Listina města Horní Slavkov č. 2478
Antonín Steinreitter, děkan v Horním Slavkově, potvrzuje, že přes jeho úsilí nebylo dosaženo v rozloučení mezi manželi Josefem a Františkou Würschnitzerovými smíru.
Datace: 16.01.1792
Slavkovský arciděkan v roce 1792 potvrzuje, že jeho opakované napomínání a snahy o smír mezi manžely Jarreßem Murschätzerem [?] a Františkou (Francisca), kteří spolu léta špatně zacházeli, nepřinesly žádný výsledek. Podle manželského patentu Josefa II. z roku 1783 proto věc předává městské vrchnosti, aby rozhodla, zda manželé dobrovolně souhlasí alespoň s dočasným rozloučením.
[Nahoře vlevo natištěný znak neboli signet s iniciálami]
Níže podepsaný tímto vydává, v souladu s císařsko-královským patentem ze 16. ledna roku 1783, konkrétně podle jeho §. 47., veřejné svědectví o následujícím: Mezi manžely Jarreßem Murschätzerem [?] a jeho manželkou [?] Františkou (Francisca) docházelo po mnoho let opakovaně k hrubému špatnému zacházení. Napomenutí, která jim podepsaný činil ohledně jejich svědomitých povinností, i veškeré další možné domluvy, zůstaly bohužel dosud bez užitku.
Poněvadž tedy [titulovaná] chvályhodná městská vrchnost tímto uctivě přebírá náležité opatření podle §. 46. zmíněného patentu, má rozhodnout, zda dotčení manželé dobrovolně svolí alespoň k prozatímnímu rozloučení, a mají být o této možnosti poučeni.
Dáno v arciděkanství Slavkovském (Schlaggenwald / Horní Slavkov) dne 16. ledna 1792.
[Otisk červené pečeti ze sekretního vosku]
Anton [Steinrichter?], vlastní rukou
arciděkan.
Poznámka: Všech šest naskenovaných stran je totožnými duplicitními skeny jednoho a téhož jednostránkového dokumentu — jde tedy pouze o tento jediný text. Jedná se o farní osvědčení vydané na základě manželského patentu Josefa II. ze 16. ledna 1783: farář v Horním Slavkově potvrzuje, že jeho smírčí snahy o urovnání manželského sporu selhaly, a předává věc rozluky k rozhodnutí světské městské vrchnosti.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[nahoře vlevo natištěný znak / signet s iniciálami]
Níže podepsaný tímto vydává, podle císařsko-královského patentu ze 16. ledna roku 1783, a to konkrétně §. 47., veřejné svědectví, že mezi oněmi dvěma manžely, totiž Jarreßem Murschätzerem [?] a jeho manželkou [?] Františkou (Francisca), po mnohonásobném a po několik let [trvajícím?] hrubém špatném zacházení, dosud bohužel zůstala bez užitku napomenutí, jež jsem jim učinil ohledně jejich svědomních povinností, jakož i veškeré možné domluvy. Poněvadž tedy [titulovaná] chvályhodná městská vrchnost tímto uctivě přebírá / je jí tímto uctivě postoupeno náležité opatření podle §. 46. řečeného patentu, [totiž rozhodnout], zda dotčení manželé dobrovolně svolí k prozatímnímu rozloučení a mají k tomu být poučeni.
Dáno v arciděkanství Slavkovském (Schlaggenwald / Horní Slavkov) dne 16. ledna 1792.
[červená pečeť ze sekretního vosku]
Anton [Steinrichter?] vlastní rukou
arciděkan.
[Poznámka: Všech šest naskenovaných stran (p1–p6) jsou totožné duplicitní skeny jednoho a téhož jednostránkového dokumentu; existuje pouze tento jeden text. Jde o farní/duchovní osvědčení podle manželského patentu Josefa II. (16. 1. 1783), že smírčí pokusy faráře selhaly a věc rozluky se předává světské městské vrchnosti.]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[gedrucktes Signet / Wappen mit Initialen oben links]
Endes unterschriebener ertheilt hiermit, laut Kayserl. Königl. Patent von 16. Jenner des 1783ten Jahres, und zwar §. 47., das öffentliche Zeugniß, daß zwischen denen zweyen Eheleuten, nemlich: dem Jarreß Murschätzer [?] und seiner Eheweibe [?] Francisca, nach vielfältigen und durch mehrere Jahre [gedauerten?] gröblichen Mißhandlungen, die ihnen von mir gemachten Vorstellungen ihrer Gewissenspflichten, und sonst allmöglichen überredungen bißher leider fruchtloß gewesen sind. Da nun eine [Titl.] Löbliche Statt-Obrigkeit die gehörige Verordnung laut besagten Patents §. 46. hiermit huldigst überworfen [wird/ist], ob berührte Eheleute zur einstweiligen Trennung freywillig einstimmen, und dahin zu bescheiden sind.
Gegeben in der Erzdechantey Schlaggenwald den 16. Jenner 1792.
[rotes Siegellack-Siegel]
Anton [Steinrichter?] mppria [manu propria]
Erzdechant.
[Anmerkung: Alle sechs eingescannten Seiten (p1–p6) sind identische Doppelscans ein und desselben einseitigen Dokuments; es gibt nur diesen einen Text.]
Listina města Horní Slavkov č. 2481
Magistrát města Čisté potvrzuje, že si Adam Seiler a jeho žena Anna Marie z Čisté vypůjčili z peněz špitálu svaté Anny v Horním Slavkově 50 zlatých rýnských.
Datace: 31.03.1792
Dlužní úpis z 31. března 1792, kterým si manželé Johann Adam Weiler a Maria Weilerová z Horního Slavkova (tehdy Lauterbach) půjčili 50 zlatých rýnských ze slavkovské špitální pokladny svaty Anny na 4% úrok, zajištěné zástavou pozemku v hodnotě 110 zlatých. Listinu vystavil a do dlužní knihy zapsal purkmistr Franz Schürer s radou města.
DLUŽNÍ ÚPIS (OBLIGACE) — královské horní město Lauterbach (Horní Slavkov), 31. března 1792
Níže podepsaný magistrát královského horního města Čisté tímto neodvolatelně potvrzuje, že se u něj dostavil měšťan Johann Adam Weiler [?] se svou manželkou jménem Maria a oznámili, že si oba manželé pro svou potřebu vypůjčili ze schlaggenwaldské (slavkovské) špitální pokladny svaté Anny padesát zlatých v dobré platné minci, tedy 50 zlatých rýnských, a to proti obvyklému úroku ve výši 4 procent, hotově a řádně. Toto řádné přijetí peněz oba manželé v nejlepší právní formě potvrzují a slavnostně se zříkají jakékoli námitky, že by peníze snad nebyly vyplaceny.
Zároveň slibují, že řečený kapitál 50 zlatých spolu s obvyklými úroky vrátí věřiteli po každé čtvrtletní výpovědi opět v dobré platné a jemné minci, hotově a řádně. Jako záruku za tento dluh výslovně zapisují svůj vlastní nemovitý pozemek [?] v hodnotě 110 zlatých — jde o pozemek sousedící s dědičným statkem [?] souseda Beuera [?] a Georga Anderse [?] — a to v prvním pořadí (jako přednostní zástavu.
Pokud by však oproti očekávání oba manželé se splacením kapitálu a poměrných úroků nedostáli svému závazku, je výše zmíněná špitální pokladna svaté Anny oprávněna dát se soudně uvést do držení zvláště zastavených luk, jimiž je pokladna v prvním pořadí dostatečně kryta, a nechat provést řádnou soudní (reálnou) exekuci podle příslušného královského nařízení. Pokladna by pak měla právo takové louky užívat tak dlouho, dokud jí nebude v plné výši zaplaceno — jak kapitál, tak úroky, soudní výlohy a ostatní náklady.
Proti tomuto nároku nesmí oběma manželům pomoci žádné právní beneficium; zvláště Anna Maria Weilerová se nesmí dovolávat takzvaného „ženského práva" na svou ochranu, neboť se — jak je obvyklé — zříká dovolání na Senatus Consultum Vellejanum a Authentiku „si qua Mulier" (dobových právních ustanovení chránících ženy v obdobných závazcích), o čemž byla řádně poučena.
Protože oba manželé o vydání této právní obligace řádně požádali, uznal níže podepsaný magistrát za vhodné tuto listinu s vědomím věci vydat pod úřední pečetí a podpisem rady, a zapsat ji do příslušné dlužní knihy na folio 112. Stalo se tak v královském horním městě Čisté dne 31. března 1792.
Podpisy:
Adam Weiler [Weißer?] — jako dlužník
Anna Maria Weilerová — vlastnoručním znamením (× × ×), neboť patrně neuměla psát
Pod pečetí (papírem krytou městskou pečetí) je podepsán purkmistr a radní starší [?] Franz Schürer, úřadující purkmistr, a dále Franz [?] Francisci, konšel [?] / radní písař [?].
Na rubu listiny jsou pozdější kancelářské poznámky: „Čistá č. 11" (červeně), značka „S" (červeně); „Weiler Adam 20 zl. konvenční mince, 21 zl. vídeňské měny"; odkaz „K fol. č. 106"; „Dlužní úpis č. 48 / 47" (číslo přeškrtnuto a opraveno); „Weiler Adam z Čisté, za 50 zl."; a čísla „č. 61" a přeškrtnuté „č. 46".
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
DLUŽNÍ ÚPIS / OBLIGACE — královské horní město Lauterbach (Horní Slavkov), 31. března 1792
[Strana 1]
Níže podepsaný magistrát královského horního města Lauterbachu tímto neodvolatelně potvrzuje, že měšťan Johann Adam Weiler [?] se svou manželkou jménem Maria dali najevo, že si oba manželé pro svou potřebu vypůjčili ze schlaggenwaldské (slavkovské) špitální pokladny svaté Anny v dobré platné minci padesát zlatých, to jest 50 zl. rýnských, proti obvyklým úrokům 4 % (a 4 p. C.), hotově a řádně. O tomto řádném přijetí oba manželé kvitují v nejlepší právní formě (in optima Juris forma) a slavnostně se zříkají námitky nevyplacených peněz; přitom slibují, že řečeným manželům [tj. věřiteli, pokladně] onen kapitál 50 zl. i s obvyklými úroky po každé čtvrtletní výpovědi opět v dobré platné jemné [?] minci hotově a řádně vrátí, a to s výslovným zavázáním (zápisem) svého nemovitého vlastního pozemku [?] v hodnotě 110 zl., totiž se sousedním dědičným statkem [?] Beuera [?] a Georga Anderse [?], v prvním pořadí (v první prioritě); pokud by se totiž oproti očekávání oba manželé se splacením kapitálu i poměrně za dobu připadajících úroků [—]
[Strana 2]
[—] nedostavili a nedodrželi, pak je v úvodu zmíněná špitální pokladna svaté Anny oprávněna a zmocněna dát se soudně uvést do výše [?] zvláště zahypotékovaných luk atd., jimiž je často jmenovaná pokladna v prvním pořadí dostatečně kryta, a nechat provést řádnou reálnou exekuci podle královského novelového deklaratoria F. §. ii, jakož i takové louky užívat tak dlouho, dokud nebude v minci zaplacen jak kapitál, tak úroky, soudní škody a ostatní náklady. Proti tomu nesmí oběma manželům pomoci žádné právem poskytnuté beneficium; zvláště Anna Maria Weilerová nesmí být chráněna ani hájena „ženským právem", neboť se, jak obvykle, zříká Senatus Consultum Vellejanum a Authentica „si qua Mulier", které jí byly podle sdělení nových ustanovení [?] připomenuty. Protože pak oba manželé řádně požádali o právní obligaci, uznal níže podepsaný magistrát za vhodné vydat tuto obligaci pod vrchnostenským radním a pečetním vyhotovením s plným vědomím [?] a zapsat ji a povolit v příslušné dlužní knize na fol. 112. Tak se stalo v královském horním městě Lauterbachu dne 31. března 1792.
[Podpisy — levý okraj:]
Adam Weiler [Weißer?]
jako dlužník
Anna Maria
Weilerová × × × [vlastní znamení]
[Uprostřed, pod pečetí:]
[papírem krytá městská pečeť]
Purkmistr a radní starší [?]
Franz Schürer, úřadující
purkmistr
Franz [?] Francisci, konšel [?] / radní písař [?]
[Strana 3 — rub / kancelářské poznámky:]
„Lauterbach č. 11" (červeně) — značka „S" (červeně)
Weiler Adam 20 zl. konvenční mince
21 zl. vídeňské měny
K fol. č. 106
Dlužní úpis č. [škrtnuto] 48 / 47
Weiler Adam z Lauterbachu
za 50 zl.
č. 61
č. 46 [škrtnuto]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
SCHULDBRIEF / OBLIGATION — Königl. Bergstadt Lauterbach (Horní Slavkov), 31. März 1792
[Seite 1]
Unterzeichneter Magistrat der königl. Bergstadt Lauterbach bestättet [bestätiget] hiemit, unwidersprechlichen [hinziger] Beur[kundung], daß der Bürger Johann Adam Weiler [?] mit seiner Eheweib[e] Namens Maria zu verstehen gegeben, daß beide Eheleut zu ihrem Bedarf aus dem Schlaggenwalder [Schlackenwalder] Sanct Anna Hospitalkasse in gut gangbarer währent[er] Münz Fünfzig Gulden id est 50 fl reinisch [rheinisch] gegen üblichen Interessen a 4 p. C. baar, und richtig erborget haben. Über welche richtigen Empfang beide Eheleut in optima Juris forma quittiren, und der Ausrede nicht gezählten Gelds feirlichst renunziren, wobei geloben, vorgemeldten [?] gesagten Eheleut solche 50 fl Capital sammt üblichen Interessen nach [je]scheher [?] vierteljähriger Aufkündigung hinwiederum in gut gangbarer feiner [?] Münz baar, und richtig zurückzubezahlen, und dieses mit ausdrücklicher Verschreibung ihrer liegenschaftlichen [?] eigenthumlichen [?] Grunde[?] im Werth der 110 fl, nemlich mit ihres Nachbarn Erbengut [?] Beuer[?], und Georg Anders [?] in der ersten Priorität; zwar unangestellt [?] im Fall wieder Verhoffen beide Eheleut mit Rückzahlung des Capitals sammt pro rata temporis kommenden Interessen nicht [—]
[Seite 2]
[—] ein- und gehalten sollten, sonach eingangs gedachte Sanct Anna Hospitalkasse sich in vorböset [?] Specialiter verhÿpothezirte Wiesen p. mit welchem oft ernannter Casse in der 1ten Priorität hinlänglich gesichert [gedecket] ist, gerichtl. einführen, und die serene real Execution [i]nhalt königl. Novell. Declarat. F. §. ii vollziehen zulassen, auch solche Wiesen solang zu genüssen bis sowohl das Capital, als Interessen, denen gerichtlichen Schäden, und anderen Unkosten in der Münze bezahlt [sein/seÿn] werden, befugt, und berechtiget seÿn soll. Worwieder beide Eheleut kein im Rechten ausgesetztes Beneficium; besonders Anna Mariam Weilerin, das weibl. Kunst [Recht] nicht schützen noch schirmen soll, gestalten sie das Senatus Consultum Vellejanum, et Auth. si qua Mulier, welches ihr nach Anzeige[?] der neuen Aufsatzungen [?] wie gewöhnlich renunciret. Da nun beide Eheleut um eine Rechtsobligation gehörend gebetten, folglichen hat unterzeichneter Magistrat gegenwärtige Obligation unter der obrigkeitl. Raths, und [Aus]sigl[s] fertigung wohlwissentl. [?] zu ertheilen, und in das behörige Schuldenbuch fol: 112 einzutragen, und zu bewilligen befunden. So geschehen königl. Bergstadt Lauterbach den 31ten März 1792.
[Unterschriften — linker Rand:]
Adam Weiler [Weißer?]
alß Schuldner
Anna Maria
Weilerin × × × [Handzeichen]
[Mitte, unter dem Siegel:]
[papiergedecktes Stadtsiegel]
Bürgermeister und Rathsälten[?]
Franz Schürer amts
Bürgermeister
Franz [?] Francisci Consul[?] [Ratsschreiber?]
[Seite 3 — Rückseite / Kanzleivermerke:]
„Lauterbach Nro 11" (rot) — Zeichen „S" (rot)
Weiler Adam 20 f C. M.
21 f O. W.
Zu fol. Nro 106
Schuld brief No= [durchgestr.] 48 / 47
Weiler Adam aus Lauterbach
pr 50 f
No. 61
No. 46 [durchgestrichen]