Nový týdenní trh, výsadba ovocných stromků a ničivá bouřka
Stránka popisuje tři události z roku 1839 v Horním Slavkově: povolení dalšího týdenního trhu v úterý, výsadbu 400 ovocných stromků u střelnice a silnou bouřku 1. června, která způsobila škody za 3000 zlatých.
Vysokým guberniálním nařízením ze dne 21. února 1839 (č. 1821) byl městu Hornímu Slavkovu povolen další týdenní trh, a to v úterý. Od té doby se tak konaly týdenní trhy s potravinami (viktuáliemi) v úterý i v sobotu, přičemž v sobotu probíhal také obilní a dobytčí trh.
V roce 1839 bylo u střelnice (Schießstätte), při takzvané hejtmanské louce (Hauptmannswiese) a na ní, vysazeno 400 kusů ovocných stromků.
Dne 1. června 1839 se přihnala silná bouřka s deštěm, která trvala dvě hodiny. Nejenže rozervala cesty, zpustošila pole a zanesla louky bahnem, ale především způsobila škodu na mlýnských zařízeních a na náhonu ve výši 3000 zlatých konvenční mince.
Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)
Vysokým guberniálním nařízením ze dne 21. února 1839 (č. 1821) byl městu Hornímu Slavkovu povolen [další] týdenní trh v úterý, takže nyní jsou v úterý a v sobotu týdenní trhy s potravinami (viktuáliemi) a v sobotu je také obilní a dobytčí [?] trh.
V roce 1839 bylo 400 kusů ovocných stromků [?] vysazeno u střelnice (Schießstätte) při tzv. hejtmanské louce (Hauptmannswiese) a na ní.
Dne 1. června 1839 přišla silná, dvě hodiny trvající bouřka s deštěm, která nejen rozervala cesty, zpustošila pole a zanesla bahnem louky, nýbrž zejména na mlýnských zařízeních a na náhonu [?] způsobila škodu 3000 zlatých konvenční mince.
Stránka zachycuje rok 1839 ve Slavkově: silnou bouřku poškozující hráze potoka, opravu kaple sv. Josefa i obnovu osmi obrazů v kostele sv. Anny (s podrobným vyúčtováním nákladů), povolení druhého dobytčího trhu a výsadbu ovocných stromů podél potoka. Dále obsahuje obligaci na 100 zlatých vypůjčených kovářem Andreasem Ecklem ve prospěch deseti zdejších domácích chudých (později přeměněnou na nadaci), nadační list pro zdejší špitál na základě testamentu Johanna Christopha Carla Wenzla z roku 1762, a končí modlitbou na Nový rok 1840.
Silná bouřka
Dne 1. června 1839 se přehnala silná bouřka, která trvala dvě hodiny. Rozvodnila potoky, zničila pole a poškodila vinice, a hlavně způsobila na hrázích zdejšího potoka (Flöbachu) škodu odhadnutou na více než 3000 zlatých konvenční měny.
Oprava kaple sv. Josefa
Dne 7. června 1839 hrozilo zřícení severovýchodnímu rohu kaple sv. Josefa. Protože je kaple vyzdobena velmi krásnými freskami od dříve zde působícího slavného malíře, patrně jménem Dollhopf, bylo by velkou škodou nechat ji spadnout. Hroutící se roh se proto nechal strhnout a znovu vyzdít. Práce stála (kromě jednoho dne, který nebyl vyúčtován) 45 zlatých konvenční měny. Vyúčtování zahrnovalo:
- kamenickou práci — 3 zl 12 kr
- čtyři kamenné kusy (patrně) — 4 zl 12 kr
- obstarání potřebného dříví — 12 kr
- 200 kusů cihel — 2 zl 6 kr
- tři sudy vápna po 4 zlatých — 12 kr
- náklady na práci od 5. do 29. srpna, tedy za 20 pracovních dnů: tovaryšům zedníkům 8 zl 48 kr, zednickým učedníkům 6 zl 54 kr, nádeníkům 5 zl 6 kr, truhláři 1 zl 44 kr, zámečníkovi 36 kr a další položka 22 kr
Celková suma činila 45 zlatých.
Povolen druhý dobytčí trh
Na základě c. k. dvorského nařízení ze dne 21. února 1839, č. 1821, byl městu Slavkovu povolen druhý výroční dobytčí trh, a to v úterý. Nyní se tedy dobytčí trhy konají v úterý a v pondělí, přičemž v pondělí bývá zároveň i obilní trh.
Vysázeny ovocné a jiné stromy podél potoka
V roce 1839 bylo podél potoka a přilehlé cesty vysázeno 400 stromů, převážně ovocných, částečně i jiných druhů.
Obnova osmi velkých obrazů ve slavkovském kostele sv. Anny (1839)
C. k. dvorským nařízením ze dne 3. prosince 1835, č. 58126, bylo zdejšímu magistrátu uloženo nechat obnovit osm velkých starých obrazů (popsaných dříve na str. 47) v kostele sv. Anny, které jsou mistrovskými díly malířského umění.
Dne 12. října 1839 se přihlásil akademický malíř ze Schwarzburgu, patrně jménem Adolfstadt, který se zavázal obrazy dobře obnovit. Za práci žádal 64 zlatých konvenční měny a slíbil dílo s Boží pomocí dokončit do tří týdnů k úplné spokojenosti. Po předchozí zkoušce mu byla práce zadána a on ji šťastně dokončil 6. listopadu 1839.
Vyúčtování znělo takto:
- umělci celkem (64 + 5 zlatých) — 69 zl
- potřební nádeníci — 3 zl 20 kr
- truhláři za sundání obrazů — 48 kr, za jejich znovuzavěšení — 2 zl 24 kr
- zámečníkovi — 1 zl
- kováři za 12 kusů nových závěsů na obrazy — asi 5 zl 3 kr, za tři kusy polovičních hřebů — 27 kr
- lidem, kteří obrazy snesli dolů a opět vynesli nahoru — asi 7 zl 22 kr
- znalci z Lokte, který práci posoudil, za výlohy — 2 zl
Celková suma činila 91 zl 24 kr.
Odkud se ale vzaly tyto peníze? Dobrovolnými sbírkami se sešlo 59 zl 21 kr, církev přispěla 10 zlatými, a jistý nejmenovaný dárce doplatil zbývajících 22 zl 3 kr. Dohromady se tak sešlo potřebných 91 zl 24 kr.
Obligace na vypůjčených 100 zlatých konvenční měny ve prospěch deseti zdejších domácích chudých (1839)
Manželé Andreas a Anna Ecklovi, kovář a jeho žena, tímto stvrzují, že si od zdejšího faráře pana Carla Pfanagla vypůjčili 100 zlatých konvenční měny (slovy: jedno sto zlatých v c. k. dvacetníkových kusech) proti své solidární odpovědnosti. Zavázali se tuto částku úročit pěti procenty a úroky ve výši 5 zlatých konvenční měny každoročně o letnicích splácet, počínaje druhým svatodušním svátkem roku 1841. Farář se zároveň zavázal tyto úroky každoročně o letnicích – kdy bývá mezi chudými lidmi největší nouze – rozdělit ve prospěch zdejších domácích chudých tak, aby s vědomím slavného magistrátu obdrželi dvacet krejcarů konvenční měny.
K zajištění kapitálu i závazku zastavili manželé Ecklovi podle gruntovní knihy (K. 3, fol. 350 p. v., N. I. fol. 220 p. v. a Z. 3 fol. 277 p. v.) své nemovitosti, totiž půl jitra pole č. top. 1230 a dům č. p. 268 se zahradou a zahrádkou č. top. 404 a 405, se všemi právy a povinnostmi. Bylo dohodnuto, že pokud by kapitál po předchozí čtvrtletní výpovědi nesplatili, nebo neodvedli včas roční úroky, měl být farář oprávněn dát tyto zastavené nemovitosti soudně prodat, aby se uhradil kapitál i úroky – v souladu s patentem ze dne 18. října 1792, § 4. Farář mohl obligaci i bez vědomí a souhlasu dlužníků kdykoli na jejich náklady nechat zapsat do zdejší městské knihy.
Listina byla podepsána ve Slavkově dne 19. listopadu 1839: Andreas Eckl, mistr kovářský, jako dlužník; Anna Ecklová jako dlužnice (podepsána znamením ruky); dále jako svědci Josef (jméno nejisté) a Anton Bauer.
Vklad tohoto úpisu a jeho pozdější výmaz v gruntovní knize (K. 3 fol. 350 p. v., N. I. fol. 220 p. v. a Z. 3 fol. 277 p. v.) povolil magistrát královského horního města Slavkova dne 10. ledna 1840. Obligace byla vložena do obligační knihy N. I. fol. 236 p. v. a 237 a následně vymazána z gruntovní knihy.
Nadace pro domácí chudé (1839)
Po smrti výše uvedeného faráře přešla tato obligace do vlastnictví zdejších domácích chudých tak, že slavný magistrát měl spolu s tehdy úřadujícím farářem rozdělovat úroky každoročně o letnicích mezi deset domácích chudých výše popsaným způsobem, a samotný kapitál zachovat v jejich prospěch (případně jej zapůjčit jistějšímu dlužníkovi). Obligace byla předána k uschování. Odkaz na pokračování je na straně 270 a dále.
Zapsal farní úřad ve Slavkově dne 16. dubna 1840, Carl Pfanagl, farář.
Dodatek – Každému, co mu náleží
Tuto částku 100 zlatých konvenční měny, zapůjčenou deseti domácím chudým, darovala dne 28. října 1841 paní Theresia Pötzlová, vdova po měšťanovi, a uložila faráři, aby ji výše popsaným způsobem rozdělil a její jméno učinil známým i po její smrti. Zapsal farní úřad ve Slavkově dne 29. října 1841, C. Pfanagl, farář.
Nadační list pro zdejší špitál na základě Wenzlova testamentu (1839)
Podle špitální nadační knihy (str. 77) odkázal pan Johann Christoph Carl Wenzl, bývalý městský komorník, v roce 1762 zdejšímu špitálu fundaci pro osm chudých ke cti Boží Matky v královském horním městě. Účelem bylo, aby se ze splatných úroků do špitálu přijalo více chudých a aby pomoc dostali i chudí mimo špitál. Nadační list byl sepsán slavným magistrátem v roce 1839 a potvrzen c. k. zemským úřadem dne 24. prosince 1839, č. 53877. Je zapsán v nadační knize na straně 104.
Podle tohoto nadačního listu měli počínaje 1. lednem 1840 dostávat ze splatných úroků obdaření chudí ve špitálním domě denně 8 krejcarů konvenční měny, a chudí mimo špitální dům týdně 7 krejcarů konvenční měny. Srovnej stranu 319.
Špitální nadace se v té době nacházely v domě č. 9, a mimo dům v domě č. 87.
Poznámka: Tomuto lidumilovi se sice dosud nedostalo žádného zvláštního pomníku vděčnosti, ale na tom nezáleží – svou dobročinností se sám navždy stal Slavkovským nezapomenutelným. Následuje citát ze Žalmu 111, verš 9: „Rozdělil, dal chudým, jeho spravedlnost trvá navěky.“
Modlitba na Nový rok 1840
Stránka pokračuje modlitbou adresovanou Bohu Otci, který stvořil, vychoval, ochraňoval a žehnal lidem – na konci roku mu lidé děkují za vše, co jim dal, a prosí o pomoc do roku příštího.
V části díkůvzdání se děkuje za život a zdraví, za matku a přátele, za potravu a obživu, za ochranu a pomoc, i za to dobré, co člověk v krátkozrakosti ještě ani nedovede ocenit jako dobrodiní – a za jazyk, hlavu i srdce, jimiž lze děkovat.
V části prosby se vyjadřuje důvěra, že Bůh, který v uplynulém roce tolik vykonal, neopustí lidi ani v roce novém. Je vzýván jako opatrovník vdov, otec sirotků a těšitel opuštěných, jenž hledí na všechny kraje a žehná každé rodině.
Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)
[Levá strana, s. 214]
[Okrajová poznámka:] 1839. Silná bouřka.
Silná bouřka
Dne 1. června 1839 se strhla silná, dvě hodiny trvající bouřka, která nejen rozvodnila potoky, zničila pole a poškodila vinice [?], nýbrž způsobila zejména na hrázích našeho potoka [Flöbach] takovou škodu, že byla odhadnuta na více než 3000 zlatých konvenční měny.
[Okrajová poznámka:] 1839. Oprava kaple sv. Josefa.
Oprava kaple sv. Josefa
Dne 7. června 1839 byl severovýchodní roh kaple sv. Josefa blízko zřícení. Protože je tato kaple vyzdobena velmi krásnými freskovými malbami od dříve zde působícího slavného malíře Dollhopfa [?], byla by bývala velká škoda, kdyby se ji bylo nechalo spadnout. Aby se tomu zabránilo, nechal se hroutící se roh strhnout a znovu vyzdít. To stálo, kromě jednoho dne neúčtovaného [?], 45 zlatých konvenční měny, totiž:
[účetní tabulka, sloupce zlatý / krejcar:]
za kamenickou práci — — — 3 zl 12 kr
za 4 kamenné [?] — — — 4 zl 12 [?] kr
za obstarání potřebného dříví — — — 12 [?] kr
za 200 kusů cihel spolu s [?] — — — 2 zl 6 kr
za 3 sudy vápna po 4 [zl] — — — 12 [?] kr
Náklady na práci od 5.–29. srpna, tj. za 20 pracovních dnů:
tovaryšům zedníkům — — — 8 zl 48 kr
zednickým učedníkům — — — 6 zl 54 [?] kr
nádeníkům [Handlangern] — — — 5 zl 6 [?] kr
truhláři — — — 1 zl 44 kr
zámečníkovi — — — [?] 36 kr
[?] — — — [?] 22 kr
Suma 45 [zl] —
[Okrajová poznámka dole vlevo:] 1839. Povolen druhý dobytčí trh.
Na základě c. k. dvorského nařízení ze dne 21. února 1839 č. 1821 byl městu Slavkov [Schlaggenwald] povolen druhý výroční dobytčí trh v úterý [?]; tak jsou nyní v úterý a v pondělí [?] dobytčí trhy, a v pondělí je také [?] a obilní trh [?].
[Okrajová poznámka dole vlevo:] 1839. Vysázeny ovocné a jiné stromy podél potoka.
V roce 1839 bylo zasazeno 400 [?] ovocných stromů, zčásti jiných stromů, podél potoka [Schwarzbach?] a podél [?] cesty [?].
────────────────────────────
[Pravá strana, s. 215]
[Okrajová poznámka:] Obnova 8 velkých obrazů ve slavkovském [Schlaggenwald] kostele sv. Anny. 1839.
Obnova osmi velkých obrazů ve slavkovském kostele sv. Anny
1839
C. k. dvorským nařízením [?] ze dne 3. prosince 1835 č. 58126 [?] bylo zdejšímu magistrátu uloženo, aby nechal obnovit 8 velkých starých obrazů (popsaných výše na str. 47) v našem kostele sv. Anny, jež jsou mistrovskými díly malířského umění.
Dne 12. října 1839 se zde přihlásil [?] akademický malíř ze Schwarzburgu, Adolfstadt [?], který se zavázal tyto obrazy dobře obnovit, žádal za tuto práci 64 zlatých konvenční měny a slíbil zároveň dílo s Boží pomocí ve 3 týdnech k úplné spokojenosti dokončit.
Po předchozí zkoušce mu byla tato práce zadána, a on ji šťastně dokončil dne 6. listopadu 1839. Vyúčtováno bylo: [tabulka zl / kr:]
umělci 64 [zl] + 5 [zl] dohromady — 69 [zl] —
za potřebné nádeníky [?] — 3 zl 20 kr
truhláři za sundání obrazů — [?] 48 kr
— za znovuzavěšení týchž — 2 zl 24 kr
zámečníkovi — 1 [zl] —
kováři za 12 kusů nových závěsů obrazů — [?] 5 [zl] 3 [?] kr
za 3 kusy polovičních hřebů [?] — [?] 27 kr
lidem, kteří obrazy dolů snesli a opět nahoru vynesli — [?] 7 [zl] 22 kr
znalci [Kunstverständigen] z Lokte, který práci hodnotil [prüfte], za výlohy [?] — 2 [zl] —
Suma — 91 zl 24 kr
Avšak odkud se vzaly tyto peníze?
Dobrovolnými sbírkami se sešlo — 59 zl 21 kr
Církev k tomu přispěla — 10 [zl] —
Jistý nejmenovaný zaplatil zbývající [?] — 22 zl 3 kr
Takže se sešlo na potřebných — 91 zl 24 kr
[Levá strana, s. 216]
[Okrajová poznámka:] 1839. Obligace na vypůjčených 100 zl konv. měny ve prospěch 10 zdejších domácích chudých.
[Razítko: 15 kr kolek]
Obligace
My níže podepsaní manželé [?] — kovář [Schmied] Andreas a Anna Ecklovi — tímto pro každého vyznáváme [?], že jsme od zdejšího faráře p. Carla Pfanagla dnešního dne 100 zl konv. měny, slovy: jedno sto zlatých konvenční mince v c. k. dvacetníkových kusech, proti naší solidární odpovědnosti [?] vypůjčili, s podmínkou, že je [?] budeme úročit pěti procenty, a tyto úroky po 5 [zl] konv. měny každoročně o letnicích — a to počínaje 2. svatodušním svátkem [?] 1841 — splácet, protože se farář zároveň zavazuje [?] tyto úroky každoročně o letnicích — kde obvykle bývá největší nouze mezi chudými lidmi — ve prospěch zdejších domácích chudých [Hausarmen] tak rozdělit [?], že se s vědomím slavného magistrátu [?] mezi tytéž rozdělí dvacet krejcarů [?] konv. měny.
K zajištění tohoto kapitálu i [splnění] závazku zastavujeme [?] našemu listu [?] dle gruntovní knihy [Lehensbuch] K. 3, fol. 350 p. v. [a] N. I. fol. 220 p. v. a Z. 3 fol. 277 p. v. stávající reality [?], totiž: ½ jitra [Tagwerk] pole N. Top. 1230 a dům N. C. 268 spolu se zahradou a zahrádkou N. Top. 404 a 405 se všemi právy a povinnostmi [?] s tou výhradou [?], že kdybychom tento kapitál po předchozí čtvrtleté výpovědi nesplatili [?], nebo 5 letošních úroků [?] v určenou dobu neodvedli, má farář být oprávněn [?] naše výše jmenované do hypotéky vložené reality dát soudně prodat [?], aby k zaplacení kapitálu i úroků přišel; pročež se podrobujeme i následkům [?] vyššího [?]
────────────────────────────
[Pravá strana, s. 217]
[Okrajová poznámka:] Obligace na vypůjčených 100 zl konv. měny ve prospěch 10 zdejších domácích chudých. 1839.
... patentu ze dne 18. října 1792 § 4; rovněž může farář tuto obligaci bez našeho vědomí a souhlasu kdykoli na naše náklady do zdejší městské knihy [Stadtbücher] vepsat [intabulovat] dát.
Na potvrzení toho připojujeme [?] své vlastnoruční podpisy [?] a podpis dvou svědků.
Slavkov [Schlaggenwald] dne 19. listopadu 1839.
Andreas Eckl, mistr kovářský [Schmiedemeister], dlužník
+++ [znamení ruky] Anna Eckl[ová], dlužnice
tíž jako dlužníci — a též Josef [?] jako svědek, [a] Anton Bauer jako svědek
Intabulace [vložení do knih] tohoto úpisu a téhož vymazání v gruntovní knize K. 3 fol. 350 p. v., N. I. fol. 220 p. v. a Z. 3 fol. 277 p. v. ku zachování farního představenstva [?] se povoluje. — Od magistrátu král. horního města Slavkova [Schlaggenwald] dne 10. ledna 1840. [podpis] za purkmistra [?]
Vloženo do obligační knihy N. I. fol. 236 p. v. a 237 a vymazáno v gruntovní knize [Lehensbuch] K. 3 fol. 350 p. v., N. I. fol. 220 p. v. a Z. 3 fol. 277 p. v.
[Okrajová poznámka:] Nadace pro domácí chudé [Hausarmen-Stiftung]. 1839.
Po smrti výše uvedeného faráře je tato obligace ve vlastnictví zdejších domácích chudých takovým způsobem, že slavný magistrát má s respektivním [?] a v té době úřadujícím farářem úroky 10 domácích chudým každoročně o letnicích výše řečeným způsobem rozdělit, a kapitál sám ku prospěchu domácích chudých zachovat (případně jistějšímu dlužníku [?] zapůjčit), neboť [?] záruka výše jmenovaných slavnému magistrátu [?] ... povědomá [?], pročež se tato obligace předává k uschování. Viz stranu 270 ff.
Farní úřad Slavkov [Schlaggenwald] dne 16. dubna 1840. Carl Pfanagl, farář.
Každému, co mu náleží!
Toto 10 domácím chudým zapůjčených 100 zl konv. měny zde dne 28. října 1841 darovala [?] paní Theresia Pötzl[ová], vdova po měšťanu [?], a faráři uložila, aby je výše řečeným způsobem rozdělil a její jméno ještě nyní [?] i po její smrti známým učinil [?]. Farní úřad Slavkov [Schlaggenwald] 29. října 1841. C. Pfanagl, farář [?].
[Levá strana, s. 218]
[Okrajová poznámka:] 1839. Sepsán nadační list pro zdejší špitál na základě Wenzlova testamentu.
Nadační list
je pro zdejší špitální nadaci na základě testamentu J. C. K. Wenzla z roku 1762 sepsán slavným magistrátem v roce 1839
Dle špitální nadační knihy [Kirchenfundationsbuch] str. 77 odkázal pan Johann Christoph Carl Wenzl, bývalý městský komorník [Stadt-Kämmerer], v roce 1762 zdejšímu špitálu — fundaci 8 chudých k poctě Boží matky, sv. Boží Matky [?], v král. horním městě [Bergstadt] [?] — k tomu konci [?], aby se ze splatných úroků [?] do tohoto domu přibralo více chudých do špitálu, a aby i chudým mimo špitál se [pomoc] dostalo [?]; avšak co se v tomto ohledu týče tohoto nadačního listu, byl dne [?] 1839 slavným magistrátem sepsán a c. k. zemským úřadem [Landesstelle] potvrzen dne 24. prosince 1839 č. 53877 [?]; zapsán je tento nadační list v nadační knize [?] str. 104.
Dle tohoto nadačního listu obdrží počínaje 1. lednem 1840 ze splatných úroků obdařených 8 chudých u zdejší špitální nadace ve špitálním domě denně 8 krejcarů konv. měny, a špitální nadace mimo špitální dům týdně 7 krejcarů konv. měny. Srov. str. 319.
Špitální nadace jsou nyní [?] v domě č. 9, a mimo dům v domě č. 87.
Poznámka
U některého lidumila [Menschenfreund] sice až do dnešního [?] dne ještě žádné poděkování [Denkmal] nestojí [?]; jenže [?] na tom také nezáleží, neboť on sám se svou dobročinností [?] Slavkovským [Schlaggenwaldnern] navždy [?] pamětihodným [?] učinil.
Distribuit, dedit pauperibus,
justitia ejus manet in saeculum saeculi.
Žalm 111, 9
────────────────────────────
[Pravá strana, s. 219]
[Okrajová poznámka:] Modlitba na Nový rok 1840.
Modlitba
na Nový rok
1840
Bože, náš Otče, jenž jsi nás stvořil [?] a utvářel, vzdělal a vychoval, ochraňoval a opatroval, a rozmanitým způsobem požehnal — zde ležíme před Tebou na konci jednoho roku, abychom Ti děkovali za všechno, za vše, co jsi nám dal; abychom Tě prosili za tolik [?], co potřebujeme — Ty, jenž jsi vše dal, vše [?] ...
(Díkůvzdání.)
Dík Tobě za život a zdraví, za matku [?] a přátele, za potravu a obživu, za ochranu [?] a pomoc! — Dík Tobě za tolik tisícero [?], co bylo každému jednotlivci [?] [k užitku?], a co může a má cítit jako Tvůj dar! Dík Tobě za tolik dobrého [?], co jako dobrodiní poznáváme, i za to, co my krátkozrací [?] ještě dobrem neuznáváme! — Dík Tobě za jazyk, hlavu [Kopf] a srdce, jež Ti děkovat mohou! — — —
(Prosba.)
Ty jsi nám dodal odvahy [Muth gemacht], Otče v nebesích, Tebe prosit o leccos [?], co si přejeme; Ty, jenž jsi v uplynulém roce tolik na nás vykonal, neopustíš nás ani v tomto roce. — Ty znáš vše, víš, co každého tíží, a čeho ten i onen potřebuje. Ty znáš vdovy, buď jejich opatrovníkem; Ty znáš sirotky, buď jejich otcem; Ty znáš opuštěné, buď jejich těšitelem [Tröster]! Nikdo není ve všech krajích [?], na nějž bys nehleděl; a v žádné rodině, kde by Tvé požehnání nebylo! Ó Ty dárce a živiteli, žehnej a živ nás všechny!