Zápis popisuje výstavbu a slavnostní vysvěcení hospitálu ve Slavkově (1842–1843), opravu varhan v hospitálním kostele a zejména rozsáhlé restaurování farního kostela – jeho historii založenou Janem Pluhem z Rabštejna (1520), obnovu oltářů z roku 1788 i velkou výzdobu a vymalování kostela v roce 1843 vedenou malířem Hawmannem. Součástí je i podrobný přehled nákladů na pozlacení jednotlivých částí kostela a seznam dárců, kteří na výzdobu přispěli.
1842 – Hospitál se staví a slavnostně vysvěcuje.
Josef Oberhuber, stavmistr, a zedník z Lokte tuto budovu za obnos 2597 zlatých konvenční mince postavili.
Budova neobsahovala jen jednu společnou místnost pro všechny hospitální chovance, nýbrž mimoto i jednu kuchyni, jednu zvláštní modlitebnu, jakož i byty pro jednotlivé chovance, a kromě toho pro duchovního dům u sv. Anny – a tak na ní bylo vše, co člověk od takové budovy žádat může.
Dne 19. dubna 1843 byla tato budova od zdejšího faráře P. Karla Pfanzergla slavnostně vysvěcena, a obyvatelé byli při té příležitosti upomenuti na své povinnosti a vybídnuti k jejich plnění, a bylo usneseno žít zbožně s tímto domem a Bohem tak, jako by v něm žili.
1843 – Hospitální kostel, varhany se opravují.
Kvůli hospitálnímu oltáři bylo třeba varhany hospitálního kostela do budoucna zachovat – ve varhanní skříni se totiž musely provést opravy, a rovněž na samotných varhanách. Tato oprava, která probíhala od 6. března do 30. dubna 1843, stála 60 zlatých konvenční mince, jež byly s příslušným povolením zaplaceny z hospitálního fondu varhanáři Gottliebu Frankemu z okolí Eibau.
Viděno při kanonické vizitaci dne 15. července 1843.
Antonius Schipausky, vikář (foránní/okrskový vikář).
Restaurování farního kostela, 1843.
Než bude pojednáno o samotném restaurování, je třeba nejprve něco povědět o předmětech, které byly restaurovány, totiž o kostele a jeho oltářích.
I. Náš farní kostel postavil pan Johann Pflug von Rabenstein (Jan Pluh z Rabštejna). Dosvědčují to nejen jeho základní zdi, nýbrž i nad hlavním oltářem na klenbě kostela umístěný pluhovský erb, zdobně provedený.
Johann Pflug von Rabenstein byl od roku 1494 do 1537 pánem Šlakvaldu (Slavkova), Schönfeldu (Krásna), Petschau (Bečova) a Lauterbachu. Protože v oněch dobách horlivě sloužil Bohu, dal svůj zámek – jednu celou jeho část – zařídit ke cti Boží a vystavěl svou církev v roce 1520, jak také dosvědčuje nápis na kostelních sloupech zvenčí.
II. Tehdejší první oltáře v kostele nebyly zcela hotové, ne zcela hodné majestátu Božího, dokud je nedal zhotovit s velkými náklady jeden zbožný dárce v roce 1788.
A. Co se týče nynějšího hlavního oltáře: v oné době – patrně v souvislosti se zrušením zdejšího jezuitského řádu či kláštera – se o věc zasadil probošt tohoto kláštera, pan Josef Sebastian Wenner, rodilý Šlakvalďan (narozen 10. března 1735), který jako [dárce] předmětů z majetku kláštera věnoval jeden celý [oltářní útvar] se Spasitelem v kolosálním tvaru a jeden mramorový kus sochařské práce, jak se sluší, svému rodnému městu Šlakvaldu na památku. A tento zbožný… [pokračuje na další straně]
[Následuje pokračování z předchozí strany.]
1843 – Poustevnické (poutní) kostely, výzdoba.
… malíř [patrně Hawmann] zasadil tento velký kříž zpět na jeho někdejší místo a vyzdobil jej spolu s obrazy na stěnách kostela.
b. Jistý zbožný poustevník, který žil v Lokti (Elbogen), dal zhotovit obraz pro Matku Boží a svatého Josefa; daroval k tomu krásný obraz svatého Josefa a svou podobiznu jako oltářní obraz a nechal tento oltář zřídit; rád by byl zřídil i oltář Matky Boží, kdyby mu v tom nezabránila smrt.
Už asi 40 let bylo přáním starých farníků, aby byly oltáře a oltář Matky Boží zřízeny čili obnoveny; avšak dlouho zůstávalo jen při přání.
Konečně v roce 1832 dal Bůh, který otvírá srdce lidí, jednomu rodákovi ze Slavkova (Schlaggenwald), totiž panu, patrně Ferdinandu Leopoldu Lichtnerovi, proboštu v Mariánských Lázních (Mariaschein), narozenému 27. června 1767, dobrou myšlenku, totiž učinit počátek k naplnění tohoto přání. Složil u slavného magistrátu nejprve obnos 100 zlatých a brzy poté ještě 60 zlatých konvenční mince na výzdobu kostela, a tím dal základ k obnově oltářů a vymalování našeho kostela.
Po tomto prvním dobrodinci brzy následovali další dobrodinci a přibývaly příspěvky na výzdobu; a tak došlo, patrně v roce 1842, věc tak daleko, že slavný magistrát začal výzdobu skutečně provádět; neboť se k tomuto účelu mnozí připojili a veškeré peněžní příspěvky byly uschovány u pokladny, aby se z nich dílo pořídilo. Na výzdobu nebylo vynaloženo málo, neboť se sešel poměrně slušný obnos peněz dohromady.
Poustevnické (poutní) kostely – výzdoba (pokračování).
Tato myšlenka zasáhla v naší farnosti uvedenou věc nejen na oltáře, jimiž se práce zpočátku zabývala, nýbrž bylo třeba obnovit i kazatelnu, obrazy svatých, obrazy a ostatní části kostela vyzdobit a vymalovat. A aby se dílo také dobře podařilo, nechtěli je svěřit jen tak někomu, nýbrž nechat je zhotovit osvědčeným, znalým mistrem, patrně z hlavního města. Takového mistra nalezli, patrně ve Václavu Hawmannovi, měšťanském pozlacovači a malíři.
O svátku sv. Jana Nepomuckého konali jsme naposledy bohoslužbu v poustevním (poutním) kostele a přenesli jsme poté Nejsvětější svátost do špitálního kostela, dokud nebudou práce na bohoslužebných prostorách dokončeny.
Nyní byl kostel svěřen pilným mužům, totiž zbožnému malíři, patrně Antonu Adamu Schönigovi, a Josefu Ullmannovi; ti si pak najali Johanna Hüttnera – na památku prací na kostele zařadili do díla i městský znak, protože kostel je majetkem slavného magistrátu a zdejší zbožné obce. Konečně malíř, patrně Hawmann, provedl vymalování a pracoval s pilnými tovaryši od 6. června do 15. září 1843, a podařilo se mu vymalovat náš kostel tak dobře, že všichni lidé, místní i přespolní, kteří jej spatří, dosvědčují, že nemají v okolí tak krásný kostel, chrám zcela zasvěcený Velebnosti Boží.
Nespokojili jsme se však se svědectvím prostých lidí, nýbrž chtěli jsme, abychom si byli jisti do budoucna, nechat dílo posoudit a prohlédnout znalci umění. Psali jsme proto a obrátili se na loketský (Elbogen) c. k. krajský úřad, na pana Karla Krazaka; a také ten potvrdil ohledně výzdoby…
[pokračuje na další straně]
… dílo dne 17. září 1843, že bylo mimořádně zdařile zhotoveno.
Také varhany, které používáním poněkud zrozladily, opravil varhanář Georg Müller za obnos 28 zlatých konvenční mince a opět je naladil; a tak bylo dílo hotovo: přenesení Nejsvětější svátosti zpět se konalo v září 1843 – byla to 16. neděle po sv. Trojici – a za jistého slavnostního způsobu byla Nejsvětější svátost přenesena ze špitálního kostela opět do poustevního (poutního) kostela; konali jsme v něm potom slavnostní bohoslužbu a uzavřeli ji chvalozpěvem: „Pán a Bůh, my…“.
Dík buď Bohu, dárci všeho dobra, že při výzdobě jeho domu učinil tak, že se nám k tomu prostředky šťastně sešly, že při práci nikdo neutrpěl škodu a že se dílo tak dobře podařilo, že jsme došli k nejkrásnějšímu kostelu a s největší radostí!
Následuje opis úředního dokumentu (v záhlaví: „N.E. 1843 fol.“):
Slavný magistrát… [text protokolu z 30. [?] 1843 je na mnoha místech nečitelný]. Zaznamenává se, že komise dospěla 16. [?] k závěru ohledně vyzdobení a obnovy poustevního (poutního) kostela, přičemž byl kostel vyzdoben, a magistrát se zavázal k příslušnému obnosu na úhradu prací komise.
Vyhotoveno dne 12. října 1843.
Georg Neubauer m. p., a další radní.
Přehled předmětů, které byly v roce 1843 ve zdejším poustevním (poutním) kostele pozlaceny čistým zlatem, a co za svou práci obdržel Václav Hawmann:
- Hlavní oltář spolu se 3 kusy kánonových tabulí – 570 zl. konv. mince
- Oba postranní oltáře (přičemž již dříve zhotovené oltáře, patrně sv. Anny a sv. Josefa, byly nově pozlaceny) – 282 zl.
- Křtitelnice – 20 zl.
- Komunikační stolek (mřížka) – 15 zl.
- Kazatelna, nově pozlacena – 22 zl.
- Socha/obraz sv. Jana Nepomuckého – 15 zl.
- Varhany – 245 zl.
- Ozdoby varhan – 50 zl.
- 54 kusů ozdobných knoflíků k lampám – 27 zl.
- 9 kusů obrazových rámů – 272 zl.
- Modlitební lavice pro pány úředníky – 24 zl.
- Náklad na jednu kvartiánovou tabuli – 6 zl.
- Suma celkem: 1488 zl.
Poznámka k položce č. 1: Spasitel na hlavním oltáři byl, kromě koruny, již dříve pozlacen a nyní se muselo pozlatit, patrně, jen chybějící (nově pozlacenou) korunu. – Tři kusy kánonových tabulí zhotovil Václav Buřian, truhlářský mistr, patrně z Doupova či Teplé; jejich pozlacení stálo 10 zlatých a je zahrnuto v celkovém obnosu 570 zl.
Přehled v roce 1843 učiněných příspěvků (hotovostí). Darované zlaté příspěvky od:
- Jeho knížecí arcibiskupské Milosti (viz strana 325) – 50 zl.
- pana preláta a konzistorního rady – 120 zl.
- probošta v Mariánských Lázních (Mariaschein), patrně pana Lichtnera – 200 zl.
- c. k. úřadu v Lichtenštatu (Lichtenstadt / Hroznětín) – 25 zl.
- kláštera Osek (Ossegg) – 20 zl.
- premonstrátského kláštera v Praze – 10 zl.
- hutního hejtmana v Lichtenštatu – 10 zl.
- hutního mistra, patrně v Aloisově (Aichau) – 10 zl.
- úředníka v Hochwaldu – 10 zl.
- faráře z Leibitschgrundu (patrně Libá) – 10 zl.
- faráře z Karlových Varů (Carlsbad) – 5 zl.
- faráře ze Schönfeldu (Krásna) – 1 zl.
- majitelů porcelánové továrny (k. priv. Porzellanfabrik) – 200 zl.
- paní Lippertové, manželky zesnulého pana Lipperta – 90 zl.
- (dalších) majitelů porcelánové továrny – 156 zl.
- továrních dělníků – 34 zl. 7 kr.
- patrně farnosti ke Větřní (zu Wind) – 100 zl.
- obecní pokladny – 100 zl.
- bratrské (cechovní) pokladny – 100 zl.
- na vdovy a sirotky – 26 zl.
- hutního cechu – 15 zl.
- horního cechu – 15 zl.
- od několika [dalších dárců] – 10 zl.
- od města – 304 zl. 58 kr.
- od přifařených obcí – 71 zl. 9 kr.
- z české spořitelny – 28 zl. 38 kr.
- od majitelů porcelánové továrny, patrně na Birkenhammeru – 10 zl.
- Suma celkem: 1731 zl. 52 kr.
[Následuje přehled vydání ve slavkovském poustevním (poutním) kostele – vydané zlaté na:]
Vápeníkovi Antonu Hamannovi bylo zaplaceno za 12 pytlů vápna k vybílení kostela, zednickému mistru za práci na bílení a klempíři Jos. Knieschkovi za vyčištění a vyleštění pozlacení svatostánku. Klempíř Herm. Theiler dostal odměnu za čištění a leštění dvou svícnů Sanctus, klempíř Petr Rausch za čištění a leštění dvou lamp postranního oltáře a klempíř Ant. Kraus za pět nových lampových součástí. Zámečnický mistr Ant. Jungwald byl zaplacen za práci na oltářích, malíř Václav Hawmann rovněž obdržel odměnu (viz poznámka níže) a nakonec byla vyúčtována ještě různá další vydání. Vše bylo sečteno do celkové sumy.
K poznámce u položky malíře Hawmanna: z celkového obnosu, který činil přibližně 1488 zlatých konvenční měny, bylo na základě protokolu z 11. května 1843 zadrženo 148 zlatých 48 krejcarů. Tato částka měla být vyplacena teprve po uplynutí určité doby, pokud se výzdoba do té doby osvědčí a potvrdí se jako dobře provedená.
Léto roku 1843 bylo spíše stále suché a teplé, později se strhly bouřky a krajina byla zvlhčena dešťovými přeháňkami. Na 4., 5. a 6. července byly konány modlitební hodiny, aby Bůh dal příznivé počasí ke sklizni a svezení polních plodin. A Bůh vyslyšel tyto prosby, neboť učinil rok bohatým na obilí a dal až do konce léta takové počasí, že se sklizeň podařila velmi dobře.
Obilí se sice sklidilo z jedné kopy o něco méně než obvykle, avšak protože se ve snopech naskládalo alespoň tolik jako jindy, dostalo se zrna přesto neméně, zato více slámy než jindy.
A poněvadž letos není nedostatek píce pro dobytek, svážela se úroda pod střechu na mnoha polních vozech; práce na svozu trvaly od září až do 19. října a po celou tu dobu téměř nepršelo. Za tak příznivé počasí při této sklizni je třeba Bohu velmi děkovat.
Lze tedy říci, že rok 1843 smí být po právu zařazen mezi požehnané roky; byl bohatý i na chléb, neboť bochník chleba o pěti librách, který dříve stál více, nyní stál jen asi 3 krejcary konvenční mince.
Tak zlevňuje veškeré zboží — dokladem toho je následující srovnání:
Minulý rok, 1842, byl velmi suchý; louky a pole vydaly málo píce. Lidé proto museli svůj dobytek prodávat, často za nepatrné peníze, a krávy vůbec nemohli udržet, protože jim chyběla píce.
Letos, 1843, je rok úrodný a na píci bohatý; lidé mohou svůj za málo let zmenšený stav dobytka opět doplnit, a proto pro ně není snadné prodat kus dobytka — a chtějí-li jej přece prodat, musí jim být zaplaceno dvojnásobnými penězi. Proto nemůže být maso laciné: nyní stojí 1 libra hovězího masa 9 krejcarů a 1 libra vepřového masa rovněž 9 krejcarů konvenční mince.
Psáno dne 19. října 1843.
Ostatně byl celý podzim krásný a málo studený; ještě při nástupu zimy bylo počasí mírné, a ještě 25. listopadu byl tak pěkný den, že pupeny pukaly a vše se svěže zelenalo, jako za nejkrásnějšího jara.
V tomto roce bylo ve slavkovské farnosti jen 134 pohřbů — od roku 1837, kdy byl rovněž suchý rok, nikdy tak málo, a to o 63 pohřbů méně oproti letům, kdy býval obvykle mimořádně suchý rok a lidé umírali ve větším počtu.
Následuje zápis o zesnulém panu Georgu Lippertovi, bývalém městském ranhojiči a spolumajiteli c. k. privilegované porcelánové továrny ve Slavkově, sepsaný páterem Karlem Tschernerglem dne 7. prosince 1843.
Georg Lippert se narodil roku 1771, a byl tedy 5. prosince 1843 stár 71 let, 11 měsíců a 19 dní. Po celý svůj život byl pilným člověkem a vykonával své řemeslo ranhojiče s takovou svědomitostí, že v lékařství byl často poslední nadějí, když si nikdo jiný nevěděl rady; byl vlídný k chudým a nikdy neodepřel pomoc tam, kde jim hrozila smrt. Proto mu mnozí vděčili za svůj život.
Přinesl tak štěstí do nesčetných rodin — život, radost a blaženost — které by jinak upadly v neštěstí a smutek.
Po nějakém čase, v roce 1808, se stal spolumajitelem zdejší porcelánové továrny a svým rozhledem, svou pílí a přesností pozvedl slavkovskou porcelánovou továrnu tak, že slavkovský porcelán byl vyhledáván a jeden časopis jej dokonce uvedl mezi pozoruhodnostmi Rakouska (respektive Německa). Je tak zásluhou pana Georga Lipperta, který ve zdejším městě působil po 35 let, že více než 100 rodin po tolik let mělo pracovní výdělek a chléb.
Text eulogie dále hovoří o Božím požehnání a o útěše nad jeho odchodem, zmiňuje, že po 21 let se nestaral o vydělané jmění a snášel útrapy, a vybízí posluchače, aby se s oddaností obraceli k Bohu a věřili v posmrtný život, kde Bůh každému spravedlivě odplatí. Zesnulý sám o smrti mluvil jako o pouhém usnutí a na rozloučenou vyzýval: „Milujte se vespolek, lidé, jako jsem já miloval svého Otce (Boha), a přijdu k němu."
Text končí slovy útěchy nad hrobem zesnulého pana Georga Lipperta - odešel k Otci poté, co celý svůj život věnoval svým bližním. Nechceme jej volat zpět, neboť je nyní v krásnějším světě a lepších poměrech než zde; jednou se s ním opět shledáme, aniž bychom byli bolestně odloučeni, u milujícího Ježíše, který jej povolal k Otci se slovy: „...a vás opět spatřím; nyní se vás ujme, a nikdo vás ode mne neodejme." Amen!
Následuje opis úředního dekretu: Na základě vysokého c. k. zemského gubernálního nařízení ze dne 7. [?] 1843, č. 73293, a c. krajského úředního výnosu ze dne [?] února 1843, N.E. 1172, se zdejší kostelní účtárně povoluje zvýšení poplatku ze 7 zlatých na 12 zlatých vídeňské měny. Roční vydání za pečení hostií bylo stanoveno na 10 zlatých 17 krejcarů vídeňské měny pro farní kostel a 1 zlatý 43 krejcarů vídeňské měny pro špitální (poutní) kostel, dohromady tedy 12 zlatých vídeňské měny. Dekret podepsal za magistrát královského horního města Slavkova G. Neubauer.
U okrajové poznámky se uvádí: „1843. Dva nejpřednější zdroje obživy pro Slavkov — hornictví a soukenictví (výroba sukna) — téměř zcela zanikají." Následuje zápis o tom, jak v uplynulých letech byly cínový důl a soukenictví dva nejpřednější zdroje obživy pro Slavkov:
1. Hornictví (cínový důl) nyní stále více upadá. Cín se zde sice ještě nachází — zdejší hlavní žíla dává v dobrém roce na 300 centnýřů — avšak má malý odbyt a jeho cena postupně klesá; v současnosti se platí za 1 centnýř jen 47 zlatých konvenční mince. Vzhledem k tomu, že chléb, dřevo, železo i vše, co horník a jeho rodina potřebují, je dnes tak drahé, se dobývání cínu sotva vyplatí.
Cín lze prodat zdejšímu hornímu úřadu: za každý centnýř dává c. k. horní pokladna ve Vídni 42 zlatých konvenční mince hotově, a navíc, je-li cín odeslán do Vídně, ještě 5 zlatých konvenční mince příplatku na centnýř, tedy celkem 47 zlatých konvenční mince za centnýř. V současnosti však leží 1700 centnýřů cínu ve zdejším k. k. skladišti nezužitkováno, a od roku 1844 nemá být žádný příplatek navíc vyplácen. Kdyby tato hotová výplata i příplatek skutečně ustaly, klesla by cena cínu ještě více a hornictví by zcela zaniklo, čímž by více než 100 rodin přišlo o práci a výdělek.
2. Téměř ještě hůře než hornictví jde soukenictví (výroba sukna). Dříve chudí lidé vlnu česali a předli a soukeníci z ní tkali své sukno, takže oba měli práci i výdělek. V dnešní době se však téměř všechna vlna nechává předat cizími stroji a zpracovává se i v cizině, takže zdejší chudí nemají co příst a zdejší soukeníci nemají co tkát.
Soukeníci by sice mohli tkalcovské stroje pořídit a vlastnit, ale poněvadž se zde tká jen úzké sukno, museli by si pořídit stroje vhodné jen pro slabé sukno, a nebylo by jisté, komu by případný výrobek odbyli.
Proto je zde nyní už jen několik dobře situovaných soukenických mistrů. Ti drží řemeslo sami pro sebe, ostatní u nich pracují jako tovaryši — dostávají od nich soukenické stroje a sukna ke tkaní, přičemž na takzvaném širokém stavu se na jednom kuse pracuje 14 až 18 pracovních dnů, za což dostávají mzdu ve výši přibližně 3 zlaté 12 krejcarů konvenční mince, a jsou ještě rádi, že takovou práci mají — ostatní totiž, jak řečeno, nemají žádnou práci.
Na závěr je připojen verš:
Nejde to tak, jak by mělo,
bída je ve Slavkově,
ale jak má být, tak ať je,
Boží řízení je požehnání.
</invoke>
Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)
[LEVÁ STRANA — strana 284; v levém okraji pozn.: „1842 — Hospitál se staví / a slavnostně [?] vysvěcen [?].“]
Josef Oberhuber [?], stavmistr [Baumeister], a [?] zedník [?] z Lokte [?], [?] tuto [?] budovu [?] [?] [?] [?] [?] za [?] [?] obnos [?] 2597 zlatých [?] konv. mince [?] postavil [?].
Neobsahuje [?] [?] jen [?] jednu [?] společnou [?] [?] [?] pro [?] všechny [?] hospitální chovance [?] [?], nýbrž [?] mimoto [?] jednu [?] kuchyni [?], jednu [?] zvláštní [?] modlitebnu [?], jakož i [?] byty [?] pro [?] jednotlivé [?] chovance [?], a [?] kromě [?] [?] pro [?] duchovní [?] [?] dům [?] [?] [?] u [?] sv. Anny [?], a [?] tak [?] [?] [?] na [?] vše [?] [?] [?] [?], co [?] člověk [?] od [?] [?] takové [?] budovy [?] [?] žádat [?] může [?].
Dne 19. dubna 1843 byla [?] tato [?] budova [?] [?] od [?] zdejšího [?] faráře [?] P. Karla Pfanzergla [?] slavnostně [?] vysvěcena [?] [?], a [?] [?] [?] obyvatelé [?] [?] na [?] své [?] povinnosti [?] upomenuti [?] a [?] k [?] [?] [?] [?] téhož [?] [?] vybídnuti [?], a [?] [?] zbožnost [?] s [?] [?] domem [?] a [?] Bohem [?], jako [?] živí [?] [?] [?], usneseno [?] [?].
[nadpis:] „Hospitální kostel [?] — varhany [?] se opravují [?].“
[v levém okraji pozn.: „1843 — Hospitální kostel — varhany se opravují [?].“]
Kvůli [?] hospitálnímu oltáři [?] [?] varhany [?] hospitálního kostela [?] [?] do budoucna [?] zachovat [?] — v [?] varhanní skříni [?] zcela [?] [?] [?] [?] — [?] [?] [?] [?] [?] [?] musely [?] [?] [?] [?] [?], a [?] na [?] varhanách [?] samých [?] [?] [?], a [?] [?] [?] varhany [?] samy [?] opravit [?] [?]. Tato [?] oprava [?], jež [?] od [?] 6. března [?] [?] [?] do [?] 30. dubna 1843 [?] [?] [?] [?] [?], stála [?] 60 zlatých [?] konv. mince [?], jež [?] varhanář [?] Gottlieb Franke [?] z [?] [?] u [?] Eibau [?] [?] s [?] [?] [?] povolením [?] z [?] hospitálního fondu [?] zaplaceny [?] byly [?].
Vidi in Visitatione canonica die 15. July 1843.
[Viděno při kanonické vizitaci dne 15. července 1843.]
Antonius Schipausky, Vicarius foran[eus] [vikář — foránní/okrskový vikář].
[PRAVÁ STRANA — strana 285; nadpis:] „Restaurování farního kostela [Pfarrkirchen-Restaurirung].“
[v pravém okraji pozn.: „Restaurování farního kostela 1843.“]
Než [?] se [?] o restaurování [?] hovoří [?], je [?] třeba [?] ještě [?] něco [?] o [?] předmětech [?] povědět [?], které [?] restaurovány [?] byly [?], totiž [?] o kostele [?] a [?] jeho [?] oltářích [?].
I. Náš [?] farní kostel [?] postavil [?] pan [?] Johann Pflug von Rabenstein [Jan Pluh z Rabštejna]. To [?] dosvědčují [?] nejen [?] jeho [?] základní zdi [?], nýbrž [?] i [?] nad [?] hlavním oltářem [?] na [?] klenbě [?] kostela [?] umístěný [?] pluhovský [?] erb [?]; celý [?] pluhovský [?] erb [?] zdobený [?] [?] [?].
Johann Pflug von Rabenstein byl [?] od roku [?] 1494 do 1537 pánem [?] Šlakvaldu [?], Schönfeldu [Krásna], Petschau [Bečova] a [?] Lauterbachu [?]. Protože [?] [?] Bohu [?] v [?] oněch [?] dobách [?] [?] horlivě [?] sloužil [?] [?], a [?] [?] [?] [?] [?] [?], tak [?] postavil [?] svůj [?] zámek [?], jednu [?] celou [?] jeho [?] část [?] ke [?] cti [?] Boží [?] zařídit [?], a [?] vystavěl [?] svou [?] [?] církev [?] v roce [?] 1520, jak [?] také [?] [?] nápis [?] na [?] kostelních [?] sloupech [?] zvenčí [?] dosvědčuje [?].
II. Tehdejší [?] první [?] oltáře [?] v [?] něm [?] nebyly [?] zcela [?] hotové [?], nikoli [?] [?] [?] majestátu [?] Božímu [?] [?] [?], totiž [?] [?] [?] [?] [?] [?] zbožný [?] dárce [?] [?] v roce [?] 1788 s [?] velkými [?] náklady [?].
A. Co [?] se [?] týče [?] [?] [?] nynějšího [?] hlavního oltáře [?]: protože [?] v [?] oné [?] době [?] [?] kdysi [?] [?] [?] [?] [?] [?] [?] [?] [?] [?] [?], [?] [?] [?] tak [?] [?] [?] [?] [?] [?] téhož [?] [?] [?] [?] [?] [?] [?] též [?] jezuitského řádu [?] kláštera [?] [?] [?] [?] [?] [?], tak [?] [?] [?] probošt [?] tohoto [?] kláštera [?], pan [?] Josef Sebastian Wenner [?], rodilý [?] Šlakvalďan [?] (nar. [?] 10. března 1735), [?] [?], jakožto [?] [?] předměty [?] [?] [?] [?] kláštera [?] [?] [?], jeden [?] celý [?] [?] [?] [?] [?] [?] s [?] [?] Spasitelem [?] v [?] kolosálním [?] tvaru [?], jeden [?] mramorový kus [?] [?] [?] [?] sochařské [?] práce [?] [?] [?] [?] [?] [?] [?] [?] [?] [?], jak [?] [?] [?] [?] [?] svému [?] rodnému [?] městu [?] Šlakvaldu [?] na [?] památku [?]. A [?] tento [?] zbožný [?] [?]… [pokračuje na další straně]
[Obě strany jsou pouze textové, žádné fotografie. Pasáže o restaurování kostela a o Janu Pluhovi z Rabštejna místy obtížně čitelné; nejistá místa značena [?]. Roky 1494–1537, 1520, 1735, 1788, 1843 ověřeny zvětšením.]
[LEVÁ STRANA, str. 286 — pokračování textu z předchozí strany. Na levém okraji poznámka: „1843 / Poustevnické kostely [Einsiedlerkirchen] / Výzdoba".]
... [malíř Hawmann?] zasadil tento velký kříž zpět na jeho někdejší místo a vyzdobil [jej] spolu s obrazy [na] stěnách kostela.
b. [Jistý zbožný poustevník (?)], který žil v Lokti (Elbogen), [dal] zhotovit pro Matku Boží a svatého Josefa [obraz]; daroval k tomu krásný obraz svatého Josefa a svou [podobiznu?] jako oltářní obraz, a nechal tento oltář zřídit; a byl by rád zřídil i oltář Matky Boží, kdyby mu v tom nezabránila smrt.
Už asi 40 let bylo přáním starých [farníků?]: aby byly oltáře a [oltář] Matky Boží zřízeny [obnoveny]; avšak dlouho zůstávalo při pouhém přání.
Konečně v roce 1832 dal Bůh — který [otvírá] srdce lidí — jednomu rodákovi ze Slavkova (Schlaggenwald), totiž panu [Ferdinandu Leopoldu Lichtnerovi?], proboštu v Mariánských Lázních [Mariaschein] (nar. 27. června 1767), dobrou myšlenku, totiž učinit počátek k naplnění tohoto přání. K tomu složil [?] u slavného magistrátu nejprve obnos 100 zlatých a brzy poté ještě 60 zlatých konvenční mince na výzdobu kostela, a tím dal základ k výzdobě [obnově] oltářů a vymalování našeho kostela.
Po tomto prvním dobrodinci brzy následovali další dobrodinci a přibývaly příspěvky na výzdobu; a tak došlo [v roce 1842?] [vše] tak daleko, že slavný magistrát začal výzdobu vskutku provádět; neboť [mnozí?] se k tomuto účelu připojili, a veškeré peněžní příspěvky byly uschovány [u pokladny?], aby se z těchto sebraných příspěvků [?] [pořídilo dílo]. A na výzdobu [?] nebylo [vynaloženo] málo, neboť se sešel poměrně slušný obnos peněz dohromady.
[PRAVÁ STRANA, str. 287. Na pravém okraji poznámka: „Poustevnické kostely [Einsiedlerkirchen] / Výzdoba".]
287
Tato [myšlenka] zasáhla [?] v naší [farnosti?] uvedenou věc nejen na oltáře — jimiž se zpočátku [práce] zabývala —, nýbrž bylo třeba [obnovit] i kazatelnu, [obrazy] svatých [a anděly?], obrazy a [ostatní?] části kostela vyzdobit a vymalovat. A aby se dílo také dobře podařilo, nechtěli to svěřit jen tak někomu, nýbrž nechat [to] zhotovit osvědčeným, znalým mistrem [z hlavního města?]. Takového mistra nalezli ve [Václavu Hawmannovi?], měšťanském pozlacovači [a malíři].
O svátku sv. Jana Nepomuckého konali jsme naposledy bohoslužbu v poustevním [poutním] kostele [Einsiedlerkirche] a přenesli jsme poté Nejsvětější [svátost?] [?] do špitálního kostela [Spitalkirche], dokud nebudou [práce] na bohoslužebných [prostorách?] dokončeny [?].
Nyní byl kostel [svěřen] pilným mužům, totiž zbožnému [malíři / Anton-Adam Schönigovi?] a Josefu Ullmannovi; ti potom [?] mezi sebou [?] [najali?] Johanna Hüttnera, [rozeného?] [?] — na památku [práce] na kostele [zařadili?] do něj [i] městský znak, protože [kostel] je [majetkem?] slavného magistrátu a [zdejší] zbožné obce. Konečně [malíř] [Hawmann?] [provedl] vymalování [a] pracoval s pilnými tovaryši od 6. června do 15. září 1843, a podařilo se mu vymalovat náš kostel tak dobře, že všichni lidé — místní i přespolní — kteří jej spatří, dosvědčují, že nemají v okolí [tak krásný] kostel, [chrám] zcela zasvěcený Velebnosti Boží.
Nespokojili jsme se [však] se svědectvím prostých lidí, nýbrž chtěli jsme — abychom [si byli jisti] do budoucna — nechat [dílo] posoudit a prohlédnout znalci [umění]. Psali jsme proto a [poslali?] na loketský [Elbogen] c.k. [krajský?] [úřad?] [?] panu Karlu Krazakovi [?]; a také tento potvrdil [ohledně] výzdoby [?] ...
[LEVÁ STRANA, str. 288 — pokračování textu z str. 287.]
... [dílo] dne 17. září 1843, že [bylo] mimořádně [zdařile] zhotoveno.
Také varhany, které [byly?] použ[ív]áním poněkud rozladěny, [opravil] varhanář Georg Müller za obnos 28 zlatých konv. mince a opět je zprovoznil [naladil]; a tak [bylo] dílo [hotovo]: takže [se konalo] přenesení [Nejsvětější svátosti zpět] [v] září 1843 — bylo to 16. neděle [po sv. Trojici?] — [a] za jistého slavnostního způsobu [byla Nejsvětější svátost] [přenesena] z [špitálního] kostela opět do [poutního/poustevního] kostela [Einsiedlerkirche]; konali [jsme] v něm potom slavnostní bohoslužbu a uzavřeli [ji] chvalozpěvem: „Pán a Bůh, my [...]".
Dík buď Bohu, dárci všeho [dobra?], [že?] při výzdobě jeho domu [učinil tak], že se nám [k tomu] prostředky [šťastně] [sešly], [a] že při práci nikdo [neutrpěl škodu?], [a že?] dílo se tak dobře podařilo, [že jsme] k nejkrásnějšímu kostelu a s největší [radostí?] [došli]!
[Následuje opis úředního dokumentu; v záhlaví: „N.E. 1843 fol.".]
[?] slavný magistrát [na?] [?] [Einsiedler?] [?]
[?]
[?] [?] [?] [protokol] z [?] 30. [?] [?] 1843 [?] [?]
[?]:
Nejprve [?] 16. [?] [?] [?] dospěl k. [komise?] [?] [vyzdobení a obnově?] poustevního/poutního kostela [?], v té [?] [?] vyzdoben [?] [?]; [?] [magistrát?] [?] [?] [?] [?] [obnos?] [?] [?] [magistrát?] [a] [?] magistrát [?] [?] [zaplatí?] [?] [?] [?] [komise?] [?]
[Vyhotoveno] dne 12. října 1843.
Georg Neubauer m.p.
[další?] [radní?].
[PRAVÁ STRANA, str. 289. Na pravém okraji nahoře pokračuje nadpis přehledu / sloupcové záhlaví „Vergütet [?] / C.M. / f | xr".]
289
P ř e h l e d [Verzeichniss]
předmětů, které byly v roce 1843 [v] [zdejším] poustevním/poutním kostele [Einsiedlerkirche] z [čistého] zlata [pozlaceny?] [a] [které] [pozlatil] Václav Hawmann, a [co?] za svou práci [obdržel?]:
| Pol. č. | Pozlacený předmět | [Vyplaceno] v C.M. f/xr |
| 1 | Hlavní oltář spolu se 3 kusy kánonových tabulí | 570 |
| 2 | Oba postranní oltáře — | 282 |
| | Pozn.: Již dříve zhotovené oltáře [sv. Anny?] a sv. Josefa byly nově pozlaceny [obnoveny]. | |
| 3 | Křtitelnice — | 20 |
| 4 | Komunikační stolek [mřížka] — | 15 |
| 5 | Kazatelna nově [pozlacena] — | 22 |
| 6 | Socha [/obraz] sv. Jana Nepomuckého — | 15 |
| 7 | Varhany — | 245 |
| 8 | [Ozdoby varhan / Schnitzwerk?] — | 50 |
| 9 | 54 kusů [ozdobných knoflíků k lampám / Lampenschmuckknöpfe?] — | 27 |
| 10 | 9 kusů [obrazových rámů / Bilderrahmen?] — | 272 |
| 11 | [Modlitební lavice pro pány (?) / Betbänke für die Herren Beamten?] — | 24 |
| 12 | Také náklad na [jednu kvartiánovou (?) tabuli / Quartianbogtag?] — | 6 |
| | S u m a | 1488 |
Pozn. k pol. č. 1: a. Spasitel na hlavním oltáři [Spital?] [?] domu až k [trnové koruně (?)] [11] [částí?] byl již [dříve] pozlacen, a byl by se nyní [musel] [?] s výjimkou [koruny?], která byla nově [pozlacena]. — b. [3] kusy kánonových tabulí [?] [zhotovil] Václav [Buřian?], truhlářský mistr v [Doupově / Tepl?], a [?]; pozlacení těchto [tabulí] stálo 10 f, [a tyto] jsou [v obnosu 570 f] zahrnuty.
[LEVÁ STRANA, str. 290 — pokračování přehledu příspěvků. Na pravém okraji sloupcové záhlaví „C.M. / f | xr". Horní nadpis: „[Přehled] v roce 1843 učiněných [příspěvků / hotovostí]".]
Darované [složené] zlaté [příspěvky] od:
| [dárce] | C.M. f/xr |
| Jeho knížecí arcibiskupské Milosti [?] (viz strana 325) | 50 |
| [?] pan prelát [?] a [konzistorní rada?] | 120 |
| [?] [Lichtner?], probošt v Mariánských Lázních [Mariaschein] | 200 |
| [k. úřad?] v Lichtenštatu [Lichtenstadt / Hroznětín?] | 25 |
| [?] [klášter?] [?] kláštera Osek [Ossegg?] | 20 |
| [?] [šťastný?] [premonstrátský klášter?] [v] Praze | 10 |
| [?] [hutní hejtman / Pfannenmeister?] v Lichtenštatu | 10 |
| [?] [hutní mistr / Hüttenmeister] v [Aloisově / Aichau?] | 10 |
| [?] [úředník / Amtsverwalter] v [Hochwald?] | 10 |
| [?] [farář / Pfarrer] z [Leibitschgrund / Libá?] | 10 |
| [?] [farář / Pfarrer] z Karlových Varů [Carlsbad] | 5 |
| [?] [farář / Pfarrer] ze Schönfeldu [Krásno?] | 1 |
| [?] majitelé porcelánové továrny [k. priv. Porzellanfabrik] | 200 |
| paní [Lippertová], manželka zesnulého [pana Lipperta?] | 90 |
| [?] majitelé porcelánové továrny [?] | 156 |
| [?] továrními dělníky [Fabriksarbeitern?] | 34 / 7 |
| [pan/farnost?] [?] [k Větřní / zu Wind?] | 100 |
| [?] [obecní pokladna / Gemeindekasse] | 100 |
| [?] [bratrská/cechovní pokladna / Bruderkasse?] | 100 |
| [?] [vdovám a sirotkům / Waisen und Wittwen?] | 26 |
| [?] [hutní cech / Hütten-Zeche?] | 15 |
| [?] [horní cech / Berg-Zeche?] | 15 |
| [?] [několik?] [?] | 10 |
| [od] města [von der Stadt] — | 304 / 58 |
| od přifařených [obcí / eingepfarrten Dörfern] | 71 / 9 |
| z [české spořitelny / böhmischen Sparkasse?] | 28 / 38 |
| [?] [majitelé porcelánové továrny?] [na?] [Birkenhammer?] | 10 |
| S u m a | 1731 / 52 |
[PRAVÁ STRANA, str. 291. Nadpis: „[Přehled vydání] v slavkovském [Schlaggenwald] poustevním/poutním kostele [Einsiedlerkirche] / Vydané zlaté na:".]
291
| | | |
| 1. | Vápeníkovi [Kalkbrenner] Antonu Hamannovi za 12 [pytlů?] vápna k vybílení kostela | [?] |
| 2. | Zednickému mistru za práci [na bílení] | [?] |
| | Pozn.: Veškeré potřeby k bílení, totiž: dřevo a [latě?], žebříky a [bidla?] k lešení, vápno, [sádra?], [?] a [štětce?] k bílení byly mistrovi [poskytnuty], a [bylo mu?] [podle?] [vlastního rozpočtu?] [vyplaceno] 120 f C.M. za práci na bílení. | |
| 3. | Klempíři [Zinngießer?] Jos. Knieschkovi za vyčištění a vyleštění [pozlacení?] svatostánku [Tabernakelu] — | [?] |
| 4. | Klempíři Herm. Theilerovi za čištění a leštění 2 [svícnů Sanctus / Sanctus-Leuchter] — | [?] |
| 5. | Klempíři Petru Rauschovi za čištění a leštění 2 [lamp postranního oltáře / Seitenaltar-Lampen] — | [?] |
| 6. | Klempíři [Plumberovi?] Ant. Krausovi za 5 nových [lampových [?]] — | [?] |
| 7. | Zámečnickému mistru Ant. Jungwaldovi za [?] [?] [na oltářích] — | [?] |
| 8. | Malíři Václavu Hawmannovi *) — | [?] |
| 9. | [Různá / všeobecná?] vydání — | [?] |
| | S u m a | [?] |
*) Z tohoto obnosu cca 1488 f C.M. [bylo] na základě protokolu z 11. května 1843 [zadrženo] 148 f 48 xr [komisí?], a [tyto] budou teprve po uplynutí [času?] vyplaceny, [pokud] se do té doby výzdoba [osvědčí] a jako [dobře provedená] [potvrdí].
Pokračování níže, strana 32[?].
[LEVÁ STRANA, str. 292. Nadpis: „Pokračování roku 1843" [Fortsetzung des Jahres 1843].]
[Léto roku 18]43 bylo spíše stále suché a teplé; potom se [strhly] [bouřky] [Regengewitter] a [?] bylo zvlhčeno [?] dešťovými přeháňkami a [?].
Na 4., 5. a 6. července [byly konány] modlitební hodiny [Gebetsstunden], aby [Bůh dal] příznivé počasí ke sklizni a svezení polních plodin. A Bůh [vyslyšel naše prosby?]; neboť učinil rok bohatým na obilí a [dal] [?] k [chlebu] [Brot] — od [?] do 24. [srpna/září?] — [a takové] počasí, že jsme [sklizeň?] [provedli?] velmi [zdařile / schön].
[Sklidili jsme] sice [obilí] z jedné [kopy / Schock] [méně?] než [obvykle?]; avšak protože jsme ve [snopech / Schober?] alespoň [tolik?] [naskládali?] jako [jindy?], dostali jsme [zrna?] přesto neméně, zato [více?] [slámy?] než [jindy?].
A poněvadž na píci [Viehfutter?] není [letos] nedostatek [Überfluss?], [?] [dobytek?]; takže jsme [obilí?] [svezli?] [pod střechu?] přes [?] [polní vozy / Feldwagen]; [práce] na svozu [trvaly?] od [?] [září] až do dne 19. října [a počasí] [?] nepršelo [?]. Velmi [musíme] [děkovat?], že nám [Bůh] [v této] sklizni [tak příznivé?] počasí [daroval] [?]!
[Aby?] [se] vše [náležitě?] uvedlo [?], [můžeme] [říci?] [?], [že rok 18]43 [smí] být po právu zařazen mezi [požehnané roky]; [byl] bohatý i na chléb, neboť [?] [bochník] chleba o 5 librách, [který] dříve [stál více?], nyní [stál] jen [?] 3 krejcary konv. mince [?].
[Tak?] [zlevní?] vše [zboží / Wesen]; [doklad] o tom je [následující]:
[PRAVÁ STRANA, str. 293.]
293
Minulý rok (1842) byl velmi suchý [rok]; louky a pole vydaly málo píce [Futter]. Proto museli lidé svůj dobytek [prodávat], a často jej za nepatrné peníze [rozprodat?]; [krávy] vůbec nemohli udržet, protože [jim] chyběla [píce / Futter].
Letos (1843) je [rok] úrodný, na píci bohatý; lidé mohou svůj [za málo let zmenšený?] stav dobytka opět [doplnit]; proto [pro ně] není snadné [prodat?] kus dobytka, a [chtějí-li] jej přece [prodat], musí [jim být] zaplaceno dvojnásobnými penězi; proto nemůže být maso laciné. Nyní stojí 1 libra hovězího masa 9 krejcarů a 1 libra [vepřového?] masa rovněž 9 krejcarů konvenční mince.
Psáno dne 19. října 1843.
Ostatně byl celý [podzim?] [Herbst] [krásný] a málo studený; ještě při nástupu [zimy?] [bylo počasí mírné?]; [ještě?] 25. listopadu [byl] [pěkný?] den, takže [?] [pukaly?] [pupeny?] [Knospen?], a [?] svěže zelenaly [?], jako za nejkrásnějšího [jara?]. Pokračování strana 300.
V tomto roce bylo ve slavkovské [Schlaggenwald] [farnosti] jen 134 pohřbů [Begräbnisse] — od roku 1837, kdy rovněž byl [suchý?] rok — nikdy tak málo, a to o 63 [pohřbů] méně oproti [obvyklým?] mimořádně suchým rokům, kdy [umíralo] více [lidí?], [než jak?] [?] ...
[LEVÁ STRANA, str. 294. Závěr nadpisového/věnovacího bloku — záhlaví celé části:]
294
[Popis] [?] mrazu a [/nebo] [Erbauung — vzdělání / poučení / oslavy?]
[?] zesnulého pana Georga Lipperta,
[bývalého?] městského ranhojiče [Stadtwundarzt] a spolumajitele
c.k. priv. porcelánové továrny ve Slavkově [zu Schlaggenwald],
[sepsáno] P. [páterem] Karlem [Tschernerglem?]
dne 7. prosince 1843.
[Následuje text — eulogie / nekrolog.]
... [zbožní?] posluchači!
[?] u nás nejsou [příjemné?] [pozemské?] [?], [jež bychom] [?] jen pro [?]; avšak je-li [zemřel] velký muž — velký dobrodinec [svých] [bližních?], je [to] pro [každého?] [bolestné?]; tím spíše, mluví-li se ke [své] obci o něčem vzdělávajícím [poučném] a útěšném. [A] tak [chci] o zesnulém [panu] Lippertovi [říci něco] vzdělávajícího a útěšného:
[Georg] Lippert se narodil [roku] 1771, a byl tedy 5. prosince 1843 [stár] 71 let, 11 měsíců a [19] dní.
[Po celá léta?] byl [pilným?] [člověkem?] [?] a vykonával své řemeslo [Wundarzt — ranhojič] s [takovou] svědomitostí, že, [když] [komu?] [vydělal?] [?], [tomu?] tak [ochotně?] [?]; [a v?] lékařství [byl] často [poslední nadějí?] [?], [když?] [si nikdo jiný nevěděl rady?]; [byl] [chudým] [vlídný?], a [nikdy?] [?] [neodepřel?] život [?], [jenž?] [jim?] [smrtí?] [hrozil?]. [Pro to] mu mnozí [vděčili?] [za svůj?] život, [otec] a [...]
[PRAVÁ STRANA, str. 295.]
295
... [a] přinesl [tím] [/ daroval] [štěstí] do nesčetných [rodin?] — život, radost a blaženost — [jež] [by jinak] [?] v neštěstí a smutku [byly utonuly].
Po nějakém čase — v roce 1808 — obrátil se [/přidružil se] ke zdejší porcelánové továrně [jako spolumajitel?], a [svým rozhledem], svou pílí, svou přesností, s nimiž [?] [půjčil?] [/ přispěl?], [pozvedl?] zdejší porcelánovou továrnu [/ závod] [vzhůru], takže slavkovský [Schlaggenwald] porcelán [?] [předčil] [jiné?], a [— abych neřekl příliš —] [byl?] [vyhledáván?]; [neboť] [kdosi?] [?] v jednom časopisu svého národa [?] uvedl pod rubrikou: „Co má [Německo / Rakousko?] [pozoruhodného / Merkwürdiges]", mezi jiným i slavkovský porcelán. — A tak [je] [zásluhou?] pana Georga Lipperta, [jenž] po 35 let [působil?] v našem městě, [že] [více než] 100 rodin po tolik let [získalo] [pracovní] výdělek a chléb.
Avšak [také?] byl od Boha [požehnán?] ...
[LEVÁ STRANA, str. 296 — pokračování eulogie na Georga Lipperta.]
... [dal] Bůh [tato] dobrodiní, [jak] jsme si to dobře zasloužili [?]; neboť [se] [přec] [?] po 21 let [nestaralo?] [?] o [?] [vydělané?] [zlaté]; [?] [?] [toho roku?] totiž měli na sobě [?] [?] [pociťovat?] [bídu / Leiden?], a museli [?] [strpět?] útrapy [Leiden].
[Proto?] [poznáváme?], že [máme] [se obrátit?] s celou [oddaností] [Ergebung] k [nám?] [?], [a] že po tomto [pozemském životě] [následuje ještě] druhý [život], kde Bůh každému [přesně] [odplatí]. To není [?] [...]; to je [jistota / Gewissheit]; neboť o tom [?] [zesnulý?] velmi [moudře?], když pravil: [?] — a [ne jinak] než o nějakém [usnutí / Hinscheiden] [?] mluvil [zesnulý?] o smrti —; [a] tu [nemám] [již] [nic jiného?], než to jediné: Milujte se [vespolek?], [vy] lidé, jako jsem [byl] [já?] [?] [...] [budu?] [milovat?] svého [Otce / Boha] [?], [a] [?] k němu [přijít], a u něho [?].
[To?] [budiž?] nyní naší útěchou u hrobu [zesnulého] pana Georga Lipperta. [Odešel] k [Otci]; a [?] [celý] [svůj] život pro [své] [bližní?] [...]
[PRAVÁ STRANA, str. 297.]
297
... [jaký?] [člověk?] byl, a [tak] [dobře, jak?] [bylo?] [...], tak [jej] [nechceme?] zpět [volat / zurückwünschen], [neboť jest] v krásnějším světě a v lepších [poměrech] než [zde]; a [?] [?] vespolek [opět?] [...], [aniž] [bychom] byli [bolestně] odloučeni; [u milujícího] a [vzdělávajícího?] [Ježíše?] [...], [jenž] [si jej?] k [Otci / Bohu] [povolal], když pravil: „[?] [...] a [vás?] [opět spatřím?]; nyní [?] [se vás ujme?], a [žádný] [vás] [ode mne?] [neodejme?]". Amen!
(Pokračování strana 306.)
[Nový dokument — opis úředního dekretu:]
Dekret / Praes. [?] N.E. [?]
na zdejší kostelní účtárnu [Kirchenrechnungsstelle?].
Na základě vysokého c.k. zemského [gubernálního] nařízení ze dne 7[?] [?] 1843, č. 73293, a c. krajského úředního výnosu [Intimat] ze dne [?] února 1843, N.E. 1172, se [témuž / účtárně] ukládá [/ povoluje]: poplatek [?] ze 7 f na 12 f víd. měny [W.W.] povolen [?]; [roční?] vydání za pečení hostií [Hostienbacken] v obnosu 10 f 17 xr víd. měny pro [farní/děkanský kostel?] [Pfarrkirche?], 1 f 43 xr víd. měny pro [špitální / poutní kostel?] a pro [poutní kostel?] [?], dohromady 12 f víd. měny. — [Co se týče?] [?] [mistra?] jak pro správu [za rok] 1842, tak i pro budoucí dobu [se má vésti / zúčtovati?] [...]
Od magistrátu k. horního města Slavkova [Schlaggenwald].
G. Neubauer [?] [a další?]
[Levá strana, s. 298 — okrajová poznámka: „1843. Dva nejpřednější zdroje obživy pro Slavkov — hornictví a soukenictví (výroba sukna) — téměř zcela zanikají. 1. Hornictví jde špatně."]
V uplynulých letech, kdy cínový důl i soukenictví byly dva nejpřednější zdroje obživy pro Slavkov (srov. s. 133):
1. Cínový důl nyní stále více upadá. Sice se zde ještě nachází cín — zdejší [hlavní žíla?] dává v dobrém roce na 300 centnýřů; avšak cín má malý odbyt a klesá z jedné doby na druhou v ceně — v současnosti platí 1 centnýř jen 47 zlatých konvenční mince. Vzhledem k tomu, že v dnešní době chléb, dřevo i železo i vše, čeho horník a jeho [rodina?] potřebuje, je tak drahé, sotva se [dobývání cínu] vyplatí.
Cín lze sice prodat zdejšímu [horními úřadu?]; za každý centnýř se k.k. horní pokladně ve Vídni dává 42 zlatých konv. mince hotově, a navíc — je-li cín odeslán do Vídně — ještě na každý centnýř 5 zlatých konv. mince příplatku, tedy celkem za každý centnýř 47 zlatých konv. mince. Avšak v současnosti leží 1700 centnýřů cínu ve zdejším k.k. skladišti nezužitkováno; a od roku 1844 nemá být žádný příplatek navíc vyplácen. Kdyby tato hotová výplata i tento [příplatek?] skutečně ustaly, klesla by cena cínu ještě více a hornictví by zcela zaniklo, a tím by více než 100 rodin pozbylo práce a výdělku.
2. Téměř ještě hůře než hornictví jde [soukenictví —]
[Pravá strana, s. 299 — okrajová poznámka: „2. Soukenictví jde špatně. 1843."]
...soukenictví (výroba sukna). Dříve chudí lidé vlnu česali a předli a soukeníci z toho tkali své sukno; a tak měli oba práci i výdělek. Avšak v dnešní době se téměř všechna vlna nechává předat cizími stroji a také cizinou zpracovává, takže zdejší chudí nemají co příst a zdejší soukeníci nemají co tkát.
Soukeníci by sice mohli stroje pořídit a vlastnit, ale poněvadž se zde tká jen [úzké?] sukno ([?] zvané), museli by si pořídit jen pro slabé sukno [vhodné?] tkalcovské stroje, a mezi tím — neboť na soukenickém stroji [stojí 24 zlatých konv. mince?] [text na okraji řádku nečitelný], na [?] stojí, a kdyby pak nějaký [?] [?], nevěděli by, kde a komu by je odbyli.
Proto je zde ještě jen několik dobře situovaných soukenických mistrů. Tito drží řemeslo sami pro sebe; ostatní u nich pracují jako tovaryši, dostávají od nich ony [slabé soukenické stroje?] a [strojní?] sukna [k tkaní?], neboť na takzvaném [širokém?] stavu pracují na jednom kuse 14 až 18 pracovních dnů, dostávají za to [3 zlaté 12 krejcarů?] konv. mince mzdy, a jsou ještě rádi, že takovou práci mají; ostatní totiž — jak řečeno — nemají žádnou práci.
[Verš dole na pravé straně:]
Nejde to tak, jak by mělo,
bída je ve Slavkově,
ale jak má být, tak ať je,
Boží řízení je požehnání. —
[Na stránce nejsou žádné fotografie.]