Das Jahr 1735 in der Chronik

Die Abschriften und Übersetzungen historischer Dokumente wurden mit Hilfe künstlicher Intelligenz erstellt und können Fehler beim Lesen alter Handschrift enthalten. Der Originalwortlaut ist beim Eintrag meist im ausklappbaren Abschnitt „Originalabschrift" verfügbar, gegebenenfalls direkt bei der angegebenen Quelle; falls Sie auf eine Ungenauigkeit stoßen, sind wir für einen Hinweis dankbar.

1735
Farní kronika 1836–1943 · děkan František Pötschner / kaplan Carl Pfannagl Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Stránka popisuje oltářní kameny (portatile) horní­slavkovského kostela a jejich latinské nápisy zaznamenané ve Farní pamětní knize. Dokládá vysvěcení oltářních kamenů pražským arcibiskupem Janem Bedřichem z Valdštejna roku 1679 a jejich potvrzení či nové vysvěcení biskupem Janem Rudolfem ze Šporku a generálním vikářem Martinem (Janem Mořicem Václavem) Martinim v roce 1735, včetně uložených ostatků svatých. Závěrem je poznámka o vizitaci z roku 1846, kdy už část textu nebyla čitelná.

Oltářní kameny

Knihy účtů farní obce jsou popsány a opatřeny příslušnými nápisy.

Podle Farní pamětní knihy, svazek I, strana 79, se dochovala zpráva o generální vizitaci, kterou provedl pan generální vikář Martin Martini, podepsané v Praze dne 16. července 1735. V téže Pamětní knize, svazek I, strana 80 a 5, jsou zmíněny dva oltářní kameny (portatile), které tento generální vikář popsal.

Prvním je oltářní kámen na oltáři pana [jméno nejisté – patrně Waldhauer], vysvěcený od pražského arcibiskupa Jana Bedřicha hraběte z Valdštejna dne 21. února 1679 a jím schválený. Tyto oltářní kameny byly následně podle nové vizitace téhož vizitátora, podepsané a provedené v Praze dne 7. října 1735, znovu vysvěceny. Nápisy na oltářních kamenech zněly takto:

Nápis na oltářním kameni na oltáři pana [Waldhauer – jméno nejisté] (latinsky, s českým smyslem): Bylo shledáno, že tento přenosný oltář (portatile) vysvětil nejjasnější kníže a arcibiskup pražský Jan Bedřich hrabě z Valdštejna roku 1679 dne 21. února. Nejdůstojnější Jan Mořic Václav Martini, generální vikář a oficiál, jej roku 1735 dne 17. července při kanonické vizitaci uznal a schválil. V oltáři jsou uzavřeny ostatky svatých mučedníků Vitala a Bonifáce.

Nápis na oltářním kameni na oltáři svatého Josefa (latinsky, s českým smyslem): Léta Páně 1735 dne 7. října nejjasnější a nejdůstojnější pán Jan Rudolf z hrabat ze Šporku – z Boží a apoštolské milosti biskup adratenský, domácí prelát papeže, asistent papežského trůnu, prelát-scholastik svaté metropolitní církve pražské a světící biskup pražský – vysvětil tento přenosný oltář ke cti Boha všemohoucího, blahoslavené Panny Marie a všech svatých, zvláště svatého mučedníka Amadea, svatého mučedníka Celestina a svaté mučednice Klementie, jejichž ostatky do něj vložil a uzavřel.

Nápis na oltářním kameni na hlavním oltáři (latinsky, s českým smyslem, text neúplný): Léta Páně 1735 dne 7. října nejjasnější a nejdůstojnější pán Jan Rudolf z hrabat ze Šporku... (další text chybí).

Zbývající část tohoto nápisu se během dlouhé doby stala nečitelnou.

Poznámka: Viděno při kanonické vizitaci dne 19. července 1846 (podpis nečitelný).

Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)

[Strana 322 — levá strana]

(nadpis) Oltářní kameny
(poznámka na okraji) Oltářní kameny jsou popsány

Knihy účtů farní obce jsou popsány a opatřeny nápisy.

Dle Farní pamětní knihy, sv. I, str. 79, se nalezla generální vizitace [provedená] panem generálním vikářem Martinem Martinim, podepsaná v Praze dne 16. července 1735. Tam se uvádějí pánem generálním vikářem v uvedené Pamětní knize, sv. I, str. 80 a 5, dva oltářní kameny: oltářní kámen na oltáři pana [Waldhauer? — Walfen Gottid?] od pana arcibiskupa pražského Jana Bedřicha hraběte z Valdštejna, vysvěcený v Praze dne 21. února 1679, a jako od něho schválené. Tyto oltářní kameny byly však umístěny dle nově [provedené] vizitace svrchu jmenovaného vizitátora v Praze podepsané a [umístěné] dne 7. října 1735, nově vysvěceny. Nápisy na těchto oltářních kamenech jsou následující:

Nápis oltářního kamene na oltáři pana [Waldhauer/Walfen Gottid?]:
(latinsky) Quia hoc portatile a Celsissimo Principe et Archiepiscopo Pragensi Joanne Friderico Comite a Waldstein consecratum esse anno 1679 die 21. Februarii inventum est; a Reverendissimo Joanne Mauritio Wenceslao Martini Vicario Generali et Officiali anno 1735 die 17. Julii canonice visitante recognitum et approbatum est. Reliquia hic inclusa S.M.M. Vitalis et Bonifacii.
[Český smysl: Poněvadž bylo shledáno, že tento přenosný oltář (portatile) byl vysvěcen nejjasnějším knížetem a arcibiskupem pražským Janem Bedřichem hrabětem z Valdštejna roku 1679 dne 21. února, byl nejdůstojnějším Janem Mořicem Václavem Martinim, generálním vikářem a oficiálem, roku 1735 dne 17. července při kanonické vizitaci uznán a schválen. Zde uzavřeny ostatky svatých mučedníků Vitala a Bonifáce.]

[Strana 323 — pravá strana]

Nápis oltářního kamene na oltáři svatého Josefa:
(latinsky) Anno Domini MDCCXXXV die 7ma mensis Octobris Illustrissimus ac Reverendissimus Dominus Dominus Joanes Rudolphus e Comitibus de Spork Dei et Apostolica Sedis gratia Episcopus Adratensis, S.D.N. Papa Praelatus domesticus, Pontificii Soli Assistens, S.M. Ecclesiae Pragensis Praelatus Scholasticus et Suffraganeus Pragensis altare portatile hoc consecravit in honorem Dei Omnipotentis, B.V. Mariae omniumque Sanctorum, specialiter S. Amadei M., S. Coelestini M. et S. Clementiae M., quorum reliquias imposuit et clausit.
[Český smysl: Léta Páně 1735 dne 7. měsíce října nejjasnější a nejdůstojnější pán pán Jan Rudolf z hrabat ze Šporku, z milosti Boží a Apoštolského stolce biskup adratenský, domácí prelát našeho Svatého Otce papeže, asistent papežského trůnu, prelát-scholastik svaté metropolitní církve pražské a světící biskup pražský, vysvětil tento přenosný oltář ke cti Boha všemohoucího, blahoslavené Panny Marie a všech svatých, zvláště svatého mučedníka Amadea, svatého mučedníka Celestina a svaté mučednice Klementie, jejichž ostatky vložil a uzavřel.]

Nápis oltářního kamene na hlavním oltáři:
(latinsky) Anno Domini MDCCXXXV die 7ma mensis Octobris Illustrissimus ac Reverendissimus Dominus Dominus Joanes Rudolphus e Comitibus de Spork [...]
[Český smysl: Léta Páně 1735 dne 7. měsíce října nejjasnější a nejdůstojnější pán pán Jan Rudolf z hrabat ze Šporku [...]]

Ostatní [text] se během dlouhého času stal nečitelným.

Viděl při kanonické vizitaci dne 19. července 1846. [podpis nečitelný]

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Listina města Horní Slavkov č. 2040

Jan Kryštof Stöhr, Jan Matouš Wölfel a Jan Matouš Brandl z Horního Slavkova slibují, že budou řádně spravovat a zúročovat 30 zlatých rýnských svého švagra Bedřicha Wunderlicha, které jim předal magistrát města Horního Slavkova, a ustanovují za sebe a svého švagra Jakuba Schindlera z Karlových Varů jako kauci své domy.

Datace: 01.02.1735

Listina z 1. února 1735 ze Slavkova (Schlaggenwald), v níž tři měšťané – Johann Christoph Störr, Johann Matthäs Wölfel a Johann Matthes Wandtl[?] – skládají u tamního magistrátu kauci na dědický podíl 30 rýnských zlatých, který jim byl svěřen do správy pro jejich v cizině žijícího švagra Friedricha Wünderlicha. Ručí za něj svými domy i domem dalšího švagra Jacoba Schindlera v Karlových Varech a zavazují se peníze i s úroky vyplatit, jakmile si je Wünderlich nebo jeho dědicové vyžádají.

My, níže podepsaní, tímto prohlašujeme a dáváme na vědomost každému, komu je to třeba vědět, následující.

Slovutný magistrát tohoto císařského a královského svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwald) nám svěřil do správy a užívání dědický podíl ve výši třiceti rýnských zlatých. Tento podíl připadl podle poslední vůle – testamentu – našemu švagrovi Friedrichu Wünderlichovi, který je nepřítomen, neboť se zdržuje v cizině. Stalo se tak v nyní běžícím roce 1735, a to za podmínky, že za zachování jistiny (de salvanda proprietate) z těchto svěřených třiceti zlatých rýnských složíme dostatečné zajištění a kauci.

Slibujeme tedy a zavazujeme se na svou pravou, věrnou čest a víru, že my oba jmenovaní budeme tuto dobrou sumu třiceti zlatých nejen řádně spravovat, ale že také, pokud by se náš švagr nebo jeho dědicové dříve či později přihlásili a chtěli toto jmění mít, jim je vyplatíme – jim samotným, bez vyzvání a bez sebemenšího zkrácení. Vyplatíme je v dobrých, běžných penězích, a to i s obvyklými úroky, které poběží ode dne výplaty až do dne vrácení (restituce). K tomu se zavazujeme a chceme to splnit.

Aby náš výše zmíněný švagr měl svůj testamentem odkázaný dědický podíl do posledního haléře dostatečně zajištěn, zapisujeme mu jako zástavu (podzástavně) naše vlastní domy – naše u nás, a dále dům našeho dalšího švagra Jacoba Schindlera, který sídlí v Karlových Varech (Carls Bad). Ujednáváme přitom, že náš švagr Friedrich Wünderlich bude prvním hypotečním věřitelem a že v případě potřeby má být vyplacen přednostně před ostatními věřiteli.

Pro větší závaznost jsme tuto listinu vlastnoručně podepsali a stvrdili svými pečetěmi. Souhlasíme také s tím, aby tato kauce byla se svolením a z vůle slovutného magistrátu, bez nákladů na naší straně, náležitě zapsána do knih.

Dáno ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 1. února roku 1735.

(pečeť) Johann Christoph Störr
(pečeť) Johann Matthäs Wölfel
(pečeť) Johann Matthes Wandtl[?]

Na rubu listiny je poznámka: „Kauce Wünderlichova – mají přes 30 zlatých.“

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[Strana 1]
My níže podepsaní tímto vyznáváme
a dáváme na vědomost každému,
zvláště tomu, komu to náleží vědět atd. Poté, co nám byl od slovutného
magistrátu tohoto císařského a královského svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwald)
dědický podíl ve výši třiceti rýnských zlatých, který připadl z poslední vůle –
posledně zanechaného testamentu – našeho v cizině nepřítomného,
tam se zdržujícího švagra Friedricha Wünderlicha,
v nyní běžícím roce 1735 svěřen a odevzdán do správy a užívání,
a to tak, že my za zachování jistiny (de salvanda proprietate)
z těchto předaných třiceti rýnských zlatých
máme složit dostatečné zajištění a kauci.
Slibujeme tedy a přislibujeme na svou pravou, věrnou čest a víru,
že my oba jmenované, řečené dobré tři­cet zlatých atd.
budeme nejen řádně spravovat,
ale také, kdyby náš švagr nebo jeho dědicové dříve či později
[se dostavili?] a chtěli takové jmění mít,
že jim je jim samotným, bez vyzvání, bez nejmenšího
zkrácení, v dobrých běžných penězích, spolu s obvyklými úroky
běžícími ode dne výplaty až do navrácení (restituce),
zase složíme a vyplatíme, a to chceme i máme povinnost učinit.
Aby tedy výše zmíněný náš švagr měl svůj jemu
ku prospěchu [a nám] odevzdaný testamentární

[Strana 2]
dědický podíl do posledního haléře dostatečně zajištěn, my
mu pak u nás a u našeho v Karlových Varech (Carls Bad) usedlého švagra
Jacoba Schindlera zapisujeme naše vlastní domy jako zástavu (podzástavně),
a to tak, že on, náš švagr Friedrich
Wünderlich, bude prvním hypotečním věřitelem (creditor hypothecarius)
a v [případě potřeby] má být uspokojen (vyplacen) přednostně před ostatními věřiteli.
Pro větší závaznost jsme to vlastnoručně
podepsali a svými pečetěmi stvrdili,
a jsme srozuměni s tím, aby tato kauce se svolením a
z vůle slovutného magistrátu, [i bez?] našich nákladů,
byla náležitě vložena (do knih). Dáno ve Slavkově (Schlaggenwald)
dne 1. února roku 1735.

(pečeť) Johann Christoph Störr
(pečeť) Johann Matthäs Wölfel
(pečeť) Johann Matthes Wandtl[?]

[Rubová dorsální poznámka:]
Kauce Wünderlichova / mají přes 30 zlatých.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Seite 1]
Wir Endes unterschriebene bekennen hiemit,
und thun kund [gegen] jeder-
menniglich, insonderheit da Wißens[?] p. Nachdeme von einem Löbl.
Magistrat dießer Kayserl: und Königl: freyen BergStadt Schlaggen-
waldt, der aus deßen in der frembdt anwesend und sich befin-
denden Schwager Friedrich Wünderlich letztwillig hinterlaßnen Testaments
mit dreÿßig gulden rhein: gefallene ErbTheil, den in jetzt lauf-
fenden 1735ten Jahres, zu verwalten und zu nützen, uns
dargestalten anvertrauet und eingehändiget worden, daß
wir de salvanda proprietate, übergebene dreÿßig gulden
rhein: eine genugsame Versicherung und Cantion stellen
sollen. Geloben also und versprechen beÿ unßeren
rechten wahren Treuen und Glauben, vor unß beÿde besag[te]
[er]haben und erhalten, als [seine] gute dreÿßig gulden etc.
nicht allein gebührend verwalten, sondern auch, wenn er
unßer Schwager oder seine Erben über kurtz oder lang
[zur Stelle?] [Leüthen?] und solche vermögen haben sollten,
selbe Ihme oder Ihnen selbst unangefragt: ohne die geringste
Verkürtzung an gutten ganghaften Geld sambt denen à dato
der Auszahlung bis zur Restitution laufenden und
üblichen Interessen, hinwieder erlegen wollen und sollen.
Damit nun obmentionirt unßer Schwager, das ihme
zu gefallen und [uns] eingehändigten testamentarischen

[Seite 2]
ErbTheil Heller genughsamb versichert sein möge, Ihnen wir
aber beÿ unß und unßeren in Carls Bad befindlichen Schwager
Jacob Schindler, unßere aigenthümbliche Häußer unterpfändlich[?]
dergestalt verschreiben, daß er unßer Schwager Friedrich
Wünderlich der erste Creditor hypothecarie seÿn, und in [Fall?]
er vor anderen Creditoribus bezahlt werden solle. Zu
mehrer Vesthaltung deßen haben wir aigenhändig un-
terschrieben und mit unßeren Petschaften bekräftiget,
und uns zu frieden, daß diese Cantion mit eigenen und
willen eines Löbl. Magistrats auch [ohne?] unßere unkosten
gehörig einverleibt werden möge. Actum Schlaggen-
waldt den 1ten Feb: Ao 1735.

(L.S.) Johann Christoph Störr
(L.S.) Johann Matthäs Wölfel
(L.S.) Johann Matthes Wandtl[?]

[Rückseitige Aufschrift / Dorsalvermerk:]
Cantion Wünderlichses / haben über 30 fl.

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Listina města Horní Slavkov č. 2042

Kryštof Stowasser, Jan Michael Krebs a Jan Kryštof Rau, mistři kolářského cechu v Horním Slavkově, potvrzují, že dostali od magistrátu v Horním Slavkově z dědického podílu Ondřeje Santnera 4 zlaté 18 krejcarů, které jim dlužil za vyučení.

Datace: 20.02.1735

Krátká kvitance (dlužní úpis) z Horního Slavkova (Schlaggenwald) z roku 1735, kterou řemeslník Andres Andres[ch]reiber [?] potvrzuje přijetí částky 4 zlatých 18 krejcarů od slovutné a moudré městské rady, jež mu ještě náležela. Listina byla sepsána 20. února 1735, opatřena účetním výpočtem, třemi svědeckými podpisy a pečetí v červeném vosku. Pravý okraj listu je na skenu oříznutý, takže část textu (konce řádků, příjmení svědků) chybí.

KVITANCE / KRÁTKÝ DLUŽNÍ ÚPIS
Slavkov (Schlaggenwald = Horní Slavkov), 1735

Poznámka zpracovatele: Výřezy skenu zachycují pouze levou a střední část listu. Pravý okraj – tedy konce řádků a příjmení svědků – přesahuje mimo rám snímku a nebyl vyfotografován. Nejistá čtení jsou v textu označena otazníkem v hranaté závorce [?], text useknutý u pravého okraje je označen jako [—useknuto].

Hlavní text

Já, Andres Andres[ch]reiber [?], [poctivě?] [?], jsem od jednoho slovutného, moudrého a váženého městského úřadu (rady) [—useknuto], z jehož [ruky?] mi Andreas [Landtwer?] [?] [—useknuto], přijal dne 19. [—useknuto] léta 1735 částku 4 zlaté 18 krejcarů.

Poněvadž mi tato částka ještě náležela [—useknuto] … jej měl, také [své?], také [—useknuto], mají mi [?] [?] kus s [tou/těmi —useknuto] [řemeslným?] [tovaryšstvem/cechem? —useknuto].

Sepsáno ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 20. února léta 1735.

Účetní výpočet (vlevo dole, doslovně přepsáno)

- to jest (id est): 4 zlaté 18 krejcarů
- přídavek (Zugab): + 10 krejcarů (uvedeno jako horní index)
- součtový řádek: 6 · 4 : 28 kr

Svědkové / podpisy (vpravo dole – u pravého okraje useknuté)

- Christoff Sto[ß? —useknuto]
- Hanß Nickl[as? —useknuto]
- Hanß Christoff Sc[h—? —useknuto]

Vedle podpisů je na listu otisk pečeti v červeném vosku.

Shrnutí smyslu listiny

Jde o kvitanci, kterou řemeslník jménem Andres potvrzuje, že od slovutné a moudré městské rady přijal dne 19. [měsíce] roku 1735 částku 4 zlaté 18 krejcarů, která mu ještě náležela. Listina byla sepsána ve Slavkově 20. února 1735 a stvrzena pečetí a třemi svědky, jejichž příjmení jsou kvůli oříznutí skenu čitelná jen částečně (Christoff Sto..., Hanß Nickl..., Hanß Christoff Sc...). K základní částce 4 zl 18 kr byl připočten ještě přídavek 10 kr, což dává v účetním zápisu součtový řádek „6 · 4 : 28 kr“. Přesný smysl některých pasáží (zejména zmínka o cechu/tovaryšstvu a jméno „Andreas Landtwer [?]“) zůstává nejistý kvůli poškození a oříznutí pravého okraje listu.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

KVITANCE / KRÁTKÝ DLUŽNÍ ÚPIS, Slavkov (Schlaggenwald = Horní Slavkov), 1735.

Poznámka zpracovatele: Výřezy skenu zachycují pouze levou/střední část listu; pravý okraj (konce řádků a příjmení svědků) přesahuje mimo rám snímku a NENÍ nasnímán. Nejistá čtení jsou označena [?], text useknutý u pravého okraje značkou [—useknuto].

[Hlavní text:]
Mně, Andresi Andres[ch]reiberovi [?] [poctivě?] [?],
od jednoho slovutného, moudrého a váženého [rady —useknuto],
z jehož [ruky?] Andreas [Landtwer?] [?] tvé/jeho [—useknuto],
byly přijaty 4 zlaté 18 krejcarů, dne 19[.] [—useknuto]
léta 1735. Poněvadž mi toto ještě ná-
[leželo?] … je měl, také [své?] také [uß —useknuto],
mají mi [?][?] kus s [tou/těmi —useknuto]
[řemeslným?] [tovaryšstvem/cechem?], což [—useknuto].
Ve Slavkově (Schlaggenwald), dne 20. února léta 1735.

[Účetní výpočet vlevo dole, doslovně:]
to jest (id est) 4 zl 18 kr
Přídavek (Zugab) [+] 10 kr [horní index]
——————————————
6 · 4 : 28 kr

[Podpisy svědků vpravo dole, u pravého okraje useknuté:]
Christoff Sto[ß? —useknuto]
Hanß Nickl[as? —useknuto]
Hanß Christoff Sc[h—? —useknuto]

[Vedle podpisů je otisk pečeti v červeném vosku.]

Smysl: Řemeslník jménem Andres přiznává (kvituje), že od slovutného a moudrého městského úřadu (rady) přijal dne 19. [měsíce] roku 1735 částku 4 zlaté 18 krejcarů, jež mu ještě náležela; sepsáno ve Slavkově dne 20. února 1735 a potvrzeno pečetí a třemi svědky (Christoff Sto..., Hans Nickl..., Hans Christoff Sc...). Celková částka v účtu dole činí přibližně 4 zl 18 kr + přídavek 10 kr, se součtovým řádkem „6 · 4 : 28 kr". Části textu při pravém okraji chybí kvůli oříznutí skenu.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

QUITTUNG / KURZE SCHULDVERSCHREIBUNG, Schlaggenwald (Horní Slavkov), 1735.

Anmerkung des Bearbeiters: Die Scan-Streifen erfassen nur den linken/mittleren Teil des Blattes; der rechte Rand (Zeilenenden und die Nachnamen der Zeugen) läuft über den Bildrand hinaus und ist NICHT abgelichtet. Unsichere Lesungen sind mit [?] markiert, am rechten Rand abgeschnittener Text mit [—abgeschnitten].

[Haupttext:]
Mir Andres Andres[ch]reiber [?] [E]rlichen [?]
von einem Löblichen Wohl-Weisen [Rath —abgeschnitten]
von deßen Andraß [Landtwer?] [?] deiner [—abgeschnitten]
empfangen haben 4 fl 18 xr, den 19[.] [—abgeschnitten]
Anno 1735. Weil mir solches noch zu-
[- - -] ihn haben gehabt, auch [seine?] auch [uß —abgeschnitten]
haben mir [Ehe?/Ehren?][schneider?] Stück mit [der/den —abgeschnitten]
[Land- / Hand-]wercks [Geselschafft?] , So gr[eßt? —abgeschnitten]
Schlaggenwald, den 20 February A[nn]o 1735.

[Abrechnung links unten, wörtlich:]
id Est 4 fl 18 xr
Zugab [+] 10 xr [hochgestellt]
——————————————
6 · 4 : 28 xr

[Zeugen-/Unterschriften rechts unten, am rechten Rand abgeschnitten:]
Christoff Sto[ß? —abgeschnitten]
Hanß Nickl[as? —abgeschnitten]
Hanß Christoff Sc[h—? —abgeschnitten]

[Roter Wachs-/Petschaftabdruck (Siegel) neben den Unterschriften.]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Listina města Horní Slavkov č. 2046

Adam Santner potvrzuje, že dostal od sirotčího úřadu v Horním Slavkově ze sirotčích peněz svého syna Ondřeje Ortmanna 3 zlaté.

Datace: 04.04.1735

Krátká kvitance z 6. května 1735: neznámý muž jménem Adam (příjmení nečitelné) potvrzuje, že mu slavný sirotčí úřad na jeho žádost vyplatil tři rýnské zlaté z poručenských peněz Andrease Drittmanna [?], náležejících jeho tetě [?] a švagrové. Potvrzení stvrdil svou pečetí, doklad byl veden pod číslem 927.

Kvitance

Já, níže podepsaný, tímto dnem stvrzuji, že jsem přijal tři rýnské zlaté. Tyto peníze mi na mou poslušnou žádost vyplatil slavný sirotčí úřad z poručenských (sirotčích) peněz patřících Andreasi Drittmannovi [?] — konkrétně z prostředků náležejících jisté [tetě či příbuzné ?] a mé vážené švagrové.

Tímto vše co nejlépe potvrzuji a na znamení své pravosti přitiskuji svou pečeť.

Stalo se pod číslem 927, dne 6. května 1735; k tomu náleží ještě 4 [dále nečitelné] z prosincových peněz, vedeno rovněž pod číslem 927.

Adam [příjmení nečitelné]

(L. S. — přitištěná červená vosková pečeť)

Poznámka ke zdroji: Dochované skeny dokumentu jsou vzájemně totožné kopie jediného jednostranného listu, jde tedy o jedinou krátkou kvitanci. Některá slova a jméno švagrové ani celé příjmení vystavitele se nepodařilo spolehlivě přečíst a jsou v přepisu i překladu označena otazníkem.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Kvitance.

Já, [níže psaný ?], tohoto dne [potvrzuji příjem] tří rýnských zlatých (Drey gulden rh:), které mi na mou
poslušnou žádost slavný sirotčí úřad [vyplatil]
z poručenských (sirotčích) peněz Andrease [Drittmanna ?],
[náležejících] jisté [tetě/příbuzné ?] a mé vážené švagrové;
což tímto co nejlépe stvrzuji a ku [svému potvrzení]
přitiskuji svou pečeť (Petschaft). Stalo se
[pod] č. 927 dne 6. máje (května) 1735, k tomu náležející 4 [? …]
z prosincových (Decbr.) peněz v [rejstříku] 927.

Adam [K/R…? — příjmení nečitelné]
[L. S. — přitištěná červená vosková pečeť]

(Poznámka: Předložené skeny „p1"–„p6" jsou bajt po bajtu totožné kopie jednoho a téhož jednostranného dokladu; jde tedy pouze o JEDNU krátkou kvitanci. Částka: tři [3] rýnské zlaté. Datum: 6. máj [května] 1735. Registrační / spisové číslo: č. 927. Přepsána jsou jen jednoznačně čitelná slova, nejistá jsou označena [?].)

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Quittung.

Ich [Endeß ?] Dß Tags Drey gulden rh:, welche auf mein
gehorsambst bitten hin [ein] Löbl: Waisen Ambt
[von dem/welches] Andreä [Drittmanns ?] pupillen gelder[n],
[von] einer [Mahn/Muhme ?] undt meiner Löbl: Schwägerin an[hero ?]
[zugestellt/empfangen ?] — worüber hiermit bestens bescheinen und zu[r]
mein[er Bekräftigung] mein Pettschafft bey[ge]drucken thue. Beschehen
[unter] N:o 927 den 6 Maij 1735, [der]zugehö[rig ?] 4 [? ...]
aus Decbr: gelt in 927.

Adam [K/R…? — Nachname unleserlich]
[L. S. — aufgedrucktes rotes Wachs-Petschaft/Siegel]

(Anmerkung: Die vorgelegten Scans „p1"–„p6" sind byte-identische Duplikate ein und desselben einseitigen Beleges; es handelt sich also nur um EINE kurze Quittung. Betrag: Drey [3] Gulden rheinisch. Datum: 6. Maij [Mai] 1735. Registratur-/Aktennummer: N:o 927. Nur die eindeutig lesbaren Wörter sind wiedergegeben, unsichere mit [?] markiert.)

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Listina města Horní Slavkov č. 2047

J. W. Tomáš Tumliz z Petzu, císařský pyrotechnik, se zavazuje, jelikož musí použít ke své služební cestě cestovního koně, jehož mu přistavila rada města Horního Slavkova na cestu do Lokte, až do Sokolova, že jí tím nevznikne na tomto koni žádná škoda.

Datace: 10.04.1735

Osobní prohlášení (revers) z 10. dubna 1735, které ve Slavkově vlastnoručně podepsal a červenou voskovou pečetí stvrdil neznámý důstojník (patrně Johann [...]). Popisuje v ní své služební přesuny mezi Lokte, Slavkovem a Falknovem u pana Fischera a pana plukovníka a zavazuje se k nápravě, pokud by věc přece jen dělala potíže – prostřední část listiny je kvůli uspěchanému kurentu čitelná jen zčásti.

Já, níže podepsaný, tímto prohlašuji a stvrzuji, že jsem ve svých službách u [patrně císařského] pana Fischera byl služebně povolán do Lokte (Elbogen), do služby Jeho Milosti pana plukovníka.

Proto jsem od [patrně královského] horního města Slavkova (Bergstatt Schlaggenwald) potřeboval pro sebe [patrně nějaké potvrzení či propuštění] – text je na tomto místě jen s obtížemi čitelný – neboť zde doma již k onomu vyrovnání (Ablösung) došlo.

Tím naléhavěji jsem se proto s tímto [patrně služebním] listem obrátil do Falknova (Falckenau), aby bylo zřejmé, že tato záležitost je již vyřízena a že mi nemá být znovu kladena za vinu ani na obtíž. V opačném případě by se prý mohlo v krátké době stát, že by mi to bylo přičítáno k tíži při přesunu (tažení) a dalších povinnostech – i tato pasáž je v předloze silně nejistá.

Proto se tímto zavazuji věc napravit (bonifikovat), případně se za ni zaručit i soudně [slovo o pokutě je v listině přeškrtnuto], a to mocí svého jména a jako věrný důstojník (officier), což stvrzuji vlastnoruční podpisem svého jména.

Dáno ve Slavkově dne 10. dubna roku 1735.

(Podpis je obtížně čitelný, patrně Johann [...], pod ním příjmení s ozdobným tahem a parafou; vlevo vedle podpisu je připojena červená vosková pečeť.)

Poznámka ke čtení listiny: Bezpečně rozluštitelné jsou úvodní formule „Já, níže podepsaný, tímto vyznávám", místní jména Loket (Elbogen), horní město Slavkov (Schlaggenwald) a Falknov/Sokolov (Falckenau), zmínka o „panu plukovníkovi" (Obrist), závěrečná formule s vlastnoručním podpisem a datace „Dáno ve Slavkově dne 10. dubna 1735". Prostřední část textu je kvůli velmi uspěchanému rukopisu čitelná jen částečně, a proto zůstává výklad těchto pasáží orientační.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

PŘEPIS A PŘEKLAD (Poznámka: všech šest "stran" p1–p6 jsou bajtově totožné kopie jediného jednolistového písemnosti; čtyři pruhy b1–b4 jsou vodorovné, vzájemně se překrývající výřezy téže strany. Jde o vlastnoručně podepsané osobní prohlášení / revers opatřené červenou voskovou pečetí. Text je psán uspěchaným německým kurentem; obtížně čitelná místa jsou označena [?] resp. [...]. Žádné peněžní částky ani rejstřík splátek se v listině nevyskytují.)

Souvislý český překlad čitelného obsahu:

"Já, níže podepsaný, tímto vyznávám (osvědčuji), že jsem byl ve svých službách u [císařského?/vrchnostenského?] pána Fischera služebně vyžádán do Lokte (Elbogen) do služby Jeho Milosti pana plukovníka (Obrista). Proto jsem si od [královského?] horního města Slavkova (Bergstatt Schlaggenwald) ke svému [ospravedlnění / legitimaci] [...] [prosil o vydání ...], jelikož zde doma [již] proběhlo ono vyrovnání (Ablösung). Tím spíše (naléhavěji) jsem tedy [touto ...] [služebním?] listem do Falknova (Falkenau) [potvrdil], že tato [záležitost] již [proběhla / byla vyřízena], aby mi nebyla [znovu] na obtíž (přetěžována), ode mne v [...], v opačném případě [...] v krátkosti [se to má] k tažení a k [...] a mohlo by mi to být přičítáno; pročež se tímto zavazuji to [odškodnit / napravit] (bonifikovat) nebo za to [soudně] ručit [pod pokutou — slovo přeškrtnuto], mocí svého vlastního jména vlastnoruční podpisem, jako věrný důstojník (officier).

Dáno ve Slavkově (Actum Schlaggenwald) dne 10. dubna roku 1735."

[Podpis, obtížně čitelný, patrně: Johann(es) [...], pod ním příjmení s ozdobným tahem a paraf]
[červená vosková pečeť vlevo vedle podpisu]

Bezpečně čitelné jsou: úvodní formule „Ich Endeß Unterschriebener bekenne hiemit" (Já níže podepsaný tímto vyznávám); místní jména Loket (Elbogen), (horní) město Slavkov (Schlaggenwald) a Falknov/Sokolov (Falckenau); „Herr Obrist" (plukovník); závěrečná formule s vlastnoručním podpisem; a datace „Actum Schlaggenwald den 10. Aprilis Anno 1735" (Dáno ve Slavkově dne 10. dubna 1735). Prostřední část (řádky 5–14) je pro velmi uspěchané písmo čitelná jen zčásti, proto je překlad těchto pasáží orientační a nejistá slova jsou označena.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

TRANSKRIPTION (Hinweis: Die sechs "Seiten" p1–p6 sind byteidentische Duplikate ein und desselben einseitigen Schriftstücks; die vier Streifen b1–b4 sind waagerechte, einander überlappende Ausschnitte derselben Seite. Es handelt sich um eine eigenhändig unterschriebene, mit rotem Wachssiegel versehene persönliche Erklärung/Revers. Der Text ist in flüchtiger deutscher Kurrentschrift geschrieben; schwer lesbare Stellen sind mit [?] bzw. [...] gekennzeichnet. Geldbeträge oder Ratenverzeichnisse kommen im Dokument nicht vor.)

Zeile 1: Ich Endeß Unterschriebener bekenne hiemit, wie daß ich in meinen
Zeile 2: [Kayl.?] Fischer Herrn Diensten nacher Elbogen dienstlich Ihro
Zeile 3: Gnaden Herrn Obristen begeret worden, alß habe ich von der
Zeile 4: [Königl.?] Bergstatt Schlaggenwald zu meiner [...]
Zeile 5: [...] befürcht[?] [...] hin Gerad[?] zu nehmen bitte, das [Elbog... ?]
Zeile 6: [ur]sach, wie zu Hauß hier [die] Ablößung alda erfolget,
Zeile 7: alß habe [ich] noch dringender maß[en] mit dießem [Gerad?] mich be-
Zeile 8: [dienst]l[ichen] brief nacher Falckenau, alß daß dießen bereith[s]
Zeile 9: [...]bin Mannß[?] weder überlast geschehen, von mir in
Zeile 10: widrigenfalß [...] in kurtz sich zu Zug und zu-
Zeile 11: [...] und mir zu gemüthet [werden] könne, welche[s]
Zeile 12: [...] mich daher hierdurch und zu boni-
Zeile 13: ficiren oder gericht[lich] daher poen[...] [durchgestrichen], kraft meiner
Zeile 14: [...] alß ein [getreuer] Officier mich [...]
Zeile 15: Eigenen Nahmens Handt-Unterschrifft.
Zeile 16: Actum Schlaggenwald den 10. Aprilis Anno 1735.

[Unterschrift, schwer leserlich, etwa: Johann(es) [...] / darunter Nachname mit Schnörkel und Paraphe]
[rotes Wachssiegel links neben der Unterschrift]

Sicher lesbar sind: die Eingangsformel "Ich Endeß Unterschriebener bekenne hiemit"; die Orte Elbogen (Loket), (Berg)Statt Schlaggenwald (Horní Slavkov) und Falckenau (Falknov/Sokolov); ein "Herr Obrist" (Oberst); die Schlussformel mit eigenhändiger Namensunterschrift; sowie die Datierung "Actum Schlaggenwald den 10. Aprilis Anno 1735". Der mittlere Teil (Zeilen 5–14) ist wegen der sehr flüchtigen Handschrift nur teilweise sicher zu entziffern.

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Listina města Horní Slavkov č. 2048

Matyáš Philipp z Horního Slavkova slibuje za sebe a svého bratrance Jana Pavla Santnera, že budou řádně spravovat a zúročovat 86 zlatých rýnských jeho švagrů Jana Santnera a Matouše Santnera, které jim předal magistrát města Horního Slavkova a ustanovuje jako kauci své pole ležící u Cínové cesty a zahradu u svého domu.

Datace: 29.06.1735

Listina ze Slavkova z 29. června 1735, jíž Matthes Philipp jako poručník spravující dědictví svých švagrů Hanße a Matheße Portnerových (v té době ve válečné a cizí službě) skládá u magistrátu jistotu na 86 zlatých jim náležejícího dědictví. Jako záruku (hypotéku) vkládá polovinu své nemovitosti se zahrádkami vedle domu pana Adama Strobla a zavazuje se švagrům při jejich návratu vše i s úroky bez zkrácení vrátit.

1735

Já, níže podepsaný Matthes Philipp, tímto prohlašuji před všemi lidmi, doma i mimo domov, kdekoli by toho bylo třeba, následující.

Mým dvěma švagrům, Hanßovi a Matheßovi Portnerovým, kteří se v tuto dobu nacházejí v cizí a válečné službě, náleží podíl na rytířském dědictví. Já i ostatní dědicové jsme kvůli tomu podali žádost (supplicatum) k slavnému magistrátu zdejšího císařského a královského svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwerth). Podle dědického práva mi z toho náleží dva díly ve výši 57 zlatých 20 krejcarů a mému bratranci Hanßovi Paulovi Portnerovi 28 zlatých 40 krejcarů, dohromady tedy osmdesát šest zlatých. Tato částka nám byla svěřena a odevzdána, abychom ji řádně spravovali a užívali, a protože jde o majetek spravovaný ve prospěch jiných (de laudanda proprietate), máme za těchto osmdesát šest zlatých složit dostatečnou jistotu (Caution).

Slibuji tedy a tímto se zavazuji, že tuto sumu osmdesáti šesti zlatých nejen řádně spravovat budu, ale také, jakmile se dotčení švagři a bratranci z válečné služby navrátí, nebo budou-li mít jiné dědické nároky, jim tyto peníze bez odmluvy a bez sebemenšího zkrácení na majetku, spolu s úroky, vrátím a vydám.

Aby však moji švagři a bratranci byli ohledně zmíněné sumy osmdesáti šesti zlatých dostatečně zajištěni, ustanovuji já, Matthes Philipp, sebe a svého švagra Hanße Paula Portnera zástavním právem na polovině svého pozemku (patrně gruntu zvaného Nürttstatt) ležícího vedle nemovitosti pana Adama Strobla, se dvěma zahrádkami a domovními právy, jako pravou skutečnou a zvláštní hypotéku (Real und Special Hypothec). Činím tak takovým způsobem, že moji švagři Hanß a Matheß Portnerovi budou v této zapsané hypotéce předními hypotečními věřiteli a přede všemi ostatními věřiteli mají být z ní uspokojeni – jak co do jistiny, tak co do úroků – mými dědici a nástupci, přičemž se vzdávám všech právních výhod (beneficií), kterých bych se jinak mohl dovolávat.

Na pravé svědectví toho jsem se vlastní rukou podepsal a svou pečeť přitiskl. Uděluji tímto rovněž svolení, aby tato jistota byla s vědomím a vůlí slavného magistrátu na mé vlastní náklady zapsána do zdejších městských knih.

Dáno ve Slavkově (Schlaggenwerth) dne 29. června 1735.

Protože neumím psát, nechal jsem své jméno podepsat — což však písaři nemá být na újmu.

[L.S. – červená pečeť] Matthes Philipp

Na rubu listiny je poznámka: Matthes Philipp, jistota (Caution) na 86 zlatých.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

1735.

Já, níže podepsaný, tímto přiznávám přede všemi lidmi, doma i mimo domov, kdekoli by toho bylo třeba: Poněvadž mým dvěma švagrům Hanßovi a Matheßovi Portnerovým, kteří se nacházejí v cizí a válečné službě, [náležející] rytířské dědictví — jakož i mnou a ostatními dědici podaná žádost (supplicatum) u slavného magistrátu tohoto císařského a královského svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwerth) — totiž mně dva díly ve výši 57 zlatých 20 krejcarů, mému bratranci Hanßovi Paulovi Portnerovi 28 zlatých 40 krejcarů, dohromady tedy podle dědického práva (ex iure haereditatis) osmdesát šest zlatých, bylo k [řádnému] spravování a užívání svěřeno a odevzdáno, a poněvadž máme z titulu vychvalované vlastnické správy (de laudanda proprietate) za oněch osmdesát šest zlatých složit dostatečnou jistotu (Caution):

slibuji tedy a přislibuji tímto, že tuto sumu osmdesáti šesti zlatých nejen řádně spravovati budu, nýbrž i tehdy, až se dotčení švagři a bratranci z válečné služby navrátí, aneb budou míti jiné dědické nároky, jim tytéž [peníze] bez odmluvy a bez nejmenšího zkrácení na statcích, spolu s úroky, navrátíme a vydáme (restituere), chtíti a povinni jsme.

Aby však nyní tito naši švagři a bratranci byli ohledně řečené sumy osmdesáti šesti zlatých dostatečně zajištěni, ustanovuji já, Matthes Philipp, sebe a svého švagra Hanße Paula Portnera na svém [gruntu] u pana Adama Strobla, vedle něho ležícím [Nürttstatt?], jedné polovině, dvou zahrádkách, spolu s domovními právy, jako pravou reálnou a zvláštní hypotéku (Real und Special Hypothec), a to tím způsobem, že moji švagři Hanß a Matheß Portnerovi v této výše psané hypotéce budou předními hypotečními věřiteli (creditores hypothecarii) a v takovém pořadí co do jistiny i úroků přede všemi ostatními věřiteli mými dědici a nástupci mají býti [uspokojeni], s vzdáním se všech právních dobrodiní (beneficia).

Na pravé svědectví toho vlastní rukou jsem se podepsal a svou pečeť přitiskl; uděluji též tímto svolení (moc), aby tato jistota s vědomím a vůlí slavného magistrátu na mé vlastní náklady byla vtělena do zdejších městských knih. Dáno ve Slavkově (Schlaggenwerth) dne 29. června 1735.

Poněvadž psaní neznalý jsem, dal jsem své jméno — avšak bez újmy písaři — podepsati.

[L.S. – červená pečeť] Matthes Philipp

[Na rubu / dorzální poznámka:]
Matthes Philipp, jistota (Caution) na 86 zlatých.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

1735.

Ich Endes benanter bekenne hiermit vor Jeder=
männiglich, in= und außerhalb wo benöthen: Demnach meiner in denen
frembd= und Kriegs Diensten sich befindenden Zweyen Schwägern
Hanß und Matheß Portnern [gehörigen guth] und meiner [übrigen] ritterlich[en]
Erbschafft, auch mir und der übrigen Erben eingereichtes Sup=
plicatum vor einen Löbl: Magistrat dieser Kayß: und König:
freyen Berg Stadt Schlaggenwerth, alß nemblich mir Zwey Theil
mit 57 fl 20 x, meinen Vettern Hanß Paul Portner 28 fl 40 x,
zu samen also ex Jure hæreditatis Sechs und achtzig gulden, [Behueff]
der [vorseytlichen] [?] [Verfügung] zu verwalten und
zu nutzen [und] der gehaltenen anvertrauet und eingehändiget wor=
den, seind deß wir de laudanda proprietate über [selben]
Sechs und achtzig gulden eine vergnügliche Caution von
deß [zu] Bestellen sollen: geloben also und versprechen hiemit,
deß wir diese Summam der Sechs und achtzig gulden nemb=
lich nicht allein gebührend verwalten, sondern auch, wann die im=
mer Respective Schwäger und Vettern auß denen Kriegs
diensten zu rück kehren, die oder ihre anderwerte habende Erb=
liche Vermöchten hätten, [wir?] Ihnen selbte unweigerlich,
[ohne?] die geringste Verkürzung an Güttern, [genueg dessen] gelobt,
sambt denen Interessen restitui= und außfolgen lassen
wollen und sollen. Damit nun aber [unsere] Respective
Schwäger und Vättern der Ermelten Suma zu Sechs und
achtzig gulden Halber genugsamb versichert sein
mögen, Constituire ich Matthes Philipp hier mich und meiner
Schwäger Hanß Paul Portner bei meinem an Herrn Adam Strobels
neben ihme anbey gelegenen [Nürttstatt?] ein Halb, Zwey Gärttl
sambt Hauß gerechten, zu einer wahren Real und Special Hypo=
thec, also und der gestalt, deß Die meine Schwägern Hanß
und Matheß Portner in dießer vorgeschriebenen Hypothec
die fordern Creditores hypothecarij sein, und in solcher [process]
deß Capitalis alß Interessen halber vor anderen Cre=
ditoribus von meinen Erben und Erbnehmen [beygestat] und
[vergnüget] werden sollen, mit Verzeihung aller Rechtlichen
beneficien. Zu wahrer Uhrkund dessen habe ich mich aigen=
händig unterschrieben und mein Pettschafft beygedrucket,
ertheile auch hiemit [willigen] gewalt, deß gegenwärtige
Caution mit wissen und willen Eines Löbl: Magistrats
in die Hiesigen Stadt Bücher auf meine aigene unkosten
einverleibet werden kan. Actum Schlaggenwerth
den 29 Junij 1735.

Weilen ich Endes schreibens unkündig, [so] habe meinen Nahmen,
Jedoch dem schreiber ohne nachtheil, unterschreiben lassen.

[L.S. – rotes Siegel] Matthes Philipp

[Rückseite / Dorsalvermerk:]
Matthes Philipp Caution über 86 fl.

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Listina města Horní Slavkov č. 2052

Anna Hüttnerová z Horního Slavkova činí za přítomnosti Jana Josefa Pauluse a Vavřince Františka Rotha poslední vůli.

Datace: 22.09.1735

Testament slavkovské měšťanské vdovy Marie Zettnerové, sepsaný 22. září 1735 a vyhlášen radou až 27. června 1747. Odkazuje svůj majetek bratru Andreasi Brandlovi a sestrám Marii a Heleně Müllerové (případně jejich dětem) a zdejšímu kostelu svatého Jiří odkazuje 50 zlatých na výroční mše za duši svého manžela a zesnulé dcery Marie Kateřiny.

Ve jménu Nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen.

Léta 1735, dne 22. září, se u mě, níže podepsaného, dostavila Maria Zettnerová, tehdy měšťanská vdova, při dobrém a zdravém rozumu. Pokorně poprosila, abych u ní sepsal její poslední a konečnou vůli, k jejímuž pořízení si za svědky přizvala také přátele a sousedy. Neboť není nic jistějšího pro lidské tělo než smrt.

Za prvé, protože základem a podstatou každého řádně sepsaného testamentu má být ustanovení dědiců, ustanovuje za své dědice svého milého bratra Andrease Brandla a dále Marii (patrně provdanou Felixovou) a Helenu Müllerovou, obě své sestry. Kdyby se však stalo, že ji tito dědici nepřežijí, mají na jejich místo nastoupit jejich děti.

Aby bylo pamatováno na její ubohou duši, odkazuje zdejšímu farnímu kostelu svatého Jiří legát ve výši 50 zlatých na výroční záduší mše. Tyto mše se mají sloužit za duši jejího manžela a jejich zemřelé dcery Marie Kateřiny, a to z úroků, které z odkázané částky budou plynout.

Zároveň zavazuje své ustanovené dědice, aby tento odkaz nejen vyplatili z jejího pozůstalého majetku, ale aby na její ubohou duši pamatovali také zbožnou modlitbou a její tělo nechali pohřbít podle křesťansko-katolického zvyku do posvěcené země.

Tímto svou poslední vůli uzavírá a prosí, aby byla pevně dodržována. Poté, co prohlásila, že jde o její poslední a konečnou vůli, potvrdila ji vlastnoručním podpisem a přitištěnou pečetí. Dáno ve Slavkově (Schlaggenwald).

Vyhlášeno jak výše uvedeno, a to v plném zasedání městské rady dne 27. června 1747.

Svědci:
Johann Joseph Haubtel, vlastní rukou.
Laurentius Franz Roth(..), jako k tomu vyžádaný svědek (testis requisitus).

Na rubu listiny, opatřené červenou pečetí, je poznámka: „Maria Zettnerová, tehdy měšťanská vdova, poslední vůle…“

Poznámka ke stavu pramene: Testament byl sepsán 22. září 1735, ale v plném zasedání rady byl vyhlášen teprve 27. června 1747 — patrně až po smrti pořizovatelky. Některá čtení jmen a slov jsou v předloze nejistá (označena otazníkem) a zde jsou proto ponechána s poznámkou „patrně“ nebo beze změny, aby nedošlo ke zkreslení.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

TESTAMENT MARIE ZETTNEROVÉ (Zettnerin), SLAVKOV (Schlaggenwald), 22. ZÁŘÍ 1735 (vyhlášen 27. června 1747)

† Ve jménu Nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen.

Léta 1735 dne 22. září se u mne, níže podepsaného, dostavila Maria Zettnerová [?], nyní [?] měšťanská vdova, při dobrém a zdravém rozumu, a pokorně prosila, abychom u ní přijali [sepsali] její poslední a konečnou vůli, k níž — nejen jak následuje — přizvala za svědky i přátele a sousedy. A protože pro [lidské] tělo není nic jistějšího než smrt:

Za prvé, protože u každého řádně zřízeného testamentu má být ustanovení dědiců základem a podstatou, ustanovuje za své dědice svého milého bratra Andrease Brandla a Marii [Felixovou?] a Helenu (Elenam) Müllerovou, obě sestry, za své [dědice]. Kdyby ji však [tito] nepřežili, dosazuje (substituuje) na jejich místo jejich děti; a tím [je to dáno].

Aby bylo pamatováno na její ubohou duši, odkazuje zdejšímu farnímu kostelu svatého Jiří (Sancti Georgii) [škrtnuto: „Leg-"] na výroční záduší [účely] mší legát 50 zl [padesát zlatých], které mají být čteny [tj. mše slouženy] za [duši] jejího manžela a jejich zemřelého dítěte Marie Kateřiny (Maria Catharina), a to z připadajících úroků.

Zavazuje přitom své ustanovené dědice, aby tento legát nejen uhradili z jejího pozůstalého jmění, ale aby také na její ubohou duši zbožnou modlitbou pamatovali a její tělo dle křesťansko-katolického zvyku dali posvětit [do posvěcené země] a pohřbít.

Tímto uzavírá svou poslední vůli a prosí, aby nad ní byla pevně držena ruka [aby byla pevně dodržena]. Poté, co [prohlásila, že] toto je její poslední a konečná vůle, potvrzuje ji vlastnoručním podpisem jména a přitištěnou pečetí. Dáno (Signatum) ve Slavkově (Schlaggenwald).

Vyhlášeno jak výše,
[bylo to] v plném zasedání (in plena Session) dne 27. června 1747.

[Svědci / podpisy:]
Johann Joseph Haubtel [?], m. p. (vlastní rukou)
Laurentius Fran[z] Roth[..] [?]
jako k tomu [vyžádaný] svědek (testis requisitus):

[Rubová strana / hřbetní poznámka s červenou pečetí:]
Maria Zettnerová [?], nyní [?] měšťanská vdova, poslední [vůle] ...

[Poznámka: Testament byl sepsán 22. září 1735 a teprve 27. června 1747 (patrně po smrti pořizovatelky) vyhlášen v plném zasedání městské rady. Nejistá čtení jsou označena [?]; čistě formulaické právní obraty bez jmen a částek nebyly kráceny.]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

TESTAMENT DER MARIA ZETTNERIN, SCHLAGGENWALD, 22. SEPTEMBER 1735 (publiziert 27. Juni 1747)

† Jn Nahmen der Allerheiligsten und Untzertheilten Dreyfaltigkeit, Gott des Vatters, Sohn und Heiligen Geistes, Amen.

Anno 1735 den 22ten Septembris Jst bey mir Endesbenanten Maria Zettnerin [?], jetzige [?] bürgerliche Wittib, bey gutten und rechten Verstand erschienen und demüttig gebetten, wir mögten [?] ihren letzten und endlichen Willen bey ihr einzunehmen [aufzunehmen], welchen sie doch nicht nur wie folget, sondern auch [hätte?] Freund [und] Nachbar zu Zeu[g]en gebetten. Und weilen einem Leib [dem menschlichen Leibe nichts gewisser als der Tod]:

Erste[ns], weilen eines jeden ordentlich aufgerichteten Testamentes die Erbeinsetzung deß Fundament und Grund seyn [soll], alß institut[iert] sie zu ihren Erben einzusetzen ihren lieben Brüder Andream Brandl und Mariam [Felixin?] und Elenam [Helenam] Müllerin, beede Schwestern, zu ihren [Erben]. Sie [diese] aber ihren Leib nicht überleben sollten, hätte sie derselben Kinder substituiren [substituirt], und damit.

Wo Jhrer armen Seel gedacht werden mögte, hätte sie zu der allhiesigen Pfarrkirchen Sancti Georgij [durchgestrichen: Leg-] auf jährliche Zweck-Zeiten [/ jährliche Zwecke-Zeiten] Massen legiren [legirt] 50 fl [fünfzig Gulden], welche vor die [Seele] ihres Mannes und deren verstorbenes Kind Maria Catharina, und von den abfallenden Interessen [Zinsen] gelesen werden soll[en].

Verbindet anbey Jhre eingesetzte Erben, damit sie nicht nur solches Legatum von ihren hinterbliebenen dann Vermögen erstatten, sondern auch ihrer armen Seel mit einem andächtigen Gebett ingedenck seyn, und den Leib Christ-Catholischen Gebrauch nach zu heiligen [/ zur heiligen Erde] begraben lassen sollen.

Hiermit ihren letzten Willen beschliessen und gebetten, dar über feste Hand zu halten. Nachdem [Nachdeme] sie selbige testiret letzt und endlicher Will seye, ihre[n] mit eigenhändiger Nahmens-Unterschrifft und beygedruckten Pettschafft [Petschaft] bekräfftigen. Signatum [/ Sigd.] Schlaggenwald.

publicatum wie oben,
[ist] in plena Session die 27ma Junij 1747

[Zeugen/Unterschriften:]
Johann Joseph Haubtel [?] mp.
Laurentius Fran[z]: Roth[..] [?]
alß hierzu [erbettener] testis requisitus:

[Rückseite / Dorsalvermerk mit rotem Siegel:]
Maria Zettnerin [?], jetzige [?] bürgerliche Wittib, letzter [Wille] ...

[Anmerkung: Das Testament wurde am 22. September 1735 errichtet und erst am 27. Juni 1747 (vermutlich nach dem Tod der Erblasserin) in voller Ratssession publiziert. Unsichere Lesungen sind mit [?] gekennzeichnet; rein formelhafte Rechtsfloskeln ohne Namen und Beträge wurden nicht gekürzt.]

Zobrazit originál na Porta fontium →