V době, kdy císař Josef II. snížil počet klášterních duchovních a zrušil řadu klášterů, byl zrušen i cisterciácký klášter v Plasích. Tamní prelát Coelestin Werner, rodák ze Slavkova, daroval roku 1782 zdejšímu farnímu kostelu skleněné malby (na hlavní oltář), velký krucifix a osm velmi velkých obrazů z roku 1725, jež zdobily stěny kostela ještě roku 1836. Obrazy (každý přes 14 stop vysoký) znázorňují biblické výjevy spjaté s jídlem a pitím — mj. Adama a Evu, Daniela ve lví jámě, Eliáše krmeného havranem, Ezaua prodávajícího prvorozenství za misku čočky.

Téhož roku 1782 zrušil císař Josef II. bratrstvo sv. Josefa, které ve Slavkově trvalo téměř 100 let, a zabavil jeho jmění 14 000 zlatých: 2000 zlatých odevzdal zdejšímu chudinskému ústavu a zbylých 12 000 použil ve prospěch Hrádku.

✝

Ve jménu Nejsvětější Trojice, Boha Otce, Boha Syna, Boha Ducha svatého.

S dobře uváženou, dobrou vůlí a při zdravém rozumu činím já, Elisabetha Bäurin (Bauerová), svůj testament. Poroučím se Nejsvětější Trojici, [odevzdávám se] Vykupiteli do jeho nejsvětějších rukou, [poroučím?] své tělo chladné zemi, Panně Marii, Matce Boží, pod její ochranný plášť, svatému Josefovi, pěstounu Kristovu, svatému Janu Křtiteli, svatému Antonínu; tito tři svatí patronové mají být mými svědky; svatý archanděl Michael má být mým průvodcem do věčné otčiny k mému Vykupiteli.

Zaprvé: z těch čtrnácti zlatých, které odkazuji — a jež mám k pohledávce na svém obytném domě —, pokud je [ona] nespotřebuje ve své nemoci, a z pohřbu, co zbude, ať se slouží svaté mše za mne a za mého muže Johana Bauera i za mé rodiče (předky).

Jedna šestina [dědičného kusu?], úmrtní útrata[?], pro chudé lidi/děti[?]. Má dostat Catharina Pöllin (Pöllová) můj svrchní šat [...].

[Zatřetí] má dostat Anna Maria Pöllin (Pöllová) jeden cínový džbán[?], jeden [...] šátek/zástěru, jeden bílý plátěný šáteček s krajkou, jeden pár plátěných rukavic, dále jednu plátěnou sukni.

[Začtvrté] má dostat Frantz Zöschner jeden módní[?] nákrčník, [kabátek?], 2 hrubé bavlněné šátky a půl [světlého?] plátna, jeden [natažený?] bílý pak vlněný šátek[?], jeden černě tištěný šátek/zástěru, jeden [prostěradlo/plátno?], jednu černou čepici s [třásněmi?], jednu spodní bavlnu a 2 [?].

Jednu [modrou?] sukni, jeden kabátek[?] se třemi[?] a jednu modrou bavlnu, jednu bílou [krabici/škatuli?], jeden [?]. Také ať dá sloužit jednu svatou mši za rodiče.

Jeden cínový [?], jeden stříbrný [?] [...] knihu, jeden pár černých kamaší, jednu módní čepici [?], a ostatní dřevo a domácí náčiní[?].

Zapáté: Maria Wolf Marck, řečená Weberin (Weberová), jeden modrý [?], jeden bílý bavlněný šátek a modře tištěný šátek/zástěru.

Zašesté: má dostat Maria Wolf Marck, řečená Zangerin (Zangerová), jednu peřinu (polštář) s peřím, jeden starý [?], vrchní šáteček.

[Zasedmé] má dostat Christine Wöllin[?] jeden černý soukenný kabátek, jednu černou starou čepici, jeden plátěný starý šátek/zástěru, jeden šáteček se [sponou?].

[pravý sloupec / protější strana:]
[...] má dostat Joseph Zanger jednu [knihu?], obšívané čepice.
[...] má dostat Liese[?] [...].
[...] starou zástěru, starý [...].
Zadesáté má dostat Catharina [...] a jeden [...] [?].
Zaosmé[?] má být opět [...] přijato.
Ve jménu [Nejsvětější Trojice?] ať to má svou [platnost?] [...] a já vidím a [...] Pflaggenwald (Krásno?) [...].

Vyhlášeno dne [...] na radnici. 782 [= 1782].

[Podpisy:]
[...]zer Müllin[?] (Müllerová?)
Elisabetha Bäurin (Bauerová)

✝

In Nahmen der Allerheyligsten Dreyfaltigkeit, Gott Vatter, Gott Sohn, Gott heyliger Geist.

Mit wohl bedachten guetten Willen und Verstand mache ich, Elisabetha Bäurin, mein Testament, verschaffe mich der allerheyligsten Dreyfaltigkeit, zu einem anderen [andächtigen?] Erlöser in seine allerheyligste Hände, [wünde/wünsche?] meinen Leichnam der küehlen Erden, der Jungfrauen Maria, Mutter Gottes, unter Ihren Schutz-Mantl, dem heyligen Joseph, Stiefvatter Christi, dem heyligen Johanni dem Teüffer, den heyligen Antoni; diese drey heylige Patronen sollen sein meine Zeigen [Zeugen]; der heylige Ertzengel Michael soll sein mein Weegführer ins ewige Vatterland zu meinem Erlöser.

Erstens: soll von den vierzehn Gülden, was ich verschaff — meinem Wohnhauß zu fordern habe —, wann sie es nicht in Ihrer Kranckheit braucht und die Begräbnüß, was übers bleibt, sollen heylige Messen gelesen worden, vor mich und meinen Mann Johan Bauer sambt meinen Ältern.

Ein sechstel [Erbstück?] Todt-Zeche[?] vor die arme Leüth-Kinderten[?]. Soll haben Catharina Pöllin mein Oberkleyd [...].

[Drittens] soll haben Anna Maria Pöllin ein zinnerne Kanne[?], ein [...] Kürtuch, ein weiß leinwandt Tüchel mit Spitzen, ein bar leinene Handschue, weiter einen leinenen Rockh.

[Viertens] soll haben Frantz Zöschner ein modene[?] Halstuch, [Waamdel?], 2 grobe both Tücher und halb gleer[?] Leinwand, ein gestrecktes weiß dann wollets Tüch[?], ein schwartz gedrucktes Kürtuch, ein Lichtuch[?], ein schwartze Hauben mit Dräschen, ein Unterboth und 2 Rüsß[?].

Ein [?]blaben Rockh, ein Rockel[?] mit den drü[?] und ein blau Both, ein weiß Kastl, ein allunß[?]. Auch solle sie ein heylige Meß lesen lassen vor die Ältern.

Ein zinnerne Camsl[?], ein silber Zügner[?] [...] Buch, ein bar schwartze Comaschen [Gamaschen], ein modene Hauben-Boltz[?], und daß übrige Holtzer-Heüßgeräth[?].

Fünftens: Maria Wolf Marck N. Weberin, ein blaben Mükel[?], ein weiß baumwollener Tüch und blobgedrucktes Kürtuch.

Sechstes: soll haben Maria Wolf Marck N. Zangerin ein Bolster mit Federn, ein alter zwickater Leim[?], über-Tüchel.

[Siebendens] soll haben Christine Wöllin[?] ein schwartz tüchernes Camisl, ein schwartze alte Hauben, ein leinet altes Kürtuch, ein Tüchel mit einem Schlösßl[?].

[rechte Spalte / gegenüberliegende Seite:]
[...] soll haben Joseph Zanger ein [Buch?] abgenähte Hauben.
[...]tens soll haben Liese[?] [...].
[...] alten Schürtz, alten [...].
Zehntens soll haben Catharina [...] und ein [...] Zübe[?].
Achtes[?] soll wieder [...] angenomen werden.
In Nahmen der [allerheyligsten Dreyfaltigkeit?] soll es seinen [Kraft/Bestand?] [...] und ich sehe und [...] Pflaggenwald[?] [...].

Publicirt in [...] ob den Rathhauß 782 [= 1782].

[Unterschriften:]
[...]zer Müllin[?]
Elisabetha Bäurin

Já níže podepsaná se zavazuji vůči vysoce chvályhodnému magistrátu takto: Poté, co se provdávám za Josefa Müllüze [?], vojáka u chvályhodného Materisova [?] pěšího pluku, že ani já, ani děti, které snad zplodím, nebudeme chtít být na obtíž (na obtíž = k tíži) ani vysoce chvályhodnému magistrátu, ani celé městské obci; což vlastnoručním podpisem svého jména dosvědčuji a k čemuž se zavazuji.

Slavkov (Schlaggenwald), dne 27. března 1782.

Anna Margaretha Rauschin (Anna Markéta Rauschová)

[Pozn.: Naskenovaná složka obsahuje 6 „stran", avšak jde o 6 bitově totožných kopií jednoho a téhož listu (ověřeno kontrolními součty md5). Jedná se tedy o jednostránkový vdavkový revers; celý čitelný text je přepsán výše. Příjmení vojáka i název pluku jsou v originále psány nejistě, proto označeny [?].]

Ich Endesbenañte, Verobligire Mich, gegen dem Hoch: Löbl: Magistrath /: Nachdeme ich mich verehliche mit dem Josephs Müllüz [?], ein Soldat unter dem Löbl: Materischen [?] Infanderey Regiments :/ daß weder ich noch hoffend erzeigte Kinder, weder dem Hoch: Löbl: Magistrath, weder der ganzen Statt gemeinde zum überlast sein will, welches ich mit meinen eigenhändigen Nahmens Unterschrift bezeuge und Verobligire.

Schlaggenwald den 27 Marty 1782.

Anna Margaretha Rauschin

[Pozn.: Skenovaná složka obsahuje 6 „stran", ale jde o 6 bit-identických kopií jednoho listu (ověřeno kontrolními součty md5). Dokument je tedy jednostránkový vdavkový revers; celý čitelný text je přepsán výše.]

Já, níže podepsaný Joh[ann] Endres, tímto všem a každému vyznávám a mocí tohoto listu se poslušně zavazuji, že se nikdy nebudu před slavným magistrátem [zavazovat ?] — jelikož mám v úmyslu řádně manželsky pojmout obecního [prostého] Josepha [Josefu ?] [?] — že mu (jim) nechci ani nemám padnout na obtíž, ani nemám spadat pod vojenskou jurisdikci, nýbrž chci zůstat pod civilní (občanskou) soudní pravomocí. Rovněž ani já, ani případně zplozené děti nemáme být městu na obtíž, tím méně abych byl oprávněn činit jakýkoli nárok na královský erár (Ärarium). Pročež se zříkám všech námitek a právních dobrodiní a poddávám se tomu, že chci a mám přesně dostát všem stávajícím závazným [povinnostem ?]. Na potvrzení toho je připojeno mé stvrzení (podpis). Horní Slavkov (Schlaggenwald), dne 3. dubna [1]782.

[Pozn.: Listina je při levém okraji opatřena kulatou papírovou pečetí. Vlastní podpis vystavovatele není na skenu zřetelně čitelný. Všech šest souborů výřezů (p1–p6) jsou tytéž skeny jediného listu.]

Ich Joh[ann] Endres unterschriebener thue Jedermänniglich hie-
mit bekhennen, auch krafft dessen mich gehorsamblichst
verobligire, daß ich zu keiner Zeit mich vor dem Löbl[ichen]
Magistrat [obligiret ?], da ich den gemeinen Joseph[a ?] [?]
ehelich zu heyrathen gesonnen, weder den[en], noch zu
Last fallen wolle noch solle, noch unter der Militär-
jurisdiction zu stehen komme, sondern unter der
Civil Gerichtsbarkeit verbleiben wolle, jedoch der
Stadt werde ich noch die etwann [erzeigende ?] Kinder
zum Überlast seyn sollen, vielweniger eine For-
derung von k[öniglichem] Ærario zu machen berechtiget seyn
solle. Zu maßen ich allen Einwendungen und
Rechts Wohlthaten renuncire und mich ergebe,
daß ich allen bestehenden verbindlichen [Pflichten ?] ge-
nau nachkommen wolle und solle. Zu dessen
Bestättigung ist meine Fertigung. Schlaggenwald
den 3. April [1]782

[Pozn.: List je opatřen kulatou papírovou pečetí (typář) při levém okraji. Podpis/„Fertigung" declaranta na skenu čitelně nevystupuje.]

Ve jménu Nejsvětější Trojice, Boha Otce, i Syna, i Ducha svatého, amen.

Tímto se dává vědět všem, obzvláště pak tam a kde toho čas a potřeba budou vyžadovat, že dnešního dne, totiž 30. dne měsíce května běžícího roku 1756, byla mezi [ctihodným?] a šlechetným panem Johannem [Leonhardem?] [Strein]müllerem[?] jako ženichem na straně jedné; a mezi rovněž urozenou vdovou paní Marií Kateřinou Uhlschrögerovou jako paní nevěstou na straně druhé — za přítomnosti na straně pana ženicha pana Augusta Christiana Hellwertha, zkoušeného a schváleného lékárníka, toho času městského rychtáře, a na straně paní nevěsty jejího švagra Sebastiana Hein[?], měšťana a ševce, dále pana Johanna Josepha Maiße, přísežného praktika obojího práva (Juris utriusque Practicus juratus), řádně usedlého — sjednána, právně potvrzena, zde i dokonale uzavřena a poté sepsána odvolatelná svatební smlouva. A to takto:

Za prvé: Poněvadž obě zasnoubené osoby mohou beze všech překážek a bez nejmenšího odporu se svým majetkem a jměním, jak nemovitým, tak movitým, na kapitálech i pohledávkách (et nominibus), jakkoli jsou pojmenovány, mocně a plným právem nakládat, disponovat, jimi obdarovávat a je předávat — zavázali se v tomto zasnoubení /: které bylo s plným právem uzavřeno rovněž s ohledem na kněžský sňatek (oddavky) :/ takto svobodně a nenuceně vzájemně, slíbili a přislíbili, že /: protože nemají nikoho v linii vzestupné ani sestupné, ani nikoho neadoptovali či právoplatně nepřijali, a poněvadž nejsou povinni nic odkázat či dát ani svým příbuzným pobočným (kolaterálním) :/ [činí] oboustranné předání veškerých statků, majetku a jmění pro případ smrti, s nímž oba milující mají [nejvroucnější?] přátelskou moc a právo — jím pohánět svou časnou obživu k užitku, z něho se nadále živit a pak podle prostředků, času a stavu hospodařit, a nakonec vše [poctivě?] přenechat pozůstalému.

Za druhé: Poněvadž jak paní nevěsta své [vrchnostensky?] držené, k sobě přiléhající vymezené domy, dále svá pole a luční porosty (Wieswachs), a rovněž své jmění nabyté jak v zemi, tak mimo zemský obvod, ihned po překročeném svatebním prahu (Eheloth) svému ženichovi bez jakékoli výhrady /: jak to kdy v právu bude [zredigováno?] :/ předala; tak i pan ženich svých dva tisíce zlatých aktivního kapitálu v hotových penězích své velmi milované paní nevěstě bez nejmenší přednosti či výjimky vlastnicky postoupil — [má být] toto opět oboustranně svobodně a neomezeně možno podle vlastní libosti pozůstalému manželskému druhu buď ústní [či] písemnou poslední vůlí na [důkaz?] dobrého manželského srozumění odkázat, anebo /: čemuž nechť Bůh milostivě zabrání :/ při nemajetnosti či jiné nemožnosti, při nedostatku právního pořízení, ponechat volnému uvážení; avšak se [zcela?] naléhavým úmyslem, aby pozůstalý na svého zemřelého manžela nezapomněl, nýbrž po úmrtí přinejmenším druhého z nich [svou další? …] jak v zahraničních [pobožnostech?], tak i na ostatních statcích a na [duši?] jej nadále [obnovoval/pamatoval].

A to tak, aby toto oboustranné předání statků pro případ smrti, jakožto commissio bonorum čili smísení jmění, bylo pevně uzavřeno a zachováno tak, aby nikdo, ať by byl kdokoli, nemohl ani nesměl proti němu žádným právním sporem povstat, [odvolávat je] či je zvrátit, nýbrž aby chvályhodný magistrát nad tím držel pevnou ruku a oběma manželským stranám uzavírajícím smlouvu se vší pečlivostí [ji zachovával].

[…] Aby to dva přísedící, totiž pan August Christian Hellwerth a pan Johann Joseph Maiß, jakož i dva měšťané[?] pro veřejnou věrohodnost (fidem publicam) podepsali a svými pečetěmi stvrdili; s prosbou: nechť chvályhodný městský magistrát tato [nepochybná] svatební ujednání pro jistotu spoluzájemníků (Cointeressenten) vloží do zdejších městských knih, dále je, kde náleží, vezme ad notam a nechá tak zapsat.

Tak se stalo ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 30. května 1756.

[L.S.] Marie Kateřina Uhlschrögerová jako nevěsta
[L.S.] Johann Georg Kader, zkoušený chirurg
[L.S.] Johann Joseph Maiß, přizván za svědka
[L.S.] Johann Le[o]nhard[?] Str[ein]miller[?] jako ženich
[L.S.] Joseph Ant[onín] Kader
[L.S.] August Christian Hel[l]worth, přizvaný svědek (Testis requisitus)

Že přítomná [listina] byla po provedené kolaci (facta collatione) shledána doslovně souhlasnou se svatební smlouvou vtělenou do zdejší městské knihy svatebních smluv od fol. 28 do fol. 31 včetně, to se tímto pod radním ověřením a zde přitištěnou městskou pečetí potvrzuje. Slavkov (Schlaggenwald), dne 15. května [17]82.

Purkmistr, rychtář a rada zdejší
Johann Anton Klaß, vlastní rukou
[…] úřadující purkmistr
Johann Joseph [Kader?], vlastní rukou

In Nahmen der Allerheiligsten Dreyfaltigkeit Gott des Vaters, und des Sohns, und des Heiligen Geistes Amen.

Kund und zu wissen seye hiermit männiglich, absonderlich aber da und wo es die Nothdurft seiner Zeit erfordern wird, wie dann anheunt als den 30ten Monathstag May, des laufenden 1756ten Jahres, zwischen dem [Ehrenvest?] und Tugendsamen Herrn Johann [Leonhard?] [Strein]müller[?] als Bräutigam an einem; dann der auch Edlen Wittib und Frauen Maria Catharina Uhlschrögerin als Frauen Braut, andern Theils, zu beysein auf seithen des Herrn Bräutigam Herrn August Christian Hellwerth, examinirt- und approbirten Apothekern, dann der Zeit Stadtrichter[s], auch seithen Frauen Braut ihr Schwager Sebastian Hein[?] Burger[er] Schuemacher, dann H. Johann Joseph Maiß Juris utriusque Practicus juratus, ein wahrhaft ansäßig[er], und [ein] widerruflicher Heyraths Contract abgeredet, rechtl[ich] bestättiget, und an[bei] und vollkommendt beschlossen, dann niedergeschrieben worden seye. Und zwar

Primo: Nachdeme beederseits Eheverlobte Persohnen und allerseits ungehindert ohne allermindesten Einspruch mit ihrer Haab und Vermögen, sowohl liegend- als fahrend: an Capitalien, et nominibus, wie die immer benambset werden, mit Macht und gewalt handlen, disponiren, und gratificiren übergeben mögen, und deren. Als haben sie sich in diesem Eheverlöbnus /: welches auch auf priesterliche Copulation mit vollem Recht beschlossen worden :/ solchergestalten dahin frey- und ungezwungen mit einander verbunden[?], versprochen, und angelobet, daß /: weilen sie niemanden ihn auf- noch absteigender Linie haben, noch adoptirt, oder Rechts beständig aufgenommen, auch weder deren Collateral- oder Seitenverwandten ichtwas zu vermachen, oder [zu geben schuldig] :/ [ist] beederseitige übergab aller güter, Haab und Vermögen, auf den Todtsfall, mit welchen beede geliebte, [innigst?] freundl[iche] Macht und gewalt haben, mit solchen ihre zeitliche Nahrung mit Nuzen zu treiben, hiervon sich hero[bass?] zu ernähren, und sodann nach Mittel- Zeit- und Stand aus zu führen, am Ende dem überlebenden Theil alles [redlich?] zu überlaßen.

Secundo: Alldieweilen so wohl frau Braut ihre [obrigkeit?]lich-besitzende [dorfy?] aneinander li[m]ituirte Häußer, dann ihre felder, und wißwachs, nicht minder ihr sowohl ein- als außer der Landschaft erworbenes Vermögen, gleich nach dem überschrittenen Eheloth ihrem Ehe Bräutigam ohne einzig[en] vorbehalten deß /: wie es immer in jure [redigirt?] werden mög :/ übergeben hat; als auch H[err] Bräutigam seine zwey tausend gülden Activ Capitalien an baaren geld, seiner viel geliebten Frauen Braut ohne allermindesten Vor-Recht- oder ausnahme [hob] aigenthümlich abgetretten [hat]; [so soll dieses] beederseits abermahlen auch frey, und unbeschränkt, solche nach aigenem Belieben, deren überlebenden Ehe consorten [entweder?] durch mündlich[en oder] vorschriftlichen Lezten Willen, zur [Bezeigung?] der guten Eheverständnus zu vermachen, oder aber /: welches Gott gnädigst abwenden wolle :/ bei Unvermögenheit, oder sonstiger Unmöglichkeit, in abgang [einer] rechtlichen dispositione zur freien Willkühr zu überlaßen; jedoch in [gänzlicher?] gehäuster Absicht, daß der überlebende Theil seiner Eheschließte nicht Vergessen, sond[ern] nach ableibung mindestens des andern, seiner [andern? Ehe such:], in den auswärtigen [gebeths?] sowohl als andern gütern werden, und [seelen?][?] es fern[er] [renoviren?] werde.

Zumaßen diese beederseitige übergab deren güter auf den Todtsfall eine commissio bonorum oder Vermischung des Vermögend also festbeschlossen und erhalten werden solle, daß niemand, von wer auch immer wäre, solche mit einigen Recht streith aufstehen, [widerrufen], oder umb zu stehen sich erst[?]forschen[?] Kön[n]en, noch mög[e], sond[ern] ein löbl[icher] Magistrat feste Hand darüber zu halten, den beed[en] Ehe con[traktier]enden aller fleißes […] [zu handhaben].

[…] Deren zweien beiständern als H: August Christian Hellwerth, und H. Johann Joseph Maiß, dann zwei Bürgern[?] die fidem publicam unterschreiben, und mit ihren Insigeln bekräftiget worden; mit bitte: ein löbl[icher] Stad Magistrat wolle solche [unzweifle] Ehe pacta, zu sicherheit deren Cointeressenten, in die allhiesige Stadbücher ingroßiren, dann weiters, wo gehörig ad notam nehmen, und annoch zu laßen.

So geschehen Schlaggenwald den 30. May 1756.

[L.S.] Maria Catharina Uhlschrögerin als Braut
[L.S.] Johann Georg Kader examinirter Chyrurgus
[L.S.] Johann Joseph Maiß in testem requisitus
[L.S.] Johann Le[o]nhard[?] Str[ein]miller[?] als Bräutigam
[L.S.] Joseph Ant[on] Kader
[L.S.] August Christian Hel[l]worth Testis requisitus

Daß gegenwärtiges de sumptum facta collatione mit dem in hiesigen Heyraths Contracten Stadbuch von Fol. 28 bis 31. incl[usive] ein[verleibten] [wörtl.?] Heyraths Contract gleich lautend befunden worden, so solches wird unter dessen Rathsfertigung und hiebei gedruckten Stad Insigill hiermit bestättiget. Schlaggenwald den 15 May 782.

Bürgermeister, Richter und Rath allda
Johann Anton Klaß [m.p.]
[…] Amts Bürgermeister
Johann Joseph [Kader?] [m.p.]

ZÁVĚŤ Johannese Antona Steinmüllera, měšťana a tesařského mistra ve Slavkově (Horní Slavkov / Schlaggenwald), 1782. [Papír s kolkovou taxou „15 K".]

Ve jménu Nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého.

Poněvadž já, Johannes Anton Steinmüller, měšťan a tesařský mistr zdejší, jsem si nyní uvážil, že smrt je sice každému člověku jistá, avšak nic není nejistějšího než její čas a hodina, uvážil jsem to při své přetrvávající nemoci — dokud jsem ještě při plném rozumu a dobré paměti, a tedy z nepřinucené vůle a po zralém rozvážení — a chci nad svým skrovným jměním, jež mi Bůh Všemohoucí ze své nekonečné dobroty udělil a za něž mu vzdávám pokornou vděčnost, a k zamezení všech [rodinných?] sporů, prohlásit tuto svou poslední, neodvolatelnou vůli tímto testamentem, se všemi právními formami a potřebnými právními náležitostmi, a to takto:

Nejprve poroučím svou ubohou duši Bohu Všemohoucímu a Nejsvětější Panně [Marii], pak Ježíši Kristu, svému Vykupiteli a Spasiteli, od něhož jsem ji přijal, do jeho nejsvětějších rukou; nechť ji pro nekonečné zásluhy svého hořkého utrpení a smrti očistí ode všech hříchů, jež na sobě mám z lidské slabosti, a postaví ji svému nebeskému Otci mezi počet svých vyvolených; tělo pak nechť je odevzdáno zemi, z níž vzešlo, aby bylo podle duchovního katolického obyčeje pochováno do země, jak náleží počestnému měšťanu, se vší duchovní [poctou a] farní službou.

Č. 1. Nařizuji, aby za mne a za mou zesnulou manželku Katharinu Steinmüllerovou bylo za 25 zl. slouženo 50 mší svatých, a to: Jeho Důstojnosti panu děkanovi 5 zl., páteru Schindlerovi 5 zl., páteru Röschlovi[?] 5 zl., páteru [Ambrosovi?] 5 zl., páteru chorregentovi (Chorregister) 5 zl.; a ty mají být slouženy hned jedna po druhé.

Č. 2. [pravý sloupec, silně vybledlý — jen zčásti čitelné:] „... a základ ... totiž k ... [za spásu] mé duše ... kostelu farnímu ... a jeho dětem ..." [zbytek nelze bezpečně přečíst].

Č. 3. [„... Jeho [?] Johann ... kostelu ... poněvadž mi ... a Bohu k ... syn bratrův ..." — nelze bezpečně přečíst].

Č. 4. [„... ostatní má ... za života ... mí dědicové ... Mannheim ... Christian, a to nečiním ..." — nelze bezpečně přečíst].

Č. 5. [„Má zesnulá [dcera/sestra] ... avšak, poněvadž nevím, kde jsou, odkazuji také své [dceři/vnukovi] ... 5 zl."] Jakmile však jedno nebo druhé z nich za [života] ...

Heinrich Schneider ... [zbývající?], které on půlročně ... také na sud ...

... za mého života ke mně přijdou, pak jim už [více] dám.

Č. 6. Dvěma dětem, jež zanechala má [zesnulá?] sestra — z nichž jedno je [Adel?] Weißer[?] a druhé Franziska [?]erová — oběma 40 zl.

Č. 7. Rovněž odkazuji chudým studentům a chudým dětem, které nejsou s to vyučit se řemeslu, především z mého příbuzenstva; kdyby se však z mé rodiny žádný příbuzný nenašel, ať to připadne jiným chudým — totiž 20 zl. ročního úroku z jistiny 400 zl., které jsem dal panu Carlu Majerovi[?] na [platný] dlužní úpis u zdejšího [vrchnostenského] úřadu; dále 100 zl. u Antona Steinmüllera, mistra krejčovského ... — [celkem] 500 zl. ... vrchnost města, tam je těch 500 zl.

Č. 8. Co se týče mé manželky, s níž můj zeť [Heinrich Schneider] ...

Č. 9. A poněvadž ten [mladší/mladý] ... z toho [je opatrován/spotřebuje] ...

... ustanovit a potvrdit; a tak i vlastní pozůstalou dceru mého pana bratra ze Schlackenwerthu [Ostrova], Franzisku Steinmüllerovou ze Schlackenwerthu, nyní však provdanou ve Slavkově za Heinricha Schneidera — jejím dětem, mým dědicům, [budiž dáno] tolik z mého, kolik [jim] přeji.

Č. 10. Dědicové mají s mým majetkem a jměním nakládat a spravovat je, a to po jistá léta; a osmiprocentní[?] úrok mají dědicové [pobírat] čtvrtletně, dokud děti Franzisky Schneiderové nebudou zaopatřeny, aby dětem nevzešla žádná újma.

Č. 11. Až budou děti zletilé (majoren), má být vše dětem předáno podle inventáře, náležejícího mým univerzálním dědicům.

Č. 12. Za své univerzální dědice [je] potvrzuji, testuji, ustanovuji, protestuji a daruji jejich dětem rovným dílem své skrovné jmění, movité i nemovité, na věky a neodvolatelně, ničeho nevyjímaje, ať se to jmenuje jakkoli — kolik úst, tolik dítě — s tím požehnáním, aby po mé smrti na mou ubohou duši pamatovaly, tak jako za života, tak i po mé smrti.

Č. 13. Kdyby tato má poslední vůle, jež je velmi rozvážně [sepsána] ...

Č. 14. [pravý sloupec:] „... kodicil, čili [tuto] závěrečnou [vůli] ... a jejich ... více [dědiců] ... jejich poslední [vůle] ... písemně [předat] ... magistrát ... Slavkov [nechť] ... 20. října ..." [zčásti nečitelné]. — [Dodatek, item:] „... jmění, které ... dům v [místě] ... dále odkazuji [panu] Ignáci [?]lasovi ... k jiné oněch třicet 500 zl. ..." [nelze bezpečně přečíst].

[Svědci, pravý sloupec:] Johann Joseph Majer, dožádán za svědka [L.S.]; Johann Anton Glaß, dožádán za svědka [L.S.]. Vyhlášeno dnešního dne ...

[Vyhlašovací / ověřovací doložka:] ... vdovy Kathariny Steinmüllerové, Christiana Heinricha Schneidera, Johanna Steinmüllera [a] Josepha Kerna, v radě Královského svobodného horního města Slavkova (Consilium Regiae Liberae Montanae Civitatis Schlaggenwaldensis), dne 17. dubna 1782. Purkmistr, rychtář a rada tamtéž.

Že přítomný opis byl po provedeném porovnání shledán s originálem doslovně souhlasný, potvrzuje se tímto naším radním ověřením a zde přitištěnou městskou pečetí. Slavkov, dne 15. května 1782. Purkmistr, rychtář a rada tamtéž.
Johann Anton Glaß, t. č. úřadující purkmistr, vlastní rukou.
[vyhotoveno a přitištěno — městská pečeť (L.S.)]
Johann Joseph Elster[?] [podpis].

[Pozn. paleografa: značné části pravých (protilehlých) stran listu jsou silně vybledlé a prosvítá skrz ně písmo z rubu, proto body č. 2–5, č. 9 a č. 14 a některé částky u nich nelze přečíst spolehlivě; nejistá čtení jsou označena [?] . Jistě čitelné jsou hlavní údaje: 25 zl. na 50 mší (rozpis 5×5 zl.), jistiny 400 zl. (u Carla Majera) + 100 zl. (u Antona Steinmüllera) = 500 zl. s 20 zl. ročního úroku, odkaz 40 zl. dvěma dětem sestry, univerzální dědicové = děti Franzisky Schneiderové roz. Steinmüllerové (dcera bratra z Ostrova, provd. za Heinricha Schneidera), data 17. dubna a 15. května 1782 a 20. října, jména svědků Majer a Glaß, purkmistr Johann Anton Glaß.]

TESTAMENT des Johannes Anton Steinmüller, Bürger und Zimmermeister zu Schlaggenwald (Horní Slavkov), 1782. [Papier mit Stempeltaxe „15 K".]

In Nahmen der Allerheiligsten und ungetheilten Dreifaltigkeit, Gott Vatter, Sohn und Heil: Geist.

Demnach ich Johannes Anton Steinmüller, Bürger und Zimmermeister allhier, mir zwar itzo überlegt habe, wie zwar der Tod einem jeden Menschen gewiß ist, aber nichts ungewisser, als die Zeit und Stund derselben sey; also habe solches in reifer Betracht meiner fürwaltenden Unpäßlichkeit, da ich noch bei vollkommener Vernunft und gutem Verstand bin, auch sohin ungezwungenen Willens wohlbedächtlich über letzt mein weniges Vermögen, welches mir Gott der Allmächtige aus seiner unendlichen Güte beschert hat, und wofür ich [ihm] demüthigen Dank erstatte, und zur Verhüttung aller [ehe?]lichen Streitigkeiten meinen letzten unwiderruflichen [?] Willen durch dieses Testament unter aller Rechts form und benöthigten Rechts Zierlichkeiten erklären und gehalten wissen wollen, und zwar:

Erstlich befehle ich meine arme Seel Gott dem Allmächtigen und der Heiligsten Jungfrauen [Maria], dann Jesu Christi meinem Erlöser und Seeligmacher, von welchem ich solches empfangen hab, in seine allerheiligste Händ; [er wolle sie] durch die unendliche Verdiensten seines bittern Leiden und Sterben von aller aus menschlicher Gebräuchlichkeit ob sich habenden Sünden reinigen, und seinem himmlischen Vatter unter die Zahl seiner auserwählten vorstellen wolle; den Leib aber der Erden geben, an welcher er [her]kommen ist, solchem geistlichen katholischen Gebrauch nach zur Erden zu bestättigen, wie es einem ehrlichen Burgersmann gebühret, mit aller geistlichen [Ehre und] Frohn-Pater.

N:o 1. befehle ich, daß 25 f[l.] für mich und über mein seelige Eheweib Katharina Steinmüllerin auf 50 heilige Messen [gelesen werden], also zwar: Ihro Hochwürden Herrn Dechant 5 f[l.], dem Pater Schindler 5 f[l.], dem Pater Röschl[?] 5 f[l.], dem Pater [Ambros?] 5 f[l.], dem Pater Chorregister 5 f[l.]; welche also gleich nacheinander [gelesen werden] sollen.

N:o 2. [rechte Spalte, stark verblaßt — nur teilweise lesbar:] „... und fundament ... zwar zu ... meiner Seel[e] ... die Kirche der Pfarr ... und seinen K[indern] ..." [übriger Text nicht sicher lesbar].

N:o 3. [„... Ihro Johann [?] ... Kirchen ... weil er mir ... und Gott zu ... Bruders Sohn ..." — nicht sicher lesbar].

N:o 4. [„... das übrige hab ... Lebzeiten ... meine Erben ... Mannheim ... Christian und mach ich nicht ..." — nicht sicher lesbar].

N:o 5. [„Meine seelige [Tochter/Schwester] ... aber, weil ich nicht weiß, wo sie seind, vermach ich auch meiner [Tochter/Enkel] ... 5 f[l.]"] Sobald aber eines oder das andere bei [Lebzeiten] ...

Heinrich Schneider ... [übrig?], die er halbjährig ... auch auf das Faß ...

... meiner Erb-Zeiten zu mir kommen, so will ich ihnen schon [mehreres] geben.

N:o 6. Meiner Hr. Schwester [oder: seligen Schwester] hinterlassenen zwei Kindern, deren eines [Adel?] Weißer[?], und das andere Franziska [?]erin, beiden — 40 f[l.].

N:o 7. Auch vermach ich für die armen Studenten, und für die armen Kinder die nicht im Stand seind eine profession zu lernen, hauptsächlich für meine Freund; sollten sich aber meiner familie keine Freund befinden, so sollen es sonst andere arme zu [gute kommen], nemlich 20 f[l.] jährlich Interesse vom Capital zu 400 f[l.], [welche] ich dem H. Carl Majer[s] geben, auf eine [rechtskräftige] obligation auf hiesiger [Pfleg-]Amts Stelle; mehr 100 f[l.] bei Anton Steinmüller Schneidermeister ... — [zusammen] 500 f[l.] ... Obrigkeit der Stadt, da seind die 500 f[l.].

N:o 8. Was mein Eheweib anbelangt, mit der mein Eidam [Heinrich Schneider] ...

N:o 9. Und da der [jüngere/junge] ... davon [betreut/verzehrt] ...

... setzen, und zu bestättigen; also ich auch meines Hr. Bruders von Schlackenwerth [Ostrov] leiblich hinterlassene Tochter Franziska Steinmüllerin von Schlackenwerth, aber jetzt verheirathet in Schlaggenwald mit Heinrich Schneider, deren ihrigen Kindern meinen Erben so viel meiner, so viel gegönnt [sey].

N:o 10. Die Erben sollen mit meinem Hab und Vermögen zu schalten und zu walten haben, und zu welchen Jahren; und das achtel-ende [= 8 %?] Interesse sollen die Erben zu geviertel Jahr [= vierteljährlich], bis die Kinder Franziska Schneiderin ausgezehr[e]t werden, damit den Kindern kein Leid widerfahren möcht.

N:o 11. Wann die Kinder Majoren [volljährig] seind, so soll alles den Kindern übergeben werden nach dem Inventario, gehör[ig] zu meinen Universal-Erben.

N:o 12. Zu meinen Universal-Erben zu bestättigen, Testira, und ordne, und Protestira, und schenke deren Kindern zu gleichen Theilen mein weniges Vermögen, liegend und fahrend, ewig und unbeweglich[es], nichts davon ausgenommen, wie es Namen haben mag, so viel mancher Mund, so viel Kind, [zu] der Segnung, daß sie nach meinem Tod meiner armen Seel [ein]gedenk seyn werden, gleichwie im Leben, also nach meinem Tod.

N:o 13. Wann diese mein letzter Wille, der sehr wohlbedächtlich [aufgesetzt ist] ...

N:o 14. [rechte Spalte:] „... Codicill, oder [dieses] schließlichen [Willen] ... und den ihrigen ... mehreren [Erben] ... deren letzten [Willen] ... schriftlich [übergeben] ... Magistrat ... Schlaggenwald [wolle] ... 20 October ..." [teils unlesbar]. — [Nachtrag, item:] „... Vermögen was ... Haus in [Ort] ... mehr vermach ich [dem] Ignaz [?]las ... zu einer anderen die dreißig 500 f[l.] ..." [nicht sicher lesbar].

[Zeugen, rechte Spalte:] Johann Joseph Majer, in testem requisitus [L.S.]; Johann Anton Glaß, in testem requisitus [L.S.]. Publicatum hodie ...

[Publikations-/Beglaubigungsvermerk:] ... viduae Catharinae SteinMüllerin, Christiani Henrici Schneider, Joannis SteinMüller, [et] Josephi Kern, in Consil[io] Reg[iae] Lib[erae] Mont[anae] Civitatis Schlaggenwaldensis, die 17 April[is] [1]782. BurgerMeister, Richter und Rath allda.

Daß gegenwärtiges desumptum, facta collatione, mit seinem originali gleichlautend befunden worden, ein solches wird unter unserer Raths-Fertigung und hiebei gedrückten Stadt-Insigill hiermit bestättiget. Schlaggenwald, den 15 May [1]782. BurgerMeister, Richter und Rath allda.
Johann Anton Glaß, p.t. Amts-BurgerMeister mp.
[gefertiget und gedrückt — Stadtsiegel (L.S.)]
Johann Joseph Elster[?] [Unterschrift].

ZÁVĚŤ / POSLEDNÍ POŘÍZENÍ, Horní Slavkov (Schlaggenwald), sepsáno dne 7. srpna [1782], vyhlášeno dne 23. června [1]785.

[Záhlaví, s otištěným znakovým razítkem „N. 5. K."]
Nota.
Na paměť, coby poslední vůle (pro Memoria in Vim letztwilliger Disposition).

Kdyby se zalíbilo Nejvyššímu Bohu povolat mě jednou znenadání z tohoto světa, aniž by byl [?] náležitý [?], jak naložit s mým skromným časným majetkem, pak toto je [...] ve jménu Božím má poslední vůle:

1. Sepsala jsem u sebe poslední závěť, v níž [pamatuji?] zvláště na oba své příbuzné, totiž v té knize, která je zde u mé sestry Anny Marie a zůstane u ní až do konce jejího časného života, a tudíž ohledně [...] je to podle mé vůle, neboť

2. sestra Anna Maria, která u mne toto vše po částech sama vlastní rukou s [vlastní?] pílí sepsala, té má být rovněž [platba?] pravdivě, řádně vyplacena a [vydána?], [...] a při licitaci vydraženo, z čehož se jí pak má [dostat?]. Kdyby však chtěla něco dobrovolně přenechat jiným sourozencům nebo příbuzným.

3. Co se týče mých šatů, ty rovněž nemají být dávány do licitace, neboť takové stejně nic užitečného nepotřebují, nýbrž ať zůstanou darovány mému chudému bratru Antonovi a ať jsou mu zcela volně [dány?]. A kdyby [Anton?] z nich něco chtěl mít, [může to?] kdykoli [obdržet?].

4. Co se týče knih, má bratr Anton dostat své knihy mimo všechny [ostatní?], [spolu] [ohledně?] napřed, kdyby tolik zbylo, 200 zl. na [od]hadnutí dědiců jeho bratra; kdyby však ten hoch dříve zemřel nebo ne [...], podle knih [...], [poznámka:] [...] uložené peníze užívat pro sebe i pro hocha podle [své?] libosti; avšak z oněch [výše] řečených 200 zl. mínus 50 [zl.] [...] má zůstat pro hocha, ostatní pak [má jít?] na stejný díl.

5. Co se týče té malé pohledávky v [rodičovském?] [majetku], mohou se sestra Anna Maria a bratr Anton spolu přátelsky rozdělit, [to] co si její matka[-dědictví?] [Wallburg?] u sebe ponechá. Sestra Anna Maria může podle své [...] vůle [...], ve jménu Magdalény [...], aby jméno Magdaléna [...] statek a [největší?] podíl dědictví [...], co se týče [konventu?], ostatní sourozenci se [spokojí?] s mou zůstalou [pozůstalostí?] [...] a nechtějí napadat toho, kdo [...] přátelsky Bohu přiřazen.

6. Co se však týče oltáře a obrazů z [...] nápisem, má sestra Anna Maria [...] na Herzbergu [?] [...] dětem podle svého uvážení na památku [...] obrázek [...] nebo [jiným potřebným?] pro náboženství přenechat; jakož i [...] můj [...] svobodný statek známý [...] k [...] se stane. Přesto ať zůstane sestře volné, [...] aby [...] nebylo [osvobozeno?].

7. [...] chtějí si ponechat svůj statek [...] po mé smrti [...], což je po zbytku [...] nebude, v [pozůstalosti?] [...], abych byla čestně pohřbena a vše ostatní [...] přikazuji, a zbytek na stejné díly, což má náležet i sestře.

8. Šaty, kvůli [Marii B...?], které a nakonec [...], také takové ať jsou odhadnuty [...], [ocenění?] [...].

9. Vše ostatní, co se najde a má být užito, a zbytek ať je také [prodán?] [...], avšak mírně [...] nechtějí [...] předat.

N.B. Ono však [...], sice na obživu mého života [...], jak jsem také [...] Anna Maria [od] ostatních [předala?] [...] mocna [...], [...] budu i [...] a sebe [...] přátelsky [...], podle svého vlastního [...] oceněno ohledně [...]; tak jsem [...] zaplatit [...] převzala, [...] jsou opomenuty, i nynější [...] to má [...]. — dne 7. srpna [...]. Ostatně [...] mého [...].

[Doložka o vyhlášení, str. 3:]
Tento dodatek k závěti byl vyhlášen za přítomnosti panny Anny Marie Schröter(ové) a jejího zplnomocněnce pana Johanna Aloyse [...]thalera a pana Gabriela Schaldota coby zplnomocněnce druhého dědice zde na radnici. Horní Slavkov (Schlaggenwald) dne 23. června [1]785.
[Purkmistr a rada zdejší]

[Poznámka překladatele: Rukopis (německý kurent) je značně rozmáchlý a místy oříznutý u okraje listu; řada slov je nejistá a označena [?]. Část s podpisy/pečetí na straně 3 (pruhy p3_b2–b4) nebyla k dispozici; p3_b5 je prázdná.]

TESTAMENT / LETZTWILLIGE DISPOSITION, Schlaggenwald (Horní Slavkov), verfasst den 7. Augusti [1782], publiziert den 23. Junii [1]785.

[Kopf, mit aufgedrucktem Wappenstempel „N. 5. K."]
Nota.
pro Memoria in Vim letztwilliger Disposition.

Sollte dem Allerhöchsten Gott gefallen, mich dermaleins urplötzlich von dieser Welt abzurufen, wo kein [?] richtig[er] [?] wäre, welcher Disposition meiner wenigen zeitlichen Habschaft zu machen, so ist dieser [...] in Nahmen Gottes mein letzter Wille:

1. Habe Ich bei mir ein letztes Testament verfaßt, [darinnen?] meine beeden Anverwandten insonderheit [bedacht?], und nemlich in dem Buch, welches meiner Schwester Anna Maria hier befindlich, verbleibt bis [an?] ihr zeitlich[es] Leben, und folglich wegen [...] nach meinem Willen ist, weil

2. die Schwester Anna Maria, welche bei mir [dieses?] alles herzweise selbst eigenhändig mit [eigenem?] Fleiß geschrieben, so soll auch ihr die [Zahlung?] wahrhaftig, richtig bezahlt und [herausgegeben?] werden, [...] und [nach?] der Licitation ausgeboten werden, von welcher ihr denn soll [...] geschehen. Wenn sie aber [etwas?] andern Geschwistern oder Anverwandten will freiwillig zu [thun?] lassen.

3. Was meine Kleider anbelangt, dürfen auch nicht in Licitation gemacht werden, weil sie [ohne?] dem solche nichts [nutzhaftes?] bedürfen, [sondern?] meinem armen Bruder Anton geschenkt verbleiben, und ihm ganz frei [gegeben?] werden. Denn und wenn [Anton?] sie [etwas?] davon haben wollte, [könne er es?] allzeit [erhalten?].

4. Was die Bücher anbelangt, soll der Bruder Anton die seinige[n] Bücher außer all[en] [übrigen?] haben, [samt] [bezüglich?] zum voraus, wenn so viel übrig bleiben solt, 200 fl zu [Aus]schätzung der Erben seines Bruders; solt aber der Knab vorher sterben oder nicht [...], den Bücher[n] nach [welchen?] [...], [Anmerkung:] [...] das gelegte Geld für sich und den Knaben nach [seinem?] Belieben zu genießen; jedoch von den [obbe]sagten 200 fl minus 50 [fl] [...] für den Knaben verbleiben, übriges aber in gleiche Theilung [gehen soll?].

5. Was die wenige Forderung in dem [elterlichen?] anlangt, kann die Schwester Anna Maria mit dem Bruder Anton miteinander freundlich abtheilen, was ihr Mutter[erbe?] [Wallburg?] bei sich behalten. Die Schwester Anna Maria kann nach ihrem [...] willen [...], in dem Nahmen Magdalena zu [...], das[s] der Nahmen Magdalena [...] ein Guter und [größter?] Erbtheil [...], was die Konvent[?] [betrifft], übrige Geschwister werden sich meiner hinterbliebenen [Verlassenschaft?] [...] und wollen nicht anfechten, der welche [...] freundlich bei Gott beigeordnet.

6. Was aber das Altar und Bilder von der [...]schrift [betrifft], soll die Schwester Anna Maria [...] auf Herzberg [?] [...] Kinder[n] nach ihrem Gutachten zum Andenken [...] Bildl[ein] [...] oder [an] andern [Bedürftigen?] [zur?] Religion überweisen; wie denn auch [...] das meine [...] frei[es] Gut bekannt [...] zum [...] werden. Doch soll es der Schwester frei bleiben, [...] die [...] nicht [gefreiet?] werden.

7. Der [...] [...] wollen sie ihr Gut behalten [...] nach meinem Tod [...], welches ist nach Überbleibung [...] nicht wird, in der [Verlassenschaft?] [...], daß ich ehrlich begraben und all[e] andere [...] befehle, und das übrige in gleiche Theile, auch [der?] Schwester gehören [soll].

8. Die Kleider, wegen [Maria B...?], welche und letzt[lich] [...], auch solche geschätzt werden [...], [Erschätzung?] [...].

9. All[es] übrige, was befunden wird, und gebraucht werden [soll], und das übrige auch [verkauft?] werden [...], aber mild [...] nicht wollen zu [...] übergeben.

N.B. Jene aber zu [...], zwar zum Unter[halt] meiner Lebz[eit] [...], wie ich auch [...] Anna Maria [von den] andern über[geben?] [...] mächtig zu [...], [...]lich werde auch die [...] und mich [...] freundlich [...], meinem eigenen [...] geschätzt bezüglich [...]; als hab Ich [...] zu bezahlen [...] übernommen, [...] sind übergangen, auch dermalig [...] das soll [...]. — d. 7. Aug[usti] [...]. Übrigens [...] Meiner [...].

[Publikationsvermerk, p3:]
Gegenwärtiger Testament-Nachtrag ist in Gegenwart d[er] Jungfr[au] Anna Maria Schröt[er]in und ihres gevollmächtigten H[errn] Johann Aloys [...]thaler und des H[errn] Gabriel Schaldot als gevollmächtigten des andern Erben ob dem Rathhaus allhier publiciret worden. Schlaggenwald den 23. Junii [1]785.
[Bürgermeister und Rath allhier]

[Anmerkung des Übersetzers: Die Handschrift (deutscher Kurrent) ist stark verschliffen und stellenweise am Blattrand beschnitten; zahlreiche Wörter sind unsicher und mit [?] gekennzeichnet. Der Unterschriften-/Siegelteil auf Seite 3 (Streifen p3_b2–b4) lag nicht vor; p3_b5 ist leer.]

[Notářský/písařský znak s písmenem „K".]

Známo a ve známost budiž dáno každému, obzvláště pak tomu, kdo toho podle potřeby vyžaduje; kterak dnes zde mezi pány [tavič?]mistry svatoanselmské [hutě], Johannem Georgem Dietlem, zdejším městským purkmistrem, a Augustinem Schnürerem, zdejším městským rychtářem, jakožto zplnomocněnci jedné strany; a dále výše zmíněnou zdejší [Schusterovou] těžařskou společností [Gewerkschaft] jakožto druhou stranou, byla ujednána, schválena a uzavřena následující neodvolatelná kupní, případně [smluvní] listina.
[A to jmenovitě:]
Výše zmínění dva páni [tavič]mistři prodávají jménem a na místě celé svatoanselmské slovutné těžařské společnosti výše uvedené zdejší Schusterově těžařské společnosti [podíl?] na nově vzniklé, svatému Anselmovi náležející tavicí huti (Schmelzhütte), stoupovně (Pochhaus) a struskovém mlýně (Schlackmühl), dále [pozemek] s tím spojený, z něhož každoročně náleží [odvádět] [nejasné] – 80 [?], [o rozměru] 4½ střevíce (Schuh) v [?] držené, k tomu příslušný plac, spolu s 2½ [?] a s [podílem] na [dřevě] – tedy podíl na domku se všemi ostatními právy a příslušnostmi, bez jakékoli výjimky, tak jak je svatoanselmská slovutná těžařská společnost sama držela, užívala a upotřebila, a to za [poctivější] cenu 75 zl., sedmdesát pět zlatých. [Z toho] Schusterově těžařské společnosti pouze [třicet osm] zlatých 24 krejcarů složeno ihned hotově, zbývajících [třicet šest] zlatých 36 krejcarů pak v ročních lhůtách (Nachfristen), totiž: v roce 1783 15 zl., v následujícím roce 1784 opět 15 zl., a konečně v roce 1785 zbývajících 6 zl. 36 kr. [se zavazuje] doplatit.
[Tak] se tímto [zmíněný podíl] pánům [prodávajícím] jako dědičný a kupujícím tímto – reservatis reservandis (s výhradou toho, co dlužno vyhradit) horních práv (Berggerechtigkeiten), jež na něm váznou, horenským úřadem řádně zajišťuje, zaručuje a připisuje.
[Přičemž] se ještě poznamenává, že ježto kupujícím dosavadní stoupový mlýn (Puchmühl) společnosti nedostačuje a [stoupové zařízení] má být rozšířeno, má být týž mlýn, kdykoli ho užijí, [zde potřebným hutím] [propůjčen/užíván], a to za poplatek 1 zl. 30 kr. od každého taviče (Schmölzer), jenž se má odvádět.
Vedle toho [se] tato kupní listina [zapisuje] do [slovutné] horenské úřední [horní] a záruční knihy (Gewöhrbuch) lit. G.

[Poznámka o zápisu na pravém okraji:] Folio 32. et Pagina ve[rte] (list 32 a strana obrať) – opis, případně nahlédnuto v [horní/záruční] knize, [nahlédnuto] a zapsáno téhož roku.

[Podpisy:]
Na svědectví: Anton Schrö[ger] [parafa] – jménem své nepřítomné [tchyně/příbuzné?] zplnomocněný kupující.
Johann Georg Dietl [parafa] – jménem a na místě [slovutného] horního [úřadu], [tavič]mistr a purkmistr Johann Georg [?].

[Červené pečeti; jedna papírová vytlačovaná pečeť.]

Pozn.: Rukopis je místy velmi obtížně čitelný; nejistá čtení jsou označena [?]. Peněžní částky do sebe zapadají: 38 zl. 24 kr. (hotově) + 36 zl. 36 kr. (na splátky) = 75 zl.; splátky 15 + 15 + 6 zl. 36 kr. = 36 zl. 36 kr. Rubová (třetí) strana je prázdná, jen s prosvítajícím textem.

[Signet/Notariatszeichen mit Buchstaben "K"]

Kundt und zu wissen setze jedermänniglich, absonder=
lich aberr der, wo es die Nothdurft erfordert; Welchen ge=
stalten heünt [zu] hie[siger] zwischen denen Herren [Schmelz?]=
meistern der St: Anselmi=
schen, Johann Georg Dietl, hiesigen Stadt Bürgermeis=
tern, und Augustin Schnürer hiesigen Stadt Richter
als Bevollmächtigten eines; dann der [obbemeldten] Hiesigen
[Schuster] Gewerkschaft, und deßen andern Theil
nachfolgender in wiederrufflicher [?] Kauf= und respec=
tive Instrument getroffene, beliebte, und geschlossen wor=
den. [Nemblichen:]
Es verkaufen mehrgemeldter zwey Herren [Schmelz?]=
meister im Nahmen, und der Stell der ganzen
St: Anselmer Löbl: Gewerkschaft der obbemeldten
[obbemeldten] Hiesigen Schuster Gewerkschaft Hier=
[Schuh?] von der, der neuentern St: Anselmi ge=
hörenden Schmölz Hütten, Pochhaus, und Schlack=
Mühl, dann den mit [?] dienen[?], davon jeder=
[nach] jährlich [?] gehörig [Immerein?] – 80 [?]=
gerichte 4½ Schuh in [Umbrichs?] haltenden der [?]
zu[ge]hörigen Plotz, nebst 2½ [?] haben denen Holz=
[?] Theil Häußel mit all[en] übrigen Recht= und Gerechtig=
keit, ohne einigen Ausnahm, wie die St: Anselm[er]
Löbl: Gewerkschaft solche selbst possediert, genutzt, und
gebrauchet habe, um [ehrlichere] 75 f. sieben=
zig fünf Gulden [An End?] auch [ansehen?] Baar Schilling
[?] der hiesigen Schuster Gewerkschaft nur [acht und dreyßig]
Gulden 24 xr gleich baar erlegt, die übrigen
[sechs und dreyßig] Gulden 36 xr aber in jährlichen
Nachfristen, als nemlich in 1783ten Jahr 15 f. in dem
darauf folgenden 1784ten wieder den 15 f. und endlichen
in dem 1785ten Jahr die übrigen 6 f. 36 xr [heimzubezahlen]
[abzu]statten [sich] zu verstehen [angelobet].
[So] wird [immerhin] [erwähnter] [?] denen Herren
[Verkäufern] erb= und denen Käufern hiermit:
Reservatis Reservandis denen Berg Gerechtigkeiten
[so] darauf [haften], [Berg] Amtlich [gewöhr]licht ge=
[wahret], und zu geschrieben.
[Wobei] noch angemerkt wird, daß, weil der Käufern
denen [der] Gewerkschaft ihre bisherige Puch Mühl
nicht hinlänglich, die [Pochzeug] auch zu breiten
selbe erhalten [seyn] solle, derjenigen Mühl,
wo immer sie gebrauchet, den hierorts genöthig=
Hütten [genutzt] von jeder Schmölzern zu 1 f. 30 xr
zu entrichten.
Neben[st] gegenwärtiges Kauf=Instrument in das [löbl.]
Berg[stadt] Amtliche [Bergwerks]= und Gewöhrbuch Lit: G.

[Registraturvermerk am rechten Rand:] Folio 32do et Pagina ve[rte]
Abschrift, und respec[tive]
[vor]gesehen im [Berg]=
[buch] den Vierbuch=
[einge]sehen und Vierbuch [im]
Jahr.

[Unterschriften:]
Zeugnis: Anton Schrö[ger] [Paraphe]
auf [im] Nahmen meiner abwesen=
den Schwiegern[?] bevollmächtig=
ter Käufer.
Johann Georg Dietl [Paraphe]
[in] Nahmen und Stell des
[löbl.] Berg[?] [Berg]meister und
Bürg[ermeister] Johann Georg [?]

[Rote Lacksiegel; ein Papier-Prägesiegel.]