Zápis o roce 1967 popisuje oslavy 50. výročí Velké říjnové socialistické revoluce a s tím spojené závazkové akce (výsadba stromků, budování koupaliště, oprava školního hřiště), veřejný život ve městě (televizní soutěž Pavla Knotka, krádeže včetně vyloupení pošty o 173 000 Kčs), i stav výstavby a průmyslu (nová jeselsko-mateřská škola, oprava střechy kostela sv. Jiří, výroba v závodech STASIS, CHEZA, Rudné doly a porcelánka) a služby obyvatelstvu.
Rok 1967
Tento rok byl významný tím, že byl rokem padesátého výročí vítězství ruského lidu – výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Toto významné jubileum slavil všechen pokrokový socialistický svět, neboť tímto započala nová éra lidstva, které v roce 1917 nastoupilo pochod do lepší budoucnosti obyvatel této planety.
A opět začala závazková akce. I naše město se přihlásilo k 50. výročí VŘSR závazkem: vysázet 11 200 kusů stromků a okrasných keřů ve městě a jeho okolí, v terénních úpravách provést opravu školního hřiště, zahrádkáři se zavázali vybudovat novou zahrádkářskou osadu u šachty 14, rozšířit zahrádky u Barbory, Tělovýchovná jednota Spartak provést úpravy na bývalém kluzišti a zlepšit vzhled fotbalového hřiště. Část závazků byla zaměřena na budování koupaliště, počítalo se i s vybudováním nové autobusové zastávky. Na tyto akce bylo z prostředků národního výboru uvolněno celkem 105 100 Kčs.
Závazky byly uzavřeny – jejich splnění však záviselo na další zodpovědnosti lidí, na práci společenských organizací, škol a závodů.
Uzavírání závazků, tak zvané závazkové akce ke každé události, se stalo již velmi formální záležitostí. To nadšení, které pamatují starší obyvatelé z let 1945–1950, již chybí. Tehdy sice nebyly pěkně napsané závazky, ale odváděla se práce. Do dnešních závazků se dostaly i věci, které by bylo stejně nutné udělat. S jejich splněním se pak potýkali jedinci, které ještě lhostejnost ostatních neodradila.
Celoměstský závazek k padesátému výročí VŘSR byl splněn takto:
- V září 1967 byla dokončena sběrna surovin.
- Autobusová čekárna byla dána do užívání 4. prosince 1967.
- Ve výsadbě zeleně bylo vysázeno celkem 14 898 stromků, z toho: žáci I. ZDŠ 6 000, žáci II. ZDŠ 3 200, žáci národní školy 220, žáci zvláštní školy 2 200, zaměstnanci domovní správy 1 500 a ostatní 1 778 kusů.
Na koupališti byla v druhé etapě vybudována hrubá stavba šatny a občerstvení, vybetonována obruba celé mělčiny rybníka, upraveno dno a část dna zpevněna. Bylo zde vysázeno 1 000 kusů vrbových řízků, položen vodovod v délce 1 200 bm a elektropřípojka v délce 360 bm. V roce 1968 měly práce na koupališti pokračovat a celé mělo být předáno veřejnosti na počátku koupací sezóny 1968.
Závazek svazu zahrádkářů byl splněn jen zčásti. Bylo zabetonováno 60 procent sloupků a nataženo 40 procent pletiva, osazena vrata rybízového sadu. Zbytek závazku nebyl dokončen pro nezájem členů organizace. Akce měla v příštích letech pokračovat již mimo akci zvelebení.
Střelnice Svazarmu rovněž nebyla dokončena.
A ještě celá řada dalších závazků nebyla splněna. Pomoc závodů se projevovala hlavně zajišťováním dopravy, případně odborných prací. Podíl na závazku splnil zcela zemědělský závod, ostatní závody zůstaly mnoho dlužny. Komise výstavby národního výboru při hodnocení konstatovala malý zájem občanů o brigádnickou pomoc při zvelebování města a jeho okolí a došla k závěru, že v příštích letech bude nutno počítat s tím, že práce v akci zvelebení budou většinou zajišťovány za odměnu. A pochopitelně bude pak za dostupné prostředky možno provést jen část akcí, a to je škoda pro celé město a jeho obyvatele, hlavně jeho budoucí pokolení.
Veřejný život
O závazkových akcích k padesátému výročí VŘSR bylo již hovořeno. Tímto výročím byl poznamenán celý veřejný život v tomto roce. Je však nutno připustit určitou stagnaci veřejného života, která je patrná rok od roku stále více.
Již od minulého roku žilo obyvatelstvo – mladé, starší i ti nejstarší – tím, že se pravidelně každé druhé úterý shromáždili před svými obrazovkami televizorů a sledovali učitele Pavla Knotka v televizní soutěži „10 krát odpověz". 21. února proběhlo poslední kolo této televizní soutěže, ve které Pavel Knotek skutečně výborně zvítězil. Do televize mu odjeli blahopřát a předat dary ředitel školy s. Jiří Dostál, který byl současně předsedou místního výboru KSČ, a manželka Pavla Knotka, která je rovněž učitelka. To byla událost, která se v životě města nevyskytovala tak často. Pavel Knotek zaujal místo i v tisku, ze kterého jsou výstřižky doprovázející tento zápis.
V měsíci květnu žák II. Základní devítileté školy na sídlišti Jan Mráček obsadil v mezinárodní Kociánově hudební soutěži dětských hudebníků druhé místo ve hře na housle, čímž se zasloužil o propagaci naší Lidové školy umění.
V květnu byly provedeny rovněž volby do místní komise lidové kontroly. Předsedou byl zvolen s. Valentin Klouček.
V srpnu rozbouřily celé město dvě události, které svědčily o tom, že ještě ne všichni lidé se snaží nabýt bohatství zákonnou cestou. Nejdříve byla provedena krádež dvou svícnů – památek ze 16. století – a ještě jiných věcí. Pachatelé nebyli zjištěni.
K další krádeži došlo v noci z 26. na 27. srpna. Byla vyloupena pošta na sídlišti. Pachatelé – nebo pachatel – odcizili celkem 173 000 Kčs. Případu se hned ujala bezpečnost, ale pachatelé dopadeni nebyli. Patrné bylo jen to, že byli pravděpodobně dobrými čtenáři detektivek, což vyplývá z toho, že pes, který byl nasazen na stopu, tuto za chvíli ztratil, neboť v okolí byl rozsypán pepř.
Vůbec tento rok byl poznamenán různými nepříjemnými událostmi. Ve větší míře než kdy jindy se vyskytovaly i sebevraždy – v tomto roce byly celkem čtyři, dále došlo ke třem vážným úrazům, které skončily úmrtím. Všechny tyto události vždy na krátký čas zaujaly obyvatele města. Měli o čem hovořit.
V prvních měsících roku byl rovněž po dlouhé odmlce opět ustaven výbor žen. Předsedkyní žen byla zvolena inženýrka Sobotková.
V tomto roce dále narůstaly případy vysídlování rodin německého původu, nebo rodin smíšených, do Německé spolkové republiky. Odcházeli i lidé, kteří v naší republice pobírali slušný důchod, měli zde rodinné domky a celkem žili dobře.
V době dovolených, v červenci, odjeli manželé Kostkovi na dovolenou do Kanady. Zůstali zde i se svými dětmi a do Československa se již nevrátili. A to ještě před rokem, kdy se s. Kostek, který byl poslancem národního výboru, vrátil z USA z dovolené, na schůzce s pracovníky národního výboru prohlásil, že by v cizině nechtěl být, že přece jen doma je nejlépe.
Toto byly pouze výsledky, kdy lidé skutečně v zahraničí zůstali. Ovšem mezi mnoha obyvateli je v diskusích patrná nespokojenost s poměry v naší republice – zdá se jim, že všude na západě se mají lidé lépe, zde jsou nuceni žít v doslova malých poměrech, dělníci za svou práci dostávají málo, technici by zase v zahraničí měli větší možnosti uplatnit svou práci a odborné znalosti. Proč však je neuplatnili ve své rodné zemi?
Výstavba města
Ve výstavbě města bylo pokračováno v tom, co již bylo započato v předchozích letech.
V měsíci březnu byla konečně dokončena nová jeselsko-mateřská škola na III. etapě sídliště a dnem 3. března byla dána do užívání dětem Horního Slavkova. Zatím to byla jen mateřská škola, jeselská oddělení byla dokončena a provoz v nich byl zahájen od 1. prosince téhož roku. Při provozu se projevilo mnoho vad, které byly odstraňovány ještě po celý rok. Tyto vady, často způsobené nedbalostí pracovníků, kteří na výstavbě pracovali, stály mnoho „nervů" a nepříjemností vedoucí této školky s. Věru Běhalovou. Dětem se však v zařízení líbí, protože všechno se zde leskne novotou.
Další výstavba sídliště zatím nepokračovala.
V tomto roce byly prováděny rekonstrukce topných kanálů na větvi B v Zápotockého ulici. Po celý rok byla ulice Zápotockého rozkopána. Úprava chodníků po rekonstrukcích se protáhla až do roku 1968. Až do konečné úpravy byl pohled na tuto ulici neutěšený, ale výsledkem bylo to, že v zimě nebyly od obyvatel této ulice již žádné stížnosti na malou teplotu v bytech.
Během roku byla rovněž provedena oprava střechy na kostele sv. Jiří, který je vzácnou památkou. Střecha byla zničena při požáru v roce 1964, přesně 14. září. Tedy celé tři roky byla vedena různá jednání a urgence, než byla střecha opravena. Přitom památkový úřad poukazoval na to, že zde dochází k ničení maleb a fresek, které jsou historicky cenné, ale zajistit prostředky na opravu bylo pro něj již horší.
Na opravy dalších památkově chráněných objektů se v tomto roce nedostalo, památky dále chátraly vlivem počasí, někdy se na jejich ničení podíleli velmi aktivně i občané cikánského původu, kteří v městě žijí.
Ve staré části města bylo pokračováno v demoliční činnosti. Byl vydán demoliční výměr na dům čp. 201 v Pivovarské ulici, který byl asi v roce 1958 značným nákladem upraven tehdejšími Jáchymovskými doly. Byty však zde byly značně vlhké a bydlení se stalo zdravotně závadným.
Průmysl města
Strojírenské závody ve městě měnily poněkud svůj výrobní sortiment.
V největším závodě Ústřední dílny SHR – nově pojmenovaném závod STASIS, tj. stavební a silniční stroje, jak napovídá již název – došlo ke změně sortimentu. Závod začal svou výrobu stavebních a silničních strojů. Prvních 36 automíchačů typu AM 30 bylo vyrobeno již koncem roku 1966. V tomto roce závod svůj sortiment dále rozšiřoval. Počet zaměstnanců vzrostl na 804, plán ve výrobě vzrostl o dalších 27 miliónů Kčs. Stavební a silniční stroje činily z celkové výroby závodu 85 %, zbytek tvořila ještě dále výroba důlních strojů a náhradních dílů pro doly. V roce 1970 měl mít závod asi 900 pracovníků a plán ve výrobě měl činit již v roce 1969 cca 107 miliónů Kčs.
Další strojírenský závod ve městě, Chemické závody SČSP, zahájil v tomto roce výrobu pro národní podnik Benzina, který se měl stát hlavním odběratelem tohoto závodu. Pro tento podnik vyrábí závod cisternové vozy na rozvoz topné nafty do domácností, různá zařízení, která slouží k vybavení čerpacích stanic pohonných hmot v celé republice, a k zlepšení služeb motoristům. Růst výroby proti 16 miliónům Kčs v roce 1964 stoupl na 24 miliónů Kčs v roce 1967. Přitom závod stále snižoval vlastní náklady výroby, např. z 94 haléřů v roce 1964 na 89 haléřů v roce 1967.
Rudné doly v Krásnu, které zasahují do katastru našeho města a jejichž zaměstnanci zde převážně bydlí, v charakteru výroby celkem změny nezaznamenaly. Příští období mělo být pro tento závod přípravou pro výstavbu nového závodu. V tomto roce byl vypracován projekt na otvírku Huberova pně, kde má být výstavba dokončena v letech 1972. Na základě projektu má být touto výstavbou dán základ pro těžbu asi 400 000 tun kovu. Byla zde rovněž prováděna přeložka potoka a silnice, čímž se uvolnilo další výhodné ložisko na Šléglově pni. Počty zaměstnanců se neměnily.
Mnoho se hovořilo o porcelánce, která prožívala své 175. výročí. V porcelánce došlo k několika rekonstrukcím, čímž se výroba zmodernizovala. Opraveny byly i budovy zvenčí, a tak přece jen „stařenka" se omladila. V závodě jsou zaměstnány převážně ženy. Závod vyrábí hlavně na export, kde je o jeho výrobky velký zájem. Velmi pěknou soupravu porcelánu věnovali zaměstnanci závodu Pavlu Knotkovi za účast v soutěži „10 krát odpověz".
O další provozovně KOZAK a Automobilové závody Letňany bylo již hovořeno v minulých letech. V těchto provozovnách nedošlo k žádným závažnějším změnám. Nadále zde převládají v zaměstnanosti ženy.
Rovněž tak zemědělský závod nevykázal podstatné změny. Celé minulé období bylo poznamenáno stagnací v živočišné výrobě, která byla z větší části zaviněna i nedostatečnou stájovou kapacitou. Zlepšení mělo nastat asi v roce 1970 výstavbou stájového prostoru s kapacitou pro 400 krav. Zatím s pracemi započato nebylo.
Služby obyvatelstvu
Na prvním místě je nutno jmenovat komunální podnik, který v tomto roce již hospodařil podle nových ekonomických ukazatelů. V roce 1967 podnik hospodařil bez dotací, navíc odvedl předepsaný odvod z hospodářských výsledků do rozpočtu národního výboru, a to celkem 180 000 Kčs. Rozsah služeb zůstal nezměněn. Podnik hledal další cesty, jak získat prostředky, a tak koncem roku začal s výrobou svíček, což je podle vedení podniku výnosné, ale bylo k tomu mnoho dohadů a připomínek, protože se pracovníci zaměřili na výrobu svíček, které jim skýtají zisk, a zapomínali na služby, které v první řadě měl podnik obyvatelům poskytovat.
Domovní správa pokračovala v opravách bytového fondu. V roce 1967 proti roku 1963 vzrostly opravy více jak dvojnásobně. Ukázalo se, že pro domovní správu je výhodné provádění oprav a údržbářských prací ve vlastní režii. Z tohoto důvodu vzrostl i počet pracovníků na údržbářských pracích na 21 pracovníků.
K práci teplárny rovněž nebyly připomínky. Tato po celou topnou sezónu pracovala velmi dobře. Pomohly i provedené rekonstrukce vlastních parovodů. Technický stav teplárny však již rychle dožívá a o výstavbě nové teplárny nebylo ještě řečeno poslední slovo. Výstavba nové teplárny bude tedy jedním z hlavních úkolů pro příští léta. Potíže, které se zajišťováním výstavby jsou, občany nezajímají, ty zajímá hlavně to, aby měli v bytech v zimě teplo, aby teplá voda tekla nepřetržitě a ostatní potíže jsou pro ně nepochopitelné.
Technická služba pečovala po celý rok řádně o čistotu města a okolí. Rovněž se dobře zhostila květinové výzdoby, i když na náměstí před Tatranem moc dělat nemohla, protože zde byly prováděny výkopy při rekonstrukcích topných kanálů větve B. O to více pečovali zaměstnanci technické služby o ostatní části města a rovněž nezapomínali i na to, že i ve staré části města žijí lidé a chtějí mít pěkné okolí.
Obchodní síť a veřejné stravování
Zde došlo v tomto roce k rozšíření prodejní sítě o novou prodejní jednotku podniku JEDNOTA na III. etapě sídliště, která byla vybudována z původního společenského pavilonu. Tím se zmírnil nápor na sídlištní prodejny a dále otevřením této prodejny dostal se do města i konkurenční podnik. Ve městě je nyní jak Pramen, tak i Jednota, což by mělo vést k celkovému zlepšení zásobování města.
O hotelu Tatran byl z počátku roku spor, kdo jej převezme. Byla jednání s Ústřední radou odborů, nakonec však zůstalo při starém, to je RaJ.
Hotel Hvězda – nyní již jen restaurace – byl renovován jak zevnitř, tak zvenčí. Vzniklo tak zde celkem slušné prostředí, i venkovní vzhled působí celkem příznivě.
Po bývalém kadeřnictví v hotelu Tatran byla zřízena vinárna, u které se vžil název Hrobka, i když k malbám uvnitř (je zde na zdi vymalována hudba, hudebníci jako kostlivci) došlo až později. Hotel Tatran při jejím zřizování počítal s tím, že vinárna bude otevřena hlavně v nočních hodinách, to je asi do 4 hodin ráno. Hned z počátku byly k tomuto připomínky, protože někteří lidé se nedovedou dobře chovat a při odchodu z vinárny rušili noční klid ostatních obyvatel. Vydrží s touto pověstí vinárna delší dobu, nebo ji bude nutno zrušit? To je otázka, která mnohé obyvatele bydlící na náměstí a v okolí Tatranu zajímá. Jako podnik je toto pěkné a mohlo by zde být docela příjemné posezení, celkem v klidu, neboť se sem vejde málo lidí.
(K tomuto tématu se dochovaly fotografie: prodejna JEDNOTA na III. etapě sídliště, Hvězda u nádraží ČSD a vinárna Hrobka.)
Školství
O rozšíření počtu míst v mateřských školách otevřením nového zařízení jeselsko-mateřské školy na III. etapě sídliště bylo již hovořeno. Přibylo tímto v mateřských školách 90 nových míst a v jeslích 35 míst. Tímto byly vyřízeny téměř všechny požadavky rodičů, i když si opět vymysleli něco nového, čím by pracovníkům přidělujícím tato místa ztrpčili život; nechtěli totiž od této doby své dítě dát jinam než sem, ostatní zařízení začala být pro ně příliš daleko. Přispělo k tomu i vybudování nové autobusové zastávky a zrušení dosavadní zastávky u domu kultury, která byla asi ve středu vzdálenosti obou sídlištních mateřských škol.
V základních školách rovněž nedošlo ke změnám. Ve školním roce 1966/1967 vychodilo povinnou školní docházku celkem 118 žáků. Z tohoto počtu odešlo na další studia 25 žáků, do učebních poměrů 72, 21 žáků odešlo přímo do pracovního poměru.
Zajímavým údajem bylo to, že například na národní škole, kde dochází většina dětí cikánského původu z našeho města, bylo z celkového počtu vyučovacích hodin 4 567 zameškaných pro různou absenci, celkem 2 119 hodin neomluvených.
Od 1. září byla na národní škole zřízena cikánská třída, ve které vyučovala s. Krejníková. Zajímavé bylo to, že po zřízení této cikánské třídy nevyskytovala se již téměř vůbec neomluvená absence u cikánských dětí. Děcka do třídy docházela ráda. Z prostředků uvolněných na řešení cikánské otázky bylo dětem zakoupeno školní ošacení, v budově školy byly zřízeny koupací kouty. Děti po příchodu do školy musely nejdříve pod sprchy, pak se převlékly do školního oblečení, potom teprve začalo vyučování. Po vyučování ovšem s velkou nechutí oblékaly se zpět do svého ošacení, ve kterém odcházely domů. Takže některé diskuse o tom, že bránit cikánům žít podle jejich způsobu, ve špíně a podobně, je zásah proti jejich lidské tváři, určitě není opodstatněný. A tyto děti to dokazovaly svým chováním. Možná, že po letech se ukáže, že tyto prostředky opravdu nepřišly nazmar.
Kulturní život
A tak jako celý společenský, tak i kulturní život probíhal v tomto roce ve znamení oslav padesátého výročí VŘSR.
V domě kultury soutěžila školní mládež po celý rok v soutěži pod názvem Co víš o Sovětském svazu. Děti zde projevily jak dobré znalosti, tak i zájem o tuto soutěž. Finále soutěže bylo v listopadu 1967.
Po celý rok probíhala v kulturním domě i společenská výchova žáků osmých a devátých postupných ročníků ZDŠ. O společenskou výchovu byl velký zájem hlavně mezi dětmi samými.
V rámci oslav byla uvedena v domě kultury divadelní hra Kreutzerova sonáta. Účast na divadelním představení byla velmi slabá. O to lepší byla účast na dětské mikulášské zábavě a na dětském karnevalu koncem roku.
(Dochované fotografie zachycují soutěž Co víš o SSSR, společenskou výchovu v domě kultury a mikulášskou zábavu s karnevalem.)
Ostatní kulturní činnost trpěla značným nezájmem hlavně dospělých. Účast byla ještě ucházející na atraktivních filmových představeních.
Na závěr každoročně slaveného měsíce Československo-sovětského přátelství byla místním výborem KSČ uspořádána slavnostní schůze s taneční veselicí. Účast asi 30 lidí. Z čeho tato malá účast pramenila? Mezi lidmi se mnoho hovořilo o naší spolupráci se Sovětským svazem, lidé se domnívali, že naše ekonomická situace, která se stále zhoršovala, byla právě tím, že obchodujeme v rámci RVHP, kde se vše počítá na hodnotu rublu, že na obchodě se Sovětským svazem proděláváme. Možná, že právě tyto dohady byly příčinou, proč to přátelské ovzduší, které bylo od roku 1945, dostalo se až k tomuto konci, že o akce, na kterých bylo hovořeno o Sovětském svazu, na filmová představení sovětských filmů a podobně přestali lidé chodit.
Tělovýchova
Stále více se ve městě dostávala ke slovu tělovýchova, hlavně zásluhou oddílu kopané, který již v předchozím roce se projevil nadějně. V tomto roce měl oddíl kopané již své A-mužstvo, B-mužstvo, měl také žáky a dorost – naději pro příští léta.
Propagaci činnosti oddílu kopané zajišťoval s. Bohumil Bydžovský a zajišťoval ji dobře. A-mužstvo hrálo o vedoucí místo ve II. třídě okresního přeboru, B-mužstvo o první místo ve III. třídě okresního přeboru. Všechna fotbalová utkání byla dobře navštěvována, fotbaloví fanoušci mužstvo doprovázeli i na utkání mimo město.
Spartak usiloval o zlepšení prostředí fotbalového hřiště. K tomuto měl zaměřen i svůj závazek, žel nepodařilo se jej celý splnit. V tomto směru má své plány do budoucna a snad se mu podaří dát hřiště do takového stavu, jaký by si tělovýchova v našem městě zasloužila.
(Dochovala se i fotografie fotbalového oddílu TJ Spartak.)
Závěr roku 1967 probíhal již v určitém napětí. V našem městě ještě toto nebylo v takové míře možno pozorovat, ale na stránkách tisku se již objevují zprávičky, které svou odvahou překvapují. Napětí je hlavně na vedoucích místech ve státě a svého vrcholu dostoupilo na prosincovém zasedání ÚV KSČ. Začíná se projevovat právě v období, kdy mají být zahájeny přípravy na nové volby do národních orgánů.
Tyto přípravy začaly i v našem městě. A ještě koncem roku je započato s přípravou oslav 50. výročí vzniku naší republiky a 20. výročí únorových událostí. A rovněž v roce 1968 má být svolán XIV. sjezd Komunistické strany Československa. Událostí tolik, že jejich zvládnutí si vyžádá mnoho aktivní práce mezi obyvateli. Jak oslaví naše vlast své padesáté narozeniny, které na rozdíl od lidského věku jsou pro ni ještě dětskými léty?
</invoke>
Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)
[Levá strana (str. 20) je rub předchozího listu, popsaný pouze prosvítajícím (zrcadlově obráceným) textem - bez vlastního obsahu.]
[Pravá strana - ozdobný rukou psaný nadpis s nakreslenou červenou hvězdou a srpem a kladivem:]
Rok 1967
Tento rok byl významným tím, že byl rokem padesátého výročí vítězství ruského lidu - výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Toto významné jubileum slavil všechen pokrokový socialistický svět, neboť tímto započala nové éra lidstva, které v roce 1917 nastoupilo pochod do lepší budoucnosti obyvatel této planety.
A opět začala závazková akce. I naše město se přihlásilo k 50. výročí VŘSR závazkem: vysázet 11 200 kusů stromků a okrasných keřů ve městě a jeho okolí, v terénních úpravách provést opravu školního hřiště, zahrádkáři se zavázali vybudovat novou zahrádkářskou osadu u šachty 14, rozšířit zahrádky u Barbory, Tělovýchovná jednota Spartak provést úpravy na bývalém kluzišti, zlepšit vzhled fotbalového hřiště. Část závazků byla zaměřena na budování koupaliště, bylo počítáno i s vybudováním nové autobusové zastávky.
Na tyto akce bylo z prostředků národního výboru uvolněno celkem 105 100 Kčs.
Závazky byly uzavřeny - jejich splnění však záviselo na další zodpovědnosti lidí, na práci společenských organizací, škol a závodů.
Uzavírání závazků, tak zvané závazkové akce ke každé události, stalo se již velmi formální záležitostí. To nadšení, které pamatují starší obyvatelé z let 1945 - 1950, to již chybí. Tehdy sice nebyly pěkně napsané závazky, ale odváděna práce. Do závazků dnes se dostaly i věci, které bybylo stejně nutné udělat. S jejich splněním se pak potýkali jedinci, které ještě lhostejnost ostatních neodradila.
Celoměstský závazek k padesátému výročí VŘSR byl splněn takto:
V září 1967 byla dokončena sběrna surovin.
Autobusová čekárna dána do užívání 4. prosince 1967
Ve výsadbě zeleně vysázeno celkem 14 898 stromků.
Z toho žáci I. ZDŠ vysázeli 6 000
žáci II. ZDŠ 3 200
žáci národní školy 220
žáci zvláštní školy 2 200
zaměstnanci dom.správy 1 500
ostatní 1 778 kusů.
Na koupališti v druhé etapě vybudována hrubá stavba šatny, občerstvení, vybetonována obruba celé mělčiny rybníka, upraveno dno, část dna zpevněna. Bylo zde
[v pravém okraji odkaz:] Obr. č. 21 a 22
[Levá strana (str. 21) je rub předchozího listu, popsaný pouze prosvítajícím (zrcadlově obráceným) textem - na něm prosvítá zrcadlově obrácený nadpis "Rok 1967". Bez vlastního obsahu.]
[Pravá strana:]
vysázeno 1 000 kusů vrbových řízků, položen vodovod v délce 1 200 bm a elektro přípojka v délce 360 bm. V roce 1968 budou práce na koupališti pokračovat a celé má být předáno veřejnosti na počátku koupací sezóny 1968.
Závazek svazu zahrádkářů byl splněn jen zčásti. Bylo zabetonováno 60 procent sloupků a nataženo 40 procent pletiva, osazena vrata rybízového sadu. Zbytek závazku nebyl dokončen pro nezájem členů organisace. Akce má v příštích letech pokračovat již mimo akci zvelebení.
Střelnice Svazarmu rovněž nebyla dokončena.
A ještě celá řada dalších závazků nebyla splněna. Pomoc závodů se projevovala hlavně zajišťováním dopravy, případně odborných prací. Podíl na závazku splnil zcela zemědělský závod, ostatní závody zůstaly mnoho dlužny. Komise výstavby národního výboru při hodnocení konstatovala malý zájem občanů o brigádnickou pomoc při zvelebování města a jeho okolí a došla k závěru, že v příštích letech bude nutno počítat s tím, že práce v akci zvelebení budou většinou zajišťovány za odměnu. A pochopitelně bude pak za prostředky možno provést jen část akcí a to je škoda pro celé město a jeho obyvatele, hlavně jeho budoucí pokolení.
[v pravém okraji nadpis:] Veřejný život
O závazkových akcích k padesátému výročí VŘSR bylo již hovořeno. Tímto výročím byl poznamenán celý veřejný život v tomto roce. Je však nutno připustit určitou stagnaci veřejného života, která je patrná rok od roku stále více.
Již od minulého roku žilo obyvatelstvo mladé, starší i ti nejstarší tím, že pravidelně každé druhé úterý se shromáždili před svými obrazovkami televizorů a sledovali učitele Pavla Knotka v televizní soutěži 10 krát odpověz.
21. února proběhlo poslední kolo této televizní soutěže, ve které skutečně výborně Pavel Knotek zvítězil. Do televize mu odjeli blahopřát a předat dary ředitel školy s. Jiří Dostál, který byl současně předsedou místního výboru KSČ a manželka Pavla Knotka, která je rovněž učitelka. To byla událost, která se v životě města nevyskytovala tak často. Pavel Knotek zaujal místo i v tisku, ze kterého jsou výstřižky, doprovázející tento zápis.
V měsíci květnu žák II. Základní devítileté školy na sídlišti Jan Mráček obsadil v mezinárodní Kociánově hudební soutěži dětských hudebníků druhé místo ve hře na housle, čímž se zasloužil o propagaci naší Lidové školy umění.
[v pravém okraji odkaz:] Obr. č. 23 - výstřižky ze soutěže Pavla Knotka
[Levá strana (str. 22) je rub předchozího listu, popsaný pouze prosvítajícím (zrcadlově obráceným) textem - bez vlastního obsahu.]
[Pravá strana:]
V květnu byly provedeny rovněž volby do místní komise lidové kontroly. Předsedou byl zvolen s. Valentin Klouček.
V srpnu rozbouřily celé město dvě události, které svědčily o tom, že ještě ne všichni lidé se snaží nabýt bohatství zákonnou cestou.
Nejdříve byla provedena krádež dvou svícnů - památek ze 16. století - a ještě jiných věcí. Pachatelé nebyli zjištěni.
K další krádeži došlo v noci z 26. na 27. srpna. Byla vyloupena pošta na sídlišti. Pachatelé - nebo pachatel - odcizili celkem 173 000 Kčs. Případu se hned ujala bezpečnost, ale pachatelé dopadeni nebyli. Patrné bylo jen to, že byli pravděpodobně dobrými čtenáři detektivek, což vyplývá z toho, že pes, který byl nasazen na stopu, tuto za chvíli ztratil, neboť v okolí byl rozsypán pepř.
Vůbec tento rok byl poznamenán různými nepříjemnými událostmi. Ve větší míře, než kdy jindy, vyskytovaly se i sebevraždy - v tomto roce byly celkem čtyři, dále došlo ke třem vážným úrazům, které končily úmrtím.
Všechny tyto události vždy na krátký čas zaujaly obyvatele města. Měli o čem hovořit.
V prvních měsících roku byl rovněž po dlouhé odmlce opět ustaven výbor žen. Předsedkyní žen byla zvolena inženýrka Sobotková.
V tomto roce dále narůstaly případy vysídlování rodin německého původu a nebo rodin smíšených do Německé spolkové republiky. Odcházeli i lidé, kteří v naší republice pobírali slušný důchod, měli zde rodinné domky a celkem žili dobře.
V době dovolených, v červenci, odjeli manželé Kostkovi na dovolenou do Kanady. Zůstali zde i se svými dětmi a do Československa se již nevrátili. A to ještě před rokem, kdy se s. Kostek, který byl poslancem národního výboru vrátil z USA z dovolené, tento na schůzce s pracovníky národního výboru prohlásil, že by v cizině nechtěl být, že přece jen doma je nejlépe.
Toto byly pouze výsledky, kdy lidé skutečně v zahraničí zůstali. Ovšem mezi mnoha obyvateli v diskusích je patrna nespokojenost s poměry v naší republice, zdá se jim, že všude na západě se mají lidé lépe, zde jsou nuceni žít v doslova malých poměrech, dělníci za svou práci dostávají málo, technici by zase v zahraničí měli větší možnosti uplatnit svou práci a odborné znalosti. Proč však je neuplatnili ve své rodné zemi?
[Levá strana (s. 23): prázdná — pouze prosvítající strojopis z rubu předchozího listu, zrcadlově, nečitelný.]
[Pravá strana — v pravém okraji nadpis:] Výstavba města
Ve výstavbě města bylo pokračováno v tom, co již bylo započato v předchozích letech.
V měsíci březnu byla konečně dokončena nová jeselsko mateřská škola na III. etapě sídliště a dnem 3. března byla dána do užívání dětem Horního Slavkova. Zatím to byla jen mateřská škola, jeselská oddělení byla dokončena a zahájen v nich provoz od 1. prosince tr. Při provozu se projevilo mnoho vad, které byly odstraňovány ještě po celý rok. Tyto vady, často způsobené nedbalostí pracovníků, kteří na výstavbě pracovali, stály mnoho "nervů" a nepříjemností vedoucí této školky s. Věru Běhalovou. Dětem se však v zařízení líbí, protože všechno se zde leskne novotou.
Další výstavba sídliště zatím nepokračovala.
V tomto roce byly prováděny rekonstrukce topných kanálů na větvi B v Zápotockého ulici. Po celý rok byla ulice Zápotockého rozkopána. Úprava chodníků po rekonstrukcích se protáhla až do roku 1968. Až do konečné úpravy byl pohled na tuto ulici neutěšený, ale výsledkem bylo to, že v zimě nebyly od obyvatel této ulice již žádné stížnosti na malou teplotu v bytech.
[Pravý okraj:] Obr. č. 24 - nová jeselsko mateřská škola na III. et.
[Pravý okraj:] Obr. č. 25 - staveniště při rekonstrukci kanálů větve B
Během roku byla rovněž provedena oprava střechy na kostele Sv. Jiří, který je vzácnou památkou. Střecha byla zničena při požáru v roce 1964, přesně 14. září. Tedy celé tři roky byla vedena různá jednání a urgence, než byla střecha opravena. Přitom památkový úřad poukazoval na to, že zde dochází k ničení maleb a fresek, které jsou historicky cenné, ale prostředky na opravu zajistit bylo již pro něj horší.
Na opravy dalších památkově chráněných objektů se v tomto roce nedostalo, památky dále chátraly vlivem počasí, někdy se na jejich ničení podíleli velmi aktivně občané cikánského původu, kteří v městě žijí.
[Pravý okraj:] Obr. č. 26 - kostel sv. Jiří po opravě
[Pravý okraj:] Obr. č. 27 - dům Pluhů z Rabštejna
Ve staré části města bylo pokračováno v demoliční činnosti. Byl vydán demoliční výměr na dům čp. 201 v Pivovarské ulici, který byl asi v roce 1958 značným nákladem upraven tehdejšími Jáchymovskými doly. Byty však zde byly značně vlhké a bydlení se stalo zdravotně závadným.
[Levá strana (s. 24): prázdná — pouze prosvítající strojopis z rubu předchozího listu, zrcadlově, nečitelný.]
[Pravá strana — v pravém okraji nadpis:] Průmysl města
Strojírenské závody ve městě měnily poněkud svůj výrobní sortiment.
V největším závodě Ústřední dílny SHR - nově pojmenovaném závod STASIS - tj. stavební a silniční stroje, jak napovídá již název, došlo ke změně sortimentu. Závod začal svou výrobu stavebních a silničních strojů. Prvních 36 automíchačů typu AM 30 bylo vyrobeno již koncem roku 1966. V tomto roce závod svůj sortiment dále rozšiřoval.
Počet zaměstnanců vzrostl na 804, plán ve výrobě vzrostl o dalších 27 miliónů Kčs. Stavební a silniční stroje činí z celkové výroby závodu 85 %, zbytek tvořila ještě dále výroba důlních strojů a náhradních dílů pro doly.
V roce 1970 bude mít závod asi 900 pracovníků a plán ve výrobě má činit již v roce 1969 cca 107 miliónů Kčs.
Další strojírenský závod ve městě, Chemické závody SČSP, zahájil v tomto roce výrobu pro národní podnik Benzina, která bude hlavním odběratelem tohoto závodu. Pro tento podnik vyrábí závod cisternové vozy na rozvoz topné nafty do domácností, různá zařízení, která slouží k vybavení čerpacích stanic pohonných hmot v celé republice a k zlepšení služeb motoristům. Růst výroby proti 16 miliónům Kčs v roce 1964 stoupl na 24 miliónů Kčs v roce 1967. Přitom závod stále snižoval vlastní náklady výroby, např. z 94 haléřů v roce 1964 na 89 haléřů v roce 1967.
[Pravý okraj:] Obr. č. 28 - výrobky závodu STASIS
[Pravý okraj:] Obr. č. 29 - výrobky závodu CHEZA
Rudné doly v Krásnu, které zasahují do katastru našeho města a jejichž zaměstnanci převážně zde bydlí, v charakteru výroby celkem změny nezaznamenaly. Příští období bude pro tento závod přípravou pro výstavbu nového závodu. V tomto roce byl vypracován projekt na otvírku Huberova pně, kde má být výstavba dokončena v letech 1972. Na základě projektu má být touto výstavbou dán základ pro těžbu asi 400 000 tun kovu. Byla zde rovněž prováděna přeložka potoka a silnice, čímž se uvolnilo další výhodné ložisko na Šléglově pni. Počty zaměstnanců se neměnily.
[Pravý okraj:] Obr. č. 30 - závod Rudné doly v Krásnu n/Teplou
Mnoho se hovořilo o porcelánce, která prožívala své 175 výročí. V porcelánce došlo k několika rekonstrukcím, čímž se výroba zmodernisovala. Opraveny byly i budovy zvenčí a tak přece jen "stařenka" se omladila.
V závodě jsou zaměstnány převážně ženy. Závod vyrábí hlavně na export, kde je o jeho výrobky velký zájem.
Velmi pěknou soupravu porcelánu věnovali zaměstnanci závodu Pavlu Knotkovi za účast v soutěži 10 krát odpověz.
[Pravý okraj:] č. 31 - výstřižek z Pravdy
[Levá strana (s. 25): prázdná — pouze prosvítající strojopis z rubu předchozího listu, zrcadlově, nečitelný.]
[Pravá strana:]
O další provozovně KOZAK a Automobilové závody Letňany bylo již hovořeno v minulých letech. V těchto provozovnách nedošlo k žádným závažnějším změnám. Nadále zde převládají v zaměstnanosti ženy.
Rovněž tak zemědělský závod nevykázal podstatné změny. Celé minulé období bylo poznamenáno stagnací v živočišné výrobě, která z větší části byla zaviněna i nedostatečnou stájovou kapacitou. Zlepšení by mělo nastat asi v roce 1970 výstavbou s kapacitou stájového prostoru pro 400 krav. Zatím s pracemi započato nebylo.
[Pravý okraj nadpis:] Služby obyvatelstvu
Na prvním místě je nutno jmenovat komunální podnik, který v tomto roce již hospodařil podle nových ekonomických ukazatelů. V roce 1967 podnik hospodařil bez dotací, navíc odvedl předepsaný odvod z hospodářských výsledků do rozpočtu národního výboru a to celkem 180 000 Kčs.
Rozsah služeb zůstal nezměněn. Podnik hledal další cesty, jak získat prostředky a tak koncem roku začal s výrobou svíček, což je podle vedení podniku výnosné, ale bylo k tomu mnoho dohadů a připomínek, protože se pracovníci zaměřili na výrobu svíček, které jim skýtají zisk a zapomínal na služby, které v první řadě měl podnik obyvatelům poskytovat.
Domovní správa pokračovala v opravách bytového fondu. V roce 1967 proti roku 1963 vzrostly opravy více jak dvojnásobně. Ukázalo se, že pro domovní správu je výhodné provádění oprav a údržbářských prací ve vlastní režii. Z tohoto důvodu vzrostl i počet pracovníků na údržbářských pracích na 21 pracovníků.
K práci teplárny rovněž nebyly připomínky. Tato po celou topnou sezónu pracovala velmi dobře. Pomohly i provedené rekonstrukce vlastních parovodů. Technický stav teplárny však již rychle dožívá a o výstavbě nové teplárny nebylo ještě řečeno poslední slovo. Výstavba nové teplárny bude tedy jedním z hlavních úkolů pro příští léta. Potíže, které se zajišťováním výstavby jsou, občany nezajímají, ty zajímá hlavně to, aby měli v bytech v zimě teplo, aby teplá voda tekla nepřetržitě a ostatní potíže jsou pro ně nepochopitelné.
Technická služba pečovala po celý rok řádně o čistotu města a okolí. Rovněž se dobře zhostila květinové výzdoby, ikdyž na náměstí před Tatranem moc dělat nemohla, protože zde byly prováděny výkopy při rekonstrukcích topných kanálů větve B.
O to více pečovali zaměstnanci technické služby o ostatní části města a rovněž nezapomínali i na to, že i ve staré části města žijí lidé a chtějí mít pěkné okolí.
[Levá strana (s. 26): prázdná — pouze prosvítající strojopis z rubu předchozího listu, zrcadlově, nečitelný.]
[Pravá strana — v pravém okraji nadpis:] Obchodní síť a veřejné stravování
Zde došlo v tomto roce k rozšíření prodejní sítě o novou prodejní jednotku podniku JEDNOTA na III. etapě sídliště, která byla vybudována z původního společenského pavilonu. Tím se zmírnil nápor na sídlištní prodejny a dále otevřením této prodejny dostal se do města i konkurenční podnik. Ve městě je nyní jak Pramen, tak i Jednota, což by mělo vést k celkovému zlepšení zásobování města.
O hotelu Tatran byl z počátku roku spor, kdo jej převezme. Byla jednání s Ústřední radou odborů, nakonec však zůstalo při starém, to je RaJ.
Hotel Hvězda - nyní již jen restaurace - byl renovován jak zevnitř, tak zvenčí. Vzniklo tak zde celkem slušné prostředí, i venkovní vzhled působí celkem příznivě.
Po bývalém kadeřnictví v hotelu Tatran byla zřízena vinárna, u které se vžil název Hrobka, ikdyž k malbám uvnitř (je zde vymalována na zdi hudba, hudebníci jako kostlivci) došlo až později. Hotel Tatran při jejím zřizování počítal s tím, že vinárna bude otevřena hlavně v nočních hodinách, to je asi do 4 hodin ráno. Hned z počátku byly k tomuto připomínky, protože někteří lidé se nedovedou dobře chovat a při odchodu z vinárny rušili noční klid ostatních obyvatel.
Vydrží s touto pověstí vinárna delší dobu, nebo ji bude nutno zrušit? to je otázka, která mnohé obyvatele bydlící na náměstí a v okolí Tatranu zajímá.
Jako podnik, je toto pěkné a mohlo by zde být docela příjemné posezení, celkem v klidu, neboť se sem vejde málo lidí.
[Pravý okraj:] obr. č. 32 - JEDNOTA na III. etapě sídl.
[Pravý okraj:] obr. č. 33 - Hvězda u nádraží ČSD
[Pravý okraj:] obr. č. 34 - Hrobka
[Pravý okraj nadpis:] Školství
O rozšíření počtu míst v mateřských školách otevřením nového zařízení jeselsko mateřské školy na III. etapě sídliště bylo již hovořeno. Přibylo tímto v mateřských školách 90 nových míst a v jeslích 35 míst. Tímto byly vyřízeny téměř všechny požadavky rodičů, ikdyž si opět vymysleli něco nového, čím by pracovníkům, přidělujícím tato místa, ztrpčili život; nechtěli totiž od této doby své dítě dát jinam, než sem, ostatní zařízení začala být pro ně příliš daleko. Přispělo k tomu i vybudování nové autobusové zastávky a zrušení dosavadní zastávky u domu kultury, která byla asi ve středu vzdálenosti obou sídlišťních mateřských škol.
[Levá strana (s. 27): prázdná — pouze prosvítající strojopis z rubu předchozího listu, zrcadlově, nečitelný.]
[Pravá strana:]
V základních školách rovněž nedošlo ke změnám. Ve školním roce 1966/1967 vychodilo povinnou školní docházku celkem 118 žáků. Z tohoto počtu odešlo na další studia 25 žáků, do učebních poměrů 72, 21 žáků odešlo přímo do pracovního poměru.
Zajímavým údajem bylo to, že například na národní škole, kde dochází většina dětí cikánského původu z našeho města, bylo z celkového počtu vyučovacích hodin 4 567 zameškaných pro různou absenci, celkem 2 119 hodin neomluvených.
Od 1. září byla na národní škole zřízena cikánská třída, ve které vyučovala s. Krejníková. Zajímavé bylo to, že po zřízení této cikánské třídy, nevyskytovala se již téměř vůbec neomluvená absence u cikánských dětí. Děcka do třídy docházela ráda. Z prostředků, uvolněných na řešení cikánské otázky, bylo dětem zakoupeno školní ošacení, v budově školy byly zřízeny koupací kouty. Děti po příchodu do školy musely nejdříve pod sprchy, pak se převlékly do školního oblečení, potom teprve začalo vyučování. Po vyučování ovšem s velkou nechutí oblékaly se zpět do svého ošacení, ve kterém odcházely domů. Takže některé diskuse o tom, že bránit cikánům žít podle jejich způsobu, ve špíně a podobně je zásah proti jejich lidské tváři, určitě není opodstatněný. A tyto děti to dokazovaly svým chováním. Možná, že po letech se ukáže, že tyto prostředky opravdu nepřišly nazmar.
[Pravý okraj nadpis:] Kulturní život
A tak jako celý společenský, tak i kulturní život probíhal v tomto roce ve znamení oslav padesátého výročí VŘSR.
V domě kultury soutěžila školní mládež po celý rok v soutěži pod názvem Co víš o Sovětském svazu. Děti zde projevily jak dobré znalosti, tak i zájem o tuto soutěž. Finále soutěže bylo v listopadu 1967.
Po celý rok probíhala v kulturním domě i společenská výchova žáků osmých a devátých postupných ročníků ZDŠ. O společenskou výchovu byl velký zájem hlavně mezi dětmi samými.
V rámci oslav byla uvedena v domě kultury divadelní hra Kreutzerova sonáta. Účast na divadelním představení byla velmi slabá.
O to lepší byla účast na dětské mikulášské zábavě a na dětském karnevalu koncem roku.
[Pravý okraj:] Obr. č. 35 - soutěž Co víš o SSSR
[Pravý okraj:] Obr. č. 36 - společenská výchova v DK
[Pravý okraj:] Obr. 37 a 38 - mikulášská a karneval
Ostatní kulturní činnost trpěla značným nezájmem hlavně dospělých. Účast byla ještě ucházející na atraktivních filmových představeních.
Na závěr každoročně slaveného měsíce Československo- sovětského přátelství byla místním výborem KSČ uspořádána slavnostní
[Levá strana (s. 28): prázdná — pouze prosvítající strojopis z rubu předchozího listu, zrcadlově, nečitelný.]
[Pravá strana:]
schůze s taneční veselicí. Účast asi 30 lidí. Z čeho tato malá účast pramenila? Mezi lidmi se mnoho hovořilo o naší spolupráci se Sovětským svazem, lidé se domnívali že naše ekonomická situace, která se stále zhoršovala, byla právě tím, že obchodujeme v rámci RVHP, kde se vše počítá na hodnotu rublu, že na obchodě se Sovětským svazem proděláváme spodobně. Možná, že právě tyto dohady byly příčinou, proč to přátelské ovzduší, které bylo od roku 1945, dostalo se až k tomuto konci, že o akce, na kterých bylo hovořeno o Sov. svazu, na filmová představení sovětských filmů spod. přestali lidé chodit.
[Pravý okraj nadpis:] Tělovýchova
Stále více se v městě dostávala ke slovu tělovýchova, hlavně zásluhou oddílu kopané, který již v předchozím roce se projevil nadějně. V tomto roce měl oddíl kopané již své A-mužstvo, B-mužstvo, měl také žáky a dorost - naději pro příští léta.
Propagaci činnosti oddílu kopané zajišťoval s. Bohumil Bydžovský a zajišťoval ji dobře.
A-mužstvo hrálo o vedoucí místo ve II. třídě okresního přeboru, B-mužstvo o první místo ve III. třídě okresního přeboru. Všechna fotbalová utkání byla dobře navštěvována, fotbaloví fanouškové mužstva doprovázeli i na utkání mimo město.
Spartak usiloval o zlepšení prostředí fotbalového hřiště. K tomuto měl zaměřen i svůj závazek, žel nepodařilo se jej celý splnit.
V tomto směru má své plány do budoucna a snad se mu podaří dát hřiště do takového stavu, jaký by si tělovýchova v našem městě zasloužila.
[Pravý okraj:] Obr. č. 39 - fotbalový oddíl TJ Spartak
Závěr roku 1967 probíhal již v určitém napětí. V našem městě ještě toto nebylo v takové míře možno pozorovat, ale na stránkách tisku se již objevují zprávičky, které svou odvahou překvapují. Napětí je hlavně na vedoucích místech ve státě a svého vrcholu dostoupilo na prosincovém zasedání ÚV KSČ. Začíná se projevovat právě v období, kdy mají být zahájeny přípravy na nové volby do národních orgánů.
Tyto přípravy začaly i v našem městě. A ještě koncem roku je započato s přípravou oslav 50. výročí vzniku naší republiky a 20. výročí únorových událostí. A rovněž v roce 1968 má být svolán XIV. sjezd Komunistické strany Československa. Událostí tolik, že jejich zvládnutí si vyžádá mnoho aktivní práce mezi obyvateli. Jak oslaví naše vlast své padesáté narozeniny, které na rozdíl od lidského věku, jsou pro ni ještě dětskými léty?