Stránka popisuje dokončení příběhu o novém zvonu a sbírce na obnovu kaple ve Slavkově kolem roku 1920, farní statistiky (sňatky, narození, úmrtí) za roky 1920 a 1921, srovnání cen v letech 1914 a 1920, požár čtyř domů u děkanství v roce 1921 a pořízení nového ciboria a mešních roucha po kanonické vizitaci.

Pokračování příběhu o zvonu

Zvon byl vyzdvižen ze svého bytu a v doprovodu deputace slavného hasičského sboru a dalších doveden ke kapli, kde byla sloužena mše svatá. Při svěcení byl zvon poprvé rozezvučen. Zvláštní poděkování patří Franzi Kordovi a jeho bratrům, kteří jako kmotři zvonu darem podnítili obnovu kaple.

Souhrn všech darů na obnovu kaple činil 1210 (měna nejistá) 60 h – z toho 200 od knížete v Bečově a 200 od kmotry zvonu, a kromě toho ještě 70 z domovní sbírky. Výdaje činily 1159 (měna nejistá) 80 h, takže přebytek 49 (měna nejistá) 80 h byl uložen ve slavkovské spořitelně. Zvláštní zásluhu na celé záležitosti měl obecní starosta Ferdinand Hess.

Všechny dary jsou zaznamenány v Pamětním lístku 1920: 10 od Fr. Pöttiga (kovář), 10 od Hüttnera (švec), 10 od Gebharta (obuvník), 5 od Kordy (patrně obecní učitel), 5 od Böhma, 4 od Greimla (švec).

Farní statistika za rok 1920

Oddáno bylo 73 párů, což je nejméně za poslední roky – z toho ve Slavkově 42, Šlössl 6, Thurn 0, Tschistau 6, Lesnitz 4, Rabensgrün 1, Mühlessen 4, Schönsicht 2, Töppeles 18. Podle měsíců: leden 3, únor 4, březen 2, duben 12, květen 5, červen 5, červenec 4, srpen 8, září 14, říjen 12, listopad 14. Nejmladšímu ženichovi bylo 21 let, nejmladší nevěstě 19 let, nejstaršímu ženichovi 51 let a nejstarší nevěstě 49 let.

Narodilo se 108 dětí, z toho 56 chlapců a 63 dívek (poznámka: součet v přepisu neodpovídá celkovému číslu), 102 manželských a 38 nemanželských, dvakrát dvojčata. Zemřelo 122 osob, tedy o 14 více, než se narodilo, což je oproti předchozímu roku o 5 více zemřelých. Z toho 66 mužů a 56 žen, 82 dospělých a 42 dětí do 10 let, z nichž 40 bylo mladších 5 let. 48 zemřelých nebylo zaopatřeno svátostmi a část byla pohřbena na hřbitově (přesné číslo nejisté). Zaznamenány jsou 3 sebevraždy (oběšení a další, jedna otrava jedem, přesné okolnosti nejisté).

Mezi nejstaršími zesnulými v tomto farním obvodu se uvádějí: Forst Anton (85 let), Brandl Anton (84 let), Schmied Charlotte (84 let), dále osoba jménem Franz (82 let), Gassner Veronika (82 let), Rauscher Josef (82 let) a Franz Karl Häupl z Töppeles (81 let).

Srovnání cen 1914 a 1920

Ceny mezi lety 1914 a 1920 výrazně vzrostly. Konkrétní položka zdražila o 355 procent, káva o 2000 procent, kalhoty o 1500 procent, další nejmenovaná položka o 2885 procent, jiná o 2900 procent, čepice o 2333 procent, boty o 2250 procent, další položka o 2300 procent, psací potřeby o 12000 procent a ještě jiná položka o 1200 procent.

Požár v roce 1921

Dne 28. března 1921 časně zrána vyhořely čtyři domy poblíž děkanství. Jeden dům patřil koželuhovi Hubertu Richterovi. Dále byly postiženy majetky vdovy po učiteli, dílovedoucího Karla (příjmení nečitelné), osoby jménem Schramm a Josefa Dörfla a Aloise Krebse. Při požáru shořelo mnoho věcí, mimo jiné nářadí, nábytek a domácí potřeby.

Kanonická vizitace a nové ciborium (1921)

Při kanonické vizitaci dne 4. června 1921 (na jiném místě přepisu uvedeno i datum 3. června 1921) žádalo děkanství o dar na nové ciborium. Zmíněn je zesnulý pan prelát Wenzel Manik z Prahy, který zemřel 2. března 1921 v Praze a byl pohřben 7. března 1921 (patrně ve Svídnici/Schweidnitz). Pořízení ciboria mělo stát přibližně 2000 (měna nejistá). Nové ciborium bylo pořízeno a vysvěceno.

Od zesnulého pana preláta Manika bylo věnováno velmi krásné mešní roucho, a to jak pro děkanský kostel, tak i pro kostel svatého Anny, přičemž bylo pořízeno co nejlevněji na náklady kostela. Text vyjadřuje přání, aby mu Bůh dal velkou odměnu a aby odpočíval v Bohu. Na ciborium poskytlo děkanství 631 (měna nejistá). Podrobnosti jsou zaznamenány ve Farním pamětním listu č. 9 z roku 1921.

Zápis je podepsán: + Jos. Nepomucký, děkan a vikariátní (funkce dále nečitelná).

Farní statistika za rok 1921

Narodilo se 172 dětí, o 38 více než v předchozím roce, z toho 86 chlapců a 86 dívek, 134 manželských a 38 nemanželských dětí, 4 mrtvě narozené, dvakrát dvojčata. Podle obcí připadá na Slavkov 108 narozených, na Lesnitz 10, Rabensgrün 4, Šlössl 9, Tschistau 9, Thurn 4, Töppeles 9, Schönsicht 7, Mühlessen 5. Zemřelo 78 osob, o 45 méně než v předchozím roce (text dále pokračuje na další stránce a je useknutý).

Stránka kroniky popisuje rok 1920 v Horním Slavkově: drahotu a zvyšování obecních přirážek i učitelských platů, změny v městské radě, přestavbu bývalého pivovaru na porcelánku, výsledky dubnových voleb, zřízení polní hlídky proti krádežím úrody, „Květinový den" ve prospěch sirotčince, červnovou hladovou vzpouru dělníků a dobové ceny potravin a zboží. Dále líčí zhrubnutí obyvatelstva a ničení veřejné zeleně, zásluhy Okrašlovacího spolku (vedeného učiteli Hahnem a Krausem) při výsadbě alejí a stromořadí, úmrtí poštmistra Franze Keylwertha, nedostatek chleba na přelomu července a srpna, přípravy na zřízení vodovodu z pramene pod Špičákem a založení obecní knihovny v prosinci.

Rok 1920

Následkem denně rostoucí drahoty rostou i obecní výdaje – především kvůli značnému zvýšení platů všech obecních zaměstnanců a učitelů. Potřeba financí pro školu činí nejméně 20 000 K, zatímco před válkou to bylo jen 1200 K. Obecní přirážky proto dosahují 50 % a školní přirážky dokonce 94 %. Byly by ještě vyšší, kdyby obecní les díky vysokým cenám dřeva nepřinášel tak značný příjem – obec nyní prodává jeden plnometr dřeva za 335 K, zatímco před několika lety to bylo jen 70 K.

Ve složení městské rady došlo ke změně: Franz(?) Hoffmann se vzdal svého místa, na jeho místo nastoupil dosavadní školní rada Schmied a na uvolněné místo po něm Georg Wawersich.

Bývalý Ungerův pivovar, který později sloužil jako Buggischova továrna, poté jako hřebíkárna a za války jako zajatecký tábor, se přestavuje na porcelánku. Nová firma nese název Hanusch & Winterstein.

Dne 18. dubna proběhly volby do poslanecké sněmovny. V Horním Slavkově bylo napočítáno: 1268 hlasů pro sociální demokraty, 365 pro Německé volební společenství, 143 pro Německé rolníky, 68 pro křesťanské sociály, 3 pro Čechy, 3 pro Židy, 1 pro svobodného socialistu a 9 pro německé demokraty. Dne 25. dubna se konaly volby do senátu(?).

Kvůli neustávajícím krádežím úrody z polí byla zřízena polní hlídka o dvaceti mužích.

Dne 3. června se pod vedením učitelky R. Glasauer konal takzvaný „Květinový den" ve prospěch hornoslavkovského Císařského domova, tedy sirotčince, s výnosem 677 K 60 h.

Od 7. do 10. června propukla ve všech závodech dělnická vzpoura kvůli panující nouzi o potraviny – poměry se od konce války spíše zhoršily než zlepšily. Vláda nakonec zaručila nepřerušenou dodávku potravin do 15. července.

Ceny potravin a dalšího zboží začátkem července vypadaly takto: 1 kg cukru stál 3,28 K, 1 kg zrnkové kávy 64 K, 1 kg rýže 18 K, 1 kg másla 64 K, 1 kg vepřového sádla 50 K, 1 kg soli(?) 2 K, 1 kg cikorky 8 K, 1 kg vepřového masa 40 K, 1 kg hovězího masa 26 K. Z tekutin: 1 l mléka 2 K, 1 l octa(?) 2 K, 1 l slabého piva 2 K, 1 l petroleje 7,20 K, 1 vejce 1,20 K. Plnometr palivového dřeva z obecního lesa stál bez cukru 20–50 K, s cukrem o 25 K víc; 1 hektolitr hnědého uhlí bez cukru od závodu 19 K, s cukrem až do domu 27 K. Pár pánských bot stál 200–250 K, pár dámských bot 250–300 K, pánský oblek z mírového zboží 1200–1500 K, pánský klobouk 80–150 K, pánská košile 90–120 K a župan(?) s kbelíkem(?) a dalšími věcmi pro děti 7 K.

Velmi politováníhodným následkem války bylo zhrubnutí, tedy jisté zdivočení, velké části obyvatelstva. Projevovalo se to i tím, že veřejné sady byly stále znovu poškozovány – stromky byly vytrhávány, lámány nebo kradeny. Přitom je zjištěno, co všechno vytvořil Okrašlovací spolek pod vedením nynějšího vrchního správce(?), učitele Hahna: alej k Vlčímu dvoru(?), alej od horního mostu směrem k Schönwaldu(?), alej na Schnitzově vrchu vedle velkého rybníka a sady mezi nádražím a hostincem Hackl. Ovocné stromky k těmto sadům dodal spolek Bund der Deutschen(?) z Horního Slavkova a obec.

Pod vedením dřívějšího vrchního správce(?), učitele Krause, vytvořil Okrašlovací spolek dále cestu k [nejmenovanému místu], cestu za Fußschule(?) a další, ulici kolem střelnice, obě nádražní ulice a kulatý plácek před nádražím, rovněž plochu zvanou Schrotwiesplatz(?) neboli Na Šíři, a dále spodní most; horní most byl osázen březovými pruhy a obnoven. O Velikonocích byly vysázeny porosty na cestě ke Studánce(?) a podél zdi nového hřbitova akáty a lípy – vše pod vedením ředitele Hahna. Spolek také každoročně pořádal zvláštní „Den stromů" – vysázel ovocné stromy za Fußschule a u ulice směrem k jakémusi Stiftungu(?), stromky dodala obec.

Dne 10. července zemřel poštmistr Franz Keylwerth, dřívější vrchní starosta(?), a dne 13. července byl pohřben.

Od 30. července do 6. srpna nemohla obec kvůli nedostatku obilí, resp. mouky, vydávat žádnou mouku ani žádný chléb – hrozný čas, a to ve druhém roce po skončení války.

V průběhu roku byly v souladu s usnesením obecního zastupitelstva zahájeny přípravné práce na zřízení vodovodu. Byl zjištěn vydatný pramen takzvané „kyselkové vody" na úpatí Špičáku, který bohužel vyvěrá na krásenském(?) pozemku, což přineslo mnoho nesnází – majitelé pozemků kladli přemrštěné požadavky a krásenská(?) obec dělala potíže ohledně odběru vody. Ve věci se 27. července, 27. srpna a 26. října konaly ve Falknově (Falkenau) porady politické okresní správy, zemědělské rady a obecního zastupitelstva se zastupující firmou Rumpler & Cie.

Dne 12. října se konalo opětovné zřízení(?) dělníků v Československé republice.

V prosinci bylo založeno obecní knihovnou předepsané zákonem. Místní skupina Svazu(?) Němců v Čechách a místní skupina svobodných dělníků zapůjčily část svých knih a obec poskytla zákonem předepsanou částku ve výši 50 haléřů na hlavu obyvatelstva. Do výboru při založení knihovny byli ustaveni: starosta Dörfl, dva nejmenovaní učitelé, učitelka Glasauer, jistý Lochner a jeden městský radní.

Stránka popisuje rok 1920 v Horním Slavkově: prudký růst obecních přirážek kvůli drahotě, personální změny v městské radě, přestavbu bývalého pivovaru na porcelánku, výsledky dubnových parlamentních voleb, hladovou stávku a podrobný přehled cen potravin a zboží. Druhá část líčí činnost Okrašlovacího spolku (výsadba alejí a ovocných stromů), úmrtí bývalého starosty Franze Kleyleina, srpnovou nouzi o chléb, zahájení stavby vodovodu a založení obecní knihovny.

Rok 1920.

V důsledku denně rostoucí drahoty se výrazně zvyšují obecní výdaje – hlavně kvůli zvýšení platů všech obecních zaměstnanců a dalších výdajů (potřeba pro školy nyní činí nejméně 20 000 korun, před válkou to bylo jen 1200 korun). Obecní přirážky proto stouply na 50 % a školní přirážky na 94 %. Byly by ještě vyšší, kdyby obecní les díky vysokým cenám dřeva nepřinášel tak významný příjem – obec nyní prodává jeden plnometr bukového dříví za 335 korun, zatímco loni to bylo ještě za 70 korun.

V městské radě došlo ke změně: Franz Hoffmann se vzdal svého místa, na jeho místo nastoupil dosavadní výborník Schmied a na místo po Schmiedovi Georg Waworick (jméno nejisté).

Bývalý Ungerův pivovar (který sloužil postupně i jako cukrovar, hřebíkárna a zajatecký tábor) se nyní přestavuje na porcelánku. Firmu vede společenství Hansch a Winterstein, případně Bernhart (jména jsou částečně nejistá).

Dne 18. dubna se konaly volby do poslanecké sněmovny. V Horním Slavkově bylo odevzdáno:
- 1268 hlasů sociálním demokratům
- 365 hlasů Německému volebnímu společenství (Deutsche Wahlgemeinschaft)
- 143 hlasů Svazu zemědělců (Bund der Landwirte)
- 68 hlasů křesťanským sociálům
- 3 hlasy Čechům (nejisté)
- 3 hlasy Židům
- 1 hlas svobodnému socialistovi (Freisozialist)
- 9 hlasů německým demokratům

Dne 25. dubna se konala další volba, patrně do senátu. Zde bylo odevzdáno 336 hlasů volebnímu společenství, 1066 hlasů německým sociálním demokratům, 131 hlasů Svazu zemědělců, 57 hlasů křesťanským sociálům a 2 hlasy německým demokratům.

Kvůli trvajícímu polnímu pychu (krádežím na polích) byla zřízena až dvacetičlenná polní stráž.

Dne 3. června se pod vedením učitelky P. Glasauer konal „Květinový den" (Blumentag) ve prospěch místního sirotčince, výnos činil 677 korun 60 haléřů.

Od 7. do 10. června proběhla stávka dělnictva ve všech podnicích kvůli vládnoucí nouzi o potraviny – poměry se od konce války spíše zhoršily než zlepšily. Vláda přislíbila zajistit dostatečné zásobování do 15. července.

Ceny potravin počátkem července byly následující:
- 1 kg cukru – 3,20 K
- 1 kg zrnkové kávy – 64 K
- 1 kg rýže – 18 K
- 1 kg másla – 64 K
- 1 kg vepřového sádla – 50 K
- 1 kg dobytčí soli – 2 K
- 1 kg čekanky (nejisté) – 8 K
- 1 kg vepřového masa – 40 K
- 1 kg hovězího masa – 26 K
- 1 kg chleba (nejisté) – cena nečitelná

K tomu ceny paliva a dalšího zboží:
- 1 plnometr palivového dříví z obecního lesa: bez dovozu 20–50 K, s dovozem o 25 K více
- 1 hektolitr brambor: z trhu 17 K, s dovozem až do domu 27 K
- 1 pár pánských bot – 200–250 K
- 1 pár dámských bot – 250–300 K
- 1 pánský oblek, mírové zboží – 1200–1500 K
- 1 pánský klobouk, plstěný – 80–150 K
- 1 pánská košile – 90–120 K
- mzda zedníka a tesaře za hodinu – 7 K

Velmi politováníhodným následkem války je zhrubnutí (Verrohung) velké části obyvatelstva. Projevuje se to i tím, že veřejné sady jsou stále znovu poškozovány – stromky jsou vyvraceny a keře vylamovány nebo kradeny. Zde je zaznamenáno, co Okrašlovací spolek (Verschönerungsverein) pod vedením nynějšího předsedy ředitele Hahna pro sady vytvořil: alej k Wachhofu, alej od horního mostu směrem ven ke kamenolomu, alej podél cesty u velkého rybníka a sad mezi nádražím a Wachhofem samotným. Výsadbu k těmto sadům zajišťovala patrně školní mládež, obec pak hradila náklady.

Pod vedením dřívějšího předsedy ředitele Krause byly Okrašlovacím spolkem zřízeny také posypaná cesta k Wachhofu a cesta za dvorskou kovárnou – další text na tomto místě je bohužel silně vybledlý a nečitelný.

Z keřů byly pod vedením ředitele Hahna, kdy se každoročně konal zvláštní „Den stromů" (Tag der Bäume), vysazeny ovocné stromy za dvorskou kovárnou a za železniční tratí, patrně na Faberově louce a dále tímto směrem; stromky dodala obec. Autor záznamu k tomu dodává poznámku „Toto k zamezení pozdějších sporů!"

Dne 10. července zemřel vrchní pokladní mistr Franz Kleylein, dřívější starosta, a byl 13. července pohřben.

Od 30. července do 6. srpna nebylo možné z obce vydávat téměř žádné obilí ani mouku – panovala tak těžká nouze o chléb, a to už ve druhém roce po skončení války.

V průběhu roku byla v souladu s usnesením obecního zastupitelstva zahájena stavba vodovodu. Jako vhodný zdroj byla vytipována tzv. „Schrottenkelwasser" u Spitzbergu, která dosud vyvěrá na šenfeldském pozemku, což přineslo mnoho potíží – šenfeldští kladli přemrštěné požadavky a šenfeldská obec dělala potíže ohledně odběru vody. Dne 27. července, 27. srpna a 26. října se v Horním Slavkově konala příslušná jednání (komise) za účasti zástupců politické okresní správy, zemské zemědělské rady, obecního zastupitelstva a firmy Kumpler & spol., která vodovod stavěla.

Dne 12. října se konalo opětovné zřízení provozu v československé republice (bližší okolnosti z textu nevyplývají).

V prosinci došlo k založení obecní knihovny podle zákonných předpisů. Místní skupina Svazu Němců v Čechách (Bund der Deutschen in Böhmen) a místní skupina Svazu dělníků zapůjčily část svých knihoven a obec poskytla zákonem předepsaný obnos v hotovosti (50 haléřů na hlavu obyvatelstva). Knihovníky se stali: starosta Dörfl, ředitel Hahn, učitel Fischer, učitelka Glasauer, učitelka Lochner, radní Gröschl, učitel Birkner a učitelka Hilde Hahn.