Drahota a hladomor v Čechách
Stránka popisuje velký hladomor v Čechách v letech 1771–1772, způsobený neúrodou a záplavami, a pomoc, kterou postiženým poskytli kníže z Fürstenberka, hrabě Wied a panovnice Marie Terezie. Zmiňuje se také, že právě tato hladová léta podnítila v Čechách rozšíření pěstování brambor.
Roku 1771 byly Čechy postiženy velkou drahotou a hladomorem, který byl v následujícím roce ještě tíživější. Nouzi způsobily tři po sobě následující neúrodné roky a neobvyklé záplavy. Většina venkovanů se musela živit zkaženým obilím, otrubami a trávou; i ti, kdo měli peníze, často odešli bez chleba. V Praze se chléb prodával za vysoké ceny pod ochranou bodáků stráže.
V této nouzi se sužovaných Čech ujal především kníže z Fürstenberka a velící polní zbrojmistr hrabě Wied: kníže procestoval téměř celé Čechy, dal Praze a vojenským skladům vydat mouku a nechal mezi lid rozdělit tisíce měřic obilí. Hlad i drahota poté při bohaté sklizni ustaly. Panovnice Marie Terezie navíc poskytla Čechám 2 000 000 zlatých v hotovosti a každému z 51 000 měšťanů-usedlíků prominula 9 zlatých z ročních dávek.
Právě hladová léta 1771 a 1772 nakonec vyvolala všeobecné pěstování brambor: lidé po nich sáhli, ale litovali, že jich dříve nepěstovali víc — od té doby se pěstování brambor v Čechách vlastně teprve ujalo.
Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)
Roku 1771 byly Čechy postiženy velkou drahotou a hladomorem, který byl v následujícím roce ještě tíživější. Nouzi způsobily tři po sobě následující neúrodné roky a neobvyklé záplavy. Většina venkovanů se musela živit zkaženým obilím, otrubami a trávou; i ti, kdo měli peníze, často odešli bez chleba. V Praze se chléb prodával za vysoké ceny pod ochranou bodáků stráže.
V této nouzi se sužovaných Čech ujal především kníže z Fürstenberka a velící polní zbrojmistr hrabě Wied: kníže procestoval téměř celé Čechy, dal Praze a vojenským skladům vydat mouku a nechal mezi lid rozdělit tisíce měřic obilí. Hlad i drahota poté při bohaté sklizni ustaly. Panovnice Marie Terezie navíc poskytla Čechám 2 000 000 zlatých v hotovosti a každému z 51 000 měšťanů-usedlíků prominula 9 zlatých z ročních dávek.
Právě hladová léta 1771 a 1772 nakonec vyvolala všeobecné pěstování brambor: lidé po nich sáhli, ale litovali, že jich dříve nepěstovali víc — od té doby se pěstování brambor v Čechách vlastně teprve ujalo.
Listina města Horní Slavkov č. 2296
Manželé Jan Jiří a Marie Anna Hoyerovi z Horního Slavkova potvrzují, že si vypůjčili z peněz škapulířského oltáře kostela svatého Jiří v Horním Slavkově 10 zlatých rýnských.
Datace: 18.02.1771
Dlužní úpis z 18. února 1771: manželé Johann Georg Höser a Maria Anna Höserová si od slavkovské staré pokladny „Sepulier“ vypůjčili 10 zlatých rýnských na 4% úrok. Jako zástavu (hypotéku) dali podíl na obecním lese, a pro případ nesplácení se podrobili exekuci podle tehdejších zákonů. Zápis byl vložen do zdejší obligační (dlužní) knihy pod číslem 43.
PŘEDNÍ STRANA — DLUŽNÍ ÚPIS (OBLIGACE)
My, níže podepsaní manželé, tímto stvrzujeme, že jsme si se souhlasem a milostivým schválením vrchnosti — za purkmistrování pana Eliáše Dol[...?] — vypůjčili z peněz staré pokladny zvané Sepulier kapitál ve výši 10 zlatých rýnských, slovy deset zlatých, a to v hrubé a zcela hotové minci. Tímto rovněž potvrzujeme, že jsme uvedenou půjčku řádně převzali.
Zavazujeme se tento kapitál po nejbližším [patrně půlročním] termínu na výpověď opět vrátit a zároveň se zavazujeme každoročně odvádět úrok (interusurium) ve výši čtyř ze sta, tedy 4 %.
K lepšímu zajištění staré pokladny Sepulier dále zapisujeme jako reálnou a zvláštní hypotéku náš podíl (1 1/2 podílu) na lese zvaném patrně „z přídělu" (Zulag), na němž již vázne 100 [zlatých?] [řádek zčásti nečitelný]. Kdybychom kapitál nebo úrok nezaplatili, souhlasíme, že se podle znění královské novely a deklarace podrobíme reálné exekuci na tuto zástavu. Zříkáme se proto všech práv a výhod, včetně ochrany podle senatus consultum Velleianum, a zavazujeme se přispět k tomu, aby tato obligace mohla být se svolením slavného magistrátu zapsána do zdejší obligační (dlužní) knihy.
Na potvrzení toho jsme listinu opatřili svým podpisem a přitisknutou pečetí.
Ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 18. února 1771.
Johann Georg Höser
Maria Anna Höserová
— dlužníci —
Se souhlasem slavného magistrátu bylo vloženo (ingrossováno) do dluhopisné a dlužní knihy, folio 163, dne 18. února roku 1771.
Purkmistr, rychtář a radní starší
[přitisknutá pečeť]
ZADNÍ STRANA — NADPIS
Obligace č. 43
na mistra Johanna Georga Hösera
o kapitálu 10 zlatých, přijatém z peněz staré pokladny Sepulier.
Zapsáno v knize obligací, folio 363.
2. obligace.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Přední strana — dlužní úpis (obligace):]
[pečeť] My níže podepsaní oba manželé zde tímto vyznáváme, že nám [byl] s milostivým schválením veleslavné vrchnosti, za bývalého[?] purkmistra pana Eliáše Dol[...?], z peněz staré pokladny Sepulier[?] pro naši potřebu půjčen kapitál ve výši 10 zlatých rýnských, totiž deseti zlatých, v hrubé a zcela hotové minci; a protože nyní tímto potvrzujeme řádné převzetí zmíněné půjčky, [zavazujeme se] tento kapitál po nejbližším [půlročním?] ... [řádek u horního okraje zčásti nečitelný] ... po výpovědi opět vrátit, rovněž se zavazujeme každoročně odvádět úrok (interusurium) ve výši 4 ze sta (4 %). Konečně staré pokladně Sepulier[?] k lepšímu zajištění tímto zapisujeme z našeho 1 1/2 [?]-podílu lesa [zvaného z?] přídělu, z něhož již 100 [zl.?] ... [řádek zčásti nečitelný] ... jako reálnou a zvláštní hypotéku, takže v případě nezaplacení kapitálu nebo úroků se my podle obsahu královské novely a deklarace[?] podrobujeme reálné exekuci na tuto hypotéku; pročež se zříkáme všech práv, dobrodiní a [ochrany] senatus consultum Velleianum[?], a rovněž [se zavazujeme] napomoci[?], aby tato obligace se svolením veleslavného magistrátu mohla být toliko vtělena do zdejší obligační knihy. K jejímuž potvrzení jsme ji opatřili svým podpisem a přitisknutou[?] pečetí. Ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 18. února 1771.
Johann Georg Höser
Maria Anna Höserová
dlužníci
Se souhlasem slavného magistrátu vloženo (ingrossováno) do dluhopisné a dlužní knihy, folio 163, dne 18. února roku 1771.
Purkmistr, rychtář a
radní starší
[přitisknutá pečeť]
[Zadní strana — nadpis:]
Obligace č. 43
na mistra Johanna Georga Hösera
o kapitálu 10 zlatých přijatém z peněz
staré pokladny Sepulier[?].
Ingrossováno v knize obligací, folio 363.
2. obligace.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Vorderseite / recto — Obligation:]
[Siegel] Wir Endes unterschriebene beede Ehe-
leüthe allhier bekennen hiemit, daß Wir [uns]
[mit] gnäd[iger] Wohll[öbl]. Obrigkeitl[ichen] ratification
unter dem antiorum[?] Burgermeister H[errn] Elias Dol[?]-
[...] von deren Sepulier[?] alten Cassa Geldern
zu unserer Nothdurfft ein Capital pr 10 fl. Rhein[isch]
[nemlich] zehen Gulden in grob und ganz baar Münz dar-
geliehen worden; Also nun Wir den richti-
gen Empfang gleich besagter Darlehens hiemit
bestättigen, und solches Capital nach ehestkünf-
[tiger] [halbjähriger?] ... [eine Zeile am oberen Rand teils unlesbar] ...
auf Kündigung an wiederum zurück zu zahlen
versprechen, auch das interusurium à 4 pro cento
alljährl[ich]: abzuführen uns verbinden, Letzt-
lich der Sepulier[?] alten Cassa zur bessern
Versicherung von deren 1 1/2 [?]gewerb[?] Waldung
[genannt aus?] der Zulag, wovon schon 100 [fl.?]
... [Zeile teils unlesbar] ... 1 1/2 [?]gewerb ...
zu einer real und special Hypothec hiemit ver-
schreiben, daß wir bei[?] Nichtzahlungs fall des
Capitals oder Interesse, wir in die Hypothec [ver-]
möge[?] Inhalt der königl[ichen]: Novell: Decl[aration] [?]
die real Execution verstehen wollen und soll[en],
[re]nunciren dahero allen Recht[en], Wohltha-[ten]
und dem Senat Cons[ultum]: Vell[eianum]: [pond?] auch zu[?]
[befördern?], womit dießer Obligation mit den[?]=
willigung [des] löbl[ichen]: Magistrats [und?] in
das allhiesige[?] Obligations-Buch nur verleibet[?]
werden könne. Zu dessen Bestättigung
ist unsere Fertigung und [herbey?] gedrückter[?]
[Pettschafft?] gefertigt. Schlaggenwald den 18 Febr[uarii]:
1771.
Johann Georg Höser
Maria Anna Höser[in]
Schuldner
Annuente Inclyto Magistratu ingrossirt in [das?] Schuld=
und Schulden-Buch Fol. 163. den 18 Febr: Ao 1771
Bürgermeister, Richter und
Rathsältesten
[aufgedrücktes Siegel]
[Rückseite / Aufschrift:]
Obligation N:o 43.
ad M[eister] Johann Georg Höser
über von Sepulier[?] alten
Cassa Geldern aufgenommenes[?]
und Capital pr 10 fl.
Ingross[irt]: lib[ro]: obligat[ionum]:
Fol[io]: 363.
2: obligat[io]:
Listina města Horní Slavkov č. 2297
Anna Kateřina Hackerová z Horního Slavkova činí za přítomnosti Jana Antonína Hohmanna a Jana Dittricha poslední vůli.
Datace: 21.02.1771
Listina ze Slavkova (Schlaggenwald) z 21. února 1771 zachycuje, jak Anna Kateřina Hackerová jako matka rozdělila majetek mezi své tři děti — Johannese, Frantze a Terezii. Stanovila, co už dostal syn Johannes na svatbu a řemeslné nářadí, a jak se má vyrovnat s ostatními sourozenci. Zápis byl veřejně vyhlášen na radnici o pět let později, v prosinci 1776.
[Kolková známka: 15 krejcarů]
Anna Kateřina Hackerová se přece jen rozhodla, za přítomnosti dvou měšťanů — Johannese Hofmanna a Johanna Dittricha — zatímco je ještě při silách a plné rozvaze, zjednat rovnost mezi svými třemi dětmi: Johannesem, Frantzem a Terezií.
Kateřina Hackerová jako matka oznamuje, že svého syna Johannese vypravila na svatbu a celou svatbu mu zaplatila v hotovosti. Tuto částku si započítává takto:
- na svatbu — 30 zlatých
- k tomu mu dala v hotových penězích — 50 zlatých
- dále chce, aby se mu započetlo za jeho řemeslné nářadí — 20 zlatých
- a rovněž za připravený materiál a již hotové zboží, polovinu — 20 zlatých
Pokud by však Johannes tuto polovinu zboží (v souhrnné částce 120 zlatých) i řemeslné nářadí chtěl znovu vyplatit, může se to rozdělit mezi děti tak, aby oba zbývající sourozenci — Frantz Hacker a Terezie Hackerová — dostali stejný díl. Co pak ještě zbude, mají převzít oni, neboť jeho podíl je jinak vyrovnaný stejným způsobem.
Tak se stalo ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 21. února 1771.
Johannes Antony Hofmann
Johannes Dittrich +++ (vlastní znamení)
Zápis byl vyhlášen na radnici za přítomnosti Johanna Prokopa Hackera a Terezie Hackerové ve Slavkově (Schlaggenwald) dne [15.?] prosince [1]776.
Purkmistr, rychtář a rada zdejší.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Kolková známka: 15 kr.]
Anna Kateřina Hackerová se přece jen za [přítomnosti] dvou měšťanů, totiž Johannese Hofmanna a Johanna Dittricha, dokud je ještě při silách a plné rozvaze [zdravém rozumu], rozhodla zjednat mezi svými 3 dětmi, totiž Johannesem, Frantzem a Terezií, rovnost. Kateřina Hackerová jakožto matka tedy oznamuje, že svého syna Johannese vypravila na svatbu a celou svatbu mu vyplatila v hotovosti, a započítává si to částkou — — — — — 30 zl.
k tomu mu dala v hotových penězích — — — — 50 zl.
Vedle toho je také její vůlí, aby se mu započetlo za jeho řemeslné nářadí — — — — 20 zl.
jakož i za mnoho [materiálu?], který [mu?] připravila, a za již hotové zboží, polovinu — — — — — 20 zl.
[Pokud?] však Johannes odejde a bude chtít tuto polovinu zboží — Suma — 120 zl.
i řemeslné nářadí opět zaplatit, pak se to může rozdělit mezi děti, tak aby ostatní 2 sourozenci, totiž Frantz Hacker a Terezie Hackerová, dostali právě tolik(?), a to, co pak ještě zbude, [...] převzít, neboť jeho podíl je zde jinak stejný [...].
Tak se stalo v Slavkově (Schlaggenwald)
dne 21. února 1771
Johannes Antony Hofmann
Johannes Dittrich + + + [vlastní znamení / křížky]
Vyhlášeno na radnici za přítomnosti Johanna Prokopa Hackera a Terezie Hackerové. Slavkov (Schlaggenwald), dne [15.?] prosince [1]776.
Purkmistr, rychtář a rada zdejší
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Stempelmarke: 15 K.]
Es hat sich [also?] doch Anna Catharina Hackerin, in [Gegenwart / beysein] Zwey Bürger, als nemblich Johannes Hofmann und Johann Dittrich, als sie noch bey Kräfften und Rechten Verstand ist, umb, alda zwischen ihren 3 Kindern, als Johannes und Frantz und Theresia, eine Gleichheit zu treffen, so meldet an Catharina Hackerin als Mutter, daß sie ihren Sohn Johannes habe zur Hochzeit ausgerichtet, und ihm das gantze Hochzeit gestreckt über bahren, und rechnet solches an per — — — — — 30 fl
das zu hat sie ihm geben, in bahren geldt — — — — 50 fl
Nechst diesen ist auch ihr Willen, daß ihm soll angerechnet werden, vor sein Handwercks Zeug — — — — 20 fl
wie auch vor viel [feld?] [ich?] zugerichtet und schon verfertigtes Zeug halb, — — — — — 20 fl
[Wan/Kan] ge[het?] Johannes aber wüll das Zeug halb — Summa — 120 fl
und Handwercks Zeug wider um bezahlen, so kan solches unter den Kindern getheilet werden [es?] sollen, so dan die andere 2 Geschwister, als Frantz Hacker und Theresia Hackerin, eben so viel sold(?) aus bekommen, als dan das noch in übrig(?) [...] zu übernehmen, da sein sold hier andersgleich [...].
So geschehen Schlaggenwald
den 21 Feberuari 1771
Johannes Antony Hofmann
Johannes Dittrich + + + [Handzeichen]
Publicirt ob dem Rathhauß in beysein des Johann Procop Hacker und Theresia Hackerin. Schlaggenwald den [15?] Xbr [1]776.
Bürgermeister, Richter und Rath allda
Listina města Horní Slavkov č. 2298
Manželé Jan Jiří a Marie Kateřina Leibeltovi z Horního Slavkova potvrzují, že si vypůjčili z peněz Mayßovské fundace kostela svaté Anny v Horním Slavkově 200 zlatých rýnských.
Datace: 25.02.1771
Dlužní úpis z 25. února 1771, kterým se manželé Johann Georg a Maria Catarina Leibeltschillerovi z Horního Slavkova zavazují splácet Mariánské fundaci kapitál 200 zlatých s ročním úrokem 4 %, přičemž jako zástavu vkládají báňské pozemky a louky bývalého Pfütlova mlýna. Listina byla zapsána do zdejší knihy zástav a dluhů a dochoval se i pozdější záznam o jejím vyrovnání v roce 1849.
DLUŽNÍ ÚPIS (OBLIGACE)
Horní Slavkov (Schlaggenwald), 25. února 1771
Přední strana – hlavní text
My, níže podepsaní manželé, tímto stvrzujeme a přiznáváme, že jsme z výstavby mlýnských pozemků patřících Samuelu Pfütlovi dlužni Mariánské fundaci kapitál ve výši 200 zlatých. Tento dluh nám byl novací (per novationem), se soudní a vrchnostenskou ratifikací, ponechán v rukou.
Nyní se k tomuto závazku hlásíme a slibujeme, že uvedený kapitál budeme každoročně úročit čtyřmi procenty a že jej po níže uvedené půlroční výpovědní lhůtě splatíme věřiteli.
K lepšímu zajištění této ctihodné fundace na sebe dále převádíme jako své pravé věcné a zvláštní zástavní právo tři a půl dílu báňského pole (tzv. Zugwerk) a přilehlé louky, které dříve náležely ke mlýnu Samuela Pfütla, a dále samostatné báňské pole pod vrchem.
Zavazujeme se, že pokud by došlo k prodlení se splácením kapitálu nebo úroků, podrobíme se zástavní věcné exekuci podle znění královské novely, a tímto se vzdáváme všech práv, která by nám jinak náležela, včetně právního dobrodiní senatus consultum Velleianum a dalších výhrad – to vše proto, aby tato obligace mohla být se svolením ctihodného magistrátu vtělena (ingrosována) do zdejší knihy obligací.
Na potvrzení toho připojujeme svůj podpis a zde otištěnou pečeť.
Horní Slavkov, dne 25. února 1771.
xxx Johann Görg Leibeltschiller
Maria Catarina Leibeltschillerová
Kancelářský záznam: Se souhlasem slovutného magistrátu vtěleno do zdejší knihy zástav a dluhů, fol. 364, dne 25. února léta 1771.
Pečeť: purkmistr, rychtář a radní správce (Rathhalter).
Rubová strana – hřbetní záznamy a registraturní poznámky
- 24 L
- paní Creützbergerová, nyní Johann Georg Leibelt
- 14. Pod fundací markraběte, vloženo (insertae) 200 zlatých
- tužkou připsáno: v roce 1849 zaplaceno – magistrátní [záznam nečitelný]
Dále je uvedena stručná kancelářská citace obligace: jde o obligaci Johanna Georga Leibelta na kapitál 200 zlatých, náležející kurfiřtské bavorské Mariánské fundační pokladně, ponechaný novací v rukou. Ingrosováno v knize obligací, fol. 364, v Horním Slavkově; dále odkaz RK 195, I. svazek, fol. 130.
Poznámka: Přepis obsahuje na několika místech nejistá nebo nečitelná slova (v předloze označená otazníkem), zejména u jmen a některých formulací; tato místa jsou zachována v podobě, v jaké je nabízí předloha.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
DLUŽNÍ ÚPIS (obligace), Horní Slavkov (Schlaggenwald), 25. února 1771
[Přední strana / hlavní text]
My níže podepsaní oba manželé tímto stvrzujeme a přiznáváme, že z výstavby[?] mlýnských pozemků Samuela Pfütla[?] jsme Mariánské fundaci dlužni kapitál ve výši 200 zlatých, a že nám byl novací (per novationem), soudně a s vrchnostenskou ratifikací, ponechán v rukou; my se nyní k tomuto [závazku] hlásíme a slibujeme uvedený kapitál každoročně úročit 4 procenty a týž po níže uvedené půlroční výpovědi předem [věřiteli] splatit. Rovněž k lepšímu zajištění této ctihodné fundace tímto na sebe převádíme, jako své pravé věcné a zvláštní zástavní právo (real und special hypothec), tři a půl [dílu] báňského pole (Zugwerk) a louky, jež dříve náležely k mlýnu Samuela Pfütla, dále zvláštní báňské pole pod [vrchem?]; a to tak, že kdyby došlo k prodlení se splácením kapitálu nebo úroků, podrobíme se zástavní věcné exekuci podle znění královské novely (dat.: atd. atd.) a tohoto se vzdáváme, [zříkajíce se] všech k tomu [náležejících] práv, jakož i právního dobrodiní senatus consultum Velleianum a jiného [...], aby tato obligace mohla být se svolením ctihodného magistrátu vtělena (ingrossována) do zdejší knihy obligací. K jejímu potvrzení [připojujeme] podpis a zde otištěnou pečeť.
Horní Slavkov, dne 25. února 1771.
xxx Johann Georg Leibeltschiller
Maria Catarina Leibeltschillerová
[Kancelářský záznam:] Se souhlasem slovutného magistrátu (Annuente Inclyto Magistratu) vtěleno do zdejší knihy zástav a dluhů fol. 364 dne 25. února léta 1771.
[Pečeť] Purkmistr, rychtář a radní správce (Rathhalter)
[Rubová strana / hřbetní záznamy a registraturní poznámky]
24 L
paní Creützbergerová, [nyní?] Joh. Georg Leibelt
14. [Pod?] fundací markraběte, vloženo (insertae) 200 zl.
[tužkou:] v roce 1849 zaplaceno [...] magistrátní [...]
Obligace Johanna Georga Leibelta na kapitál ve výši 200 zlatých, náležející kurfiřtské bavorské[?] Mariánské fundační pokladně, ponechaný novací v rukou. Ingrosováno: kniha obligací fol. 364. [...] v Horním Slavkově. [...] RK 195. I. svazek, fol. 130.
[Pozn.: Písmo místy nejisté; nejasná slova označena [?]. Klíčové údaje: kapitál 200 zlatých, úrok 4 %, datum 25. února 1771, zápis fol. 364, dlužníci Johann Georg a Maria Catarina Leibeltschiller(ová), věřitel Mariánská fundace.]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
OBLIGATION (Schuldverschreibung), Schlaggenwald, 25. Februar 1771
[Vorderseite / Haupttext]
Wir Endes unterschriebene beede Eheleüthe thun hiermit urkunden, und bekennen hiemit[?], daß wir [von] Erbauung dero Samuel Pfütl[?] Mühl grunden[?] der Marianischen Fundation ein Capital pr[o] 200 f[l] schuldig und [uns] per novationem mit gericht[lich] und obrigkeitl[icher] ratification in Handen gelasten worden; Wir nun[mehr] uns [?] zu diesen behalt[en] bekennen, und so-thanes Capital alljähr[lich] à 4 pro cento zu ver-interessiren, dann dasselbe nachstehender halbjähriger auch[?] Kündigung annoch[?] dem her[rigen?] zuvor[?] zu zahlen versprechen; Alß auch zu mehrer Versicherung dieser löbl[ichen] Fundation zu meiner wahren real und special hypothec drey und ein halbes Zugwerch[?] feld und Wiesen, so vorhin zu Samuel Pfütl Mühl gehörig ge-wesen, dann besonderes Zugwerch feld unter dem [Berg?] an sich hiemit überschreiben, daß, falls mit bezahlung des capitals, oder interesse gesäumet werden solte, wir uns die hypothec[arische] die real execution nach innhalt der königl[ichen] Novell: dat[o]: ff.ff. verhalten wolle und solches renunciren, dessen aller Rechte wohlgethan[?] und dem senatus consult[um]: vellei[anum]: und sonst[?] [...] zu fördern, womit diese obligation mit be-willigung eines löbl[ichen] Magistrats in das hiesige obligations buch ingrossiret werden könne. Zu dessen bestättigung ist deren[?] [Unter]schrift und hierin gedruckte Petschaft.
Schlaggenwald, den 25. Febr[uar]: [1]771.
xxx Johann görg Leibeltschiller
Maria Catarina Leibeltschillerin
[Kanzleivermerk:] Annuente Inclyto Magistratu ingrossiret in hiesiges Pfand-Schulden buch Fol: 364 den 25. Febr[uar]: A[nno]: 1771.
[Siegel] Burgermeister, Richter, und Rathhalter
[Rückseite / Dorsalvermerke und Registraturnotizen]
24 L
fr[au] Creützberger, [heüte?] Joh. Georg Leibelt
14. [Sub?] Marggr[af] Stift[ung] [Fundation?] insertae er 200 f[l]
[Bleistift:] im jahr [1]849 bezahl[t] [...] Magistratl[iche] [...]
Obligation des Johann georg Leibelt über ein churf[ürstl.] Bay[erischen?] Marianischen Fundations cassa gehörige, per novationem in Handen gelasene Capital pr[o] 200 f[l]. Ingross[iret]: lib[er]: obligat[ionum] fol: 364. [...] zu Schlaggenwald. Pt[?] [...] RK 195. I[tes] Band Fol: 130.
Listina města Horní Slavkov č. 2300
Jan Trötscher a Eliáš Massoni se zaručují za Annu Marii Ungerovou z Horního Slavkova, na které byla kvůli výhrůžkám oběma horním úředníkům vyžádána kauce, že těmto úředníkům nezpůsobí žádnou křivdu.
Datace: 17.04.1771
Listina z 25. dubna [17.] 1771 ze Slavkova (Schlaggenwald), v níž se dva místní muži zaručují za měšťanku a pivovarskou písařku Annu Marii Ungerovou poté, co se v hádce s královskými báňskými úředníky nechala unést a pronesla nevhodná slova. Ručitelé slibují, že úředníkům nebude z její strany ublíženo na cti ani na majetku, jinak za to sami ponesou odpovědnost.
Slavkov (Schlaggenwald), 17. dubna 1771
My, níže podepsaní, se tímto listem zaručujeme a prohlašujeme, poněvadž je potřeba dát toto na vědomí:
Zdejší měšťanka a pivovarská písařka Anna Maria Unger[ová?] se v přílišné ukvapenosti nechala unést vůči nynějším královským báňským úředníkům – panu Carlu Meyerovi, faktorovi a plavebnímu mistru, a jeho urozenosti(?) panu Gabrielu Waldrolovi[?], vrchnímu těžaři. Pronesla prý při té příležitosti slova zhruba tohoto smyslu: „kdybych těmto pánům úředníkům [učinila…], pak bych to […] postavila k tomu […]," a dále cosi o klábosení[?] – přesné znění se však z listiny nedochovalo celé.
Poté se nechala slyšet, že oběma pánům, na jejich(?) kauci, bude nadále vyhrožovat. My jsme však byli od ní prosebně požádáni, abychom se za ni v této věci zaručili, a proto jsme tak – byť neradi – učinili.
Zavazujeme se tedy jako ručitelé a slibujeme, že pánům úředníkům nebude z její strany způsobena žádná urážka, ani slovní, ani skutková, a tím méně jakákoli újma na jejich cti či majetku. Pokud by přesto k něčemu takovému došlo, zavazujeme se za to my sami ručit a nést za to odpovědnost – stát si za svým slovem a dobrým jménem se za ně zaručit.
Na potvrzení toho jsme tuto listinu vlastnoručně podepsali(?) a přitiskli k ní svou pečeť, vědomě a dobrovolně.
Slavkov (Schlaggenwald), dne 17. dubna 1771.
Johann Hültzl [Höltzl?]
Elias Meßner [Meltzer?]
Poznámka: Na levém okraji listiny jsou dvě poznámky „durchstrichen" (přeškrtnuto), odkazující na slova škrtnutá v textu. Vlevo dole je patrný zbytek červeného pečetního vosku s otiskem pečeti.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Jednotlivý list, německá kurentní písmo, Slavkov (Schlaggenwald = Horní Slavkov), 17. dubna 1771. Skeny p1–p6 jsou totožné duplikáty téhož listu; nejistá čtení jsou označena [?].]
My níže podepsaní tímto [ručíme / zavazujeme se(?)] a vyznáváme, obzvláště poněvadž je nutné dáti to na vědomí, toto:
Poněvadž zdejší měšťanka a pivovarská písařka Anna Maria Unger[ová?] proti nynějším královským báňským úředníkům — panu Carlu Meyerovi, faktorovi a plavebnímu mistru (Flößmeister), a jeho urozenosti(?) Gabrielu Waldrolovi[?], vrchnímu těžaři (Obersteiger) — z přílišné ukvapenosti pronesla následující výroky: »kdybych těmto pánům úředníkům [učinila ...], pak bych to [...] postavila k tomu [...], klábosili[?] [...]« — a nyní se dala slyšet, že oběma pánům, na [jejich(?)] kauci, bude [uraženým(?)] [...] vyhrožovat, my však jsme byli od ní neradi prosebně požádáni, abychom za to ručili;
Tudíž jsme takto zaručili [a] tímto se zavázali, že jim nebude způsobena ani slovní (verbal-injuria), ani skutková (real-injuria) urážka, tím méně [jim] bude způsobena jakákoli újma na jejich cti a majetku; a pokud by se tak přece stalo, chceme veškeré [protivenství(?)] snést [a za to ručit(?)] [...] máme to dodržet, [za to stát] a dobrým slovem se zaručit.
K většímu potvrzení toho jsme vystavili tuto listinu vlastnoručním [podpisem(?)] a přitištěnou pečetí, vědomě.
Slavkov (Schlaggenwald), dne 17. dubna 1771.
Johann Hültzl [Höltzl?]
Elias Meßner [Meltzer?]
[Na levém okraji dvakrát poznámka »durchstrichen« (přeškrtnuto) – odkaz na slova škrtnutá v textu. Vlevo dole zbytek červeného pečetního vosku / otisku pečeti.]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Einzelnes Blatt, deutsche Kurrentschrift, Schlaggenwald (Horní Slavkov) 17. April 1771. Die Scans p1–p6 sind identische Duplikate desselben Blattes; unsichere Lesungen sind mit [?] bezeichnet.]
Es thun unterschriebene [verbürgen / verbinden(?)] und bekennen hiemit, besonders da es dero zu wissen aber nöthen ist.
Demnach die allhiesige Bürgerin und Bräuschreiberin Anna Maria Unger[in?] gegen jetzige königl[iche] Berg=Officianten, Herrn Carl Meyer, Factorn und Flößmeister, und S[eine] H[errlichkeit(?)] Gabriel Waldrol[?], Obersteigern, aus übermäßiger Übereilung folgende Formalia — »wann ich zu diesen Herren Officianten thäte [...], so stellte ich es [...] zu das [Meister? ...], schwätzscherten[?] [...]« — und nun zu beeden Herren, auf [ihre(?)] Caution, den offend[irten(?)] [...] zu androhen [hat verlauten lassen], wir aber von ihr ungern, deßen zu leisten, bittlich angegangen worden;
Als thäten wir dergestalten Bürg setzen [und] hier zu [dergestalten – durchstrichen] leisten, daß ihnen weder mit meiner verbal= noch real=injurie begegnet, vielweniger [an] mir(?) [einige] Beleidigung an ihrem Ehr und Vermögen zugefügt werden solle; was [aber] würde, sehe wir für alle [Widrigkeit(?)] ertragen [zu unterstehen(?)] [...] solle[n] halten, [stehen], und gut sprechen.
Zu deßen mehrerer Bestättigung haben wir dieses Instrument unter eigenhändiger [Fertigung / Fitzung(?)] und vorgedrücktes Pettschaft [festen(?)] wißentlich ausgestellet.
Schlaggenwald, den 17. April 1771.
Johann Hültzl [Höltzl?]
Elias Meßner [Meltzer?]
[Am linken Rand zweimal die Notiz »durchstrichen« – Hinweis auf im Text gestrichene Wörter. Unten links Rest eines roten Siegellacks / Petschaftabdrucks.]
Listina města Horní Slavkov č. 2301
Zuzana Marie Dörflová z Horního Slavkova činí za přítomnosti Jana Šimona Bartela a Josefa Matyáše Jordana poslední vůli.
Datace: 15.06.1771
Ústní testament Zuzany Marie Döttlové, manželky horoslavkovského řeznického mistra, sepsaný 8. července 1771 před svědky, protože ležela nemocná na lůžku. Odkazuje peníze na svaté mše za sebe, zemřelé rodiče a manžela, kus oblečení příbuzné Marii Kateřině Chörtové a ustanovuje svého manžela Jana Jiřího Döttla dědicem poloviny domu, poloviny pole a zbylého majetku.
Ústní testament (Testamentum Nuncupativum) Zuzany Marie Döttlové
My, níže podepsaní svědkové, kteří jsme byli zdejší [ctihodnou?] měšťanskou řeznicí Zuzanou Marií Döttlovou výslovně přizváni, abychom vyslechli její ústní poslední vůli, tímto dosvědčujeme a potvrzujeme, že výše jmenovaná zůstavitelka dnešního níže uvedeného dne, ač upoutána na lůžko, přesto při zdravém rozumu a jasné mysli zřídila svou poslední vůli tak, jak má být dodržena po jejím skonu. A sice takto:
Za prvé poroučí svou ubohou duši svému božskému Stvořiteli, Vykupiteli a Spasiteli, do nejsvětějších zásluh Ježíše Krista, dále přeblahoslavené a od dědičného hříchu neposkvrněné panenské Matce Boží Marii a všem svatým. Své tělo pak přenechává zemi, aby bylo pohřbeno.
Za druhé odkazuje na svaté mše následující zbožné dary:
- Jeho Důstojnosti panu Františku Schödlovi, beneficiátovi u svaté Anny zde, 10 zlatých na mše za její zesnulé rodiče.
- Dále 5 zlatých za zemřelé Heinricha a Markétu (jména nejistá), a nad to ještě dalších 5 zlatých na mše za vlastní duši.
- Jeho Důstojnosti panu děkanovi Kryštofu Ickelovi (jméno nejisté) má být rovněž vydáno cosi na mše za její duši (text na tomto místě poškozen).
- Ctihodným otcům kapucínům odkazuje 7 zlatých za svou duši a 3 zlaté za svého manžela; podobně (text nejasný) i za jejího ctěného otce a rodiče mají být z jejího jmění vypraveny svaté mše.
Za třetí odkazuje zůstavitelka své ctěné Marii Kateřině Chörtové (jméno nejisté) svou hnědou a zelenou sukni s živůtkem, dále zelený čepec, a z kusu starého kartounu jí má být ušita zástěrka.
Za čtvrté, poněvadž u každého testamentu, ať ústního či písemného, je ustanovení dědice tím nejdůležitějším základem, ustanovila, zřídila a nyní dosadila zůstavitelka za svého pravého dědice svého manžela Jana Jiřího Döttla. Jemu má připadnout ze zbylého jmění, po odečtení výše uvedených odkazů, polovina domu, stejně tak polovina pole a ostatní majetek, a to nesporně a jako jeho vlastnictví, bez jakékoli výjimky.
Nato zůstavitelka nejponíženěji požádala slavný magistrát, aby přijal její poslední ústní vůli k vyhlášení (další část textu je na listině poškozena a nečitelná; je zmíněna částka 100 zlatých v souvislosti s vyhlášením testamentu).
Toto pořízení bylo vyhlášeno za přítomnosti zúčastněných stran dne 8. července (17)71.
Jan Antonín Kless (jméno nejisté)
tehdejší úřadující purkmistr
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Nápis na rubu / titul:] Ústní testament (Testamentum Nuncupativum) Zuzany Marie Döttlové
My níže podepsaní, od zdejší [ctih.?] měšťanské řeznice Zuzany Marie Döttlové výslovně přizvaní svědci k přijetí jejího ústního posledního pořízení, tímto dosvědčujeme a vyznáváme, že [...] v úvodu jmenovaná zůstavitelka dnešního níže uvedeného data, ač upoutána na lůžko, přece jen při zdravém rozumu a zdravé mysli, zřídila svou ústní poslední vůli, jak má být po jejím skonu dodržena, tímto způsobem, a to:
Za prvé poroučí svou ubohou duši svému božskému Stvořiteli, Vykupiteli a Spasiteli do nejsvětějších zásluh Ježíše Krista, dále přeblahoslavené a od dědičného hříchu neposkvrněné panenské Matce Boží Marii a všem svatým; tělo pak [?] přenechává zemi k jeho pohřbení.
Za druhé odkazuje následující zbožné odkazy (pia legata) na svaté mše, a to: Jeho Důstojnosti panu P. Františku Schödlovi, beneficiátovi u sv. Anny zde, za její [zesnulé?] rodiče na svaté mše 10 zl. Dále 5[?] zl. za zemřelé Heinricha [?] a Markétu [?], nad ně samé[?] rovněž její 5 zl. za její duši; dále má Jeho Důstojnost pan děkan P. Kryštof Ickel[?] [obdržet ...] za její duši; neméně pak [?] důstojným otcům kapucínům [?] 7 zl. za její duši, a 3 zl. za jejího manžela, [?] zde jejího ctěného otce [a] rodiče, jí rovněž svaté mše z jejího jmění buďtež vydány.
Poté za třetí zůstavitelka odkazuje své ctěné Marii Kateřině Chörtové[?] svou hnědou a zelenou [?] sukni a živůtek, dále zelený čepec a [nechť se z toho] pořídí zástěrka ze staré kartounu[?].
A poněvadž za čtvrté u každého jak ústního, tak písemného testamentu je ustanovení dědice jediným základem a hlavním dílem, ustanovila, zřídila a nyní dosadila zůstavitelka za svého pravého dědice svého manžela Jana Jiřího Döttla ve svém jmění, jež zbude po odečtení výše uvedených odkazů, tak aby mu polovina domu, jakož i polovina pole, dále ostatní jmění nesporně a vlastnicky bez výjimky patřily.
Když pak nyní [řečená?] zůstavitelka slavný magistrát nejponíženěji požádala, [aby přijal] její poslední ústní [vůli]; [...] požádáno, [...] poslední pořízení [...] vyhlášení ostatně pro zdejší [...] a jeho ústní charakter (nuncupativum) a jeho [...] 100 zl. [...]
Vyhlášeno bylo toto pořízení za přítomnosti zúčastněných[?] dne 8. července (17)71.
Jan Antonín Kless[?]
t. č. úřadující purkmistr
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Rückseitige Aufschrift / Titel:] Testamentum Nuncupativum der Susanna Maria Döttlin
Wir Ends unterschriebene, von der [löbl.?] hiesig-bürgerlichen Fleischhackerin Susanna Maria Döttlin zur Einnehmung ihrer mündlich letztwilligen disposition aigends erbettene Zeugen, urkunden und bekennen hiemit, daß [...] die eingangs genannte Testatricin heunt zu end gesetzten dato zwar bettlägerig, jedoch bey richtigem Verstand und gesunder Vernunft ihren mündlich-letzten Willen, wie er nach ihrem Hinscheiden gehalten werden solle, folgender gestalten errichtet, und zwar:
Erstlich empfiehlet dieselbe ihre arme Seel ihrem göttlichen Erschaffer, Erlöser und Seeligmacher in die allerheiligsten Verdienste Jesu Christi, dann der überbenedeytesten und von der Erbsünd[?] unbefleckten jungfräulichen Mutter Gottes Maria und allen Heiligen, den Leib aber [?] zur Erden zu dessen Beerdigung überlassend.
Zweytens verschaffet sie folgende pia legata auf heil. Messen, und zwar sollen Ihro Hochwürden Herrn P: Franz Schödl, beneficiato ad S: Annam allhier, für ihre [seel:?] P[er?]: Eltern auf heil: Messen 10 fl. Dann 5[?] fl. für die verstorbenen Heinrich [?] und Margaretha [?] über den selben von auch ihre 5 fl. für ihre Seel; ferner soll Ihro Hochwürden Herrn Dechant P: Christoph Ickel[?], [?] ihre Seel; nicht minder nacher [?] denen Ehrwürdig P: Capucinern um[?] 7 fl. für ihre Seel, und 3 fl. für ihren Ehemann, [freylich?] hier ihrer geehrt Vatters P: Eltern Ihr auch heil: Messen aus ihrem Vermögen abgereichet werden.
Demnächst drittens schaffet die Testatricin ihrer geehrten Maria Catharina Chörtin[?] ihren braun und grün zwiverten[?] Rock und Leibel, dann die grün Hauben und mit alt kartonene[?] Fürtüchlein machen.
Und weilen viertens eines jeden so wohl mündlich als schriftlichen Testaments die Erb-Einsetzung das einzige Fundament und grund Werk ist, als hat sie Testatricin zu ihrer wahren Erben in ihrem, nach Abzug obiger Vermächtnussen überbleibenden Vermögen, ihren Ehemann Johann Georg Döttl, daß ihme das halbe Haus, wie auch das halbe Feld, dann sonstiges Vermögen un-strittig und aigenthümblich ohne aussnahmen gehören solle, ernennt, constituiert, und nun eingesetzt.
Da nunmehr [besagte?] Testatricin Einen löbl: Magistrat demüthigst ersuchet, ihren letzten mündlichen [Willen ... zu?] haben; [...bes-?]tes gebethen, [...] willige[r] disposition [... publi-]cation übrigens für die dahier [...] und dessen nuncupativum und dessen ge[...] 100 fl. [...]
Publicatum hoc testamentum cum quorum interesse[?] 8t July 771.
Johann Anton Kless[?]
p.t. Amtsbürgermeister
Listina města Horní Slavkov č. 2302
Magistrát města Horního Slavkova pronajímá Kryštofu Kluckhennovi a Františku Karlu Rödigovi na 3 roky sklad kořalky za 200 zlatých ročně.
Datace: 19.06.1771
Nájemní smlouva z 19. června 1771 mezi magistrátem královského horního města Slavkova a měšťany Kryštofem Klückem a Františkem Karlem Rödigem o pronájmu zdejšího kořalečnického monopolu na tři roky (1771–1774). Smlouva stanovuje výši pachtovného, pravidla nákupu kořalky odjinud, odběr piva z hutí, stanovení cen a ochranu pachtýřů před podloudníky; potvrzena byla Vrchním mincovním a hormistrovským úřadem v Praze 6. října 1771.
Dnešního dne, 19. června 1771, uzavřel slavný magistrát královského horního města Slavkova (Schlaggenwald), za přizvání ctihodné obce a jménem celého měšťanstva, na jedné straně, se zdejšími spoluměšťany Kryštofem Klückem a Františkem Karlem Rödigem, na straně druhé, níže uvedenou pachtovní (nájemní) smlouvu. Po ratifikaci byla dojednána a uzavřena takto:
1. Pronájem kořalečnického monopolu
Magistrát spolu s obcí přenechává zdejší výsadní právo na prodej kořalky (tzv. Brandwein Trafficum) na tři po sobě jdoucí roky – počínaje svátkem svatého Jana Křtitele, tedy 24. června 1771, až do 24. června 1774 – zdejším spoluměšťanům Kryštofu Klückovi a Františku Karlu Rödigovi. Pachtýři se zavázali, že po celou tuto dobu tří let (kdy vlivem drahých časů poklesla spotřeba kořalky, ale v lepších dobách po skončení pachtu se zavazují platit i vyšší částku) budou odvádět pachtovné ve výši 600 zlatých, tedy patrně 200 zlatých ročně. Platit se mělo čtvrtletně, vždy předem po 50 zlatých v dobré platné minci, a to hotově a řádně proti potvrzence do městské pokladny (komory). Po celou dobu pachtu měli oba pachtýři toto právo držet výhradně a společně a nerozdílně.
2. Nákup kořalky odjinud
Pachtýřům bylo dovoleno opatřovat spotřebovávanou kořalku i z cizích míst, ať už prostřednictvím křesťanů, nebo Židů. Podmínkou bylo, že městská obec za případné poskytnutí kořalky odjinud, nebo pokud by byla vypsána nějaká další dávka, neručí a není povinna na to cokoliv přispívat.
3. Odběr piva z hutí
Pachtýři byli povinni odebírat várky piva z pivovarských hutí (patrně z tzv. horních hutí) podle dříve vyměřené míry. U várek z dolních hutí měli mít nárok na stejnou míru jako u ostatních hutí, avšak zbytek byli povinni doplatit příslušným pánům či měšťanům jako třetí straně. Pokud by se míra u běžného piva nezvětšila, měli se pachtýři přesto podle toho zařídit; v případě nadměrného množství se mělo postupovat v určitých obdobích – rozuměj tak, že pokud by měšťanstvo ještě před začátkem pachtu vařilo po celý rok pivo v dolních hutích.
4. Stanovení cen
Pachtýřům nebylo dovoleno prodávat kořalku podle vlastního uvážení za vyšší cenu, ať už byla jakosti dobré, nebo špatné. Pokaždé, když nastal příslušný případ, měla se cena (taxa) na tři druhy kořalky stanovit na purkmistrovském úřadě za přítomnosti několika komisařů.
5. Ochrana před podloudníky
Pachtýři měli být chráněni a hájeni proti všem neoprávněným prodejcům, podloudníkům a jiným, kdo by s kořalkou obchodovali bez povolení. V takových případech se mělo postupovat podle pravidel o konfiskaci, přičemž třetinu z konfiskovaného měli obdržet buď sami pachtýři, nebo ten, kdo přestupek udal.
6. Zajištění pachtovného
Aby bylo obci pachtovné ve všech ohledech zajištěno, zavázali se pachtýři k dalšímu zajištění (text je na tomto místě nečitelný a nedá se rekonstruovat).
Pokračování v pravém sloupci – zajištění a potvrzení smlouvy:
Kryštof Klück zapsal jako hypotéku své domy, Rödig pak dvě jitra pozemku, a to k termínu svatého Jana. Tento závazek měl platit až do uplynutí výpovědní lhůty. Na potvrzení byla smlouva vyhotovena ve dvou stejně znějících exemplářích.
Jménem císařsko-královského Vrchního mincovního a hormistrovského úřadu v Království českém byla tato pachtovní smlouva, pokud je to právně možné, pevně potvrzena a ratifikována. Praha, 6. října 1771.
Ignác Toborný (jméno nejisté)
Na listině jsou dále částečně čitelné podpisy: Jan [?], Jan David [?], Jan Jiří [?], Jan [?], Augustin (nejisté) [?], Jan Josef [?] a Jan Antonín (nejisté) [?].
(Rubová strana listiny je prázdná, jen s prosvítajícím písmem z přední strany, a proto se zde neuvádí.)
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Dnešního dne 19. června 1771 byla mezi slavným magistrátem královského horního města Slavkova (Schlaggenwald), za přizvání ctihodné obce, jménem veškerého měšťanstva, na jedné straně, a zdejšími spoluměšťany Kryštofem Klückem (Klückhen) a Františkem Karlem Rödigem na straně druhé, sjednána, po ratifikaci dojednána a uzavřena níže uvedená nájemní (pachtovní) smlouva, a to takto:
1. Zmíněný slavný magistrát spolu s obcí přenechává zdejší kořalečnický monopol (Brandwein Trafficum) na tři po sobě jdoucí roky, počínaje svátkem sv. Jana Křtitele, to jest 24. června 1771, až do 24. června 1774, totiž zdejším spoluměšťanům Kryštofu Klückovi a Františku Karlu Rödigovi tím způsobem, že se oni pachtýři zavázali, po celé tři pachtovní roky /: vzhledem k tomu, že kvůli [?] drahé plné době klesla spotřeba (consumo), avšak v lepších časech po uplynutí pachtu na [vyšší?] pachtovní částku, k čemuž se nyní pachtýři zavázali :/ platit pachtovní činži (Pacht Schilling) 600 zl., a to [?] ročně 200 zl., a sice ve čtvrtletních platbách, každé čtvrtletí předem (anticipato) po 50 zl. v dobré platné minci, odvádět do městské komory (pokladny) proti kvitanci hotově a řádně; a [tímto způsobem] mají po dobu pachtu [?] soustavně pokračovat, tak jak pachtýři mají pacht výhradně (privative) a nerozdílně (in solidum) [držet?]. Naproti tomu
2. je pachtýřům dovoleno spotřebovávanou kořalku opatřovat z cizích míst prostřednictvím křesťanů nebo Židů, avšak tak, že městská obec dohodnutým způsobem za [postoupení?] kořalky, nebo pokud by jinak byla vypsána nějaká dávka, zde ručit nemá a tudíž není povinna cokoli přispívat.
3. Jsou pachtýři povinni [?] pivovarské hutě, respektive várky z horních hutí odebírat od dřívějška podle vyměřené míry; z várek dolních hutí však mají mít v míře sice stejné [postavení] jako v [ostatních] hutích, avšak zbytek jsou povinni [?] pánům nebo měšťanům jako třetí strana zaplatit; v každém případě však, pokud se u obyčejného [piva] míra nezvětší, mají se pachtýři přesto [?] zařídit; pokud by však [?] nadměrné množství [?], má se to v [určitých?] [dobách?] [?] — což [?] v jednom [?] případě je nutno chápat tak, pokud by měšťanstvo před pachtovní dobou po celý rok vařilo pivo v dolních hutích.
Rovněž však
4. se nepřipouští, aby pachtýři svou kořalku podle vlastní libovůle /: ať je v jakosti dobrá, nebo špatná :/ prodávali za vyšší cenu; proto se má rovněž pokaždé při vyskytnuvších se [případech?] taxa (cena) na trojí druhy kořalky stanovit na purkmistrovském úřadě za přítomnosti několika komisařů.
5. Naproti tomu mají být pachtýři chráněni a hájeni proti všem [překupníkům podléhajícím zabavení], podloudným prodejcům a ostatním neoprávněným pachtýřům, a to tak, že v takových případech se pokaždé podle [?] konfiskace [?] stanoví, že z ní mají pachtýři nebo udavač obdržet třetí díl.
Aby však
6. bylo obci pachtovné ve všech ohledech zajištěno, činí zmínění pachtýři [?]
[Pravý sloupec / pokračování — zajištění a ratifikace:]
A sice Kryštof [Klück] v [domech] [?], Rödig dvě jitra (Tagwerk?) [?] k tomu o svatém Janu jako hypotéku [zapisují?], a jsou tyto [?] před uplynutím výpovědi [?] jako [?], a k jeho [potvrzení?] byly [vyhotoveny] dvě stejně znějící [vyhotovení] smlouvy [?] anno [?].
Od cís.-král. Vrchního mincovního a hormistrovského úřadu (Ober Münz- und Berg-Meister-Amt) v Království českém se tato pachtovní smlouva, pokud je právně (in quantum de jure) řádně, pevně potvrzuje (firmiter confirmiert). Praha, dne 6. října (8bris) roku 1771.
Ignác Toborný[?]
[Podpisy vpravo, částečně překryté/jen zčásti čitelné:]
Jan [?], Jan David [?], Jan Jiří [?], Jan [?], [Augustin?] [?], Jan Josef [?], Jan Antonín[?] [?]
[Rubová strana (p3_b5): prázdná, jen prosvítající písmo — ignorováno]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Heünt dato den 19. Juny 1771. ist zwischen einem Löbl: Magistrat der König: Bergstadt Schlaggenwald, mit Zuziehung der Ehrsamben Gemeinde, in nahmen der gesamten Burgerschaft, an einem Theil, dann den hiesigen Mitburgern Christoph Klück[hen] und Franz Carl Rödig, am anderten Theil, nachgesetzter Pacht=Contract, beliebt, auch nach Ratification abgeredt, und beschlossen worden; alß
1mo Überlaßet vielgedachter Löbl: Magistrat sambt der Gemeinde das allhiesige Brandwein Trafficum auf dreÿ nacheinander folgende Jahre, vom fest des Heÿl: Johannis Baptistae, alß den 24. Juny 1771. anfangend, biß den 24. Juny 1774., nemlich denen allhiesigen Mit=[burgern] Christoph Klückhen und Franz Carl Rödig dergestalten: daß sie Pächter sich verbunden, für so lange dreÿ Pacht Jahre /: nachdeme wegen [?] theüre vollen Zeit lauften das consumo [verringert?], jedoch beÿ besseren Zeiten nach ausgang der Pacht Zeit auf ein [höheres?] Pacht quantum sich nun zu [?] sie Pächter sich obliget haben :/ an Pacht Schilling 600 f., und alß do[?] jährlich 200 f., und zwar zu quartaliger [Zahlung] jedes [Quartal?] anticipato mit 50 f. in gut gangbarer Münz, in die Stadt Cammereÿ gegen quittung baar und richtig abzuführen, und [dergestalten] während der Pacht Zeit [?] hinüber ausfluß und wieder [?] beständig hin zu continuiren gehalten seÿn sollen, wie dann sie Pächter den Pacht privative ac in solidum zu [?] haben. Dahingegen stehet
2do Ihnen Pächtern freÿ, den consumirenden Brandwein von fremden orthen durch Christen oder Juden [an?] zu [schaffen?], jedoch: daß die Stadt Gemeinde abgeredter maßen für die Brandwein [Verlaßung?], oder wann sonsten eine ausschreibung einer abgabe erfolgen solle, dahier zu haften nicht schuldig, mithin etwas beÿ zutragen nicht verbunden seÿn soll.
3tio Seÿnd die Pächter gehalten, die Bräuhaus Hütten oder [?] von ober Hütten Gebräu von [?] von vorhin nach der abgesteckten Maß zu nehmen, von denen unter Hütten Gebräuen aber solle sie in der Maß zwar mit gleiches in denen Hütten haben, jedoch die übrigen und zwar [?] deren Herren, oder bürgern 3ter zu zahlen schuldig seÿn, alle falls aber beÿ denen ordinari [bier?] die Maß sich nicht vergrößert, sie Pächter jedannoch zu [?] sich zu stellen, wann aber [?] übermaß sich [?], dieselbe solle zu [gewißen?] [Zeiten?], welch[es] [?] in einem [?] fahle dahin zu verstehen ist, wann die burgerschafft vorhero der Pacht Zeit das gantze Jahr hindurch auf unter Hütten bier brauen solle.
gleichwie aber
4to nicht zu gestatten ist, daß die Pächter ihren Brandwein nach aigener Willkühr /: er seÿe in der qualität gut, oder schlecht :/ um einen höheren preÿß verkauffen mögen; also ist auch jedes mahl beÿ vorkommenden [?] oder nicht beÿ [gehändter?] [?] dieselben die tax auf dreÿerleÿ Sorten des Brandwein in dem Burgermeister Amt in beÿseÿn einiger Commissarien zu setzen.
5to Hingegen sollen sie Pächter wieder alle [pfand]rührigen, unterkäuffer, und sonstige Pächter geschützt, und gehandhabet werden, dergestalten: daß in dieße fäl[le] jedermahl nach [?] der confiscation Weÿ[?] [?], wo=von sie Pächter, oder der denunciant das dritte [Theil?] zu Einbekhungen haben sollen, festgesetzet seÿn.
Damit aber
6to die Comunität des Pacht quanti in alle wege gesichert seÿn möge; so thun mehr[gedachte] Pächter [?]
[Rechte Spalte / Fortsetzung — Sicherstellung u. Ratifikation:]
Und zwar Christoph [Klückhen] in [Häusern] an [?] Rödig zweÿ Tagwerk[?] zu über das Johannis pro hypotheca [verschreiben?], und seÿnd dieße [?] ist vor ausgang der Kündigung zu [?] wie ein [?] Enthalten [?] zu Kommen, und ist auch zu deßen [?] zweÿ gleich lauffende [?] Contract zum [?] fortgehung ausbeÿ[?] anno [?] die ist [?]
Von der Röm[isch]: [Kaÿ]: [König:] Ober Münz = und Berg = Meister = Amt im Königreich Böheim wegen, wird gegenwärtiger Pacht=Contract in quantum de jure firmiter latificiert confirmiert. Prag den 6t 8bris (Oktober) Ao 1771.
Ignatz Toborny[?]
[Unterschriften rechts, teils überlagert/nur teilweise lesbar:]
Johann [?], Johan David[?], Johann Görg [?], Johann [?], [Augustin?] [?], Johann Joseph [?], Johann Anton[?] [?]
[Rückseite / p3_b5: leer, nur durchscheinende Schrift — ignoriert]
Listina města Horní Slavkov č. 2304
Manželé Jan Adam Antonín a Mariana Glaßelovi z Horního Slavkova potvrzují, že si vypůjčili z peněz kostela svatého Jiří v Horním Slavkově 150 zlatých rýnských.
Datace: 10.08.1771
Dlužní úpis (obligace) z 10. srpna 1771: manželé Johann Adam Antoni Glaß Hüttner a Mariana Glaßhein (Hüttnerin) ze Slavkova si vypůjčili 150 zlatých z pokladny kostela sv. Jiří a zaručili se svou loukou „Schröter Wießen" na Falknovském vrchu. Dorzální záznam z roku 1804 uvádí, že obligace byla vrácena.
LÍCOVÁ STRANA — Dlužní úpis (obligace)
My, níže podepsaní manželé zdejší, jakožto dlužníci, tímto stvrzujeme a vyznáváme, že nám bylo se svolením milostivé a urozené vrchnosti, za úřadujících purkmistrů a prostřednictvím pana Antona Glaße, k naší zvláštní naléhavé potřebě vyplaceno v hotovosti z peněz pokladny kostela sv. Jiří jistina (kapitál) ve výši 150 zlatých, a to v hrubých i běžných mincovních druzích.
Tímto potvrzujeme, že jsme uvedenou jistinu řádně přijali, a slibujeme, že ji po předchozí, oběma stranám volně příslušející půlroční výpovědi opět splatíme v dobrých mincovních druzích. Do té doby se zavazujeme jistinu ročně úročit čtyřmi procenty.
Milému domu Božímu k jeho lepšímu zajištění zapisujeme jako reálnou a zvláštní hypotéku naši louku zvanou „Schröter Wießen", ležící na Falknovském vrchu nad loukou pana purkmistra Antona Mayera a vedle pozemku Raphaela Ligerta (jméno nejisté). Zavazujeme se, že pokud by došlo k prodlení se splacením jistiny nebo úroků, strpíme na této hypotéce reálnou exekuci podle příslušné královské deklarace k novele.
Zříkáme se proto všech právních výsad, zejména senatus consultum Velleianum, tedy oněch právních dobrodiní, která obvykle náleží osobám ženského pohlaví a podle nichž se žádná žena nemůže za nikoho zaručit, zavázat ani upsat — tohoto práva se výslovně a podrobně zříkáme a nikdy se ho nebudeme dovolávat. Naopak chceme a máme být zavázáni jeden za druhého společně a nerozdílně (in solidum), tedy oba dohromady i každý zvlášť za celý dluh.
Souhlasíme rovněž s tím, aby tato obligace byla se svolením chvályhodného magistrátu zapsána do zdejší knihy obligací. Na potvrzení toho byl tento dobrovolný a vlastnoručně podepsaný úpis vyhotoven. Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 10. srpna léta 1771.
Podpisy:
- (pečeť) Johann Adam Antoni Glaß Hüttner
- Mariana Glaßhein (jméno nejisté), Hüttnerin — manželka
Úřední záznam (jiná ruka):
Se souhlasem slovutného magistrátu zapsáno do zdejší městské dlužní knihy na folio 377, strana pravá. Ve Slavkově dne 10. srpna 1771. Purkmistr, rychtář a rada tamní.
RUBOVÁ STRANA — dorzální záznam
Obligace č. 88 zdejšího měšťanského řeznického mistra Johanna Adama Hüttnera (jméno nejisté), vystavená na jistinu 150 zlatých, vypůjčenou z peněz pokladny kostela sv. Jiří.
Zapsáno v knize obligací na folio 377, strana rubová, a dále na foliu (nečitelné), za 150 zlatých.
Pozdější poznámka tužkou:
Úřad Falknov (podpis). Bylo mi vráceno pod obligací (číslo nejisté) dne 20. října 1804.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[LÍCOVÁ STRANA — Dlužní úpis (obligace)]
My níže podepsaní oba zdejší manželé jakožto dlužníci tímto stvrzujeme a vyznáváme, že nám bylo s milostivou a vysoce urozenou vrchnostenskou ratifikací, za úřadujících purkmistrů, prostřednictvím pana Antona Glaße, k naší zvláštní nutné potřebě z peněz pokladny kostela sv. Jiří (St. Georgii Kirchen Cassa) v hotovosti zapůjčeno jistina (kapitál) ve výši 150 zlatých (fl) v hrubých i běžných mincovních druzích. Poněvadž nyní řádné přijetí uvedené jistiny tímto potvrzujeme a slibujeme, že ji po předchozí, oběma stranám volně příslušející půlroční výpovědi opět v dobrých mincovních druzích splatíme a že ji do té doby budeme ročně úročit 4 procenty, zavazujeme rovněž milému domu Božímu k jeho lepšímu zajištění jakožto reálnou a zvláštní hypotéku naši louku „Schröter Wießen“ ležící na Falknovském vrchu (Falkenauer Berg) nad loukou pana purkmistra Antona Mayera a nad [pozemkem] Raphaela Ligerta [?], a tímto ji zapisujeme (upisujeme) tak, že bude-li se prodlévat se splacením jistiny nebo úroku, strpíme na této hypotéce reálnou exekuci podle obsahu královské deklarace k novele atd. atd. Zříkáme se proto všech právních dobrodiní (výsad), zvláště pak senatus consultum Velleianum čili právních dobrodiní příslušejících osobám ženského pohlaví, po předchozím podrobném zřeknutí se, jež stanoví, že se žádná žena nemůže za nikoho zaručit, zavázat ani upsat — čehož se my nikdy nebudeme dovolávat — nýbrž chceme a máme být jeden za oba a oba za jednoho zavázáni ruku společnou a nerozdílnou (in solidum) a platit. Jsme též srozuměni s tím, že tato obligace může být se svolením chvályhodného magistrátu zapsána do zdejší knihy obligací. K jejímu většímu potvrzení jest [tento] dobrovolně a vlastnoručně učiněný [závazek/úpis] [?]. Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 10. měsíce srpna léta 1771.
[Podpisy:]
[pečeť] Johann Adam Antoni Glaß Hüttner
Mariana Glaßhein[?] Hüttnerin (manželka)
[Úřední záznam, jiná ruka:]
Se souhlasem slovutného magistrátu zapsáno do zdejší městské dlužní knihy na fol. 377, strana pravá. [Slavkov] dne 10. srpna 1771.
Purkmistr, rychtář a rada tamní.
[RUBOVÁ STRANA — hřbetní/dorzální záznam:]
Obligace č. 88
zdejšího měšťanského řeznického mistra Johanna Adama [Hüttnera?] vystavená / vydaná na nyní z peněz pokladny kostela sv. Jiří vypůjčenou jistinu 150 zlatých.
Zapsáno v knize obligací fol. 377 str. rubová a fol. [?] na [150 fl].
[Pozdější tužkou psaná poznámka:]
Úřad [Falknov?] [podpis]
Bylo mi pod obligací [?] dne 20. října 1804 vráceno [?]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[RECTO — Obligation]
Wir Endes unterschriebene beede Eheleuthe allhier quà Schuldnere urkunden und bekennen hiemit, daß uns mit gnädt: und wohl[edl:] Obrigkeitl: ratification unter denen Amtierenden Burgermeistern [durch] Herrn Anton Glaß zu unserer besondern Nothdurfft von denen S: Georgii Kirchen Cassa geldern ein Capital zu 150 fl in grob= und gangbaren Münz Sorten baar dargeliehen worden; Wie nun wir den richtigen Empfang besagten Capitals aufrecht hiemit bestättigen, und solches nach ehevor beschehener beederseits freystehenden halbjährigen Auf[k]ündigung an widerum in guter Münz Sorten zu zahlen, dann deßelbe biß dahin à 4 pro Cento alljährl: zu Verinteressiren versprechen; Also auch dem lieb: gottes hauß zu deßen bessern Versicherung zu einer Real und Special hypothec Unsern am Falkenauer Berg oberhalb H: Bürgermeister Anton Mayer Wießen und Raphaël Ligert [?] [gelegene] situirte Schröter Wießen hiemit [tagieren?] [obligieren] [und] hiemit verschreiben, daß, wann mit bezahlung des Capitals oder Interesse gesäumet werden solle, wir in die hypothec nach innhalt der Königl: Novell: declarat: ff. ff. die real execution [dulden] wollen, und sollen, renunciiren dahero allen Rechts=wohlthaten, in specie ist [absonderheit] dem senat: consult: Vellej: oder der zu weiblichen Geschlecht Person [zugehörigen] [gestatteten] Rechts=wohlthaten nach beschehener [umbständlichen] Renunciation, so da will, daß kein Weib sich vor jemand verbürgen, verpflichten, oder verschreiben Können, sich begeben, [deßen wir uns derselben nimmermehr gebrauchen], sondern Einer für beede, und beede für einer in Solidum obligirt und zahlen seyn wollen, und sollen, seynd auch zu frieden, worimit gegenwärtige Obligation mit Bewilligung eines löbl: Magistrats in das hiesige Obligation Buch ingrossirt werden Können. Zu deßen mehrer bestättigung ist ehevor freywillig und selbst[eigenhändig gefertigtes] [?] [Verlöbnuß/Verschreibung]. So geschehen Schlaggenwald den 10 Monaths tag Augusti Aô 1771.
[Unterschriften:]
[Siegel] Johann adam antoni Glaß Hüttner
Mariana glaßhein[?] Hüttnerin
[Amtsvermerk, andere Hand:]
Annuente Inclyto Magistratu ingrossirt in hiesigen [Stadt=]Schuld Buch Fol: 377. pag: dext[ra] [Fley?] die 10 Augusti 1771.
Burgermeister, Richter und [Rath allda]
[VERSO — Dorsalvermerk:]
Obligation N° 88
des hiesig: bürgl: Fleisch=hauermeister Johann Adam [Hüttner?] ausgestellt / gelaßte über [das] nun von denen S: Georgii Kirchen Cassa geldern ausgenohmenes Capital zu 150 fl
Ingros: lit: Obligat: Fol: 377 pag: versa et fol: [?] pr [150 fl]
[Späterer Bleistiftvermerk:]
Amt [Falkenau?] [Unterschrift]
Ist mir unter Obl[igation] [?] 20 October 1804 zurück[gestellt] [?]
Listina města Horní Slavkov č. 2305
Josef Roßmeißl z Horního Slavkova činí za přítomnosti Jana Jiřího Petschnera, Jana Kryštofa Neidharta a Jana Kristiána Obla poslední vůli.
Datace: 26.12.1771
Závěť horňoslavkovského měšťanského syna Johanna Georga Loß[nitze] z 26. prosince 1771, sepsaná těsně před jeho smrtí. Odkazuje peníze na mše kněžím a rozděluje svůj majetek mezi sestru, příbuzné Loß[nitzovy] a děti z různých vztahů, přičemž stanovuje podmínky pro jejich dědický podíl.
Závěť — Horní Slavkov (Schlaggenwald), 26. prosince 1771
Níže podepsaný, zdejší měšťanský syn Johann Georg Loß[nitz?] [Müller?], sepsal tuto listinu ve výše uvedeném roce a dni. Ačkoli byl tehdy postižen opravdu těžkou nemocí, měl přitom zdravý a jasný rozum. Poněvadž byl řádně požádán, aby svou poslední vůli přednesl nahlas, učinil tak zřetelnými slovy, a to zcela dobrovolně, bez jakéhokoli naléhání či přemlouvání. Jeho poslední pořízení znělo takto:
1. O duši a pohřbu
Nejprve poroučí svou ubohou duši nanejvýš dobrotivému Vykupiteli, s prosbou, aby ji ve svém milosrdenství ušetřil a v naději přijal i na milost. Své tělo pak odkazuje zemi, jakožto své matce, z níž bylo vzato. Nežádá si pro sebe žádný okázalý pohřeb, ale přeje si být pohřben podle náležitého, počestného a obvyklého způsobu.
2. Odkazy na mše
Zůstavitel odkázal na sloužení svatých mší za svou duši následující částky:
- Jeho Vysokodůstojnosti panu zpovědníkovi (faráři) zdejšímu, na mše, které mají být slouženy co nejdříve po jeho smrti — 20 zlatých
- panu páteru Carllovi, zdejšímu kaplanovi, rovněž na svaté mše — 10 zlatých
- panu páteru Frantzi Künischovi, rovněž zdejšímu kaplanovi — 10 zlatých
- panu páteru [Schneiderovi?], rovněž na svaté mše — 5 zlatých
Dohromady tak na mše odkázal 45 zlatých.
3. Rozdělení ostatního majetku
Co se týče zbylého jmění, rozdělil je zůstavitel na díly mezi několik dědiců:
- Své sestře, která o něho v nemoci pečovala, odkázal první díl.
- Johannu Georgu Loß[nitzovi] odkázal třetí díl.
- Dítěti Johanna [Christopha] Loß[nitze], které s ním zplodila Regina [Fritzhansová?], odkázal podíl s tím, že všechny jeho děti mají mít stejný nárok jako ostatní — s výjimkou dítěte z prvního manželství, které má být z tohoto dědictví vyloučeno. Podmínkou zůstává, že otec smí tento majetek po tu dobu užívat a spravovat.
- Dále odkázal díl (patrně druhý) Johannu Christophu Loß[nitzovi].
- Poslední, třetí díl odkázal dítěti Johanna Dittricha, které tento zplodil se svou manželkou, rozenou Catharinou — s výhradou, že děti z jeho druhého manželství jsou z tohoto dědictví vyloučeny. Protože dítě je dosud nezletilé, má tento díl prozatím zůstat v rukou otce Johanna Dittricha, aby jej pro dítě spravoval a opatroval. Pokud by však dítě zemřelo, má majetek připadnout zpět nejbližším dědicům, tak jak by jim po právu náleželo.
Po vyřízení poslední vůle byla vyplacena i částka 4 zlaté (patrně jako odměna za sepsání či vyhlášení listiny).
Závěr a svědkové
Na závěr přizval zůstavitel k sobě Josepha Loß[nitze] a svobodně jej požádal, aby jeho poslední vůli potvrdil, dohlížel na její dodržení a v případě potřeby zajistil její náležité vyhlášení. Stalo se v Horním Slavkově dne 26. prosince 1771.
Jako svědkové jsou uvedeni:
- Johann Georg Andresen, jako přizvaný svědek
- Johann [Christoph] Dittrich, jako soudní svědek
- Johann Christ[oph] [...], jako soudní svědek
Na rubu listiny je pak stručný záznam: „Testament [...] Loß[nitz?] dne 26. prosince 1771", s poznámkou o vyhlášení listiny (publikaci) za přítomnosti svědků v Horním Slavkově. Zbytek rubové strany je prázdný, jsou na něm patrné jen stopy průtisku písma a lepidla.
---
Poznámka: Přepis je na mnoha místech nejistý kvůli špatně čitelnému skenu (kurentní písmo, vyblednutý inkoust, skvrny). Jména zůstavitele a některých dědiců (Loß[nitz]), příjmení Fritzhansová i některé částky jsou čteny s výhradou a mohou se v detailech lišit od skutečnosti.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
ZÁVĚŤ — Horní Slavkov (Schlaggenwald), 26. prosince 1771
[str. 1]
Poté a jak níže podepsáno, a v uvedeném roce a dni, zdejší měšťanský syn Johann Georg Loß[nitz?] [Müller?], ač ve své opravdu těžké nemoci, přece jen při zdravém a dobrém rozumu, a poněvadž byl k tomu [řádně] požádán, ústně přednesl svou poslední vůli, aby jim byla [otevřena/oznámena], tak jak si skutečně přál, a uvedl zde následující jako své poslední pořízení (disposici) zřetelnými slovy, zcela bez jakéhokoli [naléhavého] [přemlouvání]:
1. [Nejprve] poroučí svou ubohou duši nanejvýš dobrotivému [Vykupiteli], aby ji ze svého milosrdenství [ušetřil] a v naději i na milost přijal; své tělo pak zemi, [jakožto své matce], z níž bylo vzato; nežádá však kvůli sobě [žádný okázalý] pohřeb, nýbrž aby byl podle [náležitého], počestného způsobu a obvyklým způsobem pohřben.
2. Odkazuje Jeho Vysokodůstojnosti panu [zpovědníkovi / faráři] zdejšímu na svaté mše, které za něho mají být slouženy, a to co nejdříve [po jeho smrti] ........................ 20 zl.
Panu Pateru Carllovi, jakožto zdejšímu kaplanovi, rovněž na [svaté mše] ............. 10 zl.
Panu Pateru Frantzi Künischovi, rovněž zdejšímu [kaplanovi] ...................... 10 zl.
Panu Pateru [Schneiderovi?], rovněž na [svaté mše] ................................ 5 zl.
.................................................................... Součet 45 zl.
3. Co se týče jeho ostatního jmění, odkazuje je rovněž na [díly], a to [prvním] dílem své [matce?/sestře] [...], a jako [dědice] ustanovuje takto, totiž:
[str. 2]
[své] sestře, která ho v jeho nemoci ošetřovala, [první] díl; Johannu Georgu Loß[nitzovi] třetí díl; dítěti Johanna [Christopha] Loß[nitze], jež bylo od něho Loß[nitze] zplozeno — má je však [mít?] s Reginou [Fritzhansovou?] [...] jeho děti [...]; jedno dítě má být jako druhé, avšak dítě z prvního [manželství] má z toho být [vyloučeno], které [...] s ní zplodil — s tou podmínkou však, že otec může onen [jejich] [majetek] užívat a požívat; odkazuje také [druhým?] [dílem] [Johannu] Christophu Loß[nitzovi] [...]; [třetím?] a posledním dílem dítěti Johanna [Dittricha], které zplodil se svou rozenou Catharinou, s tou výhradou, že děti z druhého [manželství] jsou z toho vyloučeny; nicméně má to [zůstat] v rukou otce Johanna Dittricha, poněvadž dítě je v [smutku/nezletilé], aby to tak [spravoval] a opatroval; kdyby však dítě zemřelo, má to [připadnout] dětem [nejbližším] [dědicům], tak jak to tomuto náleželo, zase [zpět]; a po [uskutečnění] jeho poslední [vůle] [...] [dělníku/řemeslníku?] .......... 4 zl.
[Na závěr] těchto bodů poslední vůle přizval k sobě Josepha Loß[nitze] a [...], a svobodně [požádal], aby tuto jeho poslední vůli [vůbec/všestranně] [potvrdil] a nad ní [držel ruku], v případě nouze ji náležitě, z [vrchnostenského? / téhož] posledního [rozhodnutí] dal vyhlásit (publikovat). Stalo se v Horním Slavkově dne 26. prosince 1771.
[Podpisy / svědci:]
Johann Georg Andresen, jako [požádaný] svědek
Johann [Christoph] [Dittrich], jako soudní svědek
Johann Christ[oph] [...], jako soudní svědek
[str. 3 — rubová strana / hřbetní záznam, psáno stranou:]
Testament [...] [Loßnitz?] dne 26. [prosince] [17]71
[Publikováno toto ... za přítomnosti ... Slavkov]
(zbytek rubu prázdný, jen průtisk písma a stopy lepidla)
Poznámka přepisovatele: sken je místy velmi špatně čitelný (kurent, výrazné blednutí inkoustu, skvrny), proto jsou nejistá slova označena [?]. Jméno zůstavitele i některých dědiců (Loßnitz), příjmení Fritzhans a několik částek jsou čtena s výhradou.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
TESTAMENT — Schlaggenwald (Horní Slavkov), 26. December 1771
[S. 1]
Demnach und hierüber unterschriebener, und bei gesetztem Jahr und Tag, der allhiesige Bürgers-Sohn Johann Georg Loß[nitz?] [Müller?], in seiner zwar [noch] recht großen Krankheit, jedoch bei rechtem und guter Vernunfft zugebracht[en] lassen, auch [bei] mehreren dahin künfftig [ordent]lich ersuchet, seinen letzten Willen mündlich also zu einer denselben [vor ihnen zu eröffnen], wo[hl] eigentlich zu wollen, hat er folgende als seine letztwillige Disposition mit deutlichen Worten hier[ge]bracht, und ganz ohne [einige] immer [dringende] [Überredung]:
1. [Erstlich] empfiehlt er seine arme Seele dem grundgütigen [Erlöser?], welche sie [durch?] seine Barmherzigkeit [ver...schonen?] und in Hoffnung auch zu Gnaden aufzunehmen, seinen Leib aber der Erden, [als seiner Mutter], daraus er genommen worden; verlanget aber seines wegen [...] auch [mit selben] zur [Erden] Bestätigung ein [ehrbares? erbares?] [Begräbnis?], sondern nach [gebührlicher] [ehrbarer] Art und gewöhnlich[er weis] begraben werden möchte.
2. Vermacht er Ihro Hochehrwürden Herrn [Beichtvater / Pfarrer] allhier auf heil. Messen, welche von ihm gelesen werden sollen, und auch so bald [nach ihm] ........................ 20 fl
Herrn Pater Carll, als Kaplan allhier, auch [heil. Messen] ............... 10 fl
Herrn Pater Frantz Künisch, auch [Kaplan] allhier .......................... 10 fl
Herrn Pater [Schneider?], auch [heil. Messen] ................................ 5 fl
............................................................ Summa 45 fl
3. Was seine andere[n] Vermögen anlanget, vermachet er auch [nunmehr] Theile, und zwar [zum ersten] Theil, seine[r] [Mutter?] [...] setzt er folgender zu [Erben?], nemlich und [zwar]:
[S. 2]
[seiner] Schwester, welche ihm in seiner Krankheit [ge]wartet, [den ersten] Theil; dem Johann Georg Loß[nitz] den dritten Theil; des Johann [Christoph] Loß[nitz] [seinem] Kind, so von ihm Loß[nitz] erzeuget worden ist — solle er aber mit der Regina [Fritzhansin?] [...] seine Kinder [...], soll ein Kind wie das andere [sein], aber das [B?] Kind [von] der ersten [Ehe] soll davon auch [ausgeschlossen] sein, welches sie [...] zu [...] auch [...], mit ihr [er]zeuget hat — mit dieser Bedingnus aber, dass der Vater solches [dero] [Guth] nützen und gebrauchen könne, auch [ver]macht er zum [zweiten?] [Theil] dem [Johann] Christoph Loß[nitz] [...]; [zum] [dritten?] und letzten Theil des Johann [Dittrichs] Kind, welches er mit seiner geborene[n] Catharina erzeuget hat, mit diesem [Ausnahmen], dass die Kinder von der andere[n] [Ehe] davon ausgeschlossen sein; jedoch solle [zu] dem Vater Johann Dittrich, in den [Händen] [verbleiben], weil das Kind in [Trauer/Todt] ist, solches [somit] zu [erhalten] und walten; solle das Kind aber mit Todt abgehen, solle solches denen Kindern [nächsten] [Erben], gleich[wie] es diese[m] gebühret hat, wieder [...] [zurück]; und nach [geschehen] seinem [letzten?] [...] [Handmacher?] .......... 4 fl
[Zum Beschluss] dieser letztwilligen Puncten hat er Joseph Loß[nitz] [zu sich gezogen] und [ver...], und freiständig [erbeten], diesen seinen letzten Willen [allmähl / allenthalben] haben zu [bestätigen], und darüber [ob der] Hand zu halten, selber in Nothfall dazu gehörig, aus der [Obrigkeit? / eben] letzten publiciren [zu lassen]. So geschehen Schlaggenwald den 26 December 1771.
[Unterschriften / Zeugen:]
Johann Georg Andresen, als [Erbetener] Zeug
Johann [Christoph] [Dittrich], als Gerichts-Zeug
Johann Christ[oph] [...], als Gerichts-Zeug
[S. 3 — Rückseite / Dorsalvermerk, seitlich geschrieben:]
Testament [...] [Loßnitz?] den 26 [Xbris (December)] [17]71
[Publicatum hoc ... in praesentia ... Schlaggenwald]
(übrige Rückseite leer, nur Durchdruck- und Leimspuren)
