The year 1782 in the chronicle

Transcriptions and translations of historical documents were produced with the help of artificial intelligence and may contain errors in reading old handwriting. The original wording is usually available with each entry in the expandable section "original transcription", or directly at the listed source; if you come across an inaccuracy, we would be grateful for a note.

1782
Městská kronika 1836–1847 · Carl Pschanagl (přepis a překlad 2026) source →
Crop from the chronicle original

Obrazy z plaského kláštera a zrušení bratrstva sv. Josefa

Stránka popisuje rok 1782, kdy císař Josef II. zrušil klášter v Plasích i slavkovské bratrstvo sv. Josefa. Plaský prelát Coelestin Werner, rodák ze Slavkova, věnoval zdejšímu farnímu kostelu vzácnou výbavu včetně osmi velkých obrazů s biblickými výjevy. Zabavené jmění zrušeného bratrstva bylo rozděleno mezi chudinský ústav a Hrádek.

V době, kdy císař Josef II. snížil počet klášterních duchovních a zrušil řadu klášterů, byl zrušen i cisterciácký klášter v Plasích. Tamní prelát Coelestin Werner, rodák ze Slavkova, daroval roku 1782 zdejšímu farnímu kostelu skleněné malby na hlavní oltář, velký krucifix a osm velmi velkých obrazů z roku 1725, které zdobily stěny kostela ještě roku 1836. Obrazy, každý přes 14 stop vysoký, znázorňují biblické výjevy spjaté s jídlem a pitím — mimo jiné Adama a Evu, Daniela ve lví jámě, Eliáše krmeného havranem a Ezaua prodávajícího prvorozenství za misku čočky.

Téhož roku 1782 zrušil císař Josef II. také bratrstvo sv. Josefa, které ve Slavkově trvalo téměř sto let, a zabavil jeho jmění ve výši 14 000 zlatých. Z této částky odevzdal 2000 zlatých zdejšímu chudinskému ústavu a zbylých 12 000 zlatých použil ve prospěch Hrádku.

Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)

V době, kdy císař Josef II. snížil počet klášterních duchovních a zrušil řadu klášterů, byl zrušen i cisterciácký klášter v Plasích. Tamní prelát Coelestin Werner, rodák ze Slavkova, daroval roku 1782 zdejšímu farnímu kostelu skleněné malby (na hlavní oltář), velký krucifix a osm velmi velkých obrazů z roku 1725, jež zdobily stěny kostela ještě roku 1836. Obrazy (každý přes 14 stop vysoký) znázorňují biblické výjevy spjaté s jídlem a pitím — mj. Adama a Evu, Daniela ve lví jámě, Eliáše krmeného havranem, Ezaua prodávajícího prvorozenství za misku čočky.

Téhož roku 1782 zrušil císař Josef II. bratrstvo sv. Josefa, které ve Slavkově trvalo téměř 100 let, a zabavil jeho jmění 14 000 zlatých: 2000 zlatých odevzdal zdejšímu chudinskému ústavu a zbylých 12 000 použil ve prospěch Hrádku.

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 2394

Alžběta Sauerová z Horního Slavkova činí za přítomnosti Jana Josefa Fürganga a Josefa Gmeinera poslední vůli.

Datace: 09.03.1782

Testament Elisabethy Bäurin (Bauerové) z roku 1782, sepsaný v duchu tehdejší zbožnosti s odkazem se na Nejsvětější Trojici a svaté patrony. Odkazuje čtrnáct zlatých na mše za svou duši, muže Johana Bauera a rodiče a rozděluje své šatstvo, prádlo, náčiní a další drobný majetek mezi řadu příbuzných a známých (Pöllovy, Zöschnera, Zangerovy, Wöllin a další). Listina byla vyhlášena na radnici roku 1782.

Ve jménu Nejsvětější Trojice, Boha Otce, Boha Syna, Boha Ducha svatého.

S dobře uváženou dobrou vůlí a při zdravém rozumu činím já, Elisabetha Bäurin (Bauerová), svůj testament. Poroučím se Nejsvětější Trojici a odevzdávám se Vykupiteli do jeho nejsvětějších rukou. Své tělo poroučím chladné zemi, svou duši pak Panně Marii, Matce Boží, pod její ochranný plášť, dále svatému Josefovi, pěstounu Kristovu, svatému Janu Křtiteli a svatému Antonínu – tito tři svatí patroni ať jsou mými svědky. Svatý archanděl Michael ať je mým průvodcem do věčné otčiny k mému Vykupiteli.

Zaprvé: Z těch čtrnácti zlatých, které odkazuji – a které mám k pohledávce na svém obytném domě – ať se, pokud je nespotřebuji na léčení své nemoci, po pohřbu z toho, co zbude, slouží svaté mše za mne, za mého muže Johana Bauera i za mé rodiče.

Jedna šestina z pozůstalosti (patrně z tzv. „úmrtní útraty") ať připadne chudým lidem, respektive dětem.

Catharina Pöllin (Pöllová) má dostat můj svrchní šat [...].

Zatřetí: Anna Maria Pöllin (Pöllová) má dostat:
- jeden cínový džbán,
- jeden šátek (patrně zástěru),
- jeden bílý plátěný šáteček s krajkou,
- jeden pár plátěných rukavic,
- a dále jednu plátěnou sukni.

Začtvrté: Frantz Zöschner má dostat:
- jeden módní nákrčník a kabátek,
- 2 hrubé bavlněné šátky a půl světlejšího plátna,
- jeden natažený bílý a k tomu vlněný šátek,
- jeden černě tištěný šátek (zástěru),
- jedno prostěradlo (plátno),
- jednu černou čepici s třásněmi,
- jednu spodní bavlnu a 2 kusy [nejisté, blíže neurčené],
- jednu (patrně modrou) sukni, jeden kabátek se třemi [nejisté] a jednu modrou bavlnu, jednu bílou škatuli a ještě jeden blíže neurčený kus.

Také ať dá sloužit jednu svatou mši za rodiče.

Dále má dostat: jeden cínový [předmět, blíže neurčený], jeden stříbrný [předmět] a knihu, jeden pár černých kamaší, jednu módní čepici a ostatní dřevěné domácí náčiní.

Zapáté: Maria Wolf Marck, řečená Weberin (Weberová), má dostat jeden modrý [kus oděvu, blíže neurčený], jeden bílý bavlněný šátek a modře tištěný šátek (zástěru).

Zašesté: Maria Wolf Marck, řečená Zangerin (Zangerová), má dostat jednu peřinu s peřím, jeden starý [blíže neurčený kus] a vrchní šáteček.

Zasedmé: Christine Wöllin má dostat jeden černý soukenný kabátek, jednu černou starou čepici, jeden starý plátěný šátek (zástěru) a jeden šáteček se sponou.

Dále (na protější straně listiny, hůře čitelné):

Joseph Zanger má dostat jednu knihu a obšívané čepice.

[...] má dostat Liese [...].

[Někdo má dostat] starou zástěru a další starý [kus, blíže neurčený].

Zadesáté: Catharina [...] má dostat ještě jeden blíže neurčený kus.

Zaosmé[?]: [nejasná pasáž] má být opět přijato.

Ve jménu Nejsvětější Trojice ať toto (poslední pořízení) má svou platnost [...] a já vidím a [...] Pflaggenwald (patrně Krásno) [...].

Vyhlášeno na radnici roku [1]782.

Podpisy:
[...]zer Müllin (Müllerová?)
Elisabetha Bäurin

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Ve jménu Nejsvětější Trojice, Boha Otce, Boha Syna, Boha Ducha svatého.

S dobře uváženou, dobrou vůlí a při zdravém rozumu činím já, Elisabetha Bäurin (Bauerová), svůj testament. Poroučím se Nejsvětější Trojici, [odevzdávám se] Vykupiteli do jeho nejsvětějších rukou, [poroučím?] své tělo chladné zemi, Panně Marii, Matce Boží, pod její ochranný plášť, svatému Josefovi, pěstounu Kristovu, svatému Janu Křtiteli, svatému Antonínu; tito tři svatí patronové mají být mými svědky; svatý archanděl Michael má být mým průvodcem do věčné otčiny k mému Vykupiteli.

Zaprvé: z těch čtrnácti zlatých, které odkazuji — a jež mám k pohledávce na svém obytném domě —, pokud je [ona] nespotřebuje ve své nemoci, a z pohřbu, co zbude, ať se slouží svaté mše za mne a za mého muže Johana Bauera i za mé rodiče (předky).

Jedna šestina [dědičného kusu?], úmrtní útrata[?], pro chudé lidi/děti[?]. Má dostat Catharina Pöllin (Pöllová) můj svrchní šat [...].

[Zatřetí] má dostat Anna Maria Pöllin (Pöllová) jeden cínový džbán[?], jeden [...] šátek/zástěru, jeden bílý plátěný šáteček s krajkou, jeden pár plátěných rukavic, dále jednu plátěnou sukni.

[Začtvrté] má dostat Frantz Zöschner jeden módní[?] nákrčník, [kabátek?], 2 hrubé bavlněné šátky a půl [světlého?] plátna, jeden [natažený?] bílý pak vlněný šátek[?], jeden černě tištěný šátek/zástěru, jeden [prostěradlo/plátno?], jednu černou čepici s [třásněmi?], jednu spodní bavlnu a 2 [?].

Jednu [modrou?] sukni, jeden kabátek[?] se třemi[?] a jednu modrou bavlnu, jednu bílou [krabici/škatuli?], jeden [?]. Také ať dá sloužit jednu svatou mši za rodiče.

Jeden cínový [?], jeden stříbrný [?] [...] knihu, jeden pár černých kamaší, jednu módní čepici [?], a ostatní dřevo a domácí náčiní[?].

Zapáté: Maria Wolf Marck, řečená Weberin (Weberová), jeden modrý [?], jeden bílý bavlněný šátek a modře tištěný šátek/zástěru.

Zašesté: má dostat Maria Wolf Marck, řečená Zangerin (Zangerová), jednu peřinu (polštář) s peřím, jeden starý [?], vrchní šáteček.

[Zasedmé] má dostat Christine Wöllin[?] jeden černý soukenný kabátek, jednu černou starou čepici, jeden plátěný starý šátek/zástěru, jeden šáteček se [sponou?].

[pravý sloupec / protější strana:]
[...] má dostat Joseph Zanger jednu [knihu?], obšívané čepice.
[...] má dostat Liese[?] [...].
[...] starou zástěru, starý [...].
Zadesáté má dostat Catharina [...] a jeden [...] [?].
Zaosmé[?] má být opět [...] přijato.
Ve jménu [Nejsvětější Trojice?] ať to má svou [platnost?] [...] a já vidím a [...] Pflaggenwald (Krásno?) [...].

Vyhlášeno dne [...] na radnici. 782 [= 1782].

[Podpisy:]
[...]zer Müllin[?] (Müllerová?)
Elisabetha Bäurin (Bauerová)

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

In Nahmen der Allerheyligsten Dreyfaltigkeit, Gott Vatter, Gott Sohn, Gott heyliger Geist.

Mit wohl bedachten guetten Willen und Verstand mache ich, Elisabetha Bäurin, mein Testament, verschaffe mich der allerheyligsten Dreyfaltigkeit, zu einem anderen [andächtigen?] Erlöser in seine allerheyligste Hände, [wünde/wünsche?] meinen Leichnam der küehlen Erden, der Jungfrauen Maria, Mutter Gottes, unter Ihren Schutz-Mantl, dem heyligen Joseph, Stiefvatter Christi, dem heyligen Johanni dem Teüffer, den heyligen Antoni; diese drey heylige Patronen sollen sein meine Zeigen [Zeugen]; der heylige Ertzengel Michael soll sein mein Weegführer ins ewige Vatterland zu meinem Erlöser.

Erstens: soll von den vierzehn Gülden, was ich verschaff — meinem Wohnhauß zu fordern habe —, wann sie es nicht in Ihrer Kranckheit braucht und die Begräbnüß, was übers bleibt, sollen heylige Messen gelesen worden, vor mich und meinen Mann Johan Bauer sambt meinen Ältern.

Ein sechstel [Erbstück?] Todt-Zeche[?] vor die arme Leüth-Kinderten[?]. Soll haben Catharina Pöllin mein Oberkleyd [...].

[Drittens] soll haben Anna Maria Pöllin ein zinnerne Kanne[?], ein [...] Kürtuch, ein weiß leinwandt Tüchel mit Spitzen, ein bar leinene Handschue, weiter einen leinenen Rockh.

[Viertens] soll haben Frantz Zöschner ein modene[?] Halstuch, [Waamdel?], 2 grobe both Tücher und halb gleer[?] Leinwand, ein gestrecktes weiß dann wollets Tüch[?], ein schwartz gedrucktes Kürtuch, ein Lichtuch[?], ein schwartze Hauben mit Dräschen, ein Unterboth und 2 Rüsß[?].

Ein [?]blaben Rockh, ein Rockel[?] mit den drü[?] und ein blau Both, ein weiß Kastl, ein allunß[?]. Auch solle sie ein heylige Meß lesen lassen vor die Ältern.

Ein zinnerne Camsl[?], ein silber Zügner[?] [...] Buch, ein bar schwartze Comaschen [Gamaschen], ein modene Hauben-Boltz[?], und daß übrige Holtzer-Heüßgeräth[?].

Fünftens: Maria Wolf Marck N. Weberin, ein blaben Mükel[?], ein weiß baumwollener Tüch und blobgedrucktes Kürtuch.

Sechstes: soll haben Maria Wolf Marck N. Zangerin ein Bolster mit Federn, ein alter zwickater Leim[?], über-Tüchel.

[Siebendens] soll haben Christine Wöllin[?] ein schwartz tüchernes Camisl, ein schwartze alte Hauben, ein leinet altes Kürtuch, ein Tüchel mit einem Schlösßl[?].

[rechte Spalte / gegenüberliegende Seite:]
[...] soll haben Joseph Zanger ein [Buch?] abgenähte Hauben.
[...]tens soll haben Liese[?] [...].
[...] alten Schürtz, alten [...].
Zehntens soll haben Catharina [...] und ein [...] Zübe[?].
Achtes[?] soll wieder [...] angenomen werden.
In Nahmen der [allerheyligsten Dreyfaltigkeit?] soll es seinen [Kraft/Bestand?] [...] und ich sehe und [...] Pflaggenwald[?] [...].

Publicirt in [...] ob den Rathhauß 782 [= 1782].

[Unterschriften:]
[...]zer Müllin[?]
Elisabetha Bäurin

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 2395

Anna Markéta Rauscherová, která se provdala za Josefa Wirlitsche, vojáka mathesovského pěšího pluku, se zavazuje, že ona, ani její děti, které se jí eventuálně narodí, nezůstanou městské obci v Horním Slavkově na obtíž.

Datace: 27.03.1782

Listina z 27. března 1782 zachycuje takzvaný vdavkový revers ze Slavkova (Schlaggenwald): Anna Markéta Rauschová se před sňatkem s vojákem Josefem Müllüzem [?] z pěšího pluku patrně Materisova [?] písemně zavazuje magistrátu, že ona ani její případné děti nebudou nikdy na obtíž městské obci ani úřadům. Jde o jednostránkový dokument, dochovaný jen v šesti totožných kopiích skenu.

Já, níže podepsaná, se tímto zavazuji vysoce chvályhodnému magistrátu.

Poté, co se provdám za Josefa Müllüze [?], vojáka u chvályhodného pěšího pluku patrně Materisova [?], slibuji, že ani já, ani děti, které snad zplodím, nebudeme nikdy na obtíž — ani vysoce chvályhodnému magistrátu, ani celé městské obci.

Toto vlastnoručním podpisem svého jména dosvědčuji a k tomuto se zavazuji.

Slavkov (Schlaggenwald), dne 27. března 1782.

Anna Margaretha Rauschin (Anna Markéta Rauschová)

---

Poznámka ke skenu: Naskenovaná složka sice obsahuje šest „stran", jde však o šest bitově totožných kopií jednoho a téhož listu (ověřeno kontrolními součty md5). Jedná se tedy o jednostránkový takzvaný vdavkový revers — písemný slib nevěsty, že se svým budoucím sňatkem a případnými dětmi nezatíží obecní ani úřední pokladnu. Celý čitelný text listiny je přepsán výše. Příjmení vojáka i název jeho pluku jsou v originále zapsány nejistě, proto jsou označeny otazníkem v hranaté závorce [?].

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Já níže podepsaná se zavazuji vůči vysoce chvályhodnému magistrátu takto: Poté, co se provdávám za Josefa Müllüze [?], vojáka u chvályhodného Materisova [?] pěšího pluku, že ani já, ani děti, které snad zplodím, nebudeme chtít být na obtíž (na obtíž = k tíži) ani vysoce chvályhodnému magistrátu, ani celé městské obci; což vlastnoručním podpisem svého jména dosvědčuji a k čemuž se zavazuji.

Slavkov (Schlaggenwald), dne 27. března 1782.

Anna Margaretha Rauschin (Anna Markéta Rauschová)

[Pozn.: Naskenovaná složka obsahuje 6 „stran", avšak jde o 6 bitově totožných kopií jednoho a téhož listu (ověřeno kontrolními součty md5). Jedná se tedy o jednostránkový vdavkový revers; celý čitelný text je přepsán výše. Příjmení vojáka i název pluku jsou v originále psány nejistě, proto označeny [?].]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Ich Endesbenañte, Verobligire Mich, gegen dem Hoch: Löbl: Magistrath /: Nachdeme ich mich verehliche mit dem Josephs Müllüz [?], ein Soldat unter dem Löbl: Materischen [?] Infanderey Regiments :/ daß weder ich noch hoffend erzeigte Kinder, weder dem Hoch: Löbl: Magistrath, weder der ganzen Statt gemeinde zum überlast sein will, welches ich mit meinen eigenhändigen Nahmens Unterschrift bezeuge und Verobligire.

Schlaggenwald den 27 Marty 1782.

Anna Margaretha Rauschin

[Pozn.: Skenovaná složka obsahuje 6 „stran", ale jde o 6 bit-identických kopií jednoho listu (ověřeno kontrolními součty md5). Dokument je tedy jednostránkový vdavkový revers; celý čitelný text je přepsán výše.]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 2396

Anna Markéta Stichová, která si chce vzít Josefa Wirlitsche, vojáka mathesovského pluku, potvrzuje, že nechce připadnout tomuto pluku na obtíž a dostat se pod pravomoc vojenského soudu, nýbrž chce zůstat pod pravomocí civilního soudu, a že ona a její děti, které se případně narodí, nezůstanou městu Hornímu Slavkovu na obtíž.

Datace: 03.04.1782

Listina z 3. dubna 1782, kterou Johann Endres před magistrátem ve Slavkově (Schlaggenwaldu) slavnostně stvrzuje svůj úmysl oženit se s obecní Josefou. Zavazuje se, že tímto sňatkem ani případnými dětmi nebude on ani jeho žena nikdy na obtíž městu ani královskému eráru, a že zůstává pod civilní, nikoli vojenskou soudní pravomocí.

Já, níže podepsaný Johann Endres, tímto prohlašuji a slavnostně se zavazuji, že se nikdy nebudu domáhat žádných závazků vůči slavnému magistrátu. Hodlám totiž řádně a manželsky pojmout za ženu obecní [prostou] Josefu [?], a proto se zavazuji, že jí ani nikomu jinému nebudu na obtíž. Nebudu také spadat pod vojenskou soudní pravomoc, nýbrž zůstávám pod civilní (občanskou) jurisdikcí.

Zavazuji se dále, že ani já sám, ani děti, které by snad z tohoto manželství vzešly, nebudeme městu nikdy na obtíž. Tím méně si činím nárok na jakoukoli podporu či plnění z královského eráru (státní pokladny).

Proto se tímto zříkám všech námitek a právních výhod, jichž bych se mohl dovolávat, a podřizuji se povinnosti přesně a svědomitě dostát všem závazkům, které z tohoto prohlášení plynou.

Na potvrzení výše uvedeného připojuji své stvrzení (podpis).

Dáno ve Slavkově (Schlaggenwaldu) dne 3. dubna [1]782.

Poznámka: Listina je při levém okraji opatřena kulatou papírovou pečetí. Vlastní podpis vystavovatele není na dochovaném skenu zřetelně čitelný.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Já, níže podepsaný Joh[ann] Endres, tímto všem a každému vyznávám a mocí tohoto listu se poslušně zavazuji, že se nikdy nebudu před slavným magistrátem [zavazovat ?] — jelikož mám v úmyslu řádně manželsky pojmout obecního [prostého] Josepha [Josefu ?] [?] — že mu (jim) nechci ani nemám padnout na obtíž, ani nemám spadat pod vojenskou jurisdikci, nýbrž chci zůstat pod civilní (občanskou) soudní pravomocí. Rovněž ani já, ani případně zplozené děti nemáme být městu na obtíž, tím méně abych byl oprávněn činit jakýkoli nárok na královský erár (Ärarium). Pročež se zříkám všech námitek a právních dobrodiní a poddávám se tomu, že chci a mám přesně dostát všem stávajícím závazným [povinnostem ?]. Na potvrzení toho je připojeno mé stvrzení (podpis). Horní Slavkov (Schlaggenwald), dne 3. dubna [1]782.

[Pozn.: Listina je při levém okraji opatřena kulatou papírovou pečetí. Vlastní podpis vystavovatele není na skenu zřetelně čitelný. Všech šest souborů výřezů (p1–p6) jsou tytéž skeny jediného listu.]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Ich Joh[ann] Endres unterschriebener thue Jedermänniglich hie-
mit bekhennen, auch krafft dessen mich gehorsamblichst
verobligire, daß ich zu keiner Zeit mich vor dem Löbl[ichen]
Magistrat [obligiret ?], da ich den gemeinen Joseph[a ?] [?]
ehelich zu heyrathen gesonnen, weder den[en], noch zu
Last fallen wolle noch solle, noch unter der Militär-
jurisdiction zu stehen komme, sondern unter der
Civil Gerichtsbarkeit verbleiben wolle, jedoch der
Stadt werde ich noch die etwann [erzeigende ?] Kinder
zum Überlast seyn sollen, vielweniger eine For-
derung von k[öniglichem] Ærario zu machen berechtiget seyn
solle. Zu maßen ich allen Einwendungen und
Rechts Wohlthaten renuncire und mich ergebe,
daß ich allen bestehenden verbindlichen [Pflichten ?] ge-
nau nachkommen wolle und solle. Zu dessen
Bestättigung ist meine Fertigung. Schlaggenwald
den 3. April [1]782

[Pozn.: List je opatřen kulatou papírovou pečetí (typář) při levém okraji. Podpis/„Fertigung" declaranta na skenu čitelně nevystupuje.]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 2397

Purkmistr, rychtář a rada města Horního Slavkova vydávají opis zápisu v knize svatebních kontraktů: 30. květen 1756, Horní Slavkov. Jan Steinmüller uzavírá s vdovou Marií Kateřinou Ullspergerovou svatební smlouvu.

Datace: 15.05.1782

Svatební smlouva ze Slavkova z 30. května 1756 mezi ženichem Johannem Leonhardem Streinmüllerem a vdovou Marií Kateřinou Uhlschrögerovou, kterou sepsali za přítomnosti svědků a úředníků. Manželé si vzájemně odkazují veškerý majetek pro případ smrti a stvrzují vzájemné darování majetku už při sňatku. Listina byla v roce 1782 úředně ověřena jako shodná se zápisem v městské knize svatebních smluv.

Ve jménu Nejsvětější Trojice, Boha Otce i Syna i Ducha svatého, amen.

Budiž tímto oznámeno všem, a zvláště tam a tehdy, kde a kdy toho bude potřeba, že dnešního dne, totiž 30. května roku 1756, byla uzavřena svatební smlouva mezi ctihodným a šlechetným panem Johannem Leonhardem Streinmüllerem jako ženichem na jedné straně, a urozenou vdovou paní Marií Kateřinou Uhlschrögerovou jako nevěstou na straně druhé.

Za pana ženicha byl při tom přítomen pan August Christian Hellwerth, zkoušený a schválený lékárník a toho času městský rychtář. Za paní nevěstu byl přítomen její švagr Sebastian Hein, měšťan a ševec, a dále pan Johann Joseph Maiß, přísežný praktik obojího práva, řádně zde usedlý muž. Za jejich účasti byla smlouva sjednána, právně potvrzena, dokonale uzavřena a poté sepsána jako odvolatelná svatební smlouva. Zněla takto:

Za prvé

Poněvadž obě zasnoubené osoby mohou se svým majetkem – jak nemovitým, tak movitým, včetně veškerých kapitálů a pohledávek, ať jsou nazývány jakkoli – volně a beze všech překážek nakládat, disponovat jimi, obdarovávat jimi a předávat je, zavázali se v tomto zasnoubení (které bylo s plným právem uzavřeno i s ohledem na budoucí kněžský sňatek) svobodně a nenuceně vůči sobě navzájem.

Slíbili si, že jelikož nemají žádné potomky ani předky, kterým by byli povinni něco odkázat, nikoho neadoptovali ani právoplatně nepřijali za vlastní, a nejsou povinni nic zanechat ani svým vzdálenějším příbuzným, předávají si vzájemně veškeré své statky, majetek a jmění pro případ smrti. S tímto majetkem mají oba manželé po celou dobu manželství právo hospodařit k vlastnímu užitku, živit se z něho podle svých možností a poměrů, a nakonec vše poctivě zanechat tomu z manželů, kdo druhého přežije.

Za druhé

Paní nevěsta již předala svému ženichovi bez jakékoli výhrady své vrchnostensky držené, k sobě přiléhající domy, svá pole a luční porosty, a rovněž veškeré své jmění nabyté jak v zemi, tak mimo ni, a to hned po uzavření sňatku. Stejně tak pan ženich postoupil své milované nevěstě bez jakékoli přednosti či výjimky své dva tisíce zlatých aktivního kapitálu v hotových penězích, aby jí od nynějška patřily jako vlastní.

I toto vzájemné darování má zůstat oběma manželům opět zcela svobodné a neomezené: každý z nich může majetek podle vlastní vůle odkázat pozůstalému manželskému druhu, ať už ústní, nebo písemnou poslední vůlí, na důkaz dobrého manželského porozumění. A pokud by k tomu z jakéhokoli důvodu (čemuž nechť Bůh milostivě zabrání) nedošlo a chybělo by řádné právní pořízení, má být věc ponechána volnému uvážení. Přesto je záměrem obou stran, aby ten, kdo přežije, na svého zesnulého manžela nezapomněl, ale po jeho smrti na něj i nadále pamatoval – jak modlitbami, tak i v ostatních záležitostech týkajících se jeho památky.

Dále

Toto oboustranné odkázání majetku pro případ smrti, tedy jakési sloučení jmění obou manželů (commissio bonorum), má být pevně uzavřeno a zachováno tak, aby proti němu nikdo, ať by byl kýmkoli, nemohl vznést žádný právní spor, odvolat je ani je jinak zvrátit. Chvályhodný městský magistrát má nad tímto ujednáním držet pevnou ruku a obě smluvní strany v tomto ohledu se vší pečlivostí chránit.

Smlouvu podepsali a svými pečetěmi stvrdili dva přísedící – pan August Christian Hellwerth a pan Johann Joseph Maiß – spolu s dalšími měšťany, aby byla zajištěna její veřejná věrohodnost. Zároveň byla vyslovena prosba, aby chvályhodný městský magistrát tuto nepochybnou svatební smlouvu, pro jistotu obou zúčastněných stran, zapsal do zdejších městských knih a vzal ji, kde náleží, na vědomí.

Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 30. května 1756.

Podepsáni a zapečetěni:
- Marie Kateřina Uhlschrögerová, jako nevěsta
- Johann Georg Kader, zkoušený chirurg
- Johann Joseph Maiß, přizván jako svědek
- Johann Leonhard Streinmiller, jako ženich
- Joseph Antonín Kader
- August Christian Hellworth, přizvaný svědek

Dodatečné ověření z roku 1782

Potvrzuje se, že tento opis, po provedeném porovnání, souhlasí doslovně se svatební smlouvou zapsanou ve zdejší městské knize svatebních smluv na foliích 28 až 31 včetně. Toto se stvrzuje pod radním ověřením a přiloženou městskou pečetí.

Slavkov (Schlaggenwald), dne 15. května 1782.

Purkmistr, rychtář a rada zdejší:
- Johann Anton Klaß, vlastní rukou
- (jméno nečitelné), úřadující purkmistr
- Johann Joseph Kader, vlastní rukou

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Ve jménu Nejsvětější Trojice, Boha Otce, i Syna, i Ducha svatého, amen.

Tímto se dává vědět všem, obzvláště pak tam a kde toho čas a potřeba budou vyžadovat, že dnešního dne, totiž 30. dne měsíce května běžícího roku 1756, byla mezi [ctihodným?] a šlechetným panem Johannem [Leonhardem?] [Strein]müllerem[?] jako ženichem na straně jedné; a mezi rovněž urozenou vdovou paní Marií Kateřinou Uhlschrögerovou jako paní nevěstou na straně druhé — za přítomnosti na straně pana ženicha pana Augusta Christiana Hellwertha, zkoušeného a schváleného lékárníka, toho času městského rychtáře, a na straně paní nevěsty jejího švagra Sebastiana Hein[?], měšťana a ševce, dále pana Johanna Josepha Maiße, přísežného praktika obojího práva (Juris utriusque Practicus juratus), řádně usedlého — sjednána, právně potvrzena, zde i dokonale uzavřena a poté sepsána odvolatelná svatební smlouva. A to takto:

Za prvé: Poněvadž obě zasnoubené osoby mohou beze všech překážek a bez nejmenšího odporu se svým majetkem a jměním, jak nemovitým, tak movitým, na kapitálech i pohledávkách (et nominibus), jakkoli jsou pojmenovány, mocně a plným právem nakládat, disponovat, jimi obdarovávat a je předávat — zavázali se v tomto zasnoubení /: které bylo s plným právem uzavřeno rovněž s ohledem na kněžský sňatek (oddavky) :/ takto svobodně a nenuceně vzájemně, slíbili a přislíbili, že /: protože nemají nikoho v linii vzestupné ani sestupné, ani nikoho neadoptovali či právoplatně nepřijali, a poněvadž nejsou povinni nic odkázat či dát ani svým příbuzným pobočným (kolaterálním) :/ [činí] oboustranné předání veškerých statků, majetku a jmění pro případ smrti, s nímž oba milující mají [nejvroucnější?] přátelskou moc a právo — jím pohánět svou časnou obživu k užitku, z něho se nadále živit a pak podle prostředků, času a stavu hospodařit, a nakonec vše [poctivě?] přenechat pozůstalému.

Za druhé: Poněvadž jak paní nevěsta své [vrchnostensky?] držené, k sobě přiléhající vymezené domy, dále svá pole a luční porosty (Wieswachs), a rovněž své jmění nabyté jak v zemi, tak mimo zemský obvod, ihned po překročeném svatebním prahu (Eheloth) svému ženichovi bez jakékoli výhrady /: jak to kdy v právu bude [zredigováno?] :/ předala; tak i pan ženich svých dva tisíce zlatých aktivního kapitálu v hotových penězích své velmi milované paní nevěstě bez nejmenší přednosti či výjimky vlastnicky postoupil — [má být] toto opět oboustranně svobodně a neomezeně možno podle vlastní libosti pozůstalému manželskému druhu buď ústní [či] písemnou poslední vůlí na [důkaz?] dobrého manželského srozumění odkázat, anebo /: čemuž nechť Bůh milostivě zabrání :/ při nemajetnosti či jiné nemožnosti, při nedostatku právního pořízení, ponechat volnému uvážení; avšak se [zcela?] naléhavým úmyslem, aby pozůstalý na svého zemřelého manžela nezapomněl, nýbrž po úmrtí přinejmenším druhého z nich [svou další? …] jak v zahraničních [pobožnostech?], tak i na ostatních statcích a na [duši?] jej nadále [obnovoval/pamatoval].

A to tak, aby toto oboustranné předání statků pro případ smrti, jakožto commissio bonorum čili smísení jmění, bylo pevně uzavřeno a zachováno tak, aby nikdo, ať by byl kdokoli, nemohl ani nesměl proti němu žádným právním sporem povstat, [odvolávat je] či je zvrátit, nýbrž aby chvályhodný magistrát nad tím držel pevnou ruku a oběma manželským stranám uzavírajícím smlouvu se vší pečlivostí [ji zachovával].

[…] Aby to dva přísedící, totiž pan August Christian Hellwerth a pan Johann Joseph Maiß, jakož i dva měšťané[?] pro veřejnou věrohodnost (fidem publicam) podepsali a svými pečetěmi stvrdili; s prosbou: nechť chvályhodný městský magistrát tato [nepochybná] svatební ujednání pro jistotu spoluzájemníků (Cointeressenten) vloží do zdejších městských knih, dále je, kde náleží, vezme ad notam a nechá tak zapsat.

Tak se stalo ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 30. května 1756.

[L.S.] Marie Kateřina Uhlschrögerová jako nevěsta
[L.S.] Johann Georg Kader, zkoušený chirurg
[L.S.] Johann Joseph Maiß, přizván za svědka
[L.S.] Johann Le[o]nhard[?] Str[ein]miller[?] jako ženich
[L.S.] Joseph Ant[onín] Kader
[L.S.] August Christian Hel[l]worth, přizvaný svědek (Testis requisitus)

Že přítomná [listina] byla po provedené kolaci (facta collatione) shledána doslovně souhlasnou se svatební smlouvou vtělenou do zdejší městské knihy svatebních smluv od fol. 28 do fol. 31 včetně, to se tímto pod radním ověřením a zde přitištěnou městskou pečetí potvrzuje. Slavkov (Schlaggenwald), dne 15. května [17]82.

Purkmistr, rychtář a rada zdejší
Johann Anton Klaß, vlastní rukou
[…] úřadující purkmistr
Johann Joseph [Kader?], vlastní rukou

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

In Nahmen der Allerheiligsten Dreyfaltigkeit Gott des Vaters, und des Sohns, und des Heiligen Geistes Amen.

Kund und zu wissen seye hiermit männiglich, absonderlich aber da und wo es die Nothdurft seiner Zeit erfordern wird, wie dann anheunt als den 30ten Monathstag May, des laufenden 1756ten Jahres, zwischen dem [Ehrenvest?] und Tugendsamen Herrn Johann [Leonhard?] [Strein]müller[?] als Bräutigam an einem; dann der auch Edlen Wittib und Frauen Maria Catharina Uhlschrögerin als Frauen Braut, andern Theils, zu beysein auf seithen des Herrn Bräutigam Herrn August Christian Hellwerth, examinirt- und approbirten Apothekern, dann der Zeit Stadtrichter[s], auch seithen Frauen Braut ihr Schwager Sebastian Hein[?] Burger[er] Schuemacher, dann H. Johann Joseph Maiß Juris utriusque Practicus juratus, ein wahrhaft ansäßig[er], und [ein] widerruflicher Heyraths Contract abgeredet, rechtl[ich] bestättiget, und an[bei] und vollkommendt beschlossen, dann niedergeschrieben worden seye. Und zwar

Primo: Nachdeme beederseits Eheverlobte Persohnen und allerseits ungehindert ohne allermindesten Einspruch mit ihrer Haab und Vermögen, sowohl liegend- als fahrend: an Capitalien, et nominibus, wie die immer benambset werden, mit Macht und gewalt handlen, disponiren, und gratificiren übergeben mögen, und deren. Als haben sie sich in diesem Eheverlöbnus /: welches auch auf priesterliche Copulation mit vollem Recht beschlossen worden :/ solchergestalten dahin frey- und ungezwungen mit einander verbunden[?], versprochen, und angelobet, daß /: weilen sie niemanden ihn auf- noch absteigender Linie haben, noch adoptirt, oder Rechts beständig aufgenommen, auch weder deren Collateral- oder Seitenverwandten ichtwas zu vermachen, oder [zu geben schuldig] :/ [ist] beederseitige übergab aller güter, Haab und Vermögen, auf den Todtsfall, mit welchen beede geliebte, [innigst?] freundl[iche] Macht und gewalt haben, mit solchen ihre zeitliche Nahrung mit Nuzen zu treiben, hiervon sich hero[bass?] zu ernähren, und sodann nach Mittel- Zeit- und Stand aus zu führen, am Ende dem überlebenden Theil alles [redlich?] zu überlaßen.

Secundo: Alldieweilen so wohl frau Braut ihre [obrigkeit?]lich-besitzende [dorfy?] aneinander li[m]ituirte Häußer, dann ihre felder, und wißwachs, nicht minder ihr sowohl ein- als außer der Landschaft erworbenes Vermögen, gleich nach dem überschrittenen Eheloth ihrem Ehe Bräutigam ohne einzig[en] vorbehalten deß /: wie es immer in jure [redigirt?] werden mög :/ übergeben hat; als auch H[err] Bräutigam seine zwey tausend gülden Activ Capitalien an baaren geld, seiner viel geliebten Frauen Braut ohne allermindesten Vor-Recht- oder ausnahme [hob] aigenthümlich abgetretten [hat]; [so soll dieses] beederseits abermahlen auch frey, und unbeschränkt, solche nach aigenem Belieben, deren überlebenden Ehe consorten [entweder?] durch mündlich[en oder] vorschriftlichen Lezten Willen, zur [Bezeigung?] der guten Eheverständnus zu vermachen, oder aber /: welches Gott gnädigst abwenden wolle :/ bei Unvermögenheit, oder sonstiger Unmöglichkeit, in abgang [einer] rechtlichen dispositione zur freien Willkühr zu überlaßen; jedoch in [gänzlicher?] gehäuster Absicht, daß der überlebende Theil seiner Eheschließte nicht Vergessen, sond[ern] nach ableibung mindestens des andern, seiner [andern? Ehe such:], in den auswärtigen [gebeths?] sowohl als andern gütern werden, und [seelen?][?] es fern[er] [renoviren?] werde.

Zumaßen diese beederseitige übergab deren güter auf den Todtsfall eine commissio bonorum oder Vermischung des Vermögend also festbeschlossen und erhalten werden solle, daß niemand, von wer auch immer wäre, solche mit einigen Recht streith aufstehen, [widerrufen], oder umb zu stehen sich erst[?]forschen[?] Kön[n]en, noch mög[e], sond[ern] ein löbl[icher] Magistrat feste Hand darüber zu halten, den beed[en] Ehe con[traktier]enden aller fleißes […] [zu handhaben].

[…] Deren zweien beiständern als H: August Christian Hellwerth, und H. Johann Joseph Maiß, dann zwei Bürgern[?] die fidem publicam unterschreiben, und mit ihren Insigeln bekräftiget worden; mit bitte: ein löbl[icher] Stad Magistrat wolle solche [unzweifle] Ehe pacta, zu sicherheit deren Cointeressenten, in die allhiesige Stadbücher ingroßiren, dann weiters, wo gehörig ad notam nehmen, und annoch zu laßen.

So geschehen Schlaggenwald den 30. May 1756.

[L.S.] Maria Catharina Uhlschrögerin als Braut
[L.S.] Johann Georg Kader examinirter Chyrurgus
[L.S.] Johann Joseph Maiß in testem requisitus
[L.S.] Johann Le[o]nhard[?] Str[ein]miller[?] als Bräutigam
[L.S.] Joseph Ant[on] Kader
[L.S.] August Christian Hel[l]worth Testis requisitus

Daß gegenwärtiges de sumptum facta collatione mit dem in hiesigen Heyraths Contracten Stadbuch von Fol. 28 bis 31. incl[usive] ein[verleibten] [wörtl.?] Heyraths Contract gleich lautend befunden worden, so solches wird unter dessen Rathsfertigung und hiebei gedruckten Stad Insigill hiermit bestättiget. Schlaggenwald den 15 May 782.

Bürgermeister, Richter und Rath allda
Johann Anton Klaß [m.p.]
[…] Amts Bürgermeister
Johann Joseph [Kader?] [m.p.]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 2398

Purkmistr, rychtář a rada města Horního Slavkova vidimují testament vydaný Janem Antonínem Steinmüllerem, sedlářem v Horním Slavkově, 20.10.1781, Horní Slavkov.

Datace: 15.05.1782

Závěť Johannese Antona Steinmüllera, měšťana a tesařského mistra ve Slavkově (Horní Slavkov) z roku 1782, sepsaná krátce před jeho smrtí. Odkazuje peníze na mše za sebe a zesnulou manželku, na chudé studenty a děti bez řemesla, i drobné částky příbuzným, a za univerzální dědice ustanovuje děti své neteře Franzisky Schneiderové, roz. Steinmüllerové. Listinu 15. května 1782 potvrdil svou pečetí slavkovský magistrát v čele s purkmistrem Johannem Antonem Glaßem.

ZÁVĚŤ Johannese Antona Steinmüllera, měšťana a tesařského mistra ve Slavkově (Schlaggenwald, dnešní Horní Slavkov), sepsaná roku 1782 na papíře s kolkovou taxou 15 krejcarů.

Ve jménu Nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého.

Já, Johannes Anton Steinmüller, měšťan a tesařský mistr zdejší, jsem si nyní uvědomil, že smrt je sice jistá každému člověku, ale nic není nejistější než její čas a hodina. Proto jsem se k tomu odhodlal ve chvíli své přetrvávající nemoci – dokud jsem ještě při plném rozumu a dobré paměti – a z vlastní, nepřinucené vůle a po zralém uvážení chci nad svým skrovným jměním, které mi Bůh Všemohoucí ze své nekonečné dobroty popřál a za něž mu vzdávám pokornou vděčnost, a aby se předešlo případným rodinným sporům, prohlásit touto listinou svou poslední a neodvolatelnou vůli, se všemi patřičnými právními náležitostmi. Činím tak takto:

Nejprve poroučím svou ubohou duši Bohu Všemohoucímu a Nejsvětější Panně Marii a dále Ježíši Kristu, svému Vykupiteli a Spasiteli, od něhož jsem ji přijal, do jeho nejsvětějších rukou. Nechť ji pro nekonečné zásluhy svého hořkého utrpení a smrti očistí ode všech hříchů, jichž jsem se z lidské slabosti dopustil, a postaví ji svému nebeskému Otci mezi počet svých vyvolených. Tělo pak nechť je odevzdáno zemi, z níž vzešlo, a pochováno podle duchovního katolického obyčeje, jak náleží počestnému měšťanu, se vší duchovní poctou a farní službou.

Č. 1. Nařizuji, aby za mne a za mou zesnulou manželku Katharinu Steinmüllerovou bylo za 25 zlatých slouženo 50 mší svatých, a to postupně hned jedna po druhé: Jeho Důstojnosti panu děkanovi 5 zlatých, páteru Schindlerovi 5 zlatých, páteru Röschlovi (nejisté čtení) 5 zlatých, páteru Ambrosovi (nejisté čtení) 5 zlatých a páteru chorregentovi 5 zlatých.

Č. 2. Tato část listiny je na protilehlé, silně vybledlé straně jen zčásti čitelná – hovoří patrně o nějakém základu či odkazu ve prospěch spásy duše zůstavitele, zmiňuje se farní kostel a jeho děti, avšak zbytek textu nelze bezpečně přečíst.

Č. 3. Rovněž tento bod je na vybledlé straně nečitelný – je v něm zmíněn jakýsi Johann, kostel a bratrův syn, ale souvislý smysl se nedochoval.

Č. 4. Text je opět jen útržkovitě čitelný – je řeč o tom, co zůstane, o dědicích a o Mannheimu a jistém Christianovi, zbytek nelze bezpečně přečíst.

Č. 5. I zde je text na vybledlé straně nejistý. Zdá se, že zůstavitel vzpomíná svou zesnulou dceru nebo sestru a dodává, že protože neví, kde její děti (či vnuci) jsou, odkazuje přesto 5 zlatých. Jakmile by se ale ono dítě za jeho života přihlásilo… Následuje zmínka o Heinrichu Schneiderovi a částce vyplácené patrně půlročně, i o nějakém sudu; a pokud by za zůstavitelova života přišli k němu, slibuje jim dát ještě více. Přesné znění těchto pasáží se však nedochovalo dostatečně čitelné.

Č. 6. Dvěma dětem, které zanechala jeho zesnulá sestra – z nichž jedno je (podle nejistého čtení) Adel Weißer a druhé Franziska, příjmení nejisté – odkazuje oběma dohromady 40 zlatých.

Č. 7. Dále odkazuje chudým studentům a chudým dětem, které nejsou s to vyučit se řemeslu, a to především z okruhu svého příbuzenstva; kdyby se však v jeho rodině žádný takový příbuzný nenašel, ať částka připadne jiným chudým. Jde o 20 zlatých ročního úroku z jistiny 400 zlatých, kterou zůstavitel svěřil panu Carlu Majerovi na platný dlužní úpis u zdejšího vrchnostenského úřadu, a dále o 100 zlatých u Antona Steinmüllera, mistra krejčovského – dohromady tedy 500 zlatých, jež má na starosti vrchnost města.

Č. 8. Co se týče jeho manželky a jeho zetě Heinricha Schneidera – tento bod je na poškozené straně nejasný a další podrobnosti se nedochovaly.

Č. 9. Podobně nejasná pasáž se týká mladšího z dědiců a toho, jak je opatřován či jak čerpá ze jmění. Dále listina potvrzuje, že vlastní dceru zůstavitelova bratra z Ostrova (Schlackenwerthu), jménem Franziska Steinmüllerová, provdanou nyní ve Slavkově za Heinricha Schneidera, a její děti činí svými dědici, a to v takové míře, jak si zůstavitel přeje.

Č. 10. Dědicové mají s jeho majetkem a jměním po určitá léta hospodařit a spravovat je; osmiprocentní (nejisté čtení) úrok mají dědicové pobírat čtvrtletně, dokud děti Franzisky Schneiderové nebudou zaopatřeny, aby jim nevznikla žádná újma.

Č. 11. Až budou děti zletilé, má být veškeré jmění podle inventáře předáno jim jakožto univerzálním dědicům zůstavitele.

Č. 12. Za své univerzální dědice tímto ustanovuje, testuje a potvrzuje děti Franzisky Schneiderové a daruje jim rovným dílem své skrovné jmění, movité i nemovité, na věky a neodvolatelně, ničeho nevyjímaje, ať se nazývá jakkoli – kolik jich je, tolik jim náleží – s přáním, aby po jeho smrti na jeho ubohou duši pamatovaly, tak jako za jeho života, tak i po ní.

Č. 13. Tento bod, který měl potvrzovat, že jde o poslední vůli sepsanou po zralém uvážení, se na poškozené straně nedochoval v čitelné podobě.

Č. 14. Poslední ustanovení je opět jen zčásti čitelné – zmiňuje se kodicil neboli závěrečné potvrzení vůle, další dědice, písemné předání magistrátu ve Slavkově a datum 20. října. V dodatku se hovoří o jmění, o domě v blíže neurčeném místě a o dalším odkazu ve prospěch Ignáce (příjmení nejisté, snad Glaß) a o částce třicet, respektive 500 zlatých pro jinou osobu – přesné znění se ale bezpečně přečíst nedá.

Jako svědci jsou uvedeni Johann Joseph Majer a Johann Anton Glaß, oba dožádáni za svědky.

Vyhlašovací a ověřovací doložka: Listina byla vyhlášena za přítomnosti vdovy Kathariny Steinmüllerové, Christiana Heinricha Schneidera, Johanna Steinmüllera a Josepha Kerna v radě Královského svobodného horního města Slavkova dne 17. dubna 1782, za purkmistra, rychtáře a rady tamtéž.

Přítomný opis byl po porovnání s originálem shledán doslovně souhlasným, což se potvrzuje radním ověřením a přitištěnou městskou pečetí. Slavkov, 15. května 1782. Purkmistr, rychtář a rada tamtéž. Podepsán Johann Anton Glaß, tehdy úřadující purkmistr, vlastní rukou, s přitištěnou městskou pečetí. Dále je připojen podpis Johanna Josepha Elstera (příjmení nejisté).

Poznámka: Velká část protilehlých (rubových) stran listiny je silně vybledlá a prosvítá skrz ni písmo z druhé strany, proto zůstávají body č. 2 až 5, č. 9 a č. 14 jen částečně čitelné a některá jména i částky u nich nejisté (označeno otazníkem). Bezpečně doloženy jsou hlavní údaje: 25 zlatých na 50 mší po pěti zlatých pěti duchovním, jistiny 400 zlatých u Carla Majera a 100 zlatých u Antona Steinmüllera v celkové výši 500 zlatých s 20 zlatými ročního úroku, odkaz 40 zlatých dvěma dětem zůstavitelovy sestry, ustanovení univerzálních dědiců – dětí Franzisky Schneiderové rozené Steinmüllerové (dcery bratra z Ostrova, provdané za Heinricha Schneidera), data 17. dubna a 15. května 1782 a 20. října, jména svědků Majer a Glaß a purkmistra Johanna Antona Glaße.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

ZÁVĚŤ Johannese Antona Steinmüllera, měšťana a tesařského mistra ve Slavkově (Horní Slavkov / Schlaggenwald), 1782. [Papír s kolkovou taxou „15 K".]

Ve jménu Nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého.

Poněvadž já, Johannes Anton Steinmüller, měšťan a tesařský mistr zdejší, jsem si nyní uvážil, že smrt je sice každému člověku jistá, avšak nic není nejistějšího než její čas a hodina, uvážil jsem to při své přetrvávající nemoci — dokud jsem ještě při plném rozumu a dobré paměti, a tedy z nepřinucené vůle a po zralém rozvážení — a chci nad svým skrovným jměním, jež mi Bůh Všemohoucí ze své nekonečné dobroty udělil a za něž mu vzdávám pokornou vděčnost, a k zamezení všech [rodinných?] sporů, prohlásit tuto svou poslední, neodvolatelnou vůli tímto testamentem, se všemi právními formami a potřebnými právními náležitostmi, a to takto:

Nejprve poroučím svou ubohou duši Bohu Všemohoucímu a Nejsvětější Panně [Marii], pak Ježíši Kristu, svému Vykupiteli a Spasiteli, od něhož jsem ji přijal, do jeho nejsvětějších rukou; nechť ji pro nekonečné zásluhy svého hořkého utrpení a smrti očistí ode všech hříchů, jež na sobě mám z lidské slabosti, a postaví ji svému nebeskému Otci mezi počet svých vyvolených; tělo pak nechť je odevzdáno zemi, z níž vzešlo, aby bylo podle duchovního katolického obyčeje pochováno do země, jak náleží počestnému měšťanu, se vší duchovní [poctou a] farní službou.

Č. 1. Nařizuji, aby za mne a za mou zesnulou manželku Katharinu Steinmüllerovou bylo za 25 zl. slouženo 50 mší svatých, a to: Jeho Důstojnosti panu děkanovi 5 zl., páteru Schindlerovi 5 zl., páteru Röschlovi[?] 5 zl., páteru [Ambrosovi?] 5 zl., páteru chorregentovi (Chorregister) 5 zl.; a ty mají být slouženy hned jedna po druhé.

Č. 2. [pravý sloupec, silně vybledlý — jen zčásti čitelné:] „... a základ ... totiž k ... [za spásu] mé duše ... kostelu farnímu ... a jeho dětem ..." [zbytek nelze bezpečně přečíst].

Č. 3. [„... Jeho [?] Johann ... kostelu ... poněvadž mi ... a Bohu k ... syn bratrův ..." — nelze bezpečně přečíst].

Č. 4. [„... ostatní má ... za života ... mí dědicové ... Mannheim ... Christian, a to nečiním ..." — nelze bezpečně přečíst].

Č. 5. [„Má zesnulá [dcera/sestra] ... avšak, poněvadž nevím, kde jsou, odkazuji také své [dceři/vnukovi] ... 5 zl."] Jakmile však jedno nebo druhé z nich za [života] ...

Heinrich Schneider ... [zbývající?], které on půlročně ... také na sud ...

... za mého života ke mně přijdou, pak jim už [více] dám.

Č. 6. Dvěma dětem, jež zanechala má [zesnulá?] sestra — z nichž jedno je [Adel?] Weißer[?] a druhé Franziska [?]erová — oběma 40 zl.

Č. 7. Rovněž odkazuji chudým studentům a chudým dětem, které nejsou s to vyučit se řemeslu, především z mého příbuzenstva; kdyby se však z mé rodiny žádný příbuzný nenašel, ať to připadne jiným chudým — totiž 20 zl. ročního úroku z jistiny 400 zl., které jsem dal panu Carlu Majerovi[?] na [platný] dlužní úpis u zdejšího [vrchnostenského] úřadu; dále 100 zl. u Antona Steinmüllera, mistra krejčovského ... — [celkem] 500 zl. ... vrchnost města, tam je těch 500 zl.

Č. 8. Co se týče mé manželky, s níž můj zeť [Heinrich Schneider] ...

Č. 9. A poněvadž ten [mladší/mladý] ... z toho [je opatrován/spotřebuje] ...

... ustanovit a potvrdit; a tak i vlastní pozůstalou dceru mého pana bratra ze Schlackenwerthu [Ostrova], Franzisku Steinmüllerovou ze Schlackenwerthu, nyní však provdanou ve Slavkově za Heinricha Schneidera — jejím dětem, mým dědicům, [budiž dáno] tolik z mého, kolik [jim] přeji.

Č. 10. Dědicové mají s mým majetkem a jměním nakládat a spravovat je, a to po jistá léta; a osmiprocentní[?] úrok mají dědicové [pobírat] čtvrtletně, dokud děti Franzisky Schneiderové nebudou zaopatřeny, aby dětem nevzešla žádná újma.

Č. 11. Až budou děti zletilé (majoren), má být vše dětem předáno podle inventáře, náležejícího mým univerzálním dědicům.

Č. 12. Za své univerzální dědice [je] potvrzuji, testuji, ustanovuji, protestuji a daruji jejich dětem rovným dílem své skrovné jmění, movité i nemovité, na věky a neodvolatelně, ničeho nevyjímaje, ať se to jmenuje jakkoli — kolik úst, tolik dítě — s tím požehnáním, aby po mé smrti na mou ubohou duši pamatovaly, tak jako za života, tak i po mé smrti.

Č. 13. Kdyby tato má poslední vůle, jež je velmi rozvážně [sepsána] ...

Č. 14. [pravý sloupec:] „... kodicil, čili [tuto] závěrečnou [vůli] ... a jejich ... více [dědiců] ... jejich poslední [vůle] ... písemně [předat] ... magistrát ... Slavkov [nechť] ... 20. října ..." [zčásti nečitelné]. — [Dodatek, item:] „... jmění, které ... dům v [místě] ... dále odkazuji [panu] Ignáci [?]lasovi ... k jiné oněch třicet 500 zl. ..." [nelze bezpečně přečíst].

[Svědci, pravý sloupec:] Johann Joseph Majer, dožádán za svědka [L.S.]; Johann Anton Glaß, dožádán za svědka [L.S.]. Vyhlášeno dnešního dne ...

[Vyhlašovací / ověřovací doložka:] ... vdovy Kathariny Steinmüllerové, Christiana Heinricha Schneidera, Johanna Steinmüllera [a] Josepha Kerna, v radě Královského svobodného horního města Slavkova (Consilium Regiae Liberae Montanae Civitatis Schlaggenwaldensis), dne 17. dubna 1782. Purkmistr, rychtář a rada tamtéž.

Že přítomný opis byl po provedeném porovnání shledán s originálem doslovně souhlasný, potvrzuje se tímto naším radním ověřením a zde přitištěnou městskou pečetí. Slavkov, dne 15. května 1782. Purkmistr, rychtář a rada tamtéž.
Johann Anton Glaß, t. č. úřadující purkmistr, vlastní rukou.
[vyhotoveno a přitištěno — městská pečeť (L.S.)]
Johann Joseph Elster[?] [podpis].

[Pozn. paleografa: značné části pravých (protilehlých) stran listu jsou silně vybledlé a prosvítá skrz ně písmo z rubu, proto body č. 2–5, č. 9 a č. 14 a některé částky u nich nelze přečíst spolehlivě; nejistá čtení jsou označena [?] . Jistě čitelné jsou hlavní údaje: 25 zl. na 50 mší (rozpis 5×5 zl.), jistiny 400 zl. (u Carla Majera) + 100 zl. (u Antona Steinmüllera) = 500 zl. s 20 zl. ročního úroku, odkaz 40 zl. dvěma dětem sestry, univerzální dědicové = děti Franzisky Schneiderové roz. Steinmüllerové (dcera bratra z Ostrova, provd. za Heinricha Schneidera), data 17. dubna a 15. května 1782 a 20. října, jména svědků Majer a Glaß, purkmistr Johann Anton Glaß.]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

TESTAMENT des Johannes Anton Steinmüller, Bürger und Zimmermeister zu Schlaggenwald (Horní Slavkov), 1782. [Papier mit Stempeltaxe „15 K".]

In Nahmen der Allerheiligsten und ungetheilten Dreifaltigkeit, Gott Vatter, Sohn und Heil: Geist.

Demnach ich Johannes Anton Steinmüller, Bürger und Zimmermeister allhier, mir zwar itzo überlegt habe, wie zwar der Tod einem jeden Menschen gewiß ist, aber nichts ungewisser, als die Zeit und Stund derselben sey; also habe solches in reifer Betracht meiner fürwaltenden Unpäßlichkeit, da ich noch bei vollkommener Vernunft und gutem Verstand bin, auch sohin ungezwungenen Willens wohlbedächtlich über letzt mein weniges Vermögen, welches mir Gott der Allmächtige aus seiner unendlichen Güte beschert hat, und wofür ich [ihm] demüthigen Dank erstatte, und zur Verhüttung aller [ehe?]lichen Streitigkeiten meinen letzten unwiderruflichen [?] Willen durch dieses Testament unter aller Rechts form und benöthigten Rechts Zierlichkeiten erklären und gehalten wissen wollen, und zwar:

Erstlich befehle ich meine arme Seel Gott dem Allmächtigen und der Heiligsten Jungfrauen [Maria], dann Jesu Christi meinem Erlöser und Seeligmacher, von welchem ich solches empfangen hab, in seine allerheiligste Händ; [er wolle sie] durch die unendliche Verdiensten seines bittern Leiden und Sterben von aller aus menschlicher Gebräuchlichkeit ob sich habenden Sünden reinigen, und seinem himmlischen Vatter unter die Zahl seiner auserwählten vorstellen wolle; den Leib aber der Erden geben, an welcher er [her]kommen ist, solchem geistlichen katholischen Gebrauch nach zur Erden zu bestättigen, wie es einem ehrlichen Burgersmann gebühret, mit aller geistlichen [Ehre und] Frohn-Pater.

N:o 1. befehle ich, daß 25 f[l.] für mich und über mein seelige Eheweib Katharina Steinmüllerin auf 50 heilige Messen [gelesen werden], also zwar: Ihro Hochwürden Herrn Dechant 5 f[l.], dem Pater Schindler 5 f[l.], dem Pater Röschl[?] 5 f[l.], dem Pater [Ambros?] 5 f[l.], dem Pater Chorregister 5 f[l.]; welche also gleich nacheinander [gelesen werden] sollen.

N:o 2. [rechte Spalte, stark verblaßt — nur teilweise lesbar:] „... und fundament ... zwar zu ... meiner Seel[e] ... die Kirche der Pfarr ... und seinen K[indern] ..." [übriger Text nicht sicher lesbar].

N:o 3. [„... Ihro Johann [?] ... Kirchen ... weil er mir ... und Gott zu ... Bruders Sohn ..." — nicht sicher lesbar].

N:o 4. [„... das übrige hab ... Lebzeiten ... meine Erben ... Mannheim ... Christian und mach ich nicht ..." — nicht sicher lesbar].

N:o 5. [„Meine seelige [Tochter/Schwester] ... aber, weil ich nicht weiß, wo sie seind, vermach ich auch meiner [Tochter/Enkel] ... 5 f[l.]"] Sobald aber eines oder das andere bei [Lebzeiten] ...

Heinrich Schneider ... [übrig?], die er halbjährig ... auch auf das Faß ...

... meiner Erb-Zeiten zu mir kommen, so will ich ihnen schon [mehreres] geben.

N:o 6. Meiner Hr. Schwester [oder: seligen Schwester] hinterlassenen zwei Kindern, deren eines [Adel?] Weißer[?], und das andere Franziska [?]erin, beiden — 40 f[l.].

N:o 7. Auch vermach ich für die armen Studenten, und für die armen Kinder die nicht im Stand seind eine profession zu lernen, hauptsächlich für meine Freund; sollten sich aber meiner familie keine Freund befinden, so sollen es sonst andere arme zu [gute kommen], nemlich 20 f[l.] jährlich Interesse vom Capital zu 400 f[l.], [welche] ich dem H. Carl Majer[s] geben, auf eine [rechtskräftige] obligation auf hiesiger [Pfleg-]Amts Stelle; mehr 100 f[l.] bei Anton Steinmüller Schneidermeister ... — [zusammen] 500 f[l.] ... Obrigkeit der Stadt, da seind die 500 f[l.].

N:o 8. Was mein Eheweib anbelangt, mit der mein Eidam [Heinrich Schneider] ...

N:o 9. Und da der [jüngere/junge] ... davon [betreut/verzehrt] ...

... setzen, und zu bestättigen; also ich auch meines Hr. Bruders von Schlackenwerth [Ostrov] leiblich hinterlassene Tochter Franziska Steinmüllerin von Schlackenwerth, aber jetzt verheirathet in Schlaggenwald mit Heinrich Schneider, deren ihrigen Kindern meinen Erben so viel meiner, so viel gegönnt [sey].

N:o 10. Die Erben sollen mit meinem Hab und Vermögen zu schalten und zu walten haben, und zu welchen Jahren; und das achtel-ende [= 8 %?] Interesse sollen die Erben zu geviertel Jahr [= vierteljährlich], bis die Kinder Franziska Schneiderin ausgezehr[e]t werden, damit den Kindern kein Leid widerfahren möcht.

N:o 11. Wann die Kinder Majoren [volljährig] seind, so soll alles den Kindern übergeben werden nach dem Inventario, gehör[ig] zu meinen Universal-Erben.

N:o 12. Zu meinen Universal-Erben zu bestättigen, Testira, und ordne, und Protestira, und schenke deren Kindern zu gleichen Theilen mein weniges Vermögen, liegend und fahrend, ewig und unbeweglich[es], nichts davon ausgenommen, wie es Namen haben mag, so viel mancher Mund, so viel Kind, [zu] der Segnung, daß sie nach meinem Tod meiner armen Seel [ein]gedenk seyn werden, gleichwie im Leben, also nach meinem Tod.

N:o 13. Wann diese mein letzter Wille, der sehr wohlbedächtlich [aufgesetzt ist] ...

N:o 14. [rechte Spalte:] „... Codicill, oder [dieses] schließlichen [Willen] ... und den ihrigen ... mehreren [Erben] ... deren letzten [Willen] ... schriftlich [übergeben] ... Magistrat ... Schlaggenwald [wolle] ... 20 October ..." [teils unlesbar]. — [Nachtrag, item:] „... Vermögen was ... Haus in [Ort] ... mehr vermach ich [dem] Ignaz [?]las ... zu einer anderen die dreißig 500 f[l.] ..." [nicht sicher lesbar].

[Zeugen, rechte Spalte:] Johann Joseph Majer, in testem requisitus [L.S.]; Johann Anton Glaß, in testem requisitus [L.S.]. Publicatum hodie ...

[Publikations-/Beglaubigungsvermerk:] ... viduae Catharinae SteinMüllerin, Christiani Henrici Schneider, Joannis SteinMüller, [et] Josephi Kern, in Consil[io] Reg[iae] Lib[erae] Mont[anae] Civitatis Schlaggenwaldensis, die 17 April[is] [1]782. BurgerMeister, Richter und Rath allda.

Daß gegenwärtiges desumptum, facta collatione, mit seinem originali gleichlautend befunden worden, ein solches wird unter unserer Raths-Fertigung und hiebei gedrückten Stadt-Insigill hiermit bestättiget. Schlaggenwald, den 15 May [1]782. BurgerMeister, Richter und Rath allda.
Johann Anton Glaß, p.t. Amts-BurgerMeister mp.
[gefertiget und gedrückt — Stadtsiegel (L.S.)]
Johann Joseph Elster[?] [Unterschrift].

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 2400

Jan Kryštof Ikert, děkan v Horním Slavkově, činí doplněk ke svému testamentu.

Datace: 07.08.1782

Poslední pořízení (závěť) sepsané v Horním Slavkově (Schlaggenwald) 7. srpna 1782 a vyhlášené 23. června 1785. Neznámá pořizovatelka v ní odkazuje majetek – peníze, knihy, šaty i drobné cennosti – své sestře Anně Marii a bratru Antonovi, s podrobnými pokyny k rozdělení a se zmínkou o oltářních obrazech a odkazu 200 zlatých. Text je bohužel na řadě míst poškozený a nečitelný, takže mnohé podrobnosti (jména, přesné částky, souvislosti) zůstávají nejisté.

Poslední pořízení (závěť), Horní Slavkov (Schlaggenwald), sepsáno 7. srpna [1782], vyhlášeno 23. června [1]785

V záhlaví listiny je otištěno znakové razítko „N. 5. K."

Poznámka na paměť, jako poslední vůle

Kdyby se Nejvyššímu Bohu zalíbilo povolat mě jednou znenadání z tohoto světa, aniž by tu byl někdo povolaný rozhodnout, jak naložit s mým skromným časným majetkem, ať toto je ve jménu Božím má poslední vůle:

1. Sepsala jsem u sebe poslední závěť, v níž patrně pamatuji zvláště na oba své příbuzné – totiž v oné knize, která je zde u mé sestry Anny Marie a zůstane u ní až do konce jejího života. A tak to má být podle mé vůle, protože

2. sestra Anna Maria, která u mne všechno toto po částech sama vlastní rukou s pílí sepisovala, má také dostat vyplaceno pravdivě a řádně to, co jí náleží, a co se má vydražit při licitaci, z toho jí má připadnout příslušný díl. Kdyby však chtěla sama dobrovolně něco přenechat jiným sourozencům nebo příbuzným, může tak učinit.

3. Co se týče mých šatů, ty se nemají dávat do licitace, protože stejně nikomu nejsou k užitku – mají zůstat darovány mému chudému bratru Antonovi a být mu zcela volně dány. A kdyby z nich chtěl cokoli, může to kdykoli dostat.

4. Co se týče knih, má bratr Anton dostat své knihy přednostně, mimo vše ostatní; kdyby z odkazu zbylo tolik, i 200 zlatých na ohodnocení dědictví pro dědice jeho bratra. Kdyby však ten hoch zemřel dříve, [má se naložit] podle knih [a příslušných zápisů] – uložené peníze pak lze užívat jak pro sebe, tak pro hocha, podle vlastního uvážení. Z uvedených 200 zlatých má však po odečtení 50 zlatých zůstat [zbytek] pro hocha, a co zůstane navíc, má se rozdělit rovným dílem.

5. Pokud jde o tu drobnou pohledávku v rodičovském majetku, mohou se sestra Anna Maria a bratr Anton mezi sebou přátelsky dohodnout, co si z matčina dědictví ponechá [Wallburg?]. Sestra Anna Maria může podle své vůle rozhodnout ve jménu Magdalény [...], aby jí připadl dobrý a snad i největší podíl dědictví, pokud jde o [konvent?]. Ostatní sourozenci se s mou zůstalou pozůstalostí spokojí a nebudou nic napadat u toho, komu bylo přátelsky a s Boží pomocí přiřčeno.

6. Co se týče oltáře a obrazů s nápisem [...], má sestra Anna Maria [rozhodnout], zda [odkázat] na Herzberg [?] dětem podle svého uvážení na památku, případně nějaký obrázek [...] darovat jiným potřebným pro účely náboženské; podobně i [další] můj svobodný majetek [má být použit] podle jejího uvážení. Sestře nicméně zůstává svoboda [v tomto rozhodování].

7. [Ostatní sourozenci?] si mají ponechat svůj majetek [...] po mé smrti; co z pozůstalosti zbude poté, co budu poctivě pohřbena a splním vše ostatní, co nařizuji, má se rozdělit na stejné díly, přičemž díl náleží i sestře.

8. Šaty týkající se [Marie B...?] mají být rovněž nakonec odhadnuty a oceněny [...].

9. Vše ostatní, co se najde a má být použito, se má případně i prodat [...], avšak mírně [a s ohledem na potřebné], nikoli jen tak předáno [dále].

N.B. [Dodatek je na tomto místě silně poškozený a nesouvislý.] Zmiňuje se v něm obživa za mého života, předání věcí sestře Anně Marii oproti ostatním, ocenění majetku a vyrovnání dluhů či závazků, které byly převzaty a dosud nevyřízeny. — Psáno dne 7. srpna [1782].

---

Doložka o vyhlášení (strana 3):

Tento dodatek k závěti byl vyhlášen za přítomnosti panny Anny Marie Schröterové a jejího zplnomocněného zástupce pana Johanna Aloyse [...]thalera, jakož i pana Gabriela Schaldota, zplnomocněného zástupce druhého dědice, na zdejší radnici. Horní Slavkov (Schlaggenwald), dne 23. června [1]785.

Purkmistr a rada zdejší

---

Poznámka: Rukopis listiny (psaný německým kurentem) je značně rozmáchlý a místy oříznutý u okraje listu, takže řada slov a celých pasáží zůstává nejistá – v textu jsou taková místa označena otazníkem nebo trojtečkou. Podpisová/pečetní část na straně 3 nebyla k dispozici.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

ZÁVĚŤ / POSLEDNÍ POŘÍZENÍ, Horní Slavkov (Schlaggenwald), sepsáno dne 7. srpna [1782], vyhlášeno dne 23. června [1]785.

[Záhlaví, s otištěným znakovým razítkem „N. 5. K."]
Nota.
Na paměť, coby poslední vůle (pro Memoria in Vim letztwilliger Disposition).

Kdyby se zalíbilo Nejvyššímu Bohu povolat mě jednou znenadání z tohoto světa, aniž by byl [?] náležitý [?], jak naložit s mým skromným časným majetkem, pak toto je [...] ve jménu Božím má poslední vůle:

1. Sepsala jsem u sebe poslední závěť, v níž [pamatuji?] zvláště na oba své příbuzné, totiž v té knize, která je zde u mé sestry Anny Marie a zůstane u ní až do konce jejího časného života, a tudíž ohledně [...] je to podle mé vůle, neboť

2. sestra Anna Maria, která u mne toto vše po částech sama vlastní rukou s [vlastní?] pílí sepsala, té má být rovněž [platba?] pravdivě, řádně vyplacena a [vydána?], [...] a při licitaci vydraženo, z čehož se jí pak má [dostat?]. Kdyby však chtěla něco dobrovolně přenechat jiným sourozencům nebo příbuzným.

3. Co se týče mých šatů, ty rovněž nemají být dávány do licitace, neboť takové stejně nic užitečného nepotřebují, nýbrž ať zůstanou darovány mému chudému bratru Antonovi a ať jsou mu zcela volně [dány?]. A kdyby [Anton?] z nich něco chtěl mít, [může to?] kdykoli [obdržet?].

4. Co se týče knih, má bratr Anton dostat své knihy mimo všechny [ostatní?], [spolu] [ohledně?] napřed, kdyby tolik zbylo, 200 zl. na [od]hadnutí dědiců jeho bratra; kdyby však ten hoch dříve zemřel nebo ne [...], podle knih [...], [poznámka:] [...] uložené peníze užívat pro sebe i pro hocha podle [své?] libosti; avšak z oněch [výše] řečených 200 zl. mínus 50 [zl.] [...] má zůstat pro hocha, ostatní pak [má jít?] na stejný díl.

5. Co se týče té malé pohledávky v [rodičovském?] [majetku], mohou se sestra Anna Maria a bratr Anton spolu přátelsky rozdělit, [to] co si její matka[-dědictví?] [Wallburg?] u sebe ponechá. Sestra Anna Maria může podle své [...] vůle [...], ve jménu Magdalény [...], aby jméno Magdaléna [...] statek a [největší?] podíl dědictví [...], co se týče [konventu?], ostatní sourozenci se [spokojí?] s mou zůstalou [pozůstalostí?] [...] a nechtějí napadat toho, kdo [...] přátelsky Bohu přiřazen.

6. Co se však týče oltáře a obrazů z [...] nápisem, má sestra Anna Maria [...] na Herzbergu [?] [...] dětem podle svého uvážení na památku [...] obrázek [...] nebo [jiným potřebným?] pro náboženství přenechat; jakož i [...] můj [...] svobodný statek známý [...] k [...] se stane. Přesto ať zůstane sestře volné, [...] aby [...] nebylo [osvobozeno?].

7. [...] chtějí si ponechat svůj statek [...] po mé smrti [...], což je po zbytku [...] nebude, v [pozůstalosti?] [...], abych byla čestně pohřbena a vše ostatní [...] přikazuji, a zbytek na stejné díly, což má náležet i sestře.

8. Šaty, kvůli [Marii B...?], které a nakonec [...], také takové ať jsou odhadnuty [...], [ocenění?] [...].

9. Vše ostatní, co se najde a má být užito, a zbytek ať je také [prodán?] [...], avšak mírně [...] nechtějí [...] předat.

N.B. Ono však [...], sice na obživu mého života [...], jak jsem také [...] Anna Maria [od] ostatních [předala?] [...] mocna [...], [...] budu i [...] a sebe [...] přátelsky [...], podle svého vlastního [...] oceněno ohledně [...]; tak jsem [...] zaplatit [...] převzala, [...] jsou opomenuty, i nynější [...] to má [...]. — dne 7. srpna [...]. Ostatně [...] mého [...].

[Doložka o vyhlášení, str. 3:]
Tento dodatek k závěti byl vyhlášen za přítomnosti panny Anny Marie Schröter(ové) a jejího zplnomocněnce pana Johanna Aloyse [...]thalera a pana Gabriela Schaldota coby zplnomocněnce druhého dědice zde na radnici. Horní Slavkov (Schlaggenwald) dne 23. června [1]785.
[Purkmistr a rada zdejší]

[Poznámka překladatele: Rukopis (německý kurent) je značně rozmáchlý a místy oříznutý u okraje listu; řada slov je nejistá a označena [?]. Část s podpisy/pečetí na straně 3 (pruhy p3_b2–b4) nebyla k dispozici; p3_b5 je prázdná.]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

TESTAMENT / LETZTWILLIGE DISPOSITION, Schlaggenwald (Horní Slavkov), verfasst den 7. Augusti [1782], publiziert den 23. Junii [1]785.

[Kopf, mit aufgedrucktem Wappenstempel „N. 5. K."]
Nota.
pro Memoria in Vim letztwilliger Disposition.

Sollte dem Allerhöchsten Gott gefallen, mich dermaleins urplötzlich von dieser Welt abzurufen, wo kein [?] richtig[er] [?] wäre, welcher Disposition meiner wenigen zeitlichen Habschaft zu machen, so ist dieser [...] in Nahmen Gottes mein letzter Wille:

1. Habe Ich bei mir ein letztes Testament verfaßt, [darinnen?] meine beeden Anverwandten insonderheit [bedacht?], und nemlich in dem Buch, welches meiner Schwester Anna Maria hier befindlich, verbleibt bis [an?] ihr zeitlich[es] Leben, und folglich wegen [...] nach meinem Willen ist, weil

2. die Schwester Anna Maria, welche bei mir [dieses?] alles herzweise selbst eigenhändig mit [eigenem?] Fleiß geschrieben, so soll auch ihr die [Zahlung?] wahrhaftig, richtig bezahlt und [herausgegeben?] werden, [...] und [nach?] der Licitation ausgeboten werden, von welcher ihr denn soll [...] geschehen. Wenn sie aber [etwas?] andern Geschwistern oder Anverwandten will freiwillig zu [thun?] lassen.

3. Was meine Kleider anbelangt, dürfen auch nicht in Licitation gemacht werden, weil sie [ohne?] dem solche nichts [nutzhaftes?] bedürfen, [sondern?] meinem armen Bruder Anton geschenkt verbleiben, und ihm ganz frei [gegeben?] werden. Denn und wenn [Anton?] sie [etwas?] davon haben wollte, [könne er es?] allzeit [erhalten?].

4. Was die Bücher anbelangt, soll der Bruder Anton die seinige[n] Bücher außer all[en] [übrigen?] haben, [samt] [bezüglich?] zum voraus, wenn so viel übrig bleiben solt, 200 fl zu [Aus]schätzung der Erben seines Bruders; solt aber der Knab vorher sterben oder nicht [...], den Bücher[n] nach [welchen?] [...], [Anmerkung:] [...] das gelegte Geld für sich und den Knaben nach [seinem?] Belieben zu genießen; jedoch von den [obbe]sagten 200 fl minus 50 [fl] [...] für den Knaben verbleiben, übriges aber in gleiche Theilung [gehen soll?].

5. Was die wenige Forderung in dem [elterlichen?] anlangt, kann die Schwester Anna Maria mit dem Bruder Anton miteinander freundlich abtheilen, was ihr Mutter[erbe?] [Wallburg?] bei sich behalten. Die Schwester Anna Maria kann nach ihrem [...] willen [...], in dem Nahmen Magdalena zu [...], das[s] der Nahmen Magdalena [...] ein Guter und [größter?] Erbtheil [...], was die Konvent[?] [betrifft], übrige Geschwister werden sich meiner hinterbliebenen [Verlassenschaft?] [...] und wollen nicht anfechten, der welche [...] freundlich bei Gott beigeordnet.

6. Was aber das Altar und Bilder von der [...]schrift [betrifft], soll die Schwester Anna Maria [...] auf Herzberg [?] [...] Kinder[n] nach ihrem Gutachten zum Andenken [...] Bildl[ein] [...] oder [an] andern [Bedürftigen?] [zur?] Religion überweisen; wie denn auch [...] das meine [...] frei[es] Gut bekannt [...] zum [...] werden. Doch soll es der Schwester frei bleiben, [...] die [...] nicht [gefreiet?] werden.

7. Der [...] [...] wollen sie ihr Gut behalten [...] nach meinem Tod [...], welches ist nach Überbleibung [...] nicht wird, in der [Verlassenschaft?] [...], daß ich ehrlich begraben und all[e] andere [...] befehle, und das übrige in gleiche Theile, auch [der?] Schwester gehören [soll].

8. Die Kleider, wegen [Maria B...?], welche und letzt[lich] [...], auch solche geschätzt werden [...], [Erschätzung?] [...].

9. All[es] übrige, was befunden wird, und gebraucht werden [soll], und das übrige auch [verkauft?] werden [...], aber mild [...] nicht wollen zu [...] übergeben.

N.B. Jene aber zu [...], zwar zum Unter[halt] meiner Lebz[eit] [...], wie ich auch [...] Anna Maria [von den] andern über[geben?] [...] mächtig zu [...], [...]lich werde auch die [...] und mich [...] freundlich [...], meinem eigenen [...] geschätzt bezüglich [...]; als hab Ich [...] zu bezahlen [...] übernommen, [...] sind übergangen, auch dermalig [...] das soll [...]. — d. 7. Aug[usti] [...]. Übrigens [...] Meiner [...].

[Publikationsvermerk, p3:]
Gegenwärtiger Testament-Nachtrag ist in Gegenwart d[er] Jungfr[au] Anna Maria Schröt[er]in und ihres gevollmächtigten H[errn] Johann Aloys [...]thaler und des H[errn] Gabriel Schaldot als gevollmächtigten des andern Erben ob dem Rathhaus allhier publiciret worden. Schlaggenwald den 23. Junii [1]785.
[Bürgermeister und Rath allhier]

[Anmerkung des Übersetzers: Die Handschrift (deutscher Kurrent) ist stark verschliffen und stellenweise am Blattrand beschnitten; zahlreiche Wörter sind unsicher und mit [?] gekennzeichnet. Der Unterschriften-/Siegelteil auf Seite 3 (Streifen p3_b2–b4) lag nicht vor; p3_b5 ist leer.]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 2401

Jan Jiří Dietl, purkmistr, a Augustin Schreyer, rychtář města Horního Slavkova, prodávají jako zplnomocněnci těžařů dolu svatého Anselma v Horním Slavkově těžařům západní šachty jednu sloj a k dolu svatého Anselma patřící tavírnu, mlýn na rudu a místo a ještě palivové dřevo za 75 zlatých rýnských.

Datace: 17.08.1782

Listina z roku 1782 zaznamenává prodej podílu na majetku svatoanselmské těžařské huti (tavicí huť, stoupovna a struskový mlýn) zdejší Schusterově těžařské společnosti za 75 zlatých, z čehož část byla splacena hotově a zbytek na splátky v letech 1783–1785. Kupní smlouvu za obě strany sjednali a podepsali zdejší purkmistr Johann Georg Dietl a rychtář Augustin Schnürer, s výhradou horních práv a zápisem do horenské knihy.

[Notářský/písařský znak s písmenem „K".]

Budiž známo a ve známost dáno každému, a zvláště tomu, kdo to potřebuje vědět, jak se dnes zde mezi pány tavičmistry (patrně) svatoanselmské huti, Johannem Georgem Dietlem, zdejším městským purkmistrem, a Augustinem Schnürerem, zdejším městským rychtářem, kteří vystupovali jako zplnomocněnci jedné strany, a výše zmíněnou zdejší Schusterovou těžařskou společností (Gewerkschaft) jako druhou stranou, dohodla, schválila a uzavřela následující neodvolatelná kupní, respektive smluvní listina.

A to jmenovitě takto:

Výše zmínění dva páni tavičmistři prodávají jménem a na místě celé slovutné svatoanselmské těžařské společnosti výše uvedené zdejší Schusterově těžařské společnosti podíl na nově vzniklé tavicí huti (Schmelzhütte) náležející svatému Anselmovi, dále na stoupovně (Pochhaus) a struskovém mlýně (Schlackmühl). K tomu náleží i přilehlý pozemek, z něhož se má každoročně odvádět blíže neurčená dávka (přesná výše se v opisu nedochovala, patrně kolem 80 [?]), o rozměru 4½ střevíce (Schuh), spolu s příslušným placem a s podílem 2½ [?] a s podílem na dřevě – tedy i podíl na domku se všemi ostatními právy a příslušenstvím, bez jakékoli výjimky, přesně tak, jak to sama svatoanselmská slovutná těžařská společnost dosud držela, užívala a využívala.

Prodej se uskutečnil za částku 75 zlatých (sedmdesát pět zlatých). Z toho Schusterova těžařská společnost složila ihned hotově 38 zlatých 24 krejcarů, zbývajících 36 zlatých 36 krejcarů se zavázala doplatit v ročních lhůtách takto:
- v roce 1783 – 15 zlatých,
- v následujícím roce 1784 – opět 15 zlatých,
- a konečně v roce 1785 – zbývajících 6 zlatých 36 krejcarů.

Tímto se uvedený podíl panům prodávajícím jako dědičný a kupujícím jako nabytý majetek s výhradou (reservatis reservandis) horních práv (Berggerechtigkeiten), která na něm váznou, horenským úřadem řádně zajišťuje, zaručuje a připisuje.

Dále se poznamenává, že jelikož kupujícím dosavadní stoupový mlýn (Puchmühl) společnosti nepostačuje a stoupové zařízení má být rozšířeno, bude týž mlýn, kdykoli ho zde potřebné huti použijí, k dispozici za poplatek 1 zlatý 30 krejcarů od každého taviče (Schmölzer), který se má odvádět.

Vedle toho se tato kupní listina zapisuje do slovutné horenské úřední horní a záruční knihy (Gewöhrbuch), litera G.

Poznámka o zápisu na okraji listiny: Folio 32 a strana obrať – opis, případně nahlédnuto v horní/záruční knize, zapsáno téhož roku.

Podpisy:
Na svědectví: Anton Schrö[ger] (parafa) – jménem své nepřítomné příbuzné (patrně tchyně) zplnomocněný kupující.
Johann Georg Dietl (parafa) – jménem a na místě slovutného horního úřadu, tavičmistr a purkmistr Johann Georg [?].

[Připojeny jsou červené pečeti a jedna papírová vytlačovaná pečeť.]

Poznámka ke stavu pramene: Rukopis je místy velmi obtížně čitelný, nejistá čtení jsou v textu označena otazníkem v hranaté závorce. Peněžní částky si navzájem odpovídají: 38 zl. 24 kr. (uhrazeno hotově) + 36 zl. 36 kr. (splátky) dává dohromady 75 zl.; a splátky 15 + 15 + 6 zl. 36 kr. dávají dohromady oněch 36 zl. 36 kr. Rubová strana listiny je prázdná, jen s prosvítajícím textem z líce.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[Notářský/písařský znak s písmenem „K".]

Známo a ve známost budiž dáno každému, obzvláště pak tomu, kdo toho podle potřeby vyžaduje; kterak dnes zde mezi pány [tavič?]mistry svatoanselmské [hutě], Johannem Georgem Dietlem, zdejším městským purkmistrem, a Augustinem Schnürerem, zdejším městským rychtářem, jakožto zplnomocněnci jedné strany; a dále výše zmíněnou zdejší [Schusterovou] těžařskou společností [Gewerkschaft] jakožto druhou stranou, byla ujednána, schválena a uzavřena následující neodvolatelná kupní, případně [smluvní] listina.
[A to jmenovitě:]
Výše zmínění dva páni [tavič]mistři prodávají jménem a na místě celé svatoanselmské slovutné těžařské společnosti výše uvedené zdejší Schusterově těžařské společnosti [podíl?] na nově vzniklé, svatému Anselmovi náležející tavicí huti (Schmelzhütte), stoupovně (Pochhaus) a struskovém mlýně (Schlackmühl), dále [pozemek] s tím spojený, z něhož každoročně náleží [odvádět] [nejasné] – 80 [?], [o rozměru] 4½ střevíce (Schuh) v [?] držené, k tomu příslušný plac, spolu s 2½ [?] a s [podílem] na [dřevě] – tedy podíl na domku se všemi ostatními právy a příslušnostmi, bez jakékoli výjimky, tak jak je svatoanselmská slovutná těžařská společnost sama držela, užívala a upotřebila, a to za [poctivější] cenu 75 zl., sedmdesát pět zlatých. [Z toho] Schusterově těžařské společnosti pouze [třicet osm] zlatých 24 krejcarů složeno ihned hotově, zbývajících [třicet šest] zlatých 36 krejcarů pak v ročních lhůtách (Nachfristen), totiž: v roce 1783 15 zl., v následujícím roce 1784 opět 15 zl., a konečně v roce 1785 zbývajících 6 zl. 36 kr. [se zavazuje] doplatit.
[Tak] se tímto [zmíněný podíl] pánům [prodávajícím] jako dědičný a kupujícím tímto – reservatis reservandis (s výhradou toho, co dlužno vyhradit) horních práv (Berggerechtigkeiten), jež na něm váznou, horenským úřadem řádně zajišťuje, zaručuje a připisuje.
[Přičemž] se ještě poznamenává, že ježto kupujícím dosavadní stoupový mlýn (Puchmühl) společnosti nedostačuje a [stoupové zařízení] má být rozšířeno, má být týž mlýn, kdykoli ho užijí, [zde potřebným hutím] [propůjčen/užíván], a to za poplatek 1 zl. 30 kr. od každého taviče (Schmölzer), jenž se má odvádět.
Vedle toho [se] tato kupní listina [zapisuje] do [slovutné] horenské úřední [horní] a záruční knihy (Gewöhrbuch) lit. G.

[Poznámka o zápisu na pravém okraji:] Folio 32. et Pagina ve[rte] (list 32 a strana obrať) – opis, případně nahlédnuto v [horní/záruční] knize, [nahlédnuto] a zapsáno téhož roku.

[Podpisy:]
Na svědectví: Anton Schrö[ger] [parafa] – jménem své nepřítomné [tchyně/příbuzné?] zplnomocněný kupující.
Johann Georg Dietl [parafa] – jménem a na místě [slovutného] horního [úřadu], [tavič]mistr a purkmistr Johann Georg [?].

[Červené pečeti; jedna papírová vytlačovaná pečeť.]

Pozn.: Rukopis je místy velmi obtížně čitelný; nejistá čtení jsou označena [?]. Peněžní částky do sebe zapadají: 38 zl. 24 kr. (hotově) + 36 zl. 36 kr. (na splátky) = 75 zl.; splátky 15 + 15 + 6 zl. 36 kr. = 36 zl. 36 kr. Rubová (třetí) strana je prázdná, jen s prosvítajícím textem.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Signet/Notariatszeichen mit Buchstaben "K"]

Kundt und zu wissen setze jedermänniglich, absonder=
lich aberr der, wo es die Nothdurft erfordert; Welchen ge=
stalten heünt [zu] hie[siger] zwischen denen Herren [Schmelz?]=
meistern der St: Anselmi=
schen, Johann Georg Dietl, hiesigen Stadt Bürgermeis=
tern, und Augustin Schnürer hiesigen Stadt Richter
als Bevollmächtigten eines; dann der [obbemeldten] Hiesigen
[Schuster] Gewerkschaft, und deßen andern Theil
nachfolgender in wiederrufflicher [?] Kauf= und respec=
tive Instrument getroffene, beliebte, und geschlossen wor=
den. [Nemblichen:]
Es verkaufen mehrgemeldter zwey Herren [Schmelz?]=
meister im Nahmen, und der Stell der ganzen
St: Anselmer Löbl: Gewerkschaft der obbemeldten
[obbemeldten] Hiesigen Schuster Gewerkschaft Hier=
[Schuh?] von der, der neuentern St: Anselmi ge=
hörenden Schmölz Hütten, Pochhaus, und Schlack=
Mühl, dann den mit [?] dienen[?], davon jeder=
[nach] jährlich [?] gehörig [Immerein?] – 80 [?]=
gerichte 4½ Schuh in [Umbrichs?] haltenden der [?]
zu[ge]hörigen Plotz, nebst 2½ [?] haben denen Holz=
[?] Theil Häußel mit all[en] übrigen Recht= und Gerechtig=
keit, ohne einigen Ausnahm, wie die St: Anselm[er]
Löbl: Gewerkschaft solche selbst possediert, genutzt, und
gebrauchet habe, um [ehrlichere] 75 f. sieben=
zig fünf Gulden [An End?] auch [ansehen?] Baar Schilling
[?] der hiesigen Schuster Gewerkschaft nur [acht und dreyßig]
Gulden 24 xr gleich baar erlegt, die übrigen
[sechs und dreyßig] Gulden 36 xr aber in jährlichen
Nachfristen, als nemlich in 1783ten Jahr 15 f. in dem
darauf folgenden 1784ten wieder den 15 f. und endlichen
in dem 1785ten Jahr die übrigen 6 f. 36 xr [heimzubezahlen]
[abzu]statten [sich] zu verstehen [angelobet].
[So] wird [immerhin] [erwähnter] [?] denen Herren
[Verkäufern] erb= und denen Käufern hiermit:
Reservatis Reservandis denen Berg Gerechtigkeiten
[so] darauf [haften], [Berg] Amtlich [gewöhr]licht ge=
[wahret], und zu geschrieben.
[Wobei] noch angemerkt wird, daß, weil der Käufern
denen [der] Gewerkschaft ihre bisherige Puch Mühl
nicht hinlänglich, die [Pochzeug] auch zu breiten
selbe erhalten [seyn] solle, derjenigen Mühl,
wo immer sie gebrauchet, den hierorts genöthig=
Hütten [genutzt] von jeder Schmölzern zu 1 f. 30 xr
zu entrichten.
Neben[st] gegenwärtiges Kauf=Instrument in das [löbl.]
Berg[stadt] Amtliche [Bergwerks]= und Gewöhrbuch Lit: G.

[Registraturvermerk am rechten Rand:] Folio 32do et Pagina ve[rte]
Abschrift, und respec[tive]
[vor]gesehen im [Berg]=
[buch] den Vierbuch=
[einge]sehen und Vierbuch [im]
Jahr.

[Unterschriften:]
Zeugnis: Anton Schrö[ger] [Paraphe]
auf [im] Nahmen meiner abwesen=
den Schwiegern[?] bevollmächtig=
ter Käufer.
Johann Georg Dietl [Paraphe]
[in] Nahmen und Stell des
[löbl.] Berg[?] [Berg]meister und
Bürg[ermeister] Johann Georg [?]

[Rote Lacksiegel; ein Papier-Prägesiegel.]

Zobrazit originál na Porta fontium →