Úmrtí císaře Františka I.
Zpráva o smutečních obřadech v Horním Slavkově po úmrtí císaře Františka I. (2. března 1835) a o zveřejnění jeho závěti. Dále popisuje, jak byly kvůli smutku skromně oslaveny narozeniny nového panovníka Ferdinanda I. dne 20. dubna 1835.
Poté co Jeho Veličenstvo císař František I. dne 2. března 1835 blaženě v Pánu zesnul, zvonilo se v královském horním městě Horní Slavkov ve dnech 8., 9. a 10. března každý den v poledne od 12 do 1 hodiny všemi zvony. Ve dnech 9., 10. a 11. března se konala každý den ráno v 10 hodin smuteční mše a 11. března po ní ještě Libera a Salve Regina za zesnulého. Na pozvání z kazatelny se těchto pobožností velmi hojně účastnili farníci z města i z okolních vesnic.
Císař Ferdinand I. uložil listem knížeti Metternichovi, aby text závěti zesnulého otce vešel ve známost v celé říši. V této závěti z 1. března 1835 (§ 14) František I. děkoval svým poddaným za prokázané služby a žádal je, aby stejnou věrnost a oddanost zachovávali i vůči jeho nástupci.
Dne 20. dubna 1835, na velikonoční pondělí, byly slaveny narozeniny nového panovníka, císaře Ferdinanda I. (narozen 19. dubna 1793). Kvůli smutku za zesnulého císaře se však oslava omezila jen na církevní slavnost — slavnostní velkou mši v 10 hodin, při níž zazněla lidová hymna „Bože, zachovej nám císaře!“.
Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)
Poté co Jeho Veličenstvo císař František I. dne 2. března 1835 blaženě v Pánu zesnul, zvonilo se v královském horním městě Horní Slavkov ve dnech 8., 9. a 10. března každý den v poledne od 12 do 1 hodiny všemi zvony. Ve dnech 9., 10. a 11. března se konala každý den ráno v 10 hodin smuteční mše a 11. března po ní Libera a Salve Regina za zesnulého. Na pozvání z kazatelny se farníci z města i z vesnic velmi hojně účastnili těchto pobožností.
Císař Ferdinand I. uložil listem knížeti Metternichovi, aby text závěti zesnulého otce vešel ve známost v celé říši. V této závěti z 1. března 1835 (§ 14) děkoval František I. svým poddaným za prokázané služby a žádal je, aby tutéž věrnost a oddanost zachovávali i jeho nástupci.
Dne 20. dubna 1835, na velikonoční pondělí, byly slaveny narozeniny nového panovníka císaře Ferdinanda I. (nar. 19. dubna 1793); kvůli smutku za zesnulého císaře se však oslava omezila jen na církevní slavnost — slavnostní velkou mši v 10 hodin se zpěvem lidové hymny „Bože, zachovej nám císaře!“.
1834. E. Pscheidl opět špitálním kaplanem.
Po odchodu dosavadního špitálního kaplana pana Placida Weinbacha byl zdejší farní kaplan Karl Pscheidl na uprázdněné místo zdejším slavným magistrátem a patronem laskavě přijat a dekretem z 11. listopadu 1834 č. 1929 jmenován špitálním kaplanem u sv. Anny. Slavný magistrát a patron sice měl výsadu navrhnout jmenovaného ke konsistoriu ke schválení; vysoké konsistorium však jeho potvrzení jako špitálního kaplana odkládalo, dokud nebude uvolněno příslušné duchovenské místo. Proto bylo dekretem z 29. listopadu 1834 č. 8621 stanoveno, že u kostela sv. Anny má být podle nynějšího dekretu potvrzen a zároveň má na svém dosavadním místě jako kaplan setrvat, dokud se věc nevyřeší (pokračování viz str. 35).
1835. Vyšla Schallova „Donat“.
Schallova Donat, jež se naposledy objevila v březnu 1759, měla tehdy již 73 až 76 let od svého vzniku a je ze všech zdejších kronik jediná, jejíž průběh je z hodnověrných pramenů tak přesně znám, jak si to rok 1835 žádá. Tato Donat se v roce 1835 objevila znovu, a to dne 11. října 1835 v 8 hodin ráno (tato pasáž je v přepisu velmi nejistá).
1835. První tašková střecha ve Schlaggenwaldu (Horním Slavkově).
Až do roku 1835 nebyla ve Schlaggenwaldu kromě děkanského kostela žádná tašková střecha, všechny střechy byly kryty dřevěnými šindeli. V roce 1835 byl na Zechplatzu (hutním náměstí) nově vystavěn tzv. „Caminispekthäusel" (domek, kde úředníci nechávali vařit smolu k pražení cínových strusek) a opatřen taškovou střechou. Byla to tedy vůbec první tašková střecha na obyčejné budově ve městě.
Oznámení z kazatelny ze dne 8. března 1835.
Jelikož Jeho Veličenstvo císař František I. v noci z 1. na 2. března blaženě v Pánu zesnul, mělo se toho dne, nazítří i pozítří, vždy od 12 do 1 hodiny v poledne, vyzvánět všemi zvony. V pondělí, úterý i ve středu se mělo vždy v 10 hodin sloužit slavné rekviem, a ve středu po něm ještě Libera a Salve Regina za zesnulého.
Všichni farníci, z města i z venkova, byli vyzváni, aby se při této slavnosti hojně shromáždili, vroucně se modlili a prosili Pána, aby zesnulému zemskému otci, který jim během svého 43letého panování prokázal tolik dobrého, odplatil vším dobrým. Po tomto oznámení následovala mše svatá za zesnulého.
Císař Ferdinand I. — dopis knížeti Metternichovi.
Vlastnoruční dopis, který nový císař Ferdinand I. po smrti svého otce Františka I. zaslal státnímu kancléři knížeti Metternichovi, zněl přibližně takto: „Milý kníže Metternichu, abych vyplnil poslední přání svého v Bohu zesnulého otce a splnil vše v nejvroucnějším souladu s jeho úmysly, ukládám Vám, abyste dohlédl, aby přiložený opis jeho posledního testamentu byl uveden ve známost mým ministrům státu..." (pokračování na další straně).
Z testamentu zesnulého Jeho Veličenstva císaře Františka I. ze dne 1. března 1835.
§ 14. „Moji milí, vzpomínejte na svého praotce. Doufám, že za vás budu moci prosit u dobrého Boha; a doufám tedy také, že vůči mému zákonitému nástupci zachováte tutéž lásku a oddanost, jakou jste vždy prokazovali mně samému, v dobrém i zlém. Říkám svým poddaným z celého srdce dík za lásku, kterou mi vždy projevovali. Doufám, že touž oddanost zachováte trvale i vůči mému nástupci. Všem státním úředníkům, kteří mi dobře sloužili, tímto vyslovuji svůj dík."
Oznámení z kazatelny — oznamují se císařovy narozeniny (19. dubna 1835).
Jelikož se druhého dne — na velikonoční pondělí — slavily narozeniny Jeho Veličenstva, nejjasnějšího císaře Ferdinanda I. (narozen 19. dubna 1793), měla se slavnost tentokrát vzhledem ke smutku za zesnulého císaře Františka omezit jen na církevní část: v 10 hodin slavná mše svatá a po ní zpěv lidové hymny „Bože, zachovej našeho císaře!". Farníci byli opět vyzváni, aby se hojně shromáždili a prosili Všemohoucího, aby jejich zemskému otci dopřál dlouhé a šťastné panování.
Lidová hymna (1835), „Gott erhalte unsern Kaiser".
Bože zachovej našeho císaře,
Našeho císaře Ferdinanda!
Vyšli, ó Pane, dobrému císaři
pevné spojenectví!
Jak nás otcovsky [chraň] —
buď Mu vždy ochranou v zemi!
Ano, císaře, Bože, zachovej,
Našeho císaře Ferdinanda!
Nechť na Jeho trůnu sídlí
moudrost a spravedlnost!
Nechť své prapory ovine
mezi štěstím a věčností!
Nechť vždy svou pravicí vládne
jen jako věrná císařova záštita!
Ano, císaře, Bože, zachovej,
Našeho císaře Ferdinanda!
Bože zachovej Ferdinanda,
kam Ho povinnost volá k boji!
Vítězství Mu a Jeho vojskům,
našemu Ferdinandovi věrné štěstí!
Kam zamíří, ať se rozprostře
Mu vždy dobré štěstí!
Ano, císaře, Bože, zachovej,
Našeho císaře Ferdinanda!
Nechť vládne v hájemství
mír a svornost;
něžná dobrota, věrnost a láska
ať Mu Jeho trůn ovinou!
Náš trůn ať zůstane starý,
nezničitelná jest jeho zem!
Ano, císaře, Bože, zachovej,
Našeho císaře Ferdinanda!
Lidová hymna (1836), „Segen Österreichs hohem Sohne" (Požehnání vznešenému synu Rakouska).
Požehnání vznešenému synu Rakouska,
Našemu císaři Ferdinandovi!
Bože, ze svého oblačného trůnu
pohleď vlídně na Jeho zem!
Nechť na ratolestech života
Jej, Tebou seslaného, podpírá;
šťastně a blaženě ať vidíme
vládnout našeho Ferdinanda!
Všechny dary svého nebe rozdej
milostivě Jemu i Jeho domu!
Všechny své anděly vyšli,
ať střeží Jeho vůz!
Dej, aby ctnost, láska a pravda
jako Jeho zástup Jej obklopovaly,
ať se Jeho dech vždy šíří
až k nejvzdálenějšímu pobřeží!
Žehnej Jeho domu,
ať má mír a svornost!
Nechť šťastně kvete
stará věrnost Jeho domu a státu!
Nechť [z] bouře sešle
[ochranu] jako blesk;
[...]
do [...] zem!
Nechť mír a svornost má
tam, kam sahá žezlo vládce;
veškerou lásku svého národa
milostivě svým [pláštěm] ovine;
nezničitelný ať pevně stojí,
zůstaň věrná Jeho zem:
pozdrav Spása s tisíci jazyky:
Sláva mírnému Ferdinandovi!
Hymnu sepsal (jméno pisatele není v přepisu čitelné).
1835. Děkanské poplatky.
Následuje přehled poplatků, které se každoročně vyplácely ze schlaggenwaldské (horno-slavkovské) kostelní pokladny příslušným osobám za vykonání níže uvedených nadačních pobožností.
I. Velebnému panu děkanovi náleželo (ve vídeňské měně):
- Od děkanského kostela: 22 chval a růžencových mší á 1 zl. = 22 zl.; 5 mší s litaniemi á 1 zl. = 5 zl.; 135 růžencových mší á 30 kr. = 67 zl. 30 kr.; 4 vánoční mše á 36 kr. = 2 zl. 24 kr.; 2 tzv. Cellagasche mše á 42 kr. = 1 zl. 24 kr.; 1 tzv. Gainische mše á 45 kr. = 45 kr.; 2 tzv. Hofische mše á 2 zl. 30 kr. = 5 zl.; 1 tzv. Müllnerische mše á 1 zl. 15 kr. = 1 zl. 15 kr.; 1 tzv. Eklische mše á 1 zl. 30 kr. = 1 zl. 30 kr. Mezisoučet: 106 zl. 48 kr.
- Od špitálního kostela: 2 růžencové mše s 1 litanií á 1 zl. = 3 zl.; 53 růžencových mší á 30 kr. = 26 zl. 30 kr.; 52 postních mší á 45 kr. = 39 zl. Mezisoučet: 68 zl. 30 kr.
- Od oltáře Matky Boží: 1 růžencová mše včetně almužny pro chudé = 1 zl. 24 kr.; 21 nadačních mší á 30 kr. = 10 zl. 30 kr. Mezisoučet: 11 zl. 54 kr.
- Od Mariánské družiny: 105 nadačních mší á 30 kr. = 52 zl. 30 kr.; 4 officia defunctorum a 4 růžencové mše = 8 zl.; 1 [poplatek] za oltářní [výzdobu] = 1 zl. 30 kr. Mezisoučet: 62 zl.
Celková suma: 229 zl. 12 kr.
Poznámka: Za každého člena Mariánské družiny se za výše uvedené platí 1 mše svatá, a proto panu děkanovi za vykonané připadá půl zlatého vídeňské měny z kostelní pokladny (viz str. 163).
<parameter name="shrnuti">Stránka horno-slavkovské kroniky pokrývá léta 1834–1836: jmenování Karla Pscheidla špitálním kaplanem, zprávu o "Schallově Donatu" a první taškové střeše ve městě, dále smrt císaře Františka I. a nástup Ferdinanda I. (kazatelská oznámení, úryvek z testamentu, dopis Metternichovi, dvě lidové hymny na císaře) a nakonec podrobný přehled děkanských poplatků z roku 1835.
Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)
[LEVÁ STRANA]
(okrajová poznámka vlevo:) 1834. E. Pscheidl wieder zum Spital-Caplan — 1834. E. Pscheidl opět špitálním kaplanem.
Nyní byl po odchodu [?] špitálního kaplana pana Plac. [?] Weinbacha [?] zdejší farní kaplan [?] Karl Pscheidl [?] na nějakou uprázdněnou [?] [funkci] [?] od zdejšího slavného magistrátu a patrona laskavě přijat, a dekretem z 11. listopadu 1834 č. 1929 jmenován špitálním kaplanem u sv. Anny. Slavný magistrát a patron sice měl tu milost, aby uvedeného špitálního kaplana, chtěl-li by konsistorium [?] prosit [?], [potvrdil] [?]; avšak vysoké konsistorium [?] zdráhu [?] téhož jako špitálního kaplana tak dlouho [?] [neuznalo], dokud nebude duchovní [?] uprázdnění [?] [?]; a proto téhož [?] dekretem [?] z 29. listopadu 1834 č. 8621 [?] [?] [zřídilo] [?], aby [?] [u kostela] sv. Anny vůči nynějšímu [?] dekretu [?] být [?] potvrzen [?]; a zároveň [?] aby [?] na svém místě jako kaplan [?] tak dlouho [?] zůstal, dokud [?] [?] [?] [?] [pokr.] (vide pag. 35.)
(okrajová poznámka uprostřed vlevo:) vide pag. 35.
[další oddíl na levé straně dole:]
(okrajová poznámka vlevo:) 1835. Schall'sche Donat war [?] erschienen — 1835. Schallova „Donat“ vyšla [?].
Schallova Donat. [?]
Schallova Donat [?], jež se naposledy v březnu 1759 [?] [?] objevila [?], měla [?] 73 až 76 [?] roků [?] od svého vzniku [?], a je ze všech kronik [?] zdejší [?] jediná [?], jejíž [?] průběh [?] je z hodnověrných [?] pramenů [?] [?] tak přesně znám [?], jak by si rok 1835 přál [?]; a tato Donat [?] se v roce 1835 také opět objevila [?], a to dne 11. října 1835 v 8 hodin ráno [?] [velmi nejistý odstavec].
[…]
(okrajová poznámka vlevo dole:) 1835. Das erste Ziegeldach in Schlaggenwald — 1835. První tašková střecha ve Schlaggenwaldu [Horním Slavkově].
Až do roku 1835 nebyla ve Schlaggenwaldu [Horním Slavkově] kromě děkanského kostela ještě žádná tašková střecha, nýbrž všechny střechy byly z dřevěných šindelů. V roce 1835 byl nyní tzv. „Caminispekthäusel“ [domek dohlížitele cínu] na Zechplatzu [hutním náměstí], kde úředníci nechávají vařit smolu [Pech] k pražení cínových strusek [Zinngestübe], nově vystavěn a opatřen taškovou střechou. To byla tedy první tašková střecha na obyčejných budovách zde.
[PRAVÁ STRANA]
Pag. 77
Oznámení z kazatelny.
(dne 8. března 1835)
(okrajová poznámka vpravo:) Ein Trauertag — Jeho Veličenstvo císař František I. zesnul. [Smuteční den.] 1835.
Jelikož Jeho Veličenstvo císař František I. v noci z 1. na 2. března blaženě v Pánu zesnul: bude se proto dnes, zítra a pozítří, vždy v každém dni od 12 do 1 hodiny v poledne, vyzvánět všemi zvony.
Zároveň se bude zítra v pondělí, jakož i v úterý a ve středu vždy v 10 hodin sloužit slavné rekviem [Seelenamt]; a ve středu se po něm bude za blaženě zesnulé sloužit Libera a Salve Regina.
(okrajová poznámka vpravo:) Requiem für den verstorbenen Kaiser — Rekviem za zesnulého císaře. 1835.
Všichni farníci, jak z města, tak z venkova, se vyzývají, aby se při této slavnosti hojně shromáždili, vroucně se modlili a Pána prosili, aby [pokr. dole vpravo]
[dole na pravé straně:]
…zesnulému zemskému otci vše dobré [?] učinil [?], jenž nám [?] během svého 43letého panování tolik dobrého prokázal, a kéž mu odplatí [?] [?].
Mši svatou za zesnulého [Amt] po tomto oznámení [?] [následovala] [?].
Císař Ferdinand I.
(okrajová poznámka vpravo:) Schreiben Sr. Maj. Kaiser Ferdinand I. an d. F. Metternich — Dopis Jeho Veličenstva císaře Ferdinanda I. knížeti Metternichovi.
Vlastnoruční dopis [Handschreiben] státnímu kancléři knížeti Metternichovi [?] po smrti císaře Františka I.
Milý kníže Metternichu, abych poslednímu přání svého v Bohu zesnulého [?] otce a v nejvroucnějším svazku [s ním] ve všech jeho úmyslech splnění dal [?], ukládám Vám, abyste dohlédl [?], aby přiložený odpis Jeho [posledního] testamentu byl uveden ve známost [?] mým ministrům státu [?]: [pokr. na další straně].
[LEVÁ STRANA]
(okrajová poznámka vlevo:) Aus dem Testamente weiland Kaiser Franz I. — Z testamentu zesnulého císaře Františka I.
Z testamentu zesnulého Jeho Veličenstva
císaře Františka I.
ze dne 1. března 1835.
§ 14. Moji milí, vzpomínejte na svého praotce. Doufám, že za Vás u dobrého Boha budu moci prosit [?]; a doufám tedy také, že vůči mému zákonitému nástupci [legitimen Nachfolger] zachováte tutéž lásku a oddanost, jakou jste mně samému v dobrém i zlém vždy věnovali [?]. Říkám svým poddaným z celého srdce dík za lásku, kterou mi vždy prokazovali a kterou se mi [?] vždy projevovala. Doufám tedy také, že téhož [tj. mého nástupce] [?] tutéž oddanost trvale zachováte [?]. Veškerým státním úředníkům [?], kteří mi dobře sloužili, tímto vyslovuji svůj dík.
Oznámení z kazatelny.
(okrajová poznámka vlevo dole:) Geburtstag des Kaisers wird verkündigt — Oznamují se císařovy narozeniny.
Dne 19. dubna 1835. O slavných narozeninách Jeho Veličenstva císaře Ferdinanda I.
[PRAVÁ STRANA — zde pokračuje oznámení z 19. dubna 1835:]
…(nar. 19. dubna 1793.) Jelikož se zítra — totiž na pondělí velikonoční [Ostermontag] — slaví slavné narozeniny Jeho Veličenstva, našeho nejmilostivějšího pána, nejjasnějšího císaře Ferdinanda I.:
bude se však tentokrát, vzhledem ke smutku [?] za blaženě zesnulého císaře Františka, slavnost omezit jen na církevní slavnost, která záležet bude v tom, že se v 10 hodin bude sloužit slavná mše svatá, a po ní se bude zpívat lidová hymna „Bože zachovej našeho císaře!“.
Všichni farníci, jak z města, tak z venkova, se vyzývají, aby se při této slavnosti opět hojně shromáždili a Všemohoucího v kostele prosili, aby nám našeho zemského otce po dlouhou dobu šťastně a blaženě panovat nechal.
(dolní polovina pravé strany prázdná)
Pag. 79
Lidová hymna.
1835.
(okrajová poznámka vpravo:) Volks-Hymne 1835 „Gott erhalte unsern Kaiser“.
Bože zachovej našeho císaře,
Našeho císaře Ferdinanda!
Vyšli, ó Pane, dobrému císaři
pevné spojenectví [?] [Verwandtschaft]!
Jak nás [?] zázračné [?] otcovské [?] [?]
buď Mu vždy ochranou [Wall] v zemi!
Ano, císaře, Bože, zachovej,
Našeho císaře Ferdinanda!
Nechť na Jeho trůnu sídlí
moudrost a spravedlnost!
Nechť [?] své prapory ovine [?]
mezi štěstím a věčností!
Nechť [?] vždy svou pravicí vládne
jen jako věrná císařova záštita [?]!
Ano, císaře, Bože, zachovej,
Našeho císaře Ferdinanda!
[PRAVÁ STRANA — pokračování hymny dole:]
…Bože zachovej Ferdinanda, [?]
kam Ho povinnost volá k boji [?]!
Vítězství [?] Mu a Jeho vojskům,
Našemu Ferdinandovi věrné štěstí [?]!
Kam zamíří, ať se rozprostře [?]
Mu vždy dobré štěstí [?]!
Ano, císaře, Bože, zachovej,
Našeho císaře Ferdinanda!
Nechť vládne v hájemství [?]
mír a svornost — Hammerwald [?] [?];
něžná dobrota [?], věrnost a láska
ať Mu Jeho trůn ovinou [?]!
Náš trůn ať zůstane starý [?],
nezničitelná [?] jest jeho zem [?]!
Ano, císaře, Bože, zachovej,
Našeho císaře Ferdinanda!
[LEVÁ STRANA]
Pag. 80
Lidová hymna.
1836.
(okrajová poznámka vlevo:) 1836. Volks-Hymne: „Segen Österreichs hohem Sohne“ [Požehnání vznešenému synu Rakouska].
Požehnání vznešenému synu Rakouska,
Našemu císaři Ferdinandovi!
Bože, ze svého oblačného trůnu
pohleď vlídně na Jeho zem!
Nechť na ratolestech života [?]
Jej, Tebou seslaného, podpírá [?];
šťastně a blaženě ať vidíme [?]
vládnout našeho Ferdinanda!
Všechny dary svého nebe rozdej
milostivě Jemu i Jeho domu [?]!
Všechny své anděly [?] vyšli,
střezme [?] Jeho vůz [?] [?]!
Dej, aby ctnost [?], láska [?] a pravda [?]
jako Jeho zástup [?] Jej obklopovaly [?],
ať vždy se [?] před Jeho dech [?]
[?] až k nejvzdálenějšímu pobřeží [?]!
[PRAVÁ STRANA — pokr. hymny nahoře:]
…Žehnej Jeho domu [?] [?],
ať [?] mír a svornost má [?]!
Nechť [?] šťastně [?] kvete [?]
stará [?] věrnost Jeho domu a státu [?]!
Nechť [?] bouři [?] sešle,
jako blesk [?] postaví [?];
[?] [?] [?] [?] [?]
do [?] [?] zem [?]!
Nechť [?] mír a svornost má [?],
tam, kam [?] žezlo [?] vládce sahá [?];
veškerou lásku svého národa [?]
milostivě [?] své [?] ovine [?];
nezničitelný [?] ať pevně stojí,
zůstaň věrná Jeho zem [?]:
pozdrav [?] Spása s tisíci jazyky [?]:
Sláva mírnému Ferdinandovi!
(podpis na konci hymny:) Sepsal a [?] [?].
[PRAVÁ STRANA — dolní část:]
Pag. 81
1835.
Děkanské poplatky [Dechantliche Gebühren],
které se ze Schlaggenwaldské [Horno-slavkovské] kostelní pokladny příslušným jednotlivcům každoročně vyplácejí, za vykonání [Absolvirung] níže uvedených nadačních pobožností [gestifteten Andachten].
(okrajová poznámka vpravo:) Dechantliche Gebühren, welche aus der Schlaggenwalder Kirchenkasse an die betreffenden Individuen alljährig ausgezahlt werden. 1835.
I.
Velebnému panu děkanovi náleží:
1. Od děkanského kostela za: [sloupce: víd. mince — zl./kr.]
22 chval a růžencových mší [Lob- und Rosenkranzämter] á 1 zl. — 22 zl. —
5 mší s litaniemi [?] [Fastenmesse Litaneyen] á 1 zl. — 5 zl. —
135 růžencových mší [Rosenkranzmessen] á 30 kr. — 67 zl. 30 kr.
4 vánoční mše [Weihnachtsmessen] á 36 kr. — 2 zl. 24 kr.
2 [?] mše [Cellagasche Messen] á 42 kr. — 1 zl. 24 kr.
1 [?] mše [Gainische Messe] á 45 kr. — 45 kr.
2 [?] mše [Hofische Messen] á 2 zl. 30 kr. — 5 zl. —
1 [?] mše [Müllnerische Messe] á 1 zl. 15 kr. — 1 zl. 15 kr.
1 [?] mše [Eklische Messe] á 1 zl. 30 kr. — 1 zl. 30 kr.
(mezisoučet víd. m.) 106 zl. 48 kr.
2. Od špitálního kostela za:
2 růžencové [mše] [?] s 1 litanií á 1 zl. — 3 zl. —
53 růžencových mší á 30 kr. — 26 zl. 30 kr.
52 [?] mší [Fastenmesse] á 45 kr. — 39 zl. —
(mezisoučet) 68 zl. 30 kr.
3. Od oltáře Matky Boží [Mutter-Gottes-Altar] za:
1 růžencovou mši [?] vč. almužny pro chudé — 1 zl. 24 kr.
21 nadačních mší [Stiftungsmessen] á 30 kr. — 10 zl. 30 kr.
(mezisoučet) 11 zl. 54 kr.
4. Od Mariánské družiny [Marian. Gewerkschaft] za:
105 nadačních mší [Stiftungsmessen] á 30 kr. — 52 zl. 30 kr.
4 officia defunctorum a 4 růžencové mše — 8 zl. —
1 [?] na oltářní [?] [?] — 1 zl. 30 kr.
(mezisoučet) 62 zl. —
Summa: 229 zl. 12 kr.
Poznámka: Za každého člena Mariánské družiny [Marian. Gewerkschaft] se za výše uvedené [?] platí 1 mše svatá [?], a tudíž připadá panu děkanovi za vykonané [?] tolik [?] půl zlatého víd. m. [?] na kostelní pokladnu, jako [?] [?] [?] v užívání [?] [?]. (vide [viz] pag. 163.)
