Das Jahr 1773 in der Chronik

Die Abschriften und Übersetzungen historischer Dokumente wurden mit Hilfe künstlicher Intelligenz erstellt und können Fehler beim Lesen alter Handschrift enthalten. Der Originalwortlaut ist beim Eintrag meist im ausklappbaren Abschnitt „Originalabschrift" verfügbar, gegebenenfalls direkt bei der angegebenen Quelle; falls Sie auf eine Ungenauigkeit stoßen, sind wir für einen Hinweis dankbar.

1773
Městská kronika 1836–1847 · Carl Pschanagl (přepis a překlad 2026) Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Smrt malíře Eliase Dollhopfa

Stránka zaznamenává úmrtí Eliase Dollhopfa, freskového malíře a bývalého purkmistra, který zemřel na mrtvici 12. prosince 1773 ve věku 71 let.

Dne 12. prosince 1773 zemřel na mrtvici pan Elias Dollhopf, freskový malíř a bývalý purkmistr, ve věku 71 let.

Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)

Pan Elias Dollhopf, freskový malíř a bývalý purkmistr, stár 71 let, zemřel na mrtvici dne 12. prosince 1773.

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Listina města Horní Slavkov č. 2317

Jan Kryštof Ikert, děkan v Horním Slavkově, činí poslední vůli.

Datace: 12.01.1773

Latinský testament horlanovického měšťana Jana Kryštofa Ikela ze Slavkova (Schlaggenwald) z ledna 1773, dvakrát potvrzený (1774 a 1777). Ikel v něm řeší svůj pohřeb, odkazy na mše za spásu duše a odkazuje majetek bratrovi Antonínovi a sestrám Zuzaně, Alžbětě, Rozině a Markétě. Listinu roku 1785 veřejně vyhlásila radnice v Horním Slavkově za přítomnosti dědiců a jejich zmocněnců.

Testament Jana Kryštofa Ikela ze Slavkova (1773–1785)

Listina je psána latinsky – jde o skutečný testament, poslední vůli. Německy je psána jen závěrečná úřední doložka o vyhlášení a stručný záznam na hřbetu listiny.

Testament začíná obvyklou zbožnou invokací: „Ve jménu Nejsvětější a nerozdílné Trojice, Otce, jenž nás stvořil, Syna, jenž nás vykoupil, a Ducha svatého, jenž nás posvětil. Amen." Poté Jan Kryštof Ikel stručně a v bodech vyhlašuje svou poslední vůli.

1. O pohřbu. Ikel poroučí, aby jeho tělo bylo pohřbeno počestně, podle slušnosti a jeho stavu. Každému knězi z města, který při pohřbu odslouží mši za spásu jeho duše, se má vyplatit 30 krejcarů [čtení nejisté] a mají se rozdat svíce. Pokud se pohřebního průvodu zúčastní řeholníci (text je na tomto místě nejistý), má se jim uhradit poměrná částka; za místo na hřbitově se má rovněž zaplatit. Dále se zmiňuje kostel – text je zde poškozený, ale smysl je, že o věc kostela má být řádně a věrně postaráno.

2. Odkaz na mše za duši. Pro tuto chvíli odkazuje na přímluvné mše za svou duši, případně za jiné duše zadržené v očistci, a to pod podmínkou, že po vyrovnání výdajů něco zbude. Tato část se má vyplatit a vyřídit v místním děkanském kostele svatého Jiří.

3. Dědicové. Zbude-li z pozůstalosti něco navíc, ustanovuje dědicem svého bratra Antonína Ikela a po něm sestry Zuzanu, Alžbětu, Rozinu a Markétu. O Markétě, poslední jmenované, výslovně poznamenává, že mu několik let sloužila (text je zde na několika místech nejistý a poškozený), a stanovuje, že se má na pozůstalosti podílet spolu s ostatními sourozenci.

4. Vyloučení z dědictví. Kdokoli by jednal proti jeho (patrně křesťanské) vůli, má být z dědického podílu vyloučen.

5. Vykonavatel závěti. Za vykonavatele testamentu ustanovuje svého nejbližšího souseda, pana vikáře. Na znamení odměny (regratifikace) mu i příbuzným náleží po 8 zlatých [čtení nejisté] – text je na tomto místě opět málo čitelný.

6. Odpuštění. Pokud za svého života někoho urazil, prosí, aby mu to z lásky k Bohu odpustil, stejně jako on sám všem odpouští, aby to nezůstalo poskvrnou na jeho památce.

Datace a potvrzení. Testament byl sepsán v lednu 1773. Sám Ikel jej znovu potvrdil 2. května 1774 a podruhé 16. července 1777. Podepsán je jako Jan Kryštof Ikel, tehdejším časem ze Slavkova (Schlaggenwaldu).

Úřední vyhlášení (1785). Pod textem je připojena německá doložka: přítomný latinský testament byl předložen a v přítomnosti panny Anny Marie Ikelové a jejího zmocněnce pana Jana Aloise [Ungerdthalera – čtení nejisté] a pana [Gabriela Staldrose – čtení nejisté], zastupujícího druhého z Ikelů, na zdejší radnici veřejně vyhlášen. Stalo se v Horním Slavkově (Schlaggenwaldu) dne 23. června 1785, potvrzují purkmistr a rada města.

Hřbetní záznam. Na hřbetu listiny je stručný regest: „Testament" – poslední vůle Jana Kryštofa Ikela, tamějšího ze Slavkova, ze dne roku 1773, potvrzeno roku 1774 dne 2. května a znovu roku 1777 dne 20. května.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[POZNÁMKA: Listina není psána německým kurentem, nýbrž je to LATINSKÝ testament; německy jsou jen závěrečná ověřovací (publikační) doložka a hřbetní regest. Nejistá čtení jsou v přepisu značena [?].]

— Strana 1 (kolek „T 5 K") —

Ve jménu Nejsvětější a nerozdílné Trojice. Otce, jenž nás stvořil, Syna, jenž nás vykoupil, a Ducha svatého, jenž nás posvětil. Amen.

Svůj testament a poslední vůli tímto krátce a stručně v následujícím vyhlašuji:

1. Své tělo poroučím, aby bylo počestně, podle slušnosti a mého stavu, pohřbeno. Každému knězi města, který při tom bude sloužit mši za spásu mé duše, ať se vyplatí 30 krejcarů [?] a ať se rozdají svíce. Pokud budou při pohřebním průvodu [řeholníci?], ať zesnulý [podle poměru?] uhradí [z výběru?]; za místo pohřbu ať se zaplatí. Rovněž ve věci kostela jménem kostela [ať se postará?], aby vše bylo řádně a věrně opatřeno a aby to skutečně postačovalo [text nejistý].

2. Za mou duši ať se pro tuto chvíli na přímluvu — jí samé nebo jiným duším zadrženým v očistci — odkáže pod podmínkou, že něco zbude, [co jsem zaplatil?]; má to být vyplaceno a [vypořádáno?]. A to zajisté v tomto zdejším děkanském kostele sv. Jiří [text nejistý].

3. Pro tuto chvíli, zbude-li něco z pozůstalosti, [dědicem činím] svého bratra Antonína Ikela, po něm pak sestry Zuzanu, Alžbětu, Rozinu a Markétu — kterážto poslední mi po [několik?] let sloužila [u mne?] za [?] a ostatní; ať je pak i ona spolu s ostatními [účastna?] [text nejistý].

— Strana 2 —

4. Vylučuji z dědického podílu ty, kdo by proti této [křesťanské?] vůli jednali.

5. Za vykonavatele toho ustanovuji nejbližšího souseda, pana vikáře, a [?]; jimž na znamení odměny [regratifikace?] každému 8 [zlatých?] příbuzným [text nejistý].

6. Jestliže jsem někoho za svého života urazil, [prosím], aby mi to z lásky Boží prominul, [ať to trvale pomine?], tak jako i já všem odpouštím, a ať to nemůže být na újmu [mé] památce.

[Datace a potvrzení:] [Sepsáno?] [dne?] ledna 1773. Totéž potvrzuji dne 2. května 1774. Znovu potvrzuji dne 16. července 1777.

[Podpis:] Jan Kryštof Ikel.
t[oho] č[asu] [?] ze [Slavkova?] (Schlaggenwald).

— Německá publikační doložka (strana 2, dole) —

Přítomný latinský testament byl předložen a v přítomnosti panny Anny Marie Ikelové a jejího zmocněnce pana Jana Aloise [Ungerdthalera?] a pana [Gabriela?] [Staldrose?] jakožto zmocněnce druhého Ikela na zdejší radnici vyhlášen (publikován). Horní Slavkov (Schlaggenwald), dne 23. června [1]785.
Purkmistr a rada tamtéž.

— Hřbetní regest (strana 3) —

„Testament".
Poslední vůle — testament Jana Kryštofa Ikela, tamějšího ze Slavkova, ze dne, roku 1773.
Potvrzeno roku 1774 dne 2. května.
Znovu potvrzeno roku 1777 dne 20. května.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[POZNÁMKA: Tato listina NENÍ psána německým kurentem, nýbrž je to LATINSKÝ testament; pouze závěrečná ověřovací (publikační) klauzule a hřbetní regest jsou německy. Přepis podávám věrně, nejistá čtení značím [?].]

— Strana 1 (kolková značka „T 5 K") —

In Nomine SS[anctissi]mae et Individuae Trinitatis.
Patris qui creavit nos, Filii qui redemit nos, et Spiritus Sancti qui nos Sanctificavit. Amen.

Testamentum, et ultimam voluntatem meam hisce sequentibus succincte paucis declaro.

1[m]o Corpus commendo honeste pro decentia et Status conditione sepeliendum, cuilibet Sacerdoti civitatis, qui praesens Sacrum celebrabit in suffragium animae, pendabitur Cr[euzer] 30 [?], et candela distribuantur. Si sunt professi[?] funerali conductui, defuncti pro [ratione?] [bilantis?] [collecti?] solvant, pro loco Sepulturae solvantur. Item cum Ecclesia nomine Ecclesiae[?] tot a suis fideliter provisorium [Pratis?], eos viderne[?] reale[?] esse sufficient[?].

2[d]o Pro anima [mea?] pro hac vice in suffragium, eidem, aut aliis in Purgatorio detentis Legata sub conditione, si quid superest ad [?] pependero[?], [protamin?] persolvenda et [?]. Ob es quidem in Ecclesia hac decanali S. Georgii [?].

3[ti]o Pro hac vice residuorum si quae superaverint, fratrem meum Antonium Ikel, post hunc Sorores Susannam, Elisabetham, Rosinam et [M]argaritam, quae haec ultima [dua?] [?] annis apud me servivit [?] pro [?] cetera[?] [?], deinde haec ipsa cum ceteris [?] [participes?] [?].

— Strana 2 —

4[t]o Excludo eos, qui contra voluntatem hanc [christianam?] noverint, ab haereditaria distributione.

5[t]o Pro Executore horum institui proximum vicinum Dominum Vicarium, et [?] dies [?], quibus in vim [regratificationis?] cuilibet 8 [fl?] Cognatis[?].

6[t]o Si quem in vita mea offendi, amore Dei mihi ip[sam?] permanente [?], sicut et ego omnibus ignosco, et ne possit Memoriae [?] noxia[?].

[Datace a potvrzení:] [Scripsi?] R[?] Januar[ii] 1773. Idem confirmo [d]e 1774 d[ie] 2 Maij. Iterum confirmo [d]e 1777 d[ie] 16 Julij.

[Podpis:] Joannes Christophorus Ikel.
p[ro] t[empore] [?] de [?] Schlaggenwalda[?].

— Německá publikační klauzule (strana 2, dole) —

[Ge]genwärtiges lateinisches Testament ist producieret in gegenwart der Jungfer Anna Maria Ikelin und ihres Bevollmächtigten H[errn] Johann Aloys [Ungerdthaler?] und des H[errn] [Gabriel?] [Staldros?] als Bevollmächtigten des andern Ikel ob dem Rathhaus allhier publicieret worden. Schlaggenwald den 23 Junii [1]785.
Bürgermeister und Rath allda.

— Hřbetní regest (strana 3) —

„Test[ament]".
Ultima Voluntas Testament[i] Joannis Ch[ristophori] Ikel, deren zu Schlaggenwalde, sub d[ie] de A[nno] 1773.
Confirmata de A[nno] 1774 d[ie] 2 Maij.
Confirmata iterum A[nno] 1777 d[ie] 20 Maij.

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Listina města Horní Slavkov č. 2318

Zuzana Helperlová z Horního Slavkova činí za přítomnosti Josefa Friedricha, provaznického mistra, a Kryštofa Hahna, soukenického mistra, poslední vůli.

Datace: 22.01.1773

Zápis poslední vůle vdovy Zuzany Holzerové ze Slavkova (Schlaggenwaldu) z ledna 1773, sepsaný dvěma svědky – mistrem Josefem Friedrichem Sailerem a mistrem soukeníkem Kryštofem Hahnem. Listina popisuje, jak má být naloženo s jejím skromným majetkem: pohřeb a mše z nalezených peněz, dům, obilí, truhly a šperky odkázané „lénu" a několik drobných darů dvěma ženám, které o ni pečovaly.

[Pečeť: „Zell. 3. K." / městská pečeť Slavkova]

Výtah z poslední vůle Zuzany Holzerové, kterou mi svěřila a dala na vědomí, a to takto:

Dne 23. ledna roku 1773 si ctihodná vdova Zuzana Holzerová dala zavolat a nechala k sobě předstoupit mne, Josefa Friedricha [?] Sailera, mistra, a Kryštofa Hahna, mistra soukeníka. Tehdy byla ještě při dobrém rozumu a plně při vědomí toho, co činí, a svěřila nám svou poslední vůli, aby byla dána do protokolu – totiž co se má po její smrti stát s jejím skrovným majetkem. Řekla nám, že se to má stát ještě za jejího života [?], a že ti, kdo jí prokázali dobro, jak jsou zde dále uvedeni, mají být svědomitě jmenováni a uvedeni, přesně tak, jak nám to ústně, dokud byla ještě při dobrém rozumu, řekla a nařídila.

Za prvé mají být Sauerovi [?] zcela vyloučeni z dědictví a nemají dostat nic, protože jí neprokázali žádné dobro a ona sama od nich také nic nedostala.

Dále nám svěřila, že se v truhle stolu (zásuvce) najde peníz, přibližně 23 nebo 24 zlatých. Z těchto peněz má být pohřbena, mají se za ni odsloužit 3 svaté mše a upravit hrob [?]. Co z peněz zbude, má připadnout zpět lénu.

Nalezne se také něco papírových peněz a drobných věcí [?] – to se má prodat a za utržené peníze se mají číst svaté mše za její ubohou duši.

Obilí, totiž 2 strychy žita [?], má dostat léno. Truhly a to, co je v nich – totiž kostelní věci [?] – a vše ostatní, co je v domě, včetně veškerého movitého majetku, odkázala rovněž lénu. Za to však má léno nechat sloužit svaté mše za její ubohou duši.

Prosebný [?] velký stříbrný kříž a jednoho svatého Jana (obrázek či medaili) odkázala lénu. Stejně tak odkázala lénu i další drobný předmět [zbilling betlbaher – nejisté].

Dům se má prodat. Polovina výtěžku se má věnovat na svaté mše čtené za její ubohou duši, druhou polovinu odkázala rovněž lénu – protože ji léno v době nemoci ošetřovalo a prokázalo jí mnoho dobrého.

Anně Marii Heidnerové [?] odkázala polštář s peřím a modré plátno.

Marii Kateřině Pešové [?] odkázala dvě všední sukně a dále [?] a [?].

Vše, co je zde popsáno, nám oběma mužům nařídila a svěřila. Kromě toho [?] neodkázala nikomu nic a prohlásila, že se toto vše má stát a vykonat podle její poslední vůle.

Podle její poslední vůle.

Stalo se ve Slavkově dne 22. ledna 1773.

Toto vše dosvědčujeme podle svého nejlepšího svědomí, my, Josef Friedrich Sailer, mistr, a Kryštof Hahn, mistr soukeník.

Vyhlášeno na radnici ve Slavkově za přítomnosti těch, kteří jsou zde uvedeni, dne 25. ledna [17]73.

Fleisch [?], radní přísežný [?] a purkmistr [?]

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[Pečeť: „Zell. 3. K." / městská pečeť Slavkova] +

Výtah z poslední vůle Zuzany Holzerové, kterou mi svěřila a dala na vědomí, jak následuje:

Roku 1773 dne 23. ledna si mne dala zavolat a k sobě pustila ctihodná vdova Zuzana Holzerová, totiž mne, Josefa Friedricha [?] Sailera, mistra, a Kryštofa Hahna, mistra soukeníka [zhotovitele sukna], když byla ještě při dobrém rozumu a při plném vědomí věci, aby nám svěřila svou poslední vůli a dala ji do protokolu [?], stran toho, co se má po její smrti učinit s jejím skrovným malým majetkem; a bylo to za jejího života [?], a mělo se, totiž ti, kdo jí prokázali dobro, jak zde následuje uvedeno, přiměřeně oznámit a přednést, jak nám ústně, dokud byla ještě při dobrém rozumu, řekla a nařídila.

Za prvé mají být Sauerovi [?] zcela vyloučeni z jejího [dědictví] a nemají nic dostat, poněvadž jí neprokázali nic dobrého, a ona také nic z jejich [majetku] nedostala.

Předně nám svěřila, že se nalezne peníz v truhle stolu [zásuvce], totiž asi 23 nebo 24 zlatých; z tohoto peníze má být pohřbena, se 3 svatými mšemi a upravením hrobu [?]; a co z tohoto peníze zbude, má se vrátit lénu [obci/lennímu úřadu].

Nalezne se také něco papírových peněz a drobných [?]; toto se má prodat a svaté mše se mají číst za její ubohou duši.

Obilí, totiž 2 strychy [?] žita [?], má dostat léno; truhly a co je v nich, totiž kostelní [?] a to ostatní, co je v domě, spolu se vším movitým majetkem, odkázala lénu; má však za to dát číst svaté mše za svou ubohou duši.

Prosebný [?] velký stříbrný kříž a jednoho Jana [Nepomuckého? — svatý obrázek/medaili] odkázala lénu. Rovněž [?] odkázala lénu.

Dům se má prodat a polovina [výtěžku] se má věnovat na svaté mše čtené za její ubohou duši; druhou polovinu rovněž odkázala lénu, poněvadž ji za její nemoci ošetřovalo a mnoho dobrého prokázalo.

Anně Marii Heidnerové [?] odkázala polštář s peřím a modré plátno [šátek].

Marii Kateřině Pešové [?] odkázala 2 všední sukně, 1 [?] a [?].

Toto vše, co je zde popsáno, nám dvěma mužům nařídila a svěřila; kromě toho [?] nikomu nic neodkázala a řekla, že se toto vše má stát a vykonat podle její poslední vůle.

Podle její poslední vůle.

Stalo se ve Slavkově [Schlaggenwald / Horní Slavkov] dne 22. ledna 1773.

Toto vše dosvědčujeme podle svého svědomí, jako Josef Friedrich Sailer, mistr, a Kryštof Hahn, mistr soukeník.

Vyhlášeno na radnici ve Slavkově v přítomnosti těch, kdo jsou zde popsáni, dne 25. ledna 773.
Fleisch [?] radní přísežný [?] a purkmistr [?]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Siegel: „Zell. 3. K." / Stadtsiegel Schlaggenwald] +

Auszug der Susanna Holzerin ihr Letzter Willen, so sie mich anvertraut und zu Wißen gemacht, alß wie folget:

1773 den 23. Jenner hatt die Ehrw.[ürdige] Wittib Susanna Holzerin mich holen und zu sich laßen, alß mich Joseph Friedrich [?] Sailer Meister undt Christoph Hahn Zeugmacher Meister, da sie noch bey guten Verstandt undt richter[?] bewußter Sache, sie unß ihren Letzten Willen anzuvertrauen undt zu Protocoll [?] hatt, wegen [?] nach Ihrem Todt mitt Ihrem wenigen ausz Vermögen zu thuen, undt wäre es Zeßleben[?], undt La[?] soll, alß nehmlich diejenigen, so Ihr Guttes gethan haben, seye hier folget gewißen, mäßig anzuzeigen undt anzubringen, wie sie mündlich, da sie noch bey guttem Verstandt wäre, zu unß geredt undt anbefohlen hatt.

Erstlichen sollen die Sauerischen[?] gänzlich von den Ihrigen ausz geschloßen seyn, undt nichts bekomen, die weillen sie Ihr nichts gutes gethan haben, undt sie auch nichts von den Ihrigen bekomen hatt.

Vor hatt sie unß an Vertraut, es wird Geldt gefunden werden in dem Tisch Casten, alß tisch 23. oder 24 fl.[?] von diesem Geldt soll sie begraben werden, mitt 3 heiligen Meßen undt richten Gottesäcker[?], undt was von diesem Geldt übrig, soll die [durchgestrichen] Lehen zurück bekomen.

Es wird auch etwas Papier[?] Geldt undt Kliersgel[?] [?] gefunden werden, diesesz soll verkauft werden, undt heilige Meßen vor Ihr arme Seel gelesen werden.

Dasz Getreidt, alß 2 Striech[?] Kern[?], soll die Lehen bekomen, die Truhen undt was darinen ist, alß die Kirchhaußer[?] undt dz andere, was in dem Hausz sambt allen Mobilien hatt sie der Lehen vermacht, solle aber heilige Meßen dargegen leßen laßen vor Ihr arme Seel.

Die bötl[?] granden Silberne Creutz[?] undt ein Johannes hatt sie der Lehen vermacht. Den zbilling[?] betlbaher[?] undt betl hatt sie auch der Lehen vermacht.

Das Hausz soll verkauft werden, undt soll die Halbscheidt auf heilige Meßen, vor Ihr arme Seel gelesen werden, die andere Halbscheidt hatt sie auch der Lehen vermacht, die weillen sie in Ihrer Krankheit sie gewartet hatt, undt viel guttes gethan hatt.

Der Anna Maria Heidnerin[?] hatt sie vermacht ein Polster mitt federn undt ein blaues Tuch.

Der Maria Catharina Peschin[?] hatt sie vermacht 2 alltäg-liche[?] Röckh[?], 1 feylig[?] undt Leamoschl[?]:

Diesesz alles was da beschrieben hatt sie unß zbeyen[?] Männern befohlen undt anvertraut, überringt [?] hatt sie Niemanden nichtes vermacht, undt gesagt, dasz diesesz alles soll geschehen undt vollzogen werden nach Ihren Letzten Willen.

Nach Ihren Letzten Willen.

Actum Schlaggenwaldt d[en] 22 Jenner 1773.

Diesesz alles bezeigen wir gewißenmäßig, alß Joseph Friederich Sailer Meister, Christoph Hahn Zeugmacher Meister.

Publicirt ob dem Rathhauß Schlaggenwaldt in Gegenwarth deren, die da beschrieben, den 25. Jenner 773.
Fleisch [?] Rathgeschw. [?] und Bürgermeister [?]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Listina města Horní Slavkov č. 2319

Manželé Josef Karel a Marie Anna Rödigovi z Horního Slavkova potvrzují, že si vypůjčili z peněz škapulířského oltáře kostela svatého Jiří v Horním Slavkově 100 zlatých rýnských.

Datace: 12.02.1773

Dlužní úpis z 12. února 1773, kterým si manželé Josef Karel a Anna Marie Rödigovi ve Slavkově (Schlaggenwald) půjčili 100 zlatých z pokladny škapulířového oltáře. Zavázali se dluh i s ročním úrokem 4 % splácet a jako záruku zapsali své kovářské pole na Hamru, přičemž při nesplácení mohla být provedena exekuce na tuto zástavu.

DLUŽNÍ ÚPIS (OBLIGACE) — Slavkov (Horní Slavkov / Schlaggenwald), 12. února 1773

Vlevo nahoře je na listině kolek se znakem „3 kr." / „3. K."

My, níže podepsaní manželé, jakožto praví dlužníci, tímto prohlašujeme: se svolením duchovní i světské vrchnosti, za úřadujícího purkmistra pana Eliáše Tolckopfa [?], nám byl na naši žádost a k naší naléhavé potřebě zapůjčen z peněz zdejší pokladny škapulířového oltáře kapitál ve výši 100 zlatých (slovy: jedno sto zlatých), a to v hotovosti, v dobré a platné minci.

Řádné přijetí tohoto kapitálu tímto potvrzujeme a zříkáme se práva namítat, že peníze nebyly vyplaceny, nebo že jsme byli k podpisu přemluveni či podvedeni. Zavazujeme se, že tento kapitál po předchozí půlroční výpovědní lhůtě, kterou musí učinit kterákoli ze stran, vděčně splatíme zpět v dobré a platné minci. Stejně tak se zavazujeme každoročně odvádět úrok ve výši 4 ze sta, dokud budeme kapitál užívat.

K lepšímu zajištění pokladny škapulířového oltáře dále zapisujeme a postupujeme jako hypotéku naše kovářské pole o jednom jitru [?], které se nachází na Hamru mezi pozemky patřícími panu Jiřímu [?] ...elsterovi a Alžbětě Hasové [?]. Pokud bychom s placením kapitálu nebo úroku prodlévali, dáváme tím pokladně právo a moc provést na této zástavě reálnou exekuci podle znění královské zemské deklarace [?]. Zříkáme se přitom všech právních výhod, výsad a odkladů (moratorií) a souhlasíme, aby tato obligace byla se svolením zdejšího slovutného magistrátu vtělena do zdejší městské knihy obligací a takto realizována.

Na potvrzení toho slouží vyhotovení této listiny a zde přitištěná pečeť. Stalo se ve Slavkově dne 12. února roku 1773.

Josef Karel Rödig, dlužník
Anna Marie Rödigová, dlužnice
(červená pečeť)

Kancelářský záznam: Se svolením slovutného magistrátu vtěleno do zdejší městské knihy dluhů, fol. 403, strana rubní (verso), dne 12. února [17]73. Purkmistr, rychtář a rada.

Rubová strana / obal

Tužkové poznámky: ... na starou Tel[?] fol. 483 / 5 r[?] 58 [?]

Obligace č. 147 (nad tím přeškrtnuto č. 8 a č. 58)
pana Josefa Karla Rödiga
na jím z peněz pokladny škapulířového oltáře přijatý kapitál 100 zlatých.

Vtěleno do knihy obligací, fol. 403, strana rubní.

Číselné poznámky: ...6 58 [?]
Ve II. svazku, fol. 3.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

DLUŽNÍ ÚPIS (OBLIGACE) — Slavkov (Horní Slavkov / Schlaggenwald), 12. února 1773

[Vlevo nahoře kolek se znakem: „3 kr." / „3. K."]

My níže podepsaní oba manželé jakožto praví dlužníci tímto vyznáváme, že nám s duchovní i světskou vrchnostenskou ratifikací, za úřadujícího purkmistra [pana] Eliáše Tolckopfa [?], na tuto naši [?] žádost a k naší zvláštní naléhavé potřebě byl z peněz zdejší pokladny škapulířového oltáře (Scapulier-Altar-Cassa) v hotovosti zapůjčen kapitál 100 zl., slovy jedno sto zlatých, v dobré a platné minci. A jelikož nyní hned při potvrzení řádného přijetí tohoto kapitálu — s výslovným zřeknutím se námitky nevyplacených peněz (exceptio non numeratæ pecuniæ), přemluvení a lsti (persuasionis aut doli) — kvitujeme, zavazujeme se tento kapitál po předchozí oboustranné, půlroční předem učiněné výpovědi opět v dobré platné minci vděčně splatit, jakož i úrok 4 ze sta, dokud budeme kapitálem disponovat (jej zúročovat), každoročně odvádět;

a rovněž k lepšímu zajištění pokladny škapulířového oltáře jí k reálné a zvláštní hypotéce nejen zapisujeme, ale i postupujeme naše na Hamru (Hammer), mezi [panem] Jiřím [?] ...elsterem a Alžbětou Hasovou [?] náležející, kovářské [Schmidts] jedno-jitrové [?] pole, a to s takovou mocí a právem ohledně kapitálu i úroku (respectu capitalis et interessus), že kdyby při splácení bylo z naší nebo druhé strany prodlévání, smíme a máme na hypotéce podle znění královské zemské deklarace [?] provést reálnou exekuci; zříkáme se přitom všech právních dobrodiní, výsad a odkladů (moratorií) a jsme srozuměni s tím, aby tato obligace se svolením zdejšího slovutného magistrátu mohla být vtělena do zdejší městské knihy obligací a realizována.

Na potvrzení toho slouží její vyhotovení a zde přitištěná pečeť. Stalo se ve Slavkově dne 12. února roku 1773.

Josef Karel Rödig, dlužník
Anna Marie Rödigová, dlužnice
[červená pečeť]

[Kancelářský záznam:] Se svolením [Annuente] slovutného magistrátu vtěleno do zdejší městské knihy dluhů, fol. 403, strana rubní (verso), dne 12. února [17]73. Purkmistr, rychtář a [rada]

—— RUBOVÁ STRANA / OBAL ——

[Tužkové poznámky:] ... na star[ou] Tel[?] fol. 483 / 5 r[?] 58 [?]

Obligace č. 147 [nad tím č. 8, č. 58 přeškrtnuto]
pana Josefa Karla Rödiga
na jím z peněz pokladny škapulířového oltáře přijatý kapitál 100 zl.

Vtěleno do knihy obligací, fol. 403, strana rubní.

[číselné poznámky:] ...6 58 [?]
Ve II. svazku, fol. 3.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

OBLIGATION — Schlaggenwald (Horní Slavkov), 12. Februar 1773

[Am linken Rand oben ein Stempelmarken-Signet: "3 X[Kr]." / "3. K."]

Wir Endes unterschriebene beede Eheleute, alß wahre Schuldner, bekennen hiemit, daß uns mit geist- und weltl[icher] obrigkeitli[cher] ratification unter dem amtierenden Bürgermeister [Herrn] Elias Tolckopf [?] auf dießer [unser] zeithenden [?] bitten zu deßeren besonderen nothdurft von dem hießigen Scapulier-Altar-Cassa-geldern mit Capital zu 100 fl., sagen ein hundert Gulden, in guet und gangbahren Müntz-Sorten baar vorgeliehen [dargeliehen] worden. Gleichwie nun wir über den richtigen Empfang gleich benebst [dießes] Capitals cum renunciatione exceptionis non numeratæ pecuniæ, persuasionis aut doli krefften quittiren, und solches Capital nach vorher beschehener beederseits vorbestehender halbjähriger Zeit-Kündigung anwiederum mit güter gangbahren Müntz danckbarlich zurück zu zahlen, wie auch das interesse à 4 pro cento, so lang wir das Capital fructificiren werden, alljährlich abzuführen uns verbinden;

Eßo auch zu beßerer versicherung der Scapulier-Altar-Cassa derselben zu mehr real und Special-hypothec unßer auf den Hamer [Hammer], zwischen H[errn] Georg [?] ...elster und Elisabetha Hasen [?] gehörigen Schmidts ein[er] tagwerck [?] feld, nicht nur allein verschreiben, sondern vertheilen auch [übergeben] respectu capitalis et interessuij dahin Gewalt und Macht, daß, wann mit Bezahlung uns oder die andern gesäumet worden solte, wir in die Hypothec nach inhalt der Königl[ichen] Landes-Declarat[ion] [oder Tit.] die Real-execution verüben wollen und sollen, renunciiren deßero allen Rechts-wohlthaten, privilegien und moratorien, und seynd zufrieden, womit deßer Obliga-tion mit bewilligung hiener löbl[ichen] Magistrats in das allhießige Stadt-Obligacions-Buch ver-deßicht[?] [eingetragen] und realisirt werden könne.

Zu deßen bestättigung ist deßen fertigung und hiebey gedrückte Petschaft. So geschehen Schlaggenwald, den 12. Februarij A[nn]o 1773.

Joseph Carl Rödig, Schuldner
Anna Maria Rödin [Rödigin], Schuldnerin
[rotes Siegel]

[Kanzleivermerk:] Annuente [?] lyto [inclyto] Magistratu ingroßiert in hießigem Stadt-Schulden-Buch Fol: 403. pag. vers[o]. den 12. Febr[uarii] 773. Bürgermeister, Richter und [Rath]

—— RÜCKSEITE / DOKET ——

[Bleistift-Notizen:] ... zur alt[en] Tel[?] f[ol.] 483 / 5 r[?] 58 [?]

Obligation N.o 147 [darüber N.o 8, N.o 58 durchstrichen]
des H[errn] Joseph Carl Rödig
über mir [ihm] von denen Scapulier-Altar-Cassa-geldern auf-genohmenes Capital pr[o] 100 fl.

Jngroß[iert] lib[ro] obligat[ionum] Fol: 403. p[ag]. v[erso].

[Zahlenkritzel:] ...6 58 [?]
Jm II.te[n] band Fol: 3.

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Listina města Horní Slavkov č. 2322

Marie Anna Steinreitterová z Horního Slavkova činí poslední vůli, kterou dodatečně 15. prosince 1773 ověřují svědci Kleofáš Fischer a Jan Jiří Dietl.

Datace: 02.07.1773

Poslední vůle Marie Anny, ovdovělé Steinreitherové ze Slavkova, sepsaná 15. prosince 1773. Odkazuje mše za duše zesnulých bratrů, peníze a plátno pozůstalým dětem sourozenců i bratranci a za univerzálního dědice ustanovuje bratra Adama Rotha, městského písaře. Testament byl slavnostně vyhlášen 15. ledna 1776 na radnici horního královského města Slavkova.

Ve jménu Nejsvětější Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen.

Poněvadž nám smrtelným lidem není nic jistějšího než smrt, hodina umírání však zůstává mnohým skryta a nejistá, rozhodla jsem se já, Maria Anna, ovdovělá Steinreitherová, s dobrou chválou a díkem Bohu, při zdravém rozumu, s pravými smysly a nenucenou vůlí, sepsat tuto poslední vůli. Chtěla jsem tím předejít všem sporům, které by po mé smrti mohly vzniknout ohledně mého časného jmění, jež mi bylo milostivě propůjčeno, a určit, jak se s ním má po mé smrti naložit.

Za prvé poroučím svou ubohou duši do nejmilostivějších rukou svého Vykupitele Ježíše Krista a vroucně jej prosím: nechť se z lásky ke svému přesvatému hořkému utrpení a smrti, dále pro zásluhy přesvaté Matky Boží a Panny Marie i mé svaté patronky a přímluvou všech svatých, nad mou ubohou duší dobrotivě smiluje a přijme ji k sobě do věčné blaženosti.

Za druhé nařizuji ohledně svého těla, které vzešlo ze země a musí se opět obrátit v prach a popel, aby bylo podle křesťansko-katolického zvyku znovu uloženo do země bez zbytečných okázalostí u městského kostela. Na svaté mše za svou ubohou duši věnuji 26 zlatých (patrně), které se mají uhradit z prodeje velké zahrady. Zbylých 100 zlatých z tohoto prodeje má zůstat na splacení kostelního dluhu, neboť jsem zmíněnou zahradu předtím získala na základě dělení za 136 zlatých.

Za třetí, jelikož je ustanovení dědice základem každého testamentu a já nemám vlastního tělesného dědice, ustanovuji tímto právoplatně a s dobrým úmyslem svého milovaného bratra Adama Rotha, městského písaře, za úplného univerzálního dědice veškerého svého majetku, movitého i nemovitého, ať se jmenuje jakkoli. Přeji si, aby na oplátku pamatoval na mou ubohou duši.

Za čtvrté nařizuji, aby můj univerzální dědic po mé smrti a po prodeji domu vyrovnal následující zbožné i jiné odkazy obsažené v této mé poslední vůli:
- Na svaté mše za duši bratra Hanse Pavla: 20 zlatých.
- Na svaté mše za duši bratra Kryštofa: 5 zlatých.
- Na svaté mše za duši bratra Josefa: 5 zlatých.
- Malému bratrstvu (patrně arcibratrstvu) Přesvaté Matky Škapulířové ve Slavkově.
- Velkému bratrstvu (patrně arcibratrstvu) svaté Matky Anny ve zdejším špitále.
- Dětem po mém zesnulém bratru Josefovi, totiž Josefovi a Marii Anně, každému po 20 zlatých, dohromady 40 zlatých; k tomu ještě dobré režné plátno a dobrá jemná příze, které jsem předem vlastnoručně svázala a označila lístečkem.
- Alžbětě a Terezii, každé po 10 zlatých, dohromady 20 zlatých; k tomu opět dobré režné plátno a dobrá jemná příze. Jejich matce Marii Kateřině pak hotově 5 zlatých.
- Svému panu bratranci Adamu Steinreitherovi odkazuji koňské (hrubé) plátno, jemnou přízi – obojí režné –, dále jedno cvilinkové prostěradlo (vše je pohromadě, uloženo pod jednou pokrývkou a označeno lístečkem) a jednu podložní podušku bez povlaku, vše z věcí ve spodním pokoji. Ostatní věci a veškeré plátno v horním pokoji mají připadnout univerzálnímu dědici.

Za páté si výslovně vyhrazuji právo tuto svou poslední vůli případně zčásti změnit. Přeji si, aby byla v neporušeném znění přednesena a publikována slavnému magistrátu horního městského opatrovnického úřadu (Stadtpflegamt), a to na pevnou ruku a ve vší cti. Kdyby snad tato má vůle neměla platit jako řádný testament, nýbrž jen jako méně slavnostní projev vůle (Voluntas minus solemnis) nebo jako prostá dohoda (Nudum Pactum), má přesto platit jako moje poslední a konečná vůle.

Na důkaz toho jsem tuto listinu vlastnoručně podepsala a požádala níže jmenované svědky a svého bratra jako svědka, aby ji svým spolupodpisem potvrdili a stvrdili. Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 15. prosince 1773.

Podepsáni: [...] písař; Gehann (Johann) Georg Dietl [...]
[na listině je otištěna červená pečeť]

Tento testament byl vyhlášen za přítomnosti pana univerzálního dědice Adama Rotha, syndika dobřanského (patrně), v radním domě horního královského města Slavkova (Schlaggenwald) dne 15. ledna 1776, purkmistrem, rychtářem a radou tamtéž.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[Kolková známka / znak s nápisem „N 5 K"]

Ve jménu Nejsvětější Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen.

Poněvadž nám smrtelným lidem není nic jistějšího než smrt, hodina umírání však mnohým skrytá a nejistá, pojala jsem já, Maria Anna, ovdovělá Steinreitherová, vzhledem k tomu, s dobrou chválou a díkem Bohu, při zdravém rozumu, s pravými smysly a nenucenou vůlí, abych předešla všem sporům, které by po mé smrti mohly vzniknout, ohledně časného jmění, jež mi bylo [nejvyšším?] [...] milostivě propůjčeno, sepsat následující pořízení neboli poslední vůli o tom, jak se s ním má po mé smrti naložit, a to:

Za prvé poroučím svou ubohou duši do nejmilostivějších rukou svého Vykupitele Ježíše Krista s vroucí prosbou: nechť se nad mou ubohou duší z hlediska svého přesvatého hořkého utrpení a smrti, dále pro zásluhy přesvaté Matky Boží a Panny Marie, jakož i mé svaté patronky jména a přímluvy všech svatých, dobrotivě smiluje a přijme ji k sobě do věčné blaženosti a blažené věčnosti.

Za druhé své tělo, protože vzešlo ze země a musí se opět obrátit v prach a popel, chci tímto zaříditi tak, aby bylo podle křesťansko-katolického zvyku opět uloženo do země bez dalších okázalostí u městského kostela k pohřbu; a na svaté mše za svou ubohou duši věnuji 26 zl [?], což se má uhradit z prodeje velké zahrady, přičemž zbylých 100 zl z toho zůstává na splacení kostelního dluhu, [poté co] jsem výše uvedenou zahradu na základě dělení získala [za] 136 zl. A protože

za třetí je ustanovení dědice základem každého testamentu, nemám však nutného tělesného dědice, ustanovuji tímto právoplatně a s dobrým úmyslem svého velmi milovaného bratra Adama Rotha, městského písaře v [městě?], za úplného univerzálního dědice veškerého svého movitého i nemovitého jmění a movitostí jakéhokoli jména; nechť [potom] pamatuje na mou ubohou duši. Chci však také a nařizuji při tom

za čtvrté, aby můj univerzální dědic po mé smrti a prodeji domu uvedl do pořádku zbožné (pia) i jiné odkazy obsažené v mé poslední vůli, a to:
– Na svaté mše za duši bratra Hanse Pavla . . . . . . . . . . 20 zl
– bratra Kryštofa (Christoph) . . . . . . . . . . 5 zl
– bratra Josefa . . . . . . . . . . 5 zl
– Malému [arcibratrstvu?] Přesvaté Matky Škapulířové ve Slavkově (Schlaggenwald), a
– Velkému [arcibratrstvu?] svaté Matky Anny ve zdejším špitále [následně?].
– Dětem po mém zesnulém bratru Josefovi, totiž Josefovi a Marii Anně, každému 20 zl, dohromady . . . . . . . . . . 40 zl; dále dobré režné plátno a dobrá jemná příze pohromadě, jak jsem je [předem?] vlastnoručně svázala a přiložila lísteček;
– Alžbětě (Elisabeth) a Terezii (Theresia), každé 10 zl, dohromady . . . . . . . . . . 20 zl; dále dobré režné plátno a dobrá jemná příze [...] jejich matce Marii Kateřině (Maria Catharina) hotově . . . . . . . . . . 5 zl.
– Svému panu bratranci Adamu Steinreitherovi: koňské (hrubé) plátno, jemnou přízi, obojí režné, jedno cvilinkové (dvojnásobné) prostěradlo, což vše je pohromadě pod jednou pokrývkou a označeno lístečkem, dále jednu podložní podušku (Lege-Polster) bez povlaku, z těch věcí ve spodním pokoji; kdežto ostatní a veškeré plátno v horním pokoji [má připadnout univerzálnímu dědici].

Za páté: tuto svou [...] poslední vůli [...] výslovně si vyhrazuji [zčásti] změnit, [a chci], aby [byla] nerozdílně [...] slavnému magistrátu horního městského opatrovnického úřadu (Stadtpflegamt) tato má poslední [vůle] přednesena, publikována [...] a při ní stálo [...] na pevnou ruku [...] ve vší cti [...]; kdyby však tato má [vůle] neměla platit jako testament, pak qua Voluntas minus solemnis (jako méně slavnostní projev vůle) nebo Nudum Pactum [...] [… formulaická kodicilární klauzule bez jmen a částek …], má přesto platit jako poslední a konečná vůle.

[… další silně vybledlé formulaické potvrzení …] Na důkaz toho jsem toto [vlastnoručně podepsala] a [požádala], aby níže jmenovaní [svědkové] a můj bratr jako [svědek] stejným spolupodpisem [toto potvrdili a] prohlásili. Tak se stalo ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 15. prosince (Xbris) 1773.

[Podpisy:] [...] písař (Schreiber); Gehann [Johann/Jan?] Georg Dietl [...]
[červená pečeť]

Publicatum hoc Testamentum in praesentia D[omini] Haeredis universalis Adami Roth, Syndici Dobrzanensis [?] — tj. tento testament byl publikován za přítomnosti pana univerzálního dědice Adama Rotha, syndika dobřanského [?], v radním domě (Curia) horního královského města Slavkova (Schlaggenwald) dne 15. ledna 1776.
Purkmistr, rychtář a rada tamtéž.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Kolkstempel / Wappen mit Aufschrift „N 5 K"]

Im Nahmen der Allerheÿligsten Dreÿfaltigkeit, Gott Vaters, Sohn und Heÿligen Geÿstes, Amen.

Demnach uns sterblichen Menschen nichts gewißers als der Todt, die Stund aber des Sterbens Villen verborgen und ungewiß [ist], als habe ich Maria Anna, verwittibte Stein Reitherin, in Betrachtung dessen, beÿ gutem Lob und Danck Gottes, guter Vernunfft, mit rechten Sinnen und ungezwungenem Willen, um aller nach meinem Todt sich äußern könnende Streitigkeit abzunehmen, über das mir von dem [höchsten?] [...] freundgütig dahergefertigten [?] verliehenen zeitlichen Vermögen, wie es mit solchem nach meinem Todt gehalten werden solle, folgende Disposition oder letzten Willen zu errichten machen wollen, und zwar:

Erstens befehle ich meine arme Seele in die mildreichste Hände meines Erlösers Jesu Christi, mit inbrünstiger Bitte: derselbe wolle Sie in Ansehung seiner allerheÿligsten bitteren Leÿden und Sterben, dann durch die Verdienste der allerheÿligsten Mutter Gottes und Jungfrauen Maria, wie auch meiner heÿligen Nahmens-Patronin und aller Heÿligen Vorbitt, über meine arme Seele grundgütigst erbarmen, und solche zu sich in die ewige Glückseligkeit und glückseelige Ewigkeit dahnehmen und aufnehmen.

Zweÿtens meinen Leib, weilen dieser von der Erde entsprossen und hinwieder zum Staub und Aschen werden muß, will [ich] hiemit geordnet haben, damit derselbe Christ-Catholischen Gebrauch nach anwiederumben zur Erden ohne weiteren Gepräng der Stattkirche werde zur Begräbnis; und auf heÿligen Messen für meine arme Seele widme [ich] 26 fl [?], welches von Verkauf des großen Garten zu bestreiten kommen, unerwogen das übrige darumben 100 fl zu Abzahlung der Kirchen-Schuld verblieben, [nachdem] ich oben gethanen Garten vermög Theilung [um] 136 fl an mich gebracht. Und nachdeme

Drittens die Erb-Einsetzung eines jeden Testaments Grundfeste ist, mit einem nothwendigen Leibes-Erben aber nicht versehen bin, als thue [ich] rechtlich und wohlmeÿnend meinen viel geliebten Bruder Adam Roth, Stadtschreiber in de[r Stadt?], in all meinen beweg- und unbeweglichen, die immer Nahmen habend bestehenden Vermögen und Mobilien, für einen vollkommenen Universal-Erben ernennen und einsetzen; nach [dessen?] solcher werde meiner armen Seele ingedenck seÿn. Will aber auch und verordnen dabeÿ

Viertens: womit mein Universal-Erb die in meinen letzten Willen enthaltend pia und andere Legata nach meinem Todt und Verkauf des Hauses in Richtigkeit setze, als:
– Auf heÿlige Messen für die Seele des Bruders Hanß Paul . . . . . . . . . . 20 fl
– des Bruders Christoph . . . . . . . . . . 5 fl
– des Bruders Joseph . . . . . . . . . . 5 fl
– die Kleine [Erz-Bruderschafft?] zur heÿligen Scapulier-Mutter in Schlaggenwald, und
– die Große [Erz-Bruderschafft?] zur heÿligen Mutter Anna in allhiesigen Hospitali [nachgefolget?].
– Meines vorseligen Bruders Joseph hinterbliebenen Kindern, als dem Joseph und Maria Anna, jeden 20 fl, zusammen . . . . . . . . . . 40 fl; Rest gute rohe Leÿnwand und gute feine Zwirn mitsammen, wie solche [vorreÿchts?] eigenhändig zusammengebunden und ein Zettel angeheftet habe;
– der Elisabeth und Theresia, jeder 10 fl, zusammen . . . . . . . . . . 20 fl; Rest gute rohe Leÿnwand und gute feine Zwirn [...] deren Kinder Mutter Maria Catharina baar . . . . . . . . . . 5 fl.
– Meinem Herrn Vetter Adam Stein Reither: ein Roß Leÿnwand, ein feine Zwirn, beedes rohe, ein Zwillinges [Zwilch-]Betttuch, welches alles in einem Dach beisammen und mit einem Zettel bemerket ist, dann ein Lege-Polster ohne überzug, von denen in unteren Zimmer; allermaßen die übrige und die gesambten Linnen in oberen Zimmer aber [dem Universal-Erben verbleiben].

Fünfftens: diese meine [...] letzten Willen [...] Theÿl zu ändern ausdrücklich vorbehalten, [und will] ungetheilt [...] einem Löbl. Magistrat [des] berg[städtischen] Stadt-Pflegamts diesen meinen letzten [Willen] vortragen, publiciren [...] beÿstehen lassen, auf feste Hand [...] in allen Ehren [...]; falls aber dieser mein [Wille] nicht als ein Testament, qua Voluntas minus solemnis oder Nudum Pactum [...] gelten würde [… formelhafte Kodizillar-Klausel ohne Namen und Beträge …], solle er dennoch als letzter und endlicher Wille gelten.

[… weitere stark verblasste formelhafte Bekräftigung …] Zu deßen Bezeugung habe [ich] dieses [eigenhändig unterschrieben] und [gebeten], daß auf Endes benannte [Zeugen] und mein Bruder als [Zeuge] mit gleicher Mitfertigung [dieses bekräftigen und] erklären. So geschehen Schlaggenwald den 15 Xbris [Decembris] 1773.

[Unterschriften:] [...] Schreiber; Gehann [Johann?] Georg Dietl [...]
[rotes Lacksiegel]

Publicatum hoc Testamentum in praesentia D[omini] Haeredis universalis Adami Roth, Syndici Dobrzanensis [?], in Curia Aug[ustae] mont[anae] Civit[atis] Schlaggenwaldensis, die 15 Januarij 1776.
Bürgermeister, Richter und Rath allda.

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Listina města Horní Slavkov č. 2324

Marie Alžběta Fürgangová potvrzuje, že si vypůjčila z peněz kostela svatého Jiří v Horním Slavkově 50 zlatých rýnských.

Datace: 12.10.1773

Vdova Maria Elisabetha Fürgangová si roku 1773 ve Slavkově vypůjčila 50 zlatých z pokladny kostela sv. Jiří a zapsala je jako dluh na svém domě s dvorkem. Listina popisuje podmínky splácení i úroků a záznam na její zadní straně dokládá, že dluh byl nakonec vyrovnán až v roce 1807.

Obligace (dlužní úpis) č. 11

Já, níže podepsaná vdova, tímto potvrzuji, že mi bylo s nejmilostivějším vrchnostenským schválením z peněz kostelní pokladny sv. Jiří ponecháno v rukou formou novace (obnovení dluhu) padesát zlatých, slovy 50 zl. K tomuto dluhu se tedy přiznávám a zavazuji se tento kapitál každoročně úročit čtyřmi procenty. Po řádné, oběma stranami volně použitelné půlroční výpovědi jej pak z tohoto majetku splatím.

Vysoce chvalitebnému domu Božímu jsem zároveň k větší jistotě zapsala jako hypotéku svůj dům s dvorkem, a to s dodatkem, že chci a mám při každoroční úrokové platbě vždy splácet i část samotného kapitálu, a to tak dlouho, dokud umoření nedosáhne výše 13 zl. Kdyby však došlo k prodlení se splácením kapitálu, úroků nebo splatných termínů, vyhrazuji věřiteli právo uplatnit hypotéku na nemovitosti, a v nutném případě i osobní exekuci, a zavazuji se to strpět. Zříkám se přitom všech právních výhod, výsad a moratorií, kterých bych se jinak mohla dovolávat. Na základě toho může být tato obligace se schválením chvalitebného magistrátu zapsána do zdejší městské knihy obligací. Na potvrzení toho připojuji svůj podpis.

Slavkov (Schlaggenwald), dne 12. října 1773.

+ + + Maria Elisabetha Fürgangová, vdova

Se souhlasem slovutného magistrátu bylo zapsáno do zdejší knihy stavovských dluhů, fol. 406, dne 14. října 1773.
Purkmistr, rychtář a rada tamtéž

Poznámka na zadní straně listiny:

Obligace č. 11 ctnostné a milované Elisabethy Fürgangové na kapitál 50 zl., který jí byl ponechán v rukou z peněz pokladny kostela sv. Jiří formou novace. Zapsáno v I. díle, fol. 7, a v knize obligací, fol. 406, na rubu — [tato část je přeškrtnuta] ... 14 [kr?].

Pozdější tužková poznámka pak dodává: „Fürgang Anna ... na toto kvitováno (vyrovnáno) dne 18. července 1807 ...“ — dluh byl tedy nakonec splacen až o více než třicet let později.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Obligace (dlužní úpis) č. 11

Já níže podepsaná [vdova] dlužnice tímto vyznávám, že mi bylo s nejmilostivějším a vrchnostenským schválením (ratifikací) z peněz pokladny kostela sv. Jiří (S: Georgii) ponecháno v rukou cestou novace (obnovení) kapitálu ve výši 50 zl., slovy padesát zlatých; že se tedy k tomuto dluhu přiznávám a tento kapitál budu každoročně úročit 4 procenty, a že jej po řádné, oboustranně volné půlroční výpovědi opět z tohoto (majetku) splatím (přislibuji). Zavázala jsem se rovněž vysoce chvalitebnému domu Božímu (kostelu) k větší reálné i zvláštní hypotéce svým domem s dvorkem, s dodatkem: že chci a mám při každoroční úročné (splátce) vždy splácet [něco] i na úbytek (umoření) kapitálu, [počínaje tímto?], a to pokaždé, dokud nebude umoření dosaženo do výše 13 zl. [?]; kdyby však bylo se splácením kapitálu, úroků [nebo] splatných termínů prodléváno, vyhrazuji si (věřiteli) hypotéku, reálnou, a v nutném případě i osobní exekuci, a mám ji strpět; jsem rovněž (zavázána) zřeknutím se všech právních dobrodiní, výsad (privilegií) a moratorií je požadovat, čímž tato obligace může být se schválením chvalitebného magistrátu vtělena (zapsána) do zdejší městské knihy obligací. K jejímu většímu potvrzení je zde mé stvrzení (podpis).

Slavkov (Schlaggenwald), dne 12. října 773 [tj. 1773].

+ + + Maria Elisabetha Fürgangová, vdova

Se souhlasem slovutného magistrátu vloženo (ingrosováno) do zdejší knihy stavovských dluhů (fol.) 406, dne 14. října 773.
Purkmistr, rychtář a rada tamtéž

[Dorsální / zadní strana:]
Obligace č. 11 ctnostimilovné Elisabethy Fürgangové na kapitál 50 zl., ponechaný jí v rukou z peněz pokladny kostela sv. Jiří cestou novace. — I. díl (svazek), fol. 7. Ingrosováno v knize obligací fol. 406, p.v. [přeškrtnuto] ... 14 [kr?]

[Pozdější tužková poznámka:] Fürgang Anna ... na toto [kvitováno/vymazáno] 18. července 807 [tj. 1807] ...

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Obligation Nr: 11

Ich Endes unterschriebene [Wittib] Güldnerin bekenne hiermit, daß mir mit gnäd[igster] und wohl-obrigkeitl[icher] ratification von denen S: Georgij Kirchen Cassa geldern ein Capital pr 50 f: sage fünfzig gulden per novationem in Handen gelaßen wor-den; es wäre nun mich zu dieser Schuld be-kennen, und solches Capital alljähr[lich] à 4. pro cento zu verinteressiren, dann solches nach beschehener beederseits freistehenden halb-jährigen richt[igen] Kündigung anwiederum dann [dessen] hievon zu zahlen [verspreche]; Ich habe auch dem [hoch]löbl[ichen] gottes hauß zu mehr real und Special hypothec mein hauß gäthen hiermit verschriben, mit dem beysatz: daß ich auch abschlag des Ca-pitals bey der alljähr[lichen] richten [nichts] niemahlen [hierauf anfangend?] Es jedes mahlen zahlen wolle, und sollen, bis die abtilgung wird auf 13 f: [?] geschehen seyn wird; würde aber mit bezahlung des Capitals interesse [oder] die fälligen termine[n] gesäumt [werden solle], ich mir die hypothec, die real-auch nöthigen fall die personal execution [vorbehalten] wollen, und solle, bin auch mit renunciirung aller Rechts wohlthaten Pri-vilegien und moratorien zu forderen, womit gegenwärtige obligation mit-bewilligung eines löbl[ichen] Magistrats in das hiesige Stadt obligations buch [eingeleibt werden können]. Zu deßen mehrer bestättigung ist meine fertigung.

Schlaggenwald den 12 october: 773.

+ + + Maria Elisabetha Fürgangin Wittibin

Annuente Inclyto Magistratu ingrossirt in hiesigen Stand Schulden buch 406. den 14 october: 773
Bürgermeister, Richter, und Rath allda

[Dorsalvermerk / Rückseite:]
Obligation Nr: 11 der [ehren]tugendliebten Elisabetha Fürgangin über ein ihr von denen S: Georgij Kirchen cassa geldern per novationem in Handen gelaßene Capital pr 50 f: — I.te Band Fol: 7. Ingross: lib[ro] Obligat: Fol. 406. p:v: [durchgestrichen] ... 14 [kr?]

[Späterer Bleistiftvermerk:] Fürgang Anna ... hierüber ist [quittiert/gelöscht] 18 July 807 ...

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Listina města Horní Slavkov č. 2325

Manželé Jan Jiří a Marie Kateřina Adolfovi z Horního Slavkova potvrzují, že si vypůjčili z peněz Mariánského těžařstva v Horním Slavkově 20 zlatých rýnských.

Datace: 12.10.1773

Dlužní úpis z roku 1773, jímž se manželé Johann Georg Adolph a Maria Catharina Adolphová z Horního Slavkova zavazují splatit 20 zlatých vypůjčených z mariánské společné pokladny, zajištěné hypotékou na svou zahrádku. Listina byla zapsána do zdejší knihy obligací a dochoval se i její dorsální (obalový) záznam s kancelářskými poznámkami.

Dlužní úpis (obligace) — Horní Slavkov (Schlaggenwald), 1773

Přední strana, hlavní text:

My, níže podepsaní manželé, se tímto přiznáváme jako dlužníci a vyznáváme, že nám byl s náležitým schválením z peněz soudní mariánské společné pokladny formou obnovy dluhu (per novationem) předán do rukou kapitál ve výši 20 zlatých. K tomuto dluhu se tímto hlásíme a slibujeme, že onen kapitál budeme každoročně úročit čtyřmi procenty a po řádně učiněné výpovědi — při zachování půlroční výpovědní lhůty — jej opět splatíme.

Ke jištění ctihodné mariánské společné pokladny se rovněž zavazujeme reálnou i speciální hypotékou na zahrádku (gärtel), která se nachází u našeho domu. K tomu připojujeme doložku: na umoření výše uvedeného závazku budeme napříště každoročně k novému roku splácet část kapitálu, a to tak dlouho, dokud nebude dluh splátkami umořen až na 8 zlatých. Kdyby však došlo k prodlení se splácením kapitálu, úroků nebo těchto splatných termínů, svolujeme, aby byla vůči nám uplatněna exekuce z hypotéky reálná, a v případě potřeby i osobní. Zároveň se vzdáváme všech právních dobrodiní, výsad a odkladů (moratorií), aby tato obligace mohla být se svolením ctihodného magistrátu vtělena do zdejší knihy obligací.

Na potvrzení toho je listina takto vyhotovena. Horní Slavkov, dne 12. října 1773.

Jako dlužníci:
- Johann Georg Adolph
- Maria Catharina Adolphin (Adolfová)

Z rozhodnutí ctihodného magistrátu bylo toto zaneseno (ingrosováno) do zdejší knihy dluhů na foliu 407, dne 16. října 1773.

Purkmistr, rychtář a rada tamtéž

Rubová strana, dorsální záznam (obal spisu):

Obligace č. 27 měšťana a punčochářského mistra Johanna Georga Adolpha mladšího, na kapitál 20 zlatých, který mu byl z peněz soudní mariánské společné pokladny formou obnovy dluhu (per novationem) předán do rukou.

Vtěleno do knihy obligací, folio 407.

Další kancelářské poznámky: Fol. 69. — 132 — II. díl, Fol. 69. — červené „S".

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

DLUŽNÍ ÚPIS (OBLIGACE) — Horní Slavkov (Schlaggenwald), 1773

[Přední strana / hlavní text:]

My níže podepsaní oba manželé přiznáváme se jako dlužníci a tímto vyznáváme, že [nám] byl s náležitým schválením z peněz soudní mariánské společné pokladny per novationem (obnovou dluhu) předán do rukou kapitál ve výši 20 zlatých; jakož tímto tento dluh na sebe uznáváme a slibujeme onen kapitál každoročně úročit 4 procenty, a dále jej po řádně učiněné výpovědi — při ponechané půlroční výpovědní lhůtě — opět splatit. Rovněž se ku [zajištění] ctihodné mariánské společné [pokladny] tímto zavazujeme reálnou i speciální hypotékou na zahrádku (gärtel) nacházející se u domu, s tou doložkou: že budeme a máme napříště na umoření výše uvedeného závazku na úbytek kapitálu každoročně k novému roku platit tak dlouho, dokud nebude splátkou umořeno až na 8 zlatých; kdyby však došlo k prodlení se splácením kapitálu, úroků nebo těchto splatných termínů, chceme a máme se podrobit z hypotéky reálné, a v případě potřeby i osobní exekuci; rovněž se máme spokojit se vzdáním se všech právních dobrodiní, výsad a odkladů (moratorií), tak aby tato obligace mohla být se svolením ctihodného magistrátu vtělena do zdejší knihy obligací.

K jejímu většímu potvrzení slouží její vyhotovení. Horní Slavkov (Schlaggenwald), dne 12. října 1773. Jako dlužníci:
Johann Georg Adolph
Maria Catharina Adolphin (Adolfová)

Tímto z rozhodnutí ctihodného magistrátu zaneseno (ingrosováno) do zdejší knihy [pozůstalostních?] dluhů na foliu 407, dne 16. října 1773.
Purkmistr, rychtář a rada tamtéž

[Rubová strana / dorsální záznam (obal spisu):]
Obligace č. 27
měšťana a punčochářského mistra Johanna Georga Adolpha ml. na kapitál 20 zlatých, jemu z peněz soudní mariánské společné pokladny per novationem předaný do rukou.
Vtěleno do knihy obligací, folio 407.
[další kancelářské poznámky:] Fol. 69. — 132 — II. [díl] Fol. 69. — [červené] „S"

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

OBLIGATION — Schlaggenwald, 1773

[Vorderseite / Haupttext:]

Wir Endes unterschriebene beede Eheleuthe gestehen alß Schuldner, bekennen hiemit, daß [uns] mit behöriger Ratification von denen gerichtl: Marianischen gemeinschaftl: Casse-Geldern [ein] Capital á 20 fr per novationem in Handen gelegt worden; Wie wir denn Zeither dieser Schuld bekennen, und solches Capital alljährl: á 4 pro cento zu verinteressiren, dann solches nach beschehener behöriger [Auf]kündigung, freyständen halbjährigen Aufkündigung anwein-drum dann selbiges zurück zu zahlen versprechen. Wir auch der löbl: Marianischen gemeinschaftl: zu [Sicherheit uns] real und special hypothec deren bey dem Hause befindlichen gartel [Gärtel] hiemit verschrei-ben, mit dem beysatz: Daß wir demnächst ob den [obig-]verstehenen Verbindlichkeit auf abschlag des capitals zum neuen Jahr alljährl: zu zahlen wollen, und sollen, bis die abtilgung [Abtilgung] bis auf 8 fr geschehen seyn wird; falls aber mit bezahlung des capitals, interesse oder dieß fälligen Ter-minen gesäumt werden solten, wir in die hypothec die real, auch nöthigen falls die per-sonal execution reduciren wollen, und sollen; sind auch mit renuncirung aller Rechts-wohlthaten, privilegien und moratorien zu finden, womit gegenwärtige obliga-tion mit bewilligung eines löbl: Magistrats in das hiesige obligations-buch mit verliebet [einverleibet] werden könne.

Zu deßen mehrer bestä-tigung ist deren fertigung. Schlaggenwald den 12 October: 773. alß Schuldner
Johann Georg Adolph
Maria Catharina Adolphin

Anmit Eines löbl: Magistrats ingroßirt in hiesig [Bestand-]Schulden-buch Fol. 407. den 16 October: 773.
Bürgermeister, Richter, und Rath allda

[Rückseite / Dorsalvermerk (Dossier):]
Obligation N.o 27
des bürger: Strumpfstricker-meisters Johann Georg Adolph jun: über von der gericht: Marianischen gemeinschaftl: Casse-Geldern ihme per novationem in Handen gelegtes Capital p 20 fr
Ingross: lib. Obligat: Fol. 407.
[weitere Kanzleivermerke:] Fol. 69. — 132 — II.tes [Band] Fol. 69. — [rotes] „S"

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Listina města Horní Slavkov č. 2326

Marie Rozina Schmidtová z Horního Slavkova potvrzuje, že si vypůjčila z peněz kostela svaté Anny v Horním Slavkově 35 zlatých rýnských.

Datace: 12.10.1773

Listina č. 52 z 12. října 1773 zachycuje dlužní úpis Marie Rosiny Schmidové, vdovy po Ondřeji Schmidovi, vůči záduší kostela sv. Anny ve Slavkově. Vdova přebírá jistinu 35 zlatých, kterou předtím dlužil její zesnulý manžel, zavazuje se ji úročit 4 procenty ročně a jako zástavu vkládá svůj pozemek u rybného domu sousedící s pozemkem Jakuba Dodera.

Listina č. 52

Já, níže podepsaná zdejší dlužnice, tímto prohlašuji, že mi bylo se souhlasem duchovní i řádné vrchnosti ponecháno do rukou, formou obnovení dluhu (novace), peníze ze záduší kaple kostela sv. Anny ve výši 35 zlatých, slovy třicet pět zlatých. Tato jistina byla původně dluhem mého předešlého manžela Ondřeje Schmida, a já se nyní k tomuto dluhu sama přiznávám jako dlužnice.

Zavazuji se tuto jistinu každoročně úročit čtyřmi procenty. Po uplynutí stanovené vázací lhůty pak slibuji, na základě půlleté výpovědi, dluh v náležitém pořádku splatit.

Jako záruku a k větší jistotě ctěného Božího domu (záduší) vkládám jako reálnou a zvláštní hypotéku svůj vlastní volný pozemek u rybného domu (takzvané Fischhaus-Feld), sousedící s pozemkem patrně Jakuba Dodera. Zavazuji se, že pokud bych se opozdila s placením jistiny nebo úroku, bude mít ctěný Boží dům, respektive jeho pan zmocněnec, právo na tuto hypotéku vést reálnou exekuci a takto proti mně postupovat. Zříkám se přitom všech právních výhod, námitek a jiných právních prostředků, které by mě mohly před tímto krokem chránit.

Dále žádám, aby tato obligace mohla být se svolením ctěného magistrátu zapsána do městských knih. Na potvrzení toho připojuji svůj podpis a přitištěnou pečeť.

Ve Slavkově dne 12. října 1773.

Maria Rosina Schmidová, dlužnice
Johannes Anger, jako svědek
Johannes Düppisch, jako svědek

Se svolením magistrátu byl zápis vtělen do knihy, folio 544.

Poznámky na rubu listiny:

Č. 52 — vpravo poznamenáno 35 zlatých, patrně později doplaceno. Dále je zde odkaz na článek týkající se pečetní taxy ve výši 35 zlatých. Následují knihovní čísla N. 172 a N. 214, doplněná záznamem:

„Obligace vdovy Marie Rosiny Schmidové na jistinu 35 zlatých, jí ponechanou do rukou z peněz kaple kostela sv. Anny cestou novace. Nyní [věřitelem je] Kryštof Simon. Zaknihováno v knize obligací, folio 544 a následující."

Tužkou jsou dále připsána další knihovní čísla a odkazy: N. 138, N. 34, N. 16, folio 118, 24x, 106 — patrně pozdější archivní či knihovní poznámky vztahující se k dalšímu osudu tohoto dluhu.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Č. 52

Já níže podepsaná dlužnice zdejší tímto vyznávám, že mi bylo s duchovní i řádnou vrchnostenskou ratifikací, namísto mého předešlého manžela Ondřeje Schmida (Andrease Schmida), z peněz kaple [záduší] kostela sv. Anny ponecháno do rukou cestou novace (obnovení dluhu) jistina 35 zl., slovem třicet pět zlatých; Jelikož se tedy k tomuto dluhu jako dlužnice přiznávám a slíbila jsem tuto jistinu každoročně úročit 4 procenty a poté ji po uplynutí stanovené vázací lhůty[?], na základě půlleté výpovědi, v náležitém pořádku splatit, zavazuji rovněž ctěnému Božímu domu (záduší) k jeho většímu ujištění jako reálnou a speciální hypotéku svou vlastní volnou ležící pozemek u rybného domu (Fischhaus-Feld), sousedící[?] s [pozemkem] Jakuba Dodera[?], s tou podmínkou, že bude-li s placením jistiny nebo úroku prodléváno, má ctěný Boží dům, resp. jeho pan zmocněnec (mandatář), právo vést na tuto hypotéku reálnou exekuci a tou postupovat; přičemž se zříkám všech právních dobrodiní, námitek a jiných právních prostředků, aby mne tyto napříště nechránily ani nezaštiťovaly; a rovněž žádám, aby tato obligace mohla být se svolením ctěného magistrátu vtělena do městských knih. K jeho většímu potvrzení je zde má podpisová doložka a přitištěná pečeť.

Ve Slavkově (Schlaggenwald / Horní Slavkov) dne 12. října 1773.

Maria Rosina Schmidová, dlužnice
Johannes Anger[?] jako svědek
Johannes Düppisch[?] jako svědek

Se svolením magistrátu bylo [vtěleno] do ... knihy fol. 544 ...

[Rubová strana / dorsální poznámky:] Č. 52 — [vpravo:] 35 zl — [byla?] ... doplaceno. — endort. článek[?] — [poznámka] ohledně kolku/pečetní taxy s 35 zl — N. 172. — N. 214 — Obligace vdovy[?] Marie Rosiny Schmidové na jistinu 35 zl, jí ponechanou do rukou z peněz kaple kostela sv. Anny cestou novace. Nyní Kryštof Simon (Christoph Simon). Zaknihováno: kniha obligací fol. 544 a násl. — [tužkou:] N. 138 — N. 34 — N. 16 — fol. 118 — 24x — 106

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Nr. 52

Ich Endes unterschriebene Schuldnerin allhier bekenne hiermit, daß mir mit Geist- und wohl obrigkeitl. ratification statt meines vor[igen] Ehemanns Andreas Schmid von deren [löbl.] S: Anna Kirchen Cappa-Geldern ein Capital pr 35 fl, sage dreyßig fünf Gulden, ex per novationem an Handen gelaßen worden; Als [ich] nun mich zu dießem Schuld-freund [Schuldner] bekenne, und solches Capital alljährl. a 4 pro Cento zu verinteressiren, dann solches nach bestehen[d]er bind-zeith[?] durch bestehen[d]e halbjährige Aufkündigung an weinderen[?] dann Ordnung zurück zu zahlen versprochen, Also auch dem löbl. Gottes-Hauß zu dessen mehrer Bescheinung[?] zu mein real und Special hypothec[am] frei selbst liegend[es] Fischhaus-Feld an Jacob Doder[?] rainung[?] freund[?] [neben ...] schreibe, daß falls mit bezahlung des Capitals oder interesse gesäu[m]mt werden solle, das löbl. Gottes-Hauß oder dessen H: Mandatarius in die hy=pothec die real Execution Recht zu nehmen, und damit fürzugehen befugt seyn solle, zumahlen ich allen Rechts-Wohlthaten, Exceptionen und sonstign Rechts-behelfen renuncir[e], daß solche mir vorder[?] Schutzen nit schirmen sollen, bei auch zu fordern: deß gegenwärtige obligation mit bewilligung deis[?] löbl: Magistrats in die Stadbücher einverleibt werden kann. Zu dessen mehrer bestättigung ist mein Fertigung und hiebey gedrucktes Petschaft.

Schlaggenwald den 12 8bris [October] 773.

Maria Rosina Schmidin, Schuldnerin
Johannes Anger[?] als Zeug
Johannes Düppisch[?] als Zeug

Ist mit Magistratualischer Bewil[ligung] ... in das ... Buch Fol. 544 ... worden.

[Rückseite / Dorsalvermerke:] Nr. 52 — [rechts:] 35 fl — abich[?] geweßen[?] nachgezahlt. — endort. articul[?] — deren Euth[?] wegen Petschaftstift[?] mit 35 f — N. 172. — N. 214 — Obligation Der Wittib[?] Maria Rosina Schmidin über ein ihr von deren S: Anna Kirchen Cappa-Geldern per novationem in Handen gelaßenes Capital pr 35 f. Christoph Simon anjezo. Ingroß: lib. obligat. Fol. 544 v.v. — [Bleistift:] N. 138 — N. 34 — N. 16 — fol. 118 — 24x — 106

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Listina města Horní Slavkov č. 2327

Manželé Josef a Viktorie Dörflovi z Horního Slavkova potvrzují, že si vypůjčili z peněz kostela svatého Jiří v Horním Slavkově 45 zlatých rýnských.

Datace: 21.11.1773

Dlužní úpis (obligace) ze Slavkova z listopadu 1773, kterým manželé Joseph a Victoria Dietlovi potvrzují, že si od pokladny kostela sv. Jiří vypůjčili 45 zlatých, zavazují se je úročit 4 % ročně a jako zástavu vkládají své pole na horní louce. Listina byla se souhlasem magistrátu zapsána do zdejší pozemkové a dlužní knihy.

OBLIGACE (dlužní úpis), Slavkov (Schlaggenwald / Horní Slavkov), 21. / 29. listopadu 1773. Na listině je kolek „3 K" (3 krejcary).

Přední strana listiny

My, níže podepsaní manželé, zdejší, se jako dlužníci tímto přiznáváme k následujícímu: se svolením duchovní i světské vrchnosti nám byl cestou novace ponechán do rukou kapitál ve výši 45 zlatých (slovy: čtyřicet pět zlatých), který náleží pokladně kostela sv. Jiří a byl vázán na roční plnění ve výši 4 dnů roboty na tzv. horní louce.

K tomuto dluhu se hlásíme a slibujeme, že budeme kapitál každoročně úročit sazbou 4 procenta. Po řádné a svobodné půlroční výpovědi, případně na požádání, se zavazujeme celý dluh splatit.

Jako další zajištění tohoto závazku zapisujeme jako svou reálnou a zvláštní hypotéku výše zmíněné pole o rozloze 3/4 dne roboty, ležící na horní louce mezi pozemky Christopha Brauna a [Kiliána?] Schmieda. Kdyby došlo k prodlení se splacením kapitálu nebo úroků, jsme srozuměni s tím, že podle znění královských nařízení bude na tuto zástavu provedena reálná exekuce. Zároveň se slavnostně zříkáme všech právních výhod, výsad a moratorií, které by nám jinak mohly náležet, a to především proto, aby tato obligace mohla být se souhlasem slavného magistrátu zapsána do zdejší knihy obligací. Na potvrzení toho je listina podepsána.

Stalo se ve Slavkově dne 21. listopadu 1773.

xx (vlastnoruční znamení) Joseph Dietl, dlužník
Victoria Dietlerová, dlužnice

Se souhlasem slovutného magistrátu byla listina zapsána do zdejší pozemkové a dlužní knihy na folio 412, dne 29. listopadu 1773.

[Pečeť] Purkmistr, rychtář a starší radní

Zadní strana listiny (rubopisy a poznámky)

Nahoře: 6 [?] — Liext hies [?] — 37/
Č. 89 [?]

Obligace Josepha Dietla (manželů) na kapitál 45 zlatých, cestou novace ponechaný do rukou a náležející pokladně kostela sv. Jiří. Rok 1773, č. 58.

Zápis do knihy obligací: fol. 412, P. N. 178 — na 37/ — 1. svazek, fol. 45.

Poznámka: čtení nejistých míst je v předloze označeno otazníkem; jména Joseph Dietl a Victoria Dietlerová i výše kapitálu 45 zlatých s úrokem 4 % jsou v listině čitelné spolehlivě.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

OBLIGACE (dlužní úpis), Slavkov (Schlaggenwald / Horní Slavkov), 21. / 29. listopadu 1773. Kolek „3 K" (3 krejcary).

[Hlavní text – přední strana:]

My níže podepsaní oba manželé, zdejší, jakožto dlužníci tímto vyznáváme, že nám bylo s ratifikací duchovní i světské vrchnosti, při zachování [...], ročně ze 4 dnů roboty (Tagwerk) na horní louce (Löße), náležející pokladně kostela sv. Jiří (S. Georgii), cestou novace ponechán do rukou kapitál 45 zlatých, [slovy?] čtyřicet pět zlatých; a jelikož se k tomuto dluhu přiznáváme, slibujeme onen kapitál každoročně úročit 4 procenty a poté jej po řádné svobodné půlroční výpovědi a na požádání splatit. Rovněž k jeho většímu zajištění tímto zapisujeme jako svou reálnou a speciální hypotéku výše zmíněné 3/4 dne roboty pole (3/4 Tagwerk) na horní louce, ležící mezi Christophem Braunem a [Kiliánem?] Schmiedem; a to tak, že bude-li opomenuto zaplacení kapitálu nebo úroku, chceme podle obsahu královských nařízení (Königl. Novellsatzung) strpět reálnou exekuci na hypotéku, a slavnostně se přitom zříkáme všech právních dobrodiní, privilegií i moratorií, a to především: čímž může být tato obligace se svolením slavného magistrátu vtělena do zdejší knihy obligací. K jejímu potvrzení slouží její vyhotovení.

Stalo se ve Slavkově dne 21. listopadu 1773.

xx (vlastnoruční znamení) Joseph Dietl jako dlužník
Victoria Dietlerová, dlužnice

Se souhlasem slovutného magistrátu (Consentiente Inclyto Magistratu) zaneseno do zdejší pozemkové a dlužní knihy fol. 412 dne 29. listopadu 1773.

[Pečeť] Purkmistr, rychtář a starší radní

[Rubopis / poznámky na zadní straně:]
[nahoře:] 6 [?] — Liext hies [?] — 37/
č. 89 [?]
Obligace Josepha Dietla [manželé] na kapitál 45 zlatých, cestou novace ponechaný do rukou a náležející pokladně kostela sv. Jiří. 1773. č. 58.
Zaneseno do knihy obligací fol. 412. P.N. 178. — na 37/ — 1. svazek fol. 45.

[Pozn.: čtení nejistých míst je označeno [?]; jména Joseph Dietl a Victoria Dietlerová, i částka 45 zlatých při 4 % úroku, jsou v listině čitelná spolehlivě.]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

OBLIGATION (dlužní úpis), Schlaggenwald (Horní Slavkov), 21. / 29. listopadu 1773. Kolek "3 K" (3 Kreuzer).

[Hlavní text – recto:]

Wir Endes unterschriebene beede Eheleuthe allhier alß Schuldner bekennen hiemit, daß auß mit geist- und weltl: Obrigkeit: ratification, bey Erhaltung des [...] jährl. zu 4 Tagwerk auf der oberen Löße den herrn S. Georgii Kirchen Cassa gehörend, eine Capital pro 45 f͞r, [sage?] Vierzig fünf gulden, per novationem [in Handen?] gelassen worden; wie nun wir uns zu dießer Schuld bekennen, und solchand Capital alljährl. à 4 pro Cento zu verinteressiren, dann daßelbe nachgehen der bescheiner [...] freystehender halbjähriger Aufkündigung, [erwiedrisen] danne herzeigung [...] zu zahlen versprechen; also auch, zu deßen mehrer Versicherung, obbesagtes unter der oberen Löße zwischen Christoph Braun und [Kilian?] Schmied [gelegenes] 3/4 Tagwerk Feld zu unser real- und Special-Hypothec hiemit verschreiben, deß[gestalten], solle mit Bezahlung des Capitals oder Interesse gesäumet werden, wir uns die Hypothec nach Einfahls [nach Inhalt] der Königl: Novellsatz [H.H.] die real-Execution zu dulden wollen, und solenni renunciando dagegen aller Rechts-wohltaten, privilegien und moratorien, und seind zu förderst: womit gegenwärtige Obligation mit bewilligung eines löbl: Magistrats in das hiesige Obligations-Buch mit einverleibt werden könne. Zu deßen bestättigung ist deren fertigung.

Geschehen Schlaggenwald den 21 Novemb: 1773.

xx (Handzeichen) Joseph Dietl alß Schuldner
Victoria Dietlerin, Schuldnerin

Consentiente Inclyto Magistratu ingrossirt in hiesigen Grund- und Schulden-Buch Fol. 412. den 29 Novembr: 773.

[Siegel] Bürgermeister, Richter und Rathsälteste

[Rubopis / dorsální poznámky – verso:]
[oben:] 6 [?] — Liext hies [?] — 37/
N.o 89 [?]
Obligation des Joseph Dietl [Eheleuthe] über mit ihrer per novationem an der S. Georgii Kirchen Cassa gehörig[en] [in Handen?] gelassenes Capital pro 45 f. 1773. N.o 58.
Ingross: lib. obligat. Fol. 412. P.N. 178. — auf 37/ — 1.te Band Fol: 45.

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Listina města Horní Slavkov č. 2328

Horní úřad v Horním Slavkově potvrzuje, že hornímu společenstvu v Horním Slavkově bylo prostřednictvím magistrátu města Horního Slavkova zemským výborem a zemským guberniem Království českého půjčeno 1.040 zlatých, z nichž až do zaplacení celé půjčky bude platit 6 % úroku, a ustanovuje jako kauci všechny své pohledávky ve výši 2.240 zlatých a celé jmění horního společenstva v Horním Slavkově.

Datace: 28.11.1773

Listina z roku 1773 dokládá, jak horní město Slavkov (Schlaggenwald) přispělo do celozemské sbírky 28 000 zlatých, kterou nařídilo zemské gubernium na mimořádné výdaje. Zdejší magistrát potvrzuje přijetí kapitálu 1040 zlatých do své pokladny a jako záruku splacení zastavuje své pohledávky i veškerý ostatní majetek. Zápis byl o pár dní později vložen do městské trhové knihy jako oficiální doklad.

Z úřední moci

Vysoce chvályhodná zemská deputace, respektive vysoce chvályhodné zemské gubernium, rozvrhla na horní města částku 28 000 zlatých, kterou bylo třeba opatřit a zaplatit jako podíl na mimořádných výdajích (tzv. extraordinárních milionech). V rámci tohoto rozvržení obdržel zdejší úřad prostřednictvím zdejšího chvályhodného magistrátu do magistrátní pokladny města Slavkova (Schlaggenwald) v hotovosti kapitál ve výši 1040 zlatých, slovy jeden tisíc čtyřicet zlatých. Tato částka měla být úročena 4 procenty ročně a splácena po dobu určených 28 let, přičemž se počítalo i s dvouprocentní sazbou.

Tímto se tedy nejen potvrzuje řádné přijetí uvedené částky, ale zároveň se pro jistotu chvályhodného magistrátu zřizuje zvláštní zástava (hypotéka) — jako záruka slouží zdejší nesplacené pohledávky z těchto kapitálů, a nadto i veškerý ostatní majetek magistrátu.

Dáno v královském horním městě Slavkově dne 28. listopadu roku 1773.

Vlevo je uveden součet 1040 zlatých, vpravo pak podpis zdejšího horního úřadu (Bergamt).

Rozpis částky

Z celkových 1040 zlatých byla platba rozepsána takto:
- jako Bartl(?) Neu(?) Mayerovi na účet: 1000 zlatých
- (patrně poplatek či úrok, „dva feniky"): 200 zlatých
- deponováno: 150 zlatých
- (nejistá položka, „quas"): 740 zlatých
- hned na účet připsáno: 150 zlatých

Dále je poznamenáno, že k tomuto úpisu patří vrchnostenské obligace (od slova ke slovu), s podpisy purkmistra a dalších, které jsou však na dokumentu zčásti odříznuté.

Registrační doložka (strana 2)

Tento úpis byl vložen a zapsán do císařsko-královské slavkovské městské trhové knihy, litera H, folio [nečitelné], strana [nečitelná], k čemuž se tímto potvrzuje jeho ověření.

Dáno ve Slavkově dne 2. prosince roku 1773.

Na svědectví
Joseph Sadelmayer(?)
horní písař (Bergschreiber)

(Zbylé strany dokumentu jsou prázdné, bez textu.)

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Z úřední moci (Ex officio):

Z rozvržení (repartice), které vysoce chvályhodná zemská deputace, [potažmo] vysoce chvályhodné zemské gubernium, sdělilo a rozvrhlo na horní města, z celkové částky 28000 zl., jež má být opatřena [a] zaplacena [?] na [?] neuhrazený [?] podíl z oněch [?] mimořádných milionů, obdržel [zdejší úřad] prostřednictvím [?] zdejšího chvályhodného magistrátu do zdejší magistrátní pokladny města Slavkova (Schlaggenwald) v hotovosti kapitál ve výši 1040 zl., slovy jeden tisíc čtyřicet zlatých, vedle 4procentního úroku, s [?] 2 procenty, splatný v určených 28 [?] letech. Tímto proto nejen kvitujeme řádné přijetí této řádně přijaté [částky], nýbrž také — aby řečený chvályhodný magistrát byl všemožně [?] zajištěn — tímto zřizujeme jako zvláštní zástavu (pro speciali hypotheca) zdejší nesplacené [pohledávky] těchto kapitálů, jakož i [?] veškerý ostatní majetek magistrátu.

Dáno v královském horním městě Slavkově (Schlaggenwald) dne 28. listopadu roku 1773.

[vlevo, součet:] 1040 zl. [?]

[vpravo:] Zdejší horní úřad (Bergamt) [podpis]

[Rozpis / specifikace, levý sloupec:]
1040 zl
jako [?] Bartl[?] Neu[?] Mayer . . . . 1000 zl [?]
[?] dva feniky . . . . . . . . . 200 zl [?]
[?] deponováno . . . . . . . . . 150 zl [?]
[?] quas [?] . . . . . . . . . . 740 zl [?]
[?] hned na účet připsáno [?] . . 150 zl [?]
Že k tomuto úpisu od slova ke slovu

[vpravo:] Vrchnostenské obligace (E: obrigkeitl: obligationes) [... purkmistr, podpisy zčásti odříznuté]

[Strana 2 — vpisovací (registrační) doložka:]
bylo do císařsko-královské slavkovské městské trhové knihy, litera H, folio [?], strana [?], vloženo a zapsáno, k kterémužto účelu se [?] tímto [?] ověřuje.

Dáno ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 2. prosince roku 1773.

Na svědectví
Joseph Sadelmayer[?]
horní písař (Bergschreiber).

[Strany p3 — prázdná přední/zadní strana, bez textu.]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Ex offo:

Es hat von deren, von einem hochlöbl. Landes-Deputation, von einem hochlöbl. Landes-Gubernio mitgetheilter Repartition aus die Bergstädte, von aufzubringenden 28000 fl. [zu] bezahlenden [?] auf [?] aushaffenden [?] das Loos von denen [?] Extraordoyal-Millionen, mit [?] des hiesigen löbl. Magistrats, zur allhiesigen Schlaggenwaldes Magistrats-Cassa an baaren gleich ein Capitale von 1040 fl., sage Eintausend Vierzig Gulden, neben den 4 percentigen Interesse, mit [?] 2 pro Cento, in denen bestimmten 28 [?] Jahren abzuzahlen, erhalten haben, thun hiermit nicht nur von richtig empfangenen deren [?] richtigen Empfang Quittiren, sondern auch, womit gesagter löbl. Magistrat in aller weise [?] gesichert seyn möge, zu constituiren hiermit pro speciali Hypotheca die hiesig. ausstehende [?] der Capitalien, wie [?] übrigs all [?] Magistrats-Vermögen.

Actum König[l.] Schlaggenwald Bergstadt den 28.ten Novembris Anno 1773.

[links, Summe:] 1040 fl. [?]

[rechts:] Das Bergamt allda [Unterschrift]

[Aufstellung / Spezifikation, linke Spalte:]
1040 fl
als [?] Bartl[?] Neu[?] Mayer zu . . . . 1000 fl [?]
[?] zwey Pfennig . . . . . . . . 200 fl [?]
[?] deponirt . . . . . . . . . . 150 fl [?]
[?] quas [?] . . . . . . . . . . 740 fl [?]
[?] gleich accompteirt [?] . . . 150 fl [?]
Daß zu dieser Verschreibung von wort zu wort

[rechts:] E: obrigkeitl: obligationes [... Bürgermeister, Unterschriften teilweise abgeschnitten]

[Seite 2 — Registrierungsvermerk:]
in das Kais[erl.] König[l.] Schlaggenwalder Stadt-Vertrag-Buch litera H. Folio [?] p. [?] inseriret und eingetragen worden, zu welchem Ende die [?] mit [?] beglaubigen.

Actum Schlaggenwald den 2.ten Decembris Anno 1773.

Zu Urkund
Joseph Sadelmayer[?]
Berg Schreiber.

[Seiten p3 — leere Vorder-/Rückseite, ohne Text.]

Zobrazit originál na Porta fontium →