Stránka kroniky zachycuje přelom let 1912–1914 v Horním Slavkově: volby výborů a ředitelství spořitelny, úmrtí dlouholetého starosty Heinricha Schmieda, popis nezvyklého počasí a stavbu vodovodu (kanalizace, jímání pramene) firmou Rumpel & Cie. z Teplic na obecní půjčku 11 000 K. Dále popisuje zřízení nové výčepní na náměstí v roce 1914 a zprávu o sarajevském atentátu na následníka trůnu Františka Ferdinanda a jeho manželku, včetně smuteční bohoslužby a napjaté atmosféry po rakousko-uherské nótě Srbsku.

[Pokračování zápisu z roku 1912] Na zasedání obecního výboru konaném 27. prosince 1912 byli do výboru spořitelny zvoleni tito páni: Alois Merten, Johann Hahn, Johann Markgraf, Karl Franz, P. Emanuel Hoyer, Johann Neidhart, Ernst Matschak, Josef Hahn, Emanuel Waldert, Franz Lochner, Franz Siart a Johann Scheck starší.

V roce 1913, na zasedání konaném 13. ledna, byli do ředitelství spořitelny zvoleni páni lékárník Alois Merten, inspektor Emanuel Hoyer, ředitel Johann Hahn a ředitel Johann Neidhart, přičemž pan lékárník Merten zastával funkci kancléře (vedoucího kanceláře). Předsedou byl podle stanov spořitelny vždy úřadující starosta. Revizory byli stanoveni páni Johann Markgraf, Ernst Matschak a Emanuel Waldert.

Dne 24. března zemřel Heinrich Schmied, který dlouhou dobu zastával úřad starosty. (Poznámka k tomu dodává, že od té doby zápisy nadále nevedl jen on, nýbrž i pan Joh. Hahn.)

V polovině dubna panovalo neobvyklé chladno – teploměr ukazoval 6 i více stupňů mrazu –, zatímco koncem téhož měsíce se teplota naopak tak prudce zvedla, že se dalo venku koupat. V době senoseče přetrvávalo patrně deštivé počasí, takže posekané seno se v mnoha případech zkazilo.

V létě téhož roku byla provedena stavba vodovodu – kanalizace, jímání pramene a jeho boční rozšíření – firmou Rumpel & Cie. z Teplic. Na tento účel si obec u zdejší okresní pokladny vypůjčila 11 000 korun.

V roce 1914 byla na náměstí zřízena nová výčepní (šenk). Výčepní stoly do ní dodala firma Köhlert z Kraslic (Graslitz) za částku 1756,21 K včetně nákladů na převzetí. Tato částka byla získána sbírkami, které se ve městě prováděly dům od domu.

Dále, již v roce 1914, kronika zaznamenává, že dne 28. června byl v Sarajevu zavražděn následník trůnu arcivévoda František Ferdinand a jeho choť, vévodkyně z Hohenbergu, kteří tam pobývali kvůli tamním vojenským manévrům. Tato zpráva zapůsobila otřesně i zde ve Slavkově. Dne 3. července se proto konala slavnostní smuteční bohoslužba. Všeobecně panoval názor, že atentát bude mít zcela nedozírné následky. Napětí mezi obyvatelstvem mimořádně vzrostlo poté, co Rakousko-Uhersko 23. července předalo Srbsku v Bělehradě notu žádající potrestání vrahů – text na tomto místě pokračuje na dalším skenu.

Stránka kroniky popisuje volby do dozorčí rady a ředitelství spořitelny v letech 1912–1913, úmrtí starosty Friedricha Schmieda a nezvyklé počasí roku 1913, dále přívod vody pro budovu spořitelny a v roce 1914 stavební práce spojené s kostelem. Závěr stránky líčí sarajevský atentát na arcivévodu Františka Ferdinanda a jeho manželku dne 28. června 1914 a napjatou náladu, která vyvrcholila rakousko-uherskou nótou Srbsku.

Na schůzi obecního zastupitelstva (Gemeindeausschuss) dne 27. prosince 1912 byli do dozorčí rady spořitelny zvoleni tito pánové: Alois Merta, Johann Hahn, Johann Markgraf, Karl Franz, P. Emanuel Hoyer, Johann Neidhart, Ernst Matschak, Josef Hahn, Emanuel Waldert, Franz Lochner, Franz Siart a Johann Scheck st.

V roce 1913, na schůzi dozorčí rady spořitelny dne 13. ledna, byli do ředitelství zvoleni: lékárník Alois Merta, děkan Emanuel Hoyer, ředitel Johann Hahn a ředitel Johann Neidhart. Ředitelem spořitelny se stal pan lékárník Merta. Předsedou na schůzích spořitelny byl určen dosavadní starosta a náhradníky (Beiräten) byli jmenováni pánové Johann Markgraf, Ernst Matschak a Emanuel Waldert.

Dne 27. března téhož roku zemřel Friedrich Schmied, který dlouhou dobu zastával úřad starosty. V polovině dubna nastal tak nezvyklý mráz, že teploměr klesl na 6 stupňů (údaj nejistý) pod nulou. Naproti tomu koncem téhož měsíce nastalo takové teplo, že se dalo koupat ve volné přírodě. V době sklizně panovalo vytrvalé deštivé počasí, takže posečená (údaj nejistý) tráva místy v kupkách shnila.

V létě toho roku provedla firma Rumpel & Cie. z Teplic rozvod vody pro budovu spořitelny (údaj nejistý) a byla zřízena tlaková nádrž (údaj nejistý). Obec si na tento účel vypůjčila u tamní spořitelny obnos 11 000 K.

Zápis pro rok 1914 pokračuje na další stránce knihy. Od tohoto místa prováděl zápisy nejen po stránce obsahové (sepisování), ale i po stránce samotného vpisování do knihy ředitel Johann Hahn (údaj nejistý).

Dále se uvádí, že u firmy Köhler v Kraslicích byla objednána dodávka (údaj nejistý) za obnos 1756,21 K včetně vedlejších poplatků. Tento obnos byl následně vybírán na stavbu kostela (údaj nejistý) formou sbírek od domu k domu.

Dne 28. června byl v Sarajevu zavražděn (údaj nejistý) arcivévoda – následník trůnu František Ferdinand – i s jeho chotí, vévodkyní z Hohenbergu. Arcivévoda se v Sarajevu zdržoval kvůli tam konaným manévrům, právě když byl na jeho osobu spáchán atentát (podrobnosti nejisté). Dne 3. července se z tohoto důvodu konaly slavnostní smuteční bohoslužby. Všude panovalo tušení, že tato událost bude mít vážné, nedozírné následky. A skutečně – nálada mezi obyvatelstvem byla napjatá (údaj nejistý) až do 23. července, kdy byla v Bělehradě předána rakousko-uherská nóta požadující potrestání pachatelů. Zápis na této stránce dále pokračuje na dalším skenu.

Stránka zachycuje školní rok 1912/1913 na dívčí škole: vánoční besídku a dary škole, výnosy o zvýšení platu učitelů, výměnu na místě řídícího učitele (odchod pana Schmidta na inspektora do Plané, nástup Julia Hittla), jeho dlouhodobou dovolenou kvůli nemoci matky a zastupování. Dále popisuje přijímání svátostí žákyň, oslavu 200. výročí pragmatické sankce, den ochrany ptactva a rostlin, očkování dětí a na závěr uzavření školního roku s přehledem počtu žákyň podle třídy, jazyka a vyznání.

Pěvecký sbor školy se sešel v učebně 1. třídy, kde byla slavnostně vyzdobená vánoční jeřabina jako vánoční strom. Ředitel na závěr pronesl proslov a předal učitelkám na rozloučenou jednoduchý sešit s žádostí o podpis, s nímž žákyně s nadšením souhlasily. Pěvecký sbor, tvořený žákyněmi tří vyšších tříd obecné školy, byl hosty pochválen.

Od firmy Eichmann v Arnau (Hostinné) obdržela škola i tohoto roku darem sešity, kreslicí archy a další věci.

Z podnětu Spolku pro péči o mládež obec darovala chudým žákyním školní obuv a oblečení a na základě návrhu fabrikanta A. Schindlera i poukázky na nákup uhlí; rovněž sešity obou ročníků zůstaly vyhrazeny k rozdělení.

Dne 18. prosince se konala první školní zkouška tohoto školního roku.

Výnosem c.k. zemské školní rady ze dne 18. prosince 1912, č. II A 4107, bylo učitelce II. třídy Magdaleně Schachtner přiznáno první zvýšení platu.

Dne 22. února bylo vydáním školních vysvědčení uzavřeno druhé čtvrtletí, tedy první pololetí.

Dne 24. února se konala druhá školní zkouška pro obecnou školu a dne 7. března pro měšťanskou školu.

Dne 28. února opustil pan učitel (Oberlehrer) Schmidt zdejší školu, aby nastoupil na nové místo c.k. okresního školního inspektora v Plané (Plan), které mu bylo výnosem c.k. zemské školní rady ze dne 3. února 1913, č. B 142 (číslo je nejisté), svěřeno prozatímně. Na jeho místo byl na zdejší škole prozatímně ustanoven pan Julius Hittl z Chodova (Chodau).

Dne 3. dubna byly žákyně 2. a 3. obecné třídy pod vedením ředitele a faráře (katechety) Hubeny (v přepisu též Kubena) poučeny o sázení pěti ovocných stromků a pěti okrasných keřů.

Výnosem c.k. zemské školní rady ze dne 26. února 1913, č. II B 124, bylo panu prozatímnímu řídícímu Juliu Hittlovi přiznáno první zvýšení platu.

Dne 8. dubna se konala inspekce školy panem c.k. okresním školním inspektorem.

Přijetí svatých svátostí probíhalo postupně: dne 1. a 2. dubna žákyně 2. a 3. obecné třídy, dne 2. dubna žákyně 3. měšťanské třídy, dne 4. a 5. dubna žákyně 1. obecné třídy, dne 9. a 10. dubna žákyně 4.a třídy a dne 16. a 17. dubna žákyně 4.b třídy.

Prozatímní řídící pan Julius Hittl, který od 1. března kvůli onemocnění své matky nemohl konat službu, byl na základě výnosu c.k. zemské školní rady ze dne 17. března 1913, č. II B 325, z důvodu nemoci uvolněn na dovolenou od 18. února do 15. května.

Letošní program pochodu k májce (Maitanz, tedy májová slavnost) u měšťanské školy zajistila 3. třída měšťanské školy svým pěveckým sborem.

Na tento školní rok připadl významný den – dvěstěleté výročí vyhlášení pragmatické sankce. Protože v rámci omezeného času, který byl k dispozici, nebylo možné uspořádat vlastní slavnost, byla dne 19. dubna ve všech třídách kromě 4.a třídy probrána v dějepisném vyučování velká důležitost tohoto zákona.

Dne 10. a 11. května přijaly žákyně 3. obecné třídy svaté svátosti (zpověď a svaté přijímání).

Protože prozatímní řídící Julius Hittl dne 15. května ještě nemohl nastoupit službu, zastupovali ho prozatímní výpomocní učitelé – pan katecheta Emanuel Hoyer a pan učitel Karl Lang.

Dne 15. května se ve všech třídách konal den ochrany ptactva a rostlin, při němž byly přednášeny četné básně a písně vztahující se k tomuto dni. Před žákyněmi byla připomenuta ušlechtilost dobrých skutků vůči ptactvu.

Zkouška z náboženství proběhla ve dnech 18. a 19. června ve školní budově; provedl ji zdejší pan děkan Dr. Josef Nesveda (v přepisu též Neswetha), c.k. vikář a farář v Donawitz (patrně Domaslav).

Dne 26. června provedl pan Dr. Gustav Singer, městský lékař, u velkého počtu dětí očkování.

Přijetí svatých svátostí na závěr školního roku se konalo takto:
- dne 27. a 28. června – 4.a třída
- dne 30. června a 1. července – 4.b třída
- dne 1. a 2. července – měšťanská škola
- dne 3. a 4. července – 3. obecná třída

Dne 12. a 14. července se konala školní zkouška.

Výnosem ze dne 27. června 1913, č. II B 325/2, c.k. zemské školní rady, byla prozatímnímu řídícímu Juliu Hittlovi udělena další dovolená, a to od 15. května do 15. července.

Dne 15. července byl školní rok uzavřen obvyklým způsobem. Jednotlivé třídy měly tyto počty žákyň: 44, 52, 47, 65 a 44 v obecné škole a 40, 19 a 6 v měšťanské škole, celkem tedy 252 žákyň obecné školy a 65 žákyň měšťanské školy.

Všechny žákyně byly německého jazyka a římskokatolického vyznání, kromě jedné evangelické a čtyř mojžíšského (židovského) vyznání. Dvanáct žákyň nepodléhalo školní docházce.