The year 1785 in the chronicle

Transcriptions and translations of historical documents were produced with the help of artificial intelligence and may contain errors in reading old handwriting. The original wording is usually available with each entry in the expandable section "original transcription", or directly at the listed source; if you come across an inaccuracy, we would be grateful for a note.

1785
Městská kronika 1836–1847 · Carl Pschanagl (přepis a překlad 2026) source →
Crop from the chronicle original

Převzetí patronátu a konec křestní štoly

Stránka popisuje změnu v roce 1785, kdy slavný magistrát převzal od c. horního úřadu ve Slavkově patronátní právo, a zmiňuje zrušení poplatku (štoly) za křty téhož roku.

Roku 1785 převzal slavný magistrát od c. horního úřadu ve Slavkově patronátní právo.

Od roku 1785 se za křest platila štola — z města 42 krejcary, z vesnice 45 krejcarů. Dne 13. listopadu 1785 však tato štola skončila: za většinu křtů se od té doby už neplatilo a v křestní knize se od té doby uvádí poznámka „Gratis pro Deo", tedy „zdarma, pro Boha".

Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)

Roku 1785 převzal slavný magistrát od c. horního úřadu ve Slavkově patronátní právo. Od roku 1785 se za křest platila štola (z města 42 krejcary, z vesnice 45 krejcarů), avšak 13. listopadu 1785 tato štola skončila — za většinu křtů se už neplatila a v křestní knize se od té doby uvádí „Gratis pro Deo" (zdarma, pro Boha).

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 2421

Anna Kateřina Martererová dává magistrátu města Horního Slavkova jako kauci za pronájem obchodu solí v Horním Slavkově svůj pozemek.

Datace: 23.02.1785

Listina ze Slavkova (Schlaggenwald) z roku [17]85, kterou Kateřina Mortinová skládá u městského magistrátu protikauci za oprávnění odebírat sůl pro městskou spotřebu z horního úřadu (Bergstadt). Jako zástavu vkládá dva ze svých pěti tagwerků pole u Slavkova, sousedící s pozemky Františka Schürera a soukenického mistra Hübla, pro případ, že by čtvrtletní splátky 24 tolarů nebyly řádně hrazeny.

Tímto se dává na vědomí a oznamuje se každému, komu je to třeba znát.

Slovutný magistrát, obecní starší a měšťanský výbor udělili níže podepsané [?] Kateřině Mortinové oprávnění odebírat čas od času z uvedeného horního úřadu (Bergstadt) sůl potřebnou pro zdejší městskou spotřebu. Podmínkou bylo, že ona sama takovou sůl vždy do 3 měsíců ode dne převzetí řádně, ve čtvrtletních splátkách, jmenovanému hornímu úřadu určeným způsobem hotově a správně zaplatí.

Naproti tomu si zmíněný slovutný magistrát, obecní starší a měšťanský výbor od ní vyžádali protikauci, aby se v případě potřeby mohli odškodnit a domoci postihu.

Kateřina Mortinová proto v nejlepší právní formě zřizuje tuto kauci a jako protikauci zapisuje ze svých pěti vlastněných tagwerků pole, ležících mezi pozemkem Františka Schürera a soukenického mistra Hübla, dva přilehlé tagwerky pole jako pravou zástavu (Unterpfand). Zavazuje se, že kdyby snad proti očekávání s tříměsíčním pokračováním splátek — totiž s placením čtvrtletně po 24 tolarech u slovutného horního úřadu — neobstála,

má být slovutný magistrát, obecní starší a měšťanstvo oprávněni na tuto zapsanou protikauci a hypotéku sáhnout právně i exekučně, dát ji do dražby (Verschlag) a použít všech myslitelných exekučních prostředků.

Dále se uvádí, že slovutný magistrát, obecní starší a výbor zavázali obecní nemovitosti a veškerý majetek — vcelku i jednotlivě — u slovutného horního úřadu. Kdyby se však městská obec mezitím ocitla v takové situaci, že by sama potřebovala zapsat nějakou hypotéku, zavazuje se Kateřina Mortinová, že pro takový případ uvedené obecní nemovitosti a veškerý majetek u slovutného horního úřadu uvolní a kauci vyplatí, aby obec v takové nouzi nebyla omezena.

Kromě toho se vzdává, co nejslavnostněji, všech právních dobrodiní k namítání a všech právních prostředků […].

Závěrečná formule:
Na důkaz toho, za přispění [?] jejího i [?] jejich a […], vyhotoveno [17]85. (červená pečeť)
+++ [znamení rukou] Johann [?]
+++ Já s magistrátní [pečetí] do zdejší [?] dne […] et 5[?]
Dáno ve Slavkově (Schlaggenwald). (kulatá úřední pečeť)

Poznámka na rubu listiny (registraturní záznam):
Ohledně kauce.
Paní Kateřiny Mar[tin/Mortin], jí sdělená [kauce?] […svobodného obsahu…].
Zaintabulováno: kniha závazků a kaucí (Liber obligationum et cautionum), fol. 547, viz též fol. 548.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Tímto dávám na vědomí a oznamuji každému, komu je toho třeba vědět:

Poněvadž slovutný magistrát, obecní starší a měšťanský výbor, jakož i níže podepsané [?] Kateřině Mortinové prostřednictvím kauce složené u městského horního úřadu (Bergstadt) udělili oprávnění odebírat čas od času z uvedeného horního úřadu sůl potřebnou pro zdejší městskou spotřebu, s tím, že jsem povinna takovou sůl pokaždé ode dne převzetí do 3 měsíců řádně, ve čtvrtletních splátkách, jmenovanému hornímu úřadu určeným způsobem hotově a správně zaplatit;

naproti tomu pak zmíněný slovutný magistrát, obecní starší a měšťanský výbor ode mne požadovali protikauci, aby se ve všech těchto případech mohli odškodnit a domoci postihu (regresu).

Pročež v nejlepší právní formě zde tuto kauci zřizuji, a to jako protikauci z mých vlastněných 5 tagwerků pole ležících mezi [pozemkem] Františka Schürera a soukenického mistra Hübla, [totiž] přilehlé dva tagwerky pole, jež dávám a zapisuji jako pravou zástavu (Unterpfand), s tím, že kdybych proti očekávání s tříměsíčním pokračováním [splácení], totiž s platbou čtvrtletně po 24 tolarech u slovutného horního úřadu nedodržela,

má být slovutný magistrát, obecní starší a měšťanstvo oprávněn na tuto zapsanou protikauci a hypotéku sáhnout právně i exekučně, uvést ji v dražbu (Verschlag) a použít všech vůbec myslitelných exekučních prostředků;

a poněvadž slovutný magistrát, obecní starší a výbor zavázali obecní nemovitosti a veškerý majetek vcelku i jednotlivě u slovutného horního úřadu, kdyby však městská obec mezitím upadla do takové situace, že by sama potřebovala zapsat tu či onu hypotéku, zavazuji se tímto, že se pro takový případ zavazuji uvedené obecní nemovitosti a veškerý majetek u slovutného horního úřadu uvolnit a kauci vyplatit, a to tak, aby jejich obec v takové nouzi nebyla omezena.

Jinak, [vzdávaje se] všech právních dobrodiní k namítání a všech právních prostředků co nejslavnostněji, a […].

[Pravý sloupec / závěrečná formule:]
Na důkaz toho […] za přispění [?] mého i [?] jejich a […] vyhotoveno [?] 785 (1785). [červená pečeť]
+++ [znamení rukou] Johann [?]
+++ Já s magistrátní [pečetí] do zdejší [?] den […] et 5[?]
[dáno] Slavkov (Schlaggenwald) [kulatá úřední pečeť]

[Rubová strana / registraturní záznam:]
Ohledně kauce.
Paní Kateřiny Mar[tin/Mortin], jí sdělená [kauce?] [… svobodného obsahu …]
Zaintabulováno: kniha závazků a kaucí (Liber obligationum et cautionum), fol. 547, viz též fol. 548.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Kund und zu wissen zeige hiermit Jeder-
männiglich, sonderlich da es zu wissen nöthig ist:

Demnach ein Löbl[icher] Magistrat, gemeine Eltisten und Bürger-Ausschuß, wie auch unterschriebener [?] Katharina Mortin mittelst bey der Städtischen Bergstadt eingelegten Caution Gewalt ertheilt haben, das zum hiesig städtischen consumo erforderliche Salz von Zeit zu Zeit aus besagter Bergstadt abnehmen zu dörfen, daß ich jedesmal solchen Salz a dato des Empfangs binnen 3 Monathen nützlich [?] in der [ordentlich?] quartalmäßigen Eingang [an den] ernannten Bergfürst [Bergamt?] in der bestimmten [Art?] baar und richtig zu bezahlen schuldig gehen solle;

dahingegen aber besagter Löbl[icher] Magistrat, gemeine Eltisten und Bürger:Ausschuß von mir eine Gegen-Caution, um sich in diesem allen Fall zu indemnisiren und regressiren zu können, auch gefordert haben.

Als hier reichs [?] ich in bester Rechts-Form hiermit bezogen [bezogene] Caution, und zwar gegen Caution von meinen besitzenden 5 Tagworten Feld zwischen Franz Schürer und Zeugmachermeister Hübl reinung [ranig=angrenzend?] gelegenen zwey Tagwerk Feld zum wahren Unterpfand einsetzen, und beschreiben, daß, falls wider Verhoffen ich mit den 3 monathl[ichen] Fortgang [?]lich mit der Zahlung quartaliter zu 24 Taler bey der löbl[ichen] Bergstadt nicht einhalten wollte,

der Löbl[iche] Magistrat, gemeine Eltisten und Bürgerschaft berechtigt seyn sollen, an diesen beschriebene[n] Gegen-Caution und Hypothec Recht und executive sich zu halten, und solche in Verschlag zu nehmen, und aller wir immer verdenklichen Executions-Mittel sich zu bedienen;

und da ein Löbl[icher] Magistrat, gemeine Eltisten und Ausschuß die gemeine Realitäten und sämmtl[iche] Vermögen in genere und specie bey der löbl[ichen] Bergstadt verobligationirt haben, inmittelst aber die Stadtgemeinde in solchen Umstand, daß sie selbsten ein oder andere Hypothec zu beschreiben benöthiget seyn dörfte, verpflichtet werden hierunter, in solchen Falle mich dessen verbindlich mache, daß ich die vorbesagte gemeine Realitäten und sämmtliche Vermögen bey der löbl[ichen] Bergstadt frey machen, und die Caution ablösen wolle, auch solle, daß ihre Gemeinde in solchen Nothfall nicht gehindert seyn solle.

Ansonst, da [ich] vor allem Rechts-Wohlthaten auszustehen und Rechtsbehelfen auf das feyerlichste, und [entsage …].

[Rechte Spalte / Eschatokoll:]
Zu Urkund dessen [zu förder]n den Beitragen [?] meiner und [?] ihrer und An[…] gefertiget [?] 785. [rotes Siegel]
+++ [Handzeichen] Johann [?]
+++ Ich mit Magistrats[siegel] in das hiesige [?] tag. des: et 5[?]
[dat.] Schlaggenwald [rundes Amtssiegel]

[Rückseite / Registraturvermerk:]
Gegen Caution.
Ihro fr[au]: Katharina Mar[tin] seine mitgetheilten [Caution?] [… freien Innhalts halber …]
Ingross: Lib[er]: obl[igationum] et Caut[ionum]: Fol. 547. quay. vid[e]. et 548.

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 2422

Jan Kryštof Fürgang dává magistrátu města Horního Slavkova jako kauci za pronájem obchodu solí v Horním Slavkově svůj pozemek.

Datace: 23.02.1785

Listina z roku 1785 zaznamenává, jak manželé Christoph Herzog a Maria Anna Herzogová ručili horní-slavkovskému magistrátu protikaucí za odběr soli na dluh pro městskou spotřebu. Jako zástavu vložili dvě nově koupená těžařská pole u Zadních domů, a zavázali se navíc uvolnit obecní majetek zastavený u krajského úřadu, kdyby to město potřebovalo. Zápis byl vložen do slavkovské knihy obligací a kaucí pod fol. 547.

Budiž tímto známo každému, komu je toho třeba, a zvláště tam, kde je to na místě.

Slavný magistrát, obecní starší a měšťané Horního Slavkova udělili nám, níže podepsaným manželům, prostřednictvím kauce složené u slavného krajského úřadu pravomoc odebírat sůl potřebnou pro zdejší městskou spotřebu čas od času na dluh. Podmínkou však bylo, že takto odebranou sůl musíme do tří měsíců od převzetí, podle stanoveného řádu, řádně a včas zaplatit. Aby se řečený magistrát, obecní starší a měšťané mohli v případě našeho neplacení odškodnit a domoci se náhrady, požadovali od nás protikauci.

My, níže podepsaní manželé Christoph Herzog a Maria Anna Herzogová, se proto tímto v nejlepší právní formě zavazujeme poskytnout tuto protikauci. Jako zástavu vkládáme a zapisujeme do zástavního práva dvě těžařská pole (Gewerksfeld), která jsme nedávno koupili od pana Johanna Hofmanna a která leží u Zadních domů, mezi [zde text nejistý] domy.

Zavazujeme se, že pokud bychom platbu ve lhůtě tří měsíců, čtvrtletně po [patrně] 24 zlatých, u slavného krajského města nedodrželi, bude mít slavný magistrát, obecní starší a měšťané právo obrátit se na výše zapsanou protikauci a hypotéku mocí a exekučně, vzít ji do své správy a použít k tomu všechny obvyklé a poctivé exekuční prostředky.

Dále, poněvadž slavný magistrát, obecní starší a měšťané zastavili u slavného krajského města jako kauci obecní nemovitosti a veškeré své jmění, jak vcelku, tak jednotlivě, zavazujeme se i k tomuto: kdyby se městská obec dostala do situace, že by byla nucena zapsat jinou hypotéku dříve, než by k předchozímu závazku mohlo dojít, uvolníme a osvobodíme v takovém případě řečené obecní nemovitosti a veškeré jmění u slavného krajského města a kauci vyplatíme, tak aby obci v takové nouzi nic nebránilo. Zříkáme se proto všech právních výhod, výmluv a jiných právních prostředků [text dále nejistý a útržkovitý].

Na okraji listiny se nacházejí další, hůře čitelné poznámky, zmiňující potvrzení, poslední ujednání a zajištění proti škodě, a dále místo vydání – Schlaggenwald (Horní Slavkov). Je uvedeno, že věc byla s magistrátem projednána a obligace i kauce byly vyhotoveny. Slavkov.

Na rubu listiny je poznámka: „Protikauce Christopha Herzoga (Hofmanna?) se satisfakcí. Zapsáno (ingrosováno) do knihy obligací a kaucí, fol. 547."

Listina pochází z roku 1785.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Známo a k vědomosti budiž tímto každému, zvláště tam, kde je toho třeba věděti.

Poněvadž slavný magistrát, obecní starší a měšťané nám níže podepsaným [manželům] prostřednictvím u slavného krajského úřadu složené kauce (jistoty) udělili pravomoc odebírati sůl potřebnou pro zdejší městskou spotřebu (consumo) čas od času na účet (na dluh) [zde odebranou], avšak s tím, že po takovém [odběru], ode dne převzetí do 3 měsíců, dle statutu [je nutno] zálohu[?] v určené [lhůtě?] řádně a správně zaplatiti; naproti tomu pak řečený slavný magistrát, obecní starší a měšťané [požadují] od nás protikauci, aby se před tímto případně mohli odškodniti (indemnisirovat) a domáhati náhrady (regresu) —

tu my níže podepsaní manželé Christoph Herzog a Maria Anna Herzogová se v nejlepší právní formě tímto zavazujeme k této protikauci a jako protikauci zastavujeme a zapisujeme za pravé zástavní právo (podíl) ona dvě těžařská pole (Gewerksfeld) nově koupená od pana Johanna Hofmanna, ležící u Zadních domů (Hintern Häuser) mezi [?] domy, do práva zástavního, a to tak, že pokud bychom [k platbě] a ve lhůtě 3 měsíců zcela s platbou čtvrtletně [po?] 24 [zlatých?] u slavného krajského města nedodrželi, má slavný magistrát, obecní starší [a měšťané] právo držeti se výše zapsané protikauce a hypotéky mocí a exekučně a takovou vzíti do správy (opatrování) a užíti všech vždy počestných exekučních prostředků; a poněvadž slavný magistrát, obecní starší a měšťané obecní nemovitosti (realitäten) a veškeré jmění v celku (in genere) i jednotlivě (in specie) u slavného krajského města zastavili jako kauci, mezitím však by se městská obec dostala do takové situace, že by sama byla nucena zapsati jinou hypotéku, dříve než [k tomu] by mohlo dojíti — v takovém případě se zavazujeme, že řečené obecní nemovitosti a veškeré jmění u slavného krajského města uvolníme (osvobodíme) a kauci vyplatíme (splatíme), tak abychom v takové nouzi obci nikterak nebránili; zříkáme se proto všech právních dobrodiní, výmluv a právních [prostředků ...]

[Pravý okrajový sloupec / obtížně čitelné zlomky:] ... [se stane] a ... jejich protikauce ... až do potvrzení toho ... poslední ... zajištěno proti ... nebo ke škodě ... Schlaggenwald (Horní Slavkov) ... Stalo se s magistrátem ... obligace a kauce ... byla. Slavkov.

[Rubová strana / dorsální poznámka:]
Za kauci Christopha [Herzoga?][Hof?]manna se satisfakcí (uspokojením)
Zapsáno (ingrosováno) do knihy obligací a kaucí. Fol. 547.

[Rok: 1785]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Kund und zu wißen sey hiermit Jedermänniglich, sonderlich da wo es zu wißen nöthig.

Demnach ein Löbl[icher] Magistrat, gemeine Elteste und Bürger uns Endes unterschriebene[n Eheleute] hiezu mittelst bei der/dem löbl[ichen] Kreißamt eingelegten Cauzion Gewalt verschrieben haben, das zum hiesig städtischen Consumo erforderliche Salz von Zeit zu Zeit auf bezogene Rechnung abnehmen zu dürfen, daß sich jedoch nach solcher a dato des Empfanges binnen 3 Monath müßen in dem [?] statutenmäßig eingerann[t?] den Vorschuß[?] in der bestimmten [?] tag[?] und richtig zu bezahlen schuldig seyn solle; dargegen aber besagter Löbl[icher] Magistrat, gemeine Eltesten und Bürger uns gegen Cauzion, um sich vor dießer allenfalls [zu] indemnisiren und regressiren zu können, unterlängst[?] haben —

als [ver]sprechen[?] wir Endes gefertigte Eheleute Christoph Herzog und Maria Anna Herzogin uns in bester Rechtsform hiermit gegen Cauzion, und zur gegen Cauzion die von H[errn] Johann Hofmann neuerkauf[t]e zwey Gewerks feld [bei den] Hintern Häußern zwischen [?] [nicht kauflichen und geringsten?] Häußern gelegen zum rechten Unterpfand einsetzen und verschreiben, das[s], falls wir [zum vorschein?] Zahlen[?] und der 3 Monath frist gänzlich mit der Zahlung quartaliter [pr?] 24 [fl?] bei der löbl[ichen] Kreisstadt nicht einhalten sollten, das[s] löbl[icher] Magistrat, gemeine Eltisten [und Bürger] berechtigt seyn sollen, [an die vor-]geschriebene gegen Cauzion und hypothec [Kraft] und executive sich zu halten, und solche in Bepfleg[ung] zu nehmen, und aller wir immer redlich[en] Execution mittlen sich zu bedienen; und da bei löbl[icher] Magistrat, gemeine Eltisten und Bürger[?] die gemeine Realitäten und sämtliches Vermögen in genere und specie bei der löbl[ichen] Kreisstadt vercautioniert haben, immittelst aber die Stadgemeinde in solchen Umstand, das[s] sie selbsten von der andern hypothec zu verschreiben benöthiget seyn sollte, bevor [dessen?] werden könnte, in solchem fall uns dahin verbindlich machen, das[s] wir die vorgedachte gemeine Realitäten und sämtliches Vermögen bei der löbl[ichen] Kreisstadt frey machen und die Cauzion ablösen wollen und sollen, das[s] sie gemeine in solchen Nothfall nicht gehindert seyn solle; renunciren deswegen aller Rechts Wohlthaten, Ausflüchten und Rechts[behelfe ...]

[Rechte Randspalte / schwer lesbare Fragmente:] ... verschehen und ... deren gegen Cauzion ... bis dessen bestätig[ung] ... letztern zug[e] ... erwahr[?] geg[en] ... oder Nachtheil ... Schlaggenwald ... Ist mit Magistr[at] ... obl[igation] und Cauzion ... worden. Schlagg[enwald].

[Rückseite / Dorsalvermerk:]
Gegen Cauzion des Christoph [Herzog?][Hof?]mann mit Satisfaction
Ingross[iert] lib[ro] obl[igationum] et Caution[um]. Fol. 547.

[Jahr: 1785]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 2423

Jan Kryštof Ikert, děkan v Horním Slavkově, činí za přítomnosti Jana Jiřího Petschnera a Jana Jiřího Pöttiga doplněk ke svému testamentu.

Datace: 22.05.1785

Dodatek k závěti horního slavkovského faráře Johanna Christopha Zettla z roku 1785, kterým odkázal po 10 zlatých místnímu chudinskému ústavu a fondu obecné školy. Listinu potvrdili svědkové a o měsíc později byla vyhlášena na radnici za přítomnosti dědičky a zmocněnců ostatních dědiců.

[Kolkovací razítko v záhlaví: „N. 5 K."]

Dodatek k poslední vůli důstojného pána faráře Johanna Christopha Zettla v Horním Slavkově.

Farář Zettl, při dobrém a zdravém rozumu, prohlásil v přítomnosti níže podepsaných, že si přeje ke své závěti, kterou jim již dříve sepsal, ještě připojit následující dodatek:

- Za prvé: pro zdejší ústav pro chudé — 10 zlatých
- Za druhé: rovněž do fondu normální (obecné) školy — 10 zlatých
- Úhrnem tedy — 20 zlatých

Toto my, níže podepsaní svědkové, stvrzujeme, poté co nám to bylo ze zákonných důvodů před ním přečteno.

Horní Slavkov, dne 22. května roku 1785.

[dvě červené pečeti]

Johann Georg [?], jako radní přítel a dožádaný svědek.
Johann Georg Sättig, jako dožádaný svědek.

Poznámka o vyhlášení:

Tento dodatek k závěti byl vyhlášen v přítomnosti dědičky, panny Anny Marie Zettlové, a dále jejího zmocněnce pana Johanna Aloyse [?] Habera a pana Gabriela Wald[..?], zmocněnce ostatních dědiců, na zdejší radnici.

Horní Slavkov, dne 23. června 1785.

Purkmistr a radní starší.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[Kolkovací razítko v záhlaví: „N. 5 K."]

Dodatek k poslední vůli důstojného pána faráře Johanna Christopha Zettla v Horním Slavkově (Schlaggenwald).

Při dobrém a zdravém rozumu v naší [několikačlenné?] přítomnosti rovněž prohlásil, že si přeje k závěti, kterou jim [sepsal / předal?], ještě připojit toto, totiž:

Za prvé: Pro zdejší[?] ústav pro chudé (chudinský institut) — — — 10 zlatých
Za druhé: Rovněž do fondu normální (obecné) školy — — — 10 zlatých
Úhrnem 20 zlatých

Což my, níže podepsaní svědkové, stvrzujeme, poté co [nám?] to bylo ze zákonných důvodů před ním [přečteno; stalo se?]
Horní Slavkov, dne 22. května roku 1785.

[dvě červené pečeti]
Johann Georg [?] }
jako radní přítel[?] a dožádaní svědkové
Johann Georg Sättig jako [dožádaný svědek?]

[Poznámka o vyhlášení dole:]
Tento dodatek k závěti byl vyhlášen v přítomnosti [dědičky] panny Anny Marie Zettlové (Zettin), jí však [zmocněného?] pana Johanna Aloyse [?] Habera a pana Gabriela Wald[..?] jako zmocněnce ostatních dědiců, [v] zdejší radnici. Horní Slavkov dne 23. června [1]785.
Purkmistr a radní starší (konšel)

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Steuerstempel im Kopf: „N. 5 K."]

Nachtrag zum letzten Willen, des Hochwürdigen Herrn Pfarrer, Johann Christoph Zettl in Schlaggenwald.

Mit gutem und richtigem Verstand[t] hat er in unser [mehreren?] Gegenwart auch gesaget, daß man zu einem Testament, welches er derselben zu Handen [verfertiget / übergeben?] hat, folgendes noch beÿzusetzen [begehre?], Nemblich:

1tes Für das hiesige[?] Armen-Institut — — — 10 fl
2tes Zum Normal-Schul-Fund auch — — — 10 fl
In Summa 20 fl

Welches wir unterschriebnen Zeugen bekräftigen, nachdeme auch [uns?] gesetzlicher Ursachen halber vor ihm [vorgelesen worden, so geschehen?]
Schlaggenwald, den 22 Maÿ A[nno] 1785.

[zwei rote Lacksiegel]
Johann Georg [?] }
als Rathsfreund[?] und erbetene Zeugen
Johann Georg Sättig als [erbetener Zeuge?]

[Publikationsvermerk unten:]
[Dieser?] gegenwärtige Testament-Nachtrag ist in [der?] Gegenwart der [Erbin] Jungfr[au] Anna Maria Zettin, ihro aber [bevollmächtigt?] H[errn] Johann Aloys [?] Haber und des H[errn] Gabriel Wald[..?], als Bevollmächtigten der übrigen Erben, [in] des Rathhaus[es] al[hier?] publiciert worden. Schlaggenwald d[en] 23 Junÿ 785.
Bürgermeister und Rathsälteste[r]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 2426

Purkmistr a rada města Horního Slavkova vidimují testament vydaný Janem Josefem Ignácem Mayßem z Horního Slavkova, 25.08.1770, Horní Slavkov.

Datace: 10.08.1785

Vlastnoruční závěť horlivého slavkovského měšťana Johanna Josepha Mösse, sepsaná před rokem 1785 a vyhlášená slavkovským magistrátem 30. července 1785. Zůstavitel v ní odevzdává svou duši Bohu, určuje skromný pohřeb a mše za spásu duše, sepisuje soupis svého majetku (dům na náměstí, kůlnu na vozy, další nemovitosti a movitý majetek) a ustanovuje univerzální dědičkou svou manželku Marii Kateřinu Mößovou, přičemž pamatuje i na odkaz kostelu sv. Anny ve špitále.

TESTAMENT (vlastnoruční závěť, ověřený opis pořízený magistrátem c. k. horního města Slavkova/Schlaggenwald), vyhlášená 30. července 1785, sepsaná na kolkovaném papíře (kolek „V5K" = 15 krejcarů).

Poznámka k přepisu: Snímky zachycují vždy rozevřenou dvojstranu; pravé strany jsou u vnějšího okraje oříznuté, takže peněžní sloupec u položek čtyři až devět i konce některých řádků chybí. Oříznutá či nejistá místa jsou v textu vyznačena třemi tečkami v hranaté závorce nebo otazníkem; nic není domýšleno.

Úvod

Ve jménu nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce i Syna i Ducha svatého, amen.

Budiž známo a na vědomí všem, obzvláště pak ctihodnému a vysoce moudrému magistrátu c. k. horního města Slavkova, že já, níže podepsaný Johann [Joseph] Möß, v zralé úvaze o lidské křehkosti, od níž nikdo není vyňat, avšak dosud dobře při rozumu a tělesných silách, svobodně a nenuceně, při zcela zdravém úsudku a – Bohu díky – zdravém rozumu, jsem se rozhodl sepsat svou poslední vůli neboli závěť. Činím tak jak vzhledem ke své ubohé duši, tak i vzhledem ke své vždy milované manželce Marii Kateřině Mößové, rozené [Krugové?], abych předešel všem sporům a případným rozepřím, a to v náležité a plně právoplatné formě, určené k vyhlášení.

Za prvé – o duši a pohřbu

Poroučím svou ubohou duši do nekonečného milosrdenství Boha Otce, jenž je jejím Původcem, dále do nejsvětějších pěti ran svého nejmilejšího Spasitele a Vykupitele a do posvěcující milosti Boha Ducha svatého. S vroucím srdcem prosím a s dokonalou křesťanskou zbožností snažně vzývám, aby se tento trojjediný Bůh na přímluvu přeblahoslavené, vždy neposkvrněné panenské Matky Boží Marie, mého svatého patrona a všech milých svatých Božích nade mnou – největším hříšníkem, jaký kdy na světě žil – smiloval a ráčil být milostivý a milosrdný, a aby mne z milosti přijal k sobě do věčné radosti a věčné blaženosti.

Své bezduché tělo pak přenechávám zemi, z níž bylo vzato. Přeji si, aby bylo podle křesťansko-katolického zvyku pohřbeno na zdejším hřbitově pod mými milými rodiči, nebo poblíž nich, avšak křesťanským způsobem a bez nejmenší okázalosti – zcela prostě, jako někdejší chudý spoluměšťan.

Hned po mé smrti nechť moji dědicové dají odsloužit po sobě asi tři, nebo i více, celkem třicet svatých mší. Na tyto mše má být vynaloženo patnáct zlatých z mého majetku, a to jak ve zdejším městském kostele, tak zčásti u sv. Anny ve špitále.

Za druhé – soupis majetku

Tímto pozemským pořízením prohlašuji, že považuji za nutné sepsat inventář veškerého svého i pozůstalostního majetku, jak movitého, tak nemovitého, včetně pohledávek a závazků, aby bylo zdejšímu městskému soudu i jiným vyšším instancím, kde bude tato závěť uložena, známo a zjevno, co já a má manželka – se kterou jsem uzavřel společenství statků a o němž jsme sepsali svatební smlouvu – v hotovosti nebo skutečně vlastníme, společně užíváme nebo jsme zcizili. Konkrétně:

- Za prvé: měšťanský obytný dům na náměstí, který koupil můj zesnulý otec Sebastian Möß od Anny Reginy Dorschnerové roku [1716] dne 26. května a splácel jej ročními splátkami – v ceně 620 zlatých.
- Za druhé: kůlnu na vozy spolu s tak zvaným „Preterhäusel", koupenou dle popisu za 160 zlatých – v ceně 604 zlatých.
- Za třetí: dále tamtéž hned nad [Klausem] [text oříznut] –

Mezisoučet (Latus): 1224 zlatých.

(Následující strana je na vnějším okraji oříznutá, takže peněžní částky u položek čtyři až devět chybí nebo jsou neúplné:)

- Za čtvrté: [dvě stavení?] [...], díl [...] „Klein" á 120 zlatých, to jest [...]
- Za páté: staré ševcovské náčiní a výbava [...]
- Za šesté: pohledávky/nedoplatky [...] podle zemského zvyku [...]
- Za sedmé: šest kusů [nábytku?] – kuchyňské nádobí, cín, stolní a jiné náčiní, pořízené díky dobré péči [manželky].
- Za osmé: mé nepatrné [jmění], sotva přes [...] za života [...], tudíž i veškeré [...]
- Za deváté: hotové peníze, které jsem [...] zřídka [...] ještě za dřívějších časů získal [...]

Součet: Čtyři tisíce pět set padesát čtyři zlatých rustikálních spolu s mými [dalšími statky].

Za třetí – vypořádání s manželkou

Poněvadž má milovaná manželka přinesla do manželství v hotovosti a v peněžní hodnotě přes dva tisíce zlatých, zapsal jsem jí naproti tomu jako protivěno (věno) před uzavřením společenství statků 3000 zlatých, což dohromady činí přes 5000 zlatých. Avšak protože jsem v manželství vytrpěl velké neštěstí, jímž mi citelně ubylo na jmění – přes dva tisíce zlatých mne to stálo – uživil jsem se z toho jen stěží a musel jsem každoročně něco ze svého přidávat, takže majetek postupně ubýval. Proto se bude muset manželka spokojit s tím málem, které po mně zůstane.

Za čtvrté – ustanovení dědičky

Jelikož základem a podstatou celé této mé srozumitelné závěti má a musí být toto ustanovení, obnovuji, stanovuji a nařizuji za svou univerzální dědičku veškerého svého nynějšího i budoucího majetku svou nejmilejší manželku Marii Kateřinu Mößovou, rozenou [...], a to mocí nejmilostivějšího Ferdinandského privilegia města Slavkova [zbytek pasáže je poškozený a nesouvislý kvůli oříznutí okraje].

Za páté – v případě druhého sňatku

Kdyby se řečená má milovaná manželka Marie Kateřina Mößová dříve či později znovu provdala, nebo kdyby ji dokonce – čemuž kéž Bůh na dlouhá léta milostivě zabrání – postihla smrt, má být z mého majetku vyplaceno jeden tisíc pět set zlatých (1500 zl) v hotovosti kostelu špitálu sv. Anny, a to nesporně. Z úroku plynoucího z této částky mají být financovány mše za mou ubohou duši v tomto kostele; těchto 1500 zlatých má sloužit jako nadace k tomuto účelu, a zbylý přebytek má být použit na opravy a nejlepší udržování tohoto Božího domu.

Kromě tohoto mešního nadání nechť se nikdo neopováží ani neodváží – pod porušením svého svědomí – činit mé nejmilejší manželce jakékoli nároky na její dědická práva, natož nějaké ukvapené pohledávky.

Závěrečná ustanovení

Ve jménu nejsvětější Trojice chci, aby má poslední vůle byla všemožně závazná a platná a ve všech bodech co nejpřesněji vyplněna. Kdyby snad nebyla uznána za slavnostní vlastnoruční závěť, nechť přesto platí jako kodicil, darování pro případ smrti, nebo jiný projev poslední vůle, se stejnou závazností. Vyhrazuji si však svobodu toto pořízení kdykoli změnit, zmenšit, rozmnožit, zcela zrušit nebo odvolat; dokud však nebude předloženo jiné pořízení, zůstává toto v plné platnosti.

Naléhavě prosím slovutný magistrát tohoto královského horního města Slavkova, aby tuto mou vlastnoruční závěť podle městských zákonů přijal do náležitého uschování a poté ji vyhlásil.

(Pokračování poslední vůle:)

Konečně odkazuji [chudému domu?] v Praze [...], což bylo doloženo úředním listem. Rovněž chci, aby platilo, že cokoli jsem v této závěti vlastní rukou přeškrtl a vymazal, stalo se tak z mé úplné a právoplatné poslední vůle.

Výše uvedené je rukopis svědka v originále.

Podpisy:
- Johann [Georg?] Möß, svědek
- (L.S.) Joannes Josephus Möß, zůstavitel
- (L.S.) Christian Heinrich Schneider, jako světský svědek
- [další svědci s pečetí – jména na oříznutém okraji jen zčásti čitelná; u svědků je v originále uveden letopočet „Anno 1770"]

Ověření magistrátem:

Tato závěť byla vyhlášena za přítomnosti univerzální dědičky a manželky Marie Kateřiny Mößové, její sestry Karolíny Brigity Wenzelové a příbuzných, na radnici slavkovské dne 30. července [1]785.

Purkmistr a rada tamtéž.

Výše uvedený opis, po provedeném porovnání s originálem, souhlasí – tímto potvrzeno.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

ZÁVĚŤ (vlastnoruční závěť, ověřený opis pořízený magistrátem c. k. horního města Slavkova/Schlaggenwald), publikovaná 30. července 1785. — Na kolkovaném papíře (kolek „V5K“ = 15 krejcarů). Poznámka překladatele: Snímky zachycují vždy rozevřenou dvojstranu; pravé (recto) strany jsou u vnějšího okraje oříznuté, takže peněžní/hodnotový sloupec položek „Quarto“–„Nono“ i konce některých řádků přesahují mimo naskenovaný okraj. Oříznutá či nejistá místa jsou označena [...] resp. [?]; nic není domýšleno.

[Strana 1:] Ve jménu nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce i Syna i Ducha svatého, amen.

Známo a na vědomí budiž tímto všem, obzvláště pak tam, kde je to třeba vědět, totiž ctihodnému a vysoce moudrému magistrátu c. k. horního města Slavkova; že já, níže podepsaný Johann [Joseph] Möß, ve zralé úvaze o lidské [křehkosti/pomíjivosti], od níž nikdo v žádné době není vyňat, a [dle] tělesných sil ještě dobře při rozumu, svobodně a nenuceně, při zcela zdravém úsudku a — Bohu díky — zdravém rozumu, jsem se rozhodl svou poslední vůli neboli závěť, jak vzhledem ke své ubohé duši, tak i vzhledem ke své vždy milované manželce Marii Kateřině Mößové, rozené [Krugové?], k odstranění všech sporů a případných rozepří, tímto sepsat v náležité formě (in forma solemni et omni Legalitate) a připravit k vyhlášení.

Za prvé: Poroučím svou ubohou duši do nekonečného milosrdenství Boha Otce jako jejího Původce, dále do nejsvětějších pěti ran svého nejmilejšího Spasitele jako Vykupitele, a do posvěcující milosti Boha Ducha svatého, s vroucím [srdcem] prose a s dokonalou křesťanskou zbožností snažně vzývaje, aby tento trojjediný Bůh na přímluvu přeblahoslavené, vždy neposkvrněné panenské Matky Boží Marie, jakož i mého svatého patrona [...]

[Strana 2, levá:] [...] i všech milých svatých Božích, při mém svatém patronu jména a ochránci, mne jakožto největšího hříšníka, jaký kdy na světě žil, [u] svého nejsvětějšího [Vykupitele] prose, aby ráčil být milostivý a milosrdný, a mne také z milosti do věčné radosti, věčné blaženosti k sobě z přehojného milosrdenství přijmout. Své bezduché tělo pak přenechávám a zvláště určuji [...], z níž [ze země] bylo vzato, a chci, aby bylo podle křesťansko-katolického zvyku na zdejším hřbitově pod mými milými rodiči, nebo poblíž nich, avšak křesťansko[-katolickým] způsobem a bez nejmenší okázalosti, zcela prostě jako někdejší chudý spoluměšťan pohřbeno; a hned po mé smrti nechť moji [dědicové] dají po sobě asi tři nebo i více třicet svatých mší: které na můj [náklad] vzrostou[?] na patnáct zlatých, a to jak ve zdejším městském kostele, tak i zčásti u sv. Anny ve špitále čteny a slouženy.

[Za druhé]: A [tímto] tímto pozemským pořízením, neboli [posledním nařízením], prohlašuji: chci rozhodně — a zdá se mi to nutné — o veškerém svém a o pozůstalostním majetku, jak movitém, tak nemovitém (activis et nominibus) a podobně, sepsat inventář, aby jak zdejšímu městskému soudu, tak i jiným vyšším instancím — kde tato má [závěť / poslední vůle] bude uložena — bylo známo a zjevno, co já a moje spolumanželka, která se mnou učinila společenství statků (commissionem bonorum) a o němž jsme uzavřeli [svatební] smlouvu, [v hotovosti nebo] skutečně vlastníme, ve společném užívání máme nebo jsme zcizili. A to:

Za prvé (Primo): měšťanský obytný dům na náměstí, který koupil můj [zesnulý] otec Sebastian Möß od Anny Reginy Dorschnerové roku [1716] dne 26. května a ročními splátkami zaplatil, [v ceně] .................... 620 [zl]
Za druhé (Secundo): kůlna na vozy [spolu] :/ s tzv. „Preterhäusel“ :/ jak je v popisu, koupeno, v jedné [jednotce] à 160 zl .......... 604 [zl]
Za třetí (Tertio): Item tamtéž hned nad [Klausem] v [...]
Mezisoučet (Latus) 1224 [zl]

[Strana 2, pravá — oříznutá na vnějším okraji, peněžní sloupec chybí:]
Za čtvrté (Quarto): [dvě stavení?] [...] díl mého [...] „Klein“ à 120 zl to jest [...]
Za páté (Quinto): staré ševcovské [náčiní/výbava] [...]
Za šesté (Sexto): na nedoplatcích/pohledávkách [...] podle zemského zvyku [...]
Za sedmé (Septimo): šest [kusů nábytku?] [...] kuchyňské nádobí, cín, [...] stolní a [...] jiné náčiní [...] díky její dobré [péči] pořízeno.
Za osmé (Octavo): mé nepatrné [...] sotva přes [...] za života [...] tudíž také všechno [...]
Za deváté (Nono): hotové peníze mám [...] [zřídka] přítel [...] ještě za dřívějších [...] časů přineseno [...] mně skrze [...]

[Strana 3, levá:] Praví: Čtyři tisíce pět set padesát čtyři zlatých rustikálních spolu s mými. [======]

Za třetí (klauzule): Poněvadž má milovaná manželka v hotovosti a v peněžní hodnotě přes dva tisíce zlatých [...] mi přinesla; kdežto já jí naproti tomu jako protivěno (Widerlag) před společenstvím statků [zapsal] 3000 zl [věna], [...] což činí přes 5000 zl; Avšak protože jsem v předpokládaném manželství vytrpěl velké neštěstí, jímž mi [citelně] a [na jmění] [...], dále přes dva tisíce zlatých ubylo, nebo mne to [stálo]; tak jsem se sotva stěží při svém hospodaření z toho uživil, a proto jsem každoročně musel něco ze svého přidávat, [takže leccos] ubývalo; tudíž se bude muset s tím málem, které zůstane, [spokojit]. Dále tedy

Za čtvrté: Ježto všech těchto mých srozumitelných závětních [ustanovení] základem, čili basis et fundamentum, má a musí být zřízení mého [...]; obnovuji, ustanovuji a nařizuji za svou univerzální dědičku veškerého svého nynějšího i budoucího majetku svou [nejmilejší manželku] [Marii Kateřinu] Mößovou, rozenou [...], [...] mocí nejmilostivějšího Ferdinandského privilegia města Slavkova, [...], aby [...] pokládáno [...] bylo, a nyní jak [...] její dědičtí nástupci [...] mají se chovat[?], [...] nejméně [...] mají být mé, v tomto nynějším [...] každého bez výhrady [...] [man]želka Ma[rie] rozená [...] rok můj [...] jmění [...] restrictione [s výhradou/omezením ...] pak [ně]jaké [...]

[Strana 4, levá:] V případě však —
Za páté: Kdyby se řečená má milovaná spolumanželka Marie Kateřina Mößová dříve či později znovu provdala, nebo dokonce :/ čemuž kéž Bůh na dlouhá léta milostivě zabrání :/ [pozemské přede mnou / smrtí] [...] [postihlo], má v tomto [škrtnuto: ...] díle, a [pokud by] několik dětí [...] případ, být z mého majetku jeden tisíc pět set zlatých, praví 1500 zl hotových peněz, do kostela špitálu sv. Anny [nesporně] zaplaceno, a z takto plynoucího úroku (Interusurio) veškeré [...] nadace mého zdejšího [...]; co tam za mou ubohou duši bude čteno, a těchto 1500 zl k tomu má být nadačně určeno, a zbytek neboli přebytek (Superplus) plynoucí pro [opravy], a k nejlepšímu udržování tohoto Božího domu má zůstat; kromě tohoto výše zmíněného [škrtnuto: ...] mešního [nadání], co je [...] vyčleněno, nechť se nikdo neopováží ani neodváží — pod porušením svého svědomí — činit mé nejmilejší spolumanželce ani nejmenší [nároky] na její dědická práva, tím méně [nějaké] [ukvapené] pohledávky.

[Strana 5, levá:] [...] ve jménu nejsvětější Trojice svou poslední vůli, kterou chci mít všemožně [závaznou] a platnou, a ve všech bodech co nejpřesněji vyplněnou; kdyby však nebyla považována za slavnostní závěť (Solenne Testamentum) nebo za vlastnoruční (holographum), pak nechť přesto platí ve formě kodicilu (in forma Codicilli), darování pro případ smrti (Donatione mortis Causa), a jinak jako projev poslední vůle (specie ultimae voluntatis), jako [...] slavnostní, platná, účinná a závazná; přičemž si však vyhrazuji svobodu a moc toto vlastnoruční pořízení (holographam Dispositionem), tuto svou dobrou závěť, i ten či onen kodicil, a všemi jinými přípustnými způsoby změnit, zmenšit i rozmnožit, anebo zcela zrušit (cassiren) a odvolat; dokud však nebude předloženo jiné pořízení, nechť to stále zůstává v platnosti; a naléhavě prosím [slovutný] magistrát tohoto král. horního města Slavkova, aby [...] nejen tuto mou vlastnoruční závěť podle král. městských [zákonů] d[e] [...] přijal do náležitého uschování a poté vyhlásil [—]

[Strana 6, levá:] Pokračování mé poslední vůle [oprava]:
Konečně odkazuji[?] [chudému / novému] domu v Praze [...], což bylo [úředním] listem doloženo (Patentaliter producirt). [...] rovněž chci mít [za to], [že co] v mé závěti bylo mnou vlastní rukou přeškrtnuto a vymazáno, že se tak stalo z mé úplné a právoplatné [poslední] vůle.

Výše uvedené je rukopis svědka v originále.

[Podpisy:]
Johann [Georg?] Möß, [svědek]
(L.S.) Joannes Josephus Möß, zůstavitel (Testator)
(L.S.) Christian Heinrich Schneider, jako světský svědek
[další svědci s (L.S.) — jména na oříznutém okraji jen zčásti čitelná; u svědků uveden v originále letopočet „Anno 1770“]

[Ověření / publikace magistrátem:] Tato závěť byla publikována za přítomnosti univerzální dědičky a manželky Marie Kateřiny Mößové a její sestry Karolíny Brigity Wenzelové a příbuzných, na radnici (in Curia) slavkovské dne 30. července [1]785.
Purkmistr a rada tamtéž.
Výše uvedený opis (Desumptum), po provedeném porovnání (facta Collatione) [s originálem — souhlasí / tímto potvrzeno]. [Rok „785“ = 1785]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

TESTAMENT (holographes Testament, beglaubigte Abschrift des Magistrats der k. k. Bergstadt Schlaggenwald), publiziert 30. Juli 1785. — Auf gestempeltem Papier (Stempel "V5K" = 15 Kreuzer). Anmerkung des Übersetzers: Die Aufnahmen zeigen jeweils eine aufgeschlagene Doppelseite; die rechten (Recto-)Seiten sind am äußeren Rand beschnitten, weshalb der Geld-/Wertspalt der Posten "Quarto"–"Nono" sowie das Ende mancher Zeilen über den gescannten Rand hinauslaufen. Beschnittene bzw. unsichere Stellen sind mit [...] bzw. [?] bezeichnet, jedoch nichts erfunden.

[Seite 1:] Im Nahmen der allerheiligsten, und unzertheilten Dreifaltigkeit Gott des Vaters, und des Sohnes und des Heiligen Geistes, Amen.

Kund und zu wissen sey hiemit jedermänniglich, absonderlich aber da, wo es zu wissen nothwendig ist, nemlich der [einen] Ehrsamben wohlweisen Magistrat der K. königl. Bergstadt Schlaggenwald; daß ich zu Ende unterschriebener Johann [Joseph] Möß, in reifer Erwägung der menschlichen [Gebrechlichkeit / Vergänglichkeit], deren keiner gewißer Zeit ausgenommen ist, und aus [Anweisung?] deren Leibes Kräften[?] noch [wohl] verständlich, freien und ungezwungenen, bei recht vollkommenem Verständnus, und Gottlob gesunden Verstand entschloßen habe, meinen letzten Willen oder Testament, so wohl in Beziehung meiner armen Seelen, als auch meiner allzeit geliebten Ehegattin Maria Catharina Mößin geborne [Krug?]in, zur Absonderung aller Zwistigkeit, und in [etwa] nöthigen Streitigkeit, folgender gestalten in forma solemni et omni Legalitate hiermit zu verfaßen, und ad publicandum zu richten.

Erstlich: Befehle ich meine arme Seele in die unendliche Barmherzigkeit Gott des Vaters als deren Urheber, dann in die allerheiligste fünf Wunden [meines] herzigsten Heilands, als Erlösers, und in die heiligmachende Gnad Gottes des heilig. Geistes, mit inbrünstigem [Herzen] bittend, dann mit vollkommener christlicher Herzens[andacht] höchst[inständig] anrufend, daß diese dreiei[niges] Gott durch die Fürbitt der übergebenedeiten allzeit unbefleckten jungfräulichen Mutter Gottes Maria, dann meines heiligen Schutzpatrons [...]

[Seite 2, linke Seite:] [...] von auch aller lieben heiligen Gottes bei meinem heiligen Namens- und Schutzpatronen, mir als den allergrößten Sünder, so jemals auf der Welt gelebt, [bei] meinem allerheiligsten [Erlöser] bittend, und geruhen laßen, Gott wolle gnädig, und barmherzig seyn, so dann mich auch zur Gnad, in die ewige Freud, ewige Glückseligkeit zu sich auf mildreiche Barmherzigkeit an- und aufnehmen wolle. Meinen entseelten Leichnam hingegen überlaße, und mache ich besonders aus [...], von welcher [Erde] er genommen worden, und will, daß solcher christ-catholischem Gebrauch nach auf hiesigem Kirchhof unter meinen lieben Eltern, oder ihnen [nächst], jedoch auf christ[-catholische] Weise und ohne mindesten Gepräng ganz schlecht als ein geweßter armer Mitbürger begraben werden solle; und gleich nach meinem Absterben sollen von den meinigen etwa drei oder auch [mehrere] hintereinander dreißig heil. Meßen: welche auf mein [Vermögen] fünfzehn Gulden bewachsen[?], so wohl in der [hiesigen] Stadt-Kirchen, wie auch zum Theil bei St. Anna im Hospital gelesen, und celebrirt werden.

[Anderten / Zweitens]: Und [indem] ich [durch] diese zeitliche Disposition, oder [letzte Anordnung] mich erkläre, will ich allerdings, und [scheint mir] erforderlich zu seyn, von allen den meinigen, und meiner Verlaßenschaft Vermögen, so wohl an Mobili- als Immobilien, activis et nominibus, und [dergleichen] alles ein Inventarium zu verfaßen, damit so wohl [dem] hiesigen Stadtgericht- und anderen hohen Instanzien; wo dieses mein [Testament / letzter Wille] hinterlegt werden solle, kund und offenbar seyn möge, was ich, und die meinige Contthoralis: welche mit mir commißionem bonorum gemacht, und wir davon [einen Heuraths]-Contract errichtet haben, [an baaren, oder] realiter besitzen, und in communi genoßen, oder veräussert haben. als:

Primo: ein bürgerliches Wohnhaus auf dem Marckt, welches von meinem [seel.] Vater Sebastian Möß von der Anna Regina Dorschnerin ao [1716] d. 26 May erkauft, und durch jährl. Nachrichten bezahlt worden mit .................... 620 [fl]
Secundo: ein Wagenhaus [samt] :/ so genannten Preterhäusel :/ rechts wie in [der] Beschreibung erkauft, in einem Stab à 160 fl ...................... 604 [fl]
Tertio: Item alda gleich ober den Klaus in dem [...]
Latus 1224 [fl]

[Seite 2, rechte Seite — am Außenrand beschnitten, der Geldspalt fehlt:]
Quarto: [zwey Behausungen?] [...] Parte meiner [...] Klein à 120 fl id[est] [...]
Quinto: ein alte Schu[ster]-Rüstung [...]
Sexto: an ausstehenden [...] nach Landes üblich[er ...]
Septimo: die sechs Mö[bilien / Möß?] [...] an Küchel, Zinn, [...] Tisch- und [...] anderer Geräthschaft [...] durch ihre gute [...] beigeschaffet worden.
Octavo: mein weniges [...] nicht wohl über [...] bei Lebzeiten [...] mithin auch alle [...] baares Geld habe [...]
Nono: [baares Geld] habe [...] [selten] Freund zu [...] noch vorigen [...] Zeiten gebracht [...] mir durch die [...]

[Seite 3, linke Seite:] Sag Vier tausend fünf hundert fünfzig vier Gulden Rustici sambt den meinigen. [======]

Drittens: Nachdem meine geliebte Ehegattin an baarem Geld, und Geldes Werth über zwey tausend Gulden [...] mir [zu]gebracht, im übrigen hat; Hingegen aber ich ihr zur Widerlag ante commißionem bonorum 3000 fl [Heuraths-Guth] [...], welches über 5000 fl betragen thut; Allein weilen ich [im] verhoffenden Ehestand ein großes Unglück ausgestanden, wodurch mir [empfindlich], und [am Vermögen] [...] nach, dann über Zwey tausend Gulden abgenommen worden, oder mich [gekostet]; als habe mich kümmerlich recht [bei] meiner Ordinierung davon erhalten können, dahero alljährlich etwas von dem meinigen zusetzen müßen, [also etwas] zu [ver]gehen mögen; mithin dieselbe mit diesem wenig-hinterlaßenden sich zu [begnügen] haben wird. Der nächsten dann

Viertens: Alle diese meinem jedem verständlichen Testaments die Grundveste, oder Basis et fundamentum, die Errichtung meines [...] seyn will, und muß; als erneue, setze, und verordne ich zu meinem Universal-Erben in- und zu meinem gänzlichen jetzt, und künftig zu fallen kommenden Vermögen meine [geliebteste Ehegattin] [Maria Catharina] Mößin gebo[rene ...], [...] kraft des allergnädigsten Ferdinandischen Stadt-Schlaggenwaldischen Privilegii, [...] ist, daß er [...] betrachten [...] [gezeigt] werden, und jetzt wie [...] deren Erbnach[folger] [...] zu halten sol[len], bestehende oder [...] am mindesten [...] mein sollen, in diesem gegen[wärtigen ...] jedes absolut[en ...] [Ehe]gattin Ma[ria] geborene [...] Jahr mein [...] Vermögen abs[olute?] restrictione [...] dann an- und [...]

[Seite 4, linke Seite:] In fall aber —
Fünftens: Hat gedachte meine geliebte Ehe-Consortin Maria Catharina Mößin sich über kurz oder lang wiederum verehelichen, oder wohl gar :/ welches Gott durch lange Jahr gnädig verhüten wolle :/ das Zeitliche [vor mir / durch den Tod] [...] [betreffen] sollte, so soll in dießen [gestrichen: ...] Theil, und [falls] etliche Kinder [...] fall, sollen von den meinigen Ein tausend fünf Hundert Gulden, sage 1500 fl baares Geld in die Sanct-Anna-Hospital-Kirchen [ohnwidersprechlich] bezahlt, und von solchem abfallendem Interusurio alle [...] Stiften mein hiesig[er ...] Was allda von meiner armen Seele gelesen werden, und dieses 1500 fl hiezu fundirt seyn, und das übrige oder Superplus abfallende pro pa[rimentis / reparationibus], und zu bestem Unterhalt dießen Gottes-Hauß verbleiben; außer dießem obengesagten [gestrichen: ...] Meß[-Stiftung] ist und aus [corr.: gestrichen "fall"] etwas ausgesetzt, solle niemand unter Verletzung seines Gewißens meiner geliebtesten Contthoralin nicht ein mind[estes] deren Erbrechten, noch weniger [einiger] vor-[eiliger] an- oder Zusprüch zu machen sich unterfangen, noch unterstehen.

[Seite 5, linke Seite:] [...] in Nahmen der allerheiligsten Dreifaltigkeit meinen letzten Willen, welchen auf alle Weise ver[bindlich], und gültig- auch in allen Puncten aufs genaueste vollzogen haben will; falls aber dasselbe nicht als ein Solennes Testamentum vel holographum angesehen werden sollte, so soll es dannoch in forma Codicilli, Donatione mortis Causa, und sonsthin specie ultimae voluntatis, meines [...] Solennis gültig-, kräftig, und verbindlich seyn; wobei mir jedoch die Freiheit und Gewalt vorbehalte, gegenwärtige holographam Dispositionem, dieß mein gütiges Testament, auch ein oder anderes Codicill, und aufs alle andere zulässige Weise zu verändern, [zu] vermindern, und zu vermehren, oder auch gänzlich zu caßiren und zu widerrufen; so lang aber keine andere Disposition wird beigezeiget werden, so soll es immerhin dabei verbleiben; und zu [höchst / hierbei] bitte ich [einen] Löbl. Magistrat dieser königl. Bergstadt Schlaggenwald, [...] nicht allein dieses mein Testamentum holographum Inhalt königl. Stad[t]-Geseze[?] d[e] [...] Sub[?] behöriger Aufbewahrung anzunehmen, dann zu publiciren [—]

[Seite 6, linke Seite:] Continuation meines letzten Willens [corr.]:
Schließlich vermache[?] ich dem [armen / neuen] Hauß in Prag [selbst] zu Ende, welches Patentaliter producirt worden ist. [...] nicht minder will ich auch haben, [daß was] in meinem Testament von mir mit eigener Hand ausgestrichen und ausgelöscht worden ist, daß solches mit meinem vollkommenen und rechtlichen [in letzten] Willen geschehen ist.

Vorstehendes ist des Zeugen Handschrift in orig[inali].

[Unterschriften:]
Johann [Georg?] Möß, [Test]zeuge
(L.S.) Joannes Josephus Möß, Testator
(L.S.) Christian Heinrich Schneider, als weltlicher Zeug
[weitere Zeugen mit (L.S.) — Namen am beschnittenen Rand nur teils lesbar; Datierung im Original "Anno 1770" bei den Zeugen genannt]

[Beglaubigung / Publikation, Magistrat:] Praesens Testamentum publicatum in praesentia universalis Haeredis et Contthoralis Maria Catharina Mößin, et ejus sororis Carolina Brigitta Wenzelin, et Consanguineorum, in Curia Schlaggenwaldensi die 30 Julii [1]785.
Bürgermeister und Rath allda.
Deß [Bevorstehendes / Vorstehendes] Desumptum, facta Collatione [cum originali — concordat / hiermit bestätigt]. [Jahr "785" = 1785]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 2427

Anna Marie Ikertová potvrzuje za sebe a své sourozence, že dostali od magistrátu v Horním Slavkově 1.208 zlatých rýnských 30 krejcarů, které jim odkázal jejich bratr jan Kryštof Ikert, děkan v Horním Slavkově.

Datace: 07.09.1785

Kvitance z 4. září 1785, jíž Anna Maria Josepha Gerbin (Gärberová) potvrzuje, že jako dědička po svém zesnulém manželovi, bývalém purkmistrovi Horního Slavkova Johannu Christophu Helmovi, obdržela od poručenského úřadu 1208 zlatých rýnských 20 krejcarů. Listina zároveň vyrovnává zbývající depozitum 20 zlatých, určené patrně na fundaci křesťanských mší.

Kvitance

Anna Maria Josepha Gerbin, rozená Gärberová, svým podpisem stvrzuje příjem částky 1208 zlatých rýnských 20 krejcarů (slovy: jeden tisíc dvě stě osm zlatých rýnských 20 krejcarů).

Tato částka jí náležela po jejím zesnulém manželovi, nebožtíkovi Jeho Vysoké důstojnosti panu Janu Kryštofu Helmovi, bývalém purkmistrovi zde v Horním Slavkově (Schlaggenwald). Peníze jí připadly jako oprávněný podíl spolu s ostatním dědictvím a byly jí vyplaceny jako dědičce podle Helmovy zanechané poslední vůle – tedy testamentu – po jeho úmrtí.

Uvedeného dne obdržela tuto částku od slavného poručenského úřadu zde v Horním Slavkově, a to řádně a v hotovosti. Tímto ji v nejlepší právní formě kvituje, s doložkou, že vůči poručenskému úřadu už po právu nemá žádnou další pohledávku – vše bylo uvedeno do pořádku a vyrovnáno.

K samotnému vyúčtování dodává, že u poručenského úřadu zůstal ještě zbytek deponované částky, který byl nyní převzat při termínu svatého Josefa. Dále se zmiňuje o době patrně 16 měsíců, po niž se u nich ročně cosi odehrává (přesný smysl této pasáže je v předloze nejistý). Nyní zbývá 20 zlatých uložených u ní v depozitu, určených k řádnému vyúčtování – měly být patrně věnovány na fundaci (nadání) sloužení křesťanských mší, přičemž tato část textu je v originále rovněž málo čitelná a nejistá.

Na důkaz výše uvedeného připojuje níže svůj podpis.

Horní Slavkov (Schlaggenwald), dne 4. září 1785.

Svým jménem a jménem všech dědiců
Anna Maria Josepha Gerbin

Poznámka k přepisu a překladu

Jde o jednostránkovou kvitanci; další zachované snímky (p2–p6) jsou totožné duplikáty téhož jediného listu, takže dokument má fakticky jen pět různých pruhů (b1–b5). Písmo (kurent) je místy velmi obtížně čitelné a řada slov je v přepisu označena otazníkem jako nejistá.

Spolehlivě doložené údaje: částka 1208 zl. 20 kr. (jeden tisíc dvě stě osm zlatých rýnských 20 krejcarů), zesnulý Johann Christoph Helm, bývalý purkmistr v Horním Slavkově, dědictví podle testamentu, termín svatého Josefa, 20 zlatých uložených v depozitu, zmínka o 16 měsících, datum 4. září 1785 a podpis Anna Maria Josepha Gerbin.

Listina neobsahuje žádný splátkový ani účetní rejstřík – jde o jedinou kvitanci na jednu částku, doplněnou o poznámku k vyrovnání zbývajícího depozita.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Kvitance

Za 1208 zl. „ 20 kr., slovy jeden tisíc dvě stě osm zlatých rýnských 20 krejcarů, které mi náležely po mém zesnulém [křesťanském?] [manželi?], nebožtíkovi Jeho Vysoce důstojnosti panu Janu Kryštofu Helmovi (Johann Christoph Helm), bývalému purkmistrovi zde v Horním Slavkově (Schlaggenwald), a jež mi jakožto oprávněný podíl a spolu s ostatním mým dědictvím připadly a byly konečně vypořádány, [totiž] jako dědičce podle jeho zanechané poslední vůle (testamentu) a po jeho úmrtí, kteroužto částku já níže podepsaná [jakožto] dědička od slavného [vrchnostenského?] poručenského úřadu zde v Horním Slavkově dnešního dne k datu níže uvedenému řádně [přijala] a v hotovosti vyzvedla, na což tímto v nejlepší právní formě kvituji, s tou doložkou, že po právu nemám vůči poručenskému úřadu žádnou další pohledávku, nýbrž že vše bylo uvedeno do pořádku a [vyrovnáno].

U nás [zůstal?] zbytek depozita, jenž nyní byl při termínu svatého Josefa převzat, a nikoli [již] fundovaných 16 měsíců u nás ročně probíhá; nyní 20 zl. v depozitu u mne k řádnému vyúčtování [má být?] […] na fundaci [k sloužení] křesťanských mší […] opatřeno, a to má být opět [navráceno / použito]. Na důkaz toho je zde připojen můj níže uvedený podpis.

Horní Slavkov (Schlaggenwald), dne 4. září 1785.

Svým jménem a jménem všech dědiců
Anna Maria Josepha Gerbin (Gärberová)

[Poznámka překladatele: Jde o jednostránkovou kvitanci; snímky p2–p6 jsou totožné duplikáty téhož listu, dokument má tedy jen pět různých pruhů (b1–b5). Písmo (kurent) je místy velmi špatně čitelné, nejistá čtení jsou v přepisu označena [?]. Spolehlivě doložené údaje: částka 1208 zl. 20 kr. (jeden tisíc dvě stě osm zlatých rýnských 20 krejcarů), zesnulý Johann Christoph Helm, bývalý purkmistr v Horním Slavkově, dědictví podle testamentu, termín sv. Josefa, 20 zl. uložených v depozitu, 16 měsíců, datum 4. září 1785, podpis Anna Maria Josepha Gerbin. Listina neobsahuje žádný splátkový ani účetní rejstřík – je to jediná kvitance na jednu částku.]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Quittung

Pro 1208 f. „ 20 x. sage Ein tausend Zweij hundert Acht Gulden Rheinländ[isch] 20 x[r]., welche mir meinem verstorb[enen] [christlichen?] [Ehe?]herrn, [weiland] Ihro Hochwürden H[errn] Johann Christoph Helm, gewesenen Bürgermeister allhier zu Schlaggenwald, [zu]gehörig, an [Recht?] nütz- und mein übrigen Erbschaften nachgefol[gt] und Endschaft, [als] Erben laut ihres hinterlassenen Testa=ments= und ihrem Ableiben, welche ich hierauf unterschriebene [als] Erb[in] einer löbl[ichen] [obrigkeitlichen?] Vormundschaft allhier zu Schlaggenwald [an]heut in [dero?] gegenwärt[igem] Dato richtig [empfangen und] baar [er]hoben, [woren?] übrigen hiermit in bester Rechtsform hiermit quittiere, mit dem Anhang, dass [ich] Rechtens keine weitere Forderung [an] mehr[er] Vormundschaft habe, sondern alles in Richtigkeit [gebracht?] und [gestell]t worden. Bei uns [ist?] der Deposition [Rest?] kommend nun [worden?] bei dem S[ancti] Josephi [Termin?] [aufge]nommen, und nicht [mehr] fundiert[en] 16 Monaten[?] bei uns Jahr passieren, nun 20 f[l] in Deposito bei mir [zu?] richtiger Rechnung, stellt [mir?] [...] auf ein Fundation christ[licher] Mess[en] [...] [ver]sehen sollen, solch wieder [...] werden sollen. Urkund dessen ist mein hier untergestellte Fertigung.

Schlaggenwald den 4t: Septemb: 1785.

In meinem und sämtl[icher] Erben Nahmen
Anna Maria Josepha Gerbin

[Poznámka přepisu: dokument je jednostránková kvitance; ostatní snímky (p2–p6) jsou totožné duplikáty téhož jediného listu. Písmo je místy velmi obtížně čitelné, nejistá čtení jsou označena [?]. Jistě zachyceno: částka 1208 zl. 20 kr. (slovy: jeden tisíc dvě stě osm zlatých rýnských 20 krejcarů), jméno zemřelého Johann Christoph Helm, bývalý purkmistr v Horním Slavkově (Schlaggenwald), odkaz podle jeho poslední vůle (testamentu), termín sv. Josefa, uloženo 20 zl. v depozitu, 16 měsíců, datum 4. září 1785, podepsána Anna Maria Josepha Gerbin (Gärberová).]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 2428

František Karel Rödig, pekař v Horním Slavkově, činí za přítomnosti Augustina Antonína Schreyera a Jana Ullmanna poslední vůli.

Datace: 11.10.1785

Testament perníkářského mistra Franze Karla Ködiga ze Slavkova (Schlaggenwald), sepsaný 11. října 1785 a vyhlášen na radnici 24. května 1786. Ködig odkazuje veškerý svůj majetek jako univerzální dědičce své ženě Marii Anně, nařizuje sloužit 25 mší za svou duši a určuje, že po smrti manželky má případný zbylý majetek připadnout jeho bratrovi.

TESTAMENT

Dne 11. října 1785 si mistr Franz Karl Ködig k sobě zavolal níže podepsané svědky a požádal je, aby vyslechli jeho poslední vůli a jediné pořízení – pro případ, že by mu Bůh podle své nevyzpytatelné moudrosti určil konec pozemského života. Učinil tak proto, aby zabránil veškerým sporům a rozepřím, a svou vůli jim, při plném a zdravém rozumu, vyjevil takto:

Za prvé poroučím svou ubohou duši Bohu, svému Vykupiteli a Spasiteli, aby ji pro zásluhy Kristova utrpení a smrti přijal na milost, tělo pak ať je podle křesťanského zvyku uloženo do chladné země.

Za druhé, poněvadž má žena spolu se mnou onen nepatrný majetek nabyla dobrým hospodařením a těžkou prací, ve dne v noci, po mém boku, nechci a nemohu jí bez zatížení svého svědomí nic z toho upřít. Onen její, tak těžce vydobytý a nepříliš velký majetek, který snad po mně zůstane, jí tedy věnuji celý a určuji jí k nutné obživě, aby ve stáří nemusela trpět nouzí – vždyť kromě tohoto, s ní společně nabytého jmění, nic jiného nevlastním. Ustanovuji tedy svou ženu jedinou univerzální dědičkou, aby jí za jejího života nikdo nemohl činit žádné nároky.

Za třetí však chci, aby ihned po mé smrti bylo mezi zdejší veledůstojné duchovní rozděleno 25 svatých mší, které mají být co nejdříve odslouženy za mou ubohou duši.

Za čtvrté, kdyby se Bohu zalíbilo povolat k sobě na věčnost i mou ženu a přenést ji z časného života do věčného, pak majetek, který jsme společně nabyli a který po zajištění jejích potřeb ještě zbude – po odečtení případných odkazů, které by si přála na vlastní náklady učinit za obě naše ubohé duše – ať připadne mému [jedinému?] bratru. Výjimkou by bylo, kdyby má žena měla závažné důvody jednoho nebo druhého z dědiců zkrátit či dokonce zcela vyloučit, například kdyby jí činili příkoří nebo ji pronásledovali. To ovšem vůbec nepředpokládám a tímto to zcela zapovídám.

Nakonec ještě jednou co nejpokorněji požádal, aby jeho poslední pořízení bylo ve všem přesně dodrženo a aby byla jeho ženě poskytnuta veškerá podpora a pomoc. Mnohokrát poděkoval za zachování mlčenlivosti a svou poslední vůli ve jménu Boha uzavřel. Jednáno dne a roku jak uvedeno výše.

Pečeť: Augustin Anton [Scherzer?], jako dožádaný svědek
Pečeť: Johann [Ellmermüller?], jako dožádaný svědek

Tento testament byl vyhlášen na radnici královského horního města Slavkov (Schlaggenwald) dne 24. května 1786, a to za přítomnosti pozůstalé vdovy Marie Anny Ködigové, dále [...] Ködiga a [...] dědice [?] Ködiga, jeho sestry Anny Marie.

Purkmistr a rada tamtéž

Hřbetní poznámka: Testament pana Franze Carla Ködiga, měšťana a mistra perníkáře (Lebzelter), datovaný 11. října 1785.

(ostatní strany rukopisu jsou prázdné)

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

TESTAMENT

[str. 1]

Mocí [?] dnešního data 11. října 1785 dal nás níže jmenované svědky mistr Franz Karl Ködig k sobě přivést a požádal, abychom přijali jeho poslední vůli a jediné pořízení — pro případ, že by mu Bůh podle své nevyzpytatelné moudrosti přikázal (a pozemské se naplnilo) — a to k zamezení veškerých svárů a jiných rozepří; kterou nám při dobrém a pevném rozumu následujícím způsobem vyjevil, totiž:

Za prvé poroučím svou ubohou duši Bohu, svému [Vykupiteli a] Spasiteli, aby ji pro zásluhy Kristova utrpení a smrti na milost přijal, tělo pak aby bylo podle křesťanského zvyku uloženo do chladné země. Poněvadž však

Za druhé má žena spolu se mnou onen nepatrný majetek dobrým hospodařením a hořce prolitým potem ve dne v noci se mnou získala, nechci a nemohu jí bez zranění svého svědomí nic odejmout, nýbrž onen jí [?] velmi těžce nabytý nepatrný majetek, který snad zůstane, jí jediné věnuji a určuji k jejímu nutnému obživení, aby ve svém stáří nemusela trpět nouzí, protože jinak než tento nepatrný, s ní společně nabytý majetek nic nemám. Tímto ustanovuji svou ženu jedinou univerzální dědičkou, aby proti ní za jejího života nikdo neměl práva ani moci činit nějaké nároky. Nicméně

Za třetí chci, aby ihned po mém skonu bylo mezi zdejší veledůstojné duchovní rozděleno 25 svatých [?] mší, které mají být co nejdříve za mou ubohou duši slouženy.

[str. 2]

Kdyby však

Za čtvrté zalíbilo se i Bohu vzít mou ženu k sobě na věčnost a převést ji z časného do věčného, pak nechť majetek námi nabytý a po zaopatření potřeb mé ženy ještě zbývající — avšak po odečtení oněch odkazů, které jí bude libo na její náklady snad učinit za obě naše ubohé duše — připadne mému [jedinému?] bratru; leda by má žena měla závažné důvody jednoho nebo druhého zkrátit, nebo dokonce vyloučit, kdyby jí nechtěli konat dobro nebo by jí nezpůsobovali nic než příkoří a pronásledování — což naprosto nedoufám a tímto chci mít zcela zapovězeno.

A poněvadž znovu co nejpokorněji požádal, aby toto jeho poslední pořízení bylo ve všem přesně dodržováno a aby se jeho ženě přitom poskytla veškerá podpora a pomoc, mnohokrát poděkoval za zachování mlčenlivosti a svou poslední vůli ve jménu Boha [tímto] uzavřel. Jednáno v den a roku jak výše.

[pečeť] Augustin Anton [Scherzer?] jako dožádaný svědek
[pečeť] Johann [Ellmermüller?] jako dožádaný svědek

Přítomný testament byl v přítomnosti pozůstalé vdovy Marie Anny Ködigové a [...] Ködiga a [...] dědice [?] Ködiga, jeho sestry Anny Marie, vyhlášen na radnici král. horního města Slavkov (Schlaggenwald) dne 24. května [1]786.
Purkmistr a rada tamtéž

[str. 3 — hřbetní/titulní poznámka:]
Testament pana Franze Carla Ködiga, měšťana a mistra perníkáře (Lebzelter), dat. 11. října [1]785.
[ostatní strany prázdné]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

TESTAMENT

[p. 1]

Kraft [?] dato den 11ten Octob: 1785, hat uns unten benannte Zeugen Meister Franz Karl Ködig zu sich brechten [bringen] lassen, und gebeten, seinen letzten Willen und einige [einzige] Disposition, dessen Gott nach seiner unerforschlichen Weisheit über ihn gebieten = und es das zeitliche gegen sollte:/ zu Vermeidung alles Zwietracht und anderer Weitläuftigkeiten [Streitigkeiten] einzunehmen, welchen er noch bey gutem festen Verstand folgender maßen eröffnet hat, als:

1mo befehle ich meine arme Seele Gott meinem [Erlöser und] Seligmacher, welche Er durch die verdiensten Christi [seines] Leyden und Sterben zu Gnaden annehmen wolle, den Leib aber der kühlen Erden nach christlichen Gebrauch zu bestättigen. Da aber

2do mein Weib nebst mir das wenige Vermögen durch gute Wirthschaft = und saurer vergossenen Schweiß bey Tag und Nacht mit mir erworben hat; so will ich und kan ihr auch nichts ohne Verletzung meines Gewissens entziehen, sondern ihro [betrachtsich?] sehr schwer erworbenes weniges Vermögen, so etwa übrig bleiben wird, ihr alleinig widmen, und zu ihrem nothwendigen Unterhalt bestimm, damit sie in ihrem Alter nicht Noth leiden dürffte, weil ich ihr anderst als bloß das wenige mit ihr erworbenes Vermögen besitz, somit mein Weib alleinig zum Universal Erben eingesetzt haben, damit ihr niemand bey ihren Lebzeiten einige Ansprüch zu machen Fug und Macht haben möge. Jedoch

3tio will ich, daß so gleich nach meinem Ableben 25 heilige [?] aufge[...] Messen unter die hiesigen P.P. Geistliche vertheilet werden sollen, welche für meine arme Seele baldigst gelesen werden mög[en].

[p. 2]

Solte aber

4to Gott auch gefällig seyn, mein Weib in die Ewigkeit zu sich zu brechten [bringen], und aus dem zeitlichen in das ewige zu übersetzen, da solte alsdan das von uns erworbenes, und von meines Weibes Nothdurfft Umbständen annoch übrig bleibende Vermögen /: jedoch nach Abschlag jener Vermächtnus, welche ihr belieben wird auf ihre Kösten etwan für beede unsere arme Seelen zu machen :/ meinem [einzigen?] Bruder zufallen; außer mein Weib hätte erhebliche Ursachen einen oder den anderen zu bekürzen, oder wohl gar auszuschließen, wann sie ihr nicht gut, oder gar nichts als Kränkung = und Verfolgung anthun [wollten?] sollen, welches ich ganz und gar nicht hoffe, und hiemit gänzlich untersaget wissen will.

Und da er nochmahlen demüthigst gebeten, diese seine letztwillige Disposition in allem genau befolgen zu lassen, auch seinem Weib hiebey alle Unterstützung und Hülfe zu leisten, so hat er sich der Geheimung wegen öfftermahlen bedanket, und seinen letzten Willen in Nahmen Got[tes] [als] beschlossen. Actum die et Ao ut supra.

[Siegel] Augustin Anton [Scherzer?] qua testis requisitus
[Siegel] Johann [Ellmermüller?] qua testis Requisitus

Gegenwärtiges Testament ist in Gegenwart der hinterlassenen Wittib Maria Anna Ködigin und [...] Ködig und [...] des Erbs [?] Ködig, seiner Schwester Anna Maria, publiciert worden ob dem Rathhaus der k. Bergstadt Schlaggenwald am 24 May 786.
Bürgermeister und Rath allda

[p. 3 — Rückvermerk / Titel:]
Testamentum des Herrn Franz Carl Ködig Bürger u. Lebzelter meister dto 11 8bris [Octobris] 785.
[übrige Seiten leer]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 2429

Manželé František a Annamarie Lochnerovi z Horního Slavkova potvrzují, že si vypůjčili z peněz kostela svaté Anny v Horním Slavkově 95 zlatých rýnských.

Datace: 31.10.1785

Manželé Franz a Annamaria Zechnerovi si 31. října 1785 v Horním Slavkově vypůjčili od pokladny kostela sv. Anny 95 zlatých rýnských – peníze pocházející z odkazu sester Anny Reginy a Marie Magdaleny za pole zvané „tagwerk". Kapitál zajistili svým polem s domem v hodnotě 230 zlatých a zavázali se jej ročně úročit 4 procenty a splatit po půlroční výpovědní lhůtě.

DLUŽNÍ ÚPIS (OBLIGACE)
Horní Slavkov (Schlaggenwald), 31. října 1785

[Předtištěný kolkovaný papír: 3 krejcary]

My, oba níže podepsaní manželé, tímto zde vyznáváme a stvrzujeme následující.

Při koupi nemovitosti, která náležela ke zvláštnímu odkazu obou sester Anny Reginy a Marie Magdaleny – odkazu pocházejícího z majetku jiných rodičů a sourozenců, totiž jistého polního „tagwerku" (denního díla polí) – nám byl formou novace ponechán v rukou kapitál z peněz pokladny zdejšího ctihodného kostela sv. Anny, a to ve výši 95 zlatých rýnských, slovy devadesát pět zlatých rýnských.

My oba se k tomuto dluhu tímto hlásíme a zavazujeme se:
- tento kapitál každoročně úročit sazbou 4 procenta,
- a po vzájemně kdykoli přípustné půlroční výpovědi jej opět splatit v hotovosti.

K lepšímu zajištění věci ze strany dotyčné správy pokladny tímto zapisujeme jako reálnou a zvláštní hypotéku ono polní pole (spolu s domem), náležející z uvedeného rodinného majetku, jež je odhadnuto na 230 zlatých a kapitál je v jeho prioritě řádně zaknihován.

Zavazujeme se, že pokud by kapitál nebo úrok nebyl splacen, je kostelní pokladna nebo její páni zmocněnci oprávněni podle obecného obvyklého řádu vést na tuto hypotéku exekuci a v ní pokračovat. Zároveň se tímto výslovně vzdáváme všech právních dobrodiní, výmluv a jiných právních prostředků, aby nám v této věci nijak neprospívaly.

Souhlasíme také s tím, aby tato obligace byla se svolením ctihodného magistrátu zapsána do městských knih. Na potvrzení toho byl tento úpis vyhotoven i za přítomnosti vyžádaných svědků, avšak jim a jejich dědicům bez újmy.

V Horním Slavkově dne 31. října 1785.

Podpisy:
- Franz Zechner, dlužník [pečeť]
- Annamaria Zechnerová, dlužnice
- [Heinrich?] Hübner [škrtnuto] – svědčil
- [Bernhard?] Hübner, svědek
- Anton[i] [Höllherl?] jako svědek
- Zacharias [Wögner?] jako svědek

Poznámka na okraji a rubová strana

Poznámka na okraji: Se svolením magistrátu zapsáno do zdejší městské knihy obligací – kniha fol. 552, Horní Slavkov.

Rubová strana / dorzální poznámky:
- Rev: 75. — No 43 [škrtnuto].
- Obligace měšťana a mistra barvíře Franze Antona Zechnera na kapitál 95 zlatých, jenž mu byl ponechán v rukou z peněz pokladny zdejšího ctihodného kostela sv. Anny. Zaknihováno v knize obligací 1785, fol. 552.
- Zechner Franz — 95 zl. [červené „L"].
- Archivní signatury: No 40. — T.n. 24a.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

DLUŽNÍ ÚPIS (obligace), Horní Slavkov (Schlaggenwald), 31. října 1785.

[Předtištěný kolkovaný papír: 3 krejcary]

My oba níže podepsaní manželé zde tímto vyznáváme, že [z důvodu] při koupi [nemovitosti] náležející k [zvláštnímu odkazu] obou sester Anny Reginy a Marie Magdaleny, [pocházejícímu] z majetku jiných rodičů a sourozenců, totiž jistého polního „tagwerku" (denního díla polí), byl nám z peněz pokladny zdejšího ctihodného kostela sv. Anny ponechán v rukou (formou novace) kapitál ve výši 95 zl., slovy devadesát pět zlatých rýnských; my nyní oba k tomuto dluhu tímto přiznáváme se a zavazujeme se tento kapitál každoročně úročit 4 procenty, a po vzájemně kdykoli přípustné půlroční výpovědi jej opět v hotovosti splatit; a rovněž k lepšímu zajištění dotyčné správy pokladny tímto zapisujeme jako reálnou a zvláštní [hypotéku] ono polní pole [spolu s domem] náležející [z majetku jiných rodičů a sourozenců], jež je odhadnuto na 230 zl. a kapitál je v jeho prioritě řádně zaknihován; a to tak, že pokud by [při neplacení] kapitálu nebo úroku [věc uvolněna nebyla / dluh nebyl splacen], je kostelní pokladna nebo její páni zmocněnci oprávněna podle obecného [obvyklého] řádu vést na hypotéku exekuci a v ní pokračovat; přičemž se my tímto všech právních dobrodiní, výmluv a jiných právních prostředků [výslovně] vzdáváme, aby nám nijak neprospívaly; a jsme také srozuměni s tím, aby tato obligace se svolením ctihodného magistrátu byla zapsána do městských knih. Na potvrzení toho byl tento úpis vyhotoven i za [vyžádané] svědky, avšak jim a jejich [dědicům] bez újmy.

V Horním Slavkově dne 31. října 1785.

[Podpisy:]
Franz Zechner, dlužník [pečeť]
Annamaria Zechnerová, dlužnice
[Heinrich?] Hübner [škrtnuto] svědčil
[Bernhard?] Hübner, svědek
Anton[i] [Höllherl?] jako svědek
Zacharias [Wögner?] jako svědek

[Poznámka na okraji:] Se svolením magistrátu [zapsáno] do zdejší městské knihy obligací — kniha fol. 552, Horní Slavkov.

[Rubová strana / dorzální poznámky:]
Rev: 75. — No 43 [škrtnuto].
Obligace měšťana a mistra barvíře Franze Antona Zechnera na kapitál 95 zl., jenž mu byl ponechán v rukou z peněz pokladny zdejšího ctihodného kostela sv. Anny. Zaknihováno v knize obligací 1785, fol. 552.
Zechner Franz — 95 zl. [červené „L"].
[Archivní signatury:] No 40. — T.n. 24a.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

OBLIGATION (Schuldverschreibung), Schlaggenwald (Horní Slavkov), 31. Octobris 1785.

[Vordruck / gestempeltes Papier: 3 K(reuzer)]

Es thuen unterschriebene beyde Eheleute alhier bekennen hiemit, daß [wegen] bey Erkaufung des der Anna Regina und Maria Magdalena [...] beeden Schwestern, zwischen anderer Eltern und Geschwisterig[en] [...] gehörigen [Special-Legats], nemlich des [...]tagwerds Feldes von deren l[öbl]: St: Anna Kirchen Cassa Geldern ein Capital pr 95 fl, sagen Neunzig fünf Gulden [rh]:, [per] novationem in Handen gelassen worden; Wir nun, wie beeds zu dieser Schuld hiemit bekennen, und solches Capital alljähr[lich] à 4 pro cento zu verinteressiren, dann solches nach be[schehener] beiderseits freistehender halbjähriger Aufkündigung [wiederum] baar [...] zu bezahlen [vorgehen?]; also auch zu besserer [Absicherung/Bedeckung] der dießfälligen Kassa-Direction zu einer real- und Special-[Hypothec / -Legat] [...] das zwischen anderer Eltern und Geschwisterig[en] [...] gehörend[e] [...]tagwerds-Feld [samt Haus], welches in [Anschlag] à 230 fl [besteht], und das Capital in i(hrer) prioritate systematisch inregistriert ist, hiemit verschreiben; daß, falls mit Erlegung [...] des Capitals oder Interesse geräumet werden solle, die Kirchen-Cassa oder dero H[erren] Mandatarien nach Vorschrift der allgemeinen [gewöhnl.] Ordnung in die Hypothec[ar]- Execution zu nehmen, und damit fürzugehen befugt seye; wobei wir dahero allen Rechts-[Wohlthaten], Ausflüchten und sonstigen Rechts-Behelfen hiemit [ausdrücklich] renunciren, daß solche der anders stehen, noch [ihnen] sollen; seynd auch zufrieden, daß gegenwärtige Obligation mit Bewilligung eines löbl[ichen]: Magistrats in die Stadtbücher eingeschrieben werden könne. Zu dessen Bestätigung ist dieser, und dann [erbetenen] Zeugen, jedoch ihnen und den ihrigen ohne Nachtheil, hierüber [gestellte] Fertigung.

Schlaggenwald den 3i(=31?) 8bris(=Octobris) 785.

[Unterschriften:]
Franz Zechner, Schuldner [Siegel]
Annamaria Zechnerin, Schuldnerin
[Heinrich?] Hübner [durchgestrichen] gez[eugt]
[Bernhard?] Hübner, Zeug
Anton[i] [Höllherl?] als Zeug.
Zacharias [Wögner?] als Zeug.

[Randvermerk:] Ist mit Magistratualischer Bewilligung in das hiesige Stadt-Obligations[buch] [eingetragen] — Buch Fol. 552, Schlaggenwald.

[Rückseite / Dorsualvermerke:]
Rev: 75. — No 43 [durchgestrichen].
Obligation des Bürger[s] und Färber[meisters] Franz Anton Zechner über ein ihm bey deren l[öbl]: St: Anna Kirchen Cassa-Geldern in Handen gelassenes Capital pr 95 fl. Ingross[iert] lib[ro]: obligat[ionum]: 1785 Fol. 552.
Zechner Franz — 95 fl [rotes „L"].
[Archivsignaturen:] No 40. — T.n. 24a.

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 2431

Helena Grimmová z Horního Slavkova činí za přítomnosti Jana Jiřího Petschnera a Antonína Schödla poslední vůli.

Datace: 27.11.1785

Ústní poslední vůle Heleny Grimmové ze Slavkova (Schlaggenwald), sepsaná 27. listopadu 1785, když ji na smrtelné posteli ještě zastihli při zdravém rozumu. Odkazuje mše svaté za svou duši, rozděluje drobné dluhy, které měla u jiných venku, i svůj skromný majetek mezi sourozence a jejich děti a odměňuje Kateřinu Riegerovou a Johanna Dietricha za péči v nemoci. Testament byl vyhlášen před radou města 28. listopadu 1785.

Zápis (Nota)

Dne 27. listopadu 1785, kolem půl osmé večer, ležela Helena Grimmová na smrtelné posteli. Byla však ještě při dobrém a zdravém rozumu, a proto chtěla kvůli své chorobě ústně vyslovit svou vůli – jak se má po její smrti naložit s jejím nepatrným majetkem.

1. Poroučí svou ubohou duši nejlaskavějšímu Vykupiteli a Spasiteli.

2. Přeje si, aby její tělo bylo řádně pohřbeno, a při pohřbu ať jsou za její ubohou duši odslouženy dvě mše svaté.

3. Dále zřizuje ještě několik mší svatých za svou duši, a to u těchto kněží:
- panu děkanovi – 4 zlaté
- panu P. [Sperrath?], který ji zaopatřil svatými svátostmi – 3 zlaté
- panu P. [Leopoldovi? Heroldovi?] – 2 zlaté
- panu P. Karlovi [?] – 2 zlaté

Dohromady tedy [11 zlatých?]. Zároveň žádá Jeho Důstojnost pana děkana, aby tyto mše nebyly slouženy hned, ale aby se s nimi počkalo.

Pozůstavitelka dále uvádí, že má venku (u jiných lidí na dluh) ještě několik zlatých, konkrétně:
- u Michaela Neubürgera, mistra ševcovského – 25 zlatých
- u své příbuzné (sestřenice či tety) Terezie Klaßové – 7 zlatých

Celkem tedy 32 zlatých.

4. Protože pozůstavitelka spolu se svou sestrou Reginou Grimmovou uzavřela společný dluh, z něhož ještě něco vázne, je její poslední ústní vůlí, aby po její smrti její polovina tohoto podílu připadla do roka dvěma sourozencům – jmenovitě Johannu Dietrichovi a Kateřině Riegerové – protože ji v nemoci obětavě ošetřovali a starali se o ni.

5. Vůči starším sourozencům pak stanovuje ohledně dětí Hanse Dietricha [Waldhögena?], které jim byly svěřeny [?], následující rozdělení:
- tomu, komu pozůstavitelka zcela přeje – 7 zlatých
- Terezii Klaßové – 7 zlatých
- dětem zesnulého Johanna Dietricha – 7 zlatých

Celkem 21 zlatých.

6. Co pak zbude z jejích nemnohých hotových peněz, má po její smrti připadnout starším sourozencům, totiž Johannesu Riegerovi a Kateřině Riegerové. Oba sourozenci a dědicové jsou však povinni nechat za pozůstavitelku na třicátý den po pohřbu (na tzv. „třicátek") odsloužit mše svaté za její ubohou duši.

7. Pokud jde o zbývající dva sourozence, Reginu Grimmovou a Helenu Grimmovou, a jejich skromný majetek, který mají po otci v hotovosti [?] – ten má náležet oběma dětem, totiž Johannu Riegerovi a Kateřině Riegerové, podle práva [patrně vztahujícího se k Lokti?]. Co pak zbude z hotovosti, jakož i z majetku a toho mála movitých věcí, které měla, má být rovněž rozděleno na stejné díly, a to mezi: Reginu Grimmovou, děti Josefa [?] Dietricha, Terezii Klaßovou a děti zesnulého Johanna Dietricha, vedle Johanna Riegera a Kateřiny Riegerové – tito jmenovaní však již nejsou povinni pamatovat na její ubohou duši (tedy nemusí za ni dávat sloužit další mše).

Že tato ústní poslední vůle byla takto skutečně vyslovena, dosvědčuje náš podpis.

Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 27. listopadu 1785.

Na okraji je poznamenáno: „A my nejposlušněji a ochotně se k tomu připojujeme."

Podepsáni:
Johann Georg [Hitzhofer?], jako [?]
Anton Schött [?]

Tento testament byl vyhlášen před dědici v radě (senátu) královského horního města Slavkova dne 28. listopadu 1785.
Purkmistr a rada tamtéž.

Na rubu (obálce) je uvedeno: „Testament Heleny Grimmové, daný dne 27. listopadu 1785."

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Nota (Zápis).

Dne 27. listopadu 1785.

[o půl] osmé hodině upadla do umírání / se objevila Helena Grimmin (Grimmová); ježto byla ještě při dobrém a zdravém rozumu, chtěla pro takovou chorobu ústně přednést svou vůli, jak se má po její smrti naložit s jejím nepatrným majetkem.

1. Poroučí svou ubohou duši nejlaskavějšímu Vykupiteli a Spasiteli.

2. Její tělo má být řádně pohřbeno a při tom mají být za její ubohou duši slouženy dvě mše svaté.

3. Zřizuje mše svaté za svou ubohou duši:
panu děkanovi — 4 zl
panu P. [Sperrath ?], který jí udělil svaté svátosti — 3
panu P. [Leopold ? Herold ?] — 2
panu P. Karlovi [?] — 2
Součet [11 zl ?]

A žádá Jeho Důstojnost pana děkana, aby tyto mše svaté nebyly slouženy hned [aby s nimi bylo posečkáno].

Dále pozůstavitelka uvádí, že má několik zlatých venku (na dluh), a to jmenovitě:
u Michaela Neubürgera, mistra ševcovského — 25 zl
u své sestřenice/tety Terezie Klaßové (Klaßin) — 7
Součet 32 [zl ?]

4. Ježto pozůstavitelka se svou sestrou Reginou Grimmovou (Grimmin) učinila společný (manželský?) dluh, z něhož vázne dluh, je její ústní poslední vůlí, aby po její smrti její polovina [díl] připadla během roku dvěma sourozencům, jmenovitě Johannu Dietrichovi a Kateřině Riegerové (Riegerin), protože ji v její nemoci činně ošetřovali a opatrovali.

5. Vůči starším sourozencům [ustanovuje]; Hanse Dietricha [?] Waldhögena [?] jeho dětem, jimi předané [?]:
[tomu ?], kterému pozůstavitelka zcela přeje — 7 zl
Terezii Klaßové — 7
dětem nebožtíka Johanna Dietricha — 7
Součet 21 zl

[6.] Co pak zůstane z jejích nepatrných hotových peněz, mají po její smrti dostat starší sourozenci, jmenovitě Johannes Rieger a Kateřina Riegerová; oba sourozenci a dědicové však mají za pozůstavitelku dát na třicátý den (za „třicátek") sloužit mše svaté za její ubohou duši.

[7.] Níže jmenovaní dva sourozenci, totiž Regina Grimmová a Helena Grimmová, [ohledně] jejich nepatrného majetku [...], jejž mají po [otci ?] v hotovosti [?] — mají oběma dětem, totiž Johannu Riegerovi a Kateřině Riegerové, [podle práva v Lokti ?] náležet. Co pak zbude z hotovosti, jakož i majetek [?] a to málo movitého, co má, má být rovněž rozděleno na stejné díly, a to jmenovitě: Regině Grimmové, dětem Josefa[?] Dietricha, Terezii Klaßové a dětem nebožtíka Johanna Dietricha, po (vedle) Johannu Riegerovi a Kateřině Riegerové — kteří přitom nemají pamatovat na její ubohou duši [tj. nejsou zavázáni za ni sloužit mše]. Že tato ústní poslední vůle byla takto vyslovena, dosvědčuje náš podpis.

Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald / Horní Slavkov) dne 27. listopadu 785 (1785).

[na okraji:] A my nejposlušněji ochotně [k tomu] připojit máme.

[Podpisy:]
Johann Georg [Hitzhofer ?], jako [?]
Anton Schött [?]

Tento přítomný testament byl vyhlášen v přítomnosti dědiců v radě (senátu) královského [horního] města Slavkova (Schlaggenwald), dne 28. listopadu 1785.
Purkmistr a rada tamtéž.

[na rubu / obálce:]
Testament Heleny Grimmové (Grimin), daný dne 27. listopadu 1785.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Nota.

Den 27ten Novemb: 1785.

[um halb] acht Uhr schienet [= erschien / lag im Sterben] Helena Grimmin, willen sie noch bey guten und rechten Verstandt, und wolte solche Schwachheit [halber] [ihren] mündlichen willen anbringen, wie es nach ihrem Todt mit ihrem wenigen Vermögen solle gehalten werden.

1tes befehlet sie ihre arme Seele dem gütigsten Erlößer und Seeligmacher.

2tes sollen deßen [= dessen] Leichnam Begräbniß in Legem [= in aller Ordnung/gebührend] [und] daner [= dabey] zwey heilige Messen vor ihre arme Seel gelesen werden.

3tes machet sie auf [= stiftet sie] heilige Messen vor ihre arme Seel:
dem H[errn] Dechant [P. Dechant] — 4 fl
Herrn P. [Sperrath ?], welche sie mit denen heiligen Sacramenten versehen — 3
Herrn P. [Leopold ? Herold ?] — 2
Herrn P. Carl [?] — 2
Suma [11 fl ?]

Wollen [= und will] sie Ihro Hochwürden Herrn Dechant ersucht, damit solche heilige Messen nicht auch [= sogleich] gelesen werden möchten.

Dann möchtet sie Erblasserin, daß sie die etwelche Gülden [= etliche Gulden] ausstehen stehen hat [= ausständig hat], als benandlich [= namentlich]:
[bey ?] Michael Neubürger, Schuhmachermeister — 25 fl
[bey ?] Ihrer M[uh]men [= Base] Theresia Klaßin — 7
Suma 32 [fl ?]

4tes willen sie Erblasserin mit ihrer Schwester Regina Grimmin eine Ehe[?]schuld [gemeinschaftliche Schuld] gesucht [= aufgenommen] hat, woraus [ihre] Schuld haftet, so ist ihr mündliche letzter Wille, damit nach ihrem Todt ihr halber [Theil?] [im?] Iahr zween Geschwistern zufallen sollen, benandlich dem Johann Dietrich, dann die Catharina Riegerin, willen solche sie in ihrer Krankheit thätig gewartet und gepflü[e]bet [= gepflegt] hat.

5tes gegen seine ober Geschwistereth [= die älteren Geschwister], gefällig[?], des Hans Dietrich [?] Waldhögen [?] dessen Kinder von [?] ihnen [übergeben/übertragen ?]:
[dem ?] welche die Erblasserin gäntzlichen willen ist — 7 fl
der Theresia Klaßin — 7
des seeligen Johann Dietrich dessen Kinder — 7
Sum 21 fl

[6tes] Waß dann ihr weniges baar überbleibet, sollen die groß Geschwisterth, benandlich Johannes Rieger, dann Catharina Riegerin nach ihrem Todt haben; jedoch möchten beede Geschwisterth und [Erbkünden ?] [für ?] die Erblasserin den 30ten Tag [= den Dreißigsten] durch heilige Messen vor ihre arme Seel lesen laßen.

[7tes] Die nach[be]nan[n]ten beeden Geschwisterth, als Regina Grimmin und Helena Grimmin, ihr weniges gut [?] so ihr [erbaren ?] nach [Vaters ?] baaren haben [?], so sollen beede Kindern, als dem Johann Rieger, dann Catharina Riegerin [?] sich in [Elbogen ?] gebühren [zustehen]. Waß dann daß baar überbleibet, so wohl gut [?] und wenige [Fahrnüß ?] waß sie hat, sollen auch [in] gleiche Theille getheilt werden, als benandlich: Regina Grimmin, Joseph[?] Dietrichs Kinder, Theresia Klaßin, dann des seeligen Johann Dietrich dessen Kinder, nach Johann Rieger, und Catharina Riegerin, wobey sie [= welche] außerhalb ihrer armen Seel nicht zu gedenken [= die nicht ihrer armen Seele zu gedenken haben], daß solches mündliche letzter Wille auch so ausgesaget worden.

Zeuget [dessen] unser Nahmens unterschrift, so geschehen Schlaggenwald den 27 Novemb 785.

[am Rand:] Und wir gehors[amst] wegfärtig [= willfährig] auch fügen sollen.

[Unterschriften:]
Johann Georg [Hitzhofer ?], als [?]
Anton Schött [?]

Publicatum hoc praesens Testamentum in praesentia Haeredum in Senatu [der ?] k[öniglichen] [Berg?]Stadt Schlaggenwald. Im 28 Nov 1785.
Burgermeister und Rath alda [= allda].

[Rückseite / Umschlag:]
Testament der Helena Grimin de dato 27 Nov 1785.

Zobrazit originál na Porta fontium →