Das Jahr 1766 in der Chronik

Die Abschriften und Übersetzungen historischer Dokumente wurden mit Hilfe künstlicher Intelligenz erstellt und können Fehler beim Lesen alter Handschrift enthalten. Der Originalwortlaut ist beim Eintrag meist im ausklappbaren Abschnitt „Originalabschrift" verfügbar, gegebenenfalls direkt bei der angegebenen Quelle; falls Sie auf eine Ungenauigkeit stoßen, sind wir für einen Hinweis dankbar.

1766
Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Listina města Horní Slavkov č. 2254

Vavřinec Feickes, radní v Horním Slavkově, činí za přítomnosti Josefa Matyáše Jordana a Jana Davida Wernera poslední vůli.

Datace: 21.04.1766

Ústní závěť (testamentum nuncupativum) horního slavkovského radního přísežného Laurentia Fricke, sepsaná svědky 18. března 1766 a vyhlášená před slavkovskou radou 15. května 1766. Zůstavitel v ní odkazuje peníze na pohřební mše, vnukovi studujícímu práva v Praze, vnučce a dalším příbuzným, řeší dluhy a splátky vůči zeti a rodině Mayerovým a nakonec ustanovuje své pravé dědice.

Ústní závěť pana Laurentia Fricke, radního přísežného ve Slavkově
(sepsáno 18. března 1766, vyhlášeno 15. května 1766)

Na obálce listiny stojí: „Testamentum Nuncupativum pana Laurentia Fricke, řečeného radního přísežného &c.", rok [17]66, a listina byla opatřena dvěma červenými pečetěmi.

Úvod

My, níže podepsaní členové zdejší městské rady, jako svědkové na památku ústního posledního pořízení pana Laurentia Fricke, tímto osvědčujeme a potvrzujeme, že výše jmenovaný zůstavitel dne 18. března běžného roku [1766], ráno mezi osmou a devátou hodinou, při dobrém rozumu a zdravém rozvažování, aniž by byl upoután na lůžko, zcela zřetelnými slovy vyjevil svou ústní poslední vůli — totiž jak se má naložit s jeho záležitostmi po jeho smrti. Vůle zněla takto:

Odkazy a nařízení

- Za prvé poroučí svou ubohou duši svému božskému Stvořiteli, Vykupiteli a Spasiteli, v nejsvětější úctě k Ježíši Kristu, dále přeblahoslavené a neposkvrněné Panně, Matce Boží Marii, a všem svatým. Tělo pak odevzdává zemi a přeje si, aby bylo pohřbeno u zdejšího farního kostela svatého Jiří zcela po měšťansku, podle katolického zvyku.

- Za druhé odkazuje na mše za svou ubohou duši 25 zlatých ze svého jmění, s prosbou, aby tyto mše byly co nejdříve, kde bude vhodné, sloužené.

- Za třetí má být jako odkaz vyplaceno 30 zlatých z jeho dědictví jeho vnukovi, panu magistru Antonu Fricke, který se v Praze věnuje studiu práv.

- Za čtvrté odkazuje své vnučce, panně Marii Anně Mayerové, 10 zlatých.

- Za páté odkazuje dětem paní Marie Anny Mayerové (patrně jeho snachy) 10 zlatých.

- Za šesté a sedmé se dále vyjadřuje k finančním záležitostem rodiny: nařizuje, aby jeho zeť, královský báňský revizor pan Joseph Mayer, vyúčtoval vydání, která u zůstavitele měl, a to formou splátek po 12 let, vždy po 5 zlatých 60 [krejcarů?], které se mají zúčtovat v rámci dědické podstaty.

Dále uvádí, že jeho vnučka, paní Maria Anna Mayerová, mu zůstala dlužna 63 zlatých za dům na Starém trhu, a k tomu ještě 5 zlatých za jakýsi dluh vůči vnukovi Antonu Frickovi, k němuž zůstavitel sám přispěl částkou 7 zlatých 30 krejcarů. Celkem tak u ní zůstává neuhrazeno 70 zlatých 30 krejcarů. Zůstavitel nařizuje, aby tato částka byla vnesena do dědické podstaty (ad massam hereditatis).

- Za osmé stanovuje, že jeho vnuk Joseph Fricke, hostinský tamtéž, není povinen vracet do dědické podstaty 8 zlatých, které mu už dříve věnoval — tyto peníze mu mají zůstat bez krácení.

- Za deváté uvádí, že po smrti jeho příbuzné Kateřiny Mayerové bylo z jejích movitostí ještě 20 zlatých vyplaceno jejímu synovi Franzi Mayerovi, takže vůči němu nemá žádnou další pohledávku — tato částka synovi zůstala.

- Za desáté se dostává k základnímu ustanovení celé závěti, totiž komu má připadnout zbytek majetku jako pravým dědicům, mimo výše uvedených odkazů.

Závěrečná část (poškozeno, čitelné jen částečně)

Dále text uvádí (místy nečitelně), že o zbytek dědictví se mají podělit paní Anna [...] a jeho dva vnukové Frickové, přičemž majetek měl být rozdělen na části — patrně na dvě, jednu pro zmíněnou paní a druhou pro ostatní, případně na tři díly mezi vnuky a Franze Mayera či rodinu Mayerových, se zmínkou o částce 146 zlatých. Zůstavitel prosí, aby jeho poslední vůle byla chráněna a dodržována, a přítomní svědkové potvrzují, že byli u sepsání a stvrzení této ústní závěti (nuncupace). Stalo se ve Slavkově dne [...], za přítomnosti [Josepha Matthiase?] jako dožádaného svědka.

Tato závěť byla vyhlášena (Publicatum hoc Testamentum) za přítomnosti slavkovské městské rady dne 15. května 1766.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

TESTAMENTUM NUNCUPATIVUM (ústní závěť) pana Laurentia Fricke, radního přísežného (Rathsverwandter) ve Slavkově (Schlaggenwald / Horní Slavkov), sepsáno 18. března 1766, vyhlášeno 15. května 1766.

[Obálka / rubová strana, p3:] „Testamentum Nuncupativum pana Laurentia Fricke, řečeného radního přísežného &c." — rok [1]766. (Dvě červené pečeti.)

[Text, strana 1:]
My níže podepsaní z členů zdejší městské rady, na památku ústního posledního pořízení pana Laurentia Fricke, jakožto k tomu zvlášť dožádaní svědkové, tímto osvědčujeme a vyznáváme, že v úvodu jmenovaný zůstavitel dne 18. března běžného roku [1766] ráno mezi 8. a 9. hodinou, při dobrém rozumu a zdravém [rozvažování], ani upoután na lůžko, zcela zřetelnými slovy svou ústní poslední vůli — jak se má naložit po jeho smrti — vyjevil následujícím způsobem, a to:

Za prvé poroučí svou ubohou duši svému božskému Stvořiteli, [Vykupiteli] a Spasiteli, v nejsvětější [zbožnosti] Ježíše Krista, dále přeblahoslavené a od téže neposkvrněné Panny, Matky Boží Marie, a všech svatých; tělo pak odevzdává zemi, a to má být u zdejšího farního kostela sv. Jiří zcela měšťansky podle katolického zvyku [pohřbeno], a k tomu cíli [atd.].

Za druhé odkazuje a určuje také [na svaté mše?] za svou ubohou duši 25 zlatých ze svého jmění a majetku, s připojenou prosbou, aby [tyto mše] byly co nejdříve, kde bude libo, slouženy.

Za třetí pak má být pod titulem odkazu (legati nomine) jeho v Praze se nacházejícímu vnukovi, panu magistru Antonu Fricke, který studuje práva, vydáno 30 zlatých z jeho dědictví. Dále nařizuje zůstavitel

Za čtvrté své vnučce, panně Marii Anně Mayerové, jako odkaz 10 zlatých; neméně [odkazuje]

Za páté, rovněž pod titulem odkazu, dětem své [snachy/zeťové?] Marie Anny Mayerové 10 zlatých; podobně směřuje

Za šesté další vůle, mínění a

[Strana 2, levá strana:]
nařízení zůstavitele výslovně k tomu: aby jeho zeti, královskému báňskému revizorovi panu Josephu Mayerovi, byl zde ohledně u zůstavitele [vedeného?] vydání složen účet, po 12 let po 5 zlatých 60[?], a v dědické podstatě (in massa hereditatis) [náhradně?] rozděleny být měly. Naproti tomu

Za sedmé, jelikož jeho vnučka, paní [?] Maria Anna Mayerová, zůstala zůstaviteli dle jeho vyjádření za [zmíněný?] dům na Starém trhu dlužna 63 zlatých, a poté zůstavitel za ni jeho vnuku, panu magistru Antonu Fricke, [kupní dluh?] 5 zlatých, z něhož jí tamtéž se 7 zlatými 30 krejcary [zcela nesplacenou?] povinnost chtěl přispět, zaplatil, takže u ní v obou položkách zůstává pohledávka 70 zlatých 30 krejcarů — pročež se ze strany zůstavitele tímto nařizuje, že takto vzniklých 70 zlatých 30 krejcarů má být povinna vnést do dědické podstaty (ad massam hereditatis);

Za osmé však jeho vnuk Joseph Fricke, hostinský tamtéž, nemá být povinen darovaných 8 zlatých, které mu zůstavitel již dříve věnoval, uprostřed [poslední?] vůle vnášet do dědické podstaty, nýbrž mají mu tyto zůstat nezkrácené; a stejně tak

Za deváté, dle vyjádření zůstavitele, je již mimo [zaznamenané?] knihy, že po úmrtí jeho [tchyně/švagrové?] Kateřiny Mayerové bylo z jejích movitostí ještě 20 zlatých vydáno jeho synovi Franzi Mayerovi, takže také [v případě movitostí?] nemá žádnou pohledávku, nýbrž jeho synovi zůstalo.

Za desáté, jsou přece jak ústní, tak i písemné závěti [prvotním?] zřízením potřebný základ a báze toho, totiž: že zůstavitel za své pravé dědice, do všeho svého, kromě odkazů

[Strana 2, pravá strana (pokračování, částečně obtížně čitelné):]
zbývajícího … paní Anna [E]…, své dva vnuky Fricke, a též … vnuka zůstavitele …, [ustanovuje?] … a … ve dvě části [rozděleno?] být … řečené paní … druhou část …, ostatním tře[tím?] jako [jeho?] vnukovi …, [Franzi?] [Mayerovi?] … paní Mayerová … náležitě … 146 zlatých … [dědictví?] pak [počítaje?] svou poslední [vůli?] [chránit?] a [zachovávat?], … [dožádáni?]: my a[?] tohoto [testamentu?], kde … a osvědčil jsem k jeho potvrzení, [byl jsem přítomen?] nuncupaci. Stalo se [ve Slavkově] dne … [Joseph Matthias?] … [jako dožádaný?] …

Publicatum hoc Testamentum in praesentia … quorum [senatus?] Wallensi [= Slavkov] die 15. Maji [1766] (Tento testament vyhlášen za přítomnosti … slavkovské rady dne 15. května 1766).

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

TESTAMENTUM NUNCUPATIVUM (mündliches Testament) des Herrn Laurentius Fricke, Rathsverwandten in Schlaggenwald (Horní Slavkov), aufgenommen 18. März 1766, publiziert 15. Mai 1766.

[Umschlag / Rückseite, p3:] "Testamentum Nuncupativum des H: Laurentij Fricke Rathsverwandten [genannten?] &c." — Jahr [1]766. (Zwei rote Siegel.)

[Text, Seite 1:]
Wir Endes unterschriebene von hiesigen Raths=[Mit]verwandten, H. Laurentio Fricke, umb ein [Andenken?] seiner mündlich letztwilligen disposition, nirgends hierzu er[be]tener Zeugen, urkunden und bekennen hiemit, daß [der] eingangs benannte testator untern 18. Martij a[nni] c[urrentis] früh zwischen 8 und 9 Uhr, bey gutem Verstand und gesunden [Vernunft], auch nicht bettbeschlägerig, mit ganz deutlichen Worten seinen mündlichen letzten Willen — wie es nach seinem tödlichen Hinscheid gehalten werden solle — folgender gestalten eröffnet habe, und zwar:

Erstlich empfehlet derselbe seine arme Seele seinem göttlichen Erschaffer, [Erlöser] und Seeligmacher, in der allerheiligsten [Andächtigkeit?] Jesu Christi, dann der übergebenedeyten und von derselben unbefleckten Jungfräu[lichen] Mutter Gottes Mariä und aller Heiligen; den Leib aber übergibt [er] zu der Erden, und dieser solle bey der hiesigen Pfarr=Kirchen St. Georgij ganz burgerl[ich] dem [kath]ol[ischen] Gebrauch nach [beerdigt] werden, und zu dem Ende [etc.].

[Für's] Zweyte, vermachet dann [verschafft] er auch [zu heiligen Messen?] für seine arme Seele 25 fr. aus seinem Haab und Vermögen, mit angehefteter Bitte, woruit? dieselbe ehestens, wo gefällig, gelesen werden möchten.

[Für's] Dritte aber, wollen legati nomine seinem in Prag sich befindlichen Enackel [Enkel] H. Magister Anton Fricke, der die Rechte [= Jura] gelesen wird, 30 fr. aus seiner Erb[schaft] abgefolget werden. Dann anordnet [er] testator

[Für's] Vierte, seiner Enackelin [Enkelin] Jungfr[au] Maria Anna Mayerin als ein Legatum 10 fr.; nicht minder [vermacht er]

[Für's] Fünfte, oben legati nomine, seiner [Schwieger?] Maria Anna Mayerin ihrigen Kindern 10 fr.; imgleichen gehet

[Für's] Sechste des testatoris fernerer Willen, Mainung und

[Seite 2, linke Seite:]
anordnung ausdrücklich dahin: daß seinem Eidam, König[lichen] Bergwercks=Revisori, H. Joseph Mayer, hier heirn wegen bey ihm testatore [gehaltenen?] Ausgabe Rechnung gethan [werden?], durch 12 Jahr à 5 fr. 60[?] et [in?] massa hereditatis in [wiederherstellich?] abgetheilet werden sollen. Dahingegen

[Für's] Siebende, nachdem seine Enackelin Herrn schwur[?] Maria Anna Mayerin ihrer testatori nach dessen äußerung auf dem [besödlichen?] Haus auf dem alten Markt 63 fr. schuldig verblieben, dann [er] testator ihr sein Enackel H. Magister Anton Fricke ein [Kaufschuld?] 5 fr., wovon zu er ihr dieselbst mit 7 fr. 30 xr. [ganz ausständigen?] Verbindlichkeit hat beytragen wollen, gezahlt, mithin bey ihr in beeden Posten 70 fr. 30 xr. aufforderung ausstehet, dahero von [Seiten] des testatoris hiemit angeordnet wird, daß [wieder?] solche Schuur/Schuld gethane 70 fr. 30 xr. ad massam hereditatis zu conserviren verbunden seyn solle;

[Für's] Achte aber, solle sein Enackel Joseph Fricke Wirth allda die junge? ihm bereits von testatore geschenkte 8 fr. inmit[t]en des [letzten?] Willen in die Erb[schafts]massam zu conserviren nicht schuldig seyn; wohl aber ihm solche unbekränkt verbleiben; und gleichwie

[Für's] Neunte, nach äußerung des testatoris, es sei nun außer [gemachte?] Buch ist, daß nach Ableben seines Schwerib[?] Catharina Meyerin ihren gehabten Fahrnussen noch 20 fr. seinem Sohn Franz Meyer übergefolget worden, also auch [Fahrnisfall?] nicht die mindeste aufforderung, sondern ihm sein Sohn übergeblieben seye.

[Für's] Zehende, sind jedoch so wohl mündlich als schriftlich[en] testaments die [erste?] Errichtung des nützigen[?] fundamentum et basis id: Als daß er testator zu seinen wahren Erben, in alle den seinigen, außer denen Legatis

[Seite 2, rechte Seite (Fortsetzung, teils schwer lesbar):]
übrigbleibenden … frau Anna [E]…, seine Zwey [Enackel?] Fricke, von auch … testatoris Enackel …, [ernennet?] … und … in zwey Theile unter[getheilt?] werden … besagten Frauen … andere Theil …, denen übrigen dri[tten?] als [ihm?] Enackel …, [Franz?] [Meyer?] die … frau Mayerin die … gehörig … 146 fr. ein … [Erbschaft?] aber [gerechnet?] seinen letzten [Willen?] zu [schützen?], und in [zu?] handhaben, zu … [erbetten?]: wir und[?] des [Testaments?], da wo … [und?] habe ich gegen zu dessen Bestätt[igung?] nuncupation a[…] gewese[n?]. Actu[m] [Beschlagenwald / Schlaggenwald] den … [Joseph Matthias?] … [als requirirter?] …

Publicatum hoc Testamentum in praesentia … quorum? [senatus?] Wallensi [= Schlaggenwald] die 15. Maji [1766].

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Listina města Horní Slavkov č. 2256

Marie Rozina Haniková z Horního Slavkova odkazuje 10 zlatých na mše, které mají být slouženy po její smrti.

Datace: 29.06.1766

Krátká zbožná listina z Horního Slavkova z 29. června 1766, kterou Maria Rosina Hanicke zakládá odkaz na zádušní mše. Odkazuje deset zlatých na svaté mše za sebe, za zesnulého manžela Carla Hanicke a za zesnulou sestru Annu Marii Angerin, a dále na mše za své rodiče Johanna Sixta Angera a Annu Rosinu Angerin. Listinu stvrzuje vlastnoručním podpisem a přitištěnou pečetí.

† 2 [archivní/registraturní značka]

Ve jménu nejvyšší Trojice, Otce, Syna i Ducha svatého, já, Maria Rosina Hanicke, při svém dobrém a zralém rozumu a dobré vůli, jsem se rozhodla za sebe, za svého nebožtíka manžela Carla Hanicke a za svou zesnulou sestru Annu Marii Angerin ustanovit, aby hned po mé smrti byly slouženy svaté mše. Na tento účel jsem vyčlenila patrně deset zlatých. Tato částka má být ihned odevzdána mému zpovědníkovi i jinému knězi, aby mše byly řádně za spásu duše slouženy.

Dále mají být slouženy dvě svaté mše za mého zesnulého, patrně starého otce a matku – totiž za otce Johanna Sixta Angera a matku Annu Rosinu Angerin. I tyto mše mají být slouženy za odkázané peníze, a nikdo je nesmí zdržet ani zmařit, ani proti tomu nic namítat.

To vše potvrzuji tak, jak je výše uvedeno, a proto to dosvědčuji svým vlastnoručním podpisem i přitištěnou pečetí.

Dáno ve Slavkově (Horní Slavkov, německy Schlaggenwald) dne 29. června léta 1766.

[červená pečeť] Maria Rosina Hanicke [vlastnoruční podpis a paraf]

Poznámka k pramenu

Všech šest sad výřezů (p1–p6) jsou totožné duplicitní skeny jediné jednostránkové listiny; přepsán a přeložen je celý dokument. Místa označená v předloze jako nejistě čitelná jsou zde ponechána s poznámkou „patrně". Jde o krátký zbožný odkaz (fundaci) na zádušní mše: Maria Rosina Hanika věnovala deset zlatých na svaté mše za sebe, za zesnulého manžela Carla Haniku, za zesnulou sestru Annu Marii Angerovou a za rodiče Johanna Sixta Angera a Annu Rosinu Angerovou.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

† 2 [archivní/registraturní značka]

Ve jménu nejvyšší Trojice, Otce, Syna i Ducha svatého, jsem já, Maria Rosina Hanicke [Hanika], při svém dobrém a zralém rozumu [a] dobré vůli, za sebe a za svého nebožtíka manžela Carla Hanicke [Hanika] a za svou zesnulou sestru Annu Marii Angerin ustanovila, aby hned po mé smrti byly [slouženy/odkázány] také svaté mše, totiž [deset zlatých (?)]; a těchto deset zlatých má být ihned odevzdáno mému zpovědníkovi, jakož i jinému knězi, [a mše] mají být za spásu duše slouženy.

Dále také 2 svaté mše za mého zesnulého [starého (?)] otce a matku, totiž: otce Johanna Sixta Angera a matku Annu Rosinu Angerin, mají být za tyto peníze slouženy, a toto nemá být nikým [zadrženo/zmařeno (?)] ani zpochybněno; což já [stvrzuji], jak je výše [uvedeno/psáno], a proto to dosvědčuji svým vlastnoručním podpisem jména a rovněž přitištěnou pečetí.

Dáno ve Slavkově [Horní Slavkov / Schlaggenwald] dne 29. června léta 1766.

[červená pečeť] Maria Rosina Hanicke [vlastnoruční podpis a paraf]

[Pozn.: Všech šest sad výřezů (p1–p6) jsou totožné duplicitní skeny téže jednostránkové listiny; přeložen je celý dokument. Místa označená (?) jsou nejistě čitelná. Jde o krátký zbožný odkaz (fundaci) na zádušní mše: pisatelka Maria Rosina Hanika věnuje 10 zlatých na svaté mše za sebe, za zesnulého manžela Carla Haniku, za zesnulou sestru Annu Marii Angerovou a za rodiče Johanna Sixta Angera a Annu Rosinu Angerovou.]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

† 2 [archivní/registraturní značka]

Zu Nahmen der aller höchsten Dreÿfaltigkeit Des Vatters Sohnes und Heÿl[igen] Geistes, Habe ich Maria Rosina Hanicke, beÿ meinen guten reiffen Verstandt [und] gutten Willen, Vor mich und meinen Seeligen Mann Carll Hanicke, und meine Schweÿster Seelige Anna Maria Angerin, Also gleich Nach meinen Todt auch Höÿliche [= Heilige] Messen [vermacht bzw. lesen lassen], Nembl[ich] ich [zehen gulden(?)], und solche Zehn gulden gleich über geben werden Meinen Beicht Vatter, auch einen anderen Priester, seellsorglich sollen gelesen werden.

Ferner auch 2 Höÿliche [= Heilige] Messen vor meine Seelige [alten (?)] Vatter und Mutter, Nembl[ich]: Vatter Johann Sÿxt [= Sixt] Anger und, Mutter Anna Rosina Angerin, vor diesen geldt sollen gelesen werden, [und] solche von Niemanden [vollarbgehalten (?) — d. h. aufgehalten/abgehalten] Noch wieder gesprochen werden, welches ich [besehen (?)] wie oben leÿse [= lese/leise], und [deshalb (?)] bezeÿgne es mit meiner Eÿgenen Nahmens Unter schreib, und auch beÿ [= beigedrückten] gedrückten Pett=schaft [= Petschaft/Siegel].

Actum Schlaggenwald [= Horní Slavkov] den 29 Junÿ Anno 1766.

[červená pečeť] Maria Rosina Hanicke [vlastnoruční podpis a paraf]

[Pozn.: Všech 6 sad výřezů (p1–p6) jsou totožné duplicitní skeny jediné jednostránkové listiny; přepsán je celý dokument. Slova označená [?] jsou nejistě čitelná; pravopis je fonetický/nářeční („Höÿliche" = heilige, „Schweÿster" = Schwester, „Pettschaft" = Petschaft).]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Listina města Horní Slavkov č. 2258

Děti zemřelého Kašpara Hoyera z jeho prvního a druhého manželství uzavírají dohodu o rozdělení dědictví.

Datace: 29.11.1766

Dědická smírná dohoda z roku 1766, kterou se pozůstalí po Kašparu Höcherichovi dohodli s dcerou Marií Rosinou Bornwaldovou a jejími dětmi o vypořádání skromného dědictví po matce Zuzaně Höcherové. Řeší spor kolem její ústní závěti, která zvýhodňovala bornwaldovské potomky, a stanovuje rozdělení zbylého majetku na pět stejných dílů.

Dobrovolná dědická dohoda rodiny Höcherovy a Bornwaldovy (Slavkov, 4. října 1766)

My, níže podepsaní pozůstalí — dcery a další manželské děti zesnulého Kašpara Höchericha — tímto potvrzujeme a stvrzujeme, že jsme spolu dobrovolně uzavřeli dobrou dědickou dohodu, a to takto:

Naše společná matka Zuzana Höcherová, rozená [?]interová, po sobě po smrti zanechala ústní závěť. V ní ustanovila svou starší dceru, narozenou v manželství, Marii Rosinu, provdanou Bornwaldovou, spolu s jejími bornwaldovskými dětmi za výhradní dědice svého skromného pozůstalého jmění — a vyloučila z něj své další vlastní děti, které zplodila s Kašparem Höcherichem.

Ukázalo se však, že tato závěť Zuzany Höcherové byla sepsána poněkud jednostranným způsobem, takže by z ní měly být zaopatřeny pouze milované a upřednostněné děti, zatímco Höcherichovy dcery a ostatní manželské děti by byly opomenuty a znevýhodněny.

Proto byla nyní za přítomnosti manžela Marie Rosiny Bornwaldové, jménem Achác, uzavřena následující smírná a neodvolatelná dohoda o narovnání:

Zaprvé jsme se my, smluvní strany, sice zavázaly ponechat dědictví bornwaldovským dětem tak, jak bylo v závěti stanoveno. Chtěly jsme však vzít v úvahu, že jedna ze stejně zplozených dětí, Maria Terezie, zde zemřela, a protože nebylo jiných prostředků, musely být z pozůstalosti uhrazeny náklady na pohřeb a další výdaje spojené s [rokem]. Vše, co po tomto odečtení zůstane, připadne ve prospěch ostatních bornwaldovských dětí. Tato dohoda uzavírá a vypořádává veškeré hospodářské záležitosti mezi stranami, aby se věc nemusela dále řešit soudní cestou a aby bornwaldovské děti nebyly vystaveny dalším sporům — vše bylo dohodnuto po společném uvážení všech zúčastněných.

Zadruhé se zbytek majetku, po odečtení výše uvedených nákladů, rozdělí na pět stejných dílů.

K pevnému stvrzení této dohody jsme ji my, výše jmenovaní, vlastnoručně podepsali a rovněž jsme pilně požádali níže uvedené svědky, aby ji dosvědčili; ti pak, bez újmy sobě i svým dědicům, dohodu spolupodepsali a přitiskli k ní své pečeti. S nejponíženější prosbou žádáme urozený a ctihodný magistrát, aby tuto naši dobrovolnou dohodu potvrdil a nechal ji v naší přítomnosti řádně zapsat do příslušné městské knihy.

Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 4. října 1766.

Podpisy a pečetě:

Levý sloupec:
- + Terezie Bornwaldová
- Maria Rosina Bornwaldová, rozená Höcherová
- Johan David [?], Johann Jiří [?] jako [?]
- Franz [Ontzl?] Bonrad [?] Mayer jako svědek

Pravý sloupec:
- Johann, bývalý [?] mého pána [?], jako radní [?]
- + Johann Georg Klausel
- + Johann Georg Herr[—]
- Johann Zimmerbach, jako přísedící (Beistand)

Že výše uvedená dohoda byla řádně pořízena, se potvrzuje.

Poznámka na rubu listiny: Dohoda mezi manžely Bornwaldovými a dědici Höcherovými, týkající se pozůstalosti po Zuzaně Höcherové.

---

Poznámka: Listina je na mnoha místech psána zběžně a text je částečně vybledlý, proto jsou některá slova a jména označena otazníkem jako nejistá. Jde o čistě smírčí dědickou dohodu — dokument neobsahuje žádné podrobné splátkové ani účetní záznamy.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[Ozdobný úvod:] My [pět?] níže podepsaní pozůstalí — dcery a další manželské děti [zesnulého] Kašpara Höchericha — potvrzujeme a vyznáváme mocí této dobrovolně uzavřené dobré dědické dohody následující:

Poté, co naše [bratrská, tj. naše společná] matka Zuzana Höcherová, rozená [?]interová[?], po svém úmrtí zanechala ústní závěť (testamentum nuncupativum) a v ní ustanovila svou starší, v manželství zplozenou dceru Marii Rosinu, provdanou Bornwaldovou, spolu s jejími bornwaldovskými dětmi za pravé dědice svého zanechaného skrovného jmění výlučně (exclusivè), s vyloučením svých vlastních manželských dětí zplozených s Kašparem Höcherichem — a poté, co [se ukázalo/namítáno], že tato zanechaná závěť Zuzany Höcherové byla pořízena [zvláštním/jednostranným způsobem], takže by z toho měly být zaopatřeny [milované a všemi žádoucí?] děti, kdežto Kašparovy [dcery?] a další manželské děti měly být opomenuty a vůči všemu takto postaveny [do nevýhody] —

byla nyní za přítomnosti manžela Marie Rosiny Bornwaldové, jménem Achatz (Achác), v následujícím [?] a neodvolatelnou smírnou cestou předložena a provedena tato pokojná vypořádací dohoda:

[Zaprvé] My smluvní strany jsme se sice zavázaly ponechat ono [dědictví] takto připadnout bornwaldovským dětem, chceme však [zohlednit], že ze stejně zplozených dětí zde zemřela Maria Terezie, a jelikož není jiného [zdroje/fondu], musely být pohřeb, náklady a [?] roku uhrazeny [z tohoto majetku]; za to pak musí ve prospěch ostatních bornwaldovských dětí zůstat [to, co zbývá]. Tato dohoda [uzavírá/potvrzuje] veškeré hospodářské záležitosti, aby bornwaldovské děti nebyly [—] [aby (spor) předešlého roku byl doveden do konce, se svolením zdejší smlouvy, jak byla ...wald dne 29. ...] a aby to nemuselo být vykonáno cestou pokračování v soudním procesu a [uvedeno] do [skutečného sporu] — to vše bylo se společným uvážením vzato v úvahu.

Zadruhé: zbytek, po odečtení výše uvedeného, se rozdělí na pět stejných dílů.

K pevnému zachování toho jsme tuto dobrovolnou dohodu vlastní rukou sami podepsali a rovněž níže jmenované svědky pilně požádali, aby [dosvědčili]; oni pak — jim a jejich dědicům bez škody a újmy — spolu podepsali a přitiskli své pečeti; s nejposlušnější a pokornou prosbou k urozenému, ctihodnému magistrátu, aby tuto naši dobrovolnou dohodu a její platnost potvrdil a dal ji v naší přítomnosti poslušně zapsat do příslušné městské knihy.

Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 4. října 1766.

[Podpisy, levý sloupec, s pečetěmi:]
+ Terezie Bornwaldová
Maria Rosina Bornwaldová, rozená Höcherová
Johan David[?] [—], [Johann?] Jiří [—] jako [—]
Franz [Ontzl?] Bonrad[?] Mayer jako [—] svědek[?]

[pravý sloupec:]
Johann, bývalý [—] mého pána [—] o tom [—], Har[?] Mey[?] [radní?]
+ Johann Georg Klausel
+ Johann Georg Herr[—]
Johann Zimmerbach, jako přísedící (Beistand)

Že předcházející dohoda [se vyžaduje/byla pořízena] s ohledem na [—].

[Rub / spisová rubrika:]
Dohoda mezi bornwaldovskými [manžely?] a höcherovskými [dědici?], [týkající se] dědiců Zuzany Höcherové.

[Pozn. paleografa: písmo je místy velmi zběžné a vybledlé; slova označená [?] jsou nejistá. Jde o dobrovolnou dědickou smírnou dohodu; žádné splátkové ani účetní tabulky dokument neobsahuje.]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Verzierter Eingang:] Wir [5.?] zu End unterschriebene hinterbliebene Caspar Höcherichs Töchter und andere Ehe-Kinder urkunden und bekennen kraft dieses Erben=freywillig=eingegangenen guten Vergleichs mit [ehe... beym?] Handlung:

Demnach unsere brüderl[iche] [bezw. unsere?] Mutter Susanna Höcherin, gebohrne [?]interin[?], nach ihrem Ableben ein Testamentum nuncupativum hinterlassen und ihre ältere eheleiblich=erzeugte Tochter Maria Rosina, eheliche Bornwaldin, samt ihre[n] bornwaldische[n] Kinder[n] in ihrem hinterlassenen wenigen Vermögen exclusivè, drein ihre[n] von Caspar Höcherich ehe angezeugten leibl[ichen] Kinder[n] zu wahren Erben eingesetzt; hingegen sich [zergeben?] halber, daß solches Susanna Höcherichs hinter[l]a[ssenes] Testamentum in m[a]nier[?] [sonder?] freylich[?] gemachet werden [—] [dahero?] die [von?] wollgeliebt= und von jedermann wünschende[n] Kinder unter dessen Caspar Höcherich[s] [Töchter?] und andere Ehe gehörend erhalten, und aller [?] [dessn?] vorgestellet sein solle:

[so] sind die gleich[dünsten?] Höcherich[schen] [Erben?] und respectivè andere Ehe-Kinder in bey[sein?] der Maria Rosina Bornwaldin Manne, no[m]e[ne] Achatz, gegenwärtig in folgenden [?] [Fund?] und unwiderruflich= vergleich[er]nermaßen [—] [vorge]l[e]gt[?] eine gütliche aus[ein]ander[setzung] gezogt worden [etc.]:

[1mo] Haben zwar wir Transigenten sö[lche?] aus der [Verlassenschaft?] dermaßen dern bornwaldischen Kindern nachfolgen zu lassen sich verbündlich gemacht, wollen aber von gleich erzeugten Kindern die Maria Theresia allhier verstorben und, aus Mangel einer auswärtigen [Fund?], den [Trührsten?] sö[lche?] als [das?] Begräbnis, Unkosten und [?] Jahr bestritten werden müssen; dafür dann zu Handen dern übrigen bornwaldischen Kindern [—] [was?] übrig verblieben müssen: gegenwärtiger Vergleich zu End[igung/bescheinigung] aller Wirtschaftlichkeiten, damit die bornwaldische[n] Kinder nicht [—] [damit die Ehe / das vorige Jahr vor / vollendes gebracht wor(den) / ...ation mit bewill(igung) / des hiesigen Contracts worden, wie solche ...wald den 29. ...] vollbracht und [mittelst?] Prosequirung des Processes und [in?] [werk]lichere[n] verbracht werden möchten, mit gesambter Überlegung zu betracht gezohen[?].

2do Abre[st?] ad übriges, nach Abschlag obiger sö[lchen?], in fünf gleiche Theile zu vertheilen.

Zu fester Erhaltung dessen haben wir diesen freywilligen Vergleich selbst eigenhändig unterschrieben, auch nachbenannte Zeugen alles fleißig gebetten, ad [hoc?] sich [zeuglich?]; ihnen jedoch und deren Erben ohne Schaden und Nachtheil mit unterschreiben und ihr[e] Petschaften beygedrücket haben; mit gehorsamst=demütiger Bitt an einen Wohl Edl[en], Löbl[ichen] Magistrat, diesen unsern freywilligen Vergleich und diesen Handlung[s]-Übrig[keit] zu confirmieren, und in das behörige Stadt=Buch eben in unser[m] beysein gehorsamlich einbringen zu lassen.

Geschehen Schlaggenwald, den 4te Octob[ris] 1766.

[Unterschriften linke Spalte, mit Siegeln:]
+ Theresa Bornwald
Maria Rosina Bornwaldin gebohrne Höcherin
Johan David[?] [—], [Johann?] G[e]org [—] als [—]
Franz [Ontzl?] Bonrad[?] Mayer als [—] Zeug[?]

[rechte Spalte:]
Johann gewesener [—] Meines Herrn [—] Handel[?] hierüber [—], Har[?] Mey[?] [Ratsm.?]
+ Johann Georg Klaus[e]l
+ Johann Georg Herr[—]
Johann Zimmerbach, als Beystand

Daß der vorstehende Vergleich [erfordert?] in Anbetracht [—].

[Rückseite / Aktenrubrum:]
Vergleich zwischen der[en] bornwaldischen [Eheleuten?] und Höcherischen [—], [—] den Susanna Höcherich Erben.

Zobrazit originál na Porta fontium →