Zápis za rok 1968 v Horním Slavkově: demografická statistika města (obyvatelstvo, narození, úmrtí, sňatky), vysídlování německé menšiny do NSR a národnostní složení obyvatel, a především podrobné líčení politického kvasu Pražského jara – lednové zasedání ÚV KSČ, nástup Dubčeka a Svobody, bouřlivé předvolební schůze i vpád vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 očima přímé svědkyně.
Rok 1968
Albert Einstein: Žádný cíl není tak vysoký, aby ospravedlňoval nevhodné metody.
Karel Marx: Jen ten národ je svobodný, který nebere svobodu druhému národu.
Rok 1968 byl v Horním Slavkově i v celém Československu rokem významných výročí – slavilo se padesáté výročí vzniku Československé republiky a dvacáté výročí únorového vítězství pracujícího lidu. Uplynulo také třicet let od mnichovské zrady, která byla pro tehdy mladou republiku pohromou a jejíž následky doplatil lid nejen v naší zemi, neboť byl uveden v chod válečný stroj druhé světové války. V tomto roce se navíc měly konat volby do národních výborů všech stupňů a měl být svolán XIV. sjezd Komunistické strany Československa.
Statistika obyvatelstva
Město mělo v tomto roce celkem 5 641 obyvatel. Přistěhovalo se 369 osob, odstěhovalo se celkem 503 obyvatel. V počtu odstěhovaných hrála roli skutečnost, že odcházeli brigádníci Plynostavu, kterých bylo kolem 80.
Narodilo se 109 dětí, zemřelo 38 obyvatel. Z celkového počtu zemřelých bylo v místní matrice evidováno 17 případů – zajímavé je, že z těchto 17 případů šlo o 4 sebevraždy, 2 smrtelné úrazy a v jednom případě nebyla smrt objasněna (zemřelá byla nalezena až po 14 dnech). Podobná situace byla již v minulém roce a v tomto roce se počet sebevražd ještě zvýšil.
Sňatků bylo v roce 1968 uzavřeno v Horním Slavkově 36.
Z celkového počtu 5 641 obyvatel bylo 488 starobních a invalidních důchodců (mimo občany, kteří důchod nepobírají).
Vysídlování a národnostní složení
Již v předchozích letech se začalo projevovat vysídlování občanů německé národnosti do Německé spolkové republiky. Nelegální cestou opustilo od roku 1965 naši republiku 10 občanů města. Legální cestou vysídlilo:
- v roce 1964 – 7 rodin
- v roce 1965 – 6 rodin
- v roce 1966 – 15 rodin
- v roce 1967 – 23 rodin
- v roce 1968 – 18 rodin
K největšímu vysídlování tedy došlo v roce 1967, v roce 1968 bylo vysídlování poněkud nižší.
Ke konci roku žilo dosud ve městě 456 občanů německé národnosti ve 189 rodinách, což činí 8 % obyvatel města, převážně ve věku od 40 let. Maďarská národnost byla koncem roku zastoupena 0,9 %, to je 21 rodin, občanů slovenské národnosti bylo ve městě 9,3 %, to je 534 Slováků ve 152 rodinách.
Po srpnových událostech zůstaly v zahraničí tyto rodiny:
- rodina Milana Vališe, který byl poslancem národního výboru,
- rodina Bronislava Wontroby, rovněž poslance národního výboru,
- rodina Dr. Sivka, který byl vedoucím zubního oddělení polikliniky,
- učitel Horst Fytka se svou manželkou,
- rodina Urbánkova, který pracoval jako vedoucí konstrukce závodu Stasis,
- rodina Prusíkova, zaměstnance závodu Stasis.
V měsíci říjnu odjela na návštěvu do zahraničí rodina Inž. Josefa Říhy, zaměstnance závodu Stasis, který byl rovněž poslancem národního výboru a jeho manželka pracovala jako vedoucí jeslí na ulici Svobody. Tato rodina zůstala údajně v Rakousku.
Zajímavé na těchto případech bylo to, že ani jedna z uvedených rodin nebyla v naší republice špatně situována. Rodiče rovněž jednali bez ohledu na své děti, které navštěvovaly české školy, německy neuměly a povinnou školní docházku budou muset nyní dokončit v cizí zemi, kde jim jazyková stránka bude jistě nějaký čas činit potíže.
Veřejný a politický život města
Veřejný a politický život proběhl v roce 1968 tak, jak vůbec nebylo na počátku roku předpokládáno, a proto se vše zdálo být neuvěřitelné. Odehrál se v několika vlnách a uplynula ještě příliš krátká doba, než aby bylo možné jej objektivně a správně zhodnotit – to neprovedly ani nejvyšší státní a stranické orgány. Kronikářka se pokouší běh událostí zachytit tak, jak se jevil tehdy a jak se jeví ještě dnes, kdy jsou tyto zápisy prováděny, neboť je sama přímo prožívala.
Zápisy za rok 1967 končily tím, že se v prosinci začal projevovat nový duch myšlenek a dění v nejvyšších orgánech země. Proběhlo lednové zasedání ÚV KSČ, které vstoupilo do historie Československa a jeho ideje začaly pronikat nejen do všech oblastí republiky, ale i za její hranice. Postupně probíhaly změny ve vedoucích funkcích: do čela ÚV KSČ byl postaven s. Alexander Dubček, předsedou národního shromáždění byl zvolen s. Josef Smrkovský, z funkce presidenta republiky byl odvolán s. Antonín Novotný a demokratickou cestou byl zvolen presidentem Československé socialistické republiky s. Ludvík Svoboda, který získal oblibu u obou národů vlasti. V dubnu byla jmenována nová vláda, jejímž předsedou se stal s. Oldřich Černík. Za zmínku stojí, že jako kandidáti na funkci presidenta republiky byli navrženi i s. Jiří Hanzelka, známý cestovatel, a Dr. Čestmír Císař, oblíbený zvláště u mládeže.
Dubčekovo heslo „Socialismus s lidskou tváří" znělo všude, ale ani v této době si nedovedeme plně domyslet jeho plný význam.
Počátkem roku proběhla konference místního výboru KSČ, na níž byl zvolen nový místní výbor, jehož předsedou zůstal s. Jiří Dostál a jednatelem se stal s. Antonín Kříž, předseda MěstNV. Průběh místní konference nevybočil z rámce předchozích konferencí – diskuse žádná, nový výbor zvolen jednohlasně, bez připomínek. Takový byl zvyk po celá léta a lidé byli navyklí nevyjíždět ze zajetých kolejí.
Poté začaly okresní konference. Podle informací účastníků proběhla i konference OV KSČ v Sokolově po staru, patrně proto, že se konala ještě brzy. Postupně však začaly do tisku, rozhlasu a televize pronikat ohlasy ostatních okresních a krajských konferencí, kde už průběh takový nebyl. Rozběhla se rozsáhlá diskuse, kritika dosavadních poměrů, kritika padesátých let a podobně. To, co lidé v sobě dlouhá léta skrývali a co se báli říci, se nyní snažili ze sebe dostat a tím si ulevit. Nezůstalo přitom jen u kritiky na stranických schůzích – kritizovalo se všude, na pracovištích, na veřejných shromážděních, všude tam, kde se sešlo několik lidí. Lidé kritizovali špatné ekonomické řízení, srovnávali životní úroveň s kapitalistickými státy, kritizovali malou informovanost, žádali upuštění od kabinetní politiky, kvůli níž došlo k mnoha politickým procesům, v nichž byli odsouzeni i členové strany, žádali rehabilitaci nevinně odsouzených a zlepšení životní úrovně. A jako vždy, když probíhá oprávněná kritika směřující ke zlepšení poměrů, vyplouvá na povrch i celá řada dalších věcí. Tak tomu bylo i nyní, kdy byli kritizováni i ti, kteří po celou řadu let ve společnosti poctivě pracovali na budování socialismu, spatřovali v něm svůj cíl a věnovali mu své zdraví, mnozí i životy. A když se proud kritiky dal do pohybu, nebylo již snadné jej usměrnit správným směrem. Takoví kritikové vyvolávali mnoho nepříjemností, protože často získali na svou stranu a svou „odvážnou kritikou" strhli i lidi nerozhodné, a rozpoznat hned, jak je kritika míněna, nebylo vždy snadné.
Stranické organizace žádaly svolání XIV. sjezdu strany, ústřední orgány však se svoláním otálely. Nastal určitý chaos, protože na kritiku a tak mohutnou diskusi nebylo možné hned správně reagovat. Lidé, kteří se dříve o politické dění nikdy nezajímali, najednou nevěděli, které noviny číst dřív, jestli věnovat čas televizi nebo rádiu.
Toto dění se pochopitelně projevilo i v životě obyvatel města. Právě do období diskusí a kritiky přišly předvolební schůze, svolané na 18. a 19. března. Až do té doby probíhaly veškeré předvolební přípravy dobře a podle plánu, kandidáti byli navrhováni jako v předchozích volbách, akční výbor Národní fronty ve městě nebyl. Na předvolebních schůzích byli voliči seznamováni se svými kandidáty, které měli v den voleb zvolit. Tyto schůze však probíhaly velmi ostře a ke sjednocení kandidátek na nich nedošlo. Ukázalo se, že kandidáty nenavrhovalo členstvo organizací, ale pouze výbor, mnohdy dokonce jen jeden pracovník nebo funkcionář. Dosavadní i nově navrhovaní poslanci byli podrobeni ostré kritice, a to i ti, kteří funkci poslance věnovali mnoho svého volného času a vykonávali ji obětavě. Mnozí z nově navržených odmítli kandidovat a předvolební schůze skončily neúspěšně. Došlo k urychlenému ustavení akčního výboru Národní fronty, který měl volby dovést ke zdárnému konci; jeho předsedou byl zvolen s. Vilém Molnár.
Od voleb se nakonec upustilo, protože podobná situace nastala všude, a hovořilo se o jejich přesunutí na podzim. Počítalo se s tím, že do té doby dojde k podstatným změnám ve státním řízení, že proběhne XIV. sjezd KSČ a že lidem bude odpovězeno na jejich kritické připomínky.
Další rozruch nastal po vyjití článku „Dva tisíce slov" v Literárních listech, Zemědělských novinách, Mladé frontě a jinde, nikoli však v Rudém právu, orgánu ÚV KSČ. Článek byl podepsán mnoha kulturními i vědeckými pracovníky, prostě inteligencí, a přiklánělo se k němu i mnoho pracujících po celé zemi svými dopisy. Jednotné stanovisko k němu ale nebylo, mnozí jej odsuzovali, nejednotný postoj zaujal i ÚV KSČ. Lidé se začali dělit na progresivní a konzervativní podle postoje, který zaujímali – a ani naše město v tomto směru nebylo výjimkou.
Dne 1. července ukončil na vlastní žádost pracovní poměr na národním výboru tajemník s. František Karas a odešel pracovat zpět do svého předchozího podniku. Toto místo zůstalo neobsazeno až do konečného termínu voleb.
V polovině roku proběhlo na území republiky cvičení částí armád Varšavské smlouvy. Cvičení skončilo, vojska však nadále zůstávala na našem území, což opět vyvolalo vlnu nespokojenosti a rostoucí nedůvěru k Sovětskému svazu.
Naše stranické a státní orgány se dostaly do sporu s ostatními socialistickými státy, které naši nastoupenou cestu k socialismu s lidskou tváří chápaly špatně. Probíhaly schůzky v Drážďanech, ve Varšavě, a nakonec i v Čierné nad Tisou a v Bratislavě. Výsledky těchto jednání byly tajeny, prostí lidé se domnívali leccos, ale skutečnou pravdu neznali. Chtěli vědět, o čem se jednalo, a proto začali sledovat i cizí rozhlas a částečně cizí tisk – a kdo měl vlastně pravdu, náš tisk a rozhlas, nebo cizí rozhlasové či tiskové stanice, zůstávalo otázkou.
A pak přišel 21. srpen 1968!
Bylo ráno 21. srpna. Lidé vstávali jako každý den do práce. Ze zvyku přistoupili k přijímači, aby si poslechli trochu ranní hudby, nejnovější zprávy a hlavně přesný čas.
A najednou nevěřili vlastnímu sluchu! Copak může být pravdou, že na území Československé socialistické republiky vstoupila v noci z 20. na 21. srpna 1968 vojska našich spojenců, vojska Varšavské smlouvy? Naši přátelé, kterých jsme si vážili a kteří v roce 1938 měli za úkol osvobodit nás od fašistických okupantů – a nyní v noci z 20. na 21. srpna 1968 vstoupili na naše území. Lidé se rychle přesvědčili o pravdivosti zpráv – na ulicích města byly sovětské tanky! Jaký rozdíl proti květnu 1945, kdy nás tytéž tanky přijely osvobodit – jenže tehdy na nich přijeli osvoboditelé, otcové dnešní generace.
Sovětští vojáci se najednou divili, proč je na ulicích nikdo nevítá; na otázky, proč přijeli, odpovídali, že nás přijeli osvobodit, že u nás je kontrarevoluce. Lidé jim vysvětlovali, že se u nás nic neděje a osvobozovat není třeba. Copak je kontrarevolucí to, že se občané ve většině měst chtějí mít lépe, žít skutečný socialismus, oproštěný od lži, socialismus s lidskou tváří? Copak nemají uznat, že jim záleží na tom, jak si budou svou vlastní zemí sami řídit a spravovat?
(Poznámka: k této části zápisu jsou přiloženy výstřižky z novin dokumentující dění, umělecká fotografie a fotografie z města z 21. 8. 1968.)
Stalo se, že po rozhovoru s našimi lidmi se ruský vojáček i rozplakal, když si uvědomil, čeho se zúčastnil.
Lidem najednou nezáleželo na tom, kdo byl považován za progresivního a kdo za konzervativního, jestli byl Čech, nebo Slovák. Všichni byli zajedno v tom, že občané Československé republiky mají právo si svou zem řídit podle svého nejlepšího přesvědčení. Jména Svoboda, Dubček, Smrkovský, Černík se stala najednou symbolem – zárukou naší samostatnosti a správnosti nastoupené cesty k socialismu s lidskou tváří.
Z našeho města tanky v 11 hodin dopoledne odjely za město do lesa a polí, ale z rozhlasu se stále ozývaly hlasy, které nutily lidi, aby byli v pohotovosti. Bylo slyšet i střelbu v ulicích Prahy. O představitelích státu nebylo známo, kde jsou. Později se lidé dověděli, že někteří, mezi nimi i Dubček, Černík, Smrkovský a Kriegel, byli odvezeni tajně do Moskvy, drženi a izolováni.
Probíhaly různé schůze, shromáždění, řada podpisových akcí – ať už za návrat našich představitelů, odchod vojsk z našeho území, za suverenitu státu, dokonce i za neutralitu ČSSR.
V neděli 25. srpna proběhlo shromáždění před domem kultury na sídlišti, kterého se zúčastnil delegát mimořádného sjezdu KSČ soudruh Káňa ze Sokolova, zástupci OV KSČ a MV KSČ. Přítomno bylo asi 500 občanů města.
Na četné žádosti obyvatel města, kteří bydleli v ulici Československo-sovětského přátelství, projednala rada národního výboru a později i plenární zasedání změnu názvu ulice. Ulice byla přejmenována na ulici Svobody – svobody jako takové, protože názvy po žijících představitelích je možno dát jen s jejich souhlasem a na to nebyl čas – ostatně ještě během téhož dne se na ulici objevil nápis: ulice Okupantů.
Městský rozhlas v této době běžel naplno, a když bylo nutno jej na chvíli vypnout, aby neshořel, hned volali lidé, co se na národním výboru děje. Věděli, že na výboru jsou samé ženy a jen jeden muž, vedoucí odboru – předseda byl v té době na dovolené a tyto události podle svého vyprávění prožil v Maďarsku. Pracovníci věděli, kde je jejich místo, a setrvali na svých pracovištích i přesto, že tanky mířily přímo do oken. A lidé, kteří dosud kritizovali práci poslanců, najednou nějak věřili národnímu výboru a plnili vše k zachování klidu a pořádku.
Příští den bylo celé město popsáno různými hesly, například: „Proč jste přišli sem, když máte svou zem", „Leníne, vzbuď se", „Brežněve, se zblázni", „Ivánkove, jděte domů" – tato hesla byla i v ruském jazyce a podobně byly falšovány i směrovky na Moskvu. Normální směrovky, názvy ulic a čísla domů byly strženy a nahrazeny novými, matoucími. Ruské kolony tak často bloudily, ba stávalo se, že i naši řidiči hledali správný směr.
Uprostřed silnice na Kounice byl nápis: „Kdo kašle (bylo to formulováno trochu jinak) na Rusáky, ať zatroubí" – troubila všechna auta. Byly roznášeny různé noviny, které se do města dostaly téměř ilegální cestou, neboť normální noviny vůbec nevycházely, redakce byly obsazeny vojáky spojeneckých armád. Rudé právo, které v této době vycházelo, mělo malý rozměr a bylo to snad nejmilejší Rudé právo za posledních 20 let. Říkalo se o něm: „Noviny malého rozměru, ale velkých myšlenek." Při rozšiřování tohoto tisku se nejvíce zapojila mládež, která přímo hořela – a předtím si každý myslel, že mladí nejsou ničeho schopni.
V pondělí 26. a v úterý 27. srpna proběhla generální stávka po celé republice. Při této stávce se rozezvučely všechny sirény, rozezněly se všechny zvony. V našem městě do zvuku sirén a hlasu zvonů zazněla v městském rozhlasu báseň, která se zrodila v těchto dnech a složil ji občan města soudruh Jaroslav Malý. Báseň zní:
„Je pondělí – a sirény nám znějí.
Je pondělí. A právě v této chvíli
tvůj občan, vlasti má,
tvůj občan, ten se ptá: PROČ?
Je pondělí – a všechny zvony znějí.
Je pondělí. A na vzdory té chvíli
my vytrváme s neskloněnou šíjí."
Podle ohlasu lidí, kteří tuto báseň slyšeli, měla silný účinek. Jedna občanka autorce zápisu řekla: „Prosím Vás, příště na to nějak upozorněte předem, abych se morálně připravila. Vždyť já jsem se rozbrečela, a víc lidí venku." Přecházel z toho mráz po zádech.
Ale nerodila se jen vážná báseň. Náš národ prokázal, že je nejen národem husitů, ale že z něj vyšel i Karel Havlíček Borovský a že je národem, kde mohl tak dobře zapustit kořeny i dobrý voják Švejk. Rodilo se mnoho básniček, známé byly takzvané Elegie z roku 1968, sestavené skutečně po havlíčkovsku.
Nejen satirou náš národ bojoval, ale i tím, že nechal vojáky na našem území hladovět. Ti přijeli k nám v domnění, že je budou naši lidé vítat a dají jim najíst za to, že nás „osvobodí" – a zatím nedostali ani vodu.
V těchto dnech nevysílala televize, kraslický vysílač byl rozstřílen, stejně tak vysílač na Klínovci.
Takzvané srpnové události skončily, naši státní i straničtí představitelé se vrátili a hovořili k lidem. Národnímu shromáždění byla předložena k ratifikaci vojenská smlouva o dočasném pobytu sovětských vojsk na území Československé socialistické republiky. Nastalo období různého vysvětlování, představitelé státu poukazovali na nebezpečí, které by hrozilo z neplnění dohod. Prostý občan nevěřil, že by neplnění dohod, které se zdálo neskutečné a nehodné socialistického soužití přátelských států, mohlo mít jakýkoli tragický dopad na lid, který chtěl a chce dále pokračovat v budování socialismu.
V listopadu zasedal ÚV KSČ, který vytyčil novou směrnici pro další práci, ovšem v „nových podmínkách".
Po celou dobu, až do posledního termínu smlouvy, přijížděli i do našeho města sovětští velitelé i vojáci. Nejdříve nutili ke smazávání hesel a hrozili, že pokud hesla nebudou smazána, použijí k jejich odstranění tanky. Pak se snažili navázat „družbu". Přijížděli, vyžadovali si rozhovory, chtěli přátelství. Autorka zápisu se jako pracovnice národního výboru zúčastnila spolu se soudružkou Hankovou některých schůzek jako překladatelka. Ovšem dorozumět se s nimi bylo těžké. My jsme o takové přátelství nestáli, oni nás nechápali. Pro ně jsme byli všichni „buržoji", protože lidé v naší zemi jsou zvyklí se pěkně oblékat, bydlí v dobře vybavených bytech – a to i dělníci na sídlišti. Návrh na svolání přátelské schůzky obyvatel města, na kterou by se dostavili sovětští důstojníci, nebyl přijat a žádná taková schůzka se v našem městě neuskutečnila. Lidé byli z těchto návštěv rozhořčeni. Na jedné straně sovětští vojáci žádali přátelství, na druhé straně venku rozdávali lidem noviny „v české řeči" – zprávy, které o naší zemi podávaly a noviny obsahovaly mnoho lží. Totéž platilo o moskevské Pravdě. Za takového stavu bylo těžké uzavírat přátelství, nehledě k tomu, že 21. srpen byl ještě příliš čerstvý, než aby lidé zapomínali.
V průběhu těchto událostí probíhal život města jinak normálně. V říjnu, k padesátému výročí vzniku naší republiky, proběhly oslavy. 25. a 26. října se zde vysazovaly Stromy republiky, převážně lípy – na závodě Stasis, Chezu, na Rudných dolech v Krásně, na I. Základní devítileté škole v Horním Slavkově ve staré části města, a celoměstský strom v neděli 27. října na prostranství mezi komunálním podnikem a domem kultury.
27. října proběhlo rovněž v domě kultury slavnostní zasedání, na kterém byly předávány zasloužilým funkcionářům a pracovníkům čestné plakety k 50. výročí vzniku republiky. Mezi jinými obdrželi plaketu i soudruzi Dostál a Kříž Antonín, předseda NV.
V této době dostaly rovněž odměnu za věrnost službě národního výboru pracovnice, které zde pracují déle než 10 let. Jsou to:
- soudružka Hanková Marie, pracuje u NV od února 1957,
- soudružka Bazalová Milada, pracuje u NV od listopadu 1959.
4. listopadu projížděly městem po celý den kolony sovětských vojenských aut. Auta byla vyzdobena vlajkami SSSR, obrazy Lenina, Brežněva, různými hesly a citáty. Vojákům nikdo nemával, průjezd proběhl bez zájmu i těch nejmenších.
V tomto roce nebyl poprvé slaven měsíc Československo-sovětského přátelství tak jako dříve. Věnec byl sice na hřbitově položen, ale bez účasti obyvatel, dá se dokonce říci tajně.
Koncem roku se zájem lidí soustředil na připravovanou federalizaci republiky, která měla vstoupit v platnost dnem 1. ledna 1969.
Volby do národních výborů byly v nedohlednu, rovněž nebylo řečeno, kdy bude svolán řádný sjezd Komunistické strany českých zemí, neboť mimořádný sjezd, takzvaný Vysočanský, nebyl moskevskou dohodou uznán. A přitom se stále hovořilo o nutnosti normalizace života. Poslancům, kteří ještě zůstali, nebylo co závidět, protože museli napnout své síly, aby v prodlouženém volebním období zajistili všechny úkoly voleného orgánu lidosprávy.
Výstavba města
V roce 1968 nebylo ve výstavbě nových bytů pokračováno, přesto však probíhalo několik jednání a byla zajišťována výstavba bytových jednotek pro příští léta.
V roce 1969 mělo být započato s výstavbou rodinných domků. V tomto roce proběhla jednání se závodem Stasis a s chemickými závody. Závod Stasis uvedl požadavek na přidělení stavebních pozemků pro 15 rodinných domků, chemické závody pro 15 domků. Zájem závodu Stasis o výstavbu v Ležnické ulici ve staré části města byl však odmítnut a závod žádal přidělení stavenišť v prostoru ohraničeném zahradou II. ZDŠ, šachtou Barbora a autobusovou zastávkou. Zde mělo rovněž dojít k prodloužení komunikace od prodejny zeleniny směrem k Barboře. S výstavbou rodinných domků mělo být započato na podzim 1969.
Otázka další bytové výstavby, tedy 300 bytových jednotek v činžácích, nebyla dosud vyjasněna. Projektant prosazoval realizaci asanace starého města, které mělo být stále středem zvětšeného Slavkova. V první etapě byla předpokládána výstavba 300 bytových jednotek. Závody Chezu a Rudné doly Krásno, které se na této výstavbě měly podílet 150 bytovými jednotkami, výstavbu ve staré části města odmítaly a žádaly, aby se pokračovalo na sídlišti. V roce 1968 nebylo rozhodnuto, která varianta bude pro tuto etapu prosazena.
Dále mělo být v roce 1969 započato s výstavbou nové pošty v prostoru mezi jeslemi I v Zápotockého ulici a obchodním domem Prior. Nová pošta měla být dána do provozu v roce 1971. Při této příležitosti měl být ve městě zaveden i rozhlas po drátě.
Probíhala rovněž další jednání kolem výstavby nové teplárny. K této akci byla dvě alternativní řešení:
První alternativa předpokládala výstavbu nové teplárny v prostoru bývalé šachty Barbora v hodnotě 29 milionů Kčs. V roce 1968 byla zajišťována veškerá dokumentace, dodavatelské vztahy a podobně. Na podzim 1969 mělo být započato s přípravnými pracemi a do podzimu 1971 by měla nová teplárna již zásobovat město. Staveniště bylo výhodné i z hlediska ozdravění ovzduší ve městě.
Druhá alternativa byla nalezena dodatečně, a to generální oprava stávající teplárny, kde by se prý ušetřilo 10 milionů Kčs. Při této alternativě však nebylo počítáno s potížemi, které by vznikly, a dále by se prohlubovaly problémy v hygieně města. Z tohoto důvodu nebylo možné na tuto alternativu přistoupit, byť by šlo o odsunutí termínu. A konec konců nebylo ani jisté, že by se těch 10 milionů korun skutečně ušetřilo. Vše tedy nasvědčovalo tomu, že zvítězí první alternativa.
V roce 1968 byla prováděna plynofikace města, prováděly se rozvody v bytech; v příštím roce mělo být v tomto pokračováno a měly být prováděny i rozvody po městě. V roce 1971 měla být plynofikace dokončena a zahájen provoz v domácnostech.
Ze stavebních prací, které byly provedeny, je nutno jmenovat rozšiřování výstavby garáží. V letech 1967 až 1968 přibylo celkem nad fotbalovým hřištěm 89 garáží, ve Fučíkově ulici 10, pod kostelem svaté Anny 4 nové garáže, další byly vybudovány pod dětským hřištěm na Hořejší ulici.
V akci zvelebení bylo pokračováno ve výsadbě zeleně, dále v budování koupaliště, které bylo již téměř před dokončením. Uranové doly přislíbily, že nejpozději do června 1969 zrealizují vyprojektované opatření proti úniku vod. Dalo se očekávat, že do začátku koupací sezóny bude koupaliště dokončeno.
Byla provedena i rekonstrukce kluziště na sídlišti se zavedením 100 metrů dlouhé vodovodní přípojky, postaven zde vagon a přístřešek. Kluziště bylo plně využíváno jak školní mládeží, tak i dospělejšími sportovci.
Pamatovalo se i na opravu komunikací. V roce 1968 byla opravena silnice od domu řemesel v délce 370 bm, silnice od uhelných skladů na sídlišti v délce 1300 bm, od restaurace Hvězda ke staré poště 300 bm, silnice k šachtě č. 14 u zahrádek v délce 550 bm.
Dále byly provedeny odvodňovací žlaby po obou stranách v Ležnické ulici v délce 410 bm, po celé délce zde byly položeny i obrubníky. Byly provedeny běžné opravy asfaltových vozovek, úprava školního náměstí (dnes už není patrná), obnoveny lávky na potoce Stoka a vybu...
(Text na tomto místě přechází na další stranu a pokračuje v následující části zápisu.)
dování a napojení odpadů vody na městskou kanalizaci u I. základní devítileté školy v celkovém rozsahu 1200 m². Před národním výborem byla rozšířena silnice, práce však byla provedena nekvalitně.
Domovní správa prováděla oplechování štítů na domech v ulici Svobody na I. etapě, opravy fasád ve staré části města na náměstí, opravou čp. 212 získala 4 bytové jednotky. Dále byla provedena oprava čp. 2 vedle národního výboru, kde byly získány 3 bytové jednotky a dvě obchodní jednotky v přízemí.
Rovněž bylo pokračováno v nátěrech oken a vnitřních nátěrech na sídlišti.
V roce 1969 chce domovní správa provádět další údržbu venkovního vzhledu domů ve staré části města, na I. etapě sídliště bude prováděna výměna dřevěných podlah a budou nahrazovány betonem, na který bude lepeno linoleum.
I přes tyto provedené opravy činil zůstatek na čistě národního výboru za rok 1968 celkem 1 633 000 Kčs, což skytá záruku dalšího zlepšení vzhledu města v příštích letech.
Koncem roku byl dán do provozu televizní zesilovač, jehož zásluhou budou mít obyvatelé města dobrý televizní obraz. Hlavně občané ve staré části města toto přivítali s povděkem. Umístěn je na kopci nad starým městem. Jeho červené světlo je nyní vidět do daleka.
Z fondu rezerv a rozvoje národního výboru má být v roce 1969 provedena oprava budovy požárního sboru, mají být dále opravovány komunikace, provedena oprava zvonice a márnice a ještě další práce, které mají přispět k lepšímu vzhledu města a zařízení, která národní výbor spravuje.
Hospodaření podniků, řízených národním výborem, bylo v roce 1968 rovněž uspokojivé. Komunální služby vytvořily hrubý důchod v částce 1 115 307 Kčs. Zisk vykazovaly provozovny holičství a kadeřnictví, opravna punčoch, elektro, malířství, krejčovství dámské, doprava osobní i nákladní. Fotoslužba a výroba svíček splnily plánovaný zisk zcela.
Ztrátu vykazovaly provozovny: sběrna šatstva a prádla, pánské krejčovství, sklenářství a rámování, dále sběrna obuvi.
Nepříznivé podmínky pomáhaly vytvářet tomuto podniku neúnosné odvodové povinnosti, zavedení silniční daně, zvýšení cen materiálu a energie, přičemž se ceny poskytovaných služeb neměnily.
Domovní správa, která měla plánovanou ztrátu, vytvořila značnou úsporu.
Technická služba a teplárna hospodařily dobře, teplárně vznikla úspora na nákladech v částce 24 600 Kčs.
(K textu patřily fotografie: domy na náměstí po opravě, dům čp. 2 po opravě a televizní zesilovač.)
Celkový vzhled a čistota města byl po celý rok dobrý, velmi pěkně byla provedena květinová výzdoba jak na náměstí a sídlišti, tak u autobusové zastávky, i ve staré části města.
Průmysl města
Průmysl města a jeho vzhled do příštích let byl podrobně popsán v předchozích zápisech roku 1967.
Velmi pěkné výsledky práce dělníků, techniků a ostatních pracujících vykázal závod Stesis, který v roce 1968 získal dobré jméno svým výrobkům i v zahraničí. Závod se zúčastnil výstav a veletrhů v Brně, v Lipsku, měl výstavu v bulharském Plovdivu. V roce 1969 se chystá do Mnichova.
Rovněž tak Chemické závody v Horním Slavkově pokračovaly v rozšiřování sortimentu pro národní podnik Benzina a vedly si dobře.
V letech 1967 a 1968 byly Uranovými doly Západní Čechy, které mají na území našeho města své bývalé obývací prostory nyní zatopené vodou, prováděny stavby hráze. Hráze mají zajistit bezpečnost práce na pracovištích Rudných dolů v Krásnu.
Rudné doly v Krásnu, které zasahují do našeho katastru, začaly s výstavbou nového závodu. Začínají se zaměřovat na nafárání Huberova a Šléglova pně. Nafárání bylo prováděno ze šachty 9, pod úrovní druhého a třetího patra bývalé šachty Barbora, která byla se šachtou 9 spojena chodbami. Proto byly na II. a III. patře před jámou 9 vybudovány hráze, které nyní zadržují vodu a nechávají ji volně odtékat štolou Caspara Pfluga, známou již z historie Slavkova.
Z důvodu přesunu těžby na Huberův a Šléglův peň byla provedena i přeložka staré silnice. Nová silnice tedy nyní obchází oba pně a nebrání dalšímu rozvíjení těžby tohoto závodu.
Státní statek dosáhl v roce 1968 velmi dobrých výsledků. Koncem roku vykázal na výnosech tyto výsledky: plánované výnosy 5 123 000 Kčs, skutečně dosažené výnosy 5 470 283 Kčs; v živočišné výrobě plán 4 473 000 Kčs, skutečně dosaženo 4 577 000 Kčs.
Na hospodářství státního statku došlo k výměně základního stáda, neboť dojivost starého skotu byla velmi nízká, nedosahovala ani 6 litrů. Koncem roku po výměně stáda zvýšila se dojivost na 7,56 litru na kus a den.
Na statek v Horním Slavkově byl jmenován nový vedoucí, kterým je s. Machala. Došlo ke zlepšení pracovní morálky zaměstnanců, k čemuž pomohlo i nové zainteresování pracovníků na výsledcích svého úseku, za který zodpovídají.
Celý rok byl zemědělské výrobě velmi příznivý.
(K textu patřila fotografie výrobků Stesis, které byly ve světě.)
V obilninách měl závod překročen plánovaný výnos, vyrobil 41,2 vagónu žita, 31,69 vagónu pšenice, 15,07 vagónu ječmene, 53,4 vagónu ovsa. Brambor měl vyrobit 90 vagónů, skutečně sklidil 129 vagónů.
Hektarové výnosy zemědělského závodu v roce 1968 byly následující:
- pšenice 26,40 q/ha
- žito 20,40 q/ha
- ječmen 30,14 q/ha
- oves 21,36 q/ha
- kapusta 60,00 q/ha
- seno luční 21,88 q/ha
- seno z jednoletých 27,80 q/ha
- seno z víceletých 45,21 q/ha
- zelené krmení 47,73 q/ha
- zelené na siláž 245,95 q/ha
- sláma krmná 18,40 q/ha
- sláma stelivová 21,90 q/ha
- brambory 258,00 q/ha
Celková výroba závodu proti skutečnosti roku 1967 se zvýšila o 2 860 000 Kčs, v roce 1969 chtějí dosáhnout dalšího zvýšení o další 1 milion Kčs. V příštích letech je plánována výstavba Svatopluku a rekonstrukce kravínů v Krásnu. S výstavbou má být započato již v roce 1969.
Plány hospodářství v Horním Slavkově do budoucna jsou nadějné. Pro stabilizaci pracovních sil chtějí vybudovat 22 rodinných domků v Horním Slavkově, 12 bytových jednotek v Krásnu. S výstavbou chtějí začít již v roce 1969.
Ostatní závody a doplňkové provozy zůstaly v roce 1968 nezměněny. Začal se projevovat nedostatek pracovních sil na pomocné práce, jako například uklizečky, pomocné síly do kuchyní, do nemocnice v Lokti se snažili získat pomocné síly z celého okolí. Dokonce administrativní místa zůstala neobsazena: Rudné doly měly potřebu dvou administrativních pracovnic, rovněž na národním výboru byla neobsazena místa. Ženy odcházejí raději pracovat do průmyslových závodů, protože zde jsou na ně kladeny menší nároky a mají naději na lepší výdělek, i když platy ve státních orgánech byly zvýšeny.
Během roku došlo k zavedení volných sobot na všech závodech, takže od října je všude pětidenní pracovní týden.
Strojírenský charakter města již v tomto roce zcela převládl nad vším ostatním.
Výrobky závodů zdejší oblasti získávají své dobré jméno jak doma, tak i v zahraničí, pokud na zahraniční trh proniknou.
Zásobování města
V prodejní síti nedošlo v tomto roce k žádným změnám, pouze byly vytvořeny podmínky pro přestěhování prodejny masa ve staré části města z prodejny zeleniny a ovoce do nově upravených prodejních jednotek v čp. 2. Dosavadní prodejny jsou již nevyhovující.
Prodejna Jednoty na III. etapě sídliště byla po celý rok postihována smůlou. Prodejna trpěla nedostatky ze strany vedoucího, rovněž neochota při prodeji odváděla spotřebitele jinam.
Celková situace v zásobování vázla poněkud po srpnových událostech, kdy vznikala panika mezi lidmi, že bude méně zboží. To se projevovalo ve zvýšených nákupech. Nebyly například k dostání bytové doplňky, nebyl dostatečný výběr obědů, v potravinách vázl dočasně kostkový cukr, na jaře i mýdlo, kdy se leckdo pokoušel sehnat i krabičku zápalek. A pochopitelně nebyla rádia, hlavně tranzistory, neboť v srpnových dnech nevysílala televize a po zničení krašovského vysílače nebyla naděje, že bude brzy uveden do provozu. A tak lidé by byli odkázáni jen na noviny. Koncem roku se však situace zlepšila natolik, že o Vánocích mohl každý svým nejbližším dát dárek a vánoční stůl byl i tentokráte plný.
Koncem roku, ještě před Vánocemi, byly zdraženy sportovní potřeby. Lyže průměrně o 35 Kčs, sáně o 50 Kčs, takže sáně, které dříve stály 90 Kčs, měly nyní cenu 140 Kčs. U obuvi bylo zdražení provedeno formou změny módy. Dámské lodičky, které byly donedávna módní, stály většinou kolem 150 Kčs, nové vzory však dosahují převážně cen až 250 Kčs.
Lze tedy říci, že i když došlo ke zvýšení výdělků, v rodinách se to celkem neprojevilo, ale spíše se tím pouze zalepila díra tam, kde bylo nutno více vydávat.
Ani zvýšení rodinných přídavků pro rodiny s více dětmi se v rodinách moc neprojevilo, neboť byly současně zvýšeny daně ze mzdy, v některých místech i stravné ve školních jídelnách apod. Hovořilo se o zdražení dětského oblečení, k tomu však nedošlo, protože by to vyvolalo značnou nespokojenost. Rovněž tak nájem z rodinných bytů zvýšen nebyl.
Většinu svých příjmů vydávali obyvatelé za nutné potřebné věci, méně již zůstalo na kulturu. Průměrný výdej za knihy v Horním Slavkově činil v roce 1968 na občana 35 Kčs.
V domě kultury byla v tomto roce zřízena restaurace v režii závodu Stesis společně s domem kultury.
V tomto roce, od 1. ledna 1968, vstoupilo v platnost nové ekonomické nájemné, které postihlo hlavně prodejny na sídlišti. Dlouhá jednání byla vedena o odprodeji budovy obchodního domu Brigádník, přejmenovaného nyní na PRIOR. K prodeji nedošlo, a tak obchodní dům platí roční nájemné 258 600 Kčs.
Uskutečněn byl prodej prodejny na Kounici podniku Pramen za 170 000 Kčs.
Zdravotnictví a sociální zabezpečení
Ve zdravotnictví došlo během roku k částečnému oslabení péče o zdraví obyvatel města. Hlavní příčinou bylo to, že po srpnových událostech zůstalo v zahraničí mnoho lékařů, kterých je nyní v celé republice nedostatek.
Od minulého roku, kdy zůstal v zahraničí Dr. Polgár, nepodařilo se obsadit interní oddělení, vázla péče na očním a neurologickém oddělení. Tyto nedostatky se budou projevovat ještě i v příštím roce.
V tomto roce byla opravena budova polikliniky, ale jejímu vzhledu to mnoho krásy nepřidalo. Fasáda je mourovaná, za krátký čas nebude již patrno, že na ni bylo vynaloženo mnoho prostředků.
Zlepšila se proti předchozím létům péče o děti. Ve městě je nyní stálý lékař, bydlí přímo na sídlišti. K jeho práci v péči o děti nebylo připomínek po celý rok.
Dnem 1. března byl zrušen klub důchodců. Přispělo k tomu nové ekonomické nájemné, které z původní částky 600 Kčs vzrostlo na 3 600 Kčs a učinilo klub neúnosným. Návštěvnost klubu byla příliš malá, a tak prostředky, které byly vynakládány na klub důchodců, byly rozděleny mezi potřebné důchodce.
Během roku došlo i ke zvyšování nízkých důchodů, takže důchodů do 400 Kčs je nyní minimum. A stejně je to ještě příliš málo pro ty staré občany, kteří jsou odkázáni pouze na důchod. Těmto byly nadále poskytovány podpory z prostředků doplňkové péče národního výboru tak, aby jejich průměrný měsíční příjem činil alespoň 500 Kčs.
Školství
V roce 1968 došlo v mateřských školách k přírůstku jednoho oddělení pro 25 dětí přeměnou z jeselského oddělení při nové mateřské škole na III. etapě sídliště.
Nové ekonomické nájemné se projevilo velmi nepříznivě u mateřské školy na Kounici, kde nájem z 6 700 Kčs vzrostl na 35 000 Kčs.
K modernizaci došlo u mateřské školy I ve staré části města, kde byl zabudován elektrický ohřívač vody, vyměněna stará kachlová kamna, protože jejich oprava nebyla již možná. Do jídelny při mateřské škole na III. etapě sídliště byla dána plynová smažicí pánev, do školní jídelny na sídlišti při II. ZDŠ univerzální kuchyňský stroj a nový elektrický kotel. Mnoho prostředků bylo vynaloženo na opravy ZDŠ na Nádražní ulici.
U nové mateřské školy na III. etapě sídliště byla upravena za pomoci rodičů školní zahrada, rovněž tak velmi aktivně pomáhali rodiče při úpravě zahrady v jeslích v Zápotockého ulici.
Od 1. dubna byly zvýšeny platy učitelů, a to průměrně o 100 Kčs měsíčně.
Od 1. září byl na školách zaveden pětidenní vyučovací týden, což školní mládež přivítala s nadšením.
Zařízení škol v našem městě, i když jejich vnitřní vybavení je dobré, nepůsobí dobře zvenčí. V roce 1969 budou postupně prováděny některé opravy jak z prostředků přidělených přímo na školství, tak i z prostředků fondu rozvoje a rezerv národního výboru. Bude opravena fasáda mateřské školy I ve staré části města, dále opravena fasáda budovy družiny mládeže na náměstí, která proti budově národního výboru vyhlíží příliš nevhodně a kazí vzhled náměstí.
Zatím nebylo uvažováno o zvyšování počtu základních ani mateřských škol v nejbližších letech.
Jako každý rok, tak i v tomto roce se školní mládež dobře podílela na veřejně prospěšné práci, což bylo kladně hodnoceno i na plenárním zasedání národního výboru koncem školního roku.
Pionýrská organizace, jejíž činnost do nedávna na školách už jen živořila, v tomto roce zcela ustala na II. ZDŠ, drží se ještě trochu při I. ZDŠ. Děti nyní spíše tíhnou k nově utvořené organizaci Junáka, o které bude ještě hovořeno.
Kulturní život
Střediskem kulturního dění zůstal nadále dům kultury na sídlišti. Od 1. září odešel vedoucí s. Vladimír Kříž učit na I. ZDŠ, novým vedoucím byl prozatímně jmenován dlouholetý pracovník domu kultury s. Josef Čížek.
V domě kultury byl během roku vymalován kinosál, opravena podlaha kina, dále byla opravena střecha na domě kultury.
Návštěvnost na kulturních akcích byla různá. Některé filmy nemohly být promítány pro slabou účast, od srpna nemohly být promítány žádné filmy pěti zemí, které se zúčastnily „okupace" naší země (sovětské filmy, maďarské, bulharské, polské, NDR), protože jejich promítání by vyvolalo roztrpčení a nikdo by na ně nešel. Atraktivní filmy měly zase nabito. Z jiných kulturních akcí nutno jmenovat vystoupení pražských ochotníků ministerstva školství, kteří uvedli pro mládež operu Prodaná nevěsta a pro dospělé Hoffmannovy povídky. Účast na obou představeních byla velmi slabá. Zato při hudebním vystoupení Evy Pilarové a Jaromíra Mayera bylo plné hlediště.
Během celého roku pracovala dobře knihovna domu kultury, jejíž pracovníci se podíleli plně na mnoha akcích, hlavně na akcích pro mládež. Ve spolupráci s domem kultury probíhala po celý rok soutěž „10 krát děvče", vyhlášená na počest 50. výročí vzniku naší vlasti a na počest 20. výročí únorových událostí. Soutěž měla velmi dobrý průběh. Finále soutěže bylo dne 28. října.
Ke Dni dětí uspořádali pracovníci domu kultury soutěž pro děti předškolního věku v malování na chodníku, která byla v historii Slavkova poprvé.
Šachistický kroužek uspořádal zase šachový turnaj pro mládež.
Velmi dobře pracoval po celý rok divadelní soubor dětí pod vedením s. Jiřiny Lavičkové. Jejich soubor Medvídata se po pěti zájezdech probojoval do mezikrajského kola STM (soutěže tvořivosti mládeže) v Královicích.
Během roku se pokoušeli mladí utvořit vlastní soubor, zkoušeli, ale jejich hra nikdy nespatřila světla rampy.
Dobře pracoval loutkářský soubor, vytvořený dobrým kolektivem kolem manželů Filipinových. Tento kolektiv se rovněž zúčastnil STM.
Úspěšně probíhal kurs společenské výchovy pro žáky osmých a devátých postupných ročníků ZDŠ.
Fotokroužek se zapojil velmi dobře do předvolební kampaně, některé obrázky, které doprovázejí tyto zápisy, jeho činnost dokumentují.
30. listopadu uvedl divadelní soubor dospělých, rovněž na počest 50. výročí vzniku naší republiky, divadelní hru Aloise Jiráska Lucerna. Přítomno bylo asi 600 diváků na dvou představeních, což představuje návštěvnost srovnatelnou s profesionálními představeními. Hra byla uvedena v režii s. Lavičkové. Tímto svým úspěšným vystoupením divadelní soubor dobře přispěl k vyvrcholení celého 50. výročí. Zahráli si i pracovníci domu kultury Zapletal a Čížek, mlynáře hrál s. Vodička, mladšího s. Adolf Hanák. Školská a kulturní komise vyslovila souboru za jeho hru poděkování.
V tomto roce se začala v našem městě rozvíjet i nová organizace Junáka. Pro Junáky byla uvolněna zrušená klubovna po klubu důchodců. Junáci se na veřejnosti uvedli hlavně 14. prosince, kdy uspořádali sběrovou akci na podporu získání prostředků na výstavbu SOS vesničky, která má být postavena v Doubí u Karlových Var. Při této akci získali a odeslali na konto SOS vesničky celkem 612 Kčs, z čehož vyplývá, že sběr činil asi 1 400 kg starého papíru a hadrů. Hlavními organizátory Junáka v našem městě jsou s. Filipin a Kasalý, oba pracovníci závodu Stasis.
Tělovýchova:
Již v minulých letech se dobře rozvíjela činnost oddílu kopané. Tato činnost pokračovala i v tomto roce. Naši fotbalisté získali mnoho různých pohárů ve fotbalových soutěžích. A-mužstvo oddílu kopané hrálo v oblastním přeboru v I. B třídě a obsadilo v podzimním kole třetí místo.
B-mužstvo ve III. třídě obsadilo druhé místo. Dorost a žáci hráli v okresním přeboru a obě mužstva obsadila druhé místo. Koncem roku bylo dáno do provozu kluziště, o jehož obnovu se nejvíce zasloužil s. Humplík, pomáhala mu školní mládež a nakonec i nově se tvořící oddíl ledního hokeje. Přes den bylo kluziště plné dětí, které zde radostně trávily tentokrát prodloužené vánoční prázdniny.
Ještě před vánocemi napadl sníh, takže opět jednou po mnoha letech byly vánoce zase skutečně bílé. Sníh přinesl nejvíce radosti pochopitelně dětem, méně příjemný byl pro pracovníky technických služeb, kteří pečují o bezpečnost provozu města.
Události, které v posledních dnech roku 1968 probíhaly, to znamená příprava ustavení federálních orgánů, diskuse kolem obsazení funkce předsedy národního shromáždění a podobně, neměly ve městě žádný podstatný ohlas.
Celý rušný rok proběhl, lidé vstupují do roku 1969 opět s nadějemi. Věří v konečný odchod sovětských vojsk z našeho území, věří, že bude dán konečně termín svolání XIV. sjezdu strany a že proběhnou volby do nových orgánů a hlavně, že bude dána záruka, že od cesty, nastoupené v lednu 1968, v budování socialismu s lidskou tváří, nebude upuštěno. A že se budou moci opět probouzet do nového jitra bez obav, že 21. srpen se bude opakovat. Jinak by snad i ta devítka přinášela jen neštěstí, protože v roce 1939, to znamená před 30 lety, byla naše země napadena fašistickým Německem.
*
Rada městského národního výboru projednala zápisy za uplynulé roky, a to za rok 1965 a 1966 dne 29. prosince 1967, za rok 1967 dne 16. ledna 1969 a za rok 1968 dne 27. února 1969. Zápisy byly schváleny.
</invoke>
Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)
[Levá strana (s. 29) je rub listu — prázdná, prosvítá pouze zrcadlově obrácený text z protější strany.]
[Pravá strana (s. 30):]
[Ozdobný ručně kreslený nadpis s barevnými lístky:] 50 Rok 1968 20
Albert Einstein: Žádný cíl není tak vysoký,
aby ospravedlňoval nevhodné metody.
Karel Marx: Jen ten národ je svobodný,
který nebere svobodu druhému národu.
- o - o - o - o - o - o - o - o - o - o - o - o - o - o - o - o -
Rok 1968 - rok významných výročí života naší Československé republiky.
Osmička v letopočtech má v této zemi své místo; někdy znamená dobré chvíle, jindy zase zlou hru osudu pro její obyvatele.
V tomto roce bylo slaveno padesáté výročí vzniku Československé republiky a dvacáté výročí únorového vítězství pracujícího lidu. Rovněž již uplynulo třicet let od mnichovské zrady, která pro tehdy mladou republiku byla pohromou, na kterou těžce doplatil lid nejen v naší zemi, neboť byl uveden v chod válečný stroj II. světové války.
Jak se projeví osmička v roce 1968, kdy mají probíhat volby do národních výborů všech stupňů, má být svolán XIV. sjezd Komunistické strany Československa?
- o - o - o - o - o - o - o - o - o - o - o - o - o - o - o - o -
Město mělo v tomto roce celkem 5 641 obyvatel. Přistěhovalo se během roku 369, odstěhovalo se celkem 503 obyvatel. V počtu odstěhovaných hrály v tomto případě roli skutečnosti, že odcházeli brigádníci Plynostavu, kterých bylo kolem 80.
Narodilo se 109 dětí, zemřelo 38 obyvatel. Z celkového počtu zemřelých bylo v místní matrice evidováno 17 případů. Zajímavé je, že z těchto 17 případů byly 4 sebevraždy, 2 smrtelné úrazy a v jednom případě nebyla smrt objasněna, zemřelá byla nalezena až po 14 dnech. Podobná situace byla již v minulém roce a v tomto roce se počet sebevražd ještě zvýšil.
Sňatků bylo v roce 1968 uzavřeno v Horním Slavkově 36.
[Levá strana (s. 30) je rub listu — prázdná, prosvítá pouze zrcadlově obrácený text a ozdobný nadpis z protější strany.]
[Pravá strana (s. 31):]
Z celkového počtu 5 641 obyvatel bylo 488 starobních a invalidních důchodců mimo občany, kteří důchod nepobírají.
Již v předchozích letech se začalo projevovat vysídlování občanů německé národnosti do Německé spolkové republiky. Nelegální cestou opustilo od roku 1965 naši republiku 10 občanů našeho města. Legální cestou vysídlilo: V roce 1964 - 7 rodin
" 1965 - 6 rodin
" 1966 - 15 rodin
" 1967 - 23 rodin
" 1968 - 18 rodin.
K největšímu vysídlování tedy došlo v roce 1967, v tomto roce vysídlování poněkud bylo nižší.
Ke konci roku žilo dosud v našem městě 456 občanů německé národnosti ve 189 rodinách, což činí 8 % obyvatel města, převážně se jedná o obyvatele ve stáří od 40 let. Maďarská národnost byla koncem roku zastoupena 0,9 %, to je 21 rodin, občané slovenské národnosti je v našem městě 9,3 %, to je 534 Slováků ve 152 rodinách.
Po srpnových událostech zůstaly v zahraničí tyto rodiny:
rodina Milana Vališe, který byl poslancem národního výboru,
rodina Bronislava Wontroby, rovněž poslance národního výboru,
rodina Dr. Sivka, který byl vedoucím zubního oddělení polikliniky,
učitel Horst Fytka se svou manželkou,
rodina Urbánkova, který pracoval jako vedoucí konstrukce závodu Stasis,
rodina Prusíkova, zaměstnance závodu Stasis.
V měsíci říjnu odjela na návštěvu do zahraničí rodina Inž. Josefa Říhy, zaměstnance závodu Stasis, který byl rovněž poslancem národního výboru a jeho manželka pracovala jako vedoucí jeslí na ulici Svobody. Tato rodina zůstala údajně v Rakousku.
Zajímavé v těchto případech bylo to, že ani jedna rodina z uvedených nebyla v naší republice špatně situována. Rodiče rovněž jednali bez ohledu na své děti, které navštěvovaly české školy, německy neuměly a dokončit povinnou školní docházku budou muset nyní v cizí zemi, kde jim jazyková stránka bude určitě činit nějaký čas potíže.
[Poznámka u pravého okraje:] Veřejný a politický život města
Veřejný a politický život proběhl v roce 1968 tak, jak vůbec nebylo na počátku roku předpokládáno, a proto se vše zdálo být neuvěřitelné. Proběhl v několika lavinách a uplynula ještě příliš krátká doba, než aby bylo možno jej objektivně a správně zhodnotit. Toto ještě neprovedly ani naše nejvyšší státní a stranické orgány.
Pokusím se toto běh událostí zachytit tak, jak se jevil tehdy a jak se jeví ještě dnes, kdy jsou tyto zápisy prováděny. Byla jsem zde a tak jsem tyto události přímo prožívala.
[Levá strana (s. 31) je rub listu — prázdná, prosvítá pouze zrcadlově obrácený text z protější strany.]
[Pravá strana (s. 32):]
Zápisy za rok 1967 končily tím, že v prosinci se začal projevovat nový duch myšlenek a dění v nejvyšších orgánech naší země. Proběhlo lednové zasedání ÚV KSČ, které vstoupilo do historie Československa a jeho ideje začaly pronikat nejen do všech oblastí naší republiky, ale pronikly až za hranice naší vlasti. Postupně probíhaly změny ve vedoucích funkcích: do čela ÚV KSČ byl postaven s. Alexander Dubček, předsedou národního shromáždění byl zvolen s. Josef Smrkovský, z funkce presidenta republiky byl odvolán s. Antonín Novotný a demokratickou cestou byl zvolen do funkce presidenta Československé socialistické republiky s. Ludvík Svoboda, který získal oblibu u obou národů naší vlasti. V dubnu byla jmenována nová vláda, jejímž předsedou se stal s. Oldřich Černík. Za zmínku ještě stojí to, že jako kandidáti na funkci presidenta republiky byli i navržení s. Jiří Hanzelka, který je znám jako cestovatel a Dr. Čestmír Císař, oblíbený zvláště mládeže.
Dubčekovo heslo "Socialismus s lidskou tváří" znělo všude, ale ještě ani v této době si nedovedeme plně domyslet jeho plný význam.
Počátkem roku proběhla konference místního výboru KSČ, na které byl zvolen nový místní výbor, jehož předsedou byl dále s. Jiří Dostál, jednatelem s. Antonín Kříž, předseda MěstNV. Průběh místní konference nevybočil z rámce předchozích konferencí; diskuse žádná, nový výbor zvolen jednohlasně, nebyly žádné připomínky. Takový byl zvyk po celá léta a lidé již byli navyklí nevyjet ze zajetých kolejí.
Pak začaly okresní konference. Podle informace účastníků proběhla i konference OV KSČ v Sokolově po staru; údejně proto, že probíhala ještě brzo. Pak ovšem začaly pronikat do tisku, rozhlasu a televize ohlasy ostatních okresních a krajských konferencí. A zde již průběh nebyl takový. Začelo rozsáhlé diskuse, kritika dosavadních poměrů, kritika padesátých let a spod. To, co lidé v sobě dlouhá léta skrývali, co se báli říci, se snažili nyní ze sebe dostat a tím si ulevit. A nezůstalo jen při kritice na stranických schůzích. Kritika začela všude - na pracovištích, na veřejných schromážděních, všude tam, kde se sešlo několik lidí. Lidé kritisovali špatné ekonomické řízení, srovnávali životní úroveň s kapitalistickými státy, kritisovali malou informovanost, žádali upuštění od kabinetní politiky, která se po celou dobu ve straně i v vedení státu dělala a jejíž vinou došlo k mnoha politickým procesům, ve kterých byli odsouzeni i členové strany, žádali rehabilitaci nevinně odsouzených, zlepšení životní úrovně spod. A jako vždy, když je prováděna kritika správná a má se dosáhnout zlepšení poměrů, dostává se na povrch i celá řada dalších věcí. Tak tomu bylo i nyní, kdy byli kritisováni i ti, kteří celou řadu let se ve společnosti poctivě pracovat na budování socialismu, a kterém spatřovali svůj cíl a jemuž věnovali i své zdraví, mnozí životy. A když se proud kritiky dal do pohy-
[Levá strana (s. 32) je rub listu — prázdná, prosvítá pouze zrcadlově obrácený text z protější strany.]
[Pravá strana (s. 33):]
bu, nebylo již lehké je usměrnit správným směrem. Takoví kritikové vyvolali mnoho nepříjemností, protože často získali na svou stranu a svou "odvážnou kritikou" strhli i lidi nerozhodné. A rozpoznat hned, jak je kritika míněna, nebylo vždy lehké.
Stranické organizace žádaly svolání XIV. sjezdu strany, ústřední orgány a se svolání otálely. Začal určitý chaos, protože na kritiku a tak mohutnou diskusi nebylo možno hned správně reagovat. Lidé, kteří neměli o politické dění nikdy zájem, najednou nevěděli, které noviny si dříve přečíst, jestli věnovat čas televizi a nebo rádiu.
Pochopitelně se toto projevilo i v životě obyvatel našeho města. A právě do tohoto období diskuse a kritiky přišly předvolební schůze v našem městě. Jestliže místní konference proběhla v tichosti, nebylo tomu již tak na předvolebních schůzích, které byly svolány na 18. a 19. března. Až do této doby probíhaly veškeré předvolební přípravy dobře a podle plánu. Kandidáti byli navrhování jako v předchozích volbách, akční výbor Národní fronty v městě nebyl. Na předvolebních schůzích byli voliči seznamování se svými kandidáty, které měli na volební den zvolit. Tyto schůze probíhaly velmi ostře a k sjednocení kandidátek na nich nedošlo. Bylo zjištěno, že kandidáti nebyli navrženi členstvem organizací, ale pouze výborem, mnohdy třeba i jedním pracovníkem nebo funkcionářem. A tak k sjednocení kandidátek na předvolebních schůzích nedošlo. Dosavadní poslanci i nově navrhování poslanci byli podrobeni ostré kritice a to i ti, kteří funkci poslance věnovali mnoho svého volného času a funkci vykonávali obětavě. Mnozí z nově navržených odmítli kandidovat. Předvolební schůze skončily neúspěšně. Došlo k urychlenému ustavování akčního výboru Národní fronty, který měl volby dovést ke zdárnému konci. Předsedou akčního výboru byl zvolen s. Vilém Molnár.
Od voleb však bylo nakonec upuštěno, protože podobná situace se vyskytla všude, bylo hovořeno o podzimním termínu konání voleb. Počítalo se s tím, že do této doby dojde k podstatným změnám ve státním řízení, že bude již po XIV. sjezdu KSČ a že lidem bude odpovězeno na jejich kritické připomínky.
Další rozšíření nastalo po vyjití článku - 2 000 slov - uvedeném v Literárních listech, v Zemědělských novinách, v Mladé frontě a jinde, ne však v Rudém právu, orgánu ÚV KSČ. Článek byl podepsán mnoha kulturními i vědeckými pracovníky, prostě inteligencí, přikláněli se k němu i pracující v celé zemi svými dopisy. Stanovisko k tomuto článku jednotně však nebylo, byli i mnozí, kteří jej odsuzovali. Nejednotný postoj zaujal i ÚV KSČ. Lidé se začali mezi sebou rozlišovat na progresivní a konservativní - prostě podle postoje, který zaujímali. Ani naše město v tomto směru nebylo výjimkou.
[Levá strana (s. 33) je rub listu — prázdná, prosvítá pouze zrcadlově obrácený text z protější strany.]
[Pravá strana (s. 34):]
Dnes 1. července ukončil pracovní poměr na národním výboru na vlastní žádost tajemník s. František Karas a odešel pracovat zpět do svého předchozího podniku. Toto místo zůstalo již neobsazeno a bude tak až do konečného termínu voleb.
V polovině roku proběhlo na území části armád Varšavské smlouvy. Cvičení skončilo, vojska však nadále zůstávala na našem území, což opět vyvolalo vlnu nespokojenosti a rostla nedůvěra k Sovětskému svazu.
Naše stranické a státní orgány vstoupily do proudu kritiky a nedorozumění s ostatními socialistickými státy. Naše nastoupená cesta k socialismu s lidskou tváří byla chápána špatně. Probíhaly schůzky v Drážďanech, ve Varšavě, pak ono čem bylo dohadováno odmítla a po schůzce v Čierne nad Tisou a v Bratislavě. Výsledky tohoto schůzek byly tajeny, prostí lidé se domnívali všechno možné, jen skutečnou pravdu neznali. Chtěli změt, o čem bylo dohadováno, a čeho zapomněla kritika našich poměrů v cizím tisku, začali sledovat cizí rozhlas, ásti cizí tisk, a kdo měl pravdu? náš tisk a rozhlas, nebo cizí rozhlasové či tiskové stanice?
[Podtržený mezititulek:] A pak přišel 21. srpen 1968 !
Bylo ráno 21. srpna. Lidé vstávali jako každý den do práce. Ze zvyku přistoupili k přijímači, aby si poslechli trochu ranní hudby, nejnovějších zpráv a hlavně správný čas.
A najednou nevěřili vlastnímu sluchu! Copak může být pravdou to, že na území Československé socialistické republiky vstoupila v noci z 20. na 21. srpna 1968 vojska našich spojenců, vojska Varšavské smlouvy? Naši přátelé, kterým jsme přáli a kterých jsme si vážili, kteří měli za úkol osvobodit nás od fašistických okupantů v roce 1938. Ještě v noci z 20. na 21. srpen 1968 vojska vstoupila na naše území, ne velmi rychle přesvědčili o věrohodnosti zpráv. Na ulicích města sovětské tanky ! Jaký rozdíl proti květnu 1945, kdy nás tytéž tanky přijely osvobodit - jenže na nich tehdy přijeli osvoboditelé - jenže na nich tehdy přijeli otcové našich dnů.
Najednou se divili, proč je nikdo na ulicích nevítal, na otázky proč přijeli odpovídali, že nás přijeli osvobodit. Že je u nás kontrarevoluce. Lidé jim vysvětlovali, že se u nás nic neděje, že není nutno osvobozovat. Copak je kontrarevoluce to, když občané se ve většině měst chtějí mít lépe, žít socialismus skutečný, opráštěný od lži, socialismus s lidskou tváří. Copak to je něco neuznají být, co u nás a jeho rodinou bude zítra a zaleží jim na tom, jak si budou svou vlastní zemí řídit a spravovat sami?
[Poznámky u pravého okraje:]
č. 40 - výstřižky z novin, dokumentující toto dění.
č. 41 - fotografie umělecká
č. 42 - fotografie z města - 21.8.68
[Levá strana (s. 34) je rub listu — prázdná, prosvítá pouze zrcadlově obrácený text z protější strany.]
[Pravá strana (s. 35):]
Stalo se, že po rozhovoru s našimi lidmi, se ruský vojáček i rozplakal, když si uvědomil, čeho se zúčastnil.
Lidem najednou nezáleželo na tom, kdo byl považován za progresivního a kdo za konservativního, jestli byl Čech, nebo Slovák. Všichni byli zajedno v tom, že občané Československé republiky mají právo si svou zem řídit podle svého nejlepšího přesvědčení. Jména Svoboda, Dubček, Smrkovský, Černík se stala najednou symbolem - zárukou naší samostatnosti a správnosti nastoupené cesty k socialismu s lidskou tváří.
Z našeho města tanky v 11 hodin dopoledne odjely za město do lesa a polí, ale z rozhlasu se stále ozývají hlasy, které nutí lidi, aby byli v pohotovosti. Je slyšet i střelba v ulicích Prahy. O představitelích státu nebylo známo kde jsou. Později jsme se dověděli, že někteří, mezi nimi i Dubček, Černík, Smrkovský a Kriegel byli odvezeni tajně do Moskvy v držení i isolaci.
Probíhaly různé schůze, schromáždění, řada podpisových akcí - ať již za návrat našich představitelů, odchod vojsk z našeho území, za suverenitu státu, dokonce i za neutralitu ČSSR.
V neděli 25. srpna proběhlo schromáždění před domem kultury na sídlišti, kterého se zúčastnil delegát mimořádného sjezdu KSČ s. Káňa ze Sokolova, zástupci OV KSČ a MV KSČ. Přítomno bylo asi 500 občanů města.
Na četné žádosti obyvatel města, kteří bydleli v ulici Československo-sovětského přátelství, projednala rada národního výboru a později i plenární zasedání změnu názvu ulice. Ulice byla přejmenována na ulici Svobody - svobody jako takové, protože názvy po žijících představitelích je možno dát jen po jejich souhlasu a na to nebyl čas - totiž ještě během dne objevil se na ulici název - ulice Okupantů.
Městský rozhlas v této době běžel naplno, když bylo nutno jej na chvíli vypnout aby neshořel, už volali lidé, co se na národním výboru děje. Věděli, že jsou na výboru samé ženy a pouze s jedním mužem, vedoucím odboru - předseda byl v té době na dovolené i tyto události,dle jeho vyprávění,prožil v Maďarsku. Pracovníci věděli, kde je jejich místo a setrvali na svých pracovištích i přesto, že hlavně tanky byly obráceny přímo do oken. A lidé,dosud kritisující práci poslanců, najednou nějak věřili národnímu výboru a plnili vše k zachování klidu a pořádku.
A příští den bylo celé město popsáno různými hesly, jako např.: Proč jste přišli sem, když máte svou zem, Leníne vzbuď se, Brežněve se zblázni, Ivánkove, jděte domů - tato hesla byla i v ruském jazyce, byly udávány směry na Moskvu spodobně. Normální směrovky, názvy ulice a čísla domů byly strženy a nahrazeny novými, matoucími. Však také ruské kolony často bloudily, ba stávalo se, že i naši řidiči hledali správný směr.
[Poznámky u pravého okraje:]
č. 43 - podpisová akce v H. Slavkově
č. 44 - veřejná schůze 25.8. před DK
č. 45 - hesla v ulicích H. Slavkova
[Levá strana (str. 35): rubová strana listu, prázdná — pouze zrcadlově prosvítající text z druhé strany, bez vlastního obsahu.]
[Pravá strana:]
Uprostřed silnice na Kounici byl nápis: Kdo kašle (bylo to trochu jinak) na Rusáky, ať zatroubí - troubila všechna auta. Byly roznášeny různé noviny, které se do města dostaly téměř illegální cestou, neboť normální noviny vůbec nevycházely, redakce byly obsazeny vojáky spojeneckých armád. Rudé právo, v této době vycházející, bylo malého rozměru a bylo to snad nejmilejší Rudé právo za posledních 20 let. Říkalo se o něm: Noviny malého rozměru, ale velkých myšlenek. Při rozšiřování tohoto tisku se nejvíce zapojila mládež, která přímo hořela. A předtím si každý myslel, že nejsou ničeho schopni!
V pondělí 26. a v úterý 27. srpna proběhla generální stávka po celé naší republice. Při této stávce se rozezvučely všechny sirény, rozezněly všechny zvony. V našem městě do zvuku sirén a hlasu zvonů byla recitována v městském rozhlasu báseň, která se zrodila v těchto dnech a složil ji občan města s. Jaroslav Malý. Opisuji báseň:
Je pondělí - a sirény nám znějí.
Je pondělí. A právě v této chvíli
Tvůj občan, vlasti má,
Tvůj občan, ten se ptá P R O Č ?
Je pondělí - a všechny zvony znějí.
Je pondělí. A na vzdory té chvíli
my vytrváme s neskloněnou šíjí.
Z ohlasu lidí, kteří tuto báseň slyšeli, měla silný účinek. Jedna občanka mně říkala: "Prosím Vás, příště na to nějak upozorněte předem, abych se morálně připravila. Vždyť já jsem se rozbrečela a více lidí venku." Přecházel nám mráz po zádech."
Ale nejen vážná báseň se rodila. Náš národ prokázal, že je nejen národem Husitů, ale že z něj vyšel i K. H. Borovský, že je národem, kde mohl tak zapustit kořeny i dobrý voják Švejk. Rodilo se mnoho básniček, známé byly tzv. Elegie z roku 1968, sestavené skutečně po havlíčkovsku.
Nejen satirou náš národ bojoval, ale i tím, že nechal vojáky na našem území hladovět. Tito přijeli k nám v domnění, že je budou naši lidé vítat, že jim dají najíst, když nás osvobodí - a zatím nedostali ani vodu.
V těchto dnech nevysílala televize, kraslovský vysílač byl rozstřílen, rovněž tak vysílač na Klínovci.
Tak zvané srpnové události skončily, naši státní i straničtí představitelé se vrátili a hovořili k lidem. Národnímu shromáždění byla předložena k ratifikaci vojenská smlouva o dočasném pobytu sovětských vojsk na území Československé socialistické republiky. Nastalo období různého vysvětlování, představitelé státu poukazovali na nebezpečí, které by hrozilo z neplnění dohod. Prostý občan
[Poznámka na okraji pravé strany:] č. 46 - noviny z donosky srpnových události, které se dostaly do našeho města
[Levá strana (str. 36): rubová strana listu, prázdná — pouze zrcadlově prosvítající text z druhé strany, bez vlastního obsahu.]
[Pravá strana:]
nevěřil, že by neplnění dohod, které se zdály neskutečné a nehodné socialistického soužití přátelských států, mohlo mít jakýkoliv tragický osud na lid, který chtěl a chce dále pokračovat v budování socialismu.
V listopadu zasedal ÚV KSČ, který vytyčil novou směrnici pro další práci, ovšem v "nových podmínkách".
Po celou dobu, až do posledního smluvy, přijížděli i do našeho města sovětští velitelé i vojáci. Nejdříve nutili ke smazávání hesel a tím, že když nebudou hesla smazána, použijí ke znčední hesel tanků. Pak se snažili navázat "družbu". Přijížděli, vyžadovali si rozhovory, chtěli přátelství. Jako pracovníci národního výboru jsme se zúčastnili spolu se s. Hankovou některých schůzek jako překladatelka. Ovšem dorozumět se s nimi bylo těžké. My jsme o takové přátelství nestáli, oni nás nechápali. Pro nich jsme byli všichni "buržoji", protože lidé v naší zemi jsou zvyklí se pěkně oblékat, bydlí v dobře vybavených bytech, ale dokonce dělnici na sídlišti. Na svolání přátelské schůzky obyvatel města, na kterou by se dostavili sovětští důstojníci, nebylo přistoupeno a žádná taková schůzka se v našem městě neuskutečnila. Lidé byli z těchto návštěv rozhořčeni. Na jedné straně žádali přátelství, na druhé straně sovětští vojáci venku rozdávali lidem noviny "v české řeči". Zprávy, ve kterých byli osobné naší zemi předali a noviny obsahovaly mnoho lží. Rovněž tak moskevská Pravda. Za takového stavu bylo těžké uzavírat přátelství, nehledě k tomu, že 21. srpen byl ještě příliš čerstvý, než aby lidé zapomínali.
V průběhu těchto událostí probíhal život města jinak normálně. V říjnu, k padesátému výročí vzniku naší republiky, proběhly oslavy. 25. a 26. října se zde vysazovaly Stromy republiky, převážně lípy, na závodě Stesis, Chezu, na Rudných dolech v Krásnu, na I. Základní devítileté škole v Horním Slavkové ve staré části města a celoměstský strom v neděli 27. října na prostranství mezi komunálním podnikem a domem kultury.
27. října proběhlo rovněž v domě kultury slavnostní zasedání, na kterém byly předávány zasloužilým funkcionářům a pracovníkům čestné plakety k 50. výročí vzniku republiky. Mezi jinými obdrželi plaketu i soudruzi Dostál a Kříž Antonín, předseda NV.
V této době dostali rovněž odměnu za věrnost služeb a národního výboru pracovnice, které zde pracují déle než 10 let. Jsou to: s. Hanková Marie, pracuje u NV od února 1957
s. Bazalová Milada, pracuje u NV od listopadu 1959.
4. listopadu projížděly městem po celý den kolony sovětských vojenských aut. Auta byla vyzdobena vlajkami SSSR, obrazy Lenina, Brežněva, různými hesly a citáty. Vojákům nikdo nemával, průjezd
[Poznámky na okraji pravé strany:]
č. 47 - moskevské dohody a dohoda o pobytu sov. vojsk
č. 48 - rezoluce listopadového pléna ÚV KSČ
č. 49 - tisk, který byl rozšiřován sov. vojsky
č. 50 - sázení Stromu republiky na I.ZDŠ
č. 51 - předávání plaket k 50. výročí ČSR
[Levá strana (str. 37): rubová strana listu, prázdná — pouze zrcadlově prosvítající text z druhé strany, bez vlastního obsahu.]
[Pravá strana:]
proběhl bez zájmu i těch nejmenších.
V tomto roce nebyl zde poprvé slaven měsíc Československo - sovětského přátelství tak, jako dříve. Věnec byl sice na hřbitově položen, ale bez účasti obyvatel, dá se dokonce říci tajně.
Koncem roku se již zájem lidí soustředil na připravovanou federalizaci republiky, která vstoupí v platnost dnem 1. ledna 1969.
Volby do národních výborů jsou v nedohlednu, rovněž tak není řečeno, kdy bude svolán řádný sjezd Komunistické strany českých zemí, neboť mimořádný sjezd, tzv. Vysočanský, nebyl moskevskou dohodou uznán. A přitom bylo stále hovořeno o nutnosti normalizace života. Poslancům, kteří ještě zůstali, není co závidět, protože budou muset napnout své síly, aby v prodlouženém volebním období zajistili všechny úkoly voleného orgánu lidosprávy.
Výstavba města
V roce 1968 nebylo ve výstavbě nových bytů pokračováno, přesto však probíhalo několik jednání a byla zajišťována výstavba bytových jednotek pro příští léta.
V roce 1969 by mělo být započato s výstavbou rodinných domků. V tomto roce proběhla jednání a to se závodem Stasis a a chemickými závody. Závod Stasis uvedl požadavek přidělení stavebních pozemků pro 15 rodinných domků, chemické závody pro 15 domků. Zájmení závodu Stasis však odmítla výstavbu v Ležnické ulici ve staré části města a žádají přidělení stavenišť v prostoru ohraničeném zahradou II. ZDŠ, šachtou Barbora a autobusovou zastávkou. Zde má rovněž dojít k prodloužení komunikace od prodejny zeleniny směrem k Barboře. S výstavbou rodinných domků má být započeto na podzim 1969.
Otázka další bytové výstavby, tj. 300 bytových jednotek v činžácích, nebyla dosud vyjasněna. Projektant prosazuje realizaci asanace starého města, které má být stále středem zvětšeného Slavkova. V I. etapě je předpokládána výstavba 300 bytových jednotek. Závody Chezu a Rudné doly Krásno, které se na této výstavbě mají podílet 150 bytovými jednotkami, výstavbu ve staré části města odmítají a žádají, aby bylo pokračováno na sídlišti. V roce 1968 nebylo rozhodnuto, která varianta bude pro tuto etapu prosazena.
Dále má být v roce 1969 započato s výstavbou nové pošty v prostoru mezi jeslemi I v Zápotockého ulici a obchodním domem Prior. Nová pošta má být dána do provozu v roce 1971. Při této příležitosti má být zaveden ve městě i rozhlas po drátě.
Probíhala rovněž další jednání kolem výstavby nové teplárny. K této akci jsou dvě alternativní řešení:
[Levá strana (str. 38): rubová strana listu, prázdná — pouze zrcadlově prosvítající text z druhé strany, bez vlastního obsahu.]
[Pravá strana:]
I. alternativa - předpokládá výstavbu nové teplárny v prostoru bývalé šachty Barbora v hodnotě 29 milionů Kčs. V roce 1968 byla zajišťována veškerá dokumentace, dodavatelské vztupy apod. Na podzim 1969 by mělo být započato s přípravnými pracemi a do podzimu 1971 by měla nová teplárna již zásobovat město. Staveniště je výhodné i pokud se týká stránky ozdravění ozduší ve městě.
II. alternativa - byla nalezena dodatečně, a to generální oprava stávající teplárny, kde prý by se uštetřilo 10 miliónů Kčs. Při této alternativě však nebylo uvažováno s potížemi, které by vznikly, dále by se vytvářely závady v hygieně města. Z tohoto důvodu, ale nebylo by možno na tuto alternativu přistoupit byla otázka oddělení termínu. A konec konců není jisté, že těch 10 miliónů korun by se skutečně uštetřilo.
Vše tedy nepovídá, že I. alternativa zvítězí.
V roce 1968 byla prováděna plynofikace města, prováděly rozvody v bytech, v příštím roce bude ještě v tomto pokračováno a budou prováděny i rozvody po městě. V roce 1971 by měla být plynofikace dokončena a zahájen provoz v domácnostech.
Ze stavebních prací, které byly provedeny, je nutno jmenovat rozšiřování výstavby garáží. V letech 1967 až 1968 přibylo celkem nad fotbalovým hřištěm 89 garáží, ve Fučíkové ulici 10, pod kostelem ani Anny 4 nové garáže, další byly vybudovány pod dětským hřištěm na Hořejší ulici.
V akci zvelebení bylo pokračováno ve výsadbě zeleně, dále v akci budování koupaliště, které je již téměř před dokončením. Uranové doly přislíbily, že nejpozději do června 1969 budou realizovat vyprojektované opatření proti úniku vod. Lze očekávat, že do začátku koupací sezóny bude koupaliště dokončeno.
Byla provedena i rekonstrukce kluziště na sídlišti se zavedením 100 metrů dlouhé vodovodní přípojky, postaven zde vagon a přístřešek. Kluziště bylo plně využíváno jak mládeží školní, tak i sportovci dospělejšími.
Pamatovalo se i na opravu komunikací. V roce 1968 byla opravena silnice od domu řemesel v délce 370 bm, silnice od uhelných skladů na sídlišti v délce 1300 bm, od restaurace Hvězda ke staré poště 300 bm, silnice k šachtě č. 14 u zahrádek v délce 550 bm.
Dále byly provedeny odvodňovací žlaby po obou stranách v Ležmanné ulici v délce 410 bm. Po celé délce zde položeny i obrubníky.
Provedeny běžné opravy asfaltových vozovek, úprava školního náměstí (není již dnes patrná), obnoveny lávky na potoce Stoka, vybu-
[Poznámka na okraji pravé strany:] č. 52 - garáže v Hor. Slavkově
[Levá strana (str. 39): rubová strana listu, prázdná — pouze zrcadlově prosvítající text z druhé strany, bez vlastního obsahu.]
[Pravá strana:]
dování a napojení odpadů vody na městskou kanalizaci u I. základní devítileté školy v celkovém rozsahu 1200 m2. Před národním výborem byla rozšířena silnice, práce však byla provedena nekvalitně.
Domovní správa prováděla oplechování štítů na domech v ulici Svobody na I. etapě, opravy fasád ve staré části města na náměstí, opravou čp. 212 získala 4 bytové jednotky. Dále byla provedena oprava čp. 2 vedle národního výboru, kde byly získány 3 bytové jednotky a dvě obchodní jednotky v přízemí.
Rovněž bylo pokračováno v nátěrech oken a vnitřních nátěrech na sídlišti.
V roce 1969 chce domovní správa provádět další údržbu venkovního vzhledu domů ve staré části města, na I. etapě sídliště bude prováděna výměna dřevěných podlah a budou nahrazovány betonem, na který bude lepeno linoleum.
I přes tyto provedené opravy činil zůstatek na čistě národního výboru za rok 1968 celkem 1 633 000 Kčs, což skytá záruku dalšího zlepšení vzhledu města v příštích letech.
Koncem roku byl dán do provozu televizní zesilovač, jehož zásluhou budou mít obyvatelé města dobrý televizní obraz. Hlavně občané ve staré části města toto privítali s povděkem. Umístěn je na kopci nad starým městem. Jeho červené světlo je nyní vidět do daleka.
Z fondu rezerv a rozvoje národního výboru má být v roce 1969 provedena oprava budovy požárního sboru, mají být dále opravovány komunikace, provedena oprava zvonice a márnice a ještě další práce, které mají přispět k lepšímu vzhledu města a zařízení, která národní výbor spravuje.
Hospodaření podniků, řízených národním výborem, bylo v roce 1968 rovněž uspokojivé. Komunální služby vytvořily hrubý důchod v částce 1 115 307 Kčs. Zisk vykazovaly provozovny holičství a kadeřnictví, opravna punčoch, elektro, malířství, krejčovství dámské, doprava osobní i nákladní. Fotoslužba a výroba svíček splnily plánovaný zisk zcela.
Ztrátu vykazovaly provozovny: Sběrna šatstva, prádla, pánské krejčovství, sklenářství a rámování, dále sběrna obuvi.
Nepříznivé podmínky pomáhaly vytvářet tomuto podniku neúnosné odvodové povinnosti, zavedení silniční daně, zvýšení cen materiálu a energie, přičemž se ceny poskytovaných služeb neměnily.
Domovní správa, která měla plánovanou ztrátu, vytvořila značnou úsporu.
Technická služba a teplárna hospodařily dobře, teplárně vznikla úspora na nákladech v částce 24 600 Kčs.
[Poznámky na okraji pravé strany:]
obr. č. 53 - domy na náměstí po opravě
obr. č. 54 - dům čp. 2 po opravě
obr. č. 55 - televizní zesilovač
[Levá strana (str. 40): rubová strana listu, prázdná — pouze zrcadlově prosvítající text z druhé strany, bez vlastního obsahu.]
[Pravá strana:]
Celkový vzhled a čistota města byl po celý rok dobrý, velmi pěkně byla provedena květinová výzdoba jak na náměstí sídliště, tak u autobusové zastávky, i ve staré části města.
Průmysl města:
Průmysl města a jeho vzhled do příštích let byl podrobně posán v předchozích zápisech roku 1967.
Velmi pěkné výsledky práce dělníků, techniků a ostatních pracujících vykázal závod Stesis, který v roce 1968 získal dobré jméno svým výrobkům i v zahraničí. Závod se zúčastnil výstav a veletrhů: v Brně, v Lipsku, měl výstavu v bulharském Plovdivu. V roce 1969 se chystá do Mnichova.
Rovněž tak Chemické závody v Horním Slavkově pokračovaly v rozšiřování sortimentu pro národní podnik Benzina a vedly si dobře.
V letech 1967 a 1968 byly Uranovými doly Západní Čechy, které mají na území našeho města své bývalé obývací prostory nyní zatopené vodou, prováděny stavby hráze. Hráze mají zajistit bezpečnost práce na pracovištích Rudných dolů v Krásnu.
Rudné doly v Krásnu, které zasahují do našeho katastru, začaly s výstavbou nového závodu. Začínají se zaměřovat na nafárání Huberova a Šléglova pně. Nafárání bylo prováděno ze šachty 9, pod úrovní druhého a třetího patra bývalé šachty Barbora, která byla se šachtou 9 spojena chodbami. Proto byly na II. a III. patře před jámou 9 vybudovány hráze, které nyní zadržují vodu a nechávají ji volně odtékat štolou Caspara Pfluga, známou již z historie Slavkova.
Z důvodu přesunu těžby na Huberův a Šléglův peň byla provedena i přeložka staré silnice. Nová silnice tedy nyní obchází oba pně a nebrání dalšímu rozvíjení těžby tohoto závodu.
Státní statek dosáhl v roce 1968 výsledků velmi dobrých. Koncem roku vykázal na výnosech tyto výsledky:
Plánované výnosy 5,123 000 Kčs, skutečně dosažené výnosy 5,470 283, v živočišné výrobě plán 4,473 000, skutečně dosaženo 4,577 000 Kčs.
Na hospodářství státního statku došlo k výměně základního stáda, neboť dojivost starého skotu byla velmi nízká, nedosahovala ani 6 litrů. Koncem roku po výměně stáda zvýšila se dojivost na 7,56 litru na kus a den.
Na statek v Horním Slavkově byl jmenován nový vedoucí, kterým je s. Machala. Došlo ke zlepšení pracovní morálky zaměstnanců, k čemuž pomohlo i nové zainteresování pracovníků na výsledcích svého úseku, za který zodpovídají.
Celý rok byl zemědělské výrobě velmi příznivý.
[Poznámka na okraji pravé strany:] obr. č. 56 - výrobky Stesis, které byly ve světě
[Levá strana: prázdná (pouze prosvítající text z rubu listu); v dolním rohu číslo stránky 44.]
[Pravá strana:]
V obilninách měl závod překročen plánovaný výnos, vyrobil 41,2 vagóny žita, 31,69 vag. pšenice, 15,07 vag. ječmene, 53,4 vag. ovsa.
Brambor měl vyrobit 90 vagónů, skutečně sklidil 129 vagónů.
Hektarové výnosy byly následovné: [na okraji:] Hektarové výnosy
pšenice 26,40 q/ha zemědělského závodu
žito 20,40 v roce 1968:
ječmen 30,14
oves 21,36
kapusta 60,00
seno luční 21,88
seno z jednol. 27,80
" z víceletých 45,21
zelené krmení 47,73
zelené na siláž 245,95
sláma krmná 18,40
sláma stelivová 21,90
brambory 258,00
Celková výroba závodu proti skutečnosti roku 1967 se zvýšila o 2,860.000 Kčs, v roce 1969 chtějí dosáhnout dalšího zvýšení o další 1 milión Kčs.
V příštích letech je plánována výstavba Svatopluku a rekonstrukce kravínů v Krásnu. S výstavbou má být započato již v roce 1969.
Plány hospodářství v Horním Slavkově do budoucna jsou nadějné. Pro stabilizaci pracovních sil chtějí vybudovat 22 rodinných domků v Horním Slavkově, 12 bytových jednotek v Krásnu. S výstavbou chtění začat již v roce 1969.
Ostatní závody a doplňkové provozy zůstaly v roce 1968 nezměněny. Začal se projevovat nedostatek pracovních sil na pomocné práce, jako například uklizečky, pomocné síly do kuchyní, do nemocnice v Lokti se snažili získat pomocné síly z celého okolí. Dokonce administrativní místa zůstala neobsazena: Rudné doly měly potřebu dvou administrativních pracovnic, rovněž na národním výboru byla neobsazena místa. Ženy odcházejí raději pracovat do průmyslových závodů, protože zde jsou na ně kladeny menší nároky a mají nadějí lepšího výdělku, ikdyž platy ve státních orgánech byly zvýšeny.
Během roku došlo k zavedení volných sobot na všech závodech, takže od října je všude pětidenní pracovní týden.
Strojírenský charakter města již v tomto roce zcela převládl všechno ostatní.
Výrobky závodů zdejší oblasti získávají své dobré jméno jak doma, tak i zahraničí, pokud na zahraniční trh prorazí.
[Levá strana: prázdná (pouze prosvítající text z rubu listu); v dolním rohu číslo stránky 42.]
[Pravá strana:]
[na okraji vpravo:] Zásobování města:
V prodejní síti nedošlo v tomto roce k žádným změnám, pouze byly vytvořeny podmínky pro přestěhování prodejny masa ve staré části města z prodejny zeleniny a ovoce do nově upravených prodejních jednotek v čp. 2. Dosavadní prodejny jsou již nevyhovující.
Prodejna Jednoty na III. etapě sídliště byla na celý rok postihována smůlou. Prodejna byla často umístěna po neoc vedoucího, rovněž neochota při prodeji odváděla spotřebitele jinam.
Celková situace v zásobování vázla poněkud po srpnových událostech, kdy vznikala panika mezi lidmi, že bude méně. Toto se projevovalo ve zvýšených nákupech. Nebyly například k dostání bytové doplňky, obědy nebyly v costatcném výběru, v potravinách vázle dočasu kostkového cukru, na jaře i obědoů, kdy se chom samů pokoušel sehnat krabičku zápalek. A pochopitelně nebyle rádia, hlavně transitory, neboť v srpnových dnech nevysílala televize a po zničení krašovského vysílače nebyla naděje, že bude brzy uveden do provozu. A tak lidé by byli odkázáni jen na noviny. Koncem roku se však situace zlepšila natolik, že o vánocích mohl každý svým nejbližším dát dárek a vánoční stůl byl i tentokráte plný.
Koncem roku, ještě před vánocemi, byly zdraženy sportovní potřeby. Lyže průměrné z 35 Kčs, sáně z 50 Kčs, takže sáně, které dříve stály 90 Kčs, jejich nová cena činila nyní 140 Kčs. U obuvi bylo provedeno celkem provedeno celkem zdražení formou z formou změny módy. Dámské lodičky, které byly donedávna módní, staly většinou kolem 150 Kčs, nové vzory však dosahují převážně cen až 250 Kčs.
Takže je možno říci, že i když došlo ke zvýšení výdělků, to se celkem v rodinách neprojevilo, ale spíše se tím pouze zalepila díra tam, kde bylo nutno více vydávat.
Ani zvýšení rodinných přídavků pro rodiny s více dětmi se v rodinách moc neprojevilo, neboť byly současně zvýšení daně ze mzdy, v některých místech stravné ve školních jídelnách apod. Hovořilo se o vyšhování dětského oblečení, k tomu však nedošlo, protože by to vyvolalo značnou nespokojenost. Rovněž tak nájem z rodinných bytů zvýšen nebyl.
Většinu svých příjmů vydávali obyvatelé za nutné potřebné věci, méně již zůstalo na kulturu. Průměrný výdej z s knihy v Horním Slavkově činil v roce 1968 na občana 35 Kčs.
V domě kultury byl v tomto roce zřízena restaurace v režii závodu Stasis s dom kultury.
V tomto roce, od 1. ledna 1968, vstoupilo v platnost nové ekonomické nájemné, které postihlo hlavně prodejny na sídlišti. Dlouhá jednání byla vedena o odprodeji budovy obchodního domu Brigád-
[Levá strana: prázdná (pouze prosvítající text z rubu listu); v dolním rohu číslo stránky 43.]
[Pravá strana:]
ník, přejmenovaného nyní na PRIOR. K prodeji nedošlo a tak obchodní dům platí roční nájemné 258.600 Kčs.
Uskutečněn byl prodej prodejny na Kounici podniku Pramen za 170.000 Kčs.
[na okraji vpravo:] Zdravotnictví a sociální zabezpečení:
Ve zdravotnictví došlo během roku k částečnému oslabení péče o zdraví obyvatel města. Hlavní příčinou bylo to, že po srpnových událostech zůstalo vzhraničí mnoho lékařů, kterých je nyní v celé republice nedostatek.
Od minulého roku, kdy zůstal v zahraničí Dr. Polgár, nepodařilo se obsadit interní oddělení, vázla péče na očním a neurologickém oddělení. Tyto nedostatky se budou projevovat ještě i v příštím roce.
V tomto roce byla opravena budova polikliniky, ale jejímu vzhledu to mnoho krásy nepřidalo. Fasáda je mourovaná, za krátký čas nebude již patrno, že na ni bylo vynaloženo mnoho prostředků.
Zlepšila se proti předchozím létem péče o děti. Ve městě nyní je stálý lékař, bydlí přímo na sídlišti. K jeho práci v péči o děti nebylo připomínek po celý rok.
Dnem 1. března byl zrušen klub důchodců. Přispělo k tomu nové ekonomické nájemné, které z původní částky 600 Kčs, vzrostlo na 3.600 Kčs a učinilo klub neúnosným. Návštěvnost klubu byla příliš malá a tak prostředky, které byly vynakládány na klub důchodců, byly rozděleny mezi potřebné důchodce.
Během roku došlo i ke zvyšování nízkých důchodů, takže důchodů do 400 Kčs je nyní minimum. A stejně je to ještě příliš málo pro ty staré občany, kteří jsou odkázáni pouze na důchod. Těmto byly nadále poskytovány podpory z prostředků doplňkové péče národního výboru tak, aby jejich průměrný měsíční příjem činil alespoň 500 Kčs.
[na okraji vpravo:] Školství:
V roce 1968 došlo v mateřských školách k přírůstku jednoho oddělení pro 25 dětí přeměnou z jeselského oddělení při nové mateřské škole na III. etapě sídliště.
Nové ekonomické nájemné projevilo se velmi nepříznivě u mateřské školy na Kounici, kde nájem z 6.700 Kčs vzrostl na 35.000.
K modernisaci došlo u mateřské školy I ve staré části města, kde byl zabudován elektrický ohřívač vody, vyměněna stará kachlová kamna, protože jejich oprava nebyla již možná. Do jídelny při
[Levá strana: prázdná (pouze prosvítající text z rubu listu); v dolním rohu číslo stránky 44.]
[Pravá strana:]
mateřské škole na III. etapě sídliště byla dána plynová smažící páneu, do školní jídelny na sídlišti při II. ZDŠ universální kuchyňský stroj a nový elektrický kotel. Mnoho prostředků bylo vynaloženo na opravy ZDŠ na Nádražní ulici.
U nové mateřské školy na III. etapě sídliště byla upravena za pomoci rodičů školní zahrada, rovněž tak velmi aktivně pomáhali rodiče při úpravě zahrady v jeslích v Zápotockého ulici.
Od 1. dubna byly zvýšeny platy učitelů a to průměrně o 100 Kčs měsíčně.
Od 1. září byl na školách zaveden pětidenní vyučovací týden, což školní mládež přivítala s nadšením.
Zařízení škol v našem městě, ikdyž jejich vnitřní vybavení je dobré, nepůsobí dobře zvenčí. V roce 1969 budou postupně prováděny některé opravy jak z prostředků přidělených přímo na školství, tak i z prostředků fondu rozvoje a rezerv národního výboru. Bude opravena fasáda mateřské školy I ve staré části města, dále opravena fasáda budovy družiny mládeže na náměstí, která proti budově národního výboru vyhlíží příliš nevhodně a kazí vzhled náměstí.
Zatím nebylo uvažováno o zvyšování počtu základních ani mateřských škol v nejbližších letech.
Jako každý rok, tak i v tomto roce se školní mládež dobře podílela na veřejně prospěšné práci, což bylo kladně hodnoceno i na plenárním zasedání národního výboru koncem školního roku.
Pionýrská organizace, jejíž činnost do nedávna na školách už jen živořila, v tomto roce zcela ustala na II. ZDŠ, drží se ještě trochu při I. ZDŠ. Děti nyní spíše tíhnou k nově utvořené organizaci Junáka, o které bude ještě hovořeno.
[na okraji vpravo:] Kulturní život:
Střediskem kulturního dění zůstal nadále dům kultury na sídlišti. Od 1. září odešel vedoucí s. Vladimír Kříž učit na I. ZDŠ, novým vedoucím byl prozatímně jmenován dlouholetý pracovník domu kultury s. Josef Čížek.
V domě kultury byl během roku vymalován kinosál, opravena podlaha kina, dále byla opravena střecha na domě kultury.
Návštěvnost na kulturních akcích byla různá. Některé filmy nemohly být promítány pro slabou účast, od srpna nemohly být promítány žádné filmy pěti zemí, které se zúčastnily "okupace" naší země (sovětské filmy, maďarské, bulharské, polské, NDR), protože jejich promítání by vyvolalo
[Levá strana: prázdná (pouze prosvítající text z rubu listu); v dolním rohu číslo stránky 45.]
[Pravá strana:]
roztrpčení a nikdo by na ně nešel. Atraktivní filmy měly zase nabito. Z jiných kulturních akcí nutno jmenovat vystoupení pražských ochotníků ministerstva školství, kteří uvedli pro mládež operu Prodaná nevěsta a pro dospělé Hoffmannovy povídky. Účast na obou představeních byla velmi slabá. Zato při hudebním vystoupení Evy Pilarové a Jaromíra Mayera bylo plné hlediště.
Během celého roku pracovala dobře knihovna domu kultury, jejíž [na okraji:] obr.č.57 - obrázky
pracovníci se podíleli plně na mnoha akcích, hlavně na akcích pro mlá- z činnosti v DK
dež. Ze spolupráce DK probíhala po celý rok soutěž 10 krát děvče,
vyhlášena na počest 50. výročí vzniku naší vlasti a na počest 20. výro-
čí únorových událostí. Soutěž měla velmi dobrý průběh. Finále soutě-
že bylo dne 28. října.
Ke Dni dětí uspořádali pracovníci domu kultury soutěž pro děti
předškolního věku v malování na chodníku, který byl v historii Slavkova
po prvé.
Šachistický kroužek uspořádal zase šachový turnaj pro mládež.
Velmi dobře pracoval po celý rok divadelní soubor dětí pod vede-
ním s. Jiřiny Lavičkové. Jejich TJ medvídata se po pěti zájezdech
probojovala do mezikrajního kola STM v Královicích.
Během roku se pokoušeli mladí utvořit soubor mladých, nevicovali,
ale jejich hra nikdy nespatřila světla rampy.
Dobře pracoval loutkařské soubory, vytvořil je dobrý kolektiv
kolem manželů Filipinových. Tento kolektiv se rovněž zúčastnil STM.
Úspěšně probíhal kurs společenské výchovy pro žáky cenýoh a de- [na okraji:] obr.č.58 - snímek
vátých postupných ročníků ZDŠ. z předvolební kam-
paně
Fotokroužek se zapojil velmi dobře do předvolební kampaně, někte-
ré obrázky, které doprovázejí tyto zápisy, jejich činnost dokumentují.
30. listopadu uvedl divadelní soubor dospělých, rovněž na počest
50. výročí vzniku naší republiky, divadelní hru Aloise Jiráska Lucer-
na. Přítomno bylo asi 600 diváků na dvou představeních, což představuje
návštěvnost na profesionálních představeních. Hra byla uvedena v režii
s. Lavičkové. Tímto svým úspěšným vystoupením divadelní soubor dobře
přispěl k vyvrcholení celého 50. výročí. Zahráli si i pracovníci domu
kultury Zapletal a Čížek, mlynáře hrál s. Vodička, mladše s. Adolf
Hanák. Školská a kulturní komise vyslovila souboru za jeho hru podě-
kování.
V tomto roce se začala v našem městě rozvíjet i nová organizace [na okraji:] obr. č. 59 - z čin-
Junáka. Pro Junáky byla uvolněna zrušená klubovna po klubu důchodců. nosti Junáka
Junáci se na veřejnosti uvedli hlavně 14. prosince, kdy uspořádali
sběrovou akci pod podporu získání prostředků na výstavbu SOS, která [na okraji:] 4.60 - sběrový le-
má být postavena v Doubí u Karlových Var. Při této akci získali i ták -SOS
odeslali na konto SOS vesničky celkem 612 Kčs, z čehož vyplývá, že
[Levá strana: prázdná (pouze prosvítající text z rubu listu); v dolním rohu číslo stránky 46.]
[Pravá strana:]
sběr činil asi 1.400 kg starého papíru a hader. Hlavními organizátory Junáka v našem městě jsou s. Filipin a Kasalý, oba pracovníci závodu Stasis.
[na okraji vpravo:] Tělovýchova:
Již v minulých letech se dobře rozvíjela činnost oddílu kopané. Tato činnost pokračovala i v tomto roce. Naši fotbalisté získali mnohů různých pohárů ve fotbalových soutěžích. A-mužstvo oddílu kopané hrálo v oblastním přeboru ve I. B třídě a obsadilo v podzimním kole třetí místo.
B-mužstvo ve III. třídě obsadilo druhé místo. Dorost a žáci [na okraji:] Obr. 61 a 62 - z tě-
hráli v okresním přeboru a obě mužstva obsadila druhé místo. Koncem lovýchovné činnosti
roku bylo dáno do provozu u kluziště, o jehož obnovu se nejvíce za- ve městě
sloužil s. Humplík, pomáhala mu školní mládež a naposled i nově se
tvořící oddíl ledního hokeje. Přes den bylo kluziště plné dětí,
které zde radostně trávily tentokráte prodloužené vánoční prázdniny.
Ještě před vánocemi napadl sníh, takže opět jednou po mnoha letech byly vánoce zase skutečně bílé. Sníh přinesl nejvíce radosti pochopitelně dětem, méně příjemný byl pro pracovníky technických služeb, kteří pečují o bezpečnost provozu města.
Události, které v posledních dnech roku 1968 probíhaly, to znamená příprava ustavení federálních orgánů, diskuse kolem obsazení funkce předsedy národního shromáždění apod. neměly ve městě žádný podstatný ohlas.
Celý rušný rok proběhl, lidé vstupují do roku 1969 opět s nadějemi. Věří v konečný odchod sovětských vojsk z našeho území, věří, že bude dán konečně termín svolání XIV. sjezdu strany a že proběhnou volby do nových orgánů a hlavně, že bude dána záruka, že od cesty, nastoupené v lednu 1968, v budování socialismu s lidskou tváří, nebude upuštěno. A že se budou moci opět probouzet do nového jitra bez obav, že 21. srpen se bude opakovat. Jinak by snad i ta devítka přinášela jen neštěstí, protože v roce 1939, to znamená před 30 lety, byla naše země napadena fašistickým Německem.
- x - x - x - x - x - x - x -
Rada městského národního výboru projednala zápisy za uplynulé roky a to za rok 1965 a 1966 dne 29. prosince 1967, za rok 1967 dne 16. ledna 1969 a za rok 1968 dne 27. února 1969. Zápisy byly schváleny.
- x - x - x - x - x - x - x -