The year 1781 in the chronicle

Transcriptions and translations of historical documents were produced with the help of artificial intelligence and may contain errors in reading old handwriting. The original wording is usually available with each entry in the expandable section "original transcription", or directly at the listed source; if you come across an inaccuracy, we would be grateful for a note.

1781
Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 2379

Purkmistr, rychtář a rada města Horního Slavkova povolují Janu Jiřímu Zindlovi z Hájů, že si smí vypůjčit z peněz kostela svaté Anny v Horním Slavkově 50 zlatých rýnských.

Datace: 18.01.1781

Listina z 18. ledna 1781 zaznamenává, jak slavkovská městská rada povolila poddanému Janu Jiřímu Zindemu z vesnice Klaben-grün půjčku 50 zlatých na 4 procenta úroku z peněz kostela sv. Anny ve Slavkově. Jako záruku pro kostel zapsala rada zástavní právo na část dlužníkových polí a celou věc nechala zapsat do pozemkové knihy.

Purkmistr, rychtář a rada královského horního města Slavkova (Schlaggenwald) tímto svým vrchnostenským souhlasem potvrzují a povolují následující:

Poddaný Jan Jiří Zinde (Johann Georg Zinde) z vesnice Klaben-grün[?] potřeboval peníze na uhrazení[?] svých [dvorských?] dluhů. Proto mu bylo dovoleno vypůjčit si z peněz zdejšího ctihodného kostela sv. Anny kapitál ve výši 50 zlatých, a to na úrok 4 procenta.

Aby však kostel o tyto peníze nepřišel a nebyl[?] ničím ohrožen, zřídila rada podle královského zemského zřízení (Q. 22.) na dlužníkových pozemcích zástavní právo (hypotéku). Konkrétně šlo o:
- takzvaný „dlouhý akr" (langer Acker) o výměře 1½ potažního dne,
- a dále pole o výměře ¾ potažního dne na volné[?] „hovoiße"[?].

Díky tomuto zajištění se mohl kostel v případě potřeby — po řádném právním postupu a po půlročním vypovězení — z těchto pozemků bez škody uspokojit, ať už šlo o dlužné úroky, nebo o samotný půjčený kapitál.

Pro větší jistotu byl tento vrchnostenský souhlas zapsán do kupní knihy [a] pozemkové knihy, na folio 25.

Dáno ve Slavkově dne 18. ledna 1781.
Purkmistr, rychtář a rada zdejší.

(Poznámka: Všech šest „stran" v archivní složce je bajtově totožných kopií jediné jednostránkové listiny — unikátní jsou pouze pruhy b1–b5. Listina má tedy jen jednu popsanou stranu, opatřenou přitištěnou papírovou pečetí.)

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Od purkmistra, rychtáře a rady královského horního města Slavkova (Schlaggenwald) se tímto, mocí této vrchnostenské (pozemkové) ratifikace, uděluje souhlas, aby tomuto poddanému Janu Jiřímu Zindemu (Johann Georg Zinde) z vesnice Klaben-grün[?] mohl být pro jeho zvláštní potřebu, k uhrazení[?] jeho [dvorských?] dluhů, z peněz zdejšího ctihodného kostela sv. Anny zapůjčen kapitál 50 zlatých (fl.) na 4 procenta k úročení; aby však ctihodný Boží dům nebyl[?] ohrožen, zřizuje se — podle král[ovského] zemského zřízení Q. 22. — na dvorských pozemcích dlužníka, jmenovitě pak na „dlouhém poli" (langer Acker) o výměře 1½ potažního dne (Tagwerk) a na ¾ potažního dne pole na volné[?] „hovoiße"[?], a to jako hypotéka, aby se z ní kostel po náležitém právním postupu a po půlročním vypovězení mohl, směl a měl bez škody zhojit jak co do úroků, tak co do kapitálu. K většímu zajištění byl tento vrchnostenský souhlas vtělen do kupní knihy [a] pozemkové knihy fol. 25. Ve Slavkově dne 18. ledna 1781. Purkmistr, rychtář a rada zdejší.

[Poznámka: Všech šest „stran" ve složce jsou bajtově totožné kopie jediné jednostránkové listiny (unikátní pouze pruhy b1–b5). Listina má jen jednu popsanou stranu s přitištěnou papírovou pečetí.]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Von Bürgermeister, Richter, und Rath der Königl: Bergstadt Schlaggenwald wird hie[mit] mit Kraft gegenwärtiger grund-obrigkeitl[icher] ratification consentiret, daß dießem unterthan Johann Georg Zinde auß dem dorf[t] Klaben-grün[?] zu seiner beßonderen Nothdurf[t] zu dero währung[?] seiner [höfe?] Schulden von deren St. Anna Kirchen allda gelder[?] ein Capital zu 50 fl. à 4 pro Cento zu verinteressiren auf[ge]liehen[?] werden könne; damit aber das ehrwürdige Gotteshauß ni[cht] alle[?] wegen gefahret[?] steh[en] möge, so wird [nach?] König[l]: Landsordnung Q. 22. auf des Schuldners hofgründe, in specie aber auf den langen acker, so 1½ tagwerks, und ¾ tagwerks acker auf der frein[?] hovoißen[?], und zwar hypothece constituiret, auf daß selbe [nach?] forderlichem iure nach halbjähriger auf[kündi]gung hieran des interessung[?] als auch des Capitals sich schadloß halten könne, müge und solle. Zu dessen mehrerer Sicherheit ist dießer Obrigkeit: Consens in das Kaufbuch [und?] grundbuch fol. 25. einverleibt worden. Schlaggenwald den 18 Janu[arii] 1781. Bürgermeister, Richter, und Rath allda.

[Poznámka přepisovatele: Všech šest „stran" ve složce jsou bajtově totožné duplikáty jediné jednostránkové listiny; unikátní jsou pouze pruhy b1–b5. Dokument má jen jednu popsanou stranu s přitištěnou papírovou pečetí.]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 2381

Anna Marie Hanecková z Horního Slavkova činí za přítomnosti Josefa Matyáše Jordana a Jana Viléma Stückera poslední vůli.

Datace: 27.01.1781

Ústní závěť ovdovělé horní slavkovské měšťanky Anny Marie Hauckové, sepsaná na její žádost dvěma svědky 27. ledna 1781, krátce před její smrtí, a veřejně vyhlášená před slavkovským magistrátem 30. ledna 1781. Své nevelké jmění po odečtení pohřebních výloh odkázala rovným dílem svému nevlastnímu synovi Františku Antonínovi Heinrichovi a sestře Rosině Schneidové.

Ústní závěť Anny Marie Hauckové

My, níže podepsaní svědci, tímto potvrzujeme a, kde je toho třeba, po právu dosvědčujeme následující.

Ovdovělá zdejší měšťanka Anna Marie Haucková nás dne 27. ledna tohoto roku požádala, abychom přijali její ústní poslední vůli tak, jak má být po jejím časném skonu mezi pozůstalými obvyklým způsobem zachována. Vyhověli jsme jí a dostavili se k ní. Paní testátorka, jsouc při tom dobře uvážlivá, zdravé ruky a při dobrém rozumu, nám oznámila svou ústní poslední vůli v tomto znění:

Za prvé poroučí svou duši bezmeznému milosrdenství svého Stvořitele, Vykupitele a Spasitele a přímluvě nejsvětější Panny Marie i všech svatých. Tělo pak přenechává zemi k zetlení.

Za druhé se obrací k záležitostem, které mají být zachovány pro ni, jejího pana manžela a dědice.

Za třetí přistupuje k samotnému zřízení tohoto testamentu — jinak řádně sepisovaného, zde však vyslovovaného ústně. Ze svého jmění, jež jí po odečtení pohřebních a jiných povinných výloh zbývalo — a nebylo veliké — ustanovila, konstituovala a nařídila za své pravé dědice:

- svého nevlastního syna Františka Antonína [Heinricha],
- a svou sestru Rosinu Schneidovou,

přičemž toto nevelké pozůstalé jmění má být rozděleno na dva stejné díly a mezi oba dědice rozdáno svorně a pokojně.

Jelikož tímto pořízením učinila zadost příslušnému ustanovení, sama také požádala, aby slovutný magistrát její poslední ústní vůli ve všem chránil a nechal ji řádně vyhlásit (publikovat).

Na pravé stvrzení a potvrzení toho jsme se vlastnoručně podepsali a přitiskli své obvyklé pečeti. Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald), jak výše uvedeno.

[pečeť] Josef Matyáš [Zerlau], jakožto dožádaný svědek
[pečeť] Jan Vilém [Dürholtz], jakožto dožádaný svědek

Tento testament byl vyhlášen za přítomnosti výše jmenovaných v kurfiřtském, královském, svobodném horním městě Slavkově (Schlaggenwald) dne 30. ledna [1]781.

[Purkmistr, rychtář a rada …]

Na rubu listiny: Testament ovdovělé Anny Marie Hauckové, zemřelé dne 27. ledna 1781. — Ústní závěť Anny Marie Hauckové.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Ústní závěť (Testamentum Nuncupativum) Anny Marie Hauckové.

My níže podepsaní svědci tímto potvrzujeme a, kde je toho třeba, po právu dosvědčujeme, že poté, co nás ovdovělá zdejší měšťanka Anna Marie Haucková dne 27. ledna tohoto roku požádala, abychom přijali její ústní poslední vůli, jak má být po jejím časném skonu mezi pozůstalými obvyklým způsobem zachována, a když jsme tomu vyhověli a dostavili se k ní, oznámila nám paní testátorka — jsouc, tak jako my, dobře uvážlivá a zdravé ruky, přitom při dobrém rozumu — svou ústní poslední vůli následujícím způsobem:

Za prvé poroučí svou duši bezmezné milosrdenství svého Stvořitele, Vykupitele a Spasitele a přímluvě nejsvětější Panny Marie i všech svatých, tělo pak přenechává zemi k zetlení; poté přistupuje k

za druhé [ustanovení ohledně jejích věcí?], jak mají být zachovány jí a jejímu panu manželovi a dědicům; a dále

za třetí k samotnému zřízení tohoto — jinak řádně sepsaného, zde však ústního — testamentu; takto tedy testátorka ze svého po odečtení pohřebních a jiných povinných výloh zbývajícího nevelkého jmění ustanovila, konstituovala a nařídila za své pravé dědice svého nevlastního syna Františka Antonína [Heinricha] a svou sestru Rosinu Schneidovou, a to tak, aby toto nevelké pozůstalé jmění bylo rozděleno na dva stejné díly, mezi ně svorně a pokojně.

A jelikož při tomto pořízení příslušnému ustanovení tímto zadostiučinila, sama rovněž požádala, aby slovutný magistrát její poslední ústní vůli ve všem chránil a dal ji vyhlásit (publikovat). Na pravé stvrzení a potvrzení toho jsme se vlastnoručně podepsali a přitiskli své obvyklé pečeti. Tak se stalo ve Slavkově (Schlaggenwald), jak výše uvedeno.

[pečeť] Josef Matyáš [Zerlau], jakožto dožádaný svědek
[pečeť] Jan Vilém [Dürholtz], jakožto dožádaný svědek.

Tento testament byl vyhlášen za přítomnosti těchto v kurfiřtském, královském, svobodném horním městě Slavkově (Schlaggenwald) dne 30. ledna [1]781.
[Purkmistr, rychtář a rada …]

[Na rubu:] Testament ovdovělé Anny Marie Hauckové, zemřelé dne 27. ledna 1781. — Ústní závěť Anny Marie Hauckové.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Testamentum Nuncupativum der Anna Maria Hauckin.

Wir Endes unterschriebene Zeugen ur=[kunden] und, wo es erforderlich, [bezeugen] Rechtens hiermit, daß, nachdem die verwittibte hiesige Bürgerin Anna Maria Hauckin den 27. Jänner dieses Jahres von [uns] ge=sucht hat, ihren mündlichen letzten Willen, wie es nach ihrem zeitlichen Hinscheiden untereinander [gebräuchlich] gehalten werden solle, mit zu nehmen, da nun wir dem nachkommen, und bey ihr erschienen: so hat sie [Frau] Testatorin, so wie wir wohl [bedächtig] und [gesunder Hand], jedoch bey guter [Vernunft], [poschaven?] ihren mündlichen [letzten] Willen in folgender [Weise] eröffnet:

Erstens empfiehlet sie ihre Seele in die grundlose [Barmherzigkeit] ihres [Erschaffers], Erlösers, und Seeligmachers, und in die Vorbitt der [seeligsten] Jungfrauen Maria und aller Heiligen, den Leib aber der Erden zur [Verwesung] überlassen; hiernächst gelanget zu

Zweitens auf [sich?] werte Ihr[e], welche sie ihr und ihres Herrn Ehemann und Erben gehalten werden möchten; und weiter

Drittens die selbst [Errichtung/Einsetzung] des [künftig] gründ[lich] [zu] [errichtenden] als mündlichen Testaments zu; so hat die Testatorin von ihrem, nach Abzug der Funeralien und anderen gebühren[den] hinterbleibenden wenigen Vermögen zu ihrem [wahren] Erben ihren Stiefsohn Franz Anton [Heinrich], da[nn] der [letzten] [Zeit] [schreibt?], und ihre Schwester Rosina Schneidin eingesetzt, Constituirt, und [verordnet], daß die solche wenige [Verlaßschaft] in zwey gleiche Theile unter[schied]en einig und friedlich vertheilet werden solle.

Gleichwie nun zu Testation bei der dahin [gehörigen] [Verordnung] gegen das sich bedanket hat, also [auch] selbst ersuchet, ein Löbl. Magistrat möchte ihren letzten mündlichen Willen in allen zu [schützen], und solchen zur publica=tion gelangen zu lassen. Zu dessen wahren [Urkund] und Bestätigung haben wir der[o] eigenhändig unterschrieben, und deren [gewöhnlichen] Petschaften beygedrückt. So geschehen Schlaggenwald wie oben.

[L.S.] Joseph Mathias [Zerlau] als [erbetener] Zeuge
[L.S.] Johann Wilhelm [Dürholtz] als [erbetener] Zeuge.

Publicatum hoc Testamentum in praesentia harum in Chur. Reg. lib. mont. Civitatis Schlaggenwald die 30. Jan. 781.
[Bürgermeister, Richter und Rath …]

[Rückseite:] Testament der [verwitweten] Anna Maria Hauckin, gestorben den 27. Jänner [1]781. — Testamentum Nuncupativum der Anna Maria Hauckin.

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 2385

Město Horní Slavkov uzavírá smírnou dohodu s městem Krásnem o mezích obvodů obou měst a právu pastvy.

Datace: 17.06.1781

Listina z 17. června 1781 zachycuje smír mezi královskými horními městy Slavkovem (Schlaggenwald) a Krásnem (Schönfeld), kterým jejich zástupci po letech sporů společně vytyčili a nově označili hraniční kameny mezi oběma městy. Dokument popisuje krok za krokem osm hraničních bodů s udáním vzdáleností v krocích a je podepsán purkmistry, rychtáři a dalšími zástupci obou stran.

Dnešního dne, 17. června 178[1], se sešli zástupci dvou královských horních měst, aby jednou provždy urovnali dlouholetý spor o hranici mezi svými katastry.

Za královské horní město Slavkov (Schlaggenwald) byli přítomni: pan úřední purkmistr [Antonín?] Glas[er], pan purkmistr Johann Georg Dietl, pan městský rychtář Johann Georg [Petzscher?], pan syndik Joseph Mathias Jordan a pan Augustin Scherzer z rady, dále za výbor Johann Georg [Neüßhardt?], Johann Adam Braun, Mathes a Joseph [Faidwer?], [Georg?] Johann Georg Braun a Johann [Nepomuk?] Dietl.

Za královské horní město Krásno (Schönfeld) byli přítomni: pan úřední purkmistr Joseph [Küßomann?], pan městský rychtář Anton [Höfl], pan syndik Joseph Caroli, pan Joseph Johann [Geinred?] starší, pan [komorník?] Martin [Jouge?], pan Benedikt [Zichler?], pan Johann Georg Köstler a Mathes [Schlinger?].

Obě strany spolu uzavřely níže popsanou stálou a přátelskou hraniční dohodu. Předcházelo jí totiž to, že se spor o nedávné společné vyznačení hranic mezi oběma městy táhl již řadu let, aniž by byl doveden ke konci. Nyní bylo v přítomnosti chvályhodného c. k. lesního úřadu přímo na místě vše komisionálně projednáno a usneseno tak, aby se toho nadále pevně drželi. Rozhraničení mělo zabránit všem dalším a budoucím sporům a zachovat shodu popsanou krok za krokem (de passu ad passum) co nejlépe – ovšem s výhradou svrchovaných práv a zvláštních privilegií. Bylo výslovně stanoveno, že královské horní město Slavkov je i nadále, stejně jako dosud, oprávněno vykonávat svá práva na krásenském území ve stanovených, „volných" časech.

Hranice byla vyznačena takto:

- Bod č. 1: U velkého starého tesaného hraničního kamene, nejblíže poli Christopha Jordana, odtud nahoru podél příkopu k vnějšímu náspu.
- Bod č. 2: Kámen s jedním křížem, vzdálený 222 kroků, u téhož příkopu, který vede podél kamenné zdi (dříve stojící uvnitř) až k dalšímu bodu.
- Bod č. 3: Kámen označený jedním křížem, 99 kroků od předchozího, od něhož jsou nově vyznačeny body až k příkopu, a dále až k dalšímu bodu.
- Bod č. 4: Kámen se dvěma kříži, nově vyznačený, 115 kroků od předchozího, odkud vede hranice podél vnějšku a příkopu dál.
- Bod č. 5: Dobrý ležatý (položený) kámen s jedním křížem, nově vyznačený, 106 kroků od předchozího, odtud dále do lesa.
- Bod č. 6: Kámen s jedním křížem, 131 kroků od předchozího, naproti dřívějšímu [místu]; tento kámen byl nově vyznačen a pod něj bylo uloženo uhlí a struska jako značka pro budoucnost.
- Bod č. 7: Nově vyznačený kámen s jedním křížem, 73 kroků od předchozího, u ohniště a stezky, odkud hranice pokračuje dále až k pozemku Jeho královského Veličenstva.
- Bod č. 8: Dobrý ležatý kámen a jeden malý starý kámen s jedním křížem, nacházející se pod velkým ležatým kamenem, 133 kroků od předchozího bodu – oba nově označené jedním křížem.

Poté, co byl tento rozhraničovací smír takto sepsán, zavázaly se obě strany slavnostně dodržovat jej ve všem.

V závěru listiny je dále zmíněno, že po úmrtí pana lesmistra se komise účastnil [...] Rombald[?] z Hofnungu[?].

Tuto dohodu rovněž stvrdili svými pečetěmi páni deputovaní obou měst.

Za královské horní město Slavkov listinu podepsali:
- Johann [Anton] Glaß, [úřední] purkmistr
- Johann Georg Dietl
- Johann Georg [Petzscher?]
- Joseph Mathias Jordan
- Augustin Scherzer
- Johann [Wilhelm] [Neüßhardt?]
- Johannes [Nepom.] Hofmann
- Johann Blasius [Bürckhardt?]
- Joh. Joseph [Jürgens?]

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Dnešního dne 17. června 178[1] byla mezi pány deputovanými královského horního města Slavkov (Schlaggenwald), totiž panem úředním purkmistrem [Antonínem?] Glas[erem], panem purkmistrem Johannem Georgem Dietlem, panem městským rychtářem Johannem Georgem [Petzscherem?], panem syndikem Josephem Mathiasem Jordanem a panem Augustinem Scherzerem z rady, dále z [výboru?] Johannem Georgem [Neüßhardtem?], Johannem Adamem Braunem, Mathesem a Josephem [Faidwerem?], [Georgem?] Johannem Georgem Braunem a Johannem [Nepomukem?] Dietlem na jedné straně — a pány deputovanými královského horního města Krásno (Schönfeld), totiž panem úředním purkmistrem Josephem [Küßomannem?], panem městským rychtářem Antonem [Höflem], panem syndikem Josephem Carolim, panem Josephem Johannem [Geinredem?] starším, panem [komorníkem?] Martinem [Jouge?], panem Benediktem [Zichlerem?], panem Johannem Georgem Köstlerem a Mathesem [Schlingerem?] na druhé straně obou stran uzavřena níže uvedená stálá, přátelská hraniční (rozhraničovací) dohoda: poté co ve věci, jak právě nedávno níže popsané společné vyznačení hranic mezi oběma městy a [tytéž?] rozepře [nikdy?] po [pět?] let [nebylo?] přivedeno ke konci — bylo v přítomnosti chvályhodného c. k. lesního úřadu na místě komisionálně usneseno a má být pevně dodržováno; tudíž rozhraničení k zamezení všech dalších a budoucích [sporů?], při zachování níže popsané shody krok za krokem (de passu ad passum) co nejlépe — avšak s výhradou [svrchovaných?] práv a zvláštních privilegií — [bylo stanoveno?] tak, že královské horní město Slavkov je na [území?] Krásenském oprávněno svá [práva], jako dříve tak i budoucně, ve [volných?] časech vykonávat, jak dále rozhodnuto; totiž:

Č. 1. U jednoho [velkého] [starého] tesaného [hraničního?] kamene nejblíže u pole Christopha Jordana, poté nahoru podél příkopu k vnějšímu [náspu?] —

Č. 2. Kámen s jedním [křížem?] — je to 222 kroků — při témže příkopu, který u kamenné zdi, jak byl uvnitř, vede až k —

Č. 3. Kámen 99 kroků, označený 1 [křížem?], od něhož [nově?] až k příkopu nově vyznačené jsou, tedy až k —

Č. 4. Kámen se dvěma [kříži?] nově vyznačený 115 kroků, přičemž podél vnějšku a příkopu až k —

Č. 5. dobrý ložní (položený) kámen s 1 [křížem?] nově vyznačený 106 kroků, odtud do [lesa?] —

Č. 6. Kámen s 1 [křížem?] 131 kroků proti [dřívějšímu?] [...]; tento kámen je nově vyznačen a pod něj bylo vloženo uhlí [...] a struska; odtud —

Č. 7. nově vyznačený kámen s 1 [křížem?] 73 kroků u [ohniště/díla?] a stezky, [podél?] dál až k [pozemku?] Jeho královského Veličenstva —

Č. 8. dobrý ložní kámen a 1 malý starý kámen s 1 [křížem?], které se nacházejí v [...] pod velkým [...] ložním kamenem, 133 kroků, oba nově vyznačené 1 [křížem?].

§ Protože nyní bylo [slavnostně?] slíbeno tuto rozhraničovací dohodu ve všem dodržet;

[Pravý sloupec / závěr:] ... cum [...] komisionálně na místě [...]. Po úmrtí pana lesmistra [se] [...] Rombald[?] z Hofnungu[?] této komise zúčastnil.

Toto bylo rovněž pány deputovanými [obou?] [měst?] přitištěno, jak [...], a [...].

[Podpisy — purkmistr, rychtář královského horního města Slavkov:]
Johann [Anton] Glaß, [úřední] purkmistr
Johann Georg Dietl
Johann Georg [Petzscher?]
Joseph Mathias Jordan
Augustin Scherzer
Johann [Wilhelm] [Neüßhardt?]
Johannes [Nepom.] Hofmann
Johann Blasius [Bürckhardt?]
Joh. Joseph [Jürgens?]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Heünt dato den 17. Junü 78[1] ist zwischen denen H[erren] deputirten der Königl: Bergstadt Schlag[gen]wald, als H[errn] Amts Bürgermeister [Anton?] Glas[er], H: Bürgermeister Johann Georg Dietl, H: Stadtrichter Johann Georg [Petzscher?], H: Syndicus Joseph Mathias Jordan, und H: Augustin Scherzer des Raths, von dem [Ausschuß?] Johann Georg [Neüßhardt?], Johann Adam Braun, Mathes und Joseph [Faidwer?], [Georg?] Johann Georg Braun und Johann [Nepomuk?] Dietl an einem, — dann denen H[erren] deputirten der Königl[l] Berg Stadt Schönfeld, nemb[lich]: H: Joseph [Küßomann?] Amts Bürgermeister, H: Anton [Höfl] Stadtrichter, H: Synd[icus] Joseph Caroli, H: Joseph Johann [Geinred?] der Ältern, H: [Kämmerer?] Martin [Jouge?], H: Benedict [Zichler?], H: Johann Georg Köstler und Mathes [Schlinger?], an[dern] beeden Theils, nachgesetzter [rechts?] beständiger [Rainungs?] gütlicher Vergleich getroffen: nachdeme in [Sachen?] wie [alle] jüngst die nachbeschriebne Zusammenver[m]arckung zwischen beeden Städten, und [derselbige?] differentien [niemahls?] [seit?] [fünf?] Jahre[n] [zu] [Endschaft?] gebracht worden :/ in gegenwart eines Löbl: K[.K.] Forst Amts, in loco Commission beschlossen, und fest zu halten, somit die Rainung zu [Hindanhaltung?] aller [fernerer?] und künftiger [Streitigkeiten?] bey Behaltung der nachbeschriebnen harmonie de passu ad passum aufs [beste?], — jedoch mit Vorbehalt der [Hoheit?] Gerechtigkeit, und [sonderen?] privilegien, [dahin?] [getragen?], daß die Königl: Bergstadt Schlaggenwald auf dem [Terrain?] Schönfelder Territorio daselbst [ihr] [Recht], wie [vorhin?] als künftig zu [freyen?] Zeiten auch zu üben befugt seye, außer beschieden werden; nemblich:

Num: 1. An einem [großen] [alten] gehauenen [Grenz?]Stein nächst an Christoph Jordan [seinem?] [Feldt?], so dann den graben hinauf an der [äußern?] [Reüth?] zu —

Num: 2. Stein mit einem [Kreütz?] sind 222 Schritt, an eben dießem graben, welcher auf der Stein Mauer so zu innen gewesen, gehet [biß?] zu —

Num: 3. Stein 99 Schritt mit 1 [Kreütz?] bezeichnet, von welchem [gewachsen?] biß zum grabe[n] neü gezeichnet sind, also biß zu —

Num: 4. Stein mit zwey [Kreützen?] neü gezeichnet 115 Schritt, wobei der [äußere?] und graben nach biß —

Num: 5. ein guter Lagerstein mit 1 [Kreütz?] neü gezeichnet 106 Schritt, von dannen in [Wald?] —

Num: 6. Stein mit 1 [Kreütz?] 131 Schritt gegen den [früheren?] [...], und ist dießer Stein neü gezeichnet, und [hierunter?] Kohlen [Zügel?] und Schlacken gelegt worden, von dannen —

Num: 7. ein neü gezeichneter Stein mit 1 [Kreütz?] 73 Schritt an [Feüerwerg?] und Steig, [bei?] [Feüerwerg?] fort biß an Ihro Kö[n]: Majst[ät]: [Grundschaft?] —

Num: 8. ein guter Lagerstein und 1 kleiner alter Stein mit 1 [Kreütz?], welche in [Laster?] unterhalb der [großen] [...] Lagerstein sich befindet, 133 Schritt, beede mit 1 [Kreütz?] neü gezeichnet.

§ Da nun diesen Rainungs Vergleich in allen nach zu kommen [feyerlich?] angelobt worden;

[Rechte Spalte / Schluß:] ... cum [...] in loco Commission [...]. Nach Absterben des H[errn] Forstmeisters [und] dem [...] Rombald[?] von Hofnung[?] [hat] [dessen?] Commission beygewohnt.

Als ist auch solches von H[erren] deputirten [beeder?] [Städte?] beygedruckt, wie [im?] [Straßfahrt?], und [...].

[Unterschriften — Bürgermeister, Richter der Königl: Bergstadt Schlaggenwald:]
Johann [Anton] Glaß [Amts]Bürgermeister
Johann Georg Dietl
Johann Georg [Petzscher?]
Joseph Mathias Jordan
Augustin Scherzer
Johann [Wilhelm] [Neüßhardt?]
Johannes [Nepom]: Hofmann
Johann Blasius [Bürckhardt?]
Joh: Joseph [Jürgens?]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 2386

Purkmistr a rada města Horního Slavkova pronajímají Anně Kateřině Martererové a Janu Jiřímu Illingovi na 3 roky obchod solí za 104 zlaté ročně.

Datace: 25.08.1781

Solní pachtovní smlouva z roku 1781 mezi horním městem Slavkovem a pachtýři – ovdovělou paní Kateřinou Marbovou a měšťanem Johannem Georgem Illingem – na tříletý obchod se solí (1781–1784). Smlouva stanoví výši roční činže, povinnosti pachtýřů vůči obci a kupujícím i zástavu jejich majetku jako záruku.

SOLNÍ PACHTOVNÍ SMLOUVA
(nápis na rubu listiny: „Solní pachtovní smlouva")

Budiž tímto známo a na vědomí každému, kdekoli by toho bylo třeba, že dnešního dne, uvedeného na konci listiny, byla mezi zdejším horním městem Slavkovem jako pronajímatelem na jedné straně a ovdovělou paní Kateřinou Marbovou a Johannem Georgem Illingem, měšťanem a pálenkářem, jako pachtýři na straně druhé, sjednána a k pevnému dodržování uzavřena níže popsaná právoplatná pachtovní a nájemní smlouva.

Zaprvé se královské horní město Slavkov zavazuje svěřit obchod se solí na tři po sobě jdoucí roky, konkrétně od 1. září 1781 až do téhož dne roku 1784, ovdovělé paní Kateřině Marbové a Johannu Georgu Illingovi. Za to budou platit roční pachtovní činži ve výši 104 zlatých rýnských (říšských tolarů). Tuto částku jsou pachtýři povinni odvádět čtvrtletně, vždy po 26 zlatých, a to v běžných mincích odpovídajících platnému patentu, předem, do zdejší městské pokladny. Dolnorakouskou solní míru mají prodávat kupujícím po 3½ krejcaru, v míře řádné a poctivé, aniž by ji na úkor měšťanstva jakkoli zdražovali. Zároveň mají povinnost zásobovat obyvatelstvo solí vždy v dostatečném množství a stejně jako předchozí pachtýři se o sůl starat s náležitým dohledem, jak jsou povinni.

Zadruhé se městská obec zavazuje, že pachtýři budou muset dosavadní výnos z pachtovní činže odvádět do pokladny ve stanovené lhůtě, a k tomu je bude moci obec přidržet i donucovacími prostředky. Na oplátku je jim zaručena pomoc obce proti pokoutním prodejcům soli, takzvaným „solním fušerům" – přistižení provinilci budou potrestáni náležitým trestem, z něhož jedna třetina připadne městské obci, jedna třetina udavateli a jedna třetina samotným pachtýřům.

Zatřetí, pokud by některého z pachtýřů postihla nakažlivá nemoc a kupující by kvůli tomu od něj nesměli sůl odebírat, bude zdravý zůstávající pachtýř povinen po tuto dobu odvádět celou pachtovní činži sám.

Začtvrté, aby byla obec o zaplacení pachtovní částky lépe zajištěna, zavazují se oba pachtýři ručit svým majetkem: paní Kateřina Marbová svou polovinou tzv. „tägewerku" (výměry) luk zvaných „behörliche" louky, a Johann Georg Illing svým pozemkem ležícím u rybníka v místě zvaném „Schießloh". Oba tyto pozemky se tímto dávají do zástavy pod nejpřísnější exekucí, přičemž obec má vždy právo se této zástavy v případě potřeby držet.

Zapáté, co se týče ostatních bodů, platí, že po uplynutí pachtovní doby jde výpověď smlouvy (ukončení či její obnovení) k tíži obou smluvních stran.

Závěrečná formule (částečně nečitelná) potvrzuje zápis smlouvy do desek (intabulaci) a stvrzení obou stran ve městě Slavkově roku 1781.

Podpisy (pravý sloupec, jen zčásti čitelné):
Johann Georg [Illing?], úřední měšťan [?]
Johann Antoni Rainn [?]
Augustin Duben, ober[...]
Johann Wilhelm Rud[...]
Johannes Antoni [?]
Johann Blasius H[...]
Jos[eph]: Joseph Hörzang [?]
a další podpisy radních a měšťanů, nečitelné.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

SOLNÍ PACHTOVNÍ SMLOUVA [nápis na rubu: „Solní pachtovní smlouva"]

Známo a na vědomí budiž tímto každému, a kdekoli bude toho třeba věděti, že dnešního, na konci uvedeného data a roku byla mezi zdejším horním městem Slavkovem [Schlaggenwald] jako [pronajímatelem] na jedné straně a ovdovělou paní Kateřinou Marbovou [Marbin] a Johannem Georgem Illingem, měšťanem a pálenkářem [páleníkem kořalky], coby pachtýři na straně druhé, sjednána a k pevnému dodržení uzavřena níže uvedená právoplatná pachtovní a nájemní smlouva, a to:

Zaprvé: Úvodem řečené královské horní město Slavkov [svěřuje] obchod se solí na tři po sobě jdoucí roky, totiž od 1. září 1781 do téhož dne roku 1784, ovdovělé paní Kateřině Marbové a Johannu Georgu Illingovi, za roční pachtovní činži 104 zlatých [rýnských] říšských tolarů; přičemž tito pachtýři jsou povinni [uvedenou] pachtovní částku odvádět čtvrtletně po 26 zlatých v běžných, patentu odpovídajících mincích, a to předem [anticipando], do zdejší městské pokladny; dolnorakouskou solní míru mají prodávat kupujícím po 3½ krejcaru ve správné míře, aniž by ji [nechali zdražit] na úkor měšťanstva, dále mají obecenstvo vždy dostatečně zásobovat solí a, tak jako ostatní pachtýři, sůl, jak se dosud dělo, spravovat pod dobrým dohledem [...], jak jsou povinni.

Jelikož pak, a rovněž tak zadruhé, se městská obec [komunita] zavazuje, že [zdejší] pachtýři budou povinni dosavadní výnos pachtovní činže odvádět do pokladny ve stanovené lhůtě, přičemž k tomu mohou být přidrženi donucovacími prostředky; naproti tomu se jim tímto zaručuje pomoc [asistence] proti pokoutním prodejcům soli [„solním fušerům"], takže přistižení provinilci budou potrestáni náležitým trestem, z něhož ⅓ připadne městské obci, ⅓ udavateli a ⅓ pachtýřům; v takovém případě však, pokud by

zatřetí některý z řečených pachtýřů byl stižen nakažlivou nemocí a pro takovou nemoc by od něj kupující nesměli sůl odebírat, je zdravý zůstávající [druhý] pachtýř povinen po tuto dobu odvádět plnou pachtovní činži.

Aby pak začtvrté byla obec o pachtovní částku tím více zajištěna, zavazují se pachtýři, a to paní Kateřina Marbová svou ½ denního díla [potažního dne, „Tagwerk"] luk, zvaných „behörliche [?]" louky, a dále Johann Georg Illing svůj pozemek v „Schießloh [?]" ležící u rybníka, dát tímto do zástavy [pro hypotheca] pod nejpřísnější exekucí, na kteroužto zástavu se obec bude vždy oprávněna držet. Co se ostatních [bodů] týče, má

zapáté [po] uplynutí pachtovní doby jeden jako druhý [smluvní strana] [... výpověď] [...] jíti k tíži [smluvních stran].

[Závěrečná formule, pravý sloupec, zčásti nečitelná:] [...] pro zápis do desek [intabulaci] a potvrzení smluvních stran [...] ve městě Slavkově [1781].

[Podpisy, pravý sloupec — jen zčásti čitelné:]
Johann Georg [Illing?], úřední měšťan [?]
Johann Antoni Rainn [?]
Augustin Duben, ober[...]
Johann Wilhelm Rud[...]
Johannes Antoni [?]
Johann Blasius H[...]
Jos[eph]: Joseph Hörzang [?]
[a další podpisy radních a měšťanů, nečitelné]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

SALZPACHT-CONTRACT [Rückseiten-Aufschrift: „Salz Pacht Contract"]

Kund und zu wißen seye hiermit Jedermänniglich, und da wo es zu wißen von nöthen, daß heunt zu End gesetzten dato und Jahre zwischen der hiesigen Bergstadt Schlaggenwald alß [Verpächter] an einem, dann der verwittibten Frauen Katharina Marbin, und dem Johann Georg Illing, Bürger und Brandwein-Brennern, qua Pachtern, anderten Theil, nachgesetzter rechtsbeständiger Pacht- und Bestand-Contract abgehandlet und fest zu halten beschloßen worden, alß:

Erstlichs: Eingangs besagte K[önigliche] Bergstadt Schlaggenwald das Salz trafiaieren [traficieren / zu handeln] auf drey nacheinander folgende Jahre, nemblich à 1. Sept: 1781. bis dahin 1784., der verwittibten Fr. Katharina Marbin und Johann Georg Illing um und für einen jährl[ichen] Pachtschilling à 104 fl. [Gulden] Reichsthalern; das sie Pachter [obiges] Pacht-quantum quartaliter mit 26 fl. in gangbaren, patent-mäßigen Münz-Sorten anticipato in die allhiesige Stadt-Cammer abzuliefern, und die N[ieder] Ö[sterreichische] Salz-Maaß zu 3½ x[r] [Kreuzer] denen Käuffern in gerechter Maaß, ohne es aus besorger [?] der Bürgerschafft ankommen zu laßen, dann das Publicum jederzeit mit hinlänglichem Salz zu versehen, und, wie von den andern Pachtern, das Salz, wie bißhero beschehen, bey guter Aufsicht [...] schuldig seyn sollen.

Wie nun, und gleichwie Zweitens die Stadt-Communitat sich dahin verspricht [verpflichtet], daß die [hier] Pachter den bißherigen Ertrag deß Pachtschillings in ausgemachter Zeit in die Cammer abzuliefern beschlichen [verbunden] seyn würden, alß verbindend dieselbe hierzu mit den Zwangs-Mitteln vorgehalten werden möchten; also auch ihnen dagegen die Assistenz wider die Salz-Pfuscher hiemit zugesichert wird, das dabei Contravenienten mit besöriger [gehöriger] Straf, wovon ⅓ der Stadtgemeinde, ⅓ dem Denuncianten, und ⅓ denen Pachtern zu bonoren [zu gute] wird, beleget werden würden; in solchem Falle aber, wann

Drittens vorgedachter Pacht ein Pachter mit ansteckliche[r] Krankheit befallen worden, und wegen solcher Krankheit die Käuffer allda kein Salz abnehmen solten, der gesund verbleibende Theil durch diese Zeit den völligen Pachtschilling zu entrichten gehalten seyn solle.

Damit aber Viertens die Communitat des Pacht-quanti desto mehr gesichert seyn möchte, so haben die Pachter, und zwar Fr. Katharina Marbin ihrige ½ tägewerk [?] Wiesen, behörliche [?] Wiesen genannt, dann Johann Georg Illing seine tägewerk [Grund] in der Schießloh [?] bey dem Teich gelegen, pro hypotheca sub gravißima Executione hiemit zuzuschreiben, an welche die Gemeinde allezeit sich zu halten befugt seyn solle. Der übrigen [Puncten halben] soll

Fünftens [nach] Ablauf der Pacht-Zeit ein wie der andere [contrahirende Theil] [... die Auf- und] Kündigung [...] gehen zu Last[en] [der contrahirenden Theile].

[Schluß-Formel, rechte Spalte, teilweise unleserlich:] [...] pro intabulandi Bestättigung der Contrahenten [...] in [der] Stadt Schlaggenwald [1781].

[Unterschriften, rechte Spalte — nur teilweise lesbar:]
Johann Georg [Illing?], Amtsbürger [?]
Johann Antoni Rainn [?]
Augustin Duben, Ober[...]
Johann Wilhelm Rud[...]
Johannes Antoni [?]
Johann Blasius H[...]
Jos[eph]: Joseph Hörzang [?]
[u. weitere Rats- und Bürger-Unterschriften, unleserlich]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 2387

Kristián Jindřich Schneider, cínař v Horním Slavkově, jehož magistrát v Horním Slavkově ustanovil představeným sladovny, určuje za předepsanou kauci ve výši 400 zlatých své pole ležící u pastviny.

Datace: 03.09.1781

Kauce ze 3. září 1781, kterou Christian Heinrich Schneider, měšťanský syn a nově ustanovený správce sladovny ve Slavkově (Schlaggenwald), skládá slovutnému magistrátu a poctivé obci ve výši 400 zlatých. Kauci ručí svým domem u Schödtova domu a sousedním pozemkem u Franze Schödta, aby obec měla zajištění pro případ, že by ve své funkci způsobil škodu či nedoplatek.

Dávám tímto na vědomí, zvláště tam, kde je toho třeba:

Slovutný magistrát a poctivá obec zdejší mě ustanovili za správce sladovny a svěřili mi zdejší sladovnu do péče. S ohledem na tuto službu mi bylo uloženo složit reálnou kauci ve výši 400 zlatých. Tomuto příkazu chci vyhovět tím raději, že jsem sám ochoten touto kaucí městskou obec zajistit.

Proto se co nejlépe podle práva zavazuji a závazně ručím. Řečenou kauci skládám na svém domě u Schödtova domu — domě, který není zatížen dluhy a je svobodný — a na sousedním pozemku, jenž leží hned vedle u Franze Schödta, a to ve zmíněné výši 400 zlatých. Tím městskou obec zajišťuji tak, že kdybych proti očekávání ve svém svěřeném úřadě způsobil nějaký nedoplatek a zůstal jej dlužen, a nedokázal se z toho řádně zodpovědět, anebo bych se jinak při výkonu své služby něčeho dopustil či zavinil, má městská obec právo držet se tohoto zástavního práva a provést reálnou exekuci, tedy se z něj po právu uspokojit.

Zároveň se tímto co nejdůrazněji zříkám všech řádných právních výhod i jiných možných budoucích námitek, takže mě žádná z nich nemá chránit ani zaštítit. Rovněž svoluji, aby tato kauce byla s povolením slovutného magistrátu zapsána do městských knih a mohla být uplatněna.

Na neporušitelné potvrzení toho připojuji svůj podpis a zde přitištěnou pečeť. Slavkov (Schlaggenwald), dne 3. září 1781.

Christian Heinrich Schneider,
měšťanský syn, zum Güter[?]

Hřbetní (archivní) záznam:
Kauce na 400 zlatých správce sladovny Christiana Heinricha Schneidera.
Zaneseno do knihy obligací a kaucí (Ingrossatum Libro Obligationum et Cautionum), folio 513, položka 5.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Dávám tímto vědět a na vědomí, obzvláště tam, kde toho potřeba vyžaduje:

Poněvadž mě slovutný magistrát a poctivá obec zdejší ustanovil — mně jinak důvěřujíc [?] — za správce sladovny, a tudíž mi zdejší sladovnu svěřil, a s ohledem na tuto službu mi uložil složit reálnou kauci ve výši 400 zlatých; a poněvadž mi tím spíše přísluší tomuto příkazu vyhovět, čím více jsem ochoten touto kaucí městskou obec zajistit;

pročež se co nejlépe podle práva a předem [?] zavazuji, závazně ručím a řečenou kauci — na svém, svými dluhy nezatíženém [?], svobodném [?] domě u Schödtova domu a na tom, jenž leží hned vedle, u Franze Schödta [?] — ve výše zmíněných 400 zlatých tímto skládám, a městskou obec tím tak zajišťuji, že kdybych proti očekávání ve svém mi svěřeném úřadě způsobil nějaký nedoplatek a zůstal jej dlužen zaplatit, a to nedokázal řádně zodpovědět, anebo bych se jinak ve výkonu své služby něčeho dopustil nebo si nechal něco přijít k tíži, je městská obec oprávněna držet se řečeného zástavního práva a provést reálnou exekuci, tedy se z něj po právu uspokojit;

přičemž se tímto co nejdůrazněji zříkám všech řádných právních dobrodiní i jiných v příštích letech možných námitek, tak aby mě žádné z nich nechránily ani nezaštiťovaly; a rovněž svoluji, aby tato kauce s povolením slovutného magistrátu byla vtělena do městských knih a mohla být realizována.

Na neporušitelné potvrzení toho je mé podepsání a zde přitištěná pečeť. Slavkov (Schlaggenwald), dne 3. září 1781.

Christian Heinrich Schneider,
měšťanský syn zum Güter[?]

[Hřbetní / archivní záznam:]
Kauce na 400 zlatých správce sladovny Christiana Heinricha Schneidera.
Zaneseno do knihy obligací a kaucí (Ingrossatum Libro Obligationum et Cautionum), fol. 513, pol. 5.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Kund und zu Wißen gebe hiemit sonderheitlich da, wo es zu wißen die Nothdurfft erfordert:

Demnach ein Löbl: Magistrat und Ehrsame Gemeinde allhier mich anderst getröstigen [?] alß Malzhauß Vorsteher angestellet, mithin mir das hiesige Maltzhauß untertrauet, und in ansehung dieser Verdienstung eine real Caution zu 400 fl. zu Stellen aufgetragen hat; Und da solchem Auftrag die Folge zu leisten um so mehr mir obliegt, alß die Stadt Comunität mittels solcher Caution sicher zu Stellen erbieten bin;

Sohnnach mich zu besten Rechts vor[m] förderlichs Verobligiere, bündig cavire, und [be]sagte Caution mit meinen mit Seinen Schulden last bestrichen [?] Zwießen [?] fayrenden [?] frei[en] an dem Schödt häuße, und an dem nächst bereits Zwießen Frantz Schödt daran gelegen, aigt [?] ob berührte 400 fl. hiemit Leiste, und die Stad Gemeinde damit Dergestalt [versicher-]ten Versichere, daß, wann ich wider Verhoffen Kosten in meiner mir anvertrauten Amts Stelle einen Rest contrahiren, und zu bezahlen schuldig verbleiben, und solches nicht aus schuldig verantworten, oder sonst in meiner Dienst Verrichtung etwas versehen, oder mir zu Schulden kommen laßen sollte, die Stad Comunität sich an besagtes Unterpfand Rechtens zu halten, und die real Execution zu vollführen, mithin sich desßhalb zu mäßen berecht seÿn solle;

Zumahlen ich all rednlichen [ordentlichen] Rechts Wohlthaten und sonstigen von einer nächsten Jahre mögenden Exceptionen kräftigst hiemit renuncire, daß mich solche weder Schützen, noch schirmen sollen, bin auch zu förder[st]: daß gegenwärtige Caution mit bewilligung eines Löbl:en Magistrats in die Stad Bücher einverleibt, und realisirt werden könne.

Zu dessen unverbrüch[licher] bestättigung ist meine fertigung und hiebei gedrücktes Petschaft. Schlaggenwald den 3. Sept: 781.

Christian Heinrich Schneider
Burger[sohn] zum Güter[?]

[Dorsualvermerk / Rubrum:]
Caution zu 400 fl. des Mälzhauß Vorsteher Christian Heinrich Schneider.
Ingross. Lib. Oblig: et Caut. Fol. 513. pr. 5.

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 2389

Helena Pöpperlová, rozená Plaßová, z Horního Slavkova, činí za přítomnosti Jana Josefa Mayße a Tadeáše Krauße poslední vůli.

Datace: 26.09.1781

Poslední vůle Heleny, rozené Blasiové, vdovy po (patrně) Angerlovi ze Slavkova, sepsaná v září 1781. Stařenka v ní odkazuje peníze na mše za svou duši, dar chudobinci a příbuznému Antonu Josefu Amentovi a za univerzálního dědce zbytku majetku ustanovuje svého milého Antona Blaße. Listina byla veřejně vyhlášena na slavkovské radnici 19. srpna 1784 za přítomnosti purkmistra a starších.

TESTAMENT HELENY, ROZENÉ BLASIOVÉ (1781) — město Slavkov (Schlaggenwald, dnešní Horní Slavkov)

Ve jménu nejsvětější Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen!

Já, Helena, rozená Blasiová, ovdovělá po (patrně) Angerlovi, jsem uvážila, že se již nacházím ve vysokém věku a že mi nezbývá než očekávat smrt – ať už si mě Bůh podle své vůle povolá z tohoto života dříve, nebo později. Proto jsem se ještě při dobrém a zdravém rozumu, střízlivě, rozvážně a bez jakéhokoli nátlaku rozhodla ustanovit, jak má být po mém Bohu milém skonání naloženo s mou pozůstalostí, aby kvůli ní nevznikly žádné spory ani rozepře.

Zaprvé poroučím svou duši, vykoupenou nejdražší krví Krista Ježíše, do rukou všemohoucího a nejdobrotivějšího Pána nebe i země, své hříšné tělo pak zemi jako matce.

Zadruhé má být mé tělo pochováno podle křesťansko-katolického obyčeje, a to za účasti celého žactva (školy), a při pohřbu i poté mají být slouženy mše svaté.

Zatřetí odkazuji na mše svaté dvacet zlatých. Dále má být sloužen ještě dvanáct mší svatých a pět zlatých má připadnout tomu, kdo mě na smrtelném loži zaopatří svátostmi a poskytne mi duchovní útěchu. I tyto mše svaté má sloužit pater administrátor od sv. Anny. Za zbývajících dvanáct zlatých pak mají být slouženy mše svaté ve farním kostele svatého Jiří, a těchto dvanáct zlatých má potvrdit Jeho Důstojnost pater.

Začtvrté odkazuji chudobinci jeden zlatý.

Zapáté odkazuji svému příbuznému (nebo příteli) Antonu Josefu Amentovi jednu věc (patrně nějakou památku či šperk) a pět zlatých v hotovosti.

Zašesté veškerý svůj ostatní majetek – movitý i nemovitý, vše, co mi náleží – ustanovuji za jmění univerzálního dědice, jímž se stává můj milý Anton Blaß.

To vše jsem nařídila střízlivě, dobrovolně a rozvážně a svou poslední vůli jsem dala potvrdit prostřednictvím mně dobře známého křesťanského přítele Josefa Ignáce (patrně Anglera).

Poslední (velmi vybledlá) doložka na listině dokládá, že toto nařízení a testament byly stvrzeny obvyklým způsobem v radní světnici a opatřeny podpisy, přičemž byl dodržen i potřebný počet svědků. Tak se stalo v září 1781.

Jako dožádaní svědci jsou uvedeni Johann Joseph Mayer a (patrně) Wladislaus; listina je opatřena dvěma červenými pečeťmi.

Podle latinské publikační doložky byla listina veřejně vyhlášena za přítomnosti Antonína, Jana, Jana Jiřího a Josefa Plasse a Josefa Amenta na slavkovské radnici dne 19. srpna 1784, a to purkmistrem a staršími radními.

Na archivní obálce listiny je uveden titulek: „Poslední vůle [Heleny], rozené Blasiové, ovdovělé [...] Josefa Angerla ve Slavkově." Obálka je opatřena dvěma červenými voskovými pečeťmi, bez dalšího textu.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

TESTAMENT HELENY, ROZ. BLASIOVÉ (1781) — město Slavkov / Schlaggenwald (Horní Slavkov)

[Nahoře křížek +; vlevo rytý znak s iniciálami „I·F·"]

Ve jménu nejsvětější Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen!

Ježto jsem já, Helena, rozená Blasiová, ovdovělá [Angerlová?], u sebe uvážila a vzala v potaz, že se již nacházím ve vysokém věku a nemám nyní nic [jistějšího nežli smrt, ale denně ani hodinu?] očekávat, kdy si mě Bůh podle své božské [vůle] [dříve nebo později?] z tohoto [časného?] života povolá; pročež jsem se ještě při dobrém a zdravém rozumu, střízlivě, rozvážně a bez nátlaku [rozhodla]; aby po mém Bohu milém skonání ohledně mé pozůstalosti nevznikly žádné spory a rozepře, tímto zřídit, jak si přeji, aby bylo po mé smrti naloženo s mým od Boha [propůjčeným?] jměním a jak s ním má být naloženo.

[Na okraji: Zaprvé] poroučím svou nejdražší krví Krista Ježíše vykoupenou duši do rukou vše[mohoucího], nej[dobrotivějšího?] [Pána] nebe i země, své [hříšné?] tělo pak [mateřské] zemi.

[Na okraji: Zadruhé] má být mé [zůstavené?] tělo podle křesťansko-katolického obyčeje, a to s celou školou (žactvem), uloženo do země, a při [pohřbu ...] a poté mají být slouženy mše svaté.

[Na okraji: Zatřetí] odkazuji ještě na mše svaté dvacet zlatých. — [Dále?] ještě mší svatých dvanáct, [...] pět zlatých má [se dostat?] tomu, kdo mě na smrtelném loži zaopatří svátostmi svatými a poskytne duchovní útěchu. Také tyto mše svaté má sloužit [...] pater administrátor od sv. Anny [(špitál/kostel)] [...]. Za zbývajících dvanáct zlatých nadto ať jsou mše svaté slouženy ve [farním?] kostele sv. Jiří (St. Georgii), a těch dvanáct zlatých ať potvrdí Jeho Důstojnost [...] pater[?].

[Na okraji: Začtvrté] chudobinci v [...] [Klein?] jeden zlatý.

[Na okraji: Zapáté] svému [příbuznému/příteli?] Antonu Josefu Amentovi [...] jednu [...] Eliáš [...(šperk?)], a pět zlatých [...] hotových peněz.

[Na okraji: Zašesté] veškeré ostatní své [dědičné, movité i nemovité?] jmění, statek a majetek, jenž mi náleží, ustanovuji za univerzálního dědice svého milého Antona [...] Blaße[?].

To vše jsem střízlivě, dobrovolně a rozvážně nařídila a tuto svou poslední vůli [dala podepsat] skrze mně známého [...] křesťanského přítele Josefa Ignáce [Anglera? / ...]. [podpis / ozdobný tah]

[Pravý sloupec, velmi vybledlý — svědecká a platnostní doložka:]
[...] kteréžto nařízení [...] tento testament [...] nemá platit [...] my vždy v dispozici [...] nad [...] ruku držet [...] [jinak patrně?] [...]. Na doklad toho [...] byla dnes v [radní světnici?] obvyklým způsobem [...] připojena [...] k podpisu, avšak počet svědků [...]. [...] proti čemuž jsem se [...] ke své poslední vůli a k [druhé] poslední [přiznala]. Tak se stalo v září 1781.

Johann Joseph May[er?], na jehož požádání [...] / [Wladislaus?] [...] jako dožádaný svědek. [dvě červené pečeti]
Publikováno [...]

[p3, horní řádek — latinská publikační doložka:]
[...] za přítomnosti Antonína, Jana, Jana Jiřího a Josefa Plasse a Josefa Amenta v radnici slavkovské dne 19. srpna [1]784. Purkmistr a starší radní [...].
[Zbytek strany p3 je jen prosvítající zrcadlové písmo z rubu.]

[p4 — archivní obálka / hřbetní nadpis:]
Poslední vůle [...] rozené Blasiové, ovdovělé [...] Josefa [Angerla?] ve Slav[kově].
[Nad tím barevná škála a měřítko „Karte #13", bez textu listiny.]

[p5 — pouze složená obálka se dvěma červenými pečetěmi, bez textu.]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

TESTAMENT DER HELENA, GEB. BLASIN (1781) — Stadt Schlaggenwald / Horní Slavkov

[Am Kopf ein Kreuz +; links ein gestochenes Wappen mit den Initialen "I·F·"]

In Nahmen der allerheiligsten Dreyfaltig:keit, Gott der Vatters, Sohns, und hei:ligen Geistes, amen!

Da ich Helena, gebohrne Blasin, verwitt[i]bte [Angerlin?], mir überleget, und in die Erwägung gezogen: daß ich mich schon in hohen Alter befinde, und nun nichts [gewissers als den Tod, täglich aber die Stund?] nicht zu erwarten habe, wann mich Gott über [kurz oder lang?] nach dessen göttlichen [Willen], die meinige[n], von dem [zeitlichen?] Leben abfordern [wird]; so haben ich mich noch bey guten und gesunden Vernunft, nüchter[n], wohlbedächtlich, und ungezwungen [ent]:schlossen; um, womit nach meinem gottgefäl:ligen Ableben wegen meiner Verlassenschaft [?] keine[n] [Streit]ungen und Zwistigkeit entstehen mögen: [dahin?] zu [verordnen], wie ich es mit meinem mir von Gott [ver]gangenen[?] Vermögen nach meinem Tod will ge:halten haben, und solle gehalten werden.

[Am Rande: Erstlich] empfehle ich meine durch das kostbarste Blut Christi Jesu erlöste Seele in die Hand des all:[mächtigen], höchst[gütigsten?] Himmels und der Erden, meinen [sündhaften?] Leib aber zur [mütterlichen] Erde.

[Am Rande: Zweytens] soll mein [hinterlassener?] Leib nach Christ Katholischen Gebräuch[en], und zwar mit der ganzen Schulen, zur Erden bestättiget, und bey der [Beerdigung? ...] und dann heilige Messen gelesen werden.

[Am Rande: Drittens] verschaffe [ich] noch heilige Messen zwanzig Gulden. — [Ferner?] noch heilige Messen zwölf, [...] fünf Gulden solle [man?] ferners [...] haben, den ich auf dem Sterbbett zu mir, mit dem heiligen Sacramenten zu[ver]sehen, mit einem geistlichen Trost zu ertheilen wird [erbetten?]. Auch dieß heilige Messen soll der [...] Pater administrator des St. Anna [Spitals/Kirche] [...] zu verrichten [übergeben werden]. Für die übrige zwölf Gulden über sollen die heilige Messen in der [Pfarr?]:Kirche St. Georgii gele:sen, und die zwölf Gulden [...] Ihro Ehrwürden [...] Pater[?] bestättiget werden.

[Am Rande: Viertens] dem armen Hauß in [...] [Klein?] ein Gulden.

[Am Rande: Fünftens] meinem [Vetter/Freund?] Anton Joseph Ament [...] eine [...] Elias [Frischlein? / Kleinodie?], und fünf Gulden [...] Geld.

[Am Rande: Sechstens] in all übrigen [erb:]bar meinigen [liegend? und fahrend?], in vor meinem [?]sonderen und meinem Haben, eigenden Haab und Vermögen, ernenne für einen Universal Erb einen[?] meinem lieben Anton [...] Blaß[?].

Dieses alles habe ich nüchter[n], freywillig, und wohl:bedächtlich verordnet, und diesen meinem letzten Willen durch den zu mir bewußter[?] gewesenen [...] christ[lichen] Freund Joseph Ignaz [Angler? / ...] [unterfertigen lassen]. [Namenszug/Schnörkel]

[Rechte Spalte, sehr blaß — Bezeugungs- und Gültigkeitsklausel:]
[...] welche Anordnung [...] dieser Testament [...] nicht gelten [...] wir immer in dispositione [...] über [...] Hand zu halten [...] [ins]:sonst vermuth[lich] [...]. Zur Urkund dessen [...] [mündig?] die [...] in die heutige [Rathsstube?] gewöhnlich [...] nachgesetzt [...] zur Unterschrift, jedoch deren Zeugen die Anzahl [...]. [...] gegen welchen ich zu mir [...] nicht [...], so habe ich mich [zu...] meinem letzten Willen und dem zwey[ten] letzten [bekannt]. So geschehen [im] Sept[ember] 1781.

Johann Joseph May[er?], in dessen requisitus [...] / [Wladislaus?] [...] als Erbetener Zeug. [zwei rote Siegel]
Publicatum [...]

[p3, oberste Zeile — lateinische Publikationsnotiz:]
[...] praesentia Antonii, Joannis, Joannis Georgii et Josephi Plass et Josephi Ament in Curia Schlossenwaldensi die 19 Aug[usti] 784. Bürgermeister und Rathsälteste[...].
[Der übrige Teil von p3 ist nur durchscheinende Spiegelschrift der Rückseite.]

[p4 — Archivumschlag / Dorsalaufschrift:]
Letzter Willen der [...] gebohrnen Blasin verwitt[weten] [...] Josef [Angerl?] in Schl[aggenwald].
[Darüber Farbkeil und Maßstab "Karte #13", kein Textinhalt der Urkunde.]

[p5 — nur gefalteter Umschlag mit zwei roten Wachssiegeln, ohne Text.]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 2390

Jan Antonín Steinmüller, sedlář v Horním Slavkově, činí za přítomnosti Jana Josefa Mayße a Jana Antonína Plaße poslední vůli.

Datace: 20.10.1781

Poslední vůle Johanna Antona Steinmüllera, měšťana a tesařského mistra, sepsaná 20. října 1781 ve Schlaggenwaldu (Slavkově). Steinmüller v ní rozděluje své skromné jmění mezi příbuzné – synovce, neteře i vzdálenější rodinu – odkazuje peníze na zádušní mše, zajišťuje vdovský byt jedné z příbuzných a ustanovuje univerzálním dědicem děti své neteře Franzisky Steinmüllerové, provdané Schneiderové.

Ve jménu Nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého.

Já, Johann Anton Steinmüller, měšťan a tesařský mistr zdejší, jsem uvážil, že ačkoli smrt je každému člověku jistá, není nic nejistějšího než čas a hodina její. Proto jsem se ve zralé úvaze nad svou nynější chorobou, dokud jsem ještě při rozumu a dobrém uvážení, rozhodl ze svobodné a nenucené vůle rozvážně naložit se svým skrovným jměním, které mi Všemohoucí ze své nekonečné dobroty udělil. Abych zabránil všem případným sporům, prohlašuji tímto testamentem podle veškeré právní formy a české právní obřadnosti svou poslední neodvolatelnou vůli, a to takto:

Nejprve poroučím svou ubohou duši Bohu Všemohoucímu ve svatém jménu Ježíše Krista, svého Vykupitele a Spasitele, od něhož jsem ji přijal, do jeho nejsvětější ruky pro zásluhy jeho hořkého utrpení a smrti, aby onoho hříšníka očistil od všeho zlého a postavil jeho podíl před milostivého Otce mezi počet svých vyvolených. Tělo pak ať je uloženo do chladné země, z níž pochází, podle křesťanského katolického obyčeje, jak náleží počestnému měšťanu, se všemi křesťanskými poctami.

č. 1 Poroučím 25 zlatých za sebe a za svůj pohřeb (pravděpodobně i za paní Steinmüllerovou), a dále 5 zlatých na svaté mše, totiž Jejich Důstojnostem pánům:
- panu úřadujícímu duchovnímu 5 zl.,
- panu páteru Schindlerovi 5 zl.,
- panu páteru Utheovi 5 zl.,
- panu páteru z konventu (nejisté) 5 zl.,
- panu páteru křižovníkovi (nejisté) 5 zl.,

které mají být hned po mé smrti odslouženy.

č. 2 K ustanovení dědice tohoto svého testamentu, jeho základu a podstaty, ustanovuji a jmenuji dědicem vlastního syna své sestry, Josefa Kerna z Frauengrünu(?), a odkazuji jemu a jeho dětem 90 zlatých.

č. 3 Jeho bratru Janu Pavlovi Kernovi odkazuji 5 zlatých. Synovi svého bratra, Jiřímu Steinmüllerovi ze Schlaggenwerthu (Ostrova), odkazuji rovněž 5 zlatých, protože mi nezpůsobil nic než hanbu a posměch – ostatní totiž dostal už za mého života.

č. 4 Dvěma synům svého zesnulého bratra Josefa v Meußen(?), Kryštofovi a Antonínovi Seligovi(?), neodkazuji nic, neboť jsem jim už mnoho dal za svého života.

č. 5 Dětem svého zesnulého bratra Štěpána odkazuji rovněž 5 zlatých, protože však nevím, kde se nyní nacházejí. Kdyby však jedno nebo druhé z nich za mého života ke mně přišlo, dám mu ještě více.

č. 6 Dvěma zůstalým dětem Kryštofa Kerna, syna mé zesnulé sestry – z nichž jeden je světským knězem a druhý zvaný patrně Ehrenzeit Kern – odkazuji oběma dohromady 40 zlatých.

č. 7 Dále odkazuji na podporu nových studentů a nových dětí, které se učí řemeslu, i když nejsou příbuzní – přednostně však mají být upřednostněni moji příbuzní, a kdyby se z mé rodiny žádní nenašli, ať to získají i cizí. Jde o 20 zlatých ročního úroku z jistiny 500 zlatých. Z toho 400 zlatých jsem upsal panu Eckerovi(?) proti obligaci spolu s příslušným pozemkem; oněch 100 zlatých je zapsáno soudně u Davida Schmelzera(?) k oné částce 500 zlatých. Z toho přes 40 zlatých se má vyplácet v hotovosti, a je ponecháno na jejich uvážení, zda to chtějí půlročně nebo čtvrtletně přímo od dlužníka. Také ze stovkové zahradní budovy, kterou nyní má tesařský mistr Ebel, se má ročně vyplácet 10 zlatých, dokud nebude celá hlavní suma zcela splacena – což je již vrchnostenskému důchodnímu komorníkovi jakožto jejímu měšťanu známo.

Mistru Leonhardu Ebelovi(?) a Janu Kübelovi(?) [souvislost nejasná] – dále odkazuji jí (patrně paní Steinmüllerové) k jejímu vdovskému sídlu svůj zadní obytný domek, dokud bude živa, aby v něm bydlela bezplatně, a to i s kuchyňkou, v níž je soška Jezulátka, a s malou schránkou na uschování věcí spolu s horní komodou. Také veškerý cín, který se v domku nachází, ať zůstane v jejím užívání až do její smrti. Poté ať domek se vším příslušenstvím opět připadne mému bratru (či švagru) Heinrichu Schneiderovi. Co je jinak její vlastní, o tom může za svého života sama nebo její dědicové rozhodnout, ale po její smrti to podle ženitební smlouvy připadne Steinmüllerovským dědicům.

A poněvadž je na mém zeti, aby podle tohoto testamentu ustanovil a potvrdil univerzálního dědice, ustanovuji vlastní zůstalou dceru svého zesnulého bratra ze Schlaggenwerthu, Franzisku Steinmüllerovou ze Schlaggenwerthu – nyní provdanou ve Schlaggenwerthu za Heinricha Schneidera – a její děti, každému podle přání a milosti.

Rodiče ať jsou zaopatřeni z mého dědictví a jmění a mohou z něho žít; připadající úrok ať rodiče užívají, dokud nebudou děti Franzisky Schneiderové vybaveny věnem, aby se dětem nestala žádná křivda.

Až budou děti zletilé, ať se jim vše odevzdá podle inventáře jako mým univerzálním dědicům.

Za své univerzální dědice tedy tímto testamentem potvrzuji, nařizuji a odkazuji dětem rovným dílem celé své skrovné jmění, movité i nemovité, hotové i nepohyblivé, nic z toho nevyjímaje, ať má jakékoli jméno a jakoukoli hodnotu – v naději, že po mé smrti budou na mou ubohou duši pamětlivi ve svém životě i po mé smrti.

č. 13 Kdyby snad tato má poslední vůle byla z důvodu nějakého sporu napadena, [zbytek ustanovení je nečitelný].

č. 14 Nakonec si vyhrazuji podle svého práva uložit tuto poslední vůli u ctihodného magistrátu ve Schlaggenwaldu a nechat ji tam potvrdit. Prohlášeno dne 20. října roku 1781.

Svědci:
Johann Josef(?) Maaß, jako dožádaný svědek [znak]
Johann Anton Herz(?), jako dožádaný svědek [pečeť]

Publikováno při projednání testamentu za přítomnosti Christiana Heinricha Schneidera, [funkce nejasná] v obci Schlaggenwald, dne [nečitelné].

Rubová strana / poznámky: vlastní rukou psáno [...] dne 20. října 1781. — Testament od [...] — č. 9

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Ve jménu Nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého.

Poněvadž já, Johann Anton Steinmüller, měšťan a tesařský mistr zdejší, [uvážil jsem,] že ačkoli smrt je každému člověku jistá, není nic nejistějšího než čas a hodina její, uvážil jsem tedy ve zralejší úvaze své nynější chorosti, dokud jsem ještě při rozumu a dobrém uvážení, ze svobodné, nenucené vůle rozvážně o svém skrovném jmění, které mi Všemohoucí ze své nekonečné dobroty udělil, a k odvrácení všech případných sporů svou poslední neodvolatelnou vůli tímto testamentem podle veškeré právní formy a české právní obřadnosti prohlásit a mít za platnou, a to takto:

Nejprve poroučím svou ubohou duši Bohu Všemohoucímu ve svatém jménu Ježíše Krista, svého Vykupitele a Spasitele, od něhož jsem ji přijal, do jeho nejsvětější ruky pro zásluhy jeho hořkého utrpení a smrti, ode všeho zlého [...], aby onoho hříšníka očistil a postavil jeho podíl [před] milostivého Otce mezi počet svých vyvolených; tělo pak do chladné země, z níž pochází, podle křesťanského katolického obyčeje uložit, jak náleží počestnému měšťanu, se všemi křesťanskými poctami.

č. 1: Poroučím 25 zl. za sebe a za svůj [pohřeb / za paní Steinmüllerovou] též 5 zl. na svaté mše, totiž Jejich Důstojnostem pánům: [P.] úřadujícímu 5 zl., panu páteru Schindlerovi 5 zl., panu páteru Utheovi 5 zl., panu páteru [z konventu?] 5 zl., panu páteru [křižovníkovi?] 5 zl., které mají být hned po mé smrti odslouženy.

č. 2: K ustanovení dědice tohoto svého testamentu, jeho základu a podstaty, ustanovuji a jmenuji dědicem vlastního syna své sestry, Josefa Kerna z [Frauengrünu?], odkazuji jemu a jeho dětem - - - - - - - - - - 90 zl.

č. 3: Jemu Janu Pavlovi Kernovi, bratru Josefa Kerna, odkazuji - - - 5 zl.
[Protože] mi nezpůsobil nic než hanbu a posměch, synovi svého bratra Jiřímu Steinmüllerovi ze [Schlaggenwerthu (Ostrova)] odkazuji - - - - - - - - - 5 zl.; ostatní dostal za mého života.

č. 4: Svého zesnulého bratra Josefa v [Meußen?] dvěma synům Kryštofovi a Antonínovi [Seligovi?] neodkazuji nic, dal jsem jim už mnoho za svého života.

č. 5: Dětem svého zesnulého bratra [Štěpána], protože však nevím, kde jsou, odkazuji rovněž - - - - - - - 5 zl.; kdyby však jedno nebo druhé z nich za mého života ke mně přišlo, dám mu už více.

č. 6: Dvěma zůstalým dětem Kryštofa Kerna, syna mé zesnulé sestry, z nichž jeden je světským knězem a druhý [Ehrenzeit?] Kern, oběma 40 zl.

č. 7: Rovněž odkazuji pro nové studenty a pro nové děti, které [nejsou] příbuzní, jen aby se učily řemeslu, ovšem [přednostně] pro mé příbuzné; kdyby se z mé rodiny žádní příbuzní nenašli, ať to získají i cizí, totiž 20 zl. ročního úroku z jistiny 500 zl. 400 zl. jsem upsal panu [Eckerovi?] proti [obligaci], [spolu s] příležitostí [půdy?]; oněch 100 zl. je [zapsáno] u [Davida Schmelzera?], soudně z jeho [...] k oněm 500 zl.; z toho oněch přes 40 zl. v hotovosti nebo [poctě] vydat, a [je ponecháno] na jejich libosti, zda to chce půlročně nebo čtvrtletně od něho samého; také ze stovkové [zahradní] budovy, kterou nyní má tesařský mistr [Ebel], dostane [...] ročně 10 zl., dokud nebude celá hlavní suma zcela splacena a zaplacena, což je [panu] důchodnímu komorníkovi [vrchnosti] již vědomo, jako jejímu měšťanu.

Mistr Leonhard [Ebel?] a Jan [Kübel?] — [dále] odkazuji jí k jejímu vdovskému sídlu svůj zadní obytný domek, dokud [ona] živa bude, aby v něm bezplatně bydlela, a to i s [kuchyňkou], v níž je Jezulátko, a malou schránkou na uschování spolu s [horní] komodou; také všechen cín, který se v ní nachází, ať zůstane v [jejím užívání] až do její smrti; poté ať domek se vším mým [opět] připadne [mému bratru/švagru] Heinrichu Schneiderovi; co je její, ať za jejího života od ní nebo jejích dědiců je odkázáno, až po její smrti [...] z ženitební smlouvy Steinmüllerovským [dědicům].

A poněvadž [zeť] mého testamentu [náleží] ustanovit a potvrdit univerzálního dědice, ustanovuji [...] vlastní zůstalou dceru svého zesnulého bratra ze [Schlaggenwerthu], Franzisku Steinmüllerovou ze [Schlaggenwerthu], nyní však provdanou ve Schlaggenwerthu za Heinricha Schneidera, [a jejím] dětem, každému tolik [přání], tolik [milosti].

Rodiče ať jsou [zaopatřeni] mým dědictvím a jměním a k [obživě]; a připadající úrok ať rodiče užívají, dokud nebudou děti Franzisky Schneiderové [vybaveny věnem], aby se dětem nestala žádná křivda.

[Až] budou děti zletilé, ať se vše dětem odevzdá podle inventáře, [~~testier~~] k mému univerzálnímu dědici.

Za svého univerzálního dědice tedy potvrzuji [tímto] testamentem a nařizuji a odkazuji dětem rovným dílem své skrovné jmění, movité i nemovité, hotové i nepohnutelné, nic z toho nevyjímaje, ať má jakékoli jméno, tolik [jednoduché] mince, tolik [liber], v naději, že po mé smrti budou na mou ubohou duši [poslušně] pamatovat, pamětlivy [ve svém] životě i po mé smrti.

[Pravý sloupec:]
č. 13: [Kdyby] tato má poslední [vůle] [z důvodu?] jednoho či druhého [sporu] byl testament [napaden] [měl být] [...].

č. 14: [Konečně] [si vyhrazuji?] podle svého [právního] podílu tuto poslední vůli [...] u svého slovutného ctihodného magistrátu ve Schlaggenwaldu tuto svou [vůli] uložit a [...] [prohlášeno] dne 20. října roku 178[1].

[Svědci / podpisy:]
Johann [Josef?] Maaß, jako dožádaný svědek [značka]
Johann Anton [Herz?], jako dožádaný svědek [pečeť]

Publikováno při testamentu [...] Christian Heinrich Schneider, [...] purkmistr(?) města Schlaggenwald dne [...]

[Rubová strana / dorsální poznámky:] [Vlastní] [rukou] [psáno] [...] k [...] 20. října 78[1]. — Testament [od] [...] — č. 9

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

In Namen der Allerheiligsten, und unzertheilten Dreifaltigkeit Gott Vater, Sohn, und heiliger Geist.

Demnach Ich Johann Anton Steinmüller, Bürger und Zimmermeister allhier, [obwohl?] mir zwar [nichts gewiss]er, als die Zeit und Stund desselben [Todes] sey, [gewiss] ist, aber nichts ungewisser, als die Zeit und Stund desselben sey, also habe in reiferer Betracht meiner fürwaltenden Ungesundheit, da ich noch bey zu meiner Vernunfft, und gutem Verstand bin, aus freyem ungezwungenen Willen wohlbedächtlich überleget mein weniges Vermögen, welches mir der Allmächtige aus seiner unendlichen Güte bescheret hat, und wo ich [zukünftigen?] Dienst verstattet, und zur Verhütung aller beyzügliche Streitigkeiten meinen letzten unwiderruflichen Willen durch dieses Testament unter aller Rechts-form, und böhmischen Rechts-Zierlichkeit erclären und gehalten wissen wollen und zwar

Erstlich beoehle ich meine arme Seel Gott dem Allmächtigen in der heiligen Namen Jesu Christi meines Erlösers und Seligmachers, von [welchem] ich solches empfangen hab in seiner allerheiligsten Hand durch [die verdienst]lichen Verdiensten seines bittern Leiden und Sterben, von allem [Übel] und [ge]licher Ehrbrüchlichkeit, ob sich [derselbe] Sünder [reinigen], und [seinen Theil] gnaden Vater unter die Zahl seiner Auserwählten vorstellen wolle, den Leib aber [in] der kühlen Erden, von welcher er herkommen ist, solchem Christlichen [Catholischen] Gebrauch nach zur Erden zu bestätigen, wie es einem ehrlichen [Bürger] gebühret mit allen Christlichen Ehren [zu] Vatern.

No. 1: beoehle ich, deß 25 fl für mich, und vor mein [jährig ehrbahr Leichen?] [Steinmüllerin] auch 5 fl heilige Messen, also zwar Ihro Hochwürdige Herrn [P.] Amtend 5 fl:, Hr: Pater Schindler 5 fl:, Hr: Pater Utheus 5 fl:, Hr: Pa[ter] [Convent?] 5 fl:, Hr: Pater [Kreuzherren?] 5 fl:, welche allsogleich nach [meinem Tod] sollen gelesen werden.

No. 2: Zur Erbeinsetzung meines jeden Testament, und Fundament, und [Grund?] [ist] es also, [ihn] zwar zu erben einsetzen und benenne meiner [Schwe]st[er] leiblichen Sohn Joseph Kern von [Frauengrün?], vermache ich ihm und sei[nen] Kindern - - - - - - - - - - - - - - - - 90 fl:

No. 3: Ihm Johann Paul Kern des Joseph Kern seinem Bruder vermache ich - - - 5 fl:
[weil?] er mir nichts als [Schand] und [Spott] zugezogen hat, meines Bruders Sohn Georg Steinmüller von [Schlaggenwerth] vermache ich - - - - - - - - - 5 fl:, übrigen hat er bey meinen Lebzeiten bekommen.

No. 4: Meines seligen Bruders Joseph in [Meußen?] seinen zwey Söhnen Chri[stoph] und Anton [Selig?] da vermache ich nichts, hab ihnen schon vieles gegeben [in] meinen Lebzeiten.

No. 5: Meines seligen Bruders [Stephan] seinen Kindern aber, weil ich nicht weiß, wo sie [sind], [seind] vermache ich auch einnehmen - - - - - - - 5 fl:, sollte aber eines oder das andere bey meinen Lebzeiten zu mir kommen, so will ich ihnen schon mehreres geben.

No. 6: Meiner seligen Schwester Sohn Christoph Kern hinterlassenen zwey Kindern, davon einer [Weiß]-Priester, und der andere [Ehrenzeit?] [Kern], beiden 40 fl:

No. 7: Auch vermache ich für die neue Studenten, und für die neue Kinder die nicht[?] [Freund] sind nur Profession zu lernen, [freylich] für meine Freund, sollten sich von meiner Familie keine Freund befinden, sollen es [auch] fremde erwerben, [wünschen?] Erben, nämlich 20 fl: jährlich Interesse vom Capital er: - - 500 fl:, 400 fl: habe ich dem Hr: [Ecker?] verschr[ieben] gegen [einer? Obereck-] [Obligation], [nebst] jeder gelegen[heit] [Böden], das 100 fl: bey [dem?] [David Schmelzer?] ge[schrieben] [gerichtlich] von seinem [dazu] die 500 fl:, [das] über 40 fl: in [barem] Geld oder [Ehrung?] überreichen, und [halt] in ihrem belieben, ob sie es halbjährig oder Quartaliter von ihm selber will, auch aus dem hunderti[gen] gehe [Garten]-Gebäude[?], welches jetzt der Zimmermeister [Ebel] hat, bekommt der [...] jährlich 10 fl: bis die [Haupt]-Summa gänzlich abgezielet, und bezahlet ist, welches [im?] [Herrn?] [Erbzins]-Kämmerer der [Herrschaft] [Bericht?] schon [wissentlich] ist, als Ihr [Bürger].

Meister Leonhard [Ebel?], und der Johann [Kübel?] [dann] vermache ich ihr zu ihrem Wittibsitz mein Hinteres Wohnhäusl so lange als [sie] lebet, daß Sie unentgeltlich [darinnen] wohnen, und soll das [selbe] mit dem [Küchl] worin das Jesu Kindl, und ein kleines Verwahrungs-Kastl nebst dem [obern] Comothbethen, auch soll alles [Zinn], welches darinnen befindet in [Ihrer Ver]bleiben bis nach ihrem Tod, [darnach] soll das Häusl mit allen dem meinen [wieder] [meinem Bruder] Heinrich Schneider gehören, was das Ihrige ist soll bey ihrem Lebzei[ten] von ihr sein [oder ihren Erben] vermacht werden, bis nach ihrem Tod [selbst] solches zu[...] aus Heyrats-Contract dem Steinmüllerischen [Erben?].

Und da der [Schwieger]sohn meinen jeden Testaments [derenmach] beruehet, einen universal-Erben einzusetzen, und zu bestättigen, also ich auch [bruder] meines seligen Bruders von [Schlaggenwerth] leiblich hinterlassenen Tochter Franziska Stein= müllerin von [Schlaggenwerth], aber jetzt verheirathet in Schlaggenwerth mit Hein= rich Schneider, [meinen ganzen?] Kindern einem jeden so viel [Wunsch], so viel [Gnad].

Die Eltern sollen mit meinem Erb und Vermögen [gehalten], und zu welchem [Le]= ben, und das [gefallende] Interesse sollen die Eltern zugenießen haben, bis die Kin= der Franziska Schneiderin [ausgesteuert] werden, [damit] den Kindern kein Leid wieder [geschehen] möchte.

[Wenn] die Kinder Majoren sind, so soll alles den Kindern übergeben werden, nach dem Inventario, [~~testier~~] zu meinem universal-Erben

Zu meinem universal-Erben so bestättige [dieses] [Testier], und ordne, und ver= testier, und [zehnte] denen Kindern zu gleichen Theilen mein wüniges Vermögen, liegend und fahrend, baar, und unbeweglich, nichts davon ausgenommen, wie es Namen haben mag, so viel [einacher] Münz so viel [Pfund], der Hoffnung, daß Sie nach meinen Tod meiner armen Seel [dienstlich] ingedenk sein werden gedächtig in [ihrem] Leben, also auch nach meinem Tod.

[Rechte Spalte:]
No. 13: [Wann] dieser mein letzter [Wille] [darum?] einer oder anderer [Streit] Testament [angezogen] werden [sollte?] einer Gelben [...] hene und [mag].

No. 14: [Schließlich] hebe unter [diesem?] meinem [Rechts]theil zur [...] diesen letzten Willen zu [...] nach meinem Wohl Löbl. Magistrat Schlaggenw[ald?] diesen meinen [...] niederlegen zu lassen, und den [...] [erklärt] den 20 Octobris Ao 178[1].

[Zeugen / Unterschriften:]
Johann [Joseph?] Maaß, in Festen requisitus [Zeichen]
Johann Anton [Herz?], im Festen requisitus [Siegel]

Publicatum bei Testamentum [...] Christian Henrici Schneider, Joannis [...] mont. Civitatis Schlaggenwald de [...]

[Rückseite / Dorsalvermerke:] [Ipsius] [manu] [scriptum] [...] ad [...] 20 8bris 78[1]. — Testament [von] [...] — N. 9

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 2391

Manželé Jan Adam a Marie Alžběta Franzovi z Horního Slavkova potvrzují, že si vypůjčili z peněz kostela svaté Anny v Horním Slavkově 60 zlatých rýnských.

Datace: 07.12.1781

Dlužní úpis z 7. prosince 1781, kterým si manželé Schödlovi z Horního Slavkova půjčili 60 zlatých z pokladny kostela sv. Anny a zavázali se je úročit a splácet, přičemž jako zástavu vložili svůj dům a zahradu ve městě. O tři dny později zápis o vložení úpisu do městské knihy dluhů, doplněný pozdějšími archivními poznámkami na zadní straně listiny.

Dlužní úpis (obligace) — Horní Slavkov, 7. prosince 1781

My, níže podepsaní manželé, tímto prohlašujeme, že nám bylo s náležitým schválením a na naši žádost, kvůli naší zvláštní potřebě, půjčeno z peněz zdejší kostelní pokladny sv. Anny šedesát zlatých (60 zl.) v hotovosti, a to v drobných, dobrých a běžně platných mincích. Tímto zároveň řádně potvrzujeme, že jsme uvedenou jistinu skutečně přijali.

Zavázali jsme se ji každoročně úročit čtyřmi procenty a celou částku po předchozí půlroční výpovědi opět v hotovosti vrátit.

Pro co nejlepší zajištění ctihodného kostela jsme mu jako skutečnou a zvláštní hypotéku zapsali svůj domek na roční robotu (tzv. Tagwerk-Haus), koupený dříve od Franka Hoytta [?], který stojí v obci mezi domy pana Ignáce Schödla a Johanna Schweigera, a k němu i zahradu za domem při městě.

Zavazujeme se, že pokud bychom byli v prodlení se splácením jistiny nebo úroků, strpíme na této zástavě podle královských novel a nařízení [?] takzvanou reálnou exekuci, a proto se výslovně vzdáváme veškerých právních výhod, výsad, odkladů a jiných královských úlev, na které bychom se jinak mohli odvolávat. Souhlasíme také s tím, že tento úpis může být se svolením ctihodného magistrátu zapsán do městských knih.

Na potvrzení toho byl úpis takto sepsán a opatřen přiloženou pečetí.

Stalo se v Horním Slavkově dne 7. prosince 1781.

(červená pečeť)
Johann Adam Franz Schödl [?]
Maria Alžběta Franzová Schödlová [?]

Záznam magistrátu o vložení do městských knih

Se svolením magistrátní rady byl tento úpis vložen do zdejší městské (soudní) knihy dluhů, na list 508, na rubovou stranu atd. Stalo se v Horním Slavkově dne 10. prosince 1781.

(pečeť) Purkmistr, rychtář a rada zdejší

Zadní strana listiny – archivní a hřbetní záznamy

Na zadní straně listiny se dochovaly tyto pozdější poznámky a signatury:

- Č. 52, rok 65 (přeškrtnuto)
- Obligace měšťana a mistra kloboučnického Johanna Adama Franze na jistinu 60 zlatých, kterou mu půjčila kostelní pokladna sv. Anny (dále následuje přeškrtnutý dodatek „a 100…“)
- Č. 56
- Zapsáno do knihy obligací, list 508, rubová strana, Reg[?]
- Č. 99 (přeškrtnuto) … a další přeškrtnuté signatury … T. N. 24 [?]

Tyto poznámky ukazují, že úpis byl v průběhu let evidován pod různými čísly a knihami – jde o běžnou archivní praxi přeznačování dokumentů při reorganizacích písemností.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

DLUŽNÍ ÚPIS (OBLIGACE) — Horní Slavkov (Schlaggenwald), 7. prosince 1781

[Přední strana, text dlužního úpisu:]

My oba níže podepsaní manželé tímto vyznáváme, že nám bylo s náležitým schválením k naší zvláštní potřebě na naši žádost z peněz zdejší pokladny kostela sv. Anny půjčeno hotově jistina 60 zl., totiž šedesát zlatých, v drobné jakož i dobré a běžné minci; a jako nyní tímto řádně potvrzujeme správné přijetí zmíněné jistiny, tak jsme slíbili ji každoročně úročit 4 procenty a řečenou částku po předchozí půlroční výpovědi opět v hotovosti vrátit. Rovněž pro nejlepší zajištění onoho ctihodného domu Božího jsme témuž jako reálnou a zvláštní hypotéku tímto zapsali svůj domek na roční robotu [Tagwerk], koupený však od Franka Hoytta [?], stojící při obecním městě mezi domy pana Ignáce Schödla a Johanna Schweigera, jakož i zahradu za domem při městě; s tím, že pokud bychom byli v prodlení s placením jistiny nebo úroku, chceme na sebe strpět podle obsahu královských novel a deklarací [?] reálnou exekuci na hypotéku, a tudíž se zříkáme všech právních dobrodiní, privilegií, moratorií a jiných královských odkladů, a jsme srozuměni s tím, že tento úpis smí být se svolením ctihodného magistrátu vtělen do městských knih. K jeho většímu stvrzení se děje toto vyhotovení a zde přitištěná pečeť.

Stalo se v Horním Slavkově dne 7. prosince 1781.

[červená pečeť] Johann Adam Franz Schödl [?]
Maria Alžběta Franzová Schödlová [?]

[Registrační doložka magistrátu:]
Se svolením magistrátní rady bylo vtěleno do zdejší městské (soudní) knihy dluhů, fol. 508, str. rub atd. Horní Slavkov, dne 10. dne měsíce prosince 1781.
[pečeť] Purkmistr, rychtář a rada zdejší

[Zadní strana / hřbetní záznam:]
Č. 52, roku 65 [přeškrtnuto]
Obligace měšťana, mistra kloboučnického Johanna Adama Franze, na jistinu 60 zl. jemu půjčenou z peněz pokladny kostela sv. Anny [a 100 … přeškrtnuto]
Č. 56.
Vloženo do knihy obligací, fol. 508, str. rub, Reg[?]
Č. 99 [přeškrtnuto] … [další přeškrtnuté signatury] … T. N. 24 [?]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

OBLIGATION — Schlaggenwald (Horní Slavkov), 7. December 1781

[Vorderseite, Text der Schuldverschreibung:]

Wir Ends unterschriebene beyde Ehe-leüthe bekennen hiermit, daß uns mit gehöriger ratification zu unserer besonderen Nothdurfft auf unser ansuchen von der[en] hiesigen St: Anna Kirchen cassa geldern ein Capital zu 60 fl: nemben Sechzig gulden, klein[e] neb[st] gut und gangbaren Münz Sorten baar dargeliehen worden; Gleichwie nun wir den richtigen Empfang gedacht[en] Capitals auch recht hiermit bestättigen, uns sodann alljähr[lich] à 4 pro Cento zu deren solche alljähr[igen] [zu ver]interessiren, dann daßelbe nach ehe[nder] beschehener obiges [?] halb-jährigen Aufkündigung an [wi]edrum baaren zurück zu Zahlen versprochen; Als auch zu bester Versicherung des löbl[ichen] Gottes hauses demselben zu einer real und special hypothec [unser] Tagwerks häu-sen aber Frank Hoytt [?] erkauft, an gemein[er] Stadt zwischen H[errn] Ignatz Schödl und Johann Schweiger häusern gelegen, dann deren garthen hinter dem haus an der Statt, hiermit verschriben, das, falls mit Bezahlung des Capitals oder interesse gesäumnet werden solte, wir uns die hypothec nach Inhalt der König[lichen] Novell[en]: Declarat[ionen]: [?] die real Execution zu dulten wollen, und sohin renunciren dahero aller Rechts-Wohlthaten, privilegien, moratorien und sonstigen Königlichen Indults, und sind zu frieden, daß gegenwärtige obligation mit bewilligung eines Löbl[ichen] Magistrats in die Stadt bücher einverleibt werden kann. Zu dessen [mehrern] verstättigung [beschieht] dessen [Aus]fertigung und hiebei gedrucktes Petschaft.

So geschehen Schlaggenwald den 7 Xbr[is] [7. December] 781.

[rotes Siegel] Johann Adam Franz Schödl [?]
Mariä Elisabetha Franzin Schödlin [?]

[Registrierungsvermerk des Magistrats:]
Ist mit Magistratsräthlicher bewilligung in das hiesige Stadt gschaffts [Gerichts-] Schulden buch fol. 508. pag. versa etc: einverleibt worden. Schlaggenwald den 10 Monaths[tag] Xbr[is] [10. December] 781.
[Siegel] Bürgermeister, Richter, und Rath alda

[Rückseite / Dorsalvermerk:]
N: 52. Ao: 65 [durchgestrichen]
Obligation des bürgerl[ichen] Hutmacher meisters Johann Adam Franz über ein ihme von deren St: Anna Kirchen cassa geldern vorgeliehenes Capital zu 60 fl [et 100 … durchgestrichen]
N: 56.
Ingross[iert]: lib[ro] oblig[ationum] ad fol. 508. pag. vers[a]: Reg[?]
N: 99 [durchgestrichen] … [weitere durchgestrichene Signaturen] … T. N. 24 [?]

Zobrazit originál na Porta fontium →