Rok 1770 v kronice

Přepisy a překlady historických dokumentů jsou pořízené s pomocí umělé inteligence a mohou obsahovat chyby ve čtení starého rukopisu. Původní znění bývá u zápisu dostupné v rozbalovací části „původní přepis", případně přímo u uvedeného pramene; narazíte-li na nepřesnost, budeme rádi za upozornění.

1770
Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 2290

František Kristián Pöschl, správce vrchního horního úřadu v Horním Slavkově, určuje za kauci 500 zlatých za svého zetě Floriána Mießla, který byl jmenován Františkem Karlem z Metternichu polesným, své pozemky ležící u Horního Slavkova.

Datace: 10.08.1770

Rukojemský (kauční) list z roku 1770, kterým vrchní úřední správce ve Slavkově Franz Christian Höschel ručí svým majetkem za Floriana Wirthla, přijatého do služby hraběte Metternicha jako lesní obročník. Jako jistotu zapisuje do městských knih dvě svá pole u Slavkova v hodnotě 205 a 300 zlatých, aby jimi kryl případné škody či nedoplatky, které by Wirthl ve službě způsobil.

Rukojemský list (Cautions-Instrument), Slavkov (Schlaggenwald), 1770

Já, níže podepsaný Franz Christian Höschel[?], císařsko-královský vrchní úřední správce ve Slavkově, tímto úředně a ochotně stvrzuji mocí tohoto rukojemského revarsu, a to pro každý případ, kdy by to časem právní potřeba vyžadovala.

Jeho Vysoce říšskohraběcí Excelence, pan Frantz Carl hrabě z Metternichu, mimo jiné také pán na Kynžvartu, ráčil přijmout Floriana Wirthla do své služby jako lesního obročníka, a to proti složení kauce ve výši 500 zlatých. Já proto namísto této kauce dávám jako způsobilou jistotu:

- své pole o výměře jednoho tagwerku (denní orby), které jsem koupil od dědiců Georga Adama Rödiga za 205 zlatých a které leží v místě zvaném Rain-Greibl;
- a dále pole o výměře dvou tagwerků, ležící proti právovárečným domům v ulici a náležející pod slavkovskou městskou jurisdikci, spolu s usedlostí (Wirthlem) na něm stojící, koupené za 300 zlatých od paní vdovy Francisky [Zharzharrin?] a jejích spoludědiců.

Obě tato pole, jakožto svůj řádný majetek zapsaný a vedený v městských knihách, tímto hypotečně zřizuji jako jistotu.

Kdyby Florian Wirthl ve svém vyúčtování z lovné zvěře a dřeva zůstal něco dlužen, anebo by se ve své službě z hrubé nedbalosti dopustil čehokoli ke škodě milostivé vrchnosti, a nenapravil by to ani svou přísahou, ani poctivým jednáním, pak se milostivá vrchnost může, smí a má bez pochyby hojit a odškodnit se na této mnou zřízené reálné jistotě. Proti tomu se nebudu moci dovolávat žádné právní výhrady ani se hájit či chránit jakýmikoli lidským důvtipem vymyslitelnými výjimkami — všech takových nároků se tímto obecně i jednotlivě zcela dobrovolně a po zralé úvaze zříkám, a to vše věrně a bez lsti.

Na základě toho bude tento kauční list, prostřednictvím dožádání a se souhlasem magistrátu královského horního města Slavkova, vtělen do k tomu určených městských knih, a magistrát obstará jeho ratifikaci a provedení. Na svědectví toho jsem tento kauční list sepsal a podepsal[?] ... [text dále poškozen — zmiňuje se, že listina byla přijata bez námitek].

V pravém sloupci je připojeno magistrátní potvrzení: že výše uvedený kauční list byl s povolením zaveden do zdejších k tomu určených městských knih, opatřen radním ověřením a tímto potvrzen.

(Rubová strana listiny je prázdná, pouze s prosvítajícím textem a nečitelným dorsálním záznamem ze složení listu — bez dalšího obsahu.)

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

RUKOJEMSKÝ (KAUČNÍ) LIST — Cautions-Instrument, Slavkov (Horní Slavkov / Schlaggenwald), 1770.

Já níže podepsaný Franz Christian Höschel[?], cís[ařsko-]královský vrchní úřední správce (Ober-Amts-Verwalter) ve Slavkově (Schlaggenwaldt), tímto úředně a s ochotou stvrzuji mocí tohoto rukojemského revarsu (fidejussorische Reversalien), a to tehdy a tam, kde by to časem právní potřeba vyžadovala:

Jeho Vysoce říšskohraběcí Excelence, pan pan Frantz Carl hrabě z Metternichu [s plným titulem], rovněž pán na Kynžvartu (Königswart), ráčil[?] přijmout Floriana Wirthla jako mého [?] muže do služby za svého lesního obročníka (Waldbereiter) proti složení kaučního listu ve výši 500 zl. Proto já namísto toho dávám jako způsobilou jistotu (in cautionem idoneam) své pole na jeden tagwerk (denní výměru), které jsem koupil od dědiců Georga Adama Rödiga za 205 zl. a jež leží v místě zvaném Rain-Greibl; a nadto neméně i pole o dvou tagwercích, ležící proti právovárečným (?) domům v ulici, náležející pod slavkovskou městskou jurisdikci, spolu s Wirthlem (usedlostí?) na nich stojícím, koupená za 300 zl. od paní vdovy Francisky [Zharzharrin?] a jejích spoludědiců — jakožto svůj závazný, v městských knihách zavedený (realisiertes) a tam řádně zapsaný majetek — a hypotečně je zřizuji na jistotu (in securitatem).

Kdyby Florian Wirthl ve svém účtu z lovné zvěře (Wildpret) a [?] dřeva zůstal něco dlužen v restu (nedoplatku), nebo by se jinak ve své službě dopustil vůči milostivé vrchnosti něčeho zaviněného hrubou nedbalostí (culpâ latâ), a nedostál by ani své přísaze a poctivému [závazku?], ani by se nenapravil, pak nechť se milostivá vrchnost [neomylně] může, smí a má hojit (regressiren) a odškodnit (indemnisieren) na této mnou zřízené reálné jistotě. Přičemž proti sobě nesmím uplatnit žádnou právní [výhradu?], ani se jakýmikoli lidským důvtipem vymyslitelnými dobrodiními a výjimkami (exceptiones) v nejmenším hájit ani chránit; naopak se všech jich obecně i jednotlivě (in genere et specie) zcela dobrovolně a po zralé úvaze zříkám a vzdávam, vše věrně a bez lsti.

O tom bude tento kaučný instrument prostřednictvím dožádání (mediante requisitorialis), se souhlasem magistrátu (annuente magistratus) královského horního města Slavkova, vtělen do k tomu určených městských knih, a my (magistrát) obstaráme ratifikaci a provedeme jej. Na svědectví toho jsem tento kaučný instrument sepsal[?] ... [nejen sám podepsal, nýbrž jsem jej zároveň za jeho[?] přítomnosti ... zcela bez námitek obdržel. Tak se stalo ...] — [pravý sloupec, magistrátní potvrzení:] Že výše uvedený kaučný [list / instrument] byl s [povolením] ... do zdejších k tomu určených [městských knih] zaveden (grossiert), [s] radním ověřením a tímto [potvrzen].

(Rubová strana / p3: prázdný verso s prosvítáním a nečitelným složkovým dorsálním záznamem — bez textu listiny.)

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

CAUTIONS-INSTRUMENT, Schlaggenwald (Horní Slavkov), 1770.

Ich Endes unterschriebener Franz Christian Höschel[?], k[ais.] königl. Ober-Ambts-Verwalter zu Schlaggenwaldt, contestire in Kraft dieser fidejussorischen Reversalien hiermit obamtlich-fördersambst, die- und wo es der Zeith nach die rechtliche Nothdurfft erheischen solte;

Es [haben?] Seiner Hochreichsgräfl[ichen] Excellenz, Herr Herr Frantz Carl Graf von Metternich [pleno titulo], Herr auch [auf] Königswarth, den Florian Wirthl als meinen [?]-Mann in die Dienste als seinen Waldbereither, gegen Erlegung eines Cautions-Scheins pr 500 fl., [gnädig] ein- und nachgenohmen[/angenohmen] haben; Als thue ich statt dessen in cautionem idoneam mein von denen Georg Adam Rödigischen Erben pr 205 fl. erkauftes, und in dem so genannten Rain-Greibl gelegenes zu Tagewerd Feldt, wie auch nicht minder die von der Frau wittiben Fr[au] Francisca [Zharzharrin?] und ihrem Erbs-Cointeressenten gegen den Rechten in der Straße situirte, denen unter die Schlaggenwaldter Stadt-Jurisdiction gehörige zwey Tagewerd Feldt, sambt dem darauf liegenden Wirthl umb 300 fl. erkaufte Felder, als mein verhaft in denen Stadtbüchern realisirtes rechts- und darzu [gestellten?] eingeschrieben und hypothecarie in securitatem constituiren; [Deß?]

Wann Florian Wirthl in seiner Wildbrieth und [?] Holtz-Rechnung ichtwas in Resto verblieben, oder sonst in seiner Bedienstung verweißliches zu Schulden [der] gnädigen Herrschaft culpâ latâ negligiren würde, und sich weder sein nachgebender Iurament und ehrlichen [Verrehen?], oder zurügen solte, [so] dich[= soll?] die gnädige Herrschaft [unfehlbar] an dießer meiner constituirten Real-Caution regressiren, und indemnisiren [könne], möge und solle. Wie [ich] mich wider mich keiner zu Recht [aufsetzen?], oder wir immer durch Menschen-Witz erdenckliche [Wohlthaten?] und exceptiones im geringsten nicht schützen noch schürmen sollen, gestalten [ich] mich all-deren in genere et specie ganz freywillig, und wohl bedächtlich verzeihen, und begeben thue, alles getreulich, und sonder Gefährde;

Dessen würde dießes Cautions-Instrument mediante requisitorialis, annuente magistratus der königl[ichen] Berg-Stadt Schlaggenwaldt, in die hierzu gewidmete Stadtbücher [?] einverleibt, und wir die Ratification besorgt, realisiret. Zu Uhrkund dessen habe [ich] gegenwärtiges Cautions-Instrument geschrieben[?] ... [nicht allein selbst unterschrieben, sondern auch zugleich unter dessen[?] Gegenwart ... allerdings ohne Beschwerde erhalten. So geschieht ...] — [rechte Spalte, magistratische Ratifikation:] Daß der vorstehende Cautions-[Schein/das vorstehende Instrument, mit] Bewilligung ... hiesige[n] hierzu gewidmete[n Stadtbücher] grossirt worden, [mit] Raths-Fertigung und hiermit [bestättiget].

(Rückseite / p3: leere Verso-Seite mit Durchdruck und einem unleserlichen Falt-Dorsalvermerk — kein Urkundentext.)

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 2291

Purkmistr, rychtář a rada města Horního Slavkova vydávají Rozálii Berglerové z Hájů výhostný list.

Datace: 25.08.1770

Listina slavkovské městské rady z 25. srpna 1770, kterou purkmistr, rychtář a rada královského horního města Slavkova (Schlaggenwald) propouštějí svou poddanou Rosalii, ovdovělou měšťku z Raben[...], z poddanského svazku k městu. Rosalie se totiž chystala provdat za zdejšího slavkovského měšťana, o něhož se chtěla postarat v jeho vysokém věku, a proto ji město prohlásilo za svobodnou osobu bez jakýchkoli dalších nároků vůči ní i jejím potomkům.

My, purkmistr, rychtář a rada královského horního města Slavkova (Schlaggenwald), tímto vydáváme svědectví a doznáváme následující.

Naše poddaná, příslušející k našemu městu, Rosalie, ovdovělá měšťka z Raben[...][?], nás poddansky a pokorně poprosila o propuštění z poddanství. Důvodem byl zejména její úmysl provdat se za zdejšího slavkovského měšťana, jemuž ve vysokém věku pro nedostatek nezbytné péče a opatrování hrozilo, že by mohl zchřadnout nebo zahynout, [...] a ona se o něj chtěla postarat.

Na tuto její žádost jsme ji z poddanosti, kterou byla dosud vázána vrchnostenskému právu a obci našeho města, prohlásili za prostou, volnou a rozvázanou, a uznali ji za svobodnou osobu. Činíme tak s tím, že ani my, ani její potomci nebudeme moci ani chtít vznést na její bývalou poddanost sebemenší nárok či jakoukoli výhradu.

Na potvrzení toho jsme tento propouštěcí (výhostní) list opatřili radním ověřením a zde obvyklou městskou pečetí.

Stalo se ve Slavkově dne 25. srpna [1]770.

[L. S. – červená městská pečeť]

Purkmistr, rychtář a rada.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[Poznámka: skenované vodorovné pruhy jsou u pravého okraje stránky oříznuty, takže poslední slovo (slova) většiny řádků v předloze chybí; nejistá a chybějící místa označuji [?] resp. [...]. Jde o jednostránkovou listinu – pruhy p1 až p6 jsou totožné duplikáty téže strany.]

My, purkmistr, rychtář a rada královského horního města
Slavkova (Schlaggenwald), tímto vydáváme svědectví a doznáváme, že jsme naši
poddanou příslušející k našemu městu, Rosalii, ovdovělou měšťku z Raben[...][?],
na její poddansky pokornou prosbu, a zvláště kvůli [?] [...] zdejšímu
slavkovskému měšťanu, za něhož se hodlá provdati –
[jenž] by ve svém vysokém věku pro nedostatek nezbytné péče (opatrování) [...]
neměl zchřadnouti nebo zahynouti – z oné poddanosti,
kterou byla dosud vázána vrchnostenskému právu a obci našeho města,
prosti, volnou a rozvázánu prohlašujeme a za svobodnou osobu vyhlašujeme,
a to tak, že my ani její potomci si na tuto její bývalou [poddanost / ...]
nebudeme moci a chtíti činiti nejmenší nárok ani vznášeti jakoukoli výhradu.
Na potvrzení toho jsme tento propouštěcí (výhostní) list opatřili
radním ověřením a zde obvyklou městskou pečetí [přitiskli / vydali].
Tak se stalo ve Slavkově dne 25. srpna [1]770.
[L. S. – červená městská pečeť]
Purkmistr, rychtář a rada.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Poznámka: skenované vodorovné pruhy jsou u pravého okraje stránky oříznuty, takže poslední slovo (slova) většiny řádků chybí; taková místa a nejistá čtení jsou označena [?] resp. [...]. Dokument je jednostránkový (pruby p1–p6 jsou totožné duplikáty).]

Wir Bürgermeister, Richter, und Rath der Königl[ichen] Bergstadt
Schlaggenwald urkunden und bekennen hiemit, daß wir Unsere zu
unserer Stadt Unterthanin Rosalia, verwittibte Bürgerin auß Raben[...][?]
auf ihr unterthänig=demüthiges Bitten, und sonderlich des[?] Mühe[?] da[hier?] [...]
allhiesig=Schlaggenwalder Bürger, als welchen dieselbe zu heyrathen wi[llens],
[der/so] in seinem hohen Alter auß mangelung der nothwendigen Wart[ung] [...]
nicht verschmachten oder verderben möchte, der jenigen Unterthänigk[eit],
welcher sie Recht und gemeiner [un]serer Stadt bißhero verbunden gewesen,
quitt, ledig und loß sprechen, und für eine freye Person declar[iren],
dergestalten: daß wir und ihre Nachkommen an diese ihres ge[wesenen ...]
nicht den mindesten an= oder Zuspruch machen können und wollen.
Dessen [zur] Bestättigung haben wir gegenwärtigen Abschieds=Brief un[ter]
Raths=fertigung und hiebey [=hierbei] gewöhnlichen Stadt=Insigill auf[getruckt / ausgestellt].
So geschehen Schlaggenwald den 25. Aug[usti] [1]770.
[L. S. – rotes Stadtsiegel]
Bürgermeister, Richter u[nd Rath].

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 2292

Jan Josef Mayß z Horního Slavkova činí za přítomnosti Jana Antonína Plaße, purkmistra, Jana Antonína Steinmüllera, rychtáře města Horního Slavkova, Jana Jiřího Petschnera a Kristiána Jindřicha Schneidera poslední vůli.

Datace: 25.08.1770

Závěť Johanna Georga (Josefa) Ignáce Mäußla, měšťana královského svobodného horního města Slavkova, sepsaná roku 1770 a potvrzená až po jeho smrti v letech 1785–1786. Bezdětný Mäußl v ní odkazuje veškerý svůj majetek – dům na náměstí, pole, louky i další statky – své manželce Marii Kateřině, se skromnými odkazy pro nejmladší dceru, špitál a pražský chudobinec.

Závěť Johanna Georga (Josefa) Ignáce Mäußla, měšťana Slavkova
Sepsána 25. srpna 1770, vyhlášena 30. července 1785, potvrzena 16. ledna 1786

(Poznámka: rukopis je místy silně odřený a vybledlý, nejistá místa jsou v textu označena otazníkem v hranaté závorce nebo slovem „patrně".)

Ve jménu Boží

Ve jménu nejsvětější a nerozdílné Trojice – Boha Otce, Syna i Ducha svatého. Amen.

Budiž tímto známo všem, a zvláště těm, kterým je to třeba vědět, totiž ctihodnému a veleslovutnému magistrátu královského svobodného horního města Slavkova: já, níže podepsaný Johann Georg Ignác Mäßl (Mäußl), jsem po zralém uvážení lidské pomíjivosti, jíž je podroben každý živý tvor, a rovněž proto, že nemám žádné tělesné potomky, po dobré rozvaze, svobodně a bez nátlaku, při zdravém rozumu a chvála Bohu i zdravém těle, se rozhodl sepsat svou poslední vůli neboli závěť. Činím tak s ohledem na svou ubohou duši i na svou vždy věrnou manželku Marii Kateřinu Mäußlovou, rozenou patrně Aschgreinovou, abych předešel veškerým sporům mezi pozůstalými, a to řádně a v plné právní platnosti.

Poručení duše

Nejprve poroučím svou ubohou duši nekonečnému milosrdenství Boha Otce jakožto jeho stvoření, dále nejsvětějším pěti ranám Vykupitele a posvěcující milosti Ducha svatého, s vroucí zbožností a v pevné křesťanské důvěře, že mi trojjediný Bůh na přímluvu přeblahoslavené a vždy neposkvrněné Panny a Matky Boží Marie, mého anděla strážného a všech svatých, zvláště mých jmenných a ochranných patronů, bude ve své hořké muce a bolestné smrti milostiv a milosrdný a přijme mě z milosti do věčné radosti a blaženosti.

Své tělo pak odevzdávám zemi, z níž bylo vzato, podle křesťansko-katolického obyčeje, aby bylo uloženo vedle mých předků. Za mou ubohou duši ať je bez odkladu, jedna za druhou, odsloužena třicet ranních mší, na které odkazuji ze svého majetku patnáct zlatých; mše ať jsou slouženy zčásti v zdejším farním kostele a zčásti u sv. Anny ve špitále.

Soupis majetku

Za prvé: Měšťanský obytný dům na náměstí, který můj děd Sebastian Mäußl a Barbara Regina (patrně Dorfschürerová) koupili dne 26. května roku 1710 a postupně splatili ročními přístavbami – v hodnotě 620 zlatých.

Za druhé: Pole, která jsme drželi (koupili) v jedné třetině, po 100 zlatých – 604 zlatých.

Za třetí: Rovněž tamtéž, hned vedle, ve zvaných „Vodách" – louky, mimo jiné celá parcela zvaná Klein po 120 zlatých, a tři denní díly luk u výše zmíněné fary po 60 zlatých.
Mezisoučet (latus): 1224 zlatých.

Za čtvrté: (text nečitelný)

Za páté: stará stodola neboli chov dobytka.

Za šesté: nesplacené pohledávky, úročené obvyklou zemskou sazbou 4 procenta.

Za sedmé: domácí movitosti – měď, cín, mosaz, stolní a ložní prádlo a jiné nářadí – které nezískal já, nýbrž pocházejí z manželčina (zděděného) majetku.

Za osmé: mých pár knih, sotva v ceně přes 40 zlatých.

Za deváté: hotové peníze jsem po celý svůj život nikdy neměl uloženy stranou, protože mi sotva stačily na živobytí.

Vysvětlení majetkových poměrů

Za dobu manželství jsem do něj skutečně vnesl a předal určitý majetek; naproti tomu jsem manželce jako protivěno (věno vrácené předem, ante consumptionem bonorum) pořídil statky v hodnotě přesahující 5000 zlatých (na okraji poznámka: 3000 zlatých). Během manželství jsem přitom utrpěl velké neštěstí, kvůli němuž mi bylo škodlivě a nepřirozeným způsobem odňato více než dva tisíce zlatých – byl jsem tak vlastně oloupen.

Ustanovení dědice

Poněvadž nejpevnějším základem řádné závěti je ustanovení dědice, jmenuji a ustanovuji svou univerzální dědičkou veškerého svého nynějšího i budoucího majetku svou nejmilejší manželku Marii Kateřinu Mäußlovou, rozenou patrně Aschgreinovou, bez nejmenší výjimky či omezení – kromě toho, co bude ještě dále stanoveno a co by případně mohlo být upraveno kodicilem.

Činím tak na základě milostivě udělených císařsko-královských výsad (privilegií) tohoto královského horního města Slavkova, a poněvadž jsme neuzavřeli žádnou svatební smlouvu ani jsme v manželství nezplodili děti, má pozůstalý manžel(ka) zdědit vše, jak to leží a stojí, bez nejmenší výjimky – a to tak, aby proti tomu žádný z mých příbuzných či pokrevních příbuzných nemohl ničeho namítat ani se pod žádnou záminkou nemohl proti tomu ohrazovat.

Odkazy

Špitálu: má být zdejšímu špitálu odvedeno 1500 zlatých, a to odděleně paní Mäußlové (patrně Baldin) a zbývající částka dále podle uvedeného rozdělení.

Nejmladší dceři: v případě, že se má manželka znovu provdá, nebo po jejím úmrtí, má být mé nejmladší dceři – patrně Karolíně Brigitě Wengerové (nebo Neugreinové) – z mého majetku vyplaceno pět set zlatých, slovy 500 zl, jako odkaz. Podmínkou je, aby na mě pamatovala ve svých zbožných modlitbách a vroucně prosila za mou ubohou duši. Vše ostatní přenechávám své věrné manželce, s důvěrou, že se bude o mou duši laskavě starat a modlit se za ni.

Závěrečná ustanovení

Tímto uzavírám ve jménu nejsvětější Trojice svou poslední vůli a rozdělení majetku, které chci mít ve všech bodech dodrženo co nejpřesněji. Pokud by tato listina nebyla uznána za slavnostní vlastnoruční závěť (testamentum holographum), má přesto platit a být závazná jako kodicil, jako darování pro případ smrti, případně jako méně formální projev poslední vůle. Vyhrazuji si však právo tuto vlastnoruční listinu i případnou pozdější závěť či kodicil kdykoli jiným přípustným způsobem změnit, zmenšit, rozšířit, nebo zcela zrušit.

Doplňky

Nakonec odkazuji chudobinci v Praze šest zlatých, jak bylo nařízeno patentem.

Rovněž chci, aby platilo, že vše, co jsem ve své závěti vlastní rukou vyškrtl a vymazal, jsem učinil zcela vážně a s rozmyslem, jako součást své poslední vůle.

Podpisy

Podepsán: Johann Josef Ignác Mäußl (nad podpisem ještě tah „Johann Ignác Mäusl") – pořizovatel závěti (testator).

Jako vyžádaný svědek: Christian Heinrich Schneider.

Doložka o vyhlášení a potvrzení

Tato závěť byla vyhlášena za přítomnosti ustanovené univerzální dědičky Marie Kateřiny Mäußlové, dále Karolíny Brigity Wengerové a pokrevních příbuzných; vyhlášení proběhlo v soudní síni slavkovské dne 30. července roku 1785, purkmistrem a radou tamtéž.

Po přečtení k potvrzení byla závěť rozsudkem potvrzena, při zachování dědické královské kontribuce, ve Slavkově dne 16. ledna roku 1786, purkmistrem a radou tamtéž.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

ZÁVĚŤ — Johann Georg (Josef) Ignác Mäußl (Maißl), měšťan královského svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwald), sepsaná dne 25. srpna roku 1770; vyhlášena 30. července 1785, potvrzena 16. ledna 1786.

[Poznámka paleografa: Písmo je místy silně odřené/vybledlé; nejistá slova jsou označena [?]. Strany p2–p5 jsou dvojstrany naříznuté napříč, takže levý a pravý sloupec patří na různé stránky.]

[Vzývání, s. 1:]
Ve jménu nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.

Známo a na vědomí budiž tímto všem, obzvláště pak tam, kde je to třeba vědět, [totiž]: Před ctihodným, veleslovutným magistrátem královského svobodného horního města Slavkova; že já, níže podepsaný Johann Georg Ignác Mäßl [Mäußl], po [zralém] uvážení lidské [pomíjivosti], jíž je vždy podřízen i [stav], a rovněž pro nedostatek [tělesných dědiců], s [dobrou] rozvahou, svobodně a bez nátlaku, při [dobrém rozumu] a chvála Bohu zdráv [...], se [rozhodl] sepsat svou poslední vůli neboli závěť [...] jak s ohledem na svou ubohou duši, tak s ohledem na svou vždy věrnou manželku Marii Kateřinu Mäußlovou, rozenou A[sch]greinovou [?], k odvrácení všech [mezi nimi] a zbytečných sporů, a to takto v náležité formě (in forma solenni et omni legalitate) sepsat a k vyhlášení ustanovit.

[Poručení duše — formulaická část bez jmen a částek, zde zkrácena:] [Zaprvé] poroučím svou ubohou duši nekonečnému milosrdenství Boha Otce jakožto jeho stvoření, dále nejsvětějším pěti ranám [Krista] jako Vykupitele, a posvěcující milosti Boha Ducha svatého s vroucí zbožností a dokonalou křesťanskou důvěrou, že tento trojjediný Bůh na přímluvu přeblahoslavené, vždy neposkvrněné Panny a Matky Boží Marie, jakož i mého svatého anděla strážného a všech milých svatých Božích, zvláště mých svatých patronů jména a ochrany, se mnou jakožto největším hříšníkem [...] ve svém nejsvětějším hořkém utrpení a nejbolestnější smrti milostivě a milosrdně [naloží], [...] a z milosti mě přijme do věčné radosti a věčné blaženosti. Své [bezduché] tělo pak odevzdávám a [ustanovuji] zemi, z níž bylo vzato; a poněvadž [dle] křesťansko-katolického zvyku [...] vedle mých [předků] [...], nechť je za mou ubohou duši bez odkladu, jedna po druhé, [slouženo] třicet ranních mší, na něž z mého majetku odkazuji patnáct zlatých [...], jež nechť jsou slouženy zčásti v [zdejším] farním kostele, zčásti u sv. Anny ve špitále.

[SOUPIS MAJETKU — latinské řadové číslovky, položku po položce:]
[Za prvé (Primo):] Měšťanský obytný dům na náměstí, který můj děd Sebastian Mäußl [a] Barbara Regina [Dorfschürerová?/Torfsürerová?] koupili roku 1710 dne 26. května a [ročními] přístavbami splatili, za ——————— 620 zl
Za druhé (Secundo): [Ležící] pole, [která] jsme [koupili/drželi], v jedné třetině à 100 zl —— 604 zl
Za třetí (Tertio): Rovněž tamtéž hned vedle [Rang?] v [tzv. Vodách …] — [louky, jež … dále Bartl … celá Klein à 120 (zl), tři denní díly luk u výše zmíněné fary(?) … à 60 (zl)]
——————— Mezisoučet (Latus) [1]224 zl
Za čtvrté (Quarto): [nečitelné]
Za páté (Quinto): stará stodola neboli chov dobytka ————
Za šesté (Sexto): pohledávky (nesplacené aktiva) podle v zemi obvyklých 4 [procent]
Za sedmé (Septimo): domácí movitosti, totiž měď, cín, mosaz, stolní a ložní prádlo [a] jiné nářadí [...], jež nebylo [získáno] mnou, nýbrž z [manželčiných/zděděných] statků [nabyto]
Za osmé (Octavo): mých několik knih sotva přes 40 zl [...]
Za deváté (Nono): hotové peníze jsem [za svého života] nikdy [nepodržel], tím méně kdy [uchovával], neboť mi [sotva stačily] na živobytí [...]

[Vysvětlení stavu majetku:] [...] za svého manželství jsem [skutečně] vnesl a předal [...]; [naproti tomu] jsem [jí] k protivěnu (ante consumptionem bonorum) [...] [pořídil], což přesahuje 5000 zl [poznámka na okraji: 3000]; [přičemž] jsem během manželství utrpěl velké neštěstí, jímž mi [škodlivě] a [nepřirozeně] bylo odňato více než dva tisíce zlatých, nebo jsem byl [oloupen]; [...]

[DISPOZITIVNÍ USTANOVENÍ — německé řadové číslovky; formulaická místa zčásti zkrácena, jména a částky úplné:]
[Za čtvrté:] [...] [Za páté:] Poněvadž [však] nejpevnějším a [pravým] základem (Basis et fundamentum) řádné závěti je ustanovení dědice, [tak] ustanovuji, [jmenuji] a nařizuji za svého univerzálního dědice veškerého svého nynějšího i budoucího majetku svou nejmilejší manželku Marii Kateřinu Mäußlovou, rozenou [Asch]greinovou, bez nejmenší výjimky či omezení, kromě toho, co ještě bude následovat a co [smí] být [zřízeno] kodicilem [...]; a to mocí nejmilostivěji [udělených] císařsko-královských Ferdinandových výsad tomuto královskému hornímu městu Slavkovu, [poněvadž] nebyla uzavřena žádná svatební smlouva (Heyraths pacta) ani [v manželství] zplozeny děti, [takže] pozůstalý manžel vše a každou věc, [jak] leží a [stojí], bez nejmenší výjimky zdědí, a to tak, aby proti tomu nikdo z [mých] příbuzných či pokrevních příbuzných nemohl [ničeho] nárokovat ani pod záminkou [protestovat] [...]

[Odkaz špitálu:] [...] má [...] 1500 zl odvést zdejšímu špitálu, [a to] odděleně [paní] Mäußlové [Baldin?] [...] a [zbytek] [...]
[Odkaz nejmladší dceři:] [...] a [pro případ] znovuprovdání mé [manželky] nebo [po jejím] úmrtí [má být] mé nejmladší dceři [Wester?] Karolíně Brigitě [Wengerové/Neugreinové?] z mého [majetku] vyplaceno pět set zlatých, slovy 500 zl, jako odkaz (Legatum), [se závazkem], aby na mě ve své zbožné modlitbě pamatovala a za mou ubohou duši vroucně prosila; ostatní pak přenechávám své věrné [družce], jež laskavost [...] za mou ubohou duši [...] snésti [...]

[Závěrečné formule — formulaické:] [...] tím [opět] ve jménu nejsvětější Trojice uzavírám svou poslední [vůli a] rozdělení, jež chci mít ve všem předepsané a platné [...] a ve všech bodech co nejpřesněji vykonané; [pokud] by však [tato listina] nebyla uznána za slavnostní závěť vlastnoruční (testamentum holographum), nechť je přesto platná, účinná a závazná ve formě kodicilu, darování pro případ smrti (donatione mortis causa) a [případně] jako projev poslední vůle méně slavnostní formy (species ultimae voluntatis minus solennis); vyhrazuji si však svobodu a moc přítomné vlastnoruční pořízení, jakož i [následnou] závěť, kodicil a jakýmkoli jiným přípustným způsobem měnit, zmenšovat a rozmnožovat, nebo je i zcela zrušit.

[POTVRZENÍ MÉ POSLEDNÍ VŮLE (s. 5):]
Konečně odkazuji chudobinci (Armen-Hauß) v Praze šest zlatých, což bylo [nařízeno] patentem (Patentaliter).
Rovněž chci mít za to, že to, co jsem ve své závěti vlastní rukou vyškrtl a vymazal, se stalo z mé dokonalé a vážné [úvahy] a poslední vůle.

[Podpis:] Joann[es] Jos[ef] Ignác Mäußl [podpis; nad ním tah „Johann Ignác Mäusl“] — Testator (Pořizovatel).
[Svědek, vpravo:] Christian Heinrich Schneider, jakožto vyžádaný svědek.

[Latinská doložka o vyhlášení a potvrzení:]
Tato přítomná závěť byla vyhlášena za přítomnosti ustanovené univerzální dědičky Marie Kateřiny Mäußlové a [téže] [...] Karolíny Brigity Wengerové a pokrevních příbuzných; vyhlášení v soudní síni slavkovské (in Curia Schlaggenwaldensi) dne 30. července [1]785. Purkmistr a rada tamtéž.
Přečteno k potvrzení závěti; rozsudkem se potvrzuje, při zachování dědické královské kontribuce (Salva haereditaria Regia contributione), ve Slavkově dne 16. ledna [1]786. Purkmistr a rada tamtéž.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

TESTAMENT — Johann Georg (Joseph) Ignaz Mäußl (Maißl), Bürger der königl. freyen Bergstadt Schlaggenwald, aufgerichtet den 25. Augusti Anno 1770; publiziert 30. Juli 1785, konfirmiert 16. Jan. 1786.

[Anmerkung des Paläographen: Die Handschrift ist stellenweise stark abgerieben/verblasst; unsichere Wörter mit [?] gekennzeichnet. Die Seiten p2–p5 sind Doppelseiten, quer geschnitten; linke und rechte Spalte gehören zu verschiedenen Seiten.]

[Invocatio, S. 1:]
Im Nahmen der allerheiligsten, und unzertheilten Dreyfaltigkeit Gott des Vaters, und des Sohnes, und des Heil[igen] Geistes. Amen.

Kund, und zu wissen seye hiermit jedermänniglich, absonderlich aber da, wo es zu wissen nothwendig ist, [nämlich]: Vor einem Ehrsamen wohllöblichen Magistrat der königl[ichen] freyen Bergstadt Schlaggenwaldt; Daß ich zu [Ende] unterschriebener Johann Georg Ignati Mäßl [Mäußl], in [reifer] Erwägung der menschlichen [Vergänglichkeit], deren jederzeit gewißer Zeit auch [unterworfen] ist, auch in Ermanglung deren Leibs[erben], [wohl]bedächtlich, frey- und ungezwungen, bey [gutem] [Verstand?] und Gott lob gesunden [...] entschlossener Gabe, meinen letzten Willen, oder Testament [aufzurichten] [...] so wohl in Erwägung meiner armen Seele, als auch meiner allzeit getreuen Ehe-gattin Maria Catharina Mäußin gebohrene A[sch]grein [?], zu abwendung aller [zwischen ihnen?] und unnöthigen Streitigkeit, folgende gestalten in forma solenni et omni legalitate hiemit zu verfassen, und ad publicandum zu [errichten].

[Empfehlung der Seele — formelhaft, ohne Namen/Beträge, hier gekürzt:] [Erstens] befehle ich meine arme Seele der unendlichen Barmherzigkeit Gott des Vaters als deßen Geschöpf, dann in die allerheiligste fünf Wunden [...] als Erlösers, und in die heiligmachende Gnade Gott des Heil[igen] Geistes mit inbrünstiger Andacht, dann mit vollkommener Christlicher Zuversicht, daß dieser dreyeiniger Gott durch die Fürbitt der überbenedeiten allzeit unbefleckten Jungfrauen und Mutter Gottes Maria, dann meines heiligen Schutzengels, wie auch aller lieben Heiligen Gottes, besonders meiner heil[igen] Nahmens- und Schutz-Patronen, mir als dem allergrößten Sünder [...] in seinem allerheiligsten bitteren Leyden, und schmerzhaftesten Todt oder [Tod?] gnädig, und barmherzig [seyn], [...] so dann [mich] auß seiner Gnad in die ewige Freud, und ewige Glückseligkeit zu [nehmen] aus [Barmherzigkeit] [...] Meinen [entseelten] Leichnam hingegen überlaße, und [verordne] ich der Erden, auß welcher er genommen worden; und weil das [nach] christkatholischen Gebrauch [...] neben meinen [Vorel]tern, oder [ihrer Seiten] jedoch [...] soll vor meine arme Seele ohne aufsetzen [hinter einander] dreyßig Frühmessen, wozu auß meinem Vermögen fünfzehn Gulden vermacht [...] so wollen der [hiesige] Pfarr-Kirchen [...] wie auch zum Theil [in der] St. Anna im Hospital gelesen und celebriret werden.

[SPECIES FACTI / VERMÖGENSVERZEICHNIS — Latinische Ordnungszahlen, Posten für Posten:]
[Primo:] Ein bürgerliches Wohnhaus auf dem Markt, welches von meinem Großvater Sebastian Mäußl [und] Barbara Regina [Dorfschürerin?/Torfsürerin?] in Anno 1710 den 26. May erkauft, und durch [jährliche] Nachbau[t]en bezahlt worden mit ——————— 620 fl
Secundo: [Liegende] Felder, [welche] wir in [Be]stand [erkauft], in einem Drittl à 100 fl —— 604 fl
Tertio: Item alda gleich neben dem [Rang?] in dem [so genandten Wässer …] — [Wiesen, welche von meinem …, dann Bartl … ganze Klein à 120 (fl), drey Tagwerch Wiesen beym obengenandten Pfarr(?)-… vorhanden à 60 (fl)]
——————— Latus [1]224 fl
Quarto: [nečitelné / nicht sicher lesbar]
Quinto: eine alte Scheuer oder Vieh-Zucht ————
Sexto: an ausstehenden Activis nach Landes üblichen 4 [pro Cento]
Septimo: die Haus-Mobilien als an Kupfer, Zinn, Meß[ing], Tisch- und Bettzeug, [und] anderer Gerätschaft [...] nicht [von] mir, sondern von meiner [Frau/Seiten?] [ererbter/dauerhafter] Güter erworben worden [seyndt]
Octavo: meine wenige Bücher nicht wohl über 40 fl [...] bey Leb-Zeiten [...]
Nono: bares Geld habe ich [zeit meines Lebens] keines jemals [behalten], noch weniger dann jederzeit [verwahret], als mir durch die [...] und daran zu leben, ich also die ganze [...] übrigen Vermögen [...]

[Erläuterung des Vermögensstandes:] [...] habe ich [in Zeit] meines Ehestandes [...] mir [wahrhaft] zugebracht und übergeben [hat]; [dagegen] aber [habe] ich [ihr] zu Wiederlag ante consumptionem bonorum [...] [erkauft], welche über 5000 fl betragen [Randnotiz: 3000]; [darinnen] weilen ich [während] Ehestand ein großes Unglück [aus]gestanden, wodurch mir [schädlich] und [unnatürlicher] Weis mehr dann über zwey tausend Gulden [abgenommen] worden, oder mich [beraubet]; [...]

[DISPOSITIVE KLAUSELN — deutsche Ordnungszahlen; formelhaft, hier teils gekürzt, Namen/Beträge vollständig:]
[Viertens:] [...] [Fünftens:] Alldieweilen [aber] zu einem ordentlichen Testament die gründteste, oder [rechte] Basis et fundamentum die Einsetzung eines Erben [ist], [als] setze, [nenne] und ordne ich zu meinem Universal-Erben ihn- und zu meinem gänzlichen jetzt und künftig zufallenden gesammten Vermögen meine geliebteste Ehegattin Mariam Catharinam Mäußin gebohrene [Asch]grein, ohne mindeste Ausnahme oder Restriction, außer [was] noch nachfolgen wird, und [durch] ein Codicill [...] verordnet werden [darf]; und [in] Kraft des allergnädigsten Kayß- und königl[ichen] Ferdinandischen [als] hiesiger königl[ichen] Bergstadt Schlaggenwaldt [mildreichst verliehenen] Privilegii, [alldieweilen] keine Heyraths pacta oder Contracten [errichtet], noch [in der Ehe?] Kinder gezeuget worden, der überlebende Ehegatt also [alles] und jedes [wie es] liegt, und [steht] ohne mindeste Ausnahme anerben, und derselbe zu halten [soll], daß darwider keiner [meiner Seits?] Freunde oder Blutsanverwandte etwas [zu] mindesten [prätendiren], noch [unter] Prätext [protestiren] [dürfe] [...]

[Legat an das Hospital:] [...] soll [...] 1500 fl [in] das hiesige Hospital lieffern, [und solche] abgesondert [an] Frau Mäußl [Baldin?] [...] und [das] übrige [...]
[Legat an die jüngste Tochter:] [...] und [zu] Niedersetzung [...] [im Fall der] Wiederverehligung der meinigen, oder [nach deren] Absterben, [soll] meiner jüngsten Tochter [Wester?] Carolina Brigitta [Wengerin/Neugrein?] von dem meinigen fünf hundert Gulden, sage 500 fl, als ein Legatum [ausgezahlt] werden, [mit der] Verbundlichkeit, daß sie sich in ihrem andächtigen Gebet erinnern, und für meine arme Seele, womit sie der grundgütigste Gott [...] annehmen wolle, inständigst bitten solle; daß übrige aber überlaße meiner getreuen [Con]sortin, welche die Gütigkeit [...] meiner armen Seelen [...] vor mich [zu] tragen [...]

[Schlussformeln — formelhaft:] [...] mit diesem [beschließe] ich [wiederum] in [Nahmen] der allerheiligsten Dreyfaltigkeit meinen letzten [Willen und] Theilung, wollen auf [alle] weis vorgeschrieben, und gültig [...] in allen puncten auch das genaueste vollzogen haben will, [falls] aber [dieselbe] nicht als ein solennes Testamentum [nomine] holographum angesehen werden [sollte], so soll [es] dannoch in forma Codicilli, donatione mortis causa, und [einstiger] species ultimae voluntatis, minus solennis, gültig-[kräftig], und [verbindlich] seyn; Jedoch mir doch die Freyheit und Gewalt vorbehalten, gegenwärtige holographam dispositionem, [dann] ein [nachfolgend] Testament, [darin], oder anderes Codicill, und auf [alle] andere zuläßige Weis zu verändern, zu vermindern, und zu vermehren, oder auch gänzlich zu cassiren.

[CONFIRMATION MEINES LETZTEN WILLENS (S. 5):]
Schließlich vermache ich dem Armen-Hauß in Praag sechs Gulden, welche Patentaliter [verordnet] worden ist.
Nicht minder will ich auch haben, was in meinem Testament, so von mir mit eigener Hand ausgestrichen und ausgelöschet worden ist, daß solches mit meinem vollkommenen und ernstlichen [Sinnen] und letzten Willen geschehen ist.

[Unterschrift:] Joann[es] Jos[eph] Ignatz Mäußl [Signatur; darüber ein Namenszug „Johann Ignatz Mäusl“] — Testator.
[Zeuge, rechts:] Christian Heinrich Schneider, als erbetener Zeug.

[Lateinische Publikations- und Konfirmationsklausel:]
Hoc Praesens testamentum publicatum in praesentia universalis Haeredis institutae Mariae Catharinae Mäußin, et ejus[dem] [...] Carolinae Brigittae Wengerin et consanguineorum, publicatio in Curia Schlaggenwaldensi die 30. Julii [1]785. Bürgermeister und Rath allda.
Lecta pro confirmatione testamenti Sententia confirmatur, Salva haereditaria Regia contributione, Schlaggenwalda die 16. Jan[uarii] [1]786. Bürgermeister und Rath allda.

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 2294

Marie Anna Adolfová, kramářka v Horním Slavkově činí za přítomnosti Josefa Matyáše Jordana a Jana Davida Wernera poslední vůli

Datace: 12.10.1770

Ústní testament (poslední pořízení) měšťanky Marie Anny Wedolphové z Horního Slavkova, sepsaný 12. října 1770 na smrtelné posteli a veřejně vyhlášený na hornoslavkovské radnici 2. prosince 1770. Zůstavitelka v něm poroučí svou duši Bohu, tělo k pohřbení u kostela sv. Jiří a svůj skromný zbylý majetek – pohledávky po odečtení dluhů vůči Frantzi Elbogenovi a zeti Johannu Ulemannovi – odkazuje dceři Anně Kateřině Ulemannové, a to s podmínkou, že se dcera se zetěm postarají o jejího manžela Johanna Georga Wedolpha.

Ústní testament Marie Anny Wedolphové, Horní Slavkov, 12. října 1770

[Kolek 15 krejcarů]

My, níže podepsaní svědkové, dožádaní zdejší měšťankou paní Marií Annou Wedolphovou, abychom přijali její ústní poslední pořízení, tímto oznamujeme a stvrzujeme, že výše jmenovaná zůstavitelka dnešního dne, ač upoutána na lůžko, přesto při plném vědomí a zdravém rozumu vyslovila svou poslední ústní vůli o tom, jak má být po její smrti naloženo s jejím majetkem. Učinila tak následovně:

Za prvé odevzdává svou ubohou duši svému božskému Vykupiteli a zásluhám Ježíše Krista, dále přesvaté a neposkvrněné panenské Matce Boží Marii a všem svatým. Své tělo pak po smrti odkazuje k pohřbení u zdejšího farního kostela svatého Jiří.

Za druhé, poněvadž je při každém testamentu – ať ústním, či písemném – nutným a základním předpokladem ustanovit dědice, zřídila zůstavitelka svou pravou dědičkou dceru Annu Kateřinu, provdanou Ulemannovou. Odkazuje jí to, co jí spolu s jejím manželem Johannem Georgem Wedolphem, měšťanem, náleží jako pohledávka, a to po odečtení dluhů, které za ni v mezidobí narostly na její jméno a úvěr – konkrétně vůči panu Frantzi Elbogenovi ve výši 67 zlatých 49 krejcarů a dále vůči jejímu zeti Johannu Ulemannovi ve výši 66 zlatých. Zbývá tak jen skrovné jmění po odečtení dalších starších a zvláštních dluhů. Toto dědictví je spojeno s výslovnou měšťanskou podmínkou: dcera se zetěm mají jejího manžela Johanna Georga Wedolpha vyživovat a opatrovat, a pokud by onemocněl, mají mu v jeho nouzi podle možností pomáhat, ať už penězi nebo jinak, prokazovat mu veškerou povinnou dobrou vůli a řádně se o něj starat.

Zůstavitelka dále nejponíženěji požádala slavný magistrát, aby chránil a zachovával její poslední ústní vůli. Nakonec nás také poprosila, abychom její poslední pořízení, jak jí přísluší, předali k veřejnému vyhlášení, a poděkovala nám za jeho zaznamenání. Na důkaz toho jsme tento ústní testament vlastnoručně podepsali a přitiskli k němu své obvyklé pečeti. Stalo se v Horním Slavkově dne 12. října 1770.

[pečeť] Joseph Matthias Jordan, svědek
[pečeť] Johann David Ulemann, měšťan

Tento ústní testament byl vyhlášen na hornoslavkovské radnici za přítomnosti všech, jichž se to týkalo. V Horním Slavkově dne 2. prosince 1770.

[Třetí strana listiny je nepopsaná.]

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Ústní testament (testamentum nuncupativum) Marie Anny Wedolphové, Horní Slavkov (Schlaggenwald), 12. října 1770.

[Kolek 15 kr.]

My níže podepsaní, od zdejší měšťanské paní Marie Anny Wedolphové [?] k přijetí jejího ústního posledního pořízení (disposice) vlastnoručně [dožádaní?] svědkové, oznamujeme a vyznáváme tímto, že v úvodu jmenovaná zůstavitelka (testatrix) dnešního níže uvedeného data, ač upoutána na lůžko, přesto při plném vědomí a zdravém rozumu svou ústní poslední vůli, jak s ní má být po jejím skonu naloženo, následujícím způsobem projevila, a to:

Za prvé poroučí svou ubohou duši svému božskému [Vykupiteli?] a zásluhám Ježíše Krista, dále [přeslavné?] a nejsvětější neposkvrněné panenské Matky Boží Marie a všech svatých; tělo pak po svém [skonu] přenechává k pohřbení u zdejšího farního kostela sv. Jiří.

Za druhé, poněvadž [pro každé?] dítě jak ústní, tak [písemný?] testament, ustanovení dědice [jest?] nutným a základním předpokladem, ustanovila a zřídila zůstavitelka za svou pravou dědičku — pokud jde o jí a jejímu manželovi Johannu Georgu Wedolphovi, měšťanu, [příslušející?] pohledávku, a po odečtení daní na její jméno a úvěr po [tentýž rok?] narostlých, a to totiž [do Prahy?] panu Frantzi Elbogenovi ve výši 67 [zlatých] 49 krejcarů, dále jejímu [zeti?] Johannu Ulemannovi ve výši 66 [zlatých], jakožto ze [starších?] zvláštních a jiných dluhů zbývající skrovné jmění — svou dceru Annu Kateřinu [manž.] Ulemannovou, a to s výslovnou touto měšťanskou podmínkou: že ona i zeť jejího manžela Johanna Georga [Wedolpha] budou vyživovat a opatrovat, a v případě nemoci jej v jeho nouzi penězi i jinak podle možnosti [budou obsluhovat], prokazovat mu veškerou povinnou dobrou vůli a podle své povinnosti se o něj dobře starat.

Poněvadž nyní [řečená?] zůstavitelka slavný magistrát nejponíženěji požádala, aby její poslední ústní vůli chránil a zachovával; posléze též prosila o to nejlepší, abychom její poslední pořízení, jelikož jí náleží, předali k publikaci, a nám zde za jeho [zaznamenání?] poděkovala. Na důkaz toho jsme tento ústní testament vlastnoručně podepsali a přitiskli k němu své obvyklé pečeti. Tak se stalo v Horním Slavkově (Schlaggenwald) dne 12. října 1770.

[pečeť] Joseph Matthias Jordan, potvrzuje se [jako svědek?]
[pečeť] Johann David [Ulemann/Ullmann?], [bednář?] [měšťan?]

Publikován tento ústní testament v radnici hornoslavkovské za přítomnosti těch, jichž se týče. V Horním Slavkově dne 2. prosince (Xbris = Decembris) 1770.

[Strana 3 je nepopsaná / prázdná.]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Testamentum nuncupativum der Maria Anna Wedolph[in], Schlaggenwald, 12. Oktober 1770.

[Stempel 15 K.]

Es Endes unterschriebene von daiger [hiesiger] Burgers: Frauen Maria Anna Wedolph[in] [?] und [zur] Einnehmung ihres mündlich-letztwilligen disposition[?] eigenhändig erbethene [?] Zeugen, in[s]künden [?] und bekennen hiemit, daß die Eingangs ernannte Testatricin heunt zu End gesetzten dato zwar bettlägerig, jedoch bey völligen Verstand und gesunder Vernunft ihren mündlich letzten Willen, wie es nach ihrem Hinscheiden gehalten werden solle, folgender gestalten eröffnet, und zwar:

Erstlich empfiehlet dieselbe ihre arme Seel ihrem göttlichen [Erlöser?] [und den] Verdiensten [?] Jesu Christi, dann der [übergebenwürdig?] [hochlöblichen?] und von der hochheiligen unbefleckten jungfräulichen Mutter Gottes Maria und aller Heiligen, den Leib aber [nach] ihrer [Absterben?] zu deren Beerdigung bey daiger [hiesiger] Pfarr Kirchen St. Georgii überlassen.

Andertens weilen [ihr?] Kind jeden [?] so wohl mündl[ich]: als [schrifftl?] testamenti die Gotteseinsetzung [?] das nöthige fundament [?] und grundfestlich[?] ist, als hat sie Testatricin zu ihrer wahren Erbin — in ihrem [einzeln?] mit ihrem Ehemann Johann Georg Wedolph, Stadtbürger, [zugeordneten?] Forderung, und nach Abzug deren auf ihrem Namen und credit durch die [selbjährige?] Zeit her abgewöhnten Steuern, und zwar so [Prag?] deme [H.?] Frantz Elbogen mit 67 [fl] 49 x, dann ihrem [Eidam?] Johann Ulemann mit 66 [fl], als von [ihren?] [Vorjahren?] [herrührenden?] besondern und andern Schulden überbleibend[e] wenige[s] [übriges?] Vermögen — ihrige Tochter Anna Catharina [ehe?]bröt[t]erliche [?] Ulemannin nennet, constituiert, und [mithin?] mit diesen bürgerrechten ausdrück[lichen] condition: daß sie und der Eidam ihren Ehemann Johann Georg [Wedolph] unterhaltlich beykömmlingen [?], versorgen, und in fall einer Krankheit [entstehen?] zu seiner nothdurft mit — und andern gülden nach mößigkeit [Handreichung?] [ihm?] denselben alles schuldigen guten Willen erzeigen, und nach ihrer Schuldigkeit ihn gut halten wollen.

Gestalten nun mehr [gedachte?] Testatricin Einen löb[lichen] Magistrat demüthigst ersucht, ihren letzten mündlichen Willen zu schützen und zu handhaben; letzt hat auch dieselbe das zu bestes gebethen, wie [wir?] möchten [dero?] ihr letztwillige disposition, da es [zu ihr?] gehörig, zur publication übergeben, und hat sich gegen uns hier für dessen Verscheinung [?] bedanket. Zu Uhrkund dessen haben wir dieses testamentum nuncupativum eigenhändig unterschrieben, und ihren [unsern?] gewöhnlichen Pettschaften beygedrücket. So geschehen Schlaggenwald den 12 october: 770.

[Siegel] Joseph Matthias Jordan, bestätig[t] sich [als Zeuge?]
[Siegel] Johann David [Ulemann/Ullmann?] [als?] böthner [?] [Bürger?]

Publicatum hoc testamentum nuncupativum in Curia Schlaggenwaldensi in praesentia eorum quorum interest. Schlaggenwald die 2 Xbris [Decembris] 770.

[Strana 3 ist unbeschrieben / leer.]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 2295

Purkmistr, rychtář a rada města Horního Slavkova potvrzují, že jim Antonín Plaß, purkmistr v Horním Slavkově, půjčil 300 zlatých.

Datace: 13.11.1770

Dlužní úpis (obligace) města Horní Slavkov z 13. listopadu 1770, kterým si obec od purkmistra Antona Glaße vypůjčila 300 zlatých na nákup materiálu pro obecní sladovnu. Město se zavázalo dluh úročit 4 procenty ročně a jako zástavu vložilo obecní pole a louku; zápis byl 14. listopadu 1770 vložen do obligační knihy.

Dlužní úpis (obligace) města Horní Slavkov (Schlaggenwald) na 300 zlatých, vystavený purkmistru Antonu Glaßovi, 13. listopadu 1770.

Hlavní text

My, purkmistr, rychtář a rada královského horního města Slavkova, tímto potvrzujeme a osvědčujeme, za sebe i za naši nastupující úřední správu, následující. Zdejší purkmistr pan Anton Glaß zapůjčil městské obci, na nákup největší části materiálu pro obecní sladovnu, kapitál 300 zlatých, a to hotově a najednou, v hrubé a běžné minci. Řádné přijetí tohoto kapitálu tímto výslovně stvrzujeme a zároveň se vzdáváme všech případných námitek, že peníze nebyly vyplaceny, že šlo o lest nebo že věc proběhla jinak, než jak je zde popsáno.

Slibujeme, že tento kapitál po půlroční výpovědi vrátíme věřiteli opět v téže dobré minci, podle poctivých a zavedených zvyklostí. Do té doby jej budeme podle zemského zvyku úročit čtyřmi procenty ročně.

K lepšímu zajištění pana věřitele mu dále dáváme jako zástavu (reální a speciální hypotéku) dvě jitra pole náležejícího k městskému obecnímu domu a k tomu jednu louku o rozloze jednoho jitra. Zároveň mu udělujeme právo a plnou moc, aby v případě, že by se splátka jistiny nebo úroků opozdila, mohl tuto zástavu se vším právem a užitkem užívat tak dlouho, dokud nebude celý dluh i s úroky splacen. Proti tomuto nároku nemá platit žádné soudní ani jiné právo, žádné říšské ani královské výnosy či výsady, ani žádné jiné námitky.

Proto také povolujeme, aby tato naše otevřená obligace byla zapsána (ingrossována) do zdejší obligační knihy.

Na doklad toho jsme se, zástupci magistrátu spolu s obcí, vlastnoručně podepsali a připojili zdejší městskou pečeť. Stalo se ve Slavkově dne 13. listopadu roku 1770.

Podpisy

- Johann Simon [Castl?], toho času úřadující purkmistr
- Johann [Georg Schödl?]
- Johann [Paulus?] [Ubrecus?]
- Johann Georg [Löhne?]
- Johann [Georg?] [Steinhäuser?]
- Johann Georg [?]
- Johann Georg Marb[?]
- Johann Anton [Br…?]
- [Aug…?] [?]
- Johannes Antonÿ Hofmann
- Johann [Caspar?] [Neüdhosch/Neudhof?]
- Johann Georg [Neu…?]

Registrační záznam

Předloženo slovutnému magistrátu, zapsáno (ingrossováno) do obligační knihy na foliu 360, dne 14. listopadu 1770.
Josephus Matthias Jordan, vlastní rukou.

Rubový (dorsální) záznam

Obligace městské obce slavkovské na kapitál 300 zlatých, přijatý od pana purkmistra Antona Glaße na nákup největší části materiálu pro obecní sladovnu.
Zapsáno do obligační knihy, folio 360.
Rok 1770.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Dlužní úpis (obligace) města Horní Slavkov (Schlaggenwald) na 300 zlatých, vystavený purkmistru Antonu Glaßovi, 13. listopadu 1770.

[HLAVNÍ TEXT]

My, purkmistr, rychtář a rada královského horního města Slavkova (Schlaggenwald / Horní Slavkov), osvědčujeme a vyznáváme za sebe i za naši nastupující úřední správu: že nám zdejší purkmistr pan Anton Glaß pro městskou obec, k nákupu největší části materiálu na obecní sladovnu (Malzhaus), zapůjčil a vyplatil hotově a najednou kapitál 300 zlatých v hrubé a běžné minci; přičemž my nyní řádné přijetí uvedeného kapitálu — s výslovným vzdáním se námitky nevyplacených peněz (exceptio non numeratae pecuniae), námitky z lsti (dolus), z věci a jinak (rei et sic aliter gestae) — tímto výslovně potvrzujeme a slibujeme jej podle poctivých zavedených [zvyklostí] po [půlroční?] výpovědi opět v téže dobré minci [věřiteli / poskytovateli půjčky] vrátit a do té doby jej podle zemského zvyku úročit 4 procenty ročně. Rovněž pak my k lepšímu zajištění zmíněného pana věřitele, k jeho větší [jistotě], mu jako reální a speciální hypotéku dvě jitra (tagwerk) pole náležející k městskému obecnímu domu, jakož i tamní [louku], [jedno?] jitro tzv. [?] luk, nejen zapisujeme (zavazujeme), nýbrž mu též z titulu jistiny a úroků (ratione capitalis et interusurii) udělujeme moc, právo a plnou moc, aby v případě, kdyby se opozdila výplata jednoho či druhého, jmenovaný pan věřitel [skrze?] královský [úřad?] atd. se vším a každým právem, užitkem a příslušenstvím mohl a měl tuto zástavu užívat tak dlouho, dokud nebude výše uvedený kapitál i s úroky zcela splacen. Proti tomu jej nesmí a nemá chránit žádné soudní ani právní právo, ani říšské či královské reskripty, ani privilegia, ani jiné námitky (exceptiones); pročež pak povolujeme, aby tato jejich otevřená obligace mohla být vložena (ingrossována) do zdejší obligační knihy a [znovu zavázána].

Na doklad toho jsme se z gremia magistrátu spolu s obcí vlastnoručně podepsali a přitiskli zdejší městskou pečeť. Stalo se ve Slavkově dne 13. listopadu roku 1770.

[PODPISY]
Johann Simon [Castl?], t. č. úřadující purkmistr
Johann [Georg Schödl?]
Johann [Paulus?] [Ubrecus?]
Johann Georg [Löhne?]
Johann [Georg?] [Steinhäuser?]
Johann Georg [?]
Johann Georg Marb[?]
Johann Anton [Br…?]
[Aug…?] [?]
Johannes Antonÿ Hofmann
Johann [Caspar?] [Neüdhosch/Neudhof?]
Johann Georg [Neu…?]

[REGISTRAČNÍ ZÁZNAM]
[Předloženo?] slovutnému magistrátu, ingrossováno do obligační knihy fol. 360 dne 14. listopadu [1]770.
Josephus Matthias Jordan, vlastní rukou.

[RUB / DORSÁLNÍ ZÁZNAM]
Obligace městské obce slavkovské (Schlaggenwald) na kapitál 300 zlatých přijatý od pana purkmistra Antona Glaße k nákupu největší části materiálu na obecní sladovnu.
Ingrossováno do obligační knihy fol. 360.
Roku 1770.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Obligation der Stadt Schlaggenwald (Horní Slavkov), 300 fl., ausgestellt an Bürgermeister Anton Glaß, 13. November 1770.

[HAUPTTEXT]

Wir Bürgermeister, Richter und Rath der Königl: Bergstadt Schlaggenwald urkunden und bekennen vor Uns und unsere nachkommende Amts-Administration: daß Uns allhiesiger Bürgermeister Herr Anton Glaß zu einer Stadt-Communität, zu Erkauffung des größten Materials auf das gemeine Malzhaus, ein Capital zu 300 fl. in grob und gangbahren Münzsorten baar und auf einmahl vorgeliehen und zugezählt habe; welchen nun wir den richtigen Empfang besagten Capitalis, cum renunciatione exceptionis non numeratae pecuniae, professionis, aus doli, rei et sic [?] aliter gestae, hiemit ausdrücklich bestättigen, und solches nach ehrbaren bestehenden [Gebräuchen?] mit [halb?]jähriger Aufkündigung wiederum mit gleicher guter Münz dem [Verzähler / Darleiher?] zurückzuzahlen, dann bis dahin landüblich à 4 pro cento jährl: zu verinteressieren angeloben; Also auch wir zu besserer Versicherung angeregten Herrn creditoris demselben zu mehrer [Sicherheit?] Real- und Special-Hypothec die zu dem Stadtgemein[e]-Hause [an?] [Teil?] zugehörig situirte zwey Tagwerk Feld, wie auch die darselbstige [Wiese?], [ein?] Tagwerk sogenannter [?] Wiesen, nicht allein verschreiben, sondern auch ratione capitalis et interusurii dahin Gewalt, Fug und Macht ertheilen, daß, da im Falle mit Bezahlung ein oder des andern gesäumet worden solte, wir auch benannten [Herrn?] Gläubiger [durch?] Königl: [Behörde?] declarat: ff.tt. [?] mit aller und jeder Gerechtigkeiten, Eigennutz und Zugehörung die so lang gebrauchen kann und solle, bis obiges Capital sambt den Interessen vollständig zu tilgen seyn wird. Dawider auch kein gericht: oder rechtl: Recht, worden Reichs- Königl: Rescripten, noch privilegien, noch andere exceptionen schützen könne noch solle; derohalben wir dann bewilligen, daß diese ihre offene Obligation in das allhiesige Obligation-Buch ingrossiret und reo[bligiert?] werden könne.

Zu Urkund dessen haben wir uns ex gremio Magistratus sambt der Gemeinde aigenhändig unterschrieben, und das hiesige Stadt-Insigill beygedruckt. So geschehen Schlaggenwald den 13. November: Anno 1770.

[UNTERSCHRIFTEN]
Johann Simon [Castl?], p: t: Amtsbürgermeister
Johann [Georg Schödl?]
Johann [Paulus?] [Ubrecus?]
Johann Georg [Löhne?]
Johann [Georg?] [Steinhäuser?]
Johann Georg [?]
Johann Georg Marb[?]
Johann Anton [Br…?]
[Aug…?] [?]
Johannes Antonÿ Hofmann
Johann [Caspar?] [Neüdhosch/Neudhof?]
Johann Georg [Neu…?]

[REGISTRATURVERMERK]
[Praesentiert?] Inclyt: Magistratu, ingross: Lib obligat: Fol. 360 die 14. Novemb: [1]770.
Josephus Matthias Jordan m[anu] p[ropria]

[RÜCKSEITE / DORSALVERMERK]
Obligation der Schlaggenwald Stadtgemeinde über von Herrn Bürgermeister Anton Glaß zu Erkauffung des größten Materials auf das gemein Malzhaus aufnehmend Capital per 300 fl.
Ingross: Lib: Obligat: Fol: 360.
Anno 1770.

Zobrazit originál na Porta fontium →