Stránka z horního-slavkovské kroniky roku 1844 spojuje několik témat: dokončení Reichertovy školní nadace (140 zlatých na odměny pro nejpilnější žáky), líčení mimořádně sněhové zimy a následně krásného osení a úrody, tesařskou řeč pronesenou při vztyčení krovu domu čp. 2 patřícího perkmistru Josefu Mößlingovi, a nakonec popis nákladného pomníku Georga Lipperta, bývalého dílovedoucího a majitele porcelánky, včetně epitafu a výkladu symbolů na náhrobku.
1844. Reichertova školní nadace
Slavkovský magistrát oznámil ctihodnému panu P. Andreasi Leopoldu Richterovi, faráři v Mariánských Lázních (na jeho žádost z 12. února 1844, č. 19), že částka, kterou v roce 1840 daroval na školní nadaci — sto čtyřicet zlatých konvenční mince spolu s úroky ve výši deseti zlatých konv. mince — stále leží ve zdejší magistrátní pokladně. Dosud se totiž nikdo nepřihlásil k vyzvednutí nadačních úroků, ačkoli zřízení nadace bylo vyhlášeno již v roce 1840. Uvažovalo se proto o trvalém uložení tohoto kapitálu do výnosné investice, aby konečně mohl sloužit ku prospěchu školní nadace.
Vydal magistrát Slavkov dne 8. března 1844, podepsán Georg Reichert, purkmistr.
1844. Sněhová zima
Na počátku roku 1844 bylo ještě pěkné počasí a bez sněhu, avšak po polovině ledna napadlo mnoho sněhu, který zčásti zůstal ležet a stále přibýval. Ozimy byly před zimou zasety na vlhko, a jak se ví ze zkušenosti, takové ozimy zimu přečkají, nejsou-li do března ještě vyplerány. Mnozí venkované proto své ozimé osení v březnu zaorali, čímž mu sníh pomohl znovu vzejít; ti, kdo tak neučinili, byli za svou péči odměněni, zatímco ti, kdo neorali, utrpěli velkou škodu.
Po celou jarní dobu pak panovalo tak příznivé počasí, že na polích i lukách bylo veliké požehnání — snad od počátku světa nebylo vidět tak pěkné osení na polích a tolik trávy na lukách jako právě teď (zapsáno 11. června 1844). Zápis byl viděn při kanonické vizitaci dne 13. července 1844 (Anton Schwarz).
Reichertův školní nadační kapitál se výnosně ukládá (pokračování)
V roce 1844 zakoupil magistrát za 140 zlatých konv. mince, věnovaných P. Andreasem Leopoldem Richterem, školní nadační kapitál v podobě dvorské komorní obligace vystavené ve Vídni 1. září 1844 pod č. 275, znějící na 135 zlatých konv. mince. Kapitál je úročen u c.k. všeobecné státní a bankovní dluhové hlavní pokladny v Praze čtyřmi procenty. Z těchto úroků se mají dle vůle nadace kupovat užitečné knihy s odměnami a každoročně při zkoušce je rozdávat nejpilnějším a nejlépe vychovaným školákům. Originál nadační listiny je uložen ve slavkovských spisech a zanesen na s. 157.
1844. Tesařská řeč
Po vztyčení krovu domu čp. 2, patřícího panu Josefu Mößlingovi, c.k. perkmistru zdejšímu, přednesl zdejší tesařský mistr Josef Walzel dne 26. července 1844 tesařskou řeč.
V úvodu řeč připomíná, že ke štěstí každého člověka náleží především vlastní obydlí, a chválí pokrok stavitelského umění na příkladu nově vystavené budovy, kterou nazývá jednou z nejkrásnějších v rodném městě. Tesař pak budovu rozebírá po jednotlivých přednostech:
1. Má pěknou polohu — stojí na nejkrásnějším místě města, s volným výhledem na náměstí vpředu a krásnou zahradou vzadu, kde lze pěstovat zeleninu, ovoce i květiny a večer si po práci odpočinout.
2. Má dostatek jasu a světla — díky velkým, širokým oknům na polední straně do ní proniká slunce i světlo.
3. Je suchá a zdravá — je postavena z dobře vypáleného cihelného zdiva, takže nehrozí vlhkost ani zatuchlost, které škodí zdivu i zdraví obyvatel.
4. Je prostorná a pohodlná — ve všech svých částech poskytuje dostatek místa a pohodlí.
Tesař proto budovu s plnou pravdou nazývá nejkrásnější stavbou města. V závěru řeči přeje stavebníkovi štěstí za to, že nešetřil náklady a dal mnoha dělníkům výdělek a chléb, a pronáší přání požehnání domu i jeho obyvatelům. Řeč končí přípitky na zdraví stavebníka, jeho manželky, tchyně, magistrátu i celé měšťanské obce a přáním, ať je Slavkov šťasten až do nejpozdějších staletí, se závěrečným „Amen! Bůh žehnej Slavkovu! Amen!"
1844. Pomník Georga Lipperta
Na podzim roku 1844 nechala paní Friederika Lippertová, vdova po zesnulém panu Georgu Lippertovi, bývalém dílovedoucím a majiteli zdejší porcelánky, zřídit svému choti u jeho hrobu v koutě u západní a severní hřbitovní zdi nákladný pomník. Ten stál až do svého dokončení 500 zlatých konvenční mince a nese nápis:
„Zde odpočívá v pokoji Páně Georg Lippert, dílovedoucí a majitel c.k. privilegované porcelánky v c.k. horním městě Slavkově, nar. 16. prosince 1771, zemř. 5. prosince 1843."
Následuje epitaf ve verších, vyjadřující trvalou vzpomínku a bolest nad ztrátou, s podpisem vdovy Friederiky Lippertové, rozené Gärtnerové, a dcery (patrně Emilie, provdané Mößlingové). Pod veršem je uveden podpis autora, Ignatz Platzer.
Na protější straně jsou vysvětleny symboly umístěné na pomníku, podle vlastního výkladu umělce:
- Včelí úl — připomíná zesnulého pilnost a neúnavnou činnost v provozu a obchodu s jeho proslulým krásným porcelánem.
- Palmová ratolest — odkazuje na shledání a vzkříšení.
- Barvínek (německy „Immergrün", tedy „věčně zelený") — má naznačovat, že jeho ctnosti zůstanou v paměti i po smrti.
- Pomněnky — vybízejí ke vzpomínce.
- Nádoba s rostlinami — symbolizuje jeho ctnosti a dobré skutky, které vystoupily k trůnu nebes.
Text uzavírá verš: „I nejvznešenější dílo, v život uvedené, je pomíjivé; co však bylo zbudováno v srdci, neničí žádná věčnost," podepsaný Theodor Körner.
Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)
[Levá strana, s. 300 — okrajová poznámka: „1844. Reichertova školní nadace, vázaná na zkušební knihu[?]." — vpravo nahoře: „N.E. 428 pol."]
Od slavkovského magistrátu P. Paulu Ozanaglovi, kuráti[?] [?].
Na učiněnou žádost z 12. února 1844 č. 19 [?] se ctihodnému panu P. Andreasi Leopoldu Richterovi, faráři v Mariánských [Lázních?], oznamuje, že jím v roce 1840 darovaná částka [na školní nadaci, vázaná na zkušební knihu?], totiž jedno sto čtyřicet zlatých konvenční mince spolu s [úroky?] deseti zlatých konv. mince, leží ve zdejší magistrátní pokladně; že se však dosud nikdo nepřihlásil k vyzvednutí oněch [nadačních úroků?], ačkoli zřízení této [nadace?] bylo již v roce 1840 [?] vyhlášeno; takže [se uvažuje?] o trvalém uložení tohoto kapitálu do [výnosné?] [kapitálové investice?] v [záležitosti?], aby [?] [?] [?] [?] [v platnost?] vešlo. [Aby snad nezůstal?]
uložení tohoto kapitálu této školní nadaci ku prospěchu být mohlo.
Magistrát Slavkov dne 8. března 1844. Georg Reichert, purkmistr. (Pokračování s. 301)
[Druhá okrajová poznámka dole: „1844. Sněhová zima."]
Na počátku roku 1844 bylo ještě dosti pěkné počasí a žádný sníh; avšak po polovině ledna napadlo mnoho sněhu, který zčásti zůstal ležet a stále ještě [přibýval?], jelikož ozimy byly před příchodem zimy na vlhko založené ([?] zvané) zasety. Poněvadž se ze zkušenosti ví, že tyto ozimy přečkávají zimu, nejsou-li v březnu ještě [vypleněny?], mnozí venkované tyto ozimy —
[Pravá strana, s. 301 — okrajová poznámka vpravo: „Vzejití osení 1844 na polích v březnu chránilo osivo proti vyzimování. Velké požehnání na polích a lukách."]
...zaorali; tím sníh napomohl, že totéž [osení?] opět vzešlo. Ti, kteří tak neučinili, dostali za to svou [odměnu?]; ti, kdo neorali, utrpěli velkou škodu. — Ostatně bylo v průběhu této jarní doby vždy tak příznivé počasí a tím na polích i lukách tak veliké požehnání, že snad od [založení světa?] nebylo vidět tak pěkné osení na polích a tolik trávy na lukách, jako v současnosti (11. června 1844).
Vidi in Visitatione canonica die 13. July 1844. Anton Schwarz[?].
[Pod tím nadpis — okrajová poznámka: „Reichertův školní nadační kapitál se výnosně ukládá."]
Reichertův školní nadační kapitál se výnosně ukládá. (Pokračování ze strany 300.)
V roce 1844 zakoupil chvályhodný magistrát za 140 zlatých konv. mince P. Andrease Leopolda Richtera školní nadační kapitál v podobě dvorské komorní obligace, která byla dle data Vídeň 1. září 1844 č. 275 vystavena a zní na 135 zlatých konv. mince. Tento kapitál je úročen u k.k. všeobecné státní a bankovní dluhové hlavní pokladny dle data v Praze čtyřmi ze sta. Z těchto úroků se mají dle vůle nadace [zakoupit?] užitečné [knihy s odměnami?] a [každoročně?] při zkoušce nejpilnějším a nejlépe vychovaným školákům rozdat.
Pozn.: Originál nadační listiny je ve slavkovských [?]; viz s. 157 zanesen.
[Na stránce nejsou žádné fotografie.]
[Levá strana, s. 302 — okrajová poznámka: „1844. Tesařská řeč."]
Tesařská řeč přednesená po postavení (vztyčení krovu) domu č. p. 2, patřícího panu Jos. Mößlingovi[?], k.k. perkmistru zdejšímu, pronesená zdejším tesařským mistrem Jos. Walzelem[?] dne 26. července 1844.
(Úvod)
Vysoce ctění přítomní!
Ke štěstí každého člověka náleží především obydlí, neboť v našem podnebí nelze přebývat pod širým nebem; a poněvadž je člověk tak šťasten, má-li takové obydlí, snaží se z jedné doby do druhé v umění stavitelství činit pokroky a stavět stále krásnější budovy. Důkazem toho je tato nově vystavěná budova, na niž hledím; ona je — a co ještě není, s pomocí Boží bude — jednou z nejkrásnějších budov našeho rodného města.
Poněvadž se však tato krásná budova zdařila pilností stavebníka, očekává se obecně, že stavitel o této nové budově pronese několik slov k přítomným. Abych tomuto očekávání dostál, postavil jsem se sem na tuto [novou?] [?] a chci o ní něco říci.
[Pravá strana, s. 303 — okrajová poznámka: „Tesařská řeč. 1844."]
O této nově zřízené krásné budově. Nejvyššímu Staviteli, na jehož požehnání vše záleží, který mi [milost dopřát ráčí?]! Prosím o laskavé vyslyšení! (Proslov.) Hovořím o této nově zřízené krásné budově.
Ačkoli krása této nově zřízené budovy nyní ještě není zcela zjevná a teprve v očích vynikne, až bude dokončena, a [až bude celá svým vnitřním zařízením vybavena?], a zcela dostavěna bude: přesto mohu i nyní již říci, že je to krásná budova, a to:
1. Protože má pěknou polohu; neboť stojí na nejkrásnějším místě našeho města, má dopředu zcela volný výhled na náměstí a vzadu rozkošnou krásnou zahradu, v níž lze nejen získat zeleninu pro kuchyni a ovoce pro stůl, nýbrž i nejkrásnější květiny pěstovat a ve večerních hodinách po práci si odpočinout a [pokochat se?]. Proto ji nazývám krásnou budovou. Avšak —
[Na stránce nejsou žádné fotografie.]
[Levá strana, s. 304 — okrajová poznámka: „1844. Tesařská řeč."]
2. Budova, jež má být pěkná a líbit se, musí mít také dosti jasu a světla; neboť v temném obydlí se nikomu nemůže líbit. Nuže, tato budova není temná a chmurná, nýbrž má jasu dostatek, ježto je světlo všude rozvedeno, a velkými, širokými okny z polední strany jak slunce, tak světlo dovnitř vnikat může. Proto ji nazývám právem krásnou budovou.
3. Má-li však být budova krásná, musí být také suchá a zdravá; neboť v [vlhkém?], [zatuchlém?] obydlí jsou nejen [zdivo?] a stěny [poškozené?], nýbrž i [vzduch?] [?], a člověk [onemocní?]. To však u této nově vystavěné budovy [nehrozí?], neboť je z dobře vypáleného cihelného zdiva vystavěna a může [tudíž?] dokonale suchá a zdravá k obývání být. Proto je jistě krásnou budovou. Avšak [dále?]
4. Má-li být budova krásná a pěkná na pohled, nesmí být ani ve svém vnitřku příliš omezená, nýbrž prostorná a pohodlná; neboť nelze-li se v obydlí pohybovat, naráží-li člověk všude na překážky, nemůže se takové obydlí možná líbit. Avšak tato budova má ve všech svých částech dostatek prostoru a poskytuje veškerou pohodlnost, jakou lze od krásné budovy očekávat.
[Pravá strana, s. 305 — okrajová poznámka: „Tesařská řeč. 1844."]
Ano, poněvadž tato budova má pěknou polohu, je zdravá, prostorná a pohodlná, mohu ji se vší pravdou nazvat nejkrásnější budovou našeho města.
(Závěr.)
A nyní, vysoce ctěný stavebníku, na závěr Vám přináším svá nejsrdečnější přání štěstí a blahopřání k tomu, že jste nešetřil nákladů, že jste tolika [dělníkům?] výdělek a chléb poskytl a tuto krásnou budovu postavit dal.
Pán Bůh nechť Vám vše hojně požehná! Váš dům vezmi pod svou svatou ochranu! Milostivě jej chraň před škodou a neštěstím! A nechť jej obývat dáte mnoho, mnoho let s nezkalenou pohodou a v plném zdraví!
Nechť žije, vysoce ctěný stavebníku!
Nechť žije Vaše vysoce ctěná paní choť!
Nechť žije Vaše vysoce ctěná paní tchyně!
Nechť žije chvályhodný magistrát našeho rodného města!
Nechť žije celá měšťanská obec, a budiž šťasten celý Slavkov až do nejpozdějších staletí a na věčné časy!
Amen!
Bůh žehnej Slavkovu!
Amen!
[Na stránce nejsou žádné fotografie.]
[Levá strana, s. 306 — okrajová poznámka: „1844. Pomník Georga Lipperta."]
Pomník Georga Lipperta
Na podzim roku 1844 dala paní Friederika Lippertová, vdova po † panu Georgu Lippertovi, bývalém dílovedoucím a majiteli porcelánky zde, svému choti u tohoto hrobu v koutě západní a severní hřbitovní zdi zřídit nákladný pomník, který až do svého dokončení a úplného zhotovení stál 500 zlatých konvenční mince a má následující nápisy:
„Zde odpočívá v pokoji Páně
Georg Lippert,
dílovedoucí a majitel k.k. privilegované porcelánky
v k.k. horním městě Slavkově,
nar. 16. prosince 1771, zemř. 5. prosince 1843."
[Verše — epitaf:]
Nikdy na tebe nezapomenu,
i když má schránka klesne k zemi;
a bolesti, jež mé srdce stravují,
teprve vedle tebe najdou svůj hrob.
Ty odpočíváš po přestálém utrpení,
ušlechtilá choti, věrná matko, ty!
A pak shledáš [milé příbuzné?]
nerušeně ve [tvé nebeské říši?]!
Od zarmoucené choti Friederiky Lippertové,
roz. [Gärtnerové?], a dcery [Emilie provdané Mößlingové?].
[Podpis:] Ignatz Platzer
[Pravá strana, s. 307 — okrajová poznámka: „Symboly na pomníku Georga Lipperta. 1844."]
Symboly umístěné na tomto pomníku znamenají podle vlastního umělcova vysvětlení, a to:
Včelí úl —
veškeré [zesnulého?] píle a [neúnavné?] činnosti v [provozu?] a obchodu s jeho [vyhlášeným?] krásným porcelánem.
Palmová ratolest —
poukazuje na [shledání?] [a vzkříšení?].
Barvínek (Immergrün, „věčně zelený") —
má naznačit, že jeho ctnosti i po jeho smrti zůstanou v paměti.
Pomněnky (Vergissmeinnicht) —
[?] vybízejí ke [vzpomínce?].
Nádoba s rostlinami —
jeho [ctnosti?] a [dobré skutky?], které k trůnu nebes vystoupily.
[Verš na závěr:]
I nejvznešenější dílo, v život uvedené, je pomíjivé;
co však bylo zbudováno v srdci, neničí žádná věčnost.
[Podpis:] Theodor Körner.
[Na stránce nejsou žádné fotografie.]
Stránka zaznamenává výtah ze závěti pražského zemskosoudního kancelisty Josepha Garniera z prosince 1844, kterým odkázal hornoslavkovskému děkanskému kostelu 100 zlatých na dvě mešní nadace za své rodiče. Dále obsahuje přehled hospodaření zdejšího špitálního fondu za rok 1845 s příjmy z těžby a úroků a výdaji na chovance špitálu.
Výtah ze závěti (Auszug)
Ze závěti c. k. zemskosoudního kancelisty Josepha Garniera, zřízené dne 16. prosince 1844 a vyhlášené dne 7. února 1845, se dochoval tento výtah:
Bod e. K mešní nadaci na dvě mše svaté sloužené v Horním Slavkově (Schlaggenwald) – jedna má být sloužena každoročně 26. září, v den úmrtí jeho otce Augustina Garniera, doktora medicíny, druhá pak 11. října téhož roku, v den úmrtí jeho matky Josephy Garnierové – za spásu duší jeho nezapomenutelných rodičů. Na tento účel bylo věnováno 100 zlatých konvenční mince, slovy jedno sto zlatých.
Tento výtah ze závěti byl zdejšímu úřadu doručen na základě vysokého guberniálního výnosu ze dne 13. března 1845 (č. 14749), a to prostřednictvím knížecí arcibiskupské konsistoře (přípis ze dne 10. dubna 1845, č. 1863) a dále cestou vikariátního úřadu (přípis ze dne 28. dubna 1845, č. 167).
Dne 18. prosince 1844 zemřel v Praze c. k. zemskosoudní kancelista pan Joseph Garnier a ve své závěti odkázal hornoslavkovskému děkanskému kostelu 100 zlatých konvenční mince. Tímto odkazem založil dvě mešní nadace na památku svých zesnulých rodičů, Augustina a Josephy Garnierových, bývalých manželů a doktorů medicíny v Praze – jednu na 26. září, v den úmrtí otce, druhou na 11. října, v den úmrtí matky, obě určené ke sloužení v Horním Slavkově.
Nadační kapitál ve výši 100 zlatých konvenční mince zaslal sem slovutný magistrát královského hlavního města Prahy přípisem ze dne 4. června 1845 (č. 20585). Do svého úročného uložení byl kapitál na základě přípisu zdejšího magistrátu ze dne 17. června 1845 (č. 1162) uložen do zdejší depozitní pokladny. Po dodatečně uděleném gubernálním povolení ze dne 20. listopadu 1846 (č. 50176) byl pak zapůjčen Margaretě Garnierové na základě obligace ze dne 16. listopadu 1845, zaknihováno v obligační knize N. I., fol. 405 (na rubu) a 406.
Přehled zdejšího špitálního fondu v roce 1845
Ve vojenském roce 1845 obdržel zdejší špitální fond následující příjmy:
1. Výtěžek (Ausbeute) z dolu patrně zvaného „Mieser Leichenstein" a ze svobodně kutaných, špitálnímu fondu náležejících osmi cínových těžeb (Züge) – 1280 zlatých konvenční mince.
2. Pětiprocentní úroky z kapitálů ve výši 10 963 zlatých vázaných u soukromníků – 549 zlatých 9 krejcarů.
3. Úroky z koupených pětiprocentních státních obligací ve výši 95 zlatých – 4 zlaté 45 krejcarů.
Celková suma za rok tak činila 1833 zlatých 54 krejcarů konvenční mince.
Od tohoto výnosu byly odečteny následující výdaje:
1. Za 11 osob pobírajících podporu (Pfründler), které nyní žijí přímo v domě, po 56 krejcarech konvenční mince týdně, tedy ročně 533 zlatých 52 krejcarů.
2. Za 119 osob pobírajících podporu mimo dům, po 9 a půl krejcaru konvenční mince týdně, tedy ročně 990 zlatých 4 a půl krejcaru.
3. Ročně vyplácené zvláštní nadace ve výši 12 zlatých 2 krejcarů.
4. Výlohy (patrně za tzv. Zehrtszünge) ve výši 30 zlatých.
5. Zúčtování počátečního stavu ve výši 24 zlatých.
Celková suma výdajů činila 1589 zlatých 58 a půl krejcaru konvenční mince.
Po odečtení výdajů od příjmů tak zůstalo na nepředvídané výdaje 243 zlatých 55 a půl krejcaru konvenční mince.
(Text pokračuje na další straně.)
Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)
LEVÁ STRANA:
318
Výtah (Auszug)
[na okraji: 1844 — Výtah z Garnierovy závěti (Garnier-Testaments-Auszug).]
z dne 16. prosince 1844 zřízené a dne 7. února 1845 vyhlášené závěti c. k. zemskosoudního kancelisty Josepha Garniera, a to:
e. K mešní nadaci na dvě v Horním Slavkově (Schlaggenwald) sloužené mše svaté, z nichž jedna má být každoročně 26. září, jakožto v den úmrtí mého otce Augustina Garniera, doktora medicíny, a druhá 11. října t. r., v den úmrtí mé matky Josephy Garnierové, za spásu duší těchto mých nezapomenutelných rodičů sloužena, má [být věnováno] 100, slovy: jedno sto zlatých konvenční mince.
[na okraji: 1844 — Garnierova mešní nadace (Garnier Messen-Stiftung).]
Dle výše uvedeného výtahu ze závěti, který byl zdejšímu [úřadu / inspektorátu (?)] následkem vysokého gub. výnosu dle dato 13. března 1845 č. 14749 skrze knížecí arcibiskupskou konsistoř přípisem dle dato 10. dubna 1845 č. 1863 cestou vikariátního úřadu přípisem dle dato 28. dubna 1845 č. 167 doručen, odkázal dne 18. prosince 1844 v Praze zesnulý c. k. zemskosoudní kancelista pan Joseph Garnier hornoslavkovskému děkanskému kostelu 100 zlatých konv. mince (legoval), a tím založil dvě mešní nadace, jež se mají za jeho zesnulé rodiče Augustina a Josephu Garnierovy, bývalé manžele a doktory medicíny v Praze, [konat], a to jedna 26. září v den úmrtí jeho otce a druhá 11. října v den úmrtí jeho matky v Horním Slavkově sloužit.
PRAVÁ STRANA:
319
[na okraji: 1844 — Kapitál Garnierovy mešní nadace je v depozitní pokladně (Dep. Kasse).]
Tento nadační kapitál ve výši 100 zlatých konv. mince byl slovutným magistrátem král. hlavního města Prahy přípisem dle dato 4. června 1845 č. 20585 sem zaslán, a až do svého úročného uložení dle přípisu zdejšího slovutného magistrátu dle dato 17. června 1845 č. 1162 do zdejší depozitní pokladny uložen, a po dodatečně udělené gub. povolení dle dato 20. listopadu 1846 č. 50176 Margaretě Garnierové zapůjčen dle obligace dle dato 16. listopadu 1845, zaknihováno (?), obligační kniha N. I. fol. 405 pag. versa a 406.
Přehled (Übersicht)
zdejšího špitálního fondu v roce 1845.
[na okraji: Stav špitálního fondu v roce 1845.]
Ve vojenském roce 1845 došly do rukou zdejšího špitálního fondu:
1. Výtěžek (Ausbeute) z [u Mieser Leichenstein (?)] dolu (?) a svobodně kutaných (?), špitálnímu fondu náležejících 8 cínových těžeb (Züge) — 1280 zl. konv. mince.
2. Pětiprocentní úroky z u soukromníků vázaných kapitálů ve výši 10963 zl. — 549 zl. 9 kr.
3. Úroky z koupených 5% státních obligací ve výši 95 zl. — 4 zl. 45 kr.
Suma za celý rok 1833 zl. 54 kr. konv. mince.
Když se z tohoto výnosu odečtou:
1. za 11 pobírajících (Pfründler) nyní v domě, à 56 kr. konv. mince týdně, tedy ročně — 533 zl. 52 kr. konv. mince.
2. za 119 pobírajících nyní mimo dům, à 9 1/2 kr. konv. mince týdně, tedy ročně — 990 zl. 4 1/2 kr.
3. ročně posilované zvláštní nadace ve výši — 12 zl. 2 kr.
4. [Zehrtszünge (?) — výlohy (?)] lépe ve výši — 30 zl.
5. [zaúčtování] počátečního stavu ve výši 24 zl.
Suma 1589 zl. 58 1/2 kr. konv. mince.
Tak zbývá ještě na nepředvídané výdaje 243 zl. 55 1/2 kr. konv. mince. [pokračování na další straně]