Rok 1761 v kronice

Přepisy a překlady historických dokumentů jsou pořízené s pomocí umělé inteligence a mohou obsahovat chyby ve čtení starého rukopisu. Původní znění bývá u zápisu dostupné v rozbalovací části „původní přepis", případně přímo u uvedeného pramene; narazíte-li na nepřesnost, budeme rádi za upozornění.

1761
Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 2197

Magistrát města Horního Slavkova pronajímá Jakubu Longovi, Janu Davidu Wernerovi, Janu Jiřímu Adolfovi a Janu Kraußovi na 6 let sklad tabáku za 137 zlatých 20 krejcarů ročně.

Datace: 03.01.1761

Pachtovní smlouva na tabák uzavřená roku 1761 mezi hornoslavkovským magistrátem a čtyřmi zdejšími kupci a obchodníky (Jacob Longo, David Werner, Johann Georg Adolph a Johannes Kraus), kterým bylo na léta 1761 až 1763 propachtováno právo obchodovat s tabákem a vyrábět jej, za roční pachtovné 137 zlatých 20 krejcarů. Smlouva stanovuje podmínky placení, jakost mincí i tabáku a byla 20. června 1761 potvrzena (ratifikována) úřadem nejvyššího mincmistra a horního hejtmana v Království českém.

TABÁKOVÁ PACHTOVNÍ SMLOUVA MĚSTA SLAVKOV (HORNÍ SLAVKOV), 1761

Nahoře na listině je značka „+", vlevo v záhlaví je otištěna okrouhlá městská pečeť a dole na druhém listu je přitištěna ještě erbovní pečeť.

Dnešního dne, jak je uvedeno na konci listiny, byla mezi zdejším slovutným magistrátem jako propachtovatelem na jedné straně a panem Jacobem Longem, radním a zapsaným (immatrikulovaným) kupcem, panem Davidem Wernerem, vrchním radním a rukavičkářem (nad řádkem je nejistě dopsáno „jakož i obchodníkem"), a dále Johannem Georgem Adolphem a Johannem Krausem, zdejšími měšťanskými obchodníky, jako pachtýři na straně druhé, sjednána a pevně stanovena níže popsaná neodvolatelná pachtovní smlouva. Předcházela jí veřejná dražba, v níž byla dána přednost tomu, kdo nabídne více a zaplatí lépe.

Za prvé magistrát propachtoval jmenovaným čtyřem pachtýřům – panu Jacobu Longovi, panu Davidu Wernerovi, Johannu Georgu Adolphovi a Johannu Krausovi – na pevně stanovené roky, totiž od 1. ledna 1761 do roku 1763, obchod s tabákem včetně práva tabák i vyrábět. Tento obchod jim byl řádně přenechán za roční pachtovné ve výši sto třicet sedm zlatých dvacet krejcarů, tedy 137 zl. 20 kr., k čemuž se pachtýři zavázali.

Za druhé měli pachtýři povinnost odvádět pachtovní částku každoročně do výhradní městské komory (čtení tohoto místa v listině není zcela jisté), a to v měsíčních splátkách placených předem. Pokud by se s platbou opozdili, hrozila jim vojenská exekuce – v takovém případě prodlení mělo být pachtovné odváděno měsíčně přímo do královské pobočné pokladny v Lokti (Ellbogen).

Za třetí, protože podle nejvyšších vydaných nařízení nesměly být u zmíněné královské pokladny v Lokti přijímány žádné znehodnocené mince (ty byly v celé zemi zakázány), zavázali se pachtýři výslovně platit sníženou (redukovanou) pachtovní částku vždy v hrubé, běžně platné minci, bez jakékoli srážky a bez příplatku (ážia). Toto ustanovení mělo být vymáháno tou nejpřísnější exekucí.

Za čtvrté se pachtýři zavázali dodávat potřebné druhy tabáku jak v dobré jakosti, tak v dostatečném množství a vydávat je obchodujícím za peníze. Dohled nad výměnou peněz a rozhodování v této věci si však magistrát výslovně vyhradil pro sebe.

Za páté se pachtýři zavázali ohledně roční pachtovní částky 137 zl. 20 kr. k dalším povinnostem vůči obci – tato část textu na konci strany 1 se však nedochovala celá, takže její přesné znění není možné rekonstruovat.

Pravý sloupec na straně 2 a 3 listiny je silně vybledlý a při okraji oříznutý, takže je čitelný jen útržkovitě. Jde o formulaický právní text, ve kterém se však neobjevují žádná další jména osob ani žádné další peněžní částky – zmiňuje se v něm například odevzdání „k rukám", jednání „dle slušnosti", veškeré záležitosti činěné z vrchnostenské moci, a to, že kdo by se od ujednání odchýlil, měl očekávat potvrzení či jiné důsledky, které však text neumožňuje přesně dohledat.

Za šesté se pak – opět jen zlomkovitě čitelně – hovoří o tom, že pachtýři měli po předchozím ujednání dohlížet na druhy prodávaného tabáku a uchovávat jeho vzorky, podle nichž měly být věci nadále děleny a uspořádány.

Ratifikace (strana 3)

Z moci úřadu nejvyššího mincmistra a horního hejtmana Jeho římsko-císařského a královského apoštolského Veličenstva v Království českém byla tato tabáková pachtovní smlouva tímto v rozsahu daném právem ratifikována. Dáno patrně v Praze dne 20. června roku 1761.

Podepsán je (patrně) skutečný tajný rada Jeho Veličenstva, prezident zvláštní representační a komorní komise, a zároveň nejvyšší mincmistr a horní hejtman v Království českém. Podpisy na listině jsou dnes už jen částečně čitelné – uvádí se u nich jméno Franz [?] Gras[s]al[covi…] [?] a Thaddäus Peithner[?].

Hřbetní (dorsální) poznámka

Na hřbetu listiny je zaznamenáno: „Pachtovní smlouva na tabák na rok 1761 až včetně roku 1763. Mezi královským svobodným horním městem Slavkovem (Schlaggenwald) jako propachtovatelem a pány Jacobem Longem, Davidem Wernerem, Johannem Georgem Adolphem a Johannem Krausem, o roční pachtovní částce 137 zl. 20 kr."

V dalším okrajovém vpisku se opakuje totéž: zmínka o roční pachtovní částce 137 zlatých 20 krejcarů.

Poznámka: Pravý sloupec strany 2 a 3 listiny je natolik vybledlý a při okraji oříznutý, že jej lze číst jen útržkovitě – jde o obvyklé formulaické právní pasáže bez dalších jmen či částek. Žádný samostatný splátkový rejstřík ani dvousloupcový účetní zápis se v listině nenachází – jedinou uvedenou peněžní částkou je roční pachtovné 137 zl. 20 kr.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

NÁJEMNÍ (PACHTOVNÍ) SMLOUVA NA TABÁK MĚSTA SLAVKOV / SCHLAGGENWALD (HORNÍ SLAVKOV), 1761

[Nahoře značka „+"; vlevo v záhlaví okrouhlá městská pečeť; dole na 2. listu přitištěná erbovní pečeť.]

[HLAVNÍ TEXT, strana 1:]
Dnešního, na konci uvedeného roku a dne byla mezi zdejším slovutným magistrátem jakožto propachtovatelem na jedné straně, a panem Jacobem Longem, radním a zapsaným (immatrikulovaným) kupcem, a panem Davidem Wernerem, vrchním radním a rukavičkářem [vsuvka nad řádkem, nejistá: „jakož i obchodníkem"], dále Johannem Georgem Adolphem a Johannem Krausem, zdejšími měšťanskými obchodníky, jakožto pachtýři na druhé straně, ujednána, uzavřena a pevně stanovena níže uvedená neodvolatelná pachtovní smlouva, a to po předchozí dražbě ve prospěch toho, kdo více nabídne a lépe zaplatí (praemissa licitatione plus offerenti et melius solventi);

Za prvé propachtovává jmenovaný slovutný magistrát zde na pevně stanovené následující roky, totiž od 1. ledna 1761 do roku 1763, jmenovaným pachtýřům panu Jacobu Longovi, panu Davidu Wernerovi, Johannu Georgu Adolphovi a Johannu Krausovi obchod s tabákem s právem výroby (der Tobach trafficum cum jure fabricandi), jenž jim náležitě přenechává, a to za pachtovní částku sto třicet sedm zlatých [dvacet krejcarů], tj. 137 zl. 20 kr., jak se pachtýři [zavazují];

Za druhé mají být povinni pachtovní částku každoročně [odvádět…] do výhradní městské komory (pokladny) [čtení nejisté], a to ještě v měsíčních splátkách předem (anticipando); přičemž — pod pohrůžkou vojenské exekuce — v případě prodlení má být tato částka měsíčně odváděna do královské pobočné pokladny (filiální kasy) v Lokti (Ellbogen); a poněvadž

Za třetí podle vydaných nejvyšších patentálních rozhodnutí nesmějí být u oné královské filiální pokladny přijímány žádné znehodnocené mince, jež jsou v celé zemi vůbec zakázány, zavazují se pachtýři výslovně k tomu, že sníženou (redukovanou) pachtovní částku odvedou pokaždé v hrubé, běžné (platné) minci, bez sebemenší srážky a bez příplatku ážia (de aggio), pod nejpřísnější exekucí (sub paratissima exsecutione). Rovněž jsou proto

Za čtvrté zavázáni předkládat potřebné druhy (zboží) jak v dobré jakosti, tak i v dostatečném množství, a takové [obchodujícím] proti penězům vydávat[?]; dohled a rozhodování (determinaci) si však slovutný magistrát tímto výslovně vyhrazuje při směně peněz; avšak

Za páté [se] pachtýři [zavazují ohledně] roční pachtovní částky oněch 137 zl. 20 kr. obecní[ho…]

[PRAVÝ SLOUPEC, strana 2/3 — silně vybledlý a při pravém okraji oříznutý, čitelný jen zčásti; formulaický právní text bez nových jmen a částek:] … k rukám [odevzdáno] … dle slušnosti … veškeré záležitosti … [učiněno] z vrchnostenské [moci] a každému … tabáku … jakož i … s jedním … město bez … kdo se od toho … odchýlí, … potvrzení … svěřeno …
Za šesté … pachtýři nad … po předchozím … druhy tabáku … uchovávání vzorků (Exemplarien) … podle toho [roz]děleno[?] … postaveno/vyhotoveno. [j. ledna?] …

[STRANA 3 — RATIFIKACE:]
Z moci úřadu nejvyššího mincmistra a horního hejtmana (Obrist Münz- und Bergmeisteramt) Jeho římsko-císařského, královského apoštolského Veličenstva v Království českém se tato pachtovní smlouva na tabák tímto v rozsahu daném právem (in quantum de jure) ratifikuje. Dáno [v Praze?] dne 20. června roku 1761.
[Podepsaný jest] Jeho římsko-císařského, královského apoštolského Veličenstva [skutečný?] tajný rada, prezident z pověřené (delegované) representační a komorní komise, pak nejvyšší mincmistr a horní hejtman v Království českém.
[Podpisy:] Franz [?] Gras[s]al[covi…] [?] — Thaddäus Peithner[?]

[HŘBETNÍ / DORSÁLNÍ POZNÁMKA:]
Pachtovní smlouva na tabák na rok 1761 až včetně roku 1763. Mezi královským [svobodným] horním městem Slavkovem (Schlaggenwald) jakožto propachtovatelem, a pány Jacobem Longem, Davidem Wernerem, Johannem Georgem Adolphem a Johannem Krausem, o roční pachtovní částce 137 zl. 20 kr.
[další okrajová poznámka:] … [koupě?] o roční pachtovní částce 137 zl. 20 kr.

[Pozn. přepisovatele: pravý sloupec strany 2/3 je velmi vybledlý a oříznutý při okraji, proto jen fragmentárně čitelný; jde o formulaické právní články bez dalších jmen a peněžních částek. Žádný splátkový rejstřík ani dvousloupcový účetní zápis se v listině nevyskytuje — jediná peněžní částka je roční pacht 137 zl. 20 kr.]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

TABAK-PACHT-CONTRACT DER STADT SCHLAGGENWALD (HORNÍ SLAVKOV), 1761

[Oben Vermerk „+"; links am Kopf das runde Stadtsiegel; unten auf Bl. 2 aufgedrücktes Wappensiegel.]

[HAUPTTEXT, Seite 1:]
Heünt zu End gesetzten Jahr und Tag ist zwischen einem allhiesigen löbl: Magistrat als Verpachtern an einem, dann dem H: Jacob Longo, Rathsverwandten und immatriculirten Kauffmann, und H: David Werner, ober-Rathsverwandten und Handschuhmachern [Einschub darüber, unsicher: „wie auch Handelsmann"], dann den[en] Johann Georg Adolph und Johannes Kraus, bürgerl: Handelsleüthen allhier, als Pächtern anderen Theils, nachgesetzter unwiderruflicher Pacht-Contract, praemissa licitatione plus offerenti et melius solventi, verabredet, beschlossen und fest zu setzen beschlossen worden;

Fürs Erste verpachtet[?] [einzugehen?] genanter löbl: Magistrat allhier auf fest nachstehende folgende Jahre, als ä 1. January 1761 biß 1763, benannten Pächtern H: Jacob Longo, H: David Werner, Johann Georg Adolph und Johannes Kraus, der Tobach trafficum cum jure fabricandi, so ihro gehörig eingeraumet ist, und um eine Pacht-Schillings Summa zu hundert sieben und dreißig gulden [zwanzig kreuzer], per 137 fl. 20 xr, [ausge]sprochen[?], wie sie Pächter

Fürs Anderte deren Pacht-quantum jährlich [nach…] in die alleinige Stadt-Cämmerey [Lesung unsicher], und zwar noch in monathl: ratis zu anticipiren gehalten seyn sollen, als in solchem, bey Vermeidung der Militärischen Exsecution vorbehalte[n], derselbe in Verzögerungs-Fall privative theilhaftig sich machten, in die Königl: filial-Cassa nacher Ellbogen allmonatl: abgeführet werden müße; und nachdeme

Fürs Dritte zu folge deren vorgangenen allerhöchsten Patental-Resolutionen keine deteriorirte Münzsorten, als welche im ganzen Land durchaus verbotten seynd, bey solcher Königl: filial-Cassa angenohmen werden, als thun sie Pächter außdrücklich dahin verbinden, daß reducirte Pacht[schilling] in grob-gangbahren Münzsorten jedes mahl ohne mindeste[n] [Abzug] und [ohne] Aufschlag de aggio, sub paratissima exsecutione entrichtet werden solle. Ingleichen seynd deßhalber

Fürs Vierte verbinden sich, mit dem erforderlichen Sorten so wohl in güter Qualitet als auch genugsamer Quantitet zu vorlegen, auch solche denen [handel]nden [gegen] Geld auszuscheinen[?]; die Einsicht und determination aber bei löbl: Mag[istrat] Geldwechsel per expressum hiemit sich vorbehalten haben wolle; gleichwie aber

Fürs Fünffte die Pächter des jährl: Pacht-quantum deren 137 fl. 20 xr des gemeindl[ichen…]

[RECHTE SPALTE, Seite 2/3 — stark verblasst und am rechten Rand beschnitten, nur teilweise lesbar; formelhafter Rechtstext ohne neue Namen oder Beträge:] … zu handen ge[stellet] … in der billi[gkeit] … alle Geschä[fte] … [gemacht] von Obrigkeits[wegen] und Jedem … Tobacks … als in wie … mit einer … Stadt ohne … den hiervon … abweichet, die … Bestättigung … anvertrauet …
Fürs Sechste die … Pächter üb[er] … nach vorher … Tobacks Sorten … Haltung der Exemplarien … hiernach [ge]theilet[?] … gestellet worden. [j. January?] …

[SEITE 3 — RATIFICATION:]
Von der Röm: Kais: Königl: Apostol: Maj[estä]t: Obristen Münz- und Bergmeister-Amts im Königreich B[öheim] wird gegenwärtiger Tobak-Pacht-Contract in quantum de jure hiemit ratificirt. Gegeben [Prag?] den 20ten Juny Ao 1761.
Der Röm: Kais: Königl: Apostol: Majtt [wirklicher?] geheimer Raths-, Repraesentations- und Cammer-Vice- aus verschilter[?] Commission Praeses, dann Obrister Münz- und Bergmeister im Königreich Böheim.
[Unterschriften:] Franz [?] Gras[s]al[covi…] [?] — Thaddäus Peithner[?]

[DORSALVERMERK / RÜCKENAUFSCHRIFT:]
Tobaks Pacht Contract pro anno 1761 biß incl: 1763. Zwischen der Königl: [freyen] Bergk-Stadt Schlaggenwald als Verpachtern, dann den H: Jacob Longo, H: David Werner, Johann Georg Adolph und Johannes Kraus, über ein jährl: Pacht-Schillung per 137 fl. 20 xr.
[weiterer Randvermerk:] … [Kauf?] über ein jährl: Pacht-Schilling per 137 fl. 20 xr.

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 2202

Magistrát města Horního Slavkova pronajímá Janu Jiřímu Martererovi a Janu Josefu Prücknerovi na 6 let obchod solí za 104 zlaté ročně.

Datace: 01.05.1761

Pachtovní smlouva z roku 1761 mezi magistrátem královského horního města Slavkova (Schlaggenwald) a dvěma měšťany, Johannem Georgem Marbachem a Johannem Josephem Feuerbachem, o pronájmu obecního vápenného lomu na šest let (1761–1767) za roční pachtovné 104 zlatých. Smlouva stanovuje podmínky dodávek a prodejní ceny vápna pro zdejší i okolní obyvatele a byla 20. června 1761 potvrzena (ratifikována) nejvyšším mincovním a horním úřadem v Praze.

[Na levém okraji listiny je otištěna kulatá kancelářská pečeť se lvem, pod ní zkratka „S:" a pořadové číslo.]

Budiž tímto známo a na vědomí dáno každému, zejména pak tomu, komu je toho třeba, že dnešního dne, uvedeného na konci listiny, byla mezi slovutným magistrátem královského svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwald) a správou kostelní obce a měšťanského kostelního jmění na jedné straně, a dále panem Johannem Georgem Marbachem, městským komorníkem a obecním starším, a Johannem Josephem Feuerbachem, měšťanským mistrem řeznickým, oběma zároveň zastávajícími úřad policejních správců (verwerserů), na straně druhé, sjednána, schválena a uzavřena následující pevná a neodvolatelná pachtovní (nájemní) smlouva. Zní takto:

Za prvé

Výše jmenovaný slovutný magistrát jménem obce přenechal (propachtoval) panu Johannu Georgu Marbachovi a Johannu Josephu Feuerbachovi obecní vápenný lom, a to na šest po sobě jdoucích let, počínaje 1. květnem 1761 a konče posledním dnem dubna 1767. Za tento pacht se zavázali platit roční pachtovné ve výši sto čtyři zlatých, slovy 104 zl., v hotovosti, a museli k tomu složit dostatečnou kauci (jistotu). K tomu bylo výslovně stanoveno, že splatná částka —

Za druhé

— má být každoročně odváděna do zdejší městské komory ve čtvrtletních splátkách předem, a to v dobrých, běžně oběžných mincích odpovídajících patentu. Pachtýři se dále zavázali, stejně jako už dříve, že se zaváží i vůči královskému krajskému úřadu, že budou zdejším měšťanům na jejich řádnou žádost dodávat vápno z lomu podle jejich skutečné potřeby, a to bez zbytečných a nadbytečných nákladů. Rovněž mělo být vápno vydáváno okolním (cizím) poddaným a duchovenstvu za cenu 6 zlatých 30 krejcarů za centnýř.

Za druhé/třetí (v textu je nejasné číslování)

Pachtýři se dále výslovně zavázali, že pravé vápno budou zdejším měšťanům a obyvatelům prodávat v určené míře nejdráže za 30 krejcarů, bez jakýchkoli námitek nebo protestů. Kdyby se proti tomuto ujednání provinili, měli být za to citelně potrestáni.

Za třetí

Pokud jde o skládání (vykládku) vápna, mělo se to dít v k tomu určené kůlně (stodole) — další text této části se na listině nedochoval.

(Poznámka: závěrečná část smlouvy o vykládce vápna je v předloze silně poškozená a nečitelná, proto zde chybí.)

Podpisy

Pod smlouvou je sloupec podpisů, který je na listině velmi vybledlý a jen částečně čitelný. Rozeznat lze:
- Johann B[...], tehdejší městský komorník
- Augustus [...]
- Elias Dollhof[?]
- Johann [...]
- Jacob Längs[...]
- Johann Simon [...]
- Johann [...] (další čtyři podpisy jsou nečitelné, mezi nimi i Johann Georg [...])

Ratifikace

Na třetí straně listiny je uvedena poznámka „Cassirt" (zrušeno/vyplaceno) a dále potvrzení: Jménem nejvyššího mincovního a horního úřadu Jeho Římské císařské a královské apoštolské Milosti v Království českém byla tato smlouva, pokud to právo dovoluje, tímto ratifikována. Stalo se v Praze dne 20. června 1761.

Podepsáni jsou skutečný tajný rada Jeho Milosti, viceprezident reprezentace a komory a zároveň prezident vojenské komise a nejvyšší mincmistr a hormistr v Království českém, Franz hrabě Sweerts-Sporck (jméno nejisté), a Thaddaeus Peithner z Lichtenfelsu (jméno nejisté).

Poznámka na hřbetu listiny

Na zadní straně (dorsu) listiny je stručný popis obsahu: Pachtovní (nájemní) smlouva mezi obcí královského svobodného horního města Slavkova jako pronajímatelem a panem Johannem Georgem Marbachem a Josephem Feuerbachem jako pachtýři, na 6 po sobě jdoucích let počínaje 1. květnem 1761, za roční pachtovné ve výši 104 zlatých.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[Levá margina: kulatá kancelářská pečeť s lvem, pod ní „S:" / číslo]

Známo a na vědomí budiž tímto dáno každému,
zvláště tam, kde je toho třeba věděti, že dnešního,
na konci uvedeného data byla mezi slovutným
magistrátem královského svobodného horního
města Slavkova (Schlaggenwald) a [správou]
kostelní obce a měšťanského kostelního [jmění?]
na jedné straně, a dále panem Johannem Georgem
Marbachem, městským komorníkem a obecním starším,
a Johannem Josephem Feuerbachem, měšťanským
mistrem řeznickým, jakož i policejními správci (verwesery),
na druhé straně, sjednána, schválena a ujednána
následující pevná a neodvolatelná [pachtovní]
(nájemní) smlouva, totiž takto:

Za prvé.
Výše jednou jmenovaný slovutný magistrát jménem
obce [...] pánům, panu Johannu Georgu Marbachovi
a Johannu Josephu Feuerbachovi, obecní [vápennou
lomařinu / vápenici (Kalch/Kalkbruch)] přenechal /
propachtoval na [šest] po sobě následujících let,
od 1. května 1761 do posledního dne dubna 1767,
za roční pachtovní částku [úhrnem]
sto [a čtyři] zlaté, slovy 104 zl.,
v hotovosti, a proti dostatečně poskytnuté
kauci (jistotě), s výslovně přidaným [podmínkou]:
že [splatná částka]

[Za druhé] tuto pachtovní částku jsou povinni
a chtějí každoročně [takto] odváděti do zdejší
městské komory ve čtvrtletních splátkách předem
(ratis anticipato) v dobrých, oběžných a patentu
odpovídajících mincovních druzích;
tak jako jsou pak opětovně [pachtýři]
[...] zavázáni, rovněž tak
se také mají královskému krajskému úřadu
[smluvně] zavázati, že zdejším měšťanům
na řádnou žádost z vápenného lomu [vápno]
[potřebné] [...] podle jejich potřeby
[...] při vyvarování se zbytečných a šetřících
nákladů [za cent?] [do]dají, jakož i že [cizím /
přespolním?] poddaným [a duchovenstvu?] má být
[pravé] vápno vydáváno za 6 zl. 30 kr.
Jsou pak
[za druhé / třetí] výslovně povinni se k tomu
zavázati, že [pravé] vápno mají zdejším
měšťanům a obyvatelům
[...] v [určité] míře prodávati ne dráže
než za [30 kr.], bez jakékoli námitky nebo
protestu; v opačném případě
[...] budiž [zmenšeno/pokutováno]. Kdyby jednali
proti tomu [...], bude proti nim postupováno
s nejcitelnějším potrestáním
[...] Pokud se pak

[za třetí] týče skládky (vykládky) vápna,
to má být v k tomu určené kůlně (stodole)
[...]

[Sloupec podpisů vpravo, silně vybledlý:]
Johann B[...], t. č. [městský] komorník
Augustus [...]
Elias Dollhof[?]
Johann [...]
Jacob Längs[...]
Johann Simon [...]
Johann [...]
Johann [...]
Johann [...]
Johann Georg [...]
Johann [...]

[Ratifikace, strana 3:]
Zrušeno / vyplaceno (Cassirt).
Jménem nejvyššího mincovního a horního úřadu
Jeho Římské císařské, královské apoštolské
Milosti v Království českém se tato smlouva,
pokud to právo dovoluje (in quantum de jure),
tímto ratifikuje. Dáno v Praze dne 20. června 1761.

Jeho Římské císařské, královské apoštolské Milosti
skutečný tajný rada, viceprezident reprezentace a
komory, jakož i prezident vojenské komise, pak
nejvyšší mincmistr a hormistr v Království
[českém].
Franz hrabě [Sweerts-Sporck?] [?]
Thaddaeus Peithner [z Lichtenfelsu] [?]

[Hřbetní / dorsální nápis:]
Pachtovní [nájemní] smlouva
mezi obcí královského
svobodného horního města Slavkova
jakožto pronajímateli,
a dále panem Johannem Georgem
Marbachem a Josephem
Feuerbachem jakožto pachtýři,
na 6 po sobě následujících
let počínaje 1. května 1761,
za roční pachtovní částku
104 zlatých.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Marginalie links: rundes Kanzleisiegel mit Löwe, darunter "S:" / Nr.]

Kund und zu wissen sey hiemit über
jedermänniglich, besonders da wo es zu wissen
vonnöthen, daß heunt zu End gesetzten dato
zwischen einem löbl: Magistrat der Königl:
Freyen Bergstadt Schlaggenwald, und [zu Verwesung]
der Kirchen gemeinde, und des bürgerl: Kirch[en-] [?]
an einem [Theil], dann dem H: Johann Georg Marbach,
Stadt Cämmerer, und gemeind Ältisten, und Johann
Joseph Feuerbach, bürgerl: Fleischhauermeister,
dann Policey Verwesern, am anderten Theil
nachgesetzter, [handfester], und unwiderrufl:
[Pacht] Contract abgeredet, beliebt, und be=
pflogen [worden], wie nemblich:

Erstlich.
Hat obige einig[...] renannte löbl: Magistrat
[nomine] des gemeind [ober...], denen Herren
Herrn Johann Georg Marbach, und Johann
Joseph Feuerbach, der gemeind [Kalch/Kalkbruch, zugesandt/überlassen]
auch [sechs] nacheinander folgende Jahren,
à p[ri]ma Maji 1761. biß ultima Aprilis
1767., gegen jährlichen Pacht schilling [Summa]
Ein hundert [und vier] gulden, sage 104 fl:
baaren gelds, und einer hinlänglich vorgeben[den]
Caution, mit dem ausdrück[lichen] hinzu[gethanen] [Beding]:
daß [die zu erlegende]

[Zweytens] dieses Pacht quantum alljährl:
[dergestalten in] die allhiesige Stadt Cammer
in quartaligen ratis anticipato in gut[en]
gangbahren und Patenten mäßigen Münzsorten
abzuführen gehalten seyn wollen und sollen;
gleichwie aber wiederholte [Pächter]
[...] [dritte hand? verbunden] seyn, gleich dann
auch dieselbe sich auf das Königliche Kreisamt
[er]bündlich machen, denen alldiesigen bürgern
auf allmäßiges begehren des Kalk bruchs [Kalch]
[nöthig...] po[lnisch?] [...] nach ausser[er] Bedürf[tniß]
[...] mit vermeidung der füg=
losen und schonungs unkosten [...] [pr Ctr?] zu
[über]liefern, also auch [...] denen [Nöbert=]
[grüner?] Unterthanen und [Ethaney?] das [rechte]
Kalch [pr] 6 fl: 30 kr: nachgefolget werde solle.
seynd aber
[Zweytens/Drittens] zu[...] ausdrück[lich] sich dahin
[o]bligiren, daß zu[...] das [rechte] Kalch denen
[hiesigen] bürgern und Innwohnern
[...] in [gewisser] mäß nicht höher als
zu [30 kr] ohne alle einwendung oder vor=
stellung verkauffen sollen; wiedrigenfalls
[...] verkleitert [verkleinert?] werd. Handlen [sie darwider]
und [wollten sie] in [minderer der] wieder-
handlen sollen, wird [wieder sie] mit [empfind]=
lichster bestrafung fürgegangen werden
[...] Alß aber

[Drittens] die abladung des Kalchs anbetrifft,
da ist solches in der hiezu gewidmeten Scheu=[er]
[...]

[Unterschriftenspalte rechts, sehr verblasst:]
Johann B[...], pt: [Stadt-]Cämmerer
Augustus [...]
Elias Dollhof[?]
Johann [...]
Jacob Längs[...]
Johann Simon [...]
Johann [...]
Johann [...]
Johann [...]
Johann Georg [...]
Johann [...]

[Ratifikation, Seite 3:]
Cassirt.
Von der Römisch Kayserl: Königl: Apostol[ischen]
Majestät oberst Münz, und Bergwerken amt im
Königreich Böhmen wegen, wird gegenwärtiger Contract
in quantum de jure, hiemit ratificiret. Actum
Prag den 20ten Juny 1761.

Der Römisch Kayserl: Königl: Apostol: Majestät wirckl[icher]
geheimer Rath, Repraesentations, und Cammer
Vice[präsident], auch der Militar Commission Praeses, dann
oberster Münz, und Bergmeister im Königreich
[Böheim].
Franz Graf [Sweerts-Sporck?] [?]
Thaddaeus Peithner [von Lichtenfels] [?]

[Rückenaufschrift / Dorsalvermerk:]
Pacht [Nachlaß-?] Contract
zwischen der Königl:
freyen Bergstadt Schlag[genwalder]
gemeind alß Verpachtern,
dann dem H: Johann Georg
Marbach und Joseph
Feuerbach qua Pachtern,
auf 6. nacheinander folgende
Jahre à 1. Maji 1761.
anfangend, pr jährl: Pacht=
schilling à 104 gulden.

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 2203

Žofie Löwová, rozená Fröhlichová, z Horního Slavkova činí za přítomnosti Jana Josefa Mayße a Jana Šimona Bartela poslední vůli.

Datace: 16.05.1761

Ústní (nuncupativní) závěť horní­slavkovské měšťanky Sofie Löwlové, rozené Frölichové, sepsaná 14. května 1761, krátce před její smrtí, a předložená magistrátu 18. května 1761. Sofie v ní odkazuje 200 zlatých na zbožné účely, dělí zbylé jmění (odhadem přes tři tisíce a několik set zlatých) mezi syny Augustina a jezuitu Kryštofa (odbytého tisícem zlatých) a svěřuje vše jejich synovské lásce a Tovaryšstvu Ježíšovu; listina je místy poškozená a nečitelná, definitivně potvrzena byla 22. října 1761.

Předloženo dne 18. května 1761 — Ústní závěť zemřelé dědičné paní Sofie Löwlové, rozené Frölichové.

Ústní závěť

My, níže podepsaní svědci, byli jsme přizváni ctihodnou dědičnou paní Sofií Löwlovou, rozenou Frölichovou, aby vyslechli její poslední vůli. Tímto veřejně a přede všemi dosvědčujeme — a zvláště tam a tehdy, kde a kdy to bude před slovutným magistrátem tohoto královského horního města Slavkova (Schlaggenwald) bedlivě a podle svědomí zapotřebí — že řečená paní Sofie Löwlová dne 14. května běžného roku odpoledne, ač upoutána na lůžko, přece při plném a jasném rozumu, srozumitelnými slovy přednesla svou poslední vůli. Ta má být po jejím skonu dodržena nezrušitelně a bez námitek, a to v tomto pořadí:

Za prvé poručila svou ubohou duši Bohu všemohoucímu do jeho nekonečného milosrdenství, v pokorné důvěře, že bude na přímluvu nejsvětější Panny, Matky Boží Marie, přijata do věčné radosti a blaženosti. Své tělo pak odevzdala zemi s přáním, aby bylo pohřbeno zde, u jejího milovaného kostela sv. Jiří Mučedníka, popřípadě na tamním hřbitově, podle křesťansko-katolického obyčeje.

Za druhé odkázala pro svou ubohou duši na zbožné pobožnosti (ad pia suffragia) částku dvě stě zlatých, kterou jsou její páni synové povinni vyplatit z pozůstalosti. Mělo se za ni pamatovat svatými mšemi a zbožnými modlitbami a po její smrti také almužnou chudým, podle dědického práva a podle možností, jaké synové budou mít — k čemuž se jejich synovská láska a věrnost měly zavázat samy od sebe.

Za třetí (tato část listiny je bohužel na okraji poškozená a místy nečitelná): po zvážení všeho, tedy oněch dvou set zlatých na zbožné pobožnosti a dále nákladů na pohřeb a dalších výdajů, které bylo třeba odečíst, mohlo prý celé pozůstalé jmění činit sotva o něco více než tři tisíce a několik set zlatých. Dále text hovoří o rozdělení majetku — nemovitého i movitého —, o jeho odhadu a ocenění a o pasivech a škodách v hodnotě několika set (zlatých), zmiňuje se pan Löw a nějaká huť, odečtení určité částky a svobodnou šachtu; zbytek tohoto oddílu se ale nedochoval čitelný.

Následně za čtvrté: poněvadž své dva syny — pana Augustina a pana Kryštofa (Christopha) Löwa, žijícího v Tovaryšstvu Ježíšovu (Societas Jesu) — případně řečené Tovaryšstvo samo ustanovila pro případ své smrti za dědice, a poněvadž podle královských zemských zákonů jsou rodiče oprávněni dát jednomu dítěti více a druhému méně (zvláště když celé toto jmění zdědila po svém zesnulém otci Janu Adamu Frölichovi a nabyla je i jinak), rozhodla takto: duchovnímu synovi Kryštofovi, který byl v řečeném Tovaryšstvu Ježíšovu vázán slibem tisíce zlatých, byla tato částka vyplacena v plné výši a tím byl zcela odbyt; dostal navíc i několik set zlatých, avšak s tím, že z odložených či splácených úroků by se sám musel potýkat s nemalou tísní, neboť z hospodářství a z polních stavení lze získat jen málo, k tomu přistupují vysoké a časté kontribuce a další povinné dávky, takže i běžná obživa se z toho dá pokrýt jen s obtížemi.

Za páté je tato část listiny opět z velké části nečitelná. Hovoří se v ní o nemovitostech, o nějakých pohledávkách, o výživě, o paní manželce (patrně vdově), o splácení pasiv, o ročním výnosu a o tom, co bylo použito na důležité záležitosti — zbytek textu se však nedochoval tak, aby šel spolehlivě přečíst.

V závěru, konečně a naposledy, přenechává vše svému synovi Augustinu Löwovi, aby v synovské zbožnosti sám podle svých možností dále pečoval o spásu její obtížené duše. Zvláště pak vkládá veškerou svou důvěru jak do duchovního Tovaryšstva Ježíšova, tak do obou svých synů, a přeje si, aby s její poslední vůlí byli spokojeni, svorní a bez sporů. Poněvadž je toto její rozvážná a zralá poslední vůle, měla tato ústní závěť platit neodvolatelně a měla být potvrzena slovutným městským magistrátem.

Závěrečná notářská formule je rovněž místy nečitelná; uvádí se v ní stvrzení a vydání listiny podle práva, podpisy oprávněných osob, jméno Jana Josefa M[üllera?] jako přizvaného svědka (in testem requisitus), a formule „Previa Protestatione" (po předchozím ohrazení), podle níž byla tato závěť sepsána bez jakéhokoli vnějšího zásahu, mocí horního práva. Uvádí se datum 13. ledna (patrně roku 1761, kdy byl text zpracováván) a nakonec konečné datum 22. října 1761.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[Obálka / prezentační poznámka:] „Předloženo dne 18. května 1761. — Ústní závěť (Testamentum Nuncupativum) zemřelé dědičné paní Sofie Löwlové, rozené Frölichové."

Ústní závěť.

My níže podepsaní, přizvaní ctihodnou dědičnou paní Sofií Löwlovou, rozenou Frölichovou, jako svědci k vyslechnutí její poslední vůle, tímto vyznáváme a veřejně přede všemi, zvláště pak tam a tehdy, kde a kdy to před slovutným magistrátem tohoto královského horního města Slavkova (Schlaggenwald) bedlivě a podle svědomí vyžaduje potřeba, dosvědčujeme: že řečená paní Sofie Löwlová dne 14. května běžného roku odpoledne, ačkoli upoutána na lůžko, přece při plném a pravém rozumu, jasnými a dobře srozumitelnými slovy přednesla a vyjádřila svou poslední pořízení /: jak má být po jejím časném skonu nezrušitelně a nepopiratelně dodrženo :/ a to následujícím způsobem.

Za prvé (Pro Primo): poručila svou ubohou duši Bohu všemohoucímu do jeho bezedného milosrdenství, s nejpokornější důvěrou, že bude na přímluvu nejsvětější Panny, Matky Boží Marie, přijata do věčné radosti a blaženosti; své tělo pak odevzdává zemi, aby bylo zde v jejím milovaném [kostele] sv. Jiří Mučedníka, popřípadě na tamním hřbitově, pohřbeno podle křesťansko-katolického obyčeje.

Za druhé (Pro 2do): pro svou ubohou duši na zbožné pobožnosti (ad pia suffragia) odkázala a zřídila dvě stě zlatých, které jsou páni synové povinni zaplatit z dědické podstaty (ex Massa haereditaria); tím aby se svatými mšemi a zbožnou modlitbou, a rovněž [na] chudé po její smrti podle dědického práva, a jak to jen synové budou moci učinit, na ni pamatovalo — k čemuž se dětská láska a věrnost, z přirozeného popudu, samy od sebe zavazují a od nichž se očekává splnění.

[Za třetí — pokračování / pravý sloupec, částečně oříznutý u okraje a špatně čitelný:] „Když nyní … po zvážení všeho, kdy oněch dvě stě zlatých na zbožné pobožnosti, dále pohřeb a jiná vydání byla odečtena (defalciret) na malou [částku] zlatých, mohlo by … [se] veškeré [jmění] sotva vyšplhat na tři tisíce a několik set zlatých, jež zbývají." — „Za třetí … [dědictví?] … díl, totiž majetek, celý statek, nemovitý i [movitý?] … kostely … odhadnuto … oceněno … pasiva a [škody?], několik set, nikoli mince[?] … Löw její pán[?] … huti odečíst … co nejslavnostněji (Solennissime) … přiděleno … svobodná šachta má …" [další text pravého sloupce nečitelný].

Následně za čtvrté (Pro 4to): poněvadž oba své pány syny, totiž pana Augustina a v Tovaryšstvu Ježíšovu (Societate Jesu) žijícího pana Kryštofa (Christopha) Löwa, popřípadě řečené Tovaryšstvo [Ježíšovo], … pro případ své smrti tímto způsobem ustanovila za dědice (pro haeredibus) a prohlásila; a poněvadž podle královských zemských zákonů jsou [rodiče] oprávněni a zmocněni dát a odkázat jednomu dítěti něco více a druhému méně, zvláště když toto celé její jmění zdědila po svém zesnulém otci panu Janu Adamovi (Johann Adam) Frölichovi a též po svém [manželovi/tchánovi?] a nabyla; poněvadž zmíněného duchovního pana syna Kryštofa, jenž v řečeném Tovaryšstvu Ježíšovu tisícem zlatých byl tam slíben, zcela odbyla (in totum abgefertiget) a jemu sice [několik] set zlatých určila, avšak s tím, že za odložené či zaplacené úroky musel by upadnout do nejvyšší [tísně?], neboť z hospodářství a polních stavení sotva něco vytěží, vedle velkých a mnohonásobných kontribucí a jiných povinných dávek se sotva vystačí, a nadto se denní obživa jen s bídou uhradí.

[Za páté — když tedy … / pravý sloupec, částečně nečitelný:] „Když tedy … v nemovitostech (immobilibus), nikoli … nebo [v pohledávkách] zcela zůstalo … s jistým … výživou … paní manželka (Consors)[?] … v tomto těžkém … zčásti a … pasiva umořit … roční … pobíráno … na [důležité?] vynaloženo … jež nás vdovu[?] podle jejích sil … v tom … nikoli … Za páté týž řečený […]" [další text nečitelný].

[Závěr, levý sloupec:] … konečně a naposledy přenechává svému panu synu Augustinu Löwovi, v dětské zbožnosti až do konce, aby dále cokoli pro její obtíženou[?] duši podle možnosti vykonal; zvláště pak vkládá veškerou svou důvěru jak do duchovního Tovaryšstva, tak do obou svých pánů synů, a přeje si, aby s její poslední vůlí byli spokojeni, svorni a bez sporu; a poněvadž toto je její rozvážná a [zrale] uvážená poslední vůle, [nechť] tato ústní závěť platí neodvolatelně a slovutným městským magistrátem [bude potvrzena] …

[Závěr, pravý sloupec / notářská formule, částečně nečitelná:] … na [potvrzení] toho … na svědectví (zu Urkund) vystavením … [dle] práva … podepsáno … oprávněn [jest] … Slavkov (Schlaggenwald) … Jan Josef M[üller?] … jako svědek přizvaný (in testem requisitus). Po předchozím ohrazení (Previa Protestatione) tuto závěť z usnesení … [sepsáno] dne 13. led[na?] … bez jakéhokoli zásahu (nulla interveniente) … mocí celého … horního práva (lit. mont.) … v celém … dne 22. října 1761.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Umschlag / Präsentationsvermerk:] „praesentatum die 18. May 1761. — Testamentum Nuncupativum der seel: Erb frauen Sophia Löwin gebohrnen Frölichin."

Testamentum Nuncupativum.

Wir Endes unterschriebene, und von der tit: Erb frauen Sophia Löwin gebohrnen Frölichin zu Vernehmung Ihres letzten Willens erbettene Zeugen, bekennen hiemit, und hierdurch öffentlich und vor jedermänniglich, insonders freylich aber da, und wo es vor einem Löbl: Magistrat dieser Königl: Bergstadt Schlaggenwald wachsam[?] und gewißenmäßig die Nothdurfft erheischet: daß die [den Eingang bedachte?] Frau Sophia Löwin den 14. May A[nni] C[urrentis] Nachmittags, obzwar bettlägerig, jedannoch bey vollkommener Vernunft, und ächter Ver­nunft, mit Claren und wohl deutlichen Worten an- und vorgebracht, dann Ihre letztwillige Disposition /: wie es nach Ihrem zeitlichen Ableben unverbrüchlich und unwidersprechlich gehalten werden solle :/ folgender Gestalten fürgeordnet, und zwar.

Pro Primo: hat sie befohlen dieselbe Ihre arme Seel Gott dem Allmächtigen in seine grundlose Barmherzigkeit, mit demüthigster Zuversicht, daß dieselbe durch die Vorbitt der allerheiligsten Jungfräulichen Mutter Gottes Maria werde zugewachsen[?] in die ewige Freud- und Seeligkeit an- und aufgenommen werden; Ihren leiblichen Cörper aber überläßet sie der Erden, daß selbter in der allhiesigen Ihrer lieben St: Georgi Martyris [Kirche], oder wunderbaren Begräng[nus?], dem Christ-Catholischen Gebrauch nach, solle begraben werden.

Pro 2do: die vor Ihr arme Seele ad pia suffragia zwey hundert Gülden ermacht[?] und verschafft, welche die Herren Söhne ex Massa haereditaria zu entrichten verbunden seyn sollen; und womit durch heilige Messen und andächtiges Gebett, dann [den] Armen nach ihrem Todt der Erbläßheit[?] nach, und wie solches von deren Söhne möglich gemacht werden kann, ingedenckh gelobet werden möchte, zu welchem aber die Kindliche Lieb und Treu, die aus natürlichem Antrieb von selbsten guthzunehmen, und die Vollziehung angehofft wird.

[Pro 3tio — Nachdem nun … / rechte Spalte, teils am Rand beschnitten und schwer lesbar:] „Nachdem nun … alles [erwogen?], denen zwey hundert Gülden ad pia suffragia, dann Funeral und andere Expensen, wir auf die kleine[…] Gülden defalciret worden, so könnte ihr Claras[?] und […] sämtliche [Vermögen] sich nicht wohl auf drey Tausend, und etliche hundert Gülden erstrecken, und übrig verbleiben." — „Pro 3tio … [die Erbschaft?] … Theil, alß Haab, ganzes Haab, liegend und [fahrend?] … Kirchen … geschätzt … angeschlagen … [pas]siva und [Ge]schäd[en?], etliche Hundert, nicht Münzen[?] … Löw sein Herr[?] … Hütten abzuschlag[en] … Solennissime … angewiesen … Freischacht ha[t] …" [weiterer Text der rechten Spalte unleserlich].

Folgbahr Pro 4to: weil die Ihre beyde Herren Söhne, alß H. Augustin, und den in der Societät Jesu befindlichen H. Christoph Löw, oder die gedachte Societät [Jesu], … in dessen Sterbe, also und dergestalten pro haeredibus eingesetzt, und pronunciret haben; [Straff?]weilen nach denen Königl. Landsgesetzen die [Eltern] einem Kinde etwas mehr, und dem anderen weniger zu geben und zu erlassen befügt und berechtiget seynd, insonderheitlichen da dieses ihr gänzliches Vermögen von Ihro seel. Herrn Vatern Johann Adam Frölich, und auch von Ihrem [Groß-]Ehe-Herrn ererbunget[?] und [erworben?]; weil die das mentionirte geistlicher Herr Sohn Christoph in auch gedachter Societät Jesu mit Tausend Gülden dahin gelobt, in totum abgefertiget, und [ihm etliche] hundert Gülden zwar eingesetzt haben, jedoch aber daß er für die vertagten oder bezahlten Interessen auch in die höchst [wichtige?] Nothdürftigkeit pflegen müßte, maßen von dem Haußhalten und Feld-Gebäuden allein wenig dieses zu interessieren[?], nebst denen großen und vielfältigen Contributionen, dann anderen Praestandis nicht wohl abgereicht, noch darzu der tägliche Unterhalt kümmerlich herausgebracht werden kann.

[Pro 5to — Wann dann … / rechte Spalte, teils unleserlich:] „Wann dann … immobilibus, non … oder [Ausständen] gänzlich [ver]blieben … mit einer … Unterhalt … Frau Consorti[?] … in diesem schweren … zum Theil und … passiva zu tilgen … das jährliche … bezogen … auf das [wichtige?] gehandhabt worden … die uns Wittib[?] nach ihren Kräften … in dessen … nicht … Pro 5to den gleich gedachten […]" [weiterer Text unleserlich].

[Schluß, linke Spalte:] … endlich, und letztlich überläßet sie Ihrem Herrn Sohn Augustin Löw, in der kindlichen Pietät aufs Ende gestellt seyn, was er weiters vor Ihro Last[en] Seel nach Möglichkeit befördern wolle; insonderheitlichen aber leget sie ihr gänzliches Vertrauen sowohl zu der geistlichen Societät, alß Ihren beyden Herren Söhnen, und haben, daß sie mit ihrer letzten Disposition zufrieden, einig und ohne Disput seyn werden; und weil das dieser ihr bedachtsamb, und [reiflich] überlegter letzter Willen [ist], das mündliche Testament unwiderruflich gehalten, und von dem Löbl. Stadt-Magistrat [bestätiget werden solle] …

[Schluß, rechte Spalte / Notariatsformel, teils unleserlich:] … in dessen [Bekräftigung] … zu Urkund [dessen] durch Ausstellung … [nach] Rechtens … unterschrieben … berechtiget [ist] … Schlaggenwald … Johann Joseph M[üller?] … in testem requisitus. Previa Protestatione hoc Testamentum ex Consilio lib[?] … [actum] die 13. Ja[nuarii?] … nulla interveniente … vi tot[ius] lit: mont: … in tot[um] … die 22. Octobris 1761.

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 2204

Purkmistr a rada města Horního Slavkova pronajímají měšťanům Antonínu Hußovi, Gabrielu Waldertovi, Josefu Prücknerovi, Janu Vilému Stückerovi, Janu Jiřímu Bauerovi, Janu Kryštofu Kaderovi, Tobiáši Mayerovi, Janu Bedřichu Schmidtovi, Augustinu Löwovi a Františku Mayerovi na 6 let honební právo na půdě poddaných v Hájích za 13 zlatých ročně.

Datace: 28.09.1761

Listina zachycuje nájemní (pachtovní) smlouvu z roku 1761 mezi královským horním městem Horní Slavkov a deseti zdejšími měšťany, kteří si na šest let pronajali honitbu na městském území za roční nájem 13 zlatých. Smlouva podrobně upravuje práva a povinnosti nájemců i ostatních obyvatel při lovu (zákaz lovu s ručnicí, sítí a vábením pro neoprávněné, pokuty a jejich rozdělení) a byla v roce 1766 slavnostně ratifikována v Praze hrabětem Františkem Pachtou, nejvyšším mincmistrem Království českého.

V záhlaví listiny je otištěna kulatá městská pečeť s erbem a značkou „3 K".

Dne, který je v listině uveden, byla uzavřena smlouva mezi Královským horním městem Horní Slavkov (Schlaggenwald), které vystupuje jako pronajímatel honitby, a na druhé straně deseti zdejšími měšťany, kteří si honitbu berou do nájmu (pachtu). Jmenovitě šlo o tyto nájemce: Anton Huß, Gabriel Waldroß, Georg Winter, Johann Wilhelm Winter, Johann Georg Bauer, Johann Christoph Rader, Tobias Mayer, Johann Fridrich Schmid, Augustin Löw a Frantz Mayer. Obě strany se dohodly, že budou dodržovat následující body smlouvy.

1. Předmět a doba nájmu, výše pachtu
Město Horní Slavkov přenechává výše jmenovaným deseti měšťanům honitbu na zdejším území, které patří jak pronajímateli, tak ostatním poddaným – jde o blíže vymezené (patrně souvislé) území. Nájem je sjednán na šest po sobě jdoucích let, a to od 28. září 1761 do 28. září 1767. Roční nájemné (pachtovní činže) činí třináct zlatých, slovy 13 zl. Tato částka měla být zaplacena hned při předání pachtu do zdejší městské komorní pokladny – což se podle zápisu již stalo – a stejným způsobem, tedy předem, se má nájemné platit i v dalších letech, dokud bude smlouva trvat.

2. Ručení nájemců
Všech deset nájemců za sebe navzájem ručí – „jeden za všechny a všichni za jednoho" – takže pokud by se někdo z nich dostal do platební neschopnosti, ostatní za něj nájemné doplatí. Zavazují se tedy nájemné vždy odvést společně a solidárně.

3. Přístup na pozemky
Nájemci si vymínili, že jim ani důlní správce nesmí zakazovat vstup na žádný pozemek či půdu, aby tak nebyla znemožněna běžná horní pěšina, po které se chodí do dolů.

4. Zákaz lovu pro ostatní a povolené výjimky
Tímto bodem se zakazuje, aby kdokoli jiný – ať měšťan, nebo havíř – chodil na lov s jakoukoli ručnicí mimo svá vlastní pole, natahoval sítě, provozoval čižbu (lov ptáků na vějičku) nebo jinak vykonával myslivecká práva. Kdo by tento zákaz porušil, propadl by ručnici i zbraň a navíc by zaplatil pokutu tři zlaté; při opakovaném provinění se pokuta pokaždé zdvojnásobí. Vybraná pokuta se měla rozdělit na tři stejné díly: jednu třetinu dostal ten, kdo přestupek udal (denunciant), jednu třetinu obec a jednu třetinu sami nájemci honitby. Tento zákaz se však zmírňuje v tom smyslu, že ačkoli měšťané nesmějí provozovat hon s ručnicí, přesto jim bylo dovoleno na vlastních polích střílet „stálé" zajíce, koroptve a holuby, a rovněž vrány a jinou dravou zvěř.

5. Povinnost řádného hospodaření s honitbou
Nájemci byli povinni provozovat honitbu podle platného patentu (tedy podle úředních předpisů o myslivosti), a dále se zavazovali i k dalším povinnostem, jejichž znění se však z předlohy nedochovalo v čitelné podobě.

V pravém sloupci listiny pokračovaly další, dnes již jen zčásti čitelné body (od bodu 6 dále) – patrně se týkaly náhrady škod způsobených zvěří, otázky vran a vyhotovení nájemní smlouvy ve dvou stejnopisech (in duplo). Přesné znění těchto pasáží už nelze bezpečně přečíst.

Ratifikační doložka
Purkmistr a vážená rada Královského horního města Horní Slavkov tuto předloženou nájemní smlouvu tímto v opise (extraktu) plně a závazně potvrzuje (ratifikuje). Vydáno v Praze dne 8. února roku 1766.

Potvrzení podepsal předseda Královského českého Consessus Delegati in causis Summi Principis et Commissorum, tedy pan nejvyšší mincmistr a horní hejtman v Království českém – hrabě František Pachta (Frantz Graf Pachta), jehož podpis je na listině uveden.

V pravém sloupci jsou dále kurzívou připojeny podpisy jednotlivých nájemců, z nichž je dnes čitelné jen křestní jméno „Johann" u několika z nich, doplněné dalšími jmény a příjmeními, která se však nepodařilo bezpečně rozluštit (patrně jde o Johanna Georga, Johanna Antona, Johanna [Reinera?], Johanna Davida, Johanna Josepha, dalšího Johanna Georga, dalšího Johanna, Johanna Georga [Radera?] a Johanna Georga Mart[ina?]).

Vpravo dole je ještě velký kancelářský podpis, patrně sekretáře, který se však nepodařilo spolehlivě přečíst.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[V záhlaví kulatá městská pečeť s erbem a značkou „3 K".]

Dnešního, zde uvedeného data byla mezi Královským horním městem Horní Slavkov (Schlaggenwald) jakožto pronajímatelem na jedné straně, a dále zdejšími měšťany jménem: Anton Huß, Gabriel Waldroß, Georg Winter, Johann Wilhelm Winter, Johann Georg Bauer, Johann Christoph Rader, Tobias Mayer, Johann Fridrich Schmid, Augustin Löw a Frantz Mayer jakožto nájemci (pachtýři) na straně druhé, podle uzavřené nájemní (arendační) smlouvy sjednáno a v následujících bodech pevně dodržovat usneseno, a to:

1. Zpředu jmenované Královské horní město Horní Slavkov přenechává dnešním [zdejším] měšťanům Antonu Hußovi, Gabrielu Waldroßovi, Georgu Winterovi, Johannu Wilhelmu Winterovi, Johannu Georgu Bauerovi, Joh. Christophu Raderovi, Tobiasu Mayerovi, Johannu Fridrichu Schmidovi, Augustinu Löwovi a Frantzu Mayerovi honitbu (myslivecký okrsek) na zdejším, pronajímateli i ostatním poddaným zcela náležejícím vymezeném [?] území, na šest po sobě jdoucích let, od 28. září 1761 opět do 28. září 1767, za roční nájemní (pachtovní) činži třinácti zlatých, slovy 13 zl., a to tak, že řečená honební částka má být hned při odevzdání tohoto pachtu složena do zdejší městské komorní pokladny — což se také již nyní stalo — a takto z roku na rok splatná pachtovní doba má být předem (anticipátě) plynule prodlužována.

2. Nájemci [ručí] všichni za jednoho a jeden za všechny, při případně nastalých případech nesolventnosti solidárně (in solidum), a chtějí tuto pachtovní částku [i pak] odvádět.

3. Nájemci si vyhrazují, aby jim ani správce dolů nezakazoval vstup na žádný pozemek a půdu, čímž by řádná horní pěšina neměla být znemožněna (impedována). Naproti tomu [se stanoví, že]

4. tímto se zakazuje, aby nikdo — ani měšťan, ani havíř — pod přísným trestem s jakoukoli ručnicí i mimo svá vlastní pole nevycházel [na lov], ani nenatahoval sítě, ani neprovozoval čižbu (beytzung) či jiná lovecká práva, pod ztrátou ručnice a zbraně a pod pokutou tří zlatých, která se při opětovném provinění pokaždé zdvojnásobí; a peněžitá pokuta má připadnout jednou třetinou udavači, jednou třetinou obci a jednou třetinou nájemcům. — Kdo by se přesto opovážil to provozovat, [propadá pokutě]; to se však potud upravuje, že měšťanstvo sice není oprávněno provozovat honitbu s ručnicí, avšak je [dovoleno], aby si na svých polích stříleli zajíce, koroptve („stálé" zajíce, koroptve) a holuby, jakož i vrány a jinou dravou zvěř.

5. Nájemci jsou povinni a zavázáni provozovat honitbu podle patentu (patentmäßig) a rovněž [...]

[Pravý sloupec, zčásti nečitelný, týká se dalších bodů (6. atd.) — škody zvěří, vrány, a nájemní smlouvy ve dvojím vyhotovení; přesné znění nelze bezpečně přečíst.]

[Ratifikační doložka:] Purkmistr a vážená rada Královského horního města Horní Slavkov — tato předložená nájemní smlouva se tímto ve výtahu (in Extractum de super) plně a závazně ratifikuje. Dáno v Praze dne 8. února roku 1766.

Královský český Consessus Delegati in causis Summi Principis et Commissorum, [jeho] předseda, pan nejvyšší mincmistr a horní hejtman v Království českém.
[Podpis:] Frantz Graf Pachta (František hrabě Pachta)

[Pravý sloupec — podpisy nájemců, kurzívou, zčásti nečitelné:] Johann Georg [?], Johann Anton [?], Johann [Reiner?], Johann David [?], Johann Joseph [?], Johann Georg [?], Johann [?], Johann Georg [Rader?], Johann Georg Mart[in?] [...].

[Velký kancelářský podpis vpravo dole:] Johann [de?] ... [sekretář?] — nelze bezpečně přečíst.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Am Kopf ein rundes Stadtsiegel mit Wappen und der Signatur „3 K".]

Heünt zu statt gesetzten dato, ist zwischen der Königl: Bergstadt Schlaggenwald als Arrendatorn, an einem, dann denen heütigen [hiesigen] burgern benannt: Anton Huß, Gabriel Waldroß, Georg Winter, Johann Wilhelm Winter, Johann Georg Bauer, Johann Christoph Rader, Tobias Mayer, Johann Fridrich Schmid, Augustin Löw, dann Frantz Mayer qua Pächtern, anderten theil, nach gepflogenem Arendations=Contract berab[redt] und in folgenden puncten fest zu halten beschlossen worden, alß:

1mo/ [Überläßt] eingangs genannte Königl: Bergstadt Schlaggenwald denen heütigen [hiesigen] burgern Anton Huß, Gabriel Waldroß, Georg Winter, Johann Wilhelm Winter, Johann Georg Bauer, Joh: Christoph Rader, Tobias Mayer, Johann Fridrich Schmid, Augustin Löw, dann Frantz Mayer die Jagdbezirk auf hiesigem, als [dem] Arrend[herrn] übrigen unterthänigen gantz [zu]gehörigen [ge]stünckhten [?] territorio, auf sechs nacheinander folgende Jahre, von 28 Sept: 1761. biß wiederumb den 28 Sept: 1767. um und für einen jährl[ichen] Pacht=Zins pr[o] dreyzehen gulden, sagen 13 f[l:], dergestalten: daß [...] gemäß besagtes Jagd quantum also gleich [bei] Einantwortung dieses Pachts in dieser Stadt Cammerey Casse, und auch nunmehr gezahlet, und dießergestalten von Jahr zu Jahr verfallende Pacht Zeit, damit anticipatò continuirt werden möchte:.

2do/ Sie Pächter alle für einen und einen für alle bey etwann vorfallen mögenden casibus insolutis in solidum stehen, und wieder solches Pacht quantum entrichten wollen:.

3tio/ Die Pächter sich außbitten, womit ihnen der Berg[werks]verwalter auch keinen grund und boden [zu betreten] verboten werden, wodurch [der] ordentliche Berg=Fußsteig nicht impediviert werden möchte. Alß [wird] dargegen [?]

4to/ durch dieß verboten wird, daß niemand, weder burger, noch bergmann, weder demselben bei böserr [böser Straf] mit einiger flinten, auch außer ihrer aigenen felder aus zu gehen, noch netz zu ziehen, weder einige beytzung [Beize], noch sonst andere Jagd Gerechtigkeiten bey verlust der flinten, [des] Wehr, und bey straf drey gulden: welche bey ersterer Ertrettung [Übertretung] jedes mal verdoppelt=und die geldstraf mit ⅓tel dem denuncianten, mit ⅓tel der gemeinde, mit ⅓tel denen Pächtern zu gefließen [zufließen] solle:. Zu exerciren sich unterfangen darf, welches jedoch dahin modificiert wird, daß die burgerschafft zwar mit der flinten kein Jagdbezirk zu exerciren berechtiget, jedoch deroselben die Standfeste hasen, hüner und tauben, wie auch die Raben, und andere raubthieren [auf] ihren feldern zu verschießen [erlaubt sein solle]:.

5to/ Sind die Pächter schuldig und gehalten, die Jagd besuch [den Jagdbezirk] Patentmäßig zu üben, auch [...]

[Rechte Spalte, teils unleserlich, betrifft weitere puncte 6to u.f. — Wildschaden, Raben, sowie den Arendations=Contract in duplo exemplaria; genauer Wortlaut nicht sicher lesbar.]

[Ratifikationsvermerk:] Bürgermeister und vornehmer[er] Rath in Königl: Bergstadt Schlaggenwald, [dieser] gegenwärtiger Pacht=Contract wird in Extractum de super hiermit vollbündig ratificirt. Geben Prag den 8t: Februar: Ao 1766.

Der Königl: Böhm: Consessus Delegati in causis Summi Principis et Commissorum Praeses, Herr Oberster Münz= und Bergmeister im Königreich Böheim.
[Unterschrift:] Frantz Graf Pachta

[Rechte Spalte — Unterschriften der Pächter, kursiv, teils unleserlich:] Johann Georg [?], Johann Anton [?], Johann [Reiner?], Johann David [?], Johann Joseph [?], Johann Georg [?], Johann [?], Johann Georg [Rader?], Johann Georg Mart[in?] [...].

[Große Kanzlei=Unterschrift rechts unten:] Johann [de?] ... [Secret.?] — nicht sicher lesbar.

Zobrazit originál na Porta fontium →