The year 1759 in the chronicle

Transcriptions and translations of historical documents were produced with the help of artificial intelligence and may contain errors in reading old handwriting. The original wording is usually available with each entry in the expandable section "original transcription", or directly at the listed source; if you come across an inaccuracy, we would be grateful for a note.

1759
Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 2175

Magistrát města Horního Slavkova pronajímá Janu Jiřímu Illingovi a Janu Sebastiánu Fürgangovi na 6 let sklad kořalky za 100 zlatých ročně.

Datace: 01.01.1759

Listina z roku 1759 zachycuje pachtovní (nájemní) smlouvu na obchod s kořalkou v královském svobodném horním městě Horní Slavkov (Schlackenwald), uzavřenou mezi městským magistrátem a obcí na jedné straně a měšťany Johannem Georgem Illingem a Sebastianem Fürgangem na straně druhé. Určuje roční pachtovné 100 zlatých splátkami po 25 zlatých čtvrtletně, pravidla pro pálení či nákup kořalky a odběr piva z várek, a jako jistotu zapisuje důlní podílová práva obou pachtýřů; smlouva byla následně potvrzena císařským horním úřadem a platila pro roky 1759–1763 a 1764.

NÁJEMNÍ SMLOUVA NA VÝČEP A OBCHOD S KOŘALKOU KRÁLOVSKÉHO SVOBODNÉHO HORNÍHO MĚSTA HORNÍ SLAVKOV (Schlackenwald), 1759

Dnešního dne, jak je uvedeno na konci listiny, byla mezi slovutným magistrátem královského svobodného horního města Horního Slavkova – za přizvání ctihodné obce a jménem ctihodného měšťanstva – na jedné straně, a Johannem Georgem Illingem a Sebastianem Fürgangem, zdejšími spoluměšťany, na straně druhé, řádně sjednána, uzavřena a stvrzena pevná a neodvolatelná pachtovní smlouva.

Za prvé. Purkmistr spolu s řečeným slovutným magistrátem a obcí zadali Johannu Georgu Illingovi a Sebastianu Fürgangovi zdejší obchod s kořalkou za roční částku jednoho sta zlatých (slovy 100 fl.) v čisté hotovosti. Pachtýři tuto živnost přejímají výhradně na sebe a za všechny případy, které by z ní vzešly, ručí společně a nerozdílně. Zavazují se také odvádět pachtovní částku čtvrtletně po dvaceti pěti zlatých, bez prodlení, do městské komory.

Za druhé. Pachtýřům bylo ponecháno na vůli, zda budou potřebnou kořalku sami zde pálit a odtahovat, nebo ji budou odebírat od pivovarníků, případně si ji sem nechají dovážet prostřednictvím Židů nebo křesťanů.

Platí však toto: pokud budou pachtýři kořalku pálit zde ve městě a obilí si nechají mlít na panském mlýně, nebudou z tohoto titulu nikomu nic dalšího platit. Pokud by však takovou kořalku – jak řečeno – opatřovali odjinud, dováželi ji nebo odtahovali z jiných míst, jsou povinni platit čtvrtletně navíc dva zlaté. Bez tohoto ujednání by jim pacht nyní vůbec nebyl potvrzen.

Za třetí. Pachtýři Johann Georg Illing a Sebastian Fürgang jsou zavázáni a povinni odebírat od každého měšťana bez odkladu, podle již ustálené míry a měr, produkci z pivovarských (várečných) dvorů, patrně nazývaných „Silberberg“, náležejících k panským várkám. Od poddanských várek pak mají pachtýři mít míru sice stejně vysokou, avšak ostatní podíl jsou povinni od nich odebrat a zaplatit pánům, resp. měšťanům, sníženým způsobem, jak bylo dohodnuto – a to i v případě, že by celé měšťanstvo po celý rok, v rámci zvláštní pachtovní lhůty, vařilo pouze na poddané.

Za čtvrté. Bylo přípustné, aby pachtýři podle vlastní zkušenosti či uvážení postupovali při dodávkách kořalky – tato pasáž je v předloze silně poškozená a čitelná jen útržkovitě, takže přesné znění ujednání nelze rekonstruovat.

Za páté. I tento bod je dochován jen zlomkovitě: hovoří se v něm o tom, že (patrně) Sebastian Fürgang se zavázal a slíbil věrně dodržovat další stanovené podmínky a body podle práva, s odkazem na leden roku 1759, dále se zmiňují oba pachtýři a snad i jiní pachtýři, udavač (denunciant) a třetina, a Horní úřad – přesný smysl vět však kvůli poškození okraje listiny nelze s jistotou určit.

Jako záruku a jistotu k této smlouvě zapsal Johann Georg Illing své důlní podílové právo (patrně „Taglberecht“), které měl po svém tchánovi Johannu Josephu [Grillanderovi?] a které leží v Plzeňské ulici. Stejně tak Sebastian Fürgang zapsal své důlní podílové právo, ležící na „Siebu“ nad [Sebastianovým Küstnerovským?] vrchem. Obě tato práva byla slavnostně (solenniter) zapsána slovutné vrchnosti jako zvláštní hypotéka. Magistrát nechal vyhotovit dvě stejně znějící vyhotovení smlouvy s doložkou o vkladu do desek (cum clausula intabulandi), z nichž každá strana obdržela jedno, opatřené podpisem a pečetí.

Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald) dne (den v předloze nečitelný) ledna 1759.

Purkmistr, rychtář a rada tamtéž.
Červenou pečetí stvrdili: Johann Georg Illing a Johann Sebastian Fürgang.

Ratifikace. Na druhé straně listiny je připojeno potvrzení – milostivě se tímto smlouva právně (de jure) ratifikuje. Podepsán je císařsko-královský tajný rada, zároveň královský vicekomisař a vojenský válečný komisař v Království českém, opatřeno reliéfní pečetí s orlicí. Listinu potvrdil nejvyšší mincmistrovský a hormistrovský úřad Jeho římsko-císařského, královského a apoštolského Veličenstva v Království českém.

Na rubové straně (obálkovém titulu) je uvedeno: „Trankstein – pachtovní smlouva na léta 1759, 60, 61, 62, 63 a 1764“, dále poznámky „ad rep[ositum]“ a „exhib. de ao 1759“ (předloženo léta 1759) a dole uprostřed slovo „cautio“ (kauce, jistota).

Poznámka: Rukopis listiny je na několika místech, zejména na pravém okraji strany 2 a v ratifikační doložce, silně poškozen nebo vybledlý, a proto tam čtivý text zachovává jen to, co je v předloze dochováno a jisté; nejistá čtení jmen a míst jsou označena otazníkem tak, jak je uvedla předloha. Všechny částky (100 zlatých ročně, 25 zlatých čtvrtletně, 2 zlaté navíc), jména osob i letopočty jsou zachovány přesně podle originálu.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

NÁJEMNÍ (PACHTOVNÍ) SMLOUVA NA „TRANKSTEIN" – OBCHOD S KOŘALKOU – KRÁLOVSKÉHO SVOBODNÉHO HORNÍHO MĚSTA HORNÍ SLAVKOV (Schlackenwald), 1759

[Strana 1 — jeden sloupec; vpravo nahoře znak invokace/křížek]

Dnešního dne, na konci uvedeného roku a dne, byla mezi slovutným magistrátem královského svobodného horního města [Horního Slavkova], [úřadem představených?], za přizvání ctihodné obce a jménem ctihodného měšťanstva na jedné straně; a Johannem Georgem Illingem a Sebastianem Fürgangem, zdejšími spoluměšťany, na straně druhé, řádně sjednána, uzavřena a stvrzena pevná, neodvolatelná pachtovní smlouva.

Za prvé (Primö): Purkmistr spolu s řečeným slovutným magistrátem a obcí zadali témuž Johannu Georgu Illingovi a Sebastianu Fürgangovi tento zdejší obchod s kořalkou (Brandtwein-Trafficirung) za roční částku jednoho sta zlatých, slovy 100 fl. v čistých hotových penězích, a to tak, že pachtýři nejen že jej přejímají výhradně na sebe a ve všech případech, jež z toho vzejdou, ručí rukou společnou a nerozdílnou (in solidum), nýbrž chtějí a mají také onu pachtovní částku čtvrtletně po dvaceti pěti zlatých bez [prodlení?] odvádět do městské komory.

Za druhé (Secundö): Pachtýřům bylo ponecháno na vůli potřebnou kořalku buď zde pálit a odtahovat, anebo ji odebírat od pivovarníků, popřípadě si ji sem opatřovat prostřednictvím Židů nebo křesťanů;

[Strana 2 — levý sloupec, pokračování]
avšak s tím rozumem, že pokud pachtýři kořalku pálí zde a obilí nechávají šrotovat na panském (vrchnostenském) mlýně, nejsou dle toho nikomu povinni platit nic více; jestliže by však, jak řečeno, takovou kořalku opatřovali z jiných míst, [dováželi?] nebo odtahovali, jsou pachtýři povinni platit čtvrtletně dva zlaté navíc [ve prospěch…?], a to tak, že bez této doložky by jim pacht nyní nebyl potvrzen.

Za třetí (Tertiö): Pachtýři Johann Georg Illing a Sebastian Fürgang jsou zavázáni a povinni odebírat pivovarské [pánvové dvory / várky?] – čili „Silberberg" z panských várek [?] – od každého měšťana bez [odkladu?] u nich podle již ustálené míry a měr; od poddanských várek [?] pak mají pachtýři míru sice rovněž v téže výši, avšak ostatní [podíl?] mají brát a platit pánům, resp. měšťanům, sníženým způsobem, jsouce k tomu povinni a zavázáni; a to i v onom případě, kdyby celé měšťanstvo pod zvláštní [pachtovní lhůtou?] po celý rok vařilo na poddané. / [uprostřed:] A [Erilten?] …

[Strana 2 — pravý sloupec; text zabíhá do vybledlého/oříznutého pravého okraje, proto čitelný jen zčásti]
Za čtvrté je přípustné, aby [pachtýři] podle vlastní zkušenosti nebo chuti […] mohli, tedy každou [dodávku?] jemu […] kořalky v […] i v přítomnosti […].
Za páté je zavázán [každý / řečený] Sebastian Fürgang […] po právu podle jiných stanovených [dat?] a bodů přislíbil a věrně dodržet; jakož takové toto právo podle […] podle […] [den] ledna 1759 […] pachtýři obou […] a ostatní pachtýři […] za vše podle […] vedle vědomého [?] […] udavač (denunciant) a třetina [?] […] pan Horní úřad tohoto […] [— konce několika řádků na pravém okraji nečitelné —]

[Strana 3 — levý sloupec, pokračování]
… a jistoty; k tomu řečený Johann Georg Illing [zastavil] své [důlní podílové právo – Taglberecht?], jež mají odtud v Plzeňské ulici (Pilsauner Gasse) [pocházející od] jeho tchána Johanna Josepha [Grillandera?]; a rovněž Sebastian Fürgang své [důlní podílové právo?] ležící na „Siebu" nad [Sebastianovým Küstnerovským?] vrchem, jež oba k lepší zvláštní hypotéce slovutné vrchnosti slavnostně (solenniter) zapsali, jak se tímto zapisuje. Rovněž byla slovutným magistrátem vyhotovena dvě stejně znějící vyhotovení s doložkou o vkladu (cum clausula intabulandi) a každé straně předána s podpisem a [pečetí?]. Tak se stalo ve Slavkově (Schlaggenwald), dne [?]. ledna 1759.

[Purkmistr,] rychtář a rada tamtéž
[červená pečeť] Johann Georg Illing
[červená pečeť] Johann Sebastian Fürgang

[Strana 3 — pravý sloupec: ratifikace]
… [Löhnen wegnem?], milostivě se tímto právně (de jure) ratifikuje.
Císařsko-královský […] tajný rada, královský vice- a též vojenský válečný komisař (Militär-Kriegs-Commissarius), […] v Království českém […]
[reliéfní pečeť s orlicí]
Od nejvyššího mincmistrovského a hormistrovského úřadu (Oberstmünz- und Bergmeister-Amt) Jeho římsko-císařského, královského a apoštolského Veličenstva v Království [českém].

[Strana 4 — rubová strana / obálkový titul]
„Trankstein" – / pachtovní smlouva
na léta 1759, 60, 61, 62, 63 a 1764.
[vpravo:] ad rep[ositum] [?]. / [paraf] exhib. de ao 1759 (předloženo léta 1759).
[dole uprostřed:] cautio (kauce / jistota).

Pozn.: Rukopis je místy velmi obtížný a pravý sloupec strany 2 zabíhá do vybledlého/oříznutého okraje; nejistá čtení jsou označena [?], zcela nečitelné úseky výslovně uvedeny. Všechna jména, částky (100 fl. ročně, 25 fl. čtvrtletně, 2 fl. navíc), místa i letopočty jsou zachovány doslovně.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

TRANKSTEIN- (BRANDTWEIN-) PACHT-CONTRACT DER KÖNIGL. FREYEN BERGSTADT SCHLACKENWALD, 1759

[Seite 1 — einspaltig; oben rechts ein Invokations-/Kreuzzeichen]

Heünt zu Endsgesezten Jahr und Tag, ist zwischen einem Löbl:en Magistrat der königl. freyen Bergstadt [Schlackenwald], [Vorsteher-Amte?], mit Zuziehung der Ehrsamen Gemein, in Nahmen der ehrsamen Bürgerschaft an Einen; dann den Johann Georg Illing und Sebastian Fürgang, allhiesigen Mitbürgeren, am andern Theil, ein ordentlicher unumbstößlicher Pacht-Contract herabgeredet, geschlossen, und beschlossen worden.

Primö: Bürgermeister sambt und besagter Löbl. Magistrat sambt der Gemeinde, denn auch gleich ermeldten Johann Georg Illing und Sebastian Fürgang, dieße allhiesige Brandtwein=Trafficirung vor ein jährliches Quantum ein Hundert Gulden, sage 100 fl. an lauter [?] baares Geld, also zwar: daß sie Pächtere nicht allein selbe allein über sich nehmen, und in allen [er]vorfallenden casibus daraus in solidum zu stehen und zu haften haben, sondern auch das Pacht-Quantum quartaliter mit Fünf und zwanzig Gulden ohn[e Unterlaß?] in die Stadt-Cammerey abführen wollen und sollen.

Secundö: Ist einem Pächtern frey gelassen worden, den erforderenden Brandtwein entweders allhier zu brennen, abzuziehen, oder aber von Braueren [zu] beziehen, oder deßen durch Juden oder Christen anhero zu schaff[en];

[Seite 2 — linke Spalte, Fortsetzung]
jedoch mit diesem Verstande, daß, da die Pächtere den Brandwein allhier brennen und das Korn auf der Herrn=Mühl schroten ließen, sie vermöglich [vermög] niemand nichts mehr zu bezahlen haben; in Fall aber dieselbe, wie besagt, solchen Brandwein von andern Orthen herschaffen, schleuten [?] oder abziehen sollten, sie Pächtere quartaliter zwey Gulden [in laos?] des niemand [?] extra zuzahlen schuldig seyn, und dieses zwar also, daß ohne dieser Clausul ihnen anjezt der Pacht nicht confirmirt worden wäre.

Tertiö: Sind die Pächtere Johann Georg Illing und Sebastian Fürgang gehalten und verbunden, die Bräu=Pfannen=Höfen [?], oder der Silberberg von Oberhöfen=Erbgau [?], von jedem Bürger ohne Fürgezelt [?] beü ihnen nach der schon abgestehten Maaß und Mensuren zu nehmen; von denen Untersößen=Erbgeuen [?] oder [laacen=biuen?] aber sollen die Pächtere in der Maaß zwar ingleichen in der Höhen haben, jedoch die übrige [schürten=lorio?] zu nehmen und die[se] zu bezahlen denen Herrn, ad Bürgeren, herabgerichter maßen schuldig und gehalten seyn; und es so auch auf jenen Fall, da die gesambte Bürgerschaft unter besonderer Pachts[frist?] das ganze Jahr hindurch auf Untersößen brauen sollten. / [mittig:] Und [Erilten?] …

[Seite 2 — rechte Spalte; Text läuft in den verblassten/abgeschnittenen rechten Rand, daher teils nur bruchstückhaft lesbar]
Viertens [ist] zulässig, daß d[ie Pächtere] nach eigener Erfa[hrung] oder Geschmack […] mögen, also die jede [schürlichen?] ihm den […] des Brandweins in de[r] […] auch in Beysein zu […].
Fünftens ist bemüßiget [?] jeder [der] Sebastian Fürgang […] aufs Recht nach dem an[dern], anderen gesezten dato [?] und Puncten an= und angelobet, und treulich zu haben; als solche dieße Recht nach dem […] dieser Recht nach dem [den] Januarij 1759 […] die Pächtere beyder a[…] und sonstige Pächter […] für alles nach der […] nebst der bewusstlich [?] […] der Denunciant und das Drittel [?] […] Herr Bergamt dießes […] [— mehrere Zeilenenden am rechten Rand unleserlich —]

[Seite 3 — linke Spalte, Fortsetzung]
… und Sicherheit, hat der[o] gedachte Johann Georg Illing, [von] dessen Schwiegervatter Johann Joseph [Grillander?], von hinnen in der Pilsauner Gaßen liegend habend, denenselben ihm [Taglberecht?]; dann der Sebastian Fürgang ebenfalls sein auf der Sieb über dem Sebastian [Küstnerischen?] Berg liegendes ihm [Taglberecht?], zu einer bessern Special-Hypothec einer Löbl:en Obrigkeit solenniter verschrieben, wie hiemit verschrieben. So[wie?] auch zwey gleichlautende Exemplarien cum clausula intabulandi von einem Löbl. Magistrat außgefertiget, und jeder Parth sambt Unterschrift und [Petschaft?] zugestellt worden. So geschehen Schlaggenwald, den [?]ten Januarij 1759.

[Bürgermeister,] Richter und Rath allda
[rotes Siegel] Johann Georg Illing
[rotes Siegel] Johann Sebastian Fürgang

[Seite 3 — rechte Spalte: Ratifikation]
… [Löhnen wegnem?], wird gn[ädigst] de jure hiemit ratifici[r]t.
Der Röm. Kais. Königl. […] geheimer Raths, der Königl. Vice- auch der Militär-Kriegs-Comissarius, da[…] im Königreich Böheim […]
[geprägtes Siegel mit Adler]
Von der Röm. Kais. Königl. Apostol. Majestät Obristen Münz- und Bergmeister-Amt im Königreich [Böheim].

[Seite 4 — Rückseite / Umschlagtitel]
Trankstein= / Pacht=Contract
pro Annis 1759. 60. 61. 62. 63. et 1764.
[rechts:] ad rep[ositum] [?]. / [Paraphe] exhib. de ao 1759.
[unten Mitte:] cautio

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 2176

Purkmistr, rychtář a rada města Horního Slavkova potvrzují, že jim Antonín Müller, plátenický mistr v Horním Slavkově, půjčil 550 zlatých rýnských.

Datace: 17.04.1759

Dlužní úpis (obligace) královského horního města Horní Slavkov z dubna 1759, kterým si město od měšťana a mistra koželuha Antona Müllera vypůjčilo 550 zlatých na 5 procent úroku, zajištěných hypotékou na obecních loukách a zahradě. Listina dále obsahuje pozdější úrokové a splátkové záznamy až do roku 1773, kdy byl dluh (navýšený na 600 zl.) definitivně splacen.

DLUŽNÍ ÚPIS KRÁLOVSKÉHO HORNÍHO MĚSTA HORNÍ SLAVKOV (SCHLAGGENWALD), DUBEN 1759
s pozdějšími úrokovými a splátkovými záznamy na rubu až do roku 1773

Vlevo nahoře je na listině otištěno kolkové razítko s českým lvem a číslicí „5" (pětikrejcarový kolek); vedle něj je velký ozdobný nápis „N°" a místo, kde bývala přitištěna pečeť.

HLAVNÍ TEXT

My, purkmistři, rychtář a rada královského horního města Horní Slavkov, tímto oznamujeme a stvrzujeme před všemi lidmi, a zvláště tam, kde by toho bylo třeba, následující.

Z důvodu potřeby obce – k uhrazení nových dávek (tzv. „Liebsteuer") a k jejich zajištění – jsme přijali od zdejšího měšťana a mistra koželuha Antona Müllera hotově a k užitku jistinu ve výši pěti set padesáti zlatých (550 zl.). Peníze byly vyplaceny v dobré, platné a oběžné minci s ohledem na tehdejší znehodnocení (devalvaci) peněz, a to na úrok 5 procent ročně. Skutečně nám byly vyplaceny do rukou.

Tímto řádné přijetí této jistiny potvrzujeme a kvitujeme v nejlepší právní formě, včetně výslovného vzdání se námitky, že peníze nebyly vyplaceny. Slibujeme, že částku 550 zlatých po oboustranně učiněné a náležité půlroční výpovědi vrátíme a splatíme, a to buď věřiteli samotnému, anebo – pokud by mezitím zemřel – jeho dceři Anně Margaretě.

Pozdější splátkové poznámky (na dolním okraji prvního listu, u kříže †):
- 26. června 1773 bylo zaplaceno dvě stě zlatých (200 zl.), zbývalo tedy 400 zl.
- 16. listopadu 1773 měla být zaplacena třetí splátka ve výši 400 zl.

POKRAČOVÁNÍ TEXTU

Pro lepší zajištění věřitele jsme jako dostatečnou zástavu (reálnou a speciální hypotéku) určili a zapsali:
- dva denní záhony luk náležející k obecnímu pozemku Wolfschütz, zapsané v pozemkové knize,
- dále šest denních záhonů samostatně,
- a tvrdou zahradu ležící „na vrchu", o rozloze pěti čtvrtin denního záhonu, spolu s přilehlým domkem („Mann-Häusl").

Tento majetek jsme takto vyčlenili s ohledem na jistinu i úroky. Kdyby jistina nebo úroky nebyly zaplaceny, smí, může a má jmenovaný věřitel podle královské novelové deklarace (§ 11) uvedenou zástavu se všemi jejími právy a užitky užívat tak dlouho, dokud nebude jistina i s úroky zcela splacena a umořena.

Proti tomu nás nemá chránit žádné právo ani jakákoli myslitelná námitka. Na důkaz toho jsme se my, členové magistrátu spolu s obcí, nejen vlastnoručně podepsali, ale také jsme k listině přitiskli obvyklou hornoměstskou pečeť.

Stalo se v Horním Slavkově v měsíci dubnu roku 1759.

Podpisy (pravý sloupec):
- Johann Georg Peuden (Beuden?), toho času purkmistr
- Jacob Dollhopff, purkmistr
- Johann Georg Schöerl(?), toho času městský rychtář
- …stenbein(?) Mayer(?)
- Johann Simon Bach(?)
- Johann David Werner(?)

Rubní zápis o registraci uvádí, že tento úpis byl u magistrátu zapsán do úřední evidence a stvrzen jako pravé doznání. Dáno v dubnu 1759.

Další rubní poznámka (nejasně čitelná) zmiňuje, že po úmrtí věřitele zůstávalo na domě na tehdejší hypotéce ještě 550 zlatých, na které běžel úrok 5 procent ročně, a že určitá částka byla vypůjčena a vyplacena panu Dollhopfovi. Datováno listopad 1759.

ÚROKOVÝ A SPLÁTKOVÝ REJSTŘÍK NA RUBU LISTINY

Tento oddíl je na originále dosti vybledlý a místy jen obtížně čitelný, přesto z něj lze rekonstruovat následující průběh:

Roku 1765, dne 26. ledna, činil zbývající dluh 200 zl. 54 kr. 3 den. Tato částka byla na radnici vyúčtována (zjištěny byly úroky za pět let, přičemž za období od 16. dubna do 16. listopadu 1759 šlo o 55 zl.).

V přehledné tabulce úroků (týkající se jistiny pana Augustina Helmordta, kterou spravoval jako komorník) jsou uvedeny tyto položky:
- 37 zl. 30 kr. – kr.
- 17 zl. 24 kr. 3 den.
- 50 zl. – kr.
- Součet: 200 zl. 54 kr. 3 den. (částka je v originále částečně přeškrtnuta a přepsána jako 2004 54 3)

Následují další, špatně čitelné zápisy vztahující se k letům 1760–1765, mimo jiné zmínka o vyúčtování k 16. listopadu 1764 a k 24. lednu 1765.

Dne 20. května 1767 byl vyplacen celoroční úrok z částky 750 zl. po 5 procentech, za období od 16. listopadu 1765 do roku 1766, v celkové výši 37 zl. 30 kr.

Dne 20. listopadu 1767 byl vyplacen celoroční úrok z 750 zl., tentokrát po 4 procentech, za období 1766–1767, a to z městské komory (Stadt-Camerey) ve výši 30 zl.

Dne 20. prosince 1768 byl obdobně vyplacen celoroční úrok z 750 zl. po 4 procentech za období 1767–1768, opět z městské komory ve výši 30 zl.

Dne 29. prosince 1770 byl z městské komory vyplacen úrok ve výši 30 zl., po 4 procentech.

Roku 1772 byl úrok vyplacen z pokladny městské komory po 4 procentech ve výši 15 zl. Zmiňuje se pan Johann Müller, který tehdy obstarával věc, a jeho příbuzný Johann Georg Müller, který v této souvislosti dne 6. listopadu 1772 něco písemně sdělil. O celé záležitosti byla panu městskému komorníkovi vydána kvitance dne 6. ledna na 30 kr.
Podepsán: Johann Joseph Stillander, toho času poručník.

ZÁVĚREČNÁ POZNÁMKA „PRO MEMORIA" (NA PAMĚŤ)

Na paměť se u této obligace poznamenává, že výše uvedená jistina ve výši 600 zlatých byla od 16. listopadu 1759 do 16. května 1773 řádně a hotově splacena, a to v částce 150 zl.

Rovněž úrok od 16. listopadu 1772 do 16. května 1773, tedy za 6 měsíců po 4 procentech, byl vyrovnán, jak dokládají vystavené kvitance v komorním účtu.

Z této obligace tedy nezbývá ani více, ani méně, protože:
- dne 17. dubna 1759 byla jistina stanovena na 550 zl.,
- k tomu bylo připočteno 50 zl.,
- celkem tedy 600 zlatých (slovy: šest set zlatých).

Pravý sloupec ještě jednou shrnuje: 150 zl. / dne 17. dubna 1759 = 550 zl. / plus 50 zl. / součet: 600 zl.

Podpisy dole: Johann Georg Mayer(?) … Ludwig(?) Fischer(?).

Poznámka k přepisu: Rubní účetní zápisy na třetím listu jsou vybledlé a místy jen obtížně čitelné; nejistá čtení jsou v předloze označena otazníkem v hranaté závorce. Výpočty úroků odpovídají logice zápisů – 37 zl. 30 kr. představuje 5 % z 750 zl., 30 zl. odpovídá 4 % z 750 zl. a 15 zl. je pololetní 4% úrok z téže částky. Původní jistina 550 zl. z 17. dubna 1759 tak byla postupně navýšena na 600 zl. a do 16. května 1773 zcela splacena.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

DLUŽNÍ ÚPIS (OBLIGACE) KRÁLOVSKÉHO HORNÍHO MĚSTA HORNÍ SLAVKOV (SCHLAGGENWALD), DUBEN 1759 — s pozdějšími úrokovými a splátkovými záznamy na rubu až do roku 1773.

[Vlevo nahoře: otištěné kolkové razítko s českým lvem a číslicí „5" (pětikrejcarový kolek); vedle velký ozdobný tah „N°" / místo pečeti.]

=== HLAVNÍ TEXT (líc / první listy) ===

My, purkmistři, rychtář a rada královského horního města Horní Slavkov (Schlaggenwald), oznamujeme a stvrzujeme přede všemi lidmi, obzvláště pak tam, kde toho bude potřeba: [že] jsme z toho důvodu, pro slušnost a k nezbytné potřebě jmenované obce — k uhrazení nových [dávek/„Liebsteuer"] a k jejich opatření — přijali od zdejšího měšťana, mistra koželuha (jircháře) Antona Müllera tímto dnem hotově a k užitku, a to v dobré dědičné, vlastní a oběžné [minci], vzhledem ke znehodnocení (devalvaci) běžné mince, jistinu ve výši pěti set padesáti zlatých, totiž 550 zl., jež nám půjčil na 5 procent [ročně] a skutečně do rukou vyplatil.

Zároveň nad řádným přijetím této jistiny — s výslovným vzdáním se námitky nevyplacených peněz (renunciatione exceptionis non numeratae pecuniae) a s dalšími právními formulemi — v nejlepší právní formě kvitujeme, a takovou částku 550 zl., po oboustranně učiněné a náležité půlroční výpovědi, slibujeme se vším [příslušenstvím] vrátiti a splatiti jmenovanému věřiteli, anebo po jeho úmrtí jeho dítěti Anně Margaretě.

Tak [se zavazujeme] i věřiteli k jeho [lepšímu] zajištění …

[Na dolním okraji prvního listu, s křížkem †, pozdější splátkové poznámky:]
† Item dne 26. června léta 1773 dvě stě, slovy 200 zl., zaplaceno, tedy 400 zl.
dne 16. listopadu (9bris) 1773 třetí [splátka] 400 zl. má býti zaplacena … [„včera"?]

=== POKRAČOVÁNÍ (druhý list, levý sloupec) ===

… [k tomu] zajisté dostatečnou reálnou i speciální hypotékou, [a to] na dvou denních záhonech luk náležejících k obecnímu [dvoru/pozemku] Wolfschütz a zapsaných v [pozemkové] knize, dále na šesti denních záhonech samotných, mimoto i na tvrdé (Herten) zahradě ležící nahoře „na vrchu" a rozkládající se na pěti čtvrtích denního záhonu, spolu s [domkem „Mann-Häusl"], to vše nejen ustanovujeme a popisujeme, ale i vydělujeme s ohledem na jistinu a úroky, krátce a řádně; a to tak, že v případě nezaplacení jak jistiny, tak i úroků, může, smí a má jmenovaný náš věřitel — podle královské novelové deklarace §. 11 — na výše uvedené zástavě a hypotéce se všemi jejími právy a užitky tak dlouho hospodařit [a ji užívat], dokud tato jistina i s úroky nebude v plné výši (in totum) zaplacena a umořena.

Naproti tomu nás nemá a nesmí chránit ani hájit žádné právo ani jakákoli námitka (Exception), jakkoli by kdy mohla býti vymyšlena. Na důkaz toho jsme se my, z grémia magistrátu spolu s obcí, nejen vlastnoručně podepsali, [nýbrž] jsme také zdejší obvyklou hornoměstskou pečeť tímto přitiskli.

Tak se stalo [v Horním Slavkově], [v měsíci] dubnu 1759.

[Podpisy, pravý sloupec:]
Johann Georg Peuden [Beuden?], t. č. purkmistr
[Ja]cob Dollhopff, purkmistr
Johann Georg Schöerl[?], t. č. městský rychtář
[…]stenbein[?] Mayer[?]
Johann Simon Bach[?]
Johann David Werner[?]

[Rubní zápis o registraci, pravý sloupec:]
[Tento] výše uvedený úpis byl u slavného magistrátu do … [pragmatické] evidence vtělen a … na věru doznán (en fidem confessionem). Dáno v dubnu 1759.

[Další rubní poznámka:]
Poté, co po úmrtí [věřitele?] … oněch 550 zl. [zůstalo] ještě na domě na tehdejší hypotéce [huti?] … běží rok a den po 5 [procentech] … [a] bylo … zlatých vypůjčeno a Dollhopfovi zaplaceno. Listopad 1759.

=== RUB (třetí list): ÚROKOVÝ A SPLÁTKOVÝ REJSTŘÍK ===

[Výpočet úroků, nahoře:]
Léta 1765 dne 26. ledna činí [zbytek] 200 zl. 54 kr. 3 den[áry] … na radnici … bylo vyplaceno [za] … let … zúčtováno (justieret). Úrok na 5 let činí … za 55 zl. dne 16. dubna 1759 … [od] … 16. dubna do 16. listopadu … dne 16. listopadu 1759 …

[Pravý sloupec, tabulka „Úrok" (Interesse), zl. / kr. / den.:]
… jistina pana Augustina Helmordta … o čemž zúčtováno následuje … pan Helmordt [jako] pan komorník (Kämmerer) prostřednictvím —
Úrok
zl. kr. den.
37 : 30 : —
17 : 24 : 3
50 : — : —
Součet 200 : 54 : 3 [částečně přeškrtnuto: 2004 54 3]

[Průběžné úrokové zápisy:]
… [léta 1760?] po léta až do [16.?] listopadu 1764 … Horní Slavkov … a tak zase … 6 … dne 24. [ledna?] 1765 … léta 1765 [vy]účtováno.

Dne 20. května léta 1767 celý [roční] úrok z 750 zl. po 5 procentech, od 16. listopadu [1765?] do léta 1766, příjmové zúčtování, součet 37 zl. 30 kr.

Dne 20. listopadu léta 1767 celý roční úrok z 750 zl. po 4 procentech, od 1766 do 1767, byl vyplacen z městské komory (Stadt-Camerei) částkou 30 zl.

Léta 1768 dne 20. prosince byl celý roční úrok z 750 zl. po 4 procentech, od 1767 do 1768, [k svátku sv. Michala?] vyplacen z městské komory částkou 30 zl.

Léta 1770 dne 29. prosince byl úrok [k sv. Michalu?] vyplacen částkou 30 zl. po 4 procentech z městské komory.

Léta 1772 byl úrok sice zaplacen z pokladny městské komory po 4 procentech [„na noty"?] 15 zl. Pan [Johann] Müller, který [tehdy] obstarával [protistvrzenku?], jehož druhý [příbuzný] Johann Georg Müller sám … [léta 1772?] dne 6. listopadu … [poddaně] napsal, o čemž jsem panu městskému komorníkovi vydal kvitanci, 6. ledna 30 [kr.?].
[Podpis:] Johann Joseph Stillander, toho času poručník (Vormund).

[Závěrečná poznámka „Pro Memoria" / na paměť:]
Na paměť se u této obligace poznamenává, [že] pan … výše uvedenou jistinu oněch 600 zl., [od] 16. listopadu 1759 [do] 16. května 1773 řádně a hotově zaplatil — — — 150 zl.
Neméně byl i úrok od 16. listopadu 1772 do 16. května 1773, za 6 měsíců po 4 procentech, uveden do pořádku, dle vystavených kvitancí v komorním účtu.
Proto z této obligace nezbývá ani více ani méně [nic], neboť od 16. listopadu 1759 — — — jako uložená jistina, dne 17. dubna 1759 = 550 zl.
Slovy: šest set zlatých.
[Pravý sloupec:] … = 150 zl. / dne 17. dubna 1759 = 550 zl. / a 50 zl. / Součet: 600 zl.
[Podpisy dole:] Johann Georg Mayer[?] … [Ludwig?] Fischer[?].

[Pozn. paleografa: Rubní účetní zápisy (třetí list) jsou vybledlé a místy jen obtížně čitelné; nejistá čtení jsou označena [?]. Všechna data, jména a peněžní částky jsou zachyceny tak, jak je bylo možné rozpoznat. Struktura částek je konzistentní: úrok 37 zl. 30 kr. = 5 % z 750 zl.; 30 zl. = 4 % z 750 zl.; 15 zl. = pololetní 4 % z 750 zl. Původní jistina 550 zl. (17. 4. 1759) byla navýšena na 600 zl. a do 16. 5. 1773 zcela splacena.]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

OBLIGATION DER KÖNIGL. BERGSTADT SCHLAGGENWALD (HORNÍ SLAVKOV), APRIL 1759 — nebst rückseitigen Zins- und Zahlungsvermerken bis 1773.

[Oben links: aufgedrückter Stempel mit böhmischem Löwen und Ziffer „5" (5-Kreuzer-Stempelmarke); daneben großer Schnörkel „N°" / Loco Sigilli.]

=== HAUPTTEXT (Vorderseite / erste Blätter) ===

Wir Bürgermeistere, Richter und Rath der Königl[ichen] Berg[s]tadt Schlaggenwald, Urkunden und bekennen vor Jeder männiglich, sonderheitlich aber da, wo es zu beytreten nöthig: [daß] Wir deßen auch dahero bescheidenheit halber, zu deßen nöthigen Behuf benannt[en] — zu Bestreitung der neuen Lieb[s]steuern angezeiget, dann Herbeischaffung [durch] den allhießigen bürgerlichen Ledererbereitmeister Anton Müller hiemit dato baar und nützlich — auch in gutter Erb=, Eigen= und Gangbaren, [wegen] deren Devaluation unterlaufenen Münze, ein Capitale pr[o]: Fünf hundert Fünfzig gulden, den gegen 550 fl., deßen à 5 pro Cento hergeliehen, und würcklich zu Handen gezahlet habe[n].

Gleichwir uns über den richtigen Empfang gleichbenannten Capitalis, cum renunciatione Exceptionis non numeratae pecuniae, securae rei non sic, sed aliter geste[?], in bester rechtender Form quittieren, und solche Summam pr[o]: 550 fl. nach deßer beschehenen beederseits herzustehenden halbjährigen Aufkündigung mit allem sambt ihrer Crediti, oder nach deßen Absterben seinigen Kinds Anna Margaretha zu restituieren und zurückzuzahlen versprechen.

Also [versprechen] wir [auch dem] Creditori zu einer deßen= und [besseren Sicherheit] …

[Am unteren Rand des ersten Blattes, mit Kreuz †, spätere Zahlungsvermerke:]
† Item den 26 Juny A[nno] 1773 Zwey hundert, sage 200 fl, bezahlt worden, also 400 fl.
den 16 9bris [November] 1773 dritte 400 fl sollen bezahlt [werden] … [gestern?]

=== FORTSETZUNG (zweites Blatt, linke Spalte) ===

… zwahren= hinlänglichen Real= und Special=Hypothec, der zu dem Gemeindt Wolfschütz gehörig= und auf dem Fräß[en]buch befindlichen zwey Tagbereit=Wiesen, dann Sechs= Tagbereich[t] selbst, mehr den[n] auch der zu Berg liegend= und in Fünf Viertl Tagbereichs bestehenden Herten Garten sambt dem Mann=Häusl, nicht allein constituieren und beschreiben, sondern getheilen auch ratione Capitalis d[er] interessen deßen kurz und recht, doch in unter=stehen[den] nichtzahlungsfall so wohl des Capitals alß auch deren interessen, [zugang] benannter unser Creditori, vermög der Königl[ichen]: Novell:Declarat[ion]: §. 11.ma, auch unter obbenennten Unterpfand[s] anhießen, dann die Hypothec mit allen ihren Gerechtigkeiten und Zu=Genö[ß]nüngen so lang gebrauchen könne, möge und solle, biß solches Capitale sambt interessen in totum gezahlet und abgestorben seyn werden.

Da hingegen uns Kein Recht, noch ein= oder andere Exception, wie die immer erdenklich werden mag, schützen und schirmen könne, noch solle. Zu Urkund deßen haben wir uns Ex Gremio Magistratus, sambt der Gemeind[e], nicht allein eigenhändig unterschrieben, [sondern] auch das allhießige gebräuchliche Berg=Städtische Insiegl hiemit an= und beygedrücket.

So geschehen [Schlaggenwald], [im Monat] April 1759.

[Unterschriften, rechte Spalte:]
Johann Georg Peuden [Beuden?], p.t. Bürgermeister
[Ja]cob Dollhopff, Burg[er]meister
Johann Georg Schöerl[?], p.t. Stadtrichter
[…]stenbein[?] Mayer[?]
Johann Simon Bach[?]
Johann David Werner[?]

[Rückseitiger Registraturvermerk, rechte Spalte:]
[Diese] vorstehende Obligation ist [im] löbl[ichen] Magistrat in die … prag[matische] verf[assungs]… einverleib[t]= und … en fidem confessi[on]em. Actum April 1759.

[Weiterer dorsaler Vermerk:]
Nachdehme nach Absterben der[?] … 550 fl annoch von der Hausz auf derzeitiger Hypothec der Hüttl[?] … gehen Jahr und Tag à 5 [pro Cento] der[?] … willandter[?] ihrer … Gulden borgtlichen[?] und zu Dollhopf bezahlt worden. Novemb[er] 1759.

=== RÜCKSEITE (drittes Blatt): ZINS- UND ZAHLUNGSREGISTER ===

[Interessens-Berechnung, oben:]
A[nno] 1765 den 26 Januar ist [der Rest] 200 fl 54 kr 3 d[enar] … im Rathhaus … ist ausbezahlt [in] to Jahren … justieret worden. Zins auf 5 Jahr ist … vor 55 fl der 16 April 1759 … [den] vor … der 16 April bis 16 November … [den] den 16 November 1759 …

[Rechte Spalte, Tabelle „Interesse", fl / kr / d:]
… Capital[e] her[rn] Augustin Helmordt … worüber justieret folgt … [her] Helmordt d[er] Herr Cammerer durch —
Interesse
fl kr d
37 : 30 : —
17 : 24 : 3
50 : — : —
Summa 200 : 54 : 3 [teilweise durchgestrichen: 2004 54 3]

[Fortlaufende Zinsvermerke:]
… [A° 1760?] zu den Jahre seiten den [16?] November 1764 … Schlaggenwald … da to wieder … 6 … den 24 [Januar?] 1765 … A[nno] 1765 [zu ge]stellt.

d[en] 20 May A[nno] 1767 ganz [jährige/hiesige] Interesse [von/groß] 750 fl à 5 pro Cento, von 16 November [1765?] bis dahin A[nno] 1766, einkommen Rechnung, Summa 37 fl 30 xr.

d[en] 20 November A[nno] 1767 ganz jährige Interesse [von] 750 fl à 4 procento, 1766 biß dahin 1767, ist ausgelöset worden auß der Stadt Camerey mit 30 fl, daher anzieß[?].

A[nno] 1768 d[en] 20 December ist die ganz jährige Interesse [von] 750 fl à 4 procento, 1767 biß dahin 1768, [Michael] ausgelöset worden auß der Stadt Camerey mit 30 fl, daher.

A[nno] 1770 d[en] 29 December ist der Zins [Michael] ausgelöset worden mit 30 fl à 4 procento auß der Stadt Camerey.

A[nno] 1772 ist der Zins zwar auß der Stadt Camerey Cassa bezahlt worden à 4 procento [Noten] 15 fl. Der Herr [Johann] Müller so [derzeit] gegen[schein] besorget[?], deßen anderer Johann Georg Müller ihn allein auf[?] … [A° 1772?] den 6 November … [schuldigst] hochwürd[?] geschrieben, darüber ich den H[errn] Stadtcämmerer darüber quittieret hab, 6 Januar[i] 30 [xr?].
[Unterschrift:] Joh[ann] Joseph Stillander, der Zeit Vormund[t].

[Schlussvermerk „Pro Memoria":]
Pro Memoria wird in dieser Obligation angemercket, [daß] der [Herr] … das vorstehende Capital an denen 600 fl, [von] den 16t[en] November 1759 [bis] den 16t[en] May 1773 richtig und baar bezahlet worden — — — 150 fl.
Nicht minder ist auch das Interesse von 16t[en] Novemb[er] 1772 bey den 16t[en] May [1]773 pro 6 Mond[en] à 4 per cento in Richtigkeit gebracht worden, laut ausgestellter Quittungen in der Camerey=Rechnung.
Dahero verbleibet aus dieser Obligation nicht mehr noch weniger, dann von 16t[en] Novemb[er] 1759 — — — als ein Capital anliegent, den 17t[en] April 1759 = 550 fl.
Sage: Sechs hundert Gulden.
[Rechte Spalte:] … = 150 fl / den 17t[en] April 1759 = 550 fl / pr[o] 50 fl / Sa[mma]: 600 fl.
[Unterschriften unten:] Joh[ann] Georg Mayer[?] … [Ludwig?] Fischer[?].

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 2177

Purkmistr, rychtář a rada města Horního Slavkova potvrzují, že jim Anna Sabina Becherová, rozená Hoffmannová, z Karlových Varů půjčila 1.000 zlatých rýnských.

Datace: 10.05.1759

Dlužní úpis města Horního Slavkova (Schlaggenwaldu) z 10. května 1759: purkmistr, rychtář a rada si od paní Anny Sabiny Zechové, rozené Hoffmannové z Karlových Varů, půjčili 1000 zlatých rýnských na 5 % úroku a jako zástavu vypsali důlní pole zvaná velký a malý Zach. Dluh byl i s úroky splacen 2. června 1760 a úpis byl 6. června 1760 formálně zrušen (kasován).

[Na listině je kulatá poplatková pečeť s korunou a hodnotou „60", nad ní kancelářská značka „Nro." s ozdobným tahem.]

My, purkmistr, rychtář a rada královského svobodného horního města Horního Slavkova (Schlaggenwaldu), tímto osvědčujeme a vyznáváme za sebe i za své budoucí purkmistry a radní, a to vůči každému, komu je to třeba vědět, následující:

Urozená paní Anna Sabina Zechová, rozená Hoffmannová, z Karlových Varů, nám na umoření zdejšího značného starého dluhu poskytla — s milostivým svolením vysoce ctihodného císařsko-královského vrchního mincmistrovského a horního úřadu v Království českém — půjčku ve výši jednoho tisíce zlatých, slovy 1000 zlatých rýnských, na 5 procent úroku. Peníze nám vyplatila hotově a v řádné, běžné a platné minci.

Tuto jistinu jsme řádně přijali a tímto ji kvitujeme, přičemž se výslovně vzdáváme jakékoli námitky, že peníze nebyly vyplaceny, nebo že šlo o přemluvení či lest. Zavazujeme se, že částku 1000 zlatých po oboustranně dohodnuté půlroční výpovědní lhůtě vrátíme a splatíme zpět, a to opět v téže běžné a platné minci, spolu se vším, co k tomu náleží.

K lepšímu zajištění naší paní věřitelky jsme jako zástavu a věcnou hypotéku vypsali důlní (klenební) polní díla patřící ke zdejší městské komoře, nezatížená žádným jiným břemenem, zvaná velké a malé Zach. Tuto zástavu nejen zřizujeme a popisujeme, ale zavazujeme se, že pokud by závazek — ať už co do jistiny, úroků, nebo jiných nákladů vzniklých z prodlení — nebyl dodržen a úroky by nebyly rok co rok plněny, bude mít naše paní věřitelka podle královského novelového nařízení přístup k této popsané zástavě a bude moci tuto hypotéku se všemi jejími právy a příslušenstvím užívat tak dlouho, dokud jistina 1000 zlatých spolu s úroky a všemi ostatními náklady nebude zcela zaplacena a umořena.

Prohlašujeme, že nás před tímto závazkem nemůže chránit ani žádné duchovní, ani světské právo, žádné zemské ani královské ustanovení, žádný výsadní list (indult), žádné obecné ani zvláštní privilegium, žádné moratorium, ani žádná jiná výjimka, ať by měla jakékoli jméno nebo byla lidskou vynalézavostí teprve vymyšlena. Svolujeme, aby tento dlužní úpis platil v plném rozsahu, a zavazujeme jím i obecní majetek zdejšího horního města.

Tak se stalo v Horním Slavkově (Beschlaggenwaldu).

Podpisy:
- Johann Georg Loder, tehdy úřadující purkmistr
- August Christoph Helmont
- Elias Dollhopf
- Johann Georg Schönfl(?)
- Joseph Anton Meyrl(?)
- Jacob Longo — vlastní rukou
- Simon Bartl(?)
- Joseph Bösindl(?)

Ověřovací doložka (10. května 1759)

Níže podepsaný dosvědčuje, že tento dlužní úpis byl předložen přísežnému purkmistru a přísedícím a poté odevzdán věřitelce. Já na svou víru vlastní rukou potvrzuji. Horní Slavkov (Beschlaggenwald), dne 10. května 1759.

---

Doložka o zrušení (strana 3, psáno dodatečně vpravo nahoře):

Dlužní úpis Sabiny Zechové zrušen.

Poněvadž dne 2. června 1760 byla vykonána řádná platba a jistina byla paní Anně Sabině Zechové v hotových penězích i s příslušným úrokem vyplacena, ruší se tímto přítomný dlužní úpis. Jednáno v Horním Slavkově dne 6. června 1760.

Joseph Matthias Jordan, syndik(?)

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[Kulatá poplatková/kolková pečeť s korunou a hodnotou „60"; nad ní kancelářská značka „Nro." s ozdobným tahem]

My, purkmistr, rychtář a rada královského svobodného horního města Horního Slavkova (Schlaggenwald), osvědčujeme a vyznáváme za sebe i za své nastávající purkmistry a radní osoby, přede všemi, zvláště však tam, kde je toho třeba věděti: že nám urozená paní Anna Sabina Zechová (Zechin), rozená Hoffmannová (Hoffmannin) z Karlových Varů, k umoření zdejšího tak značného starého [dluhového?] pojišťovacího zbytku[?], s milostivým svolením vysoce chvályhodného c. k. královského vrchního mincmistrovského a horního úřadu v Království českém, tímto dnem hotově a řádně, a to v běžné, hrubé a platné minci podléhající devalvaci, zapůjčila a hotově k rukám vyplatila jistinu jednoho tisíce zlatých, slovy 1000 zlatých rýnských, na 5 procent.

Poněvadž tedy nyní řádné přijetí této jistiny — s výslovným zřeknutím se námitky nevyplacených peněz (exceptio non numeratae pecuniae), přemluvení či lsti — skutečně doznáváme a kvitujeme, a tuto sumu 1000 zlatých po oboustranně [stanovené?] půlroční výpovědi opět a v téže běžné a platné minci, spolu se vším [náležitým?], vrátiti a zpět zaplatiti [slibujeme]: činíme též, k lepšímu zajištění výše uvedené naší paní věřitelky, dostatečnou zástavu a věcnou hypotéku — totiž k [majetku?] zdejší městské komory patřící [a žádným břemenem nezatížené?] důlní/klenební polní díla (Tagwerks-Felder), zvané velké a malé Zach[?] — nejen zřizujeme, řídíme a popisujeme, nýbrž je i z důvodu jistiny, úroků a jiných z prodlení (à mora) vzniklých nákladů takovým způsobem [zavazujeme], aby v případě, že by [bohužel?] závazek byl porušen a úroky by z roku na rok nebyly plněny, měla řečená naše paní věřitelka podle královského novelového deklaračního nařízení přístup k tomuto zjevně a popsanému zástavnímu majetku, a mohla hypotéku se všemi [nezcizitelnostmi?], právy a příslušenstvím užívati tak dlouho, dokud by tato jistina 1000 zlatých spolu s úroky a všemi ostatními břemeny nebyla zcela zaplacena a umořena.

[Zde následuje formulaická právní klauzule vzdání se všech námitek:] Nemá jí [dlužníky] chrániti ani hájiti žádné duchovní ani světské právo, žádné zemské ani královské ediktní ustanovení, žádné indulty, žádné generální ani speciální privilegium, ani moratorium, ani ta či ona výjimka (exceptio), ať už by měly jakékoli jméno nebo by byly lidskou prozíravostí vymyšleny. [Svolujeme], aby tento dlužní úpis platil […]; z obecního majetku této zdejší horní [horské] střední[?] […]. Tak se stalo v Horním Slavkově.

[Pravý sloupec — podpisy:]
Johann Georg Loder[?], t. č. úřadující purkmistr
August. Christoph[?]. Helmont[?]
Elias Dollhopf
Johann Georg Schön[fl?]
Joseph Anton [Meyrl?]
Jacob Longo — vlastní rukou (m. p.)
Simon Bartl[?]
Joseph [Bösindl?]

[Ověřovací doložka:] Níže podepsaný [dosvědčuje, že] tento dlužní úpis [byl] přísežnému[?] purkmistru a přísedícím […] a odevzdán věřitelce […]. Já na víru [vlastní rukou] […]. Horní Slavkov (Beschlaggenwald), dne 10. května 1759.

[Strana 3 — kasační doložka, vpravo nahoře:] Dlužní úpis Sabiny Zechové zrušen.

F: Poněvadž dne 2. června 1760 byla vykonána řádná platba, a tím jistina paní Anně Sabině Zechové v hotových penězích spolu s tím, co k tomu náleží (cum eo quod interest), odevzdána, tímto se přítomný dlužní úpis ruší (kasuje). [Jednáno] v Horním Slavkově dne 6. června 1760.

Joseph Matthias Jordan [syndik?]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Rundes Gebühren-/Stempelsiegel mit Krone, Wertangabe „60"; darüber Kanzleivermerk „Nro." mit Schnörkel]

Wir Bürgermeister, Richter, und Rath der König[lichen] freyen Bergstadt Schlaggenwaldt, urkunden, und bekennen vor Uns, und Unsere nachkommende Bürg[ermeister]- und Rath[sverwandten], jedermänniglich, besonders aber, wo es zu wißen nöthig: Wie daß Uns die Edelgeborne Frau Anna Sabina Zechin, geborne Hoffmannin auß Carlsbad, zu Abstoßung deß hiesigen so beträchtlichen alten [Schuld?]-Versicherungs-Reste[?], mit Gnädigen Consens Einer Hochlöbl[ichen] K[aiserl]. K[önigl]. Ober-Münz- und Bergmeister-Amts im Königreich Böheim, hiermit dato baar[?] und richtig, auch in gäng- grob- und ganghafter, denen Devalvation unterworfenen Münz, ein Capitale zu Ein Tausend Gulden, sagen 1000 fl. Rheinisch, à 5 pro Cento dargeliehen, und baar zu Handen gezahlet haben.

Gleichwie wir nun über den richtigen Empfang gleich bemeldten Capitalis, cum renunciatione Exceptionis non numeratae pecuniae, persuasionis, aut doli, [rei aliter?] sic dieß[?] realiter gestehe[n], in beständigster Sorge richtens[?] Quittieren, und solche Summam zu 1000 fl. nach ihro der beederseits [festgesetzten?] halbjähriger Aufkündigung, wiederum, und in gleicher gäng- und genghafter Münz, nebst allen [gebührlichen?] danach, zu restituieren, und zurück zu bezahlen [versprechen]: Also thun wir auch, zur beßeren Versicherung Unserer obigen Frauen Creditricin, zu einem Corpore [Fundo?] gehörig- und mit keinem onere affil[iierten], [einen] hinlänglichen Unterpfands, und real[e] Hypothec, die zu den hiesigen Stadtcammer [Wesen?] gehörig- und unter be[nannten] [festliegende?] Gewölb-Tagwerks-Felder, groß und klein Zach[?] genannt, nicht allein constituieren, ordnen, und beschreiben, sondern selbige auch ratione Capitalis, et Interessuum, und andern à mora laufenden Unkosten halber, dermaßen, gestalten, fug, und maßen, daß der in Fall [leider?] verletzten Verhaften, mit denen Interesse von Jahr zu Jahr nicht fürgehalten würde, zugang bemeldter Unserer Frau Creditricin, ver[möge] laut der Königl[ichen] Novell[en]-Declarat[ion]s-Ff. auf solches offenkundig, und beschriebenes Unterpfand sich [halten?] laßen- und die Hypothec mit allen unzergänglichkeiten[?], Ehrenschaften, und Zugehörungen so lang gebrauchen können, mög- und solle, biß solche Capitale zu 1000 fl. samt denen Interessen, und allen andern Unlasten in solum gezahlet- und abgestoßen sein würden.

Anerleiten[?] sich kein geistlich- noch weltliches Recht, auch keine landtags- noch Königl[iche] E[dict]-Constitution, noch Indulten, keine General- noch Special-Privilegium, aut Moratorium, noch ein- oder andere Ex[c]eption, wie die immer Nahmen haben, oder durch menschliche Fürsicht erdacht werden mag; schützen oder schirmen [könne], noch sollen: [Wir] verwilligen, daß die [gegenwärtige] Obligation- und Verschreibung [gültig sey], und interessiert[?] [...]; haben wir Uns Ex Gemeinds Eigenthum [dieser] hiesigen mittlern Berg[stadt] [...]. So geschehen Beschlaggenwaldt.

[Rechte Spalte — Unterschriften:]
Johann Georg Loder[?], p.t. Ambts-Bürgermeister
August. Christ[oph]. Helmont[?]
Elias Dollhopf
Johann Georg Schön[fl?]
Joseph Anton [Meyrl?]
Jacob Longo — m[anu] p[ropria]
Simon Bartl[?]
Joseph [Bösindl?]

[Beglaubigungsvermerk:] Deß Ends[unter]schriebene[r] Obliga[tion] [bezeuget, daß solche] den Angrenzenden Bürgermeister [und] Assess[oren] [...] beeydigt[?], [und] der Creditricin zugestellt [...]. Ich in fidem [manus] [...]. Beschlaggenwald den 10ten May 1759.

[Seite 3 — Cassationsvermerk, oben rechts:] Sabina Zech[ische] Obligation cassirt.

F: Nachdeme den 2 Junij 1760 die richtige Zahlung geleistet, und somit das Capitale der Anna Sabina Zechin in baar Geld cum eo quod interest zugestellt worden, als wird gegenwärtige Obligation hiermit cassirt. [Actum] Beschlaggenwald den 6 Junij 1760.

Joseph Matthias Jordan [Syndicus?]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 2178

Purkmistr, rychtář a rada města Horního Slavkova potvrzují, že jim Jan Ockel, pekařský mistr v Chlumu svaté Maří, půjčil 400 zlatých rýnských.

Datace: 20.05.1759

Listina z 20. května 1759, kterou purkmistr, rychtář a rada královského horního města Slavkova (Schlaggenwald) potvrzují přijetí půjčky 400 zlatých od kostelníka-hospodáře Johanna Petzla z Maria Kulm (Chlum svaté Máří), úročené 5 procenty ročně. Město se zavazuje dluh splácet a jako jistotu zapisuje věřiteli hypotéku na obecní pozemek, dokud nebude jistina i s úroky zcela splacena.

[Městská pečeť s dvouocasým lvem, č. 15]

My, purkmistr, rychtář a rada královského horního města Slavkova (Schlaggenwald), tímto osvědčujeme a vyznáváme přede všemi, a zvláště tam, kde je to třeba vědět, následující.

Ctihodný a vážený Johann Petzl, patrně již zesnulý řádný správce kostelních otců (kostelník-hospodář) u P. Marie Chlumské (Maria Kulm, dnes Chlum svaté Máří), nám za účelem zachování ostatního starého nadačního práva tamější církve zapůjčil hotově a splatně, v platné a běžné minci, kapitál ve výši 400 zlatých. Tento kapitál je úročen 5 procenty ročně a byl nám k rukám vydán na tento rok.

Tímto řádné přijetí zmíněného kapitálu potvrzujeme a výslovně se zříkáme námitky nevyplacených peněz (cum renunciatione exceptionis non numeratae pecuniae). Stejně tak kvitujeme i onu starou záležitost, o niž se řádně staráme. Uvedenou částku 400 zlatých se zavazujeme splatit po oboustranně volné půlroční výpovědní lhůtě, a to opět ve stejně platné a běžné minci, kterou vše dlužné najednou nahradíme a zaplatíme.

Proto se výše jmenovanému věřiteli, k lepšímu zajištění jeho pohledávky, po celou dobu trvání dluhu zavazujeme zástavou. Touto zástavou a skutečnou hypotékou (real-hypotheca) je pozemek náležející zdejší městské obci, patrně i s tvrzí – jmenovitě jisté ležící pole s určeným počtem denních dílů (tj. plocha odpovídající množství práce jednoho dne). Tento pozemek nejen zřizujeme, zavazujeme a upisujeme jako zástavu, ale i formálně zapisujeme z důvodu jistiny a úroku (ratione capitalis et interesse) jako právoplatný závazek.

Kdyby snad dlužník ve všech právních náležitostech a útratách s úroky od roku k roku svým závazkům nedostál, smí naproti tomu zmíněný věřitel podle královského zemského zřízení, jak je vyhlášeno, vejít v držení výše uvedené a podepsané zástavy a hypotéky a užívat ji se všemi právy tak dlouho, dokud nebude kapitál 400 zlatých se všemi úroky zcela (in totum) splacen a umořen. Proti tomu ho nesmí a nemůže chránit ani zaštítit žádné právo duchovní ani světské, ani žádná námitka, ať by nesla jakékoli jméno nebo byla vymyšlena jakýmkoli lidským důvtipem.

Na svědectví toho jsme, jako členové magistrátu (ex gremio magistratus), spolu s obcí vlastnoručně podepsali listinu a přitiskli obvyklou větší prostřední městskou pečeť. Stalo se ve Slavkově dne 20. května 1759.

Na pravém okraji je jinou rukou připsána poznámka, z velké části nečitelná: „Že poslušně zavázaný magistrát pana [...] se nám zavazuje: též [...] po právu jej [zakázal], [...] ve věcech [...] přistoupiti. Tak se stalo [...]"

Podpisy, levý sloupec:
- Johann Georg [Zöttl?], toho času purkmistr
- Augustin Christoph Helmont[?]
- Elias Dollhopf (vlastnoruční značka)
- Johann Anton Zschöckl[?], t. č. (pro tempore) městský rychtář
- Ignác Anton Meyer[?]
- Jacob Longo[?]
- Johann Simon [Tosch?]
- Johann David [Urban?]

Podpisy, pravý sloupec:
- Johann Georg [Reuthardt?], obecní starší
- Johann Lorenz[?] [...]
- Johann Georg Lehner
- Johann Georg Marth[?]
- Johannes Stein[müller?]
- [...]erminghof[?] [...]

Rubová strana listiny (str. 3) je prázdná, prosvítá skrz papír a neobsahuje žádný čitelný text kromě spisové značky.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[Městská pečeť s dvouocasým lvem, č. 15]

My purkmistr, rychtář a rada královského horního města Slavkova (Schlaggenwald) osvědčujeme a vyznáváme přede všemi, obzvláště tam, kde je toho třeba věděti:
[Poté] co ctihodný a vážený Johann Petzl, [zesnulý?] řádný správce kostelních otců (kostelník-hospodář) u P. Marie Chlumské (Maria Kulm / Chlum svaté Máří), k tamějšímu [zachování] ostatního starého [nadačního] práva, nám nyní hotově a splatně, v [platné] a oběžné minci, půjčil kapitál ve výši 400 zlatých, úročený
5 procenty, [k rukám] pro tento rok. [Tímto] pak nad [řádným] přijetím zmíněného kapitálu, s výslovným zřeknutím se námitky nevyplacených peněz (cum renunciatione exceptionis non numeratae pecuniae), tak i [ono] staré [...], řádně kvitujeme, a takovou částku 400 zlatých po
oboustranně [volné] půlroční výpovědi, v stejně [platné] a oběžné minci, kterou vše [dlužné] tím [na]hraditi a zároveň zaplatiti [se zavazujeme]. Tudíž jim, jakož i k lepšímu zajištění výše [řečeného] věřitele, v [trvalých časech]: a to na výše [zmíněné] a zavázané
zástavě a skutečné hypotéce (real-hypotheca), jež k zdejší městské obci [a tvrzi?] náleží, a na jméno
[jmenovan]é ležící [...] denní [dílo?] pole, netoliko zřizujeme, zavazujeme a upisujeme, nýbrž [je] i zapisujeme z důvodu jistiny a úroku (ratione capitalis et interesse), ponecháváme a činíme právoplatně, tak že, kdyby
[dlužník] ve všech [právních] náležitostech a útratách s [úroky] od roku k roku [nedostál], smí naproti tomu zmíněný věřitel podle král[ovského] zemského zřízení, [jak vyhlášeno], vešeti se ve [naši] výše [uvedenou] a podepsanou zástavu a hypotéku užívati se všemi [právy] tak dlouho, dokud takový kapitál 400 zlatých
se všemi jeho úroky nebude v úplnosti (in totum) splacen a umořen; proti čemuž ho žádné právo duchovní ani světské, žádná námitka, ať už by měla jakékoli jméno nebo by mohla být lidským důvtipem vymyšlena, nemá a nesmí chrániti ani zaštiťovati. Na svědectví toho jsme také z lůna magistrátu (ex gremio magistratus) spolu s obcí vlastnoručně podepsali a obvyklou větší prostřední městskou
pečeť přitiskli. Tak se stalo ve Slavkově dne 20. května 1759.

[Přípisek na pravém okraji, jinou rukou, zčásti nečitelný: "Že poslušně zavázaný magistrát pana [...] se nám zavazuje: též [...] po právu jej [zakázal], [...] ve věcech [...] přistoupiti. Tak se stalo [...]"]

[Podpisy, levý sloupec:]
Johann Georg [Zöttl?], toho času purkmistr
August[in] Christ[oph] Helmont[?]
Elias Dollhopf [značka]
Johann Anton Zschöckl[?], t. č. (pro tempore) městský rychtář
Ign[ác] Anton Meyer[?]
Jacob Longo[?]
Johann Simon [Tosch?]
Johann David [Urban?]

[Podpisy, pravý sloupec:]
Johann Georg [Reuthardt?], obecní starší
Johann [Lorenz?] [?]
Joha[nn] Georg Lehner
Johann Georg Marth[?]
Johannes Stein[müller?]
[?]erminghof[?] [?]

[Rubová strana (str. 3) prázdná / prosvítající, bez čitelného textu kromě spisové značky.]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Stadtsiegel mit Löwe, Nr. 15]

Wir Bürgermeistere, Richter, und Rath der König[lichen Berg-]Stadt Schlaggenwald, uhrkunden, und bekennen vor jedermänniglich, sonderheitlich da, wo es zu wißen nöthig: [Wei-]
doch [nachdem] der Ehrbahr- und Wohlgeachte Johann Petzl, weil.[?] ehelicher Kirchenvätermeister zu S. Maria Culm, zu alldortiger [Erhal]tung des übrigen alten [Für-]lieferungs Rechts, [j]tzunt daher baar und [z]ahlbahr, in [gäng- geb-] und gangbahrer Münze, ein Capitale zu [400 fl., à]
5 pCento [verzins]lichen und läßlich[?] zu Handen ge[stellt] Jahr[?]. Sicherstellen bis nun über den [richtigen] Empfang gleichbemelten Capitalis, cum renunciatione Exceptionis non numeratae pecuniae, [wie au]ch [die] des alten geste[?] in beständiger Sorge Nachstand[?] quittieren, und solche Summam zu 400 fl. nach [richtigem] Ge[schehen?]
beeder seits [frei]stehenden halbjährigen Aufkündigung, an leichter mit gleicher gält- und gangbahren Münze, welche all[e] [schuldigen] [d]amit zu [re]stituiren, und [zug]leich zu bezahlen [an]sprechen. Als[o] Ihnen, wie [au]ch zur beßeren [Si]cherung [ob]besag[ten] obigen Creditoris, zu [de]nen best[ändigen] [Zeiten?]: auch [an] [de]nen ober[wähnt] afficirten
Unterpfand[s], und real=hypothec, [die] zu den hiesigen Stadtgemeind[e] [und] Feste[?] gehörig: und auf den [Nam]en
[gena]nnt liegende[s] [Häun] Tag[werk-] Feld, nicht allein constituiren, obligiren, und verschreiben, sondern [ver]schulen[?] auf ratione capitalis, et interessi[i] [ge]lassen, ge[macht], krieg[?] und [recht], daß der
[Schuldner?] in all[e] [Recht]s be[sser]s [Un]kosten mit denen [Interessen?] von Jahr zu Jahr nicht [einge]halten [würde], [entgegen] [ge]meltem Creditor gemäß König[l]. Landts=Ordnung [de a°?] declar: [§§ ?] auf [unser] ober[genanntes] und [unter]schriebenes Unterpfand[s] sich einführen laßen, und [die] Hypothec mit allen [Gerechtigkeiten] in so lang gebrauchen [könne], mögte, [an]dz[?] soll, bis solche Capitale zu: 400 fl.
sammt deren Interessen in totum erzahlet, und abgestoßen [se]yn [wür]den; [Da]rüber [ihn?] kein [geist]lich- noch [welt]lich[es] Recht, [wieder] im, noch [andere] Exception, [wie] die immer Nahmen haben, oder durch [Menschenwitz] erdacht werden mag, [schützen], oder [schirmen] kan, noch soll. Uhrkund dessen haben wir auch ex Gremio Magistratus, sammt der Gemeinde eigenhändig [unter]schrieben, und der gewöhnliche größere mittler [Stadt-?]
[In]siegel aufgedruckt. So geschehen Schlaggenwald den 20:ten May 1759.

[Rechte Randnotiz, andere Hand, teils unleserlich: "Daß gehorsambst obliger Magistrat Herrn [...] uns obligiren: auch [...] zu Recht Ihn [verbot], [...] sich [...] Sachen zu ju[...] condescendieren. So geschehen [...]"]

[Unterschriften, linke Spalte:]
Johann Georg [Zöttl?], der Zeit Bürgermeister
August[in] Christ[oph] Helmont[?]
Elias Dollhopf [Handzeichen]
Johann Anton Zschöckl[?], p:t: [pro tempore] Stadtrichter
Ign[atz] Anton Meyer[?]
Jacob Longo[?]
Johann Simon [Tosch?]
Johann David [Urban?]

[Unterschriften, rechte Spalte:]
Johann Georg [Reuthardt?], gemein[er] Ältister
Johann [Lorentz?] [?]
Joha[nn] Georg Lehner
Johann Georg Marth[?]
Johannes Stein[müller?]
[?]erminghof[?] [?]

[Verso (S. 3) leer / durchscheinend, keine lesbare Beschriftung außer Aktennummer.]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 2179

Jan Antonín Müller z Horního Slavkova činí za přítomnosti Jana Jiřího Schödla a Jana Ferdinanda Pehnera poslední vůli.

Datace: 16.06.1759

Závěť Jana Antonína Müllera z Horního Slavkova (Schlaggenwaldu) sepsaná roku 1759, v níž odkazuje část svého jmění místním kostelům a klášteru kapucínů, jedinou dědičkou ustanovuje svou nezletilou dcerušku Annu Markétu a pro případ její smrti před dosažením plnoletosti určuje náhradní dědice. Listina byla potvrzena v radě svobodného královského města 27. října 1759 a zapsána do nové knihy závětí.

Závěť Jana Antonína Müllera, Horní Slavkov (Schlaggenwald), 1759

Ve jménu Nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen.

Já, Jan Antonín Müller, jsem uvážil, že vše na tomto světě je pomíjivé a že nikoho nemine chvíle, kdy se Nejvyššímu zlíbí povolat člověka k sobě. Proto jsem se, dokud jsem ještě při zdravém rozumu, rozhodl sepsat svou poslední vůli ve vší právní formě a náležitostech, abych po své smrti předešel sporům o své skrovné zanechané jmění. Ustanovuji tedy toto:

Za prvé – svou duši poroučím Bohu všemohoucímu, od něhož jsem ji přijal, do jeho nejsvětější ochrany a do přímluvy všech svatých; své tělo pak odevzdávám matce zemi, aby bylo pohřbeno podle křesťansko-katolického zvyku, bez zbytečné okázalosti.

Za druhé – za duše své i svých zemřelých milovaných manželek Kateřiny a Barbory odkazuji zdejšímu farnímu kostelu sv. Jiří padesát zlatých, aby za ně hned po mé smrti byly slouženy svaté mše.

Za třetí – ve stejném smyslu odkazuji veledůstojným otcům kapucínům v Schlackenau padesát zlatých.

Za čtvrté – do špitálního kostela sv. Anny odkazuji padesát zlatých.

Za páté – protože každá řádná závěť vyžaduje ustanovení dědice, ustanovuji svou jedinou nezletilou dcerušku Annu Markétu, narozenou z manželství s mou naposledy zemřelou manželkou Barborou, za svou pravou a jedinou univerzální dědičku veškerého svého jmění, nic z něho nevyjímaje. Vyprošuji jí a jí ustanovenému dědictví od Boha nejvyšší požehnání a milost.

Za šesté – protože by se mohlo snadno přihodit, že by má dcera zemřela ještě jako nezletilá, dříve než by mohla podle svého skutečného věku sama pořídit závěť a rozhodovat o svém majetku, nařizuji pro tento případ, že odkazuji zdejšímu špitálnímu kostelu sv. Anny [další část textu na okraji listiny chybí, protože byla při skenování odříznuta].

(Následující část listiny je na skenu poškozená a neúplná – text na okraji chybí.) Zmiňuje se v ní kostel sv. Anny, patrně nějaký pozemek nebo místo zvané „od zdejšího vrchu", úterní pobožnosti, a odkaz k uctění památky zesnulého nezletilého dítěte i zesnulé dcery Evy, za niž mají být slouženy mše. Dále je zmíněn farní kostel sv. Jiří a odkaz „ke cti Ave Maria" (klekání) po jednom zlatém. Zmiňuje se také milý švagr či příbuzný, kterému má být v případě, že dítě přežije, vyplacena částka v hotovosti (přesná výše je na poškozeném místě nečitelná) a odkázána truhlička se vším příslušenstvím jako jeho vlastnictví, a dále postel s lůžkovinami. Poté je zmíněn ještě jeden mladý příbuzný nebo chlapec, ale text se opět přerušuje.

Na další, rovněž částečně poškozené straně listiny pokračují odkazy:

- za námahu, kterou s ním měl [jmenovaný, jehož jméno chybí] – třicet zlatých,
- svému nejmilejšímu bratru Janu Müllerovipatnáct zlatých,
- svému panu účetnímu – šest[náct?] zlatých.

Na závěr je jeho výslovnou vůlí, aby veškerý zbylý majetek – ať movitý, či nemovitý, který zůstane po odečtení všech výše uvedených odkazů a bude ještě k dispozici v době nezletilosti dítěte – byl proměněn v peníze, a to tak, aby jedna polovina připadla zdejšímu farnímu kostelu sv. Jiří a druhá polovina veledůstojným otcům kapucínům v Schlackenau. Dále stanovuje, že jak za jeho života, tak po jeho smrti mají být ve zdejším katolickém kostele slouženy mše za duše jeho zemřelých manželek Kateřiny a Barbory i za jeho dceru Annu Markétu, a že toto ustanovení má zůstat nezměnitelné.

Pokud by této poslední a dobře uvážené vůli scházela pro nedostatek té či oné právní náležitosti některá ze slavnostních formalit vyžadovaných u řádné závěti, žádá, aby platila alespoň jako kodicil, případně v jakékoli jiné formě, v níž může a smí platit.

Nakonec požádal níže jmenované pány svědky, aby k většímu potvrzení listinu podepsali, neboť jim je dobře známo, že v tomto městě Schlaggenwaldu [Horní Slavkov] a v jeho stavení [další text chybí]. Stalo se roku 1759.

Podepsán: Johann Georg Schöttl (Jan Jiří Schöttl), dožádaný svědek.

Po předchozím osvědčení pánů svědků v radě královského svobodného města roku 1759, aniž se objevil jakýkoli odpor, byla listina předložena a potvrzena v radě svobodného císařsko-královského města dne 27. října 1759.

Na rubu listiny je uvedeno: „Sepsaná závěť zemřelého Antonína Müllera. Zapsáno do nové knihy závětí, fol. 77, na rubové straně." a otisk tištěného kancelářského kolku s korunou a číslem „60".

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

ZÁVĚŤ JANA ANTONÍNA MÜLLERA, Horní Slavkov (Schlaggenwald), 1759

--- [strana 1] ---
Ve jménu Nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen.

Já, Jan Antonín Müller (Johann Anton Müller), jsem uvážil, že vše je i v časném světě pomíjivé a že nikoho nemine, v jakémkoli stavu, [den?], kdy se Nejvyššímu zlíbí povolat člověka k sobě; a proto, v důkladném zvážení své nevyslovitelné [pomíjivosti?], dokud jsem ještě při zdravém a plném rozumu, chtěl jsem — abych po své pak následující smrti předešel sporům, jež by mohly vzejít o mém zanechaném skrovném jmění — sepsat svou poslední vůli touto poslední vůlí [závětí] ve vší právní formě a náležitostech a mít ji řádně dodrženu. A to takto:

Za prvé: Poroučím svou ubohou duši Bohu všemohoucímu, od něhož jsem ji přijal, do jeho nejsvětějších [ran a] nejmilejší [přímluvy] všech svatých […]; tělo pak matce zemi, z níž vzešlo, aby bylo pohřbeno podle křesťansko-katolického zvyku, bez [jakékoli] okázalosti.

Za druhé: Za duše své i své zemřelé milované manželky/manželek Kateřiny a Barbory (Catharina und Barbara), aby za ně hned po mé smrti byly [navzájem] slouženy svaté mše, odkazuji zdejšímu farnímu kostelu sv. Jiří (S: Georgi) padesát zlatých.

Za třetí: V tomtéž výše uvedeném smyslu odkazuji rovněž veledůstojným, důstojným ctihodným otcům kapucínům v Schlackenau[?] padesát zlatých.

Za čtvrté: Ustanovuji a nařizuji do špitálního kostela sv. Anny (S: Anna Hospital) k bolestnému [uctění/potěše?], k němuž hned po mé smrti nebo za pomoci [těch], kdo dříve [vloží] více k Boží [cti], padesát zlatých.

Za páté: A poněvadž ke každé řádné závěti je třeba ustanovit univerzální dědice, tak i já je ustanovuji, jmenuji a určuji v nejlepší právní formě, a mocí toho své jediné nezletilé dítě a nejmilejší dcerušku Annu Markétu (Anna Margaretha), zplozenou v manželství s mou naposledy zemřelou manželkou Barborou a s bolestí zanechanou, ustanovuji za svou pravou jedinou univerzální dědičku veškerého svého domnělého jmění, nic z něho nevyjímaje, k užitku a prospěchu z této své [otcovské, katolické] pozůstalosti; tomuto dítěti a [ustanovenému] dědici vyprošuji od Boha nejvyššího nejlaskavější požehnání a Boží milost […].

Za šesté: Poněvadž by se velmi snadno mohlo přihodit, že by má ustanovená dědička ještě ve své nezletilosti podle nevyzpytatelného Božího úradku zemřela, chci, aby to bylo — s ohledem na [...] a na jiné případy, jež by mohly nastat — takto zřetelně nařízeno: že tedy, kdyby má milá dcera a svěřenská dědička ještě před dosažením zletilosti a před tím, než by mohla podle skutečného věku pořídit závěť a o svém volně rozhodnout, byla z tohoto časného života od Boha všemohoucího odvolána, pro ten případ odkazuji zdejšímu [špitálnímu kostelu sv. Anny] —

--- [strana 2 (pravý sloupec dvojlistu); vnější okraj je na skenu odříznut, proto text neúplný] ---
[…] špitál[nímu kostelu] sv. Anny […] již dříve [...] zvaný „od zdejšího vrchu" (Berg) […] [zatím] […] v úterky mezi [...] a mají [je] konat. To [odkazuji] k dřívější [cti?] […] úmrtí mého nezletilého […] i za mou v Bohu [zesnulou] dceru Evu, [jež] ze[mřela] […] aby byly slouženy [mše]. Poté [...] ve farním [kostele] sv. Jiří […] zlatých. Ke cti Ave Maria (klekání): […] po jednom zlatém. Svému milému [švagrovi/příbuznému?] […], a kdyby toto dítě přežil […] v hotových penězích [částka odříznuta] […] a jemu [truhličku/„Ladl"], se vším […] jako do vlastnictví, dále […] a postel/lůžkovinu. Svému milému [chlapci/mladíkovi?] […]

--- [strana 3 (levý sloupec druhého dvojlistu)] ---
[…za] jeho námahu, kterou se mnou měl, třicet zlatých.
Stejným způsobem svému nejmilejšímu bratru Janu Müllerovi (Johannes Müller) odkazuji patnáct zlatých.
Svému [panu …] účetnímu (Buchhalter) odkazuji šest[náct?] zlatých.

Závěrem je má výslovná vůle a mínění, aby veškeré ostatní dědictví — po odečtení odkazů obsažených v této mé poslední pořízení, ať už jde o movitý, či nemovitý majetek, který ještě bude po ruce v době nezletilosti [zemřelého] dítěte — bylo obrácené na peníze, a pak aby jedna polovina připadla zdejšímu farnímu kostelu sv. Jiří a druhá polovina veledůstojným ctihodným otcům kapucínům v Schlackenau[?]. [Následuje formulaická závěrečná klauzule bez nových jmen a částek: aby jak za života, tak po úmrtí za duše mých zemřelých počestných manželek Kateřiny a Barbory, jakož i za mé dítě Annu Markétu, byly ve zdejším katolickém kostele slouženy mše, a aby to jinak zůstalo nezměnitelně.]

[Dále:] A kdyby této mé poslední a dobře uvážené vůli pro nedostatek té či oné právní náležitosti a slavnostní formy zde chybělo něco, co se v řádné závěti vyžaduje a uvádí, nechť platí jako kodicil, nebo jakkoli jinak platit může a smí. Konečně jsem níže jmenované —

--- [strana 4 (pravý sloupec, s červenou pečetí)] ---
[…] pány svědky [požádal], aby k většímu potvrzení podepsali […], neboť jim je dobře znám[o], [že jsem v tomto] městě Schlaggenwald (Horní Slavkov) […] a stavení […] držet. Stalo se [dne … ] 1759.

Johann Georg Schött[l?] (Jan Jiří Schöttl)
dožádaný svědek (testis Requisitus)

Po předchozím osvědčení pánů svědků v radě královského svobodného města roku 1759, aniž by se objevil jakýkoli odpor, [předloženo/potvrzeno] v radě svobodného císařsko-královského [města] dne 27. října 1759.

--- [rubová strana / obálka] ---
Sepsaná závěť zemřelého Antonína Müllera.
Zapsáno do nové knihy závětí, fol. 77, na rubové straně.
[tištěný kancelářský kolek s korunou „60"]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

TESTAMENT DES JOHANN ANTON MÜLLER, Schlaggenwald (Horní Slavkov), 1759

--- [Seite 1] ---
In Nahmen der Allerheiligsten, und unzertheilten Dreyfaltigkeit, Gottes Vaters, Sohnes, und heiligen Geistes, Amen.

Ich Johann Anton Müller habe erwogen, daß alles auch der zeitlichen Welt vergänglich, auch niemand bey [zu] beeden Stand nach [Tag?], wann der Allerhöchste [den] Menschen abzufordern beliebt, in genauem Betracht meiner [vor]waltenden Unaussprechlichkeit[?], da ich noch bey gesund- und gestandener Vernunft, habe zu Vermeidung nach meinem alldann [nach]folgenden Tod wegen [meines] hinterlassenden wenigen Vermögens sich fügen mögenden Streitigkeiten, meinen letzten Willen durch dieses letztwillige [Testament] unter allen Rechts-Form, und Zierlichkeiten festlassen, und recht gehalten wissen wollen. Und zwar:

Primo: Bestehe [befehle] ich meine arme Seele Gott dem Allmächtigen, von welchem ich solche empfangen, in seine allerheilig[ste] [Wunden und] die liebste [Fürbitte] aller Heiligen [...]; den Leib aber der Mutter Erden, von welchen sie herkommen, nach Christ-Catholischem Gebrauch gemäß, ohne [einigen] deren Gepräng, zur Erden zu bestattigen.

Secundo: Vor meinen, und meiner abgelebten geliebten Ehe-Consorten Catharina und Barbara beeder Seelen, womit dieselbe gleich nach meinem Tod [zu] einander heil: Messen mögen gelesen werden, so testire ich zur hiesigen S: Georgi Pfarr-Kirchen Funfzig Gulden.

Tertio: Unter aber diesem obigen Verstand vermache ich denen, desgleichen W:W: E:E: P:P: Capucinern zu Schlackenau[?] Funfzig Gulden.

Quarto: Schaffe und ordne ich in die S: Anna Hospital Kirchen zu einer schmerzhaften Ergözung[?], zu welchen gleich nach meinem Tod, oder handanlegend, wozu jeder [...] zuvor mehr [de]r Gottheit einsenden werden, Funfzig Gulden.

Quinto: Und da dem Gesündesten und jeden Testaments brauchet ihnen Universal-Erben zu bestättigen, also ich auch sie constituir-, instituir-, [erklär]e, nenne und benenne in bester Form [Rechtens], kraft dessen mein mit meiner letzt verstorbenen Ehe-Consorten Barbara ehelichst erzeigt, und schmerzlich nachlassend unmündig einziges Kind, und liebstes Töchterlein Anna Margaretha, zu meiner wahren alleinigen Universal-Erbin meines geglaubten Vermögens, nichts davon ausgenommen, zum Genuß und Gedeyung solch: [väter]lichen [catholischen] meiner Nachlassenschaft, hiemit benenne, [dem] Kind und [instituierenden] Erben von Gott dem Allerhöchsten allergütlichste[?] Benediction, und Göttlichen Segen gewünsch[t] [...zig] aufgewünschen Ehr[?].

Sexto: Nachdeme sich gar leicht zutragen könnte, daß meine substituirte Erbin in ihrer Minderjährigkeit auch [nach] Göttlichem unerforschlichen Rathschluß, und [Zeit-Ziel?], sodann Erlassen möchte, so will solches nach respectu [...] und so andern sich zutragen mögenden Fäll[en] [des] Erlässe[?] ausgemessen, und hiemit deutlich angeordnet haben, daß dahero meine liebe Tochter, und Fideicommiss[...] vor erwähnten Voigtbescheid[?] oder gehaltenen veria [vera] aetatis testamentum erzeigen[?] de suis disponendi, aus dieser Zeitlichkeit von Gott dem Allmächtigen abgefordert werden solle, in jenem Fall legire ich in die allhiesige [S: Anna Hospital-Kirche] —

--- [Seite 2 (rechte Spalte des Doppelblatts); der äußere Rand ist im Scan abgeschnitten, daher lückenhaft] ---
[…] S: Anna Hospital: [Kirche] […] bereits schon zahm[?] […] von hi[esigem] Berg genannt […] [Indessen] wach[…] […] dienstags unter den [Fr…] […] und begehen sollen. Dieses ich zur früheren [Ehre?] […] Absterben meines unmündigen […] auch von meiner in Gott [ruhenden] Erbtöchterlein Eva abge[storben] […] mögen gelesen werden. Demnach ich [solcher] lieben […] in der S: Georgi Pfarr[-Kirche] […] Gulden. Zu Ehren Ave Maria: […] jeder Gulden. Meinem lieben Schwieger[?]-Genoss[?], und dessen […] dieses Kind überleben s[ollte] […] an baarem Geld, gum[?] […] und ihm [ein] Ladl[?] [Lädlein/Truhe], sambt al[lem] […] als besitzig, dann […] und Bett-Blatten [Bettstatt]. Meinem lieben Jung[en] […]

--- [Seite 3 (linke Spalte des zweiten Doppelblatts)] ---
[…für] deren mit mir gehabte Bemühung Dreyßig Gulden.
Gleichergestalten meinem liebsten Bruder Johannes Müller legire Fünfzehen Gulden.
Meinem [Herrn …] dem Buchhalter [ge]schafft Sech[ß]zehen[?] Gulden.

Beschlüsslichen ist mein ausdrücklicher Will, und Meynung, daß all übriges Erb nach Abschlag deren in dieser meiner letzten Willens-Disposition [enthaltenen] Vermächtnussen — es sei sowohl an meinem Mobil: als Immobil-Vermögen, nach [dem] in der Minderjährigkeit des [ver]storbenen Kinds noch vorhanden seyn wird — obige zu Geld gemacht, dann sollen die eine Hälfte der allhiesigen S: Georgi Pfarr-Kirchen, die andere Hälfte denen W:W: E:E: P:P: Capucinern zu Schlackenau[?] [gegeben werden]. [Es folgt eine formelhafte Schlußklausel ohne neue Namen oder Beträge: sowohl bey als nach dem Versterben meiner verstorbenen ehrlichen Ehe-Consortinnen Catharina und Barbara, dann für mein Kind Anna Margaretha sollen in der hiesigen S: catholischen Kirchen [Messen] gelesen werden, und es solle sonsthin unabänderlich verbleiben.]

[Weiter:] Wo[rin] dieser mein letzter und wohlbedachter Will [wegen] Ermanglung allhier ein oder anderer Rechts-Zierde und Sollennität[?] […] und erfordernde, [daß], als im förmlichen Testament anzeigen bezogen werden, gelte es als ein Codicill, oder wie immer[?] es gelten kann und mag. Letztlichen habe unten benannte —

--- [Seite 4 (rechte Spalte, mit rotem Siegel)] ---
[…] Herren Zeugen, [zu] mehrerer Bestättigung, wollen zu unterschreiben[?] [ersucht], […] demnach ihnen wohlbe[kannt], [daß ich in dieser] Stadt Schlaggenwald[t] […] und des Gebäude[s] […] zu halten. Geschehen [den … ] 1759.

Johann Georg Schött[l?]
testis Requisitus

Praeviâ Contestatione DD[ominorum] Testium in Consilio Reg[iae] lib[erae] Civitatis 1759, nulla interveniente oppositione [productum/confirma]tum in Cons[ilio] lib[erae] Caesar[eae] Reg[iae] 27ma Octobris 1759.

--- [Rückseite / Umschlag] ---
Testamentum Scriptum defuncti Antonij Müller.
Ingross[atum] in Lib[ro] Testament[orum] novo fol: 77. pag: versa.
[gedruckter Kanzleistempel mit Krone „60"]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 2182

Purkmistr, rychtář a rada města Horního Slavkova potvrzují, že jim Matouš Föler, řeznický mistr v Tachově, půjčil 300 zlatých rýnských.

Datace: 21.10.1759

Dlužní úpis (obligace) města Horní Slavkov z 21. října 1759, kterým si město vypůjčilo od Matyáše Föhlera (patrně měšťanského kořenářského mistra v Dachau) jistinu 300 zlatých na 6 % roční úrok, zajištěnou městským majetkem jako hypotékou. Listinu stvrzuje pečeť horního města a vlastnoruční podpisy purkmistrů, rady i obecních starších.

DLUŽNÍ ÚPIS (OBLIGACE) MĚSTA HORNÍ SLAVKOV (SCHLAGGENWALD), 1759

My, purkmistři, rychtář a rada královského svobodného horního města Horního Slavkova, tímto oznamujeme a stvrzujeme za sebe i za své nástupce a potomky, aby to vědom byl každý, komu je toho třeba: že jsme od ctihodného Matyáše Föhlera, patrně měšťanského kořenářského mistra v Dachau, na jiné nezbytně nutné potřeby přijali v níže uvedeném roce a dni hotově a řádně, v dobré a běžně platné minci, kapitál (jistinu) ve výši tří set zlatých, a to proti [týdennímu] splácení s ročním úrokem 6 procent.

Řádné navrácení této jistiny tímto kvitujeme, přičemž se zříkáme námitky nevyplacených peněz i jiných případných námitek, neboť vše proběhlo v nejlepším pořádku – a zavazujeme se uvedenou částku 300 zlatých v téže dobré a běžné minci vrátit a splatit zpět.

K zajištění tohoto našeho závazku a k lepší jistotě věřitele pro tuto obligovanou jistinu postupujeme a zapisujeme mu jako zástavu a věcnou hypotéku majetek, jaký může naše jmenovaná měšťanská obec nejlépe poskytnout. Dáváme mu tím také právo, že pokud by k splacení nedošlo, mohou být jistina i úroky podle královských novelních dekretálů vymáhány exekucí na náš výše i níže uvedený zástavní majetek, a věřitel může tuto hypotéku se všemi příslušnými právy užívat tak dlouho, dokud nebude celá jistina i s úroky zaplacena a odvedena. Proti tomu se nebudeme bránit žádným právem ani námitkou, ať by nesla jakékoli jméno.

Zároveň bylo právně ujednáno, že tato naše obligace bude zapsána do našeho obligačního rejstříku (knihy) a bude moci být řádně vyhotovena.

Na důkaz toho jsme z prostředku magistrátu spolu s obcí vlastnoručně podepsali a přitiskli obvyklou zdejší hornoměstskou střední pečeť.

Stalo se v Horním Slavkově dne 21. října 1759.

[Pečeť horního města Horní Slavkov]

Podpisy – magistrát:
- Elias Doll, pan purkmistr
- pan Josef Amblbringer[?], purkmistr[?]
- Johann Georg Rade[?]
- Augustus Theodor[?] Helmont[?]
- Johann Georg Schödl, t. č. městský rychtář
- Jacob Longo[?]
- Johann Simon Baab
- Josef[?] Meurer[?]
- Johann David Adam[?]

Podpisy – obec, obecní starší:
- Johann Joseph Streicher[?], obecní starší
- Johann Lorentz Schmidt[?]
- Heinrich Falter[?]
- Johann Georg Sachner
- Johann Georg Marbrecht[?]
- Johannes Steinmüller
- Johann [?]berger[?]

(Přední strana listu č. 3 je prázdná, rub je bez textu.)

Poznámka: Rukopis je místy velmi obtížně čitelný a prosvítá jím text z druhé strany, proto zůstávají u některých jmen a slov otazníky. Podstatné údaje jsou však jasné – jde o dlužní úpis města na jistinu 300 zlatých s 6% ročním úrokem, datovaný 21. října 1759, zajištěný městským majetkem formou hypotéky a stvrzený pečetí i podpisy členů magistrátu a obecních starších.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

DLUŽNÍ ÚPIS (OBLIGACE) MĚSTA HORNÍ SLAVKOV (SCHLAGGENWALD), 1759

My purkmistři, rychtář a rada královského svobodného horního města Horního Slavkova (Schlaggenwaldt) oznamujeme a vyznáváme za sebe i za své nástupce a potomky, mocí tohoto listu vůči všem lidem, zvláště tam, kde je toho třeba věděti, tímto, že jsme od ctihodného Matyáše Föhlera (Matthaeus Föler), měšťanského kořenářského[?] mistra v Dachau[?], k jiným nezbytně nutným potřebám, níže uvedeného roku a dne, hotově a řádně, rovněž v dobré platné a oběžné minci, přijali kapitál (jistinu) tří set zlatých, proti [týdennímu?] odepisování, s 6 procenty ročního úroku; a že příslušné navrácení téže jistiny, se zřeknutím se námitky nevyplacených peněz (cum renunciatione exceptionis de non numeratae pecuniae) i jiných [námitek], neboť vše se stalo v nejlepším pořádku, tímto kvitujeme, a zavazujeme se onu sumu [3]00 zlatých v téže dobré a oběžné minci nahraditi a zaplatiti zpět. Toto zajisté [zde] poznamenáváme k zajištění výše uvedeného závazku, a k lepšímu ujištění této obligované [jistiny] pánu věřiteli, jemu k lepší zástavě a věcné hypotéce (Realhypothec), postupujeme a zapisujeme [veškerý majetek], jenž se ukáže, jak jej může jmenovaná měšťanská obec nejlépe poskytnouti, a dáváme mu [rovněž moc a platnost], že v případě, kdyby [se tak nestalo], tak jistina jako úroky podle královských novelních dekretálů na náš výše i níže jmenovaný zástavní majetek exekucí přejdou, a že hypotéku se všemi náležitými [právy] tak dlouho [užívati] může a má, dokud onen kapitál i s úroky nebude v celku (in totum) zaplacen a odveden. Proti tomu se nechceme brániti žádným právem ani námitkou, ať už by měla jakékoli jméno, aniž tak činiti smíme. K témuž je právně přiloženo, aby tato naše obligace byla zapsána do našeho obligačního rejstříku (knihy) a mohla býti vyhotovena. Na důkaz toho jsme rovněž z prostředku magistrátu (ex gremio Magistratus) spolu s obcí ze [středních?] vlastnoručně podepsali a obvyklou zdejší hornoměstskou střední pečeť přitiskli. Stalo se v Horním Slavkově dne 21. října 1759.

[Pečeť horního města Horní Slavkov]

[Podpisy — levý sloupec, magistrát:]
Elias Doll, pan purkmistr[?]
pan J[osef?] Amblbring[er?][?], [purkmistr?]
Johann Georg Rade[?]
Augustus Th[eodor?] Helmont[?]
Johann Georg Schödl, t. č. městský rychtář[?]
Jacob Longo[?]
Johann Simon Baab
Joseph[?] Meurer[?]
Johann David Adam[?]

[pravý sloupec, obec / obecní starší:]
Johann Joseph Streicher[?], obecní starší
Johann Lorentz [Schmidt?][?]
Heinrich Falter[?]
Johann Georg Sachner
Johann Georg Marbrecht[?]
Johannes Steinmüller
Johann [?]berger[?]

[Strana 3 lícem prázdná / rub bez textu.]

Poznámka paleografa: rukopis je velmi kurzívní a místy prosvítá text z druhé strany, proto jsou nejistá slova označena [?]. Zásadní údaje jsou však čitelné: jde o dlužní úpis města na jistinu 300 zlatých při 6 % ročního úroku, datovaný 21. října 1759, zajištěný městským majetkem (hypotékou) a stvrzený městskou pečetí a podpisy členů magistrátu a obecních starších.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

SCHULDVERSCHREIBUNG (OBLIGATION) DER STADT SCHLAGGENWALD, 1759

Wir Bürgermeistere, Richter, und Rath der Königl[ichen] freyen Bergstadt Schlaggenwaldt, bekunden, und bekennen, vor uns, und unsere Nach- und Nachkommender, kraft jedermänniglich, besonders da, wo es zu wißen nötig, hiemit, daß Wir des Ehren[hafften] Matthaeus Föler bürgerlichen Wörtzermeister[?] zu Dachau[?], zu andern unumbgänglich nötigen bedacht[?], [von?] hierunter exprezten [= ausgedrückten] Jahr, und Tag, baar und richtig, auch in guther gäng- und gangbahren Münz, ein Capitale zu drey hundert Gulden, gegen Wöch[entliche][?] Abschr[eibung][?] à 6 p[ro] cento Jährlichen [Interesse] [empfangen und aufgenommen] haben[?]; Ohnehin[?] aber den richtigen Rückgang gleich bemelten Capitalis, cum renunciatione Exceptionis de non numeratae pecuniae, rei [?] [?], da alles gestalt, in bestem bestand hiermit quittieren, und solche Summam zu [3]00 f[l] mit gleicher güth- und gangbahren Münz zu restituieren, und zurück zu bezahlen anheischig machen. Dieß zwar [hier?] [?] [?] zu bemercken der Sicherung unseren obigen [Verbindung?] [?] auch zu besserer Versicherung dieses obligierten [Capitals?] H[errn] Creditori zu einem beßern Unterpfand, und Real-hypothec die zu ihm[?] fündigen exemind[?] [?], welches sich erzeiget[?], so ernannte Bürgerschafts[?] besten leisten, mehr gleich [?] bey[?]gleichen constituieren, und [?]schreiben, geben auch [?] [Krafft?], und macht, daß in nicht [?]folgenden gestellter[?] Fall, so wohl das Capital, als interessen [nach den?] Königl[ichen] Novells Decretals[-Theilen?] auf unser obgenannte und nachstehend[e] Unterpfands die [Exec]ution ergehen, dann die Hypothec mit allen angreiffenden[?] [Rechten?] in so lang gebrauchen[?] Räum[?] [?]mögt, und soll, biß solches Capitale sambt denen intereßen in totum erzahlet, und abgetragen seyn würdt. Darwieder [uns?] dem Recht, nach Exception, wie sie immer nahmen haben mag, schützen, [zu] schützen [?] Räum[?], noch solle. Deroselben mit einem [rechtlichen?] beygelegen, daß dieser unseren obligation, in das allbe[reit?] [?] [uns?] obligations Buch komme, und möge gefertiget werden. Deß [zu] Uhrkundt dessen haben Wir auch ex gremio Magistratus sambt der gemeindt auß den mittl[eren] eigenhändig unterschrieben, und das auch gewöhnliche hiesige bergstädtische mittlere Insigel beygedruckter. So geschehen Schlaggenwaldt den 21ten Octob[ris] 1759.

[Siegel der Bergstadt Schlaggenwald]

[Unterschriften — linke Spalte, Magistrat:]
Elias Doll H[err] B[ürgermeister][?]
H[err] J[oseph?] Amblbring[er?][?], [Bürgermeister?]
Johann Georg Rade[?]
Augustus Th[eodor?] Helmont[?]
Johann Georg Schödl, p[ro] t[empore] Stadtrichter[?]
Jacob Longo[?]
Johann Simon Baab
Joseph[?] Meurer[?]
Johann David Adam[?]

[rechte Spalte, Gemeinde / gemeine Älteste:]
Johann Joseph Streicher[?], gemein Ältister
Johann Lorentz [Schmidt?][?]
Heinrich Falter[?]
Johann Georg Sachner
Johann Georg Marbrecht[?]
Johannes Steinmüller
Johann [?]berger[?]

[Vorderseite p.3 leer / Rückseite ohne Text.]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 2183

Purkmistr, rychtář a rada města Horního Slavkova potvrzují, že jim František Kristián Pöschl, správce vrchního horního úřadu v Horním Slavkově, půjčil 351 zlatých 48 krejcarů.

Datace: 08.11.1759

Listina z 8. listopadu 1759 je dlužní úpis, kterým se purkmistři, rychtář a rada královského horního města Slavkova (Schlaggenwald) zavazují splatit částku 351 zlatých 48 krejcarů panu Františku Kristiánu [Pöschlovi?], nadřízenému úřednímu správci pro uherské a české královské apoštolské [záležitosti?]. Na rubu listiny věřitel vlastnoručně potvrzuje přijetí této částky, vyrovnané zčásti cínem (4 centnýře 80 liber, tj. 261 fl. 36 kr.) a zčásti hotově (90 fl. 12 kr.). Hřbetní registraturní záznam listinu řadí jako vyúčtování mezi úředním správcem a městskou radou, týkající se štoly a s ní spojeného prodeje.

Archiv města Horní Slavkov (Schlaggenwald), L2183, rok 1759

Listina se skládá ze tří částí: (A) lícové strany, což je dlužní úpis (obligace) města, (B) rubové strany, kde je vlastnoruční kvitance a vyúčtování věřitele s poznámkou na okraji, a (C) hřbetního (registraturního) záznamu. Inkoust na listině silně prosakuje a text je místy rozmytý, proto je řada míst čitelná jen zčásti; nejistá čtení jsou v textu níže označena otazníkem v hranaté závorce, zcela nečitelná místa jako „nečitelné".

=== (A) Lícová strana — dlužní úpis ===

Purkmistři, rychtář a rada královského horního města Slavkova tímto přede všemi stvrzují a přiznávají, že si pro svou nejnaléhavější potřebu vypůjčili od Jeho Jasnosti [?] – konkrétně od jeho přísného(?) pana Františka Kristiána [Pöschla?], uherského a českého královského apoštolského [říšského?] nadřízeného úředního správce (Oberamtsverwaltera) zdejšího – částku tři sta jedenapadesát zlatých 48 krejcarů (tedy 351 fl. 48 kr.).

Dále listina uvádí (místa jsou poškozená a nejistá) závazek splatit tuto sumu v řádných [termínech?] dědicům, a to z peněz, které byly městu vyplaceny. Město se nejposlušněji zavazuje a slibuje částku přesně vrátit.

Na potvrzení toho purkmistři, rychtář a rada listinu nejen vlastnoručně podepsali, ale nechali k ní přitisknout i obvyklou purkmistrovskou pečeť. Stalo se ve Slavkově dne 8. listopadu 1759.

Pod přitisknutou pečetí města jsou podpisy: „Purkmistr" a „Rychtář a rada zdejší."

=== (B) Rubová strana — kvitance a vyúčtování (rukou věřitele) ===

Na rubu listiny věřitel vlastní rukou potvrzuje, že mu město Slavkov vyrovnalo dlužnou částku 351 fl. 48 kr. Podepsaný – patrně sám pan František [?] – uvádí, že celá suma mu byla splacena zčásti v cínu (na účet zmíněného vyúčtování) a zčásti v hotových penězích:

- v cínu, totiž 4 centnýře 80 liber: 261 fl. 36 kr.
- hotově (dílem?): 90 fl. 12 kr.
- dohromady: 351 fl. 48 kr.

Stalo se dne 22. [listopadu?]. Podepsán: František Kristián [Pöschl?].

V pravém okrajovém sloupci je poznámka, z velké části nečitelná: uvádí se v ní, že „jak je vedle uvedeno", rovněž pan František [Kristián?] uvnitř zaplatil, dále se zmiňuje částka 90 fl. 12 kr., „list s čistou(?) srážkou" a znovu částka 351 [fl.]. Zbytek poznámky je nečitelný.

=== (C) Hřbetní záznam / registratura ===

Na hřbetu listiny je krátká registraturní poznámka, že jde o vyúčtování mezi panem nadřízeným úředním správcem (jeho jméno je na tomto místě nečitelné) a městskou radou ve Slavkově, které se týká [Slavkovské?] štoly a majetku jim prodaného [zbytek popisu je nečitelný].

Na horním okraji listu je navíc stručná kancelářská poznámka: „Ja." (Ano.)

Poznámka k částkám: dílčí sumy si odpovídají — 261 fl. 36 kr. (v cínu, 4 centnýře 80 liber) plus 90 fl. 12 kr. (hotově) dává dohromady přesně 351 fl. 48 kr., čímž se potvrzuje hlavní částka uvedená v dlužním úpisu na lícové straně.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

VĚRNÝ PŘEPIS A PŘEKLAD — Archiv města Horní Slavkov (Schlaggenwald), L2183, rok 1759. Listina se skládá z (A) lícové strany = dlužního úpisu/obligace města, (B) rubové strany = vlastnoruční kvitance/vyúčtování věřitele s poznámkou na okraji a (C) hřbetního (registraturního) záznamu. Inkoust silně prosakuje a text je místy rozmytý, proto je řada míst čitelná jen zčásti; nejistá čtení jsou označena [?], zcela nečitelná [nečitelné].

=== (A) LÍCOVÁ STRANA — DLUŽNÍ ÚPIS ===

„My, purkmistři, rychtář a rada královského
horního města Slavkova (Schlaggenwald), tímto před
každým osvědčujeme a vyznáváme, že jsme si k naší nejnaléhavější [potřebě?]
[od] Jeho [Jasnosti?] [...] jeho statečného(?)
pana Františka Kristiána [Pöschla?], [...] [protože tedy?]
[...] uherského a českého královského
apoštolského [říšského?] nadřízeného úředního správce(?) [Oberamtsverwaltera] zdejšího,
tři sta jedenapadesát zlatých 48 kr. [= 351 fl. 48 kr.]
[...] v řádných [termínech?] [...] dědicům, [...]
[z] vyplacených peněz
[...] nejposlušněji [...] na to
přesně splatit [...] [slibujeme?]
a zavazujeme se. K většímu [stvrzení?] toho
jsme tuto [na počátku zmíněnou?] listinu nejen
vlastnoručně podepsali, nýbrž
také obvyklou purkmistrovskou [pečeť?]
k ní přitisknout dali. Tak se stalo ve Slavkově
dne 8. listopadu 1759.“

[L.S. — přitisknutá pečeť města]
[Podpisy pod pečetí:] „Purkmistr“ — „Rychtář a rada zdejší.“

=== (B) RUBOVÁ STRANA — KVITANCE / VYÚČTOVÁNÍ (rukou věřitele) ===

„[...] vám tuto níže uvedenou, u [města?] Slavkova
zaznamenanou [částku] 351 fl. 48 kr. jsem já, níže podepsaný, dne [...]
[...] celou [sumu?] [...] pan František(?) [...]
[v cínu] na účet zmíněného vy[účtování?]
[totiž] 4 centnýře 80 [liber], [...] což [...]
podle výpočtu činí zl. ...................... 261 fl. 36 kr.
[dílem hotově?] sečteno bylo .............. 90 fl. 12 kr.
[dohromady 351 fl. 48 kr.]
tak se stalo dne 22. [listopadu?].
František Kristián [Pöschl?]“

[Pravý okrajový sloupec, zčásti nečitelný:]
„Jak vedle stojí [...] tím / rovněž pan František [Kristián?] [...] / [...] uvnitř zaplatil. / [...] na 90 fl. 12 kr. [...] / list s čistou(?) srážkou [...] / [...] s oněmi 351 [...]“ [zbytek nečitelný]

=== (C) HŘBETNÍ ZÁZNAM / REGISTRATURA ===

„Vyúčtování mezi panem nadřízeným
úředním správcem, panem [N. N. — nečitelné]
[...] a městskou [radou] [ve] Slavkově
(Schlaggenwald), jež se týká [Slavkovské?] štoly a
jim prodaného [...].“ [zbytek nečitelný]

[Na horním okraji listu je kancelářská poznámka: „Ja.“ (Ano.)]

Poznámka k částkám: Dílčí sumy souhlasí: 261 fl. 36 kr. (v cínu, 4 centnýře 80 liber) + 90 fl. 12 kr. (hotově) = 351 fl. 48 kr., což potvrzuje hlavní částku dlužního úpisu.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

FAKSIMILE-TRANSKRIPTION — Amt Horní Slavkov (Schlaggenwald), L2183, 1759. Die Urkunde umfasst (A) die Vorderseite = Schuldschein/Obligation der Stadt, (B) die Rückseite = eigenhändige Quittung/Berechnung des Gläubigers mit Randnotiz, und (C) einen Dorsalvermerk. Wegen starken Durchschlagens der Tinte und Verwaschung sind viele Stellen nur teilweise lesbar; unsichere Lesungen sind mit [?] bezeichnet, gänzlich Unlesbares mit [unleserlich].

=== (A) VORDERSEITE — SCHULDSCHEIN ===

„Wir Burgermeistere, Richter, und Rath der König[lichen]
Bergstadt Schlaggenwald, urkunden und bekennen hiermit vor
jedermänniglich, wie daß wir zu unserm höchst nöthigen [Bedarf?]
[von] Ihro [Durchl(aucht)?] [...] ihres gestreng[en?]
Herrn Franz Christian [Pöschl?], [...] [Als demnach?]
[...] zu Ungarn und Böheim königl.[ich]
apostol.[ischen] [Reichs?] Ober-Amts-Verwalter[?] allhier,
dreÿ hundert ein und fünffzig Gulden, 48 kr. [= 351 fl. 48 xr.]
[...] in rechten [ordentlichen?] [...] Erben, [...]
[von den] eingehändigten Geldern
[...] allergehorsamst [...] darauf
genau zurückzuzahlen [...] [angeloben?]
und versprechen. Zu mehrerer [Bekräftigung?] dessen
haben wir dieses [Eingangs gemeldten?] nicht
allein eigenhändig unterschrieben, sondern
auch das gewöhnliche burgermeisterische [Insigel?]
an- und darzudrucken lassen. So geschehen Schlaggen-
wald, den 8ten Novemb[er] 1759.“

[L.S. — aufgedrücktes Siegel der Stadt]
[Unterschriften unter dem Siegel:] „Burgermeister“ — „Richter u[nd] Rath allda.“

=== (B) RÜCKSEITE — QUITTUNG / BERECHNUNG (eigene Hand des Gläubigers) ===

„[...] euch diese nachstehende, mit der [Stadt?] Schlaggenwald
verzeichnete 351 fl. 48 kr. hab ich Endes unterschriebener den [...]
[...] die völlige [Summe?] [...] Herr Franz[?] [...]
[in Zinn] à conto gedachter Ver[rechnung?]
[nemlich] 4 C[en]t[ne]r 80 [Pfund], [...] [was?] [...]
nach Betragen thut fl. ................................ 261 fl. 36 kr.
[theils an baarem Gelde?] summir[e]t worden ...... 90 fl. 12 kr.
[zusammen 351 fl. 48 kr.]
so geschehen d[en] 22. [Novemb?].
Franz Christian [Pöschl?]“

[Randspalte rechts, teilweise unleserlich:]
„Wie umbstehet [...] damit / Eben H[err]: Franz [Christian?] [...] / [...] innen zahlt. / [...] an 90 fl. 12 kr. [...] / brief mit netto[?] Abzug [...] / [...] mit den 351 [...]“ [übriger Teil unleserlich]

=== (C) DORSALVERMERK / REGISTRATUR ===

„Berechnung zwischen des H[errn] Ober-
Amts-Verwalters Herr[n] [N. N. — unleserlich]
[...] und [dem] Stadt[rat] [zu] Schlaggen-
wald, welche das [Schlager?] Stollen und
der ihnen verkauften [...] betrifft.“ [Rest unleserlich]

[Am oberen Blattrand steht als Kanzleinotiz: „Ja.“]

Anmerkung zu den Beträgen: Die Teilsummen stimmen: 261 fl. 36 kr. (in Zinn, 4 Ctr. 80 Pfund) + 90 fl. 12 kr. (bar) = 351 fl. 48 kr., was die Hauptsumme des Schuldscheins bestätigt.

Zobrazit originál na Porta fontium →