Rok 1774 v kronice

Přepisy a překlady historických dokumentů jsou pořízené s pomocí umělé inteligence a mohou obsahovat chyby ve čtení starého rukopisu. Původní znění bývá u zápisu dostupné v rozbalovací části „původní přepis", případně přímo u uvedeného pramene; narazíte-li na nepřesnost, budeme rádi za upozornění.

1774
Městská kronika 1836–1847 · Carl Pschanagl (přepis a překlad 2026) zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Obnova zpěvní kaple Na vršku

Stránka popisuje rok 1774, kdy byla přestavěna Hüberská zpěvní kaple zasvěcená svatým Filipovi a Jakubovi u Hutního dolu, přičemž svou podobu z této přestavby si udržela až do roku 1836. Zároveň se tehdy zdokonalovalo hutní dílo, zejména strojní zařízení a odvod vody.

Roku 1774 byla Hüberská zpěvní kaple, zasvěcená svatým apoštolům Filipovi a Jakubovi a stojící uvnitř Hutního dolu, stržena a znovu vystavěna. V podobě, kterou tehdy získala, stála ještě roku 1836.

V té době se zároveň zdokonalovalo hutní dílo — budovaly se tyčové strojní soustavy, žlaby na odvod cizí vody a zlepšovaly se stoupy.

Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)

Roku 1774 byla Hüberská zpěvní kaple zasvěcená svatým apoštolům Filipovi a Jakubovi (uvnitř Hutního dolu) stržena a znovu vystavěna v podobě, v jaké stála ještě roku 1836. V té době se zdokonalovalo hutní dílo — budovaly se tyčové strojní soustavy, žlaby na odvod cizí vody a zlepšovaly stoupy.

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 2330

Manželé Jan a Anna Marie Schloßerbauerovi z Horního Slavkova potvrzují, že si vypůjčili z peněz Mariánského těžařstva v Horním Slavkově 100 zlatých rýnských.

Datace: 12.04.1774

Obligace (dlužní úpis) manželů Johanna a Anny Marie Schloßbauerových ze Slavkova z 12. dubna 1774: půjčili si od mariánské (hornické) pokladny 100 zlatých s úrokem 4 % ročně, zajištěno pozemkem („tagwerk" pole v místě zvaném [Kargbleß?]). Dluh byl 18. dubna 1774 zapsán do zdejší městské knihy dluhů; na rubu je pozdější poznámka o vztahu k Jindřichovicím a částce 66 zl. 44 kr.

Přední strana – hlavní text

My, níže podepsaní manželé, tímto přiznáváme, že nám bylo se schválením vysoce a slavně ctihodné vrchnosti ponecháno v rukou, cestou takzvané novace, sto zlatých z nejmilostivějších mariánských pokladních peněz. Slovy: jedno sto zlatých rýnských.

K tomuto dluhu se hlásíme jako dlužníci a zavazujeme se:

- kapitál každoročně úročit čtyřmi zlatými ze sta, tedy 4 %,
- po řádně dohodnuté oboustranné půlroční výpovědi kapitál opět vrátit (patrně věřiteli).

Dále ve prospěch slavného mariánského těžařstva, k zajištění tohoto dluhu, zapisujeme jako reálnou a zvláštní hypotéku jedno tažné pole (tzv. „tagwerk") v místě zvaném patrně Kargbleß, sousedící s pozemky Andrease Ritta (?), dále patrně Böhma a Johanna Adama Frantze Lainiga.

Zavazujeme se, že pokud bychom se zpozdili se splácením kapitálu nebo úroků, podrobíme se s touto hypotékou reálné exekuci podle příslušné císařské deklarativní novely.

Rovněž se vzdáváme všech případných právních výhod (dobrodiní), aby tato obligace mohla být se svolením slavného magistrátu zapsána do zdejší městské knihy dluhů (obligací). Na potvrzení toho připojujeme své podpisy.

Slavkov (Schlaggenwald), dne 12. dubna 1774.

[pečeť] Johann Schloßbauer, dlužník
Anna Maria Schloßbauerová

Se souhlasem slovutného magistrátu bylo toto vloženo (intabulováno) do zdejší městské knihy dluhů na fol. 415, dne 18. dubna 1774.

Purkmistr, rychtář a rada tamtéž.

Rubová strana – dorsální záznam

Poznámka na rubu listiny

Tužkou psaná pozdější poznámka: Jindřichovice (Heinrichsgrün) — obligace k [?] — 66 zl. 44 kr. (?)

Obligace č. 24/23 manželů Johanna Schloßbauerových na kapitál 100 zlatých, který jim byl z mariánského těžařstva, ze zdejších pokladních peněz, ponechán v rukou cestou novace.

Intabulováno v knize obligací na fol. 415. [paraf] Sperat 74(?) — Land fol. 65(?)

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[Přední strana / hlavní text:]

My níže podepsaní oba manželé tímto přiznáváme, že nám bylo s vysoce a slavně ctihodným vrchnostenským schválením (ratifikací) z nejmilostivějších mariánských pokladních peněz ponecháno v rukou cestou novace (per novationem) kapitál ve výši 100 zlatých, slovy jedno sto zlatých; kterýžto dluh my jakožto dlužníci (debitores) uznáváme a zavazujeme se tento kapitál každoročně úročit čtyřmi ze sta (4 %), a dále jej po řádně provedené oboustranné [smluvené?] půlroční výpovědi opět [věřiteli?] splatit; jakož i ve prospěch slavného mariánského [těžařstva?] k jeho zajištění tímto zapisujeme (upisujeme) jakožto reálnou a zvláštní hypotéku jedno tažné pole (jeden „tagwerk") v [Kargbleß?], sousedící s [pozemky] Andrease [Ritta?] [pak?] [Böhma?] a Johanna Adama Frantze Lainiga, a to s tím, že pokud by došlo k prodlení se splácením kapitálu nebo úroků, chceme se s touto hypotékou podrobit reálné exekuci podle císařské deklarativní novely (Novell: Declarat: Ff [jj?]); a jsme také se vzdáním se všech právních dobrodiní (cum renunciatione omnium juris beneficiorum) srozuměni s tím, aby tato obligace mohla být se svolením slavného magistrátu vtělena do zdejší městské knihy obligací. K většímu potvrzení toho následuje vyhotovení (podpisy).

Slavkov (Schlaggenwald), dne 12. dubna 1774.

[pečeť] Johann Schloßbauer, dlužník
Anna Maria Schloßbauerová.

Se souhlasem slovutného magistrátu vloženo (intabulováno) do zdejší městské knihy dluhů na fol. 415, dne 18. dubna 1774.
Purkmistr, rychtář a rada tamtéž.

[Rubová strana / dorsální záznam:]
[tužkou:] Jindřichovice (Heinrichsgrün) — obligace k [?] — 66 zl. - 44 kr.[?]

Obligace č. 24/23 [manželů] Johanna Schloßbauera na kapitál ve výši 100 zlatých, jenž jim byl z [vrchnostenského?] mariánského těžařstva, ze zdejších pokladních peněz, ponechán v rukou cestou novace. — Intabulováno v knize obligací na fol. 415. [paraf] Sperat 74[?] — [?] Land Fol: 65[?]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Vorderseite / Haupttext:]

Wir Endes unterschriebene beede Eheleute bekennen hiermit, daß uns mit hoch- und wohllöbl. Obrigkeitlicher ratification von deren allergnädig: Marianischen cassa-geldern Ein Capital pr 100 fl. sagen Ein hundert gulden per novationem in Handen gelaßen worden; [als?] wir Debitores dieser Schuld bekennen, und solches Capital alljähr: à 4 pro Cento zu verinteressiren, dann solches nach beschehener beyderseits [festbeschriebenen?] halbjährigen aufkündigung an [wiederum?] dem [Erbling?] zurück zu zahlen [versprochen?]; Wie auch der löbl: Marianischen [Gewerbschaft?] zu deßelben besten [verschreibung?] zu einer real und special hypothec Ein tagwerk feld in der [Kargbleß?] von Andreas [Ritt?] [dann?] [Böhm?] und Johann Adam Frantz Lainig zu legen hiermit verschreiben, daß, [falls?] mit bezahlung des Capitals oder interesse gesäumet werden [solte?], wir mit der hypothec nach einer [laut?] der k. Novell: Declarat: Ff [jj?] in real execution verfüllen wollen; und seind auch cum renunciatione omnium Juris beneficiorum [dahin?], womit gegenwärtige Obligation mit bewilligung [einer?] löbl: Magistrats in das hiesige Stadt-Obligation-buch einverleibt werden könne. Zu dessen mehrerer bestättigung ist deren fertigung.

Schlaggenwald d. 12 April 774.

[L.S.] Johann Schloßbauer, Schuldner
Anna Maria Schloßbauerin.

Consentiente Inclyto Magistratu ingrossirt in hiesig Stand-Schuldenbuch fol. 415. den 18 April 774.
Bürger Meister, Richter und Rath allda.

[Rückseite / Dorsalvermerk:]
[Bleistift:] Heinrichsgrün — Obligation zu[m] Obb.[?] — 66 fl. - 44 x[?]

Obligation No. 24/23 des Johann Schloßbauern [Eheleute?] über von ihnen von deren [herrsch:] Marianischen ge[werkschaft], von hiesig cassa-geldern per novationem in Handen gelaßenes Capital zu 100 fl. — Ingross: lib. Obligat. fol. 415. [Paraphe] Sperat 74[?] — [Wo?] Land Fol: 65[?]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 2331

Městský soud v Horním Slavkově prodává Janu Schmidtovi z Horního Slavkova Dietlův dům v Údolí za 90 zlatých.

Datace: 24.04.1774

Kupní smlouva z 24. dubna 1774, kterou zámecký městský soud v Horním Slavkově prodal Johannu Schmidovi dům po Johannu Georgu Dietrichovi za 90 zlatých. Listina podrobně vypočítává dluhy a závazky vázané na dům (daně, strážné, platby řemeslníkům a věřitelům) a jejich postupné splácení v letech 1775–1776.

KUPNÍ SMLOUVA, Horní Slavkov (Schlaggenwald), 24. dubna 1774

Dnešního dne, 24. dubna 1774, byla mezi zdejším zámeckým městským soudem jako prodávajícím na jedné straně a ženichem Johannem Schmidem [?] jako kupujícím na straně druhé sjednána, schválena a uzavřena níže uvedená právně platná kupní smlouva.

Za prvé, výše jmenovaný zámecký městský soud prodává dům Johanna Georga Dietricha, který stojí v [ulici?] mezi Valentinem Müllerem a Barbarou, snoubenkou krejčího [?], a to i s měšťanským právem [řeznickým či pivovarským – nejisté], a se vším právem a příslušenstvím, co je v domě pevně spojeno a přibito, tak jak jej užívali a měli v držení všichni předchozí majitelé. Dům se prodává Johannu Schmidovi, jeho manželce [?], dědicům a nástupcům za kupní částku 90 zlatých, kterou má kupující podle podmínek smlouvy zpočátku složit.

Na Johanna Schmida se dále na účet domu (k tíži kupní ceny) připisují tyto dluhy a povinnosti, které na domě vázly:

- daň (R. Steuer) — 1 zlatý
- staré strážné (Wachtgelder) — 12 zlatých [xr?]
- u kostela sv. Anny bylo do knih převzato [?] — [částka nečitelná]
- Christophu [Fischerovi] již zaplaceno — 6
- Christophu Schmidovi, ševci — 8
- z konkursní podstaty (Crida) Johanna Georga [Adolpha] — 1 [?] 13 krejcarů
- Christophu [Fischerovi] z jeho pohledávky — 4
- panu městskému rychtáři Johannu [Antonu?] Müllerovi z jeho pohledávky ve výši 15 zlatých 2 zl 30 kr — 5[c]
- na jaro [...] jemu zaplatit — 10 zlatých 30 krejcarů

Mezisoučet (přenos): 5[0] zlatých 45 krejcarů

Naproti tomu se kupující zavazuje počínaje svátkem sv. Jana (Johanni) roku 1775 každoročně platit [úroky], a v tomto splácení pokračovat tak dlouho, dokud nebude kupní cena zcela umořena.

Dále se do soupisu povinností připisuje ještě toto:

- Christoph [Fischer] platí s [...] „freygang" — 3 zlaté 30 krejcarů [škrtnuto] a 3 zlaté 30 krejcarů
- Johann Georg Brand [začal splácet] — 1 zlatý; dne 3. dubna 1775 zaplaceno 1 zlatý
- Rosina [Krebßin?] má zaplatit — 1 zlatý 30 krejcarů; dne 6. března 1776 zaplaceno 1 zlatý 30 krejcarů
- [...] zbytek za rok 1776, dne 4. března zaplaceno — 1 zlatý
- [...] za Johanna Georga [...]
- [Ditels/Ortl? – nejisté] — 1 zlatý 5[c]
- kupujícímu — 3 zlaté 3 krejcary
- Elisabeth [úročnice?] — 30 krejcarů [k započtení] 30 krejcarů
- kupujícímu z titulu odkazu (legati nomine) — 7 zlatých
- [úročný dům?] — 7 zlatých 42 krejcarů

Součet: 33 zlatých 15 krejcarů

Poněvadž tento prodej může podle váženého městského práva, článku 24, proběhnout pouze prostřednictvím zápisu do městských knih, je zapotřebí, aby tato kupní smlouva byla se svolením ctěného magistrátu vtělena do knihy smluv. Na její potvrzení bylo dále [...]

Na pravém okraji listiny je připojena pečeť a podpis: Zámek a horní město Schlaggenwald [Supra]. — Johann Anton, tehdejší [městský...]. — Se souhlasem soudu (Consentiente Judicio), folio 82 a 83. [červená vosková pečeť]

Na rubové straně listiny (jinak prázdné) je dorsální poznámka:
„Kupní list Johanna Schmida na obytný dům Johanna Georga Dietricha za 90 zlatých. Vloženo (ingrossováno) do knihy smluv, folio 82 a 83."

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

KUPNÍ SMLOUVA, Horní Slavkov (Schlaggenwald), 24. dubna 1774

[str. 1]
Dnešního dne 24. dubna 1774 byla mezi zdejším zámeckým městským soudem jakožto prodávajícím na jedné straně a ženichem Johannem Schmidem [?] jakožto kupujícím na druhé straně sjednána, schválena a uzavřena níže uvedená právně platná kupní smlouva, a to:

Za prvé: shora řečený zámecký městský soud [prodává] dům Johanna Georga Dietricha, ležící v [ulici?] mezi Valentinem Müllerem a Barbarou, snoubenkou krejčího [?], s měšťanským právem [řeznickým/pivovarským ?], jakož i se vším právem a příslušenstvím, co v něm je pevně spjato a přibito, tak jak jej všichni předešlí držitelé měli, užívali a užíli, Johannu Schmidovi, jeho manželce [?], dědicům a nástupcům, za kupní částku 90 zlatých (fr), kterou má podle závazku kupní smlouvy [zpočátku] složit. Johannu Schmidovi se na účet (a. c.) připisují tyto povinnosti / dluhy váznoucí na domě:

daň (R. Steuer) . . . . . 1 zl
staré strážné (Wachtgelder) . . . . 12 zl [xr?]
u kostela sv. Anny převzal [do knih] . . . [?]
Christophu [Fischerovi] již zaplaceno . . . 6
Christophu Schmidovi, ševci . . . 8
z konkursu (Crida) Johanna Georga [Adolpha] . . . 1 [?] 13 kr
Christophu [Fischerovi] z jeho pohledávky . . . 4
panu městskému rychtáři Johannu [Antonu?] Müllerovi z jeho pohledávky ve výši 15 zl 2 30x . . . 5[c]
na jaro [...] jemu zaplatit . . . 10. 30 kr
mezisoučet / přenos . . . 5[0] zl 45 kr

[str. 2]
naproti tomu má kupující počínaje svátkem sv. Jana (Johanni) roku 1775 každoročně platit [úroky], a v tom tak dlouho pokračovat, dokud nebude kupní cena zcela splacena (umořena);

[pokračování soupisu povinností — připisuje se:] jinak se povinnosti zapisují takto:
Christoph [Fischer] platí s [...] „freygang" 3 zl 30x [škrtnuto] a 3 zl 30x
Johann Georg Brand [započato] . . . 1 zl — dne 3. dubna 1775, 1 zl
Rosina [Krebßin?] zaplatila kdy . . . 1 zl 30x — dne 6. března 1776, 1 zl 30x
[...] zbytek 1776, dne 4. března zaplaceno . . . 1 zl
[...] za Johanna Georga [...]
[Ditels/Ortl?] . . . 1 5[c]
kupujícímu . . . 3 | 3x
Elisabetha [úročnice?] . . . 30x [k započtení] 30x
kupujícímu z titulu odkazu (legati nomine) . . . 7
[úročný dům?] . . . 7 | 42 kr
———————
Suma: 33 zl 15 kr

Poněvadž pak tento prodej nemůže proběhnout jinak než podle ctěného městského práva čl. 24 prostřednictvím městských knih, je zapotřebí, aby tato kupní smlouva mohla být se svolením ctěného magistrátu vtělena do smluvní knihy. K jejímu většímu potvrzení je níže [...]

[na pravém okraji, pečeť a podpis:] Zámek a horní město Schlaggenwald [Supra]. — Johann Anton, t. č. [městský…] — Se souhlasem soudu (Consentiente Judicio) fol. 82 a 83. [červená vosková pečeť]

[str. 3 — rubová strana / dorsální poznámka, jinak prázdná:]
Kupní list Johanna Schmida na obytný dům Johanna Georga Dietricha za 90 zlatých.
Vloženo (ingrossováno) do knihy smluv, fol. 82 a 83.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

KAUFVERTRAG, Horní Slavkov (Schlaggenwald), 24. April 1774

[S. 1]
Heünte dato den 24. April 1774. ist zwischen einem Schlöß: Stadtgericht allhier als Verkäufern, an einem Theil, dann der Johann Schmid Bräutigam [?] quä Käuffern, am andern Theil nachgesetzter rechtsbeständiger Kauff-Contract abgeredet, beliebet, und beschlossen worden; als:

Erstlich Eingangs besagtes Schlöß: Stadtgericht [verkaufet?] das in der [Gaß?] zwischen Valentin Müller und Barbara Bräutigamin Schneiders Johann Georg Dietrische Wohnhäuse mit dem bürgerl: [Reischgeberei/Bräu?] Recht, dann mit allem Recht und Gerechtigkeit, waß darinnen Wied- und Nagelfest ist, wie solches alle vorige Possesores besessen, genützet, und gebrauchet haben, dem Johann Schmid, dessen Ehewirthin [?], Erben und Erbnehmern und und für eine Kauff Summa zu 90 fr [Gulden], und zwar zur [anfangs?] werden gemäß des Kauffes Verbindlichkeit zu erlegen, pactirt. Die Johann [Schmid] a. c. [ad computum] anzurechnende Nachrichten (Lasten):

R. Steuer . . . . . 1 fr
alte Wacht gelder . . . . 12 fr [xr?]
hat bey der S: Anna Kirchen [buchen übernommen] . . . [?]
dem Christoph [Fischer] schon bezahlt . . . 6
dem Christoph Schmid Schuster [Sutter] . . . 8
der Johann Georg [Adolph]schen Crida . . . 1 [?] 13 xr
dem Christoph [Fischer] aus seiner Forderung . . . 4
dem H: Stadt Richter Johann [Anton?] Müller aus seiner Forderung zu 15 fl 2 30x . . . 5[c]
auf das frühjahr [...] ihme zu bezahlen . . . 10. 30 xr
Lat[eris] / La Dachtrist [Transport] . . . 5[0] fr 45 xr

[S. 2]
dahingegen [erstlich?] Käufer alljähr: zu Johanni 1775 anfangend zu zahlen an [Zinsen?] zu zahlen, und damit so lang zu continuiren, biß das Kauf-pretium abgestanden [getilget] seyn wird;

[Fortsetzung der Nachrichten:] Sonst die Nachrichten werden angeschrieben, als:
Christoph [Fischer] zahlt mit dem [...] freygang 3 fr 30x [gestrichen] und 3 fr 30x
Johann Georg Brand [angefangen] . . . 1 fr — den 3. April 1775, 1 fr
Rosina [Krebßin?] bezahlt wann . . . 1 fr 30x — den 6. Merz 1776, 1 fr 30x
[...] Rest 1776, den 4. Merz ist bezahlt . . . 1 fr
[...] für des Johann Georg [...]
[Ditels? Ortl?] . . . 1 5[c]
dem Käufer . . . 3 | 3x
Elisabetha [Zinßfrau?] . . . 30x [nachfangen] 30x
dem Käufer legati nomine . . . 7
[Zinßhaus?] . . . 7 | 42 xr
———————
Summa: 33 fr 15 xr

Nachdeme nun dieser Kauff nicht anders als vermög Löbl: Stadtrechten F. 24. mittelst der Stadtbücher statt finden kann; als ist Erforderlich: womit gegenwärtiger Kauff-Contract mit Bewilligung eines Löbl: Magistrats in das Contracten-Buch mit einverleibet werden könne. Zu dessen mehrer Bestättigung ist nach- […]

[am rechten Rand, Siegel und Fertigung:] Schloß und Bergstadt Schlaggenwald [Supra]. — Johann Anton p:t: [Stadt…] — Consentiente Jud[icio] Fol. 82 et 83. [rotes Lacksiegel]

[S. 3 — Rückseite / Dorsalvermerk, sonst leer:]
Kauffbrief des Johann Schmid über das Johann Georg Dietrische Wohnhäuse zu 90 fr.
Ingross[irt]: Lib[ro] Contract[uum] Fol. 82 et 83.

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 2332

Magistrát města Horního Slavkova pronajímá Janu Jiřímu Illingovi na 6 let sklad kořalky za 100 zlatých ročně.

Datace: 08.06.1774

Listina z 8. června 1774 zaznamenává nájemní smlouvu mezi magistrátem královského horního města Slavkova (Schlaggenwald) a měšťanem Johannem Georgem Ellingem[?] na pronájem zdejšího várečného práva na šest let (1774–1780). Smlouva stanovuje výši nájemného, pravidla vaření piva a kořalky i pokuty za porušení, a byla potvrzena (ratifikována) Nejvyšším mincmistrovským a horním úřadem v Praze 27. srpna 1774.

Dnešního dne, 8. června [1]774, uzavřel slavný magistrát královského horního města Slavkova (Schlaggenwald) – za přizvání celé obce a měšťanského výboru, jménem veškerého měšťanstva jakožto pronajímatele – s zdejším spoluměšťanem Johannem Georgem Ellingem[?] jakožto nájemcem tuto nájemní smlouvu. Platit má s výhradou vyšší ratifikace a jejím obsahem je následující:

1. Předmět a doba nájmu
Magistrát spolu s celou obcí a měšťanským výborem pronajímá zdejší várečné právo (Brauurbar) na šest po sobě jdoucích let, počínaje 24. červnem 1774 a konče 24. červnem 1780, zdejšímu spoluměšťanu Johannu Georgu Ellingovi[?]. Nájemce se zavázal platit nájemné ve výši 600 zlatých, tedy 100 zlatých ročně. Platit má ve čtvrtletních splátkách, vždy předem po 25 zlatých, a to v dobré platné minci hotově do městské pokladny proti potvrzení (kvitanci). Po celou sjednanou dobu nájmu má takto platit bez jakéhokoli odkladu či námitek. Nájem má držet výhradně pro sebe.

2. Vaření piva a kořalky
Protože si nájemce sám vzal na starost vaření piva a kořalky (Zosoli)[?], a tím se zavázal k pivovaru i výrobě kořalky, musí sám hradit případné dávky s tím spojené. Pokud by byla vypsána jakákoliv další dávka nebo paušální částka, má ji platit sám – městská obec k tomu není povinna ničím přispívat, ať už je vypsána tak či onak.

3. Pravidla kolem várek piva
Nájemce je povinen odebírat od várek (Hitzen) – ať už jde o vrchní várky nebo jejich části – od každého měšťana podle odpíchnuté míry. Pokud by se vařilo pivo ze spodních várek, má nájemce z míry odvádět jen poplatek z dané várky, avšak za ostatní má platit 3 krejcary za každou várku. U piva z vrchní várky se má míra přednostně poskytnout; vznikne-li přebytek, smí jej dotyčný užít pro sebe. Totéž platí i v případě, že by se po celou dobu nájmu vařilo výhradně ze spodních várek.

4. Ceny a stížnosti
Nájemci se nedovoluje prodávat svou kořalku a Zosoli[?] – ať už dobré či špatné jakosti – za vyšší cenu podle vlastní libovůle. Vzniknou-li jakékoli stížnosti (nebo i kdyby nevznikly), má se věc pokaždé předložit na purkmistrovském úřadě za přítomnosti několika komisařů.

5. Ochrana a tresty
Nájemce má být chráněn proti veškerému zabavování majetku a jinému nebezpečí. Za porušení se stanovuje pokuta 20 říšských tolarů vedle konfiskace, přičemž třetinu z této pokuty má obdržet nájemce nebo ten, kdo přestupek oznámí (udavatel).

6. Zajištění nájmu
Aby byla obci zajištěna jistota nájemného, dává nájemce jako hypotéku dvě jitra pole v místě zvaném Búschleß[?], které leží mezi pozemky Johanna Georga Reutherta[?] a Jerße[?][…] Baumunga. Před vypršením doby nájmu má navíc předcházet čtvrtletní výpověď.

Závěr a podpisy
Text pokračuje závěrečnou formulí, z níž se dochovaly jen zlomky („Poněvadž tedy my […] obsahuje […], tudíž[?] […] Rovněž je třeba […]"), a datací „Stalo se jak výše, roku a dne […]".

Smlouvu podepsali: Johann Simon Ba[…]; Johann Anton Fle[ischer?]; Johann Antonii [?]; Johann Görg Loch[…] (jméno přeškrtnuto); Johann Georg Entzenrath[?]; Augustin […], písař; Johann Joseph Fridrich; Johannes Antonii Homann; Johann [?] Neüthert[?].

Ratifikace na rubové straně
Na třetí straně listiny je zaznamenána ratifikace jménem Nejvyššího mincmistrovského a horního úřadu v Království českém: tato nájemní smlouva se tímto potvrzuje, pokud je v souladu s právem. Stalo se v Praze dne 27. srpna roku 1774.

Podepsáni jsou: Franz Frey[…]haefla[?] a Johann Georg Urtica[?].

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Dnešního dne 8. června [1]774 byla mezi slavným magistrátem královského horního města Slavkova (Schlaggenwald) za přizvání celé obce a měšťanského výboru, jménem veškerého měšťanstva, jakožto pronajímatelem na jedné straně, a zdejším spoluměšťanem Johannem Georgem Ellingem[?] jakožto nájemcem na straně druhé, ujednána a uzavřena níže uvedená nájemní smlouva, s výhradou vyšší ratifikace, a to takto:

1. Zmíněný slavný magistrát spolu s celou obcí a měšťanským výborem pronajímá zdejší právo várečné (Brauurbar) na 6 po sobě jdoucích let, počínaje 24. červnem 1774 a do 24. června 1780, zdejšímu spoluměšťanu Johannu Georgu Ellingovi[?] tak, že se nájemce zavázal [platit] nájemné 600 zl., tedy ročně 100 zl., a to ve čtvrtletních splátkách, pokaždé předem po 25 zl. v dobré platné minci, které má do městské pokladny proti kvitanci hotově a řádně odvádět, a takto po celou sjednanou dobu nájmu bez jakéhokoli odkladu a odmluvy trvale pokračovat; nájemce má přitom nájem držet výhradně [pro sebe].

2. Ježto nájemce převzal vaření piva a kořalky (Zosoli)[?] sám […] a tak se zavázal k pivovaru i kořalce[?], musí též […] hradit dotyčnou [dávku], anebo bude-li jinak vypsána [nějaká dávka] či paušální částka, má ji sám platit; městská obec k tomu tedy — ať už je vypsána tak či onak — není povinna ničím přispívat.

3. Nájemce je povinen […] várky (Hitzen), respektive díly z vrchních várek, […] každému měšťanu […] odebírat podle odpíchnuté míry; kdyby se však vařilo pivo ze spodních várek, má nájemce z míry sice odvádět jen poplatek z téže várky, avšak za ostatní, totiž za každou várku[?], jejíž vlastník […], je povinen platit 3 krejcary; případně pak u piva z vrchní várky se má míra […] přesto přednostně poskytnout; kdyby však vznikl přebytek, ať jej dotyčný užije, což je i v onom případě třeba chápat tak, kdyby se po celou sjednanou dobu nájmu vařilo pouze ze spodních várek.

4. Rovněž se nedovoluje, aby nájemce svou kořalku a Zosoli[?] — ať už je jakosti dobré či špatné — prodával za vyšší cenu dle vlastní libovůle; pokaždé se také při vzniklých či nevzniklých stížnostech má věc předložit na úřadě purkmistrovském za přítomnosti několika komisařů.

5. Nájemce má být chráněn proti všem zabavením, […] a jinému nebezpečí a [porušení] potrestáno tak, že se v takových případech pokaždé vedle konfiskace stanoví pokuta 20 říšských tolarů, z níž má nájemce nebo udavatel obdržet třetinu.

6. Aby však byla obci jistota nájemné částky po všech stránkách zajištěna, dává výše zmíněný nájemce jako hypotéku, jak se tímto děje, dvě jitra pole v Búschleß[?], ležící mezi [pozemky] Johanna Georga Reutherta[?] a Jerße[?] […] Baumunga. Ostatně před uplynutím doby nájmu má předcházet čtvrtletní výpověď.

[pravý sloupec — závěr a podpisy:]
Poněvadž tedy my […] obsahuje […], tudíž[?] […] Rovněž je třeba […]. Stalo se jak výše / roku a dne […].

[Podpisy:] Johann Simon Ba[…]; Johann Anton Fle[ischer?]; Johann Antonii [?]; Johann Görg Loch[…] [přeškrtnuto]; Johann Georg Entzenrath[?]; Augustin […] písař; Johann Joseph Fridrich; Johannes Antonii Homann; Johann [?] Neüthert[?].

[Strana 3 — rubová strana / ratifikace:]
[…] jménem Nejvyššího mincmistrovského a horního úřadu v Království českém se tato nájemní smlouva […] potud, pokud po právu, tímto ratifikuje. Praha, dne 27. srpna roku 1774.
[Podpisy:] Franz Frey[…]haefla[?] — Johann Georg Urtica[?].

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Heünt[?] dato den 8. Juny [1]774. ist zwischen Einem Löbl. Magistrat der k[öniglichen] Bergstadt Schlaggenwald mit Zúziehúng der gesambten Gemeinde und Búrger-Ausschüße in Nahmen der gesambten Búrgerschaft als Verpachtern an Einem, dann dem hiesigen Mitbúrger Johann Georg Elling[?] als Pachtern am andern Theil nachgesetzter Pacht-Contract[?] biß auf Höh. Ratification abgeredt und beschlossen worden; als:

1mo Verpachtet Eingangs besagter Löbl. Magistrat sambt der gesambten Gemeinde und Búrger-Ausschúß das hiesige Braúúrbar traffiaund[?] auf 6 nacheinander folgende Jahren, von 24. Juny 1774. anfangend biß den 24[ten] Juny 1780. reich[end], dem alhiesigen Mitbúrger Johann Georg Elling[?] dergestalten, daß er Pachter sich Verbünden [hat] […] an Pachtschilling 600 fl. und also jährl[ich] 100 fl., und diese zwar in quartaligen ratis jedesmahl anticipative mit 25 f[l]. in gútt gangbarer Múnz in die Stad-Cammer gegen Quittúng baar und richtig abzúfúhren, und solchergestalten die verforderte[?] Pacht-Zeit ohne einige aúfschlúß und wiederrede beständig hinzúcontinuiren gehalten seyn solle, wie dann er Pachter den Pacht privative zú halten hat.

Und da 2do er Pachter [das] Braúen [von] Bier und Zosoli[?] selbst […] hat, und also den Braúern und Zosoli[?] zú ver[…]uren sich hingegeben, so múß derselbe aúch […] machen für die dießfällige […]tzúng[?], oder wann sonst eine ausschreibung […] oder […] ein pauschal quantum erfolgen, solche dagegen alleinig zahlen, mithin die Stad-Gemeinde hierzú, es mag nun oder anders ausgeschrieben werde[n], nichts beizútragen [schuldig ist].

3tio ist der Pachter gehalten, die […]born[?] Hitzen, oder die Theil von obere Hitzen […] an jeden Búrger […] wie […] nach der abgestochenen Máß zú nehmen; solte aber aúch únter Hitzen Bier gebraúet worden, so soll er Pachter in der Máß zwar nur [die] Gebühr in der Hitzen selben, jedoch die úbrige, und zwar für jedes Hitzeßl[?] deren Eigenthúmer 3 x[Kreuzer] zú zahlen schúldig seyn; allenfalls aber bei dem obern Hitzen-Bier die Máß fúr […] jedannoch zúfürder[?] sich zú stellen; worann aber ein Übermaß sich ereignete, derselbe solche zú gemießen[?] selbe, welches aúch in jenem fall dahin zú Verstehen ist, wann verforderte[?] Pacht-Zeit das ganze deßen hindúrch auf únter-Hitzen gebraúet werden solte.

Gleichwie aber 4to nicht zú gestatten ist, daß der Pachter seinen Brandwein und Zosoli[?] nach aigenen Belieben — er seye in der qualitaet gút oder schlecht — um einen höhern Preiß Verkaúfen möge; es ist aúch jedesmahl bei vorkommenden oder nicht bestehenden Beschwerden demselben die Statt in dem Búrgermeister-Amt in Beysein einiger Comissarien zú setzen.

5to solle er Pachter wieder alle Pfandungen, únterbra[…]fer[?] und sonstige Gefahr[en] geschützt[?] und geahndet werden, dergestalten, daß in derley fällen jede mahl[?] nebst der Confiscation 20 Rthl[Reichsthaler] Straf, wovon er Pachter oder der Denunciant das Dritte zú einfangen haben solle, festgesetzt wird.

Damit aber 6to die Comunitaet des Pacht-quanti in alle Wege gesichert seyn möge, so thút mehrbesagter Pachter zwei Tagwerck Feld in der Búschleß[?], zwischen Johann Georg Reuthert[?] und Jerß[?] geun[?] Baumung gelegen, zúr Hypotheca, wie hiermit beschieht, constituiren. Übrigens ist der Ausgang der Pacht-Zeit einer Viertljährige aúfkúndigúng zú praemittiren.

[rechte Spalte / Beschluß und Unterschriften:]
Da nún wir […] enthalten […] zú […], mithin[?] […] So ist aúch zú […] in […] gebüh[…] Alles worden. Actum ut supra / anno et die […]

[Unterschriften:] Johann Simon Ba[…]; Johann Anton Fle[ischer?]; Johann Antonii [?]; Johann Görg Loch[…] [durchgestrichen]; Johann Georg Entzenrath[?]; Augustin […] Schreiber; Johann Joseph Fridrich; Johannes Antonii Homann; Johann [?] Neüthert[?].

[Seite 3 — Rückseite / Ratification:]
[…] Obristen Múnz- und Berg-Meister-Amts in Königreich Böheim wegen /: wird gegenwärtiger Pacht-Contract […] in quantum de jure firmit ratificirt. Prag den 27t[en] August A[nn]o 1774.
[Unterschriften:] Franz Frey[…]haefla[?] — Johann Georg Urtica[?].

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 2334

František Kristián Pöschl z Horního Slavkova činí za přítomnosti Josefa Caroliho, Josefa Ondřeje Ulricha a Jana Gabriela Walderta poslední vůli.

Datace: 10.07.1774

Poslední vůle Františka Kristiána Pöschela, měšťana Horního Slavkova, sepsaná 10. července 1774. Odkazuje své jmění šesti dětem, upravuje jejich věna a dědictví (dům, výbavu, prádlo, knihy a hornické nástroje) a pamatuje i na mše za svou duši, chudé a zahrádku u kostela sv. Anny.

TESTAMENT FRANTIŠKA KRISTIÁNA PÖSCHELA, 10. ČERVENCE 1774

Ve jménu Nejsvětější Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen.

Já, František Kristián Pöschel, měšťan královského horního města Slavkova (Horního Slavkova), jsem u sebe zrale uvážil, že není nic jistějšího než smrt, avšak její hodina je nejistá. Poněvadž mám, chvála Bohu, ještě dobrý rozum a soudnost nad svým skrovným jměním, které mi nejdobrotivější Bůh z pouhé milosti a milosrdenství udělil, chci učinit následující poslední pořízení a nařídit, jak se s ním má po mé smrti naložit.

Za prvé poroučím svou ubohou duši hlubokému milosrdenství Ježíše Krista, aby ji na nejdražší přímluvu své přeblahoslavené a od dědičného hříchu neposkvrněné panenské Matky i všech milých svatých přijal na milost. Své tělo odkazuji zemi; nechť je bez zvláštní okázalosti neseno havíři a pohřbeno podle křesťansko-katolického obyčeje. Moji dědicové ať dají za mou ubohou duši sloužit několik svatých mší – ve Slavkově, u pátrů kapucínů v Falknově a u Marie Very, jakož i v Marii Schönfeldu (Krásně). V den pohřbu ať se také rozdá 10 zlatých mezi chudé.

Za druhé – poněvadž ustanovení dědice tvoří základ a pevný grunt každého testamentu – jmenuji a ustanovuji pravými dědici veškerého svého jmění všech svých šest milých dětí, jmenovitě: Josefu, Marii Annu, Marii Terezii, Marii Barboru, Marii Zuzanu a Jana Křtitele.

Za třetí: Aby si v manželské výbavě, čili ve věnu ve výši 500 zlatých, byli všichni navzájem rovni, mají k dosavadnímu přijatému doplatku ještě obdržet: Josefa 100 zlatých, Marie Anna 150 zlatých a Marie Barbora 100 zlatých. Rovněž Marie Zuzana má před rozdělením dědictví dostat svých 500 zlatých hotově jako výbavu. Janovi navíc, a to namísto věna, zůstává můj měšťanský dům ve Slavkově, který nyní vlastním, se stájí, zahradami a vším, co k němu náleží – tak, že za to nic vydávat nemusí a nemá být kvůli tomu nijak zatížen.

Za čtvrté odkazuji Marii Zuzaně, poněvadž mi v mnoha ohledech prokázala svou dětinnou lásku a péči, jako otcovský dar veškeré bílé prádlo bez výjimky, spolu s jejím obvyklým ložem – postelí a komodovou skříní, která stojí ve světnici – a zvláště veškeré šatstvo, které si nyní musela pořídit. Janovi zůstává jako odkaz (legatum) vše, co je v horní světnici: stoly, nádoby, skříně, obrazy, chladicí nádoby i další náčiní, dále všechny knihy se všemi rukopisy, důlnoměřičské a prubířské nástroje a drobnosti, které nosil na sobě.

Za páté odkazuji, dílem z pobožnosti, dílem jako almužnu, 100 zlatých podle svého úmyslu, který má být sdělen a oznámen panu beneficiátovi. Zahrádku u stánku odkazuji nynějšímu i budoucímu panu beneficiátovi u sv. Anny, aby si v ní k vlastnímu potěšení mohl něco vysázet – zvláště k okrase oltáře květinami – s přáním, aby na mě ve věčnosti pamatoval spasitelnou vzpomínkou (memento).

Za šesté, pokud jde o havířské podíly ve Stříbře (Mies), ve Slavkově (Schlaggenwald), ve Starém Sedle, v Přebuzi (Frühbuß) a v Oloví (Bleistadt) a o vše ostatní, náleží to hornímu úřadu a hornímu právu a je třeba to přiznat podle příslušného těžařstva. Hutní nákladníky, znamení, knihy, těžařský podíl a vše ostatní, co ještě zbývá, ať si dědicové, mé milované děti, spravují spolu v bratrském pokoji a míru, rovným dílem mezi sebou – aby s potěšením žili, k mému svatému odpočinku setrvávali v jednotě a na mě i na zesnulou matku ve věčnosti se zbožností pamatovali. Toto oznamuji a činím.

Tímto tedy uzavírám svou poslední vůli ve jménu Božím, avšak s výhradou, že ji mohu podle uvážení změnit, zrušit, ba i pořídit jinou poslední vůli, ať už ústně nebo písemně, a že to vše má platit. Svou duši poroučím milosrdenství Božímu [...] útočišti a ochraně panen a matek [...] a v hodině smrti [...] a na potvrzení toho [...] – bez jiného úředního úkonu (nullo alio actu interveniente) [...] Boží dům [...] přitisknuto [...] svědkové, kteří u mne [...] podepsáno se vší pílí [...] dne 10. července 1774.

Poznámka: Pravý vnější okraj závěrečné strany listiny (s doložkou o vyhlášení a jmény svědků) je na dochovaném skenu oříznut, proto nejsou jména svědků čitelná.

Hřbetní nápis: Testamentum scriptum Tit: Hh. Franz Christian Pöschel de anno 1774 (Písemný testament vysoce ctěného pana Františka Kristiána Pöschela z roku 1774).

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

TESTAMENT FRANTIŠKA KRISTIÁNA PÖSCHELA, 10. ČERVENCE 1774

[Císařský kolek „2 F." — kolkovaný papír]

Ve jménu Nejsvětější Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen. —

Poněvadž já, František Kristián Pöschel, měšťan královského horního města Slavkov[a] [Horního Slavkova], jsem u sebe zrale uvážil, že není nic jistějšího než smrt, hodina její však že je nejistá; a jelikož mám, chvála Bohu, ještě dobrý rozum a soudnost, chci o svém skrovném jmění, které mi nejdobrotivější Bůh z pouhé milosti a milosrdenství udělil, učinit následující poslední pořízení a nařídit, jak s ním má být po mé smrti naloženo.

Za prvé: Poroučím svou ubohou duši do hlubokého milosrdenství Ježíše Krista, aby ji na nejdražší přímluvu své přeblahoslavené a od dědičného hříchu neposkvrněné panenské Matky i všech milých svatých přijal na milost. Své tělo pak odkazuji zemi a nechť je bez zvláštní okázalosti neseno havíři a pohřbeno podle křesťansko-katolického obyčeje. Moji dědicové ať dají za mou ubohou duši sloužit několik svatých mší: ve Slavkově, u pátrů kapucínů v [Falknově?] a [u Marie Very?], jakož i v Marii Schönfeldu [Krásno]; také ať se v den pohřbu rozdá 10 zlatých mezi chudé.

Za druhé: Poněvadž ustanovení dědice (institutio haeredis) je základem a pevným grundem každého testamentu, jmenuji a ustanovuji pravými dědici veškerého svého jmění všech svých 6 milých dětí, jmenovitě: Josefu, Marii Annu, Marii Terezii, Marii Barboru, Marii Zuzanu a Jana Křtitele.

Za třetí: Aby si v manželské výbavě, čili ve věnu po 500 zlatých, jeden druhému byli rovni, má se nad již dříve přijaté [podle mého vědomí?] k doplnění ještě dostat: Josefě 100 zlatých, Marii Anně 150 zlatých, Marii Barboře 100 zlatých. V důsledku toho pak i Marie Zuzana má před rozdělením dědictví dostat svých 500 zlatých hotově jako výbavu. Janovi zůstává navíc a namísto věna můj měšťanský [dům] ve Slavkově, který nyní vlastním, s prominutím: se stájí, zahradami a vším, co k tomu náleží, tak, že za to není povinen nic vydávat a nemá být kvůli tomu nijak [odhadem?] zatížen;

Za čtvrté: Odkazuji Marii Zuzaně, poněvadž mi v mnoha okolnostech prokázala svou dětinnou lásku a službu, jako otcovský dar veškeré bílé prádlo bez výjimky, spolu s jejím obvyklým ložem, totiž postelí, komodovou skříní, jež stojí ve světnici, a zvláště veškeré šatstvo, které si nyní nezbytně pořídila. Janovi zůstává jako legatum seu donum [odkaz čili dar] vše, co je v horní světnici — stoly, [nádoby?], skříně, obrazy, [chladicí nádoby?] či [náčiní] — jakož i všechny knihy vcelku se všemi rukopisy, nemenší měrou důlnoměřičské a prubířské nástroje, pak i [drobnosti?] na těle.

Za páté: Odkazuji dílem z [pobožnosti?], dílem z almužny 100 zlatých podle svého úmyslu, který ať je panu důchodnímu [beneficiátovi] sdělen a oznámen; zahrádku u [stánku?] odkazuji nynějšímu i budoucímu panu beneficiátovi u sv. Anny, a to tak, aby si v ní k vlastnímu potěšení něco vysázel — zvláště k okrase oltáře květinami — s tím přáním, aby na mě ve věčnosti spasitelnou vzpomínkou (memento) pamatoval. Pokud jde

Za šesté: o havířské podíly v Stříbře (Mies), Slavkově (Schlaggenwald), [Starém Sedle?], [Přebuzi (Frühbuß)?], Oloví (Bleistadt) a o vše ostatní, náleží to vše hornímu úřadu / hornímu právu a je třeba to přiznat podle příslušného těžařstva. Hutní [nákladníky?], znamení [značky], knihy, těžařský podíl a vše ostatní, co ještě zbývá, ať dědicové, mé milované děti, spravují spolu v [bratrském] pokoji a míru rovným [dílem?] mezi sebou — aby s potěšením žili a k mému svatému odpočinku v jednotě setrvávali, na otce, jakož i na [zesnulou] matku ve věčnosti se zbožností pamatovali; což tímto oznamuji a činím.

Tímto tedy uzavírám svou poslední vůli ve jménu Božím, avšak s tou výhradou, že ji mohu dle uznání změnit, zrušit, ba i [jinou poslední vůli] […] ústně nebo písemně [pořídit], a že toto vše, byť […], má [platit]. Svou duši [poroučím] milosrdenství Božímu, […] [útočiště?] a ochraně panen a matek […] a v hodině smrti […] a na potvrzení toho […] nullo alio actu interveniente [aniž by zasáhl jiný úkon] […] […]-ný Boží dům přitisknuto [pečeť] […] svědkové, kteří u mne […] [podepsáno?] se vší pílí […] dne 10. července 1774.

[Pravý vnější okraj závěrečné strany (publikační a svědecká doložka) je na dodaných výřezech skenu oříznut; případná jména svědků proto nejsou čitelná.]

[Hřbetní / dorsální nápis:] Testamentum scriptum Tit: Hh. Franz Christian Pöschel de a[nno] 1774. (Písemný testament vysoce ctěného pana Františka Kristiána Pöschela z roku 1774.)

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

TESTAMENT DES FRANZ CHRISTIAN PÖSCHEL, 10. JULI 1774

[Kaiserlicher Stempel „2 F." — Stempelpapier]

In Nahmen der Allerheiligsten Dreyfaltigkeit, Gott des Vatters, des Sohns, und des heiligen Geistes, Amen. —

Demnach ich Franz Christian Pöschel, Bürger der königl. Bergstadt Schlaggen[wald], bey mir reiflich erwogen, daß nichts gewißers alß der Tod, die Stund aber ungewiß seye; alß habe ich, Gottlob! noch guten Verstand, und Vernunft über mein weniges Vermögen, welches mir der gütigste Gott, auß lauter Gnad, und barmherzigkeit verliehen hat, nachfolgende letztwillige dispsition machen, und wie es nach meinem Tod damit gehalten werden solle, anordnen wollen.

Erstlichen: Empfehle ich meine arme Seele in die gründliche barmherzigkeit Jesu Christi, welche er durch die theureste Vorbitt seiner übergebenedeyten- und von der Erbsünd unbefleckten jungfräulichen Mutter, und aller lieben heiligen in [die] Gnaden aufnehmen wolle; Meinen Leib aber vermache ich der Erden[?], und solle solcher ohne sonderlichen Gepräng durch die bergleuthe getragen- sofort Christ-Catholischen Gebrauch nach begraben werden; und haben meine Erben einige heil.: Meßen, der meine arme Seel, in Schlaggenwald, bey denen P.P. Capucinern in [Falkenau?], und Mariæ [Very?], den zu Maria Schönfeldt celebriren zu laßen; auch in dem tag der begräbnüß 10 fl unter die arme zu vertheilen.

Andertens: Weilen nun die Institutio Hæredis das fundament, und Grund-Vest eines jedweden Testaments ist, dahero benenne und setze zu wahren Erben meines sämtlichen Vermögens alle meine liebe 6: Kinder: benandtlichen Josepham, Mariam Annam, Mariam Theresiam, Mariam Barbaram, Mariam Susannam, und Joannem Baptistam.

Drittens: Damit in der ehelichen Ausstattung, oder in dem heurats-Gut à 500 fl eines dem andern gleich seye; alß hat zur Completirung deßen über das althero empfangene meines [Dünckens/Andenkens?] annoch zu erhalten: die Josepha 100 fl, die Maria Anna 150 fl, die Maria Barbara 100 fl. Einfolglichen eben die Maria Susanna vor der Erbs-vertheilung die ihrige 500 fl bar an der Ausstattigung nehmen solle. Dem Joannes verbleibet in mehrem, und statt des heurath Guths der meinige- in Schlaggenwald dermahlens besitzende bürgerl[iche] [Behausung], s.v: Stallung, Gärthen, und alles, waß hierzu gehörig ist, so, daß er nichts darumben herauszugeben schuldig seye, mithin keiner [Denpt?] detaxiret werden könne;

Viertens: legire ich der Maria Susanna, weilen die in vielen Umständen ihre kind-liche Liebe, und bedienstung an mir erzeuget hat, alß ein Vätterliches Geschenck das weiße Zeugwerch ohne Ausnahm, nebst ihren ordinari lager alß Bett, den Comod-Kasten, der in der Zimmer stehet, und besonders die sämtl[iche] Kleidungen, welche dieselbe dermahlen unabläßlich angeschaffet hat. Dem Joannes verbleibet alß ein Legatum seu donum, alles und jedes, waß in der Oberen Stube, an Tischen, [Vößln?], Schrancken, bildern, [Kühlen?], oder Kind- und Kegl [ist]. Wie auch die Bücher insgesambt, mit allen manuscriptis, nicht minder die Marckscheids- und Probiers-instrumenta, dann die [Kröschln?] an dem Leible.

Fünftens: legire theils aus [Pieth?], theils aus Allmosen 100 fl nach meiner intention, welches dem Herrn P. Beneficiato eröfnet und wißend gemacht seye; das Gärtl an dem Standt dem dermahlig- und künftigen Herrn Beneficiato ad Sanctam Annam, dergestalten, daß derselbe sich, innen der Ruh, und zur eigenen distraction etwas anpflantzen- sonderlich zur Blumen-Zierdt des Altars gebrauchen könne; mit dem verlangen: in der [Ewigkeit] mit einem heilß memento ingedenckh zu seyn. Anlangend

Sechstens: die bergwercker in Mies, Schlaggenwald, Alt-[Sattl?], Frühbüß[?], bley-Stadt [Bleistadt], und all übriges ist alleßen P. bergambts bergwerksrecht, samit dieß- oder jenes, jedes nach der [ausweisenden] Gewerkschaft zuzumuthen. Die [Eßl?]-hütten-halter, Zeichen, bücher, Zech, und all anderes, waß übrig verbleibet, haben die Erben, meine geliebte kinder, in [brüderlicher] Ruhe, und fried in gleichen [Loßis?] untereinander zusetzen- damit das vergnügen zu leßen- und zu meiner heiligen Ruhe [mißkumen?] in Einigkeit zu leben- des Vatters- so auch der [Seel.] Mutter in der [Ewigkeit] mit Andacht ingedenckh zu seyn; welches wißen und beschehen thue.

Womit alßo meinen letzten Willen in Gottes Nahmen geschloßen, jedoch mit dem Vorbehalt, daß ich solchen nach gutbefund ändern, caßiren, auch einen [andern letzten Willen] […] mündlich oder schriftlich ver[machen] möchte, daß solches alles, ob es […] werden solle. Meine Seel [empfehle ich der] barmherzigkeit Gottes, […] [Herberge?] und Zuflucht der Jungfrauen und Mütter Ehr[…], und in der Stund des Todte[s …] und bekräftigung deßen […] nullo alio actu intervenien[te …] -liches Gottshauß beygedruck[t …] Zeugen, welche bey mir un[…] [Unterfertigung?] alles fleiße[s …] den 10. July 1774 [je].

[Der rechte äußere Rand der Schlußseite (Publications- und Zeugenklausel) ist auf den vorliegenden Scanstreifen abgeschnitten; die etwaigen Namen der Zeugen sind daher nicht lesbar.]

[Rückenaufschrift / Dorsalvermerk:] Testamentum scriptum Tit: Hh. Franz Christian Pöschel de a[nno] 1774.

Zobrazit originál na Porta fontium →