Schlaggenwälder Heimatbrief — únor / březen 2013
Krajanský zpravodaj rodáků z Horního Slavkova. Od roku 1993 vycházel vevázaný do Elbogener Heimatbrief; toto číslo tvoří strany 11–15 ročníku 64/1. Vydavatel Schlaggenwalder Heimat- und Geschichtsverein e.V.
Přepisy a překlady jsou pořízené s pomocí umělé inteligence a mohou obsahovat chyby ve čtení předlohy. Původní znění bývá dostupné v rozbalovací části „původní přepis"; narazíte-li na nepřesnost, budeme rádi za upozornění.
Milí krajané!
Když se k vám do domu dostane tento první letošní Heimatbrief, máme už za sebou zimou přísný leden, kterému se dříve říkalo také „Hartung". Čtyřicet dní po narození Krista uzavírá církevní svátek Hromnice (2. 2.) definitivně vánoční sváteční kruh. Říkávalo se, že o „Hromnicích" je už denní světlo o hodinu delší. Letos končí „fašank" (masopust), kterému se u nás říkalo také „Fasching", poměrně brzy. Už 13. února (Popeleční středa) je konec veselí, škádlení, maškarádám i tanci. Zapřísáhlým karnevalistům bude tento čas krátký, jiní naši současníci naopak soudí, že bláznivé veselí, počítáno od 11. 11. loňského roku, trvalo opravdu dost dlouho. Vyhov' to jednou každému!
Dne 14. 2., na Valentýna, se darují květiny. Ten den není, jak tvrdí zlé jazyky, vynálezem květinářů nebo firmy Fleurop. Už ve starověku slavili Římané tento den svátek na počest boha pastýřů, kmotrem mu byl bůh Amor. Kněz jménem Valentin měl být téhož data roku 269 sťat, protože tajně oddával zamilované páry. Ve středověku platil Valentin za patrona zamilovaných.
4. březen nám připomíná tragickou událost politické bezmoci, kdy v den zasedání Národního shromáždění Německého Rakouska ve Vídni probíhaly téměř ve všech městech Německých Čech a severní Moravy pokojné demonstrace za upírané právo na sebeurčení a české vojsko bez rozdílu použilo střelné zbraně. Bylo tehdy 54 mrtvých a přes sto zraněných.
19. března, na Josefa, svátek všech, kterým se říká Seff, Sefferl, Pepp, Pepperl, Josl, Fini nebo Finerl, by se konečně měla rozloučit i dlouhá zima; vždyť se říká: „Na Josefa řekne sníh: Já jdu!"
Jen pár dní dělí začátek jara (20. 3.) od Květné neděle, počátku Svatého týdne s bohatstvím doma ctěných velikonočních zvyků, jak se každoročně dodržovaly při přípravách na Velikonoce. A když se pak ke konci března jaro přibližně drží daných pravidel a rozmazlí nás víc světlem a teplem, mohou nás potěšit už první sněženky, krokusy, kočičky lísky a vrby i milé fialky.
Přeji vám, abyste zimní nepohodu ještě dobře přestáli a v předvelikonočním čase i v probouzejícím se jaru mohli nabrat nové síly.
S myšlenkou na Kristovo vzkříšení přeji všem krajanům radostné, pokojné a požehnané Velikonoce!
Srdečně vás zdraví a v domovské sounáležitosti
váš krajan Franz Pöttig
Zobrazit původní německý text
## Liebe Landsleute!
Wenn dieser erste Heimatbrief des neuen Jahres zu Euch ins Haus kommt, haben wir den an sich winterlich-strengen Jänner, den man früher auch „Hartung" nannte, wieder hinter uns gebracht.
Vierzig Tage nach der Geburt Christi schließt der kirchliche Feiertag Mariä Lichtmeß (2.2.) den weihnachtlichen Festkreis endgültig ab. Das Tageslicht, so sagte man, dauere an „Löichtmeß" schon eine Stunde länger. Heuer geht „d'Foosnat" (Fastnacht), die bei uns auch „die Fasching" hieß, recht früh zu Ende. Bereits am 13. Feber (Aschermittwoch) ist Schluß mit Lustig, mit Ausgelassensein, Mummenschanz und Tanz. Unentwegten Karnevalisten wird diese Zeit zu kurz sein, andere Zeitgenossen hingegen meinen, das närrische Treiben, vom 11.11. des Vorjahres an gerechnet, habe doch wirklich lange genug gedauert. Måch's amål an jedn recht!
Am 14.2., an Valentin, schenkt man Blumen. Der Tag ist nicht, wie böse Zungen behaupten, eine Erfindung der Floristen oder von Fleurop. Schon in der Antike feierten die Römer an diesem Tag ein Fest zu Ehren des Hirtengottes, Gott Amor stand dazu Pate. Ein Priester namens Valentin soll am gleichen Datum anno 269 enthauptet worden sein, weil er heimlich Liebespaare getraut habe. Im Mittelalter galt Valentin als Schutzpatron der Liebenden.
Der 4. März erinnert uns an das tragische Ereignis politischer Ohnmacht, als am Tag der Nationalversammlung Deutsch-Österreichs in Wien in fast allen Städten Deutschböhmens und Nordmährens friedliche Demonstrationen für das vorenthaltene Selbstbestimmungsrecht stattfanden und das tschechische Militär wahllos von der Schußwaffe Gebrauch machte. Es waren 54 Todesopfer und mehr als hundert Verwundete zu beklagen.
Am 19. März, an Josefi, dem Namenstag aller Personen, die Seff, Sefferl, Pepp, Pepperl, Josl, Fini oder Finerl gerufen werden, sollte sich auch ein langer Winter endlich verabschieden; heißt es doch: „Josefi sågt da Schnäi: Ich gäih!"
Nur wenige Tage trennen den Frühlingsanfang (20.3.) vom Palmsonntag, dem Beginn der Karwoche mit ihrer Fülle des daheim geachteten österlichen Brauchtums, wie es jedes Jahr bei den Vorbereitungen auf das Osterfest zu Ehren kam. Und wenn sich dann gegen Ende März der Lenz in etwa an die vorgegebenen Regeln hält und uns mit mehr Licht und Wärme verwöhnt, könnten uns schon die ersten Schneeglöckchen, Krokusse, Hasel- und Weidenkätzchen und das liebliche Märzveilchen erfreuen.
Ich wünsche Euch, daß Ihr die Widrigkeiten der winterlichen Witterung noch gut übersteht, in der vorösterlichen Zeit und im erwachenden Frühling neue Kräfte sammeln könnt.
Im Gedanken an die Auferstehung Christi allen Heimatfreunden ein frohes, friedvolles und gesegnetes Osterfest!
Es grüßt Euch herzlich und in heimatlicher Verbundenheit
Euer Landsmann Franz Pöttig
*
Velikonoční pozdrav patronátního města
Město Auerbach v Horní Falci přeje svým kmotřencům z farního obvodu bývalého hornického města Horní Slavkov (Schlaggenwald) v Chebsku radostné Velikonoce.
Joachim Neuß
starosta
Zobrazit původní německý text
## Ostergruß der Patenstadt
Die Stadt Auerbach i.d. Opf. wünscht ihren Patenkindern aus dem Kirchsprengel der ehemaligen Bergstadt Schlaggenwald im Egerland ein frohes Osterfest. Joachim Neuß
Erster Bürgermeister
*
Z kalendáře
V únoru – Hornung.
2. 2. (so) Hromnice, církevní svátek, 40 dní po narození Krista (25. 12.)
3. 2. (ne) Sv. Blažej (žehnání)
10. 2. (ne) Masopustní neděle
11. 2. (po) Růžové pondělí
12. 2. (út) Masopustní úterý, ostatky
13. 2. (st) Popeleční středa, začátek postní doby
14. 2. (čt) Sv. Valentin, Cyril († 869), Metoděj († 885), apoštolové Slovanů
Je-li o Hromnicích jasno a čisto, bude dlouhá zima. Na Agátu (5. 2.) a Dorotu (6. 2.) hodně sněhu, v létě dobrý jetel. Je-li na Valentýna ještě bílo, o Velikonocích už kvete proutek. Komáři, kteří v únoru bzučí, se na dlouhou dobu odmlčí.
V březnu – Lenzing:
3. 3. (ne) Sv. Kunhuta („...přijdou červi zezdola")
4. 3. (po) Vzpomínkový den obětí české zvůle roku 1919
19. 3. (út) Svátek sv. Josefa
20. 3. (st) Začátek jara, rovnodennost (ekvinokcium)
24. 3. (ne) Květná neděle
28. 3. (čt) Zelený čtvrtek
29. 3. (pá) Velký pátek
30. 3. (so) Bílá sobota
31. 3. (ne) Boží hod velikonoční, slavnost Kristova vzkříšení, začátek letního času (hodiny se posunou o hodinu dopředu)
Hřmí-li o Kunhutě, žene zima ještě dlouho své vrtochy.
*
Masopustní doba končí masopustním úterým. Popeleční středou začíná předvelikonoční doba; trvá 46 dní a končí Bílou sobotou.
Začátek jara má svůj „pevný" termín: 20. nebo 21. března. První jarní úplněk (letos už 27. 3.) je bezprostředně následován Velikonocemi. Oba tyto termíny jsou „pohyblivé" a každý rok se mění. Proto se podle prvního jarního úplňku řídí i délka „bláznivé" doby, a vychází tak pokaždé různě dlouhá.
Zobrazit původní německý text
## Aus dem Kalender
Im Feber – Hornung.
2.2. (Sa) Mariä Lichtmeß, kirchlicher Feiertag, 40 Tage nach Geburt Christi (25.12.)
3.2. (So) St. Blasius (Segen)
10.2. (So) Faschingssonntag
11.2. (Mo) Rosenmontag
12.2. (Di) Faschingsdienstag, Kehraus
13.2. (Mi) Aschermittwoch, Beginn der Fastenzeit
14.2. (Do) St. Valentin, Kyrillos († 869), Methodios († 885), Apostel der Slawen
Ist Lichtmeß hell und rein, wird ein langer Winter sein. Agathe (5.2.) und Dorothee (6.2.) viel Schnee, Sommer guten Klee. Ist Valentin noch weiß, blüht an Ostern schon das Reis. Mücken, die im Feber summen, oft auf lange Zeit verstummen.
Im März – Lenzing:
3.3. (So) Hl. Kunigunde („ ...kinnt die Wirm va unt")
4.3. (Mo) Gedenktag für die Opfer tschechischer Willkür im Jahre 1919
19.3. (Di) St. Josefstag
20.3. (Mi) Frühlingsanfang, Tag- und Nachtgleiche (Äquinoktium)
24.3. (So) Palmsonntag
28.3. (Do) Gründonnerstag
29.3. (Fr) Karfreitag
30.3. (Sa) Karsamstag
31.3. (So) Ostersonntag, Hochfest der Auferstehung Christi, Beginn der Sommerzeit (Uhren um eine Stunde vorstellen)
Donnergrollen um Kunigund, treibt's noch lang der Winter bunt.
*
Die Faschingszeit endet mit dem Faschingsdienstag. Am Aschermittwoch beginnt die vorösterliche Zeit; sie dauert 46 Tage und endet am Karsamstag.
Der Frühlingsanfang hat seinen "festen" Termin: 20. oder 21. März. Dem ersten Vollmond im Lenz (heuer schon am 27.3.) folgt unmittelbar das Osterfest. Diese beiden Termine sind „beweglich" und ändern sich jedes Jahr. Daher richtet sich auch die Dauer der „närrischen" Zeit nach dem ersten Vollmond im Frühjahr und fällt somit recht unterschiedlich lang aus.
Bláznivé moudrosti
Humor je záchranná vesta na řece života. Užívejte si ho, užívejte! Život tak není nadarmo.
Starý mládenec je muž, který padá ženám do náruče, aniž by jim padl do rukou.
Kdo práci zná a nevyhýbá se jí,
ten není jen hloupý, ten je blázen!
Jediné místo na světě, kde ženy neodporují mužům, je matrika.
Zobrazit původní německý text
## Närrische Weisheiten
Humor ist der Schwimmgürtel auf dem Strom des Lebens. Genießt ihn, genießt ihn! So ist das Leben nicht vergebens.
Ein Junggeselle ist ein Mann, der den Frauen in die Arme sinkt, ohne ihnen in die Hände zu fallen.
Wer die Arbeit kennt und sich nicht drückt,
der ist nicht nur dumm, der ist verrückt!
Der einzige Ort der Welt, an dem die Frauen den Männern nicht widersprechen, ist das Standesamt.
U škubání peří
Když skončily vánoční a novoroční svátky a bylo třeba znovu plnit všední povinnosti, přicházel v zimních měsících lednu a únoru čas škubání peří („Federnschlöißn").
Hospodyně si na tuto namáhavou práci zvala ženské příbuzné, známé nebo sousedky. Bylo třeba na několika, hlavně večerních „sezeních", hbitými prsty oddělovat prachové peří od brka a sbírat je. (Viz báseň „Škubání hus – škubání peří" v Heimatbriefu, číslo 1/1999.)
Muži se stahovali ke svému stolu v hostinci; byli tam nanejvýš trpěni a museli se chovat tiše. Děti si měly hrát stranou a rovněž nedělat žádný vítr. Prudké pohyby, foukání a kýchání byly naprosto nežádoucí, protože jinak prachové peří „létalo".
Když byla celá zásoba peří zpracována, oslavovaly pilné škubačky tzv. „Federmannl" (Federlegh). Tehdy si hospodyně nenechala nic ujít, byl koláč, čaj, káva nebo punč.
[obr] Ženy a hospodář (jako jediný kohout v koši) se nechali vyfotografovat před vchodem domu č. 199 v Bräuhausgasse. Osoby zleva: paní Grieß, Anna Kerstner (Sackgasse), Emma Bräutigam (trafika v Leßnitzgasse), Marie a Fritz Bräutigam (majitelé domu), paní Schröck (Seifertsgrün), příbuzná; vpředu děti Frieda Grieß a Emmi Bräutigam (roč. 1932). Snímek vznikl v roce 1937.
Důvěrně známý pohled: ženy nosí šátek a zástěru. Okenní křídla se otevírala jen ven.
(V Heimatbriefu, čísle 12 z 1. 2. 1951, líčila všeobecně vážená učitelka Ernestine Müllerová své zážitky.)
Zobrazit původní německý text
## Beim „Federnschlöißn"
Wenn die Feiertage an Weihnachten und Neujahr vorüber waren und man wieder Alltagspflichten zu erfüllen hatte, kam in den Wintermonaten Jänner und Feber die Zeit des Federnschlöißens.
Die Hausfrau hatte zu dieser mühevollen Arbeit weibliche Verwandte, Bekannte oder Nachbarn eingeladen. Es galt, an mehreren, vor allem abendlichen „Sitzungen", mit flinken Fingern den Flaum vom Federkiel zu trennen und zu sammeln. (S. Gedicht „Gänsrupfm – Federnschlöißn" im Heimatbrief, Folge 1/1999.)
Die Männer verzogen sich an den Stammtisch im Wirtshaus; sie waren bestenfalls geduldet und mußten sich ruhig verhalten. Die Kinder sollten abseits spielen und ebenfalls keinen Wind machen. Heftige Bewegungen, Blasen und Niesen waren absolut unerwünscht, weil sonst die Flaumfedern „flogen".
War der ganze Federnvorrat aufgearbeitet, feierten die fleißigen Zupferinnen das sog. „Federmannl" (Federlegh). Da ließ sich die Frau des Hauses nicht lumpen, es gab Kuchen, Tee, Kaffee oder Punsch.
[obr] Die Frauen und der Hausherr (als „Hahn im Korb") haben sich vor dem Eingang des Hauses Nr. 199 in der Bräuhausgasse zum Foto aufgestellt. Die Personen v.l.: Frau Grieß, Anna Kerstner (Sackgasse), Emma Bräutigam (Trafik Leßnitzgasse), Marie und Fritz Bräutigam (Hausleute), Frau Schröck (Seifertsgrün), eine Verwandte; vorne die Kinder Frieda Grieß und Emmi Bräutigam (Jg. 1932). Die Aufnahme entstand im Jahre 1937.
Vertrauter Anblick: Die Frauen tragen Kopftuch und Kleiderschürze. Die Fensterflügel waren (nur) nach außen zu öffnen.
(Im Heimatbrief, Folge 12 vom 1.2.1951 schilderte die allseits geschätzte Lehrerin Ernestine Müller ihre Erlebnisse.)
Zima
Svět nosí teď svůj zimní šat
z oslnivě bílého sněhu,
padá v poprašku stále nový
na údolí, hory i výšiny.
Na keřích a živých plotech se třpytí led,
les je hluboko zavátý sněhem;
ve svých větvích si potichu pípají
ptáčci svůj žal.
Není kvítku na širé louce,
na stromě není vidět list,
jen ledové květy na okenních
tabulích jemně stojí.
Ať je zima sebechladnější
a mrazivě naladěná –
síla jarního slunce
ji vyžene z lesa i z pole.
Alois Schloßbauer (1887–1971), domovský básník
Zobrazit původní německý text
## Winter
Ihr Winterkleid trägt jetzt die Welt
aus blendend weißem Schnee,
berieselnd immer neuer fällt
auf Täler, Berg und Höh'.
An Strauch und Hecken glitzert Eis,
der Wald ist tief verschneit;
in seinen Ästen piepsen leis'
die Vögelein ihr Leid.
Kein Blümlein ist auf weiter Flur,
am Baum kein Blatt zu seh'n,
Eisblumen an den Scheiben nur
der Fenster zierlich steh'n.
Ist auch der Winter noch so kalt
und frostig eingestellt –
der Frühlingssonne Lichtgewalt
jagt ihn aus Wald und Feld.
Alois Schloßbauer (1887-1971), Heimatpoet
Horní Slavkov (Schlaggenwald) – Chřadnutí starého hornického města
Po vyhnání našich krajanů z jejich domova pokračovalo bourání domů a chátrání ve všech částech města neúprosně dál. Čerstvě napadaný sníh stojí v tísnivém kontrastu k šedým fasádám domů. Opuštěná hlavní ulice kolem nápadného Pluhova domu (uprostřed snímku, č. 497) ještě umocňuje beznadějný dojem.
Řada domů vlevo od „Flout" (potoka Flutbach) končí na snímku u domu č. 208 (Hermannovy domy). Protože chybí horní pivovar Kirchner, otevírá se pohled na Seidlův dům (zcela vpravo). Chybí také usedlosti Kühnhackl a Ubl (č. 297–299) napravo od Flutbachu. Füßl- a Zehentplatz byly kvůli trasování nových silnic „vyklizeny".
Ještě nabízely domy po obou stranách ulice, resp. cesty, nám důvěrně známý pohled. Přesto byly i jejich dny sečteny.
[obr] Hlavní ulice Horního Slavkova v zimě.
[obr] Leßnitzgasse v zimě (patrně 1946/47).
Řada domů (na levém okraji snímku) zůstala z velké části zachována. Krajanka Anna Žaludková (Köhler) však musela podle vlastního vyjádření svou zkonfiskovanou usedlost č. 112 od českého státu vykoupit do posledního haléře. (Každý poctivě smýšlející člověk se nad tím musí s hrůzou chytit za hlavu a znovu si uvědomit, jak důsledně dodnes působí Benešovy dekrety bezpráví!)
Řada domů vpravo padla z velké části za oběť krumpáči. Tam si místní honorace postavila nové „městské vily". Použitelného stavebního materiálu z demolic bylo dost a byl levně k dispozici. Tyto stavební akce probíhaly na půdě neprávem vyvlastněných a brutálně ze země vyhnaných německých pozemkových vlastníků.
Stále platí slovo Abrahama Lincolna (1809–1865), 16. prezidenta Spojených států amerických: „Co není spravedlivě uspořádáno, není uspořádáno definitivně", nebo jinak: „Nespravedlivě nabytý majetek neprospívá!"
Krajan Herbert Jakob nám poskytl obě fotografie.
Zobrazit původní německý text
## Schlaggenwald – Siechtum der alten Bergstadt
Nach der Vertreibung unserer Landsleute aus ihrer Heimat gingen Abriß von Häusern und Verfall in allen Stadtteilen unaufhaltsam weiter. Der frischgefallene Schnee steht im bedrückenden Gegensatz zu den grauen Fassaden der Häuser. Die menschenleere Hauptstraße um das markante Pflughaus in Bildmitte (Nr. 497) verstärkt noch den trostlosen Eindruck.
Die Häuserzeile links der „Flout" endet im Foto bei Hs-Nr. 208 (Häuser Hermann). Da die Bergbrauerei Kirchner fehlt, ergibt sich der Durchblick auf das Seidl-Haus (ganz rechts). Die Anwesen Kühnhackl und Ubl (Nr. 297-299) rechts vom Flutbach fehlen ebenfalls. Füßl- und Zehentplatz wurden für die Trassierung von neuen Straßen „leergeräumt".
Noch boten die Häuser beiderseits der Straße bzw. des Weges den uns vertrauten Anblick. Doch auch ihre Tage waren gezählt.
[obr] Die Schlaggenwalder Hauptstraße im Winter.
[obr] Die Leßnitzgasse im Winter (vmtl. 1946/47).
Die Häuserzeile (am linken Bildrand) blieb weitgehend erhalten. Jedoch mußte Lmn. Anna Žaludkova (Köhler) nach eigenem Bekunden ihr konfisziertes Anwesen Nr. 112 vom tschechischen Staat auf Heller und Pfennig zurückkaufen. (Jeder redlich Denkende wird sich darob voller Abscheu an den Kopf greifen und erneut erkennen, wie konsequent die Benesch-Unrechtsdekrete nachwirken!)
Die Häuserzeile rechts fiel zum großen Teil der Spitzhacke zum Opfer. Dort errichtete die örtliche Prominenz ihre neuen „Stadtvillen". Brauchbares Abbruchmaterial war ja genug vorhanden und günstig verfügbar. Diese Baumaßnahmen geschahen auf
Jarní zvěst
Sevřel-li drsný chlad zimy
keř i strom mrazem,
sýkorka toho mnoho nenajde,
aby zahnala svůj hlad.
Každý člověk s dobrým srdcem
jí rád nasype trochu zrní,
má z veselého klování zrnek
z tohoto ptáčka radost.
Odtáhla-li zima pryč,
roztál led i sníh,
volá sýkorka z vysoka stromu
svěže a vesele: „Ci-ci-bí."
Co má znamenat toto volání,
které je slyšet zdaleka i zblízka?
Je to její jarní zvěst:
„Ci-ci-bí – jaro je tu!"
Autor neuveden
[obr] (bez popisku) (kresba tří sýkorek na větvičkách u básně „Jarní zvěst")
Zobrazit původní německý text
## Frühlingskunde
Hat des Winters rauhe Kälte
Busch und Baum mit Frost umhüllt,
kann die Meise wenig finden,
daß sie ihren Hunger stillt.
Jeder Mensch mit gutem Herzen
gern ihr etwas Futter streut,
hat am munt'ren Körnerpicken
dieses Vögleins seine Freud'.
Ist der Winter fortgezogen,
hingeschmolzen Eis und Schnee,
ruft die Meise hoch vom Baume
frisch und lustig: „Tsi-tsi-bee."
Was soll dieser Ruf bedeuten,
den man hört von weit und nah?
Es ist ihre Frühlingskunde:
„Tsi-tsi-bee – der Lenz ist da!"
Autor ungenannt
[obr] (bez popisku) (kresba tří sýkorek na větvičkách u básně „Frühlingskunde")
dem Boden der zu Unrecht enteigneten und brutal des Landes verwiesenen deutschen Grundbesitzer.
Es gilt noch immer das Wort von Abraham Lincoln (1809-1865), 16. Präsident der Vereinigten Staaten von Amerika: „Was nicht gerecht geregelt ist, ist nicht endgültig geregelt", oder anders: „Unrecht Gut gedeihet nicht!"
Lm. Herbert Jakob stellte uns beide Fotos zur Verfügung.