Stránka nejprve zaznamenává nápis na mramorovém náhrobku purkmistra Hanse (Johanna) Lippla z roku 1601, umístěném ve farním kostele, včetně biblické citace z Izaiáše. Poté následuje zápis o počasí a přírodních pohromách v letech 1844–1845 – nepříznivém počasí pro sklizeň, tuhé zimě, požáru porcelánky a velké povodni na Vltavě a Labi.
Náhrobek Hanse Lippla
Poněvadž mramorový náhrobek Johanna Lippla, vsazený do jižní zdi farního kostela u hrobky (patrně liechtenberské), je vlivem dlouhé doby již dosti setřelý a jeho nápis se počíná stávat nečitelným, byl zde tento nápis zanesen, aby byl zachován pro potomstvo – Johann Lippl totiž byl dobrodincem kostela, jak je zaznamenáno v této pamětní knize na straně 14. (Dnes je již zemřelý.)
Nápis na mramorovém náhrobku zní:
„Léta Páně 1601, dne 9. července, usnul blaženě v Pánu ve věku 56 let ctihodný a moudrý pan Hans Lippl, purkmistr zde, a když se psalo — (na tomto místě ponechal kameník na kameni mezeru, která zůstala nedokončená) — jeho milovaná choť, ctnostná paní Dorothea, mu zde zhotovila tento náhrobek; jemu nechť Bůh dopřeje radostného života věčného!"
Pod nápisem je vytesán a vyzdoben Lipplův erb, nad jehož přilbou jsou umístěna rozevřená křídla s orlem.
Pod erbem je uveden citát z Izaiáše, 56. kapitoly:
„Spravedlivý hyne, a nikoho není, kdo by si to k srdci vzal; a svatí lidé bývají sklízeni (odvoláváni), a nikdo na to nedbá; neboť spravedliví bývají odňati od neštěstí; a ti, kdo správně před sebou kráčeli, přicházejí k pokoji a odpočívají ve svých komůrkách."
***
V polovině června 1844 nastalo deštivé, velmi studené a nepříznivé počasí, které trvalo až do konce roku. Kvůli němu se seno i obilí sklízelo špatně a senoseč probíhala většinou za nejistého počasí; mnohá pole dokonce nemohla být pro velkou vlhkost na podzim vůbec oseta.
V polovině ledna 1845 nastala velmi pěkná, čistá a studená zima, takže až do Velikonoc (23. března) ukazoval Réaumurův teploměr stále 9 až 18 stupňů mrazu.
Dne 13. února 1845 vyhořela ráno v 6 hodin, kdy bylo 14 stupňů mrazu, jedna z budov zdejší porcelánky.
Dne 29. března prudce tající sníh, který mizel v celé zemi současně, vzedmul řeky tak silně, že voda Vltavy v Praze stoupla téměř tak vysoko, a v Labi ještě výše než v roce 1784. Ve městech a vesnicích ležících při řekách proto vznikly na budovách, polích i lukách veliké škody. Vesnice s jménem podobným „Keller" na Labi nedaleko Mělníka byla téměř zcela zničena.
(Poznámka pod čarou uvádí, že na podporu postižených tímto neuvěřitelným neštěstím daroval sám císař Ferdinand I. 40 000 zlatých konvenční mince.)
Po tuhé zimě následovalo také velmi studené a vlhké jaro; zvláště květen byl velmi vlhký a studený, takže z tohoto důvodu se nemohly (další text na stránce se přerušuje uprostřed věty).
Na stránce nejsou žádné fotografie.
Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)
[Levá strana, s. 308 — okrajová poznámka: „1601. Hrobka (náhrobek) Hanse Lippla."]
Náhrobek Hanse Lippla
Poněvadž je mramorový náhrobek Johanna Lippla, vsazený do jižní zdi farního kostela u [Liechtenberské?] hrobky, vlivem dlouhé doby již dosti [setřelý?] a jeho nápis se počíná stávat nečitelným, byl tento nápis zde zanesen, aby byl pro potomstvo zachován, neboť Johann Lippl byl dobrodincem kostela podle zápisu v této pamětní knize na s. 14. [Dnes již zemřelý.]
Nuže nápis tohoto mramorového náhrobku zní:
„Léta Páně 1601, dne 9. července, [usnul v Pánu?] ve věku 56 let blaženě v Bohu [ctihodný?] a moudrý pan Hans Lippl, purkmistr zde, a když se psalo ——— [zde je na kameni mezera, kterou rytí vynechalo, avšak zbytek zůstal nedokončený]; jeho [milovaná?] choť, [ctnostná?] paní Dorothea, jemu zhotovila tento [náhrobek?] zde; jemu nechť Bůh dopřeje radostného života věčného!"
Pod tímto nápisem je Lipplův erb. Tento je vytesán a vyzdoben, kde je nad přilbou s rozevřenými křídly umístěn orel.
Pod erbem je čteno:
Izaiáš, 56. kapitola.
„Spravedlivý hyne, a nikoho není, kdo by si to k srdci vzal; a svatí lidé bývají sklízeni (odvoláváni), a nikdo na to nedbá; neboť spravedliví bývají odňati od neštěstí; a ti, kdo správně před sebou kráčeli, přicházejí k pokoji a odpočívají ve svých [komůrkách?]."
[Pravá strana, s. 309 — okrajové poznámky: „Nepříznivé počasí pro setbu a senoseč 1844." — „Velmi pěkná, čistá a studená zima 1845." — „Požár 1845 v porcelánce[?]." — „Velká voda v řekách 1845, působí škody." — „Vlhká a studená jarní doba 1845."]
V polovině června 1844 nastalo deštivé a velmi studené a nepříznivé počasí, které trvalo do konce roku; [kvůli němuž?] se seno i obilí špatně sklidilo a senoseč byla většinou za nejistého počasí vykonána; ba mnohá pole nemohla být pro velkou vlhkost na podzim vůbec oseta.
V polovině ledna 1845 nastala velmi pěkná, čistá a studená zima, takže až do Velikonoc (23. března) ukazoval Réaumurův teploměr stále 9 až 18 stupňů mrazu.
Dne 13. února 1845 vyhořela jedna ze zdejších budov porcelánky, a to ráno o 6. hodině, kdy bylo 14 stupňů mrazu.
Dne 29. března [vzedmul?] prudký, v celé zemi současně tající sníh řeky tak silně, že voda Vltavy v Praze stoupla téměř tak vysoko, a v Labi ještě výše než v roce 1784. Proto byly v městech a vesnicích ležících při řekách napáchány na budovách, polích i lukách veliké škody. Vesnice Keller[?] na Labi nedaleko Mělníka byla téměř zcela zničena.
[Poznámka pod čarou: K podpoře tohoto neuvěřitelného tvrzení [?] [dal?] [zdejší?] [?] císař Ferdinand I. sám 40 000 zlatých konv. mince.]
Po tuhé zimě následovalo také velmi studené a vlhké jaro; obzvláště byl květen velmi vlhký a studený. Proto [nemohly?] —
[Na stránce nejsou žádné fotografie.]