Stránka popisuje vrchol hladomoru na jaře 1817 ve Slavkově, kdy prudce vzrostly ceny obilí a chudí lidé jedli trávu smíchanou s plevami a moučným prachem, dokonce i zdechlou mršinu. Popisuje také pomoc – zámožní cínoví těžaři rozdávali chudým masovou polévku s chlebem a karlovarský dobročinný spolek přispěl 400 zlatými na pečení chleba. Díky dobré úrodě koncem roku 1817 nouze i drahota pominuly.

Na jaře roku 1817 bída ještě stoupla, neboť tehdy platil jeden strych žita 15 zlatých konvenční mince a jeden strych ječmene 14 zlatých. V tomto hladomoru jedli chudí lidé hodně trávy smíchané s plevami a moučným prachem; dokonce se pojídala i zdechlá mršina.

Zámožní pilní cínoví těžaři proto po 4 měsíce nechávali každý den připravovat vydatnou masovou polévku a tu spolu s porcí chleba rozdělovat chudým pod vrchnostenským dohledem. Také jeden dobročinný spolek z Karlových Varů věnoval ve prospěch Slavkova 400 zlatých vídeňské měny, z nichž se pekl chléb a po celých bochnících rozděloval chudým.

Tak byla největší nouze poněkud zmírněna; a protože Bůh ještě téhož roku 1817 daroval požehnanou úrodu, ceny potravin klesly a koncem roku už nebyla ani drahota, ani hladomor.