d as scho(n) gäihn laua, u af d' Mouda hurch ma niat af.
An Kirwasunnta hobm ma da Mouda fleißi ban Kouchnbachn g'holfm, u danauch how a ra zan Stubm z'sammwaschn ain Aima Wassa nau'n anan g'hult, in Hofm, in Bröihtruagh u in Tränkschaffla ei(n), bis alls üwag'loffm is u d' Mouda g'schriea haut: „Häiar af, olwara Dingarich, 's brennt ja näiaring!" Affa how i nuh sua hi(n)g'sagt — paßt haus gaua niat — da ri öitza kaa(n) Buttabraut mäiha mogh bis za Weihnachtn, wal d' Butta sua teua(r) is, u daß si' d' Mouda a ra mal a schäins Christkindl kaffm kaa(n).
An Kirwasunnta fröih bin i scho(n) bal astriebm' 's waa(r) nuh stuakfinza; zan Boda how i g'sagt: Heunt g'föllt's ma(r) amal, heunt höit i bis z'Mittogh, gelta Vatta, affa dörf i dafüa(r) Naumittogh niat astreibm. „Wennst recht vulla g'höit haust, meintwegn!" sagt dea(r) gouta Maa(n) u draht si' nuh amal in Bett üm; u i trei(b) in d' Nacht ei(n). Vanäih hobm b' Köth voa(r) Finzrighkeit niat fress'n künna, owa spata hobm sie denna aa(n)biss'n, u i ho mi' schöia haif'ri g'sunga, da'n
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.