Listina města Horní Slavkov č. 2035
Marie Kraupnerová z Horního Slavkova činí za přítomnosti Jana Jiřího Kadera, rychtáře, a Vavřince Františka Rotha, písaře města Horního Slavkova, poslední vůli.
Datace: 02.03.1734
Ústní závěť (testamentum nuncupativum) horníslavkovské měšťanské vdovy Marie Prangnerové [?] z roku 1734, sepsaná na její žádost při dobrém rozumu. Odkazuje dcerám Marii Regině a Constantii Aiglerovým peněžní částky za péči v nemoci, nařizuje splacení svých dluhů věřitelům a poroučí svou duši Bohu. Listina je na několika místech poškozená a hůře čitelná, proto část ustanovení zůstává jen v hrubých obrysech.
Ústní závěť (testamentum nuncupativum) Marie Prangnerové [?]
(čtení příjmení je nejisté; snad Prantnerová nebo Braunerová), měšťanské vdovy v Horním Slavkově, z roku 1734
(nahoře na listině je znamení kříže +)
Ve jménu Nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého. Amen.
Budiž tímto veřejně známo a na vědomí dáno, zvláště pak tam, kde je toho třeba, že níže jmenovaná paní Maria Prangnerová [?], usedlá měšťanská vdova, v roce a dni na konci listiny uvedeném prosebně požádala, abychom se k ní dostavili a přijali od ní její poslední vůli. To jsme také učinili – při jejím dobrém rozumu, za přítomnosti přísedících a svědků – a podle řádného úředního postupu jsme její poslední vůli, totiž tuto ústní závěť, sepsali tak, jak si přála, aby se s ní po její smrti naložilo v prospěch jejích pozůstalých, nemnohých dědiců. Ustanovila tedy následující:
Za prvé poroučí svou duši, jež se má odloučit od těla, do rukou Boha. Až ji všemohoucí Bůh podle své moudré a nejvyšší vůle milostivě povolá k sobě a ona se rozloučí s tělem, svěřuje ji hořkému utrpení a smrti Ježíše Krista s nejpokornější prosbou a nadějí, že ji Kristus pro své drahé zásluhy, na přímluvu své přeslavné Matky, přeblahoslavené a neposkvrněné Panny Marie, i všech svatých, milostivě přijme do počtu svých vyvolených a do nebeské radosti. Smrtelné tělo pak, jelikož je přijala ze země, má být opět vráceno zemi a v ní odpočívat.
Za druhé: Dcera Maria Regina Aiglerová ji v nemoci nejen věrně a pilně ošetřovala, ale svými upřímnými a zasloužilými službami ji i jinak podporovala. Za to jí odkazuje – nad rámec toho, co by jí náleželo z povinnosti a mateřské vděčnosti – částku 18 zlatých.
Za třetí: Druhá dcera, Constantia Aiglerová, se rovněž věrně starala o její obsluhu, a proto jí má zůstat k dobru částka 20 zlatých. Kromě toho má mít po zbytek svého života volné bydlení (herberk), dokud se pro ni nenajde jiné řešení.
Za čtvrté je také její pevnou a vážnou vůlí, aby dědicové zaplatili níže vyjmenované dluhy, totiž:
- panu kaplanovi Josefovi ..... 61 zlatých
- [úřadu či osobě jménem?] Schligan [?] ..... 20 zlatých
- Kateřině Fuchsové [?] ..... 9 zlatých 42 krejcarů
- panu Rieglovi ..... 3 zlaté 28 krejcarů
Úhrnem dluhů: 93 zlatých 70 krejcarů (v listině je součet těchto čtyř položek zapsán jako „93 : 70", ačkoli správný součet by činil 94 zlatých 10 krejcarů).
Za páté má být nejprve z jejího jmění uhrazeno vše, co bylo výše nařízeno – totiž splacení dluhů – a teprve zbylé, skromné jmění má připadnout dceři Marii Regině Aiglerové. Tato část textu je bohužel na originále značně poškozená a nečitelná; závěť dále hovoří o nějakém závazku, zbožném rozhodnutí, náležitém a pokorném jednání a o zrušení dřívějších ustanovení, avšak přesný smysl těchto vět se z dochovaného textu již nedá bezpečně rekonstruovat. Závěť končí formulí o vyhlášení poslední vůle se všemi náležitostmi a podpisy.
Závěť byla publikována (vyhlášena) 20. května 1734 za přítomnosti zúčastněných stran.
---
Poznámka na rubu listiny (strana 3):
Odevzdáno 20. března 1734.
Přijatá poslední vůle neboli ústní závěť Marie Prangnerové [?], měšťanské vdovy. (Při dolním okraji je otištěna červená pečeť.)
---
Poznámka: Rukopis listiny, zejména závěrečná pasáž na straně 2, je místy vybledlý a jen částečně čitelný. Nejistá nebo nedešifrovatelná místa jsou v textu vyznačena otazníkem nebo třemi tečkami; žádné jméno, datum ani částka nebyly domýšleny nad rámec toho, co lze z originálu vyčíst.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
NÁSTUPNÍ (ústní) ZÁVĚŤ — TESTAMENTUM NUNCUPATIVUM Marie Prangnerové [?] (čtení příjmení nejisté; snad Prantnerová / Braunerová), měšťanské vdovy v Horním Slavkově (Schlaggenwald), z roku 1734.
[Strana 1 — jeden sloupec:]
(nahoře znamení kříže +)
Ve jménu Nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého. Amen.
Známo a na vědomí buď tímto veřejně, zvláště však tam, kde je toho třeba, že v níže na konci uvedeném roce a datu dala níže jmenovaná [paní/panna] Maria Prangnerová [?], [usedlá?] měšťanská vdova, prosebně požádat, abychom se k ní dostavili a přijali od ní její poslední vůli; což jsme tedy při dobrém rozumu a s přísedícími, v přítomnosti [svědků], za náležitého úředního postupu vykonali, a k [vrchnosti(?)] … předloženou poslední vůli neboli ústní závěť (testamentum nuncupativum) — jak se s ní má po její smrti naložit — pro její pozůstalé [nemnohé] dědice takto přísežně a spořádaně ustanovila, totiž:
Za prvé poroučí svou od těla se odlučující ubohou duši — až ji Bůh všemohoucí (podle své dobře uspořádané a nejvyšší vůle) milostivě [k sobě povolá(?)] a ona se od těla odloučí — do hořkého utrpení a smrti Ježíše Krista, s nejpokornější prosbou a [nadějí], že skrze jeho [drahé] zásluhy, skrze
[Strana 2 — levý sloupec (pokračování):]
prosbu nejslavnější Matky, přeblahoslavené a neposkvrněné Panny Marie, spolu se všemi svatými, ji milostivě přijme do počtu svých vyvolených a nebeských radostí. Smrtelné tělo pak, ježto je přijala ze země, má být opět zemi (jejímu lůnu) navráceno a v ní [odpočívat].
Za druhé: [jelikož] dcera Maria Regina [Aiglerová] ji v její nemoci nejen věrně a pilně opatrovala, nýbrž ji i svými [upřímnými] zaslouženými [službami] udržovala, má se jí … více než z povinné a mateřské [vděčnosti] odkázat — . — . — 18 zl. A protože
Za třetí: druhá dcera Constantia Aiglerová při své obsluze [věrně vytrvala], má jí rovněž [zůstat] … k dobru — . — . — 20 zl, a nadto má mít po [své] doby volné bydlení (herberk) až do smrti, dokud se pro ni nenajde něco jiného. — Dále
Za čtvrté je také její úplná a vážná vůle, aby zde a níže vyjmenované pasivní dluhy byly [dědici] zaplaceny, totiž:
[panu] kaplanu p. Josefovi ..... 61 [zl]
[úřadu?/N.] Schligan [?] — . — . — . — 20 : —
Kateřině [Fuchsové?] — . — . — . — 9 : 42 kr
panu Rieglovi — . — . — . — 3 : 28 :
Suma / dluhů 93 : 70 kr
(= čtyři položky 61 + 20 + 9 zl 42 kr + 3 zl 28 kr = zapsáno „93 : 70", správně 94 zl 10 kr)
[Strana 2 — pravý sloupec (závěr textu):]
Za páté mají být [nejprve] ze základu [jmění] uvedené [nařízené] dluhy [uhrazeny], a chudé (zbylé) jmění [dáno] dceři Marii Regině Aiglerové, která … ; zavazuje se také se zbožnou [rukou/srdcem] … avšak, protože táž … úplně na uzavření … vůle uzavřít … a náležitě nejpokorněji … a zrušení (kasaci) [dřívějších závětí] uloženého … -tace a práva … tedy i [jinému] … posledního projevu vůle … chce mít, [ji] se vším … a podpisy …
Publikováno (vyhlášeno) 20. května 1734 [za přítomnosti] stran.
[Strana 3 — rubová strana / dorsální záznam:]
[zde?] odevzdáno 20. března 1734.
Přijatá poslední vůle neboli ústní závěť Marie Prangnerové [?], měšťanské vdovy.
(Při dolním okraji červená pečeť.)
Poznámka překladatele: Rozmáchlá, místy vybledlá kancelářská kurzíva závěrečného (pravého) sloupce strany 2 a formulové pasáže jsou jen zčásti spolehlivě čitelné; nejistá slova jsou označena [?] resp. [...]. Všechna jména, místa, data a peněžní částky jsou zachycena co nejpřesněji.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
TESTAMENTUM NUNCUPATIVUM der Maria Prangnerin [?] (Lesung des Familiennamens unsicher; evtl. Prantnerin / Braunerin), bürgerliche Witwe zu (Horní Slavkov / Schlaggenwald), 1734.
[Seite 1 — einspaltig:]
(oben ein Kreuz-Zeichen +)
Im Nahmen der Allerheiligsten und unzertheil= / ten Dreyfaltigkeit, Gottes Vatters, Sohn und Heili= / gen Geistes. Amen.
Kund und zu wissen seye hiermit öffentlich, / sonderlich aber wo vonnöthen, deß an heut zu End gesetzten / Jahr und dato, die unter benannte [Frau/Jungfer] Maria / Prangnerin [?], [seßhaffte?] bürgerliche wittib, bittlich [ersuchen] / lassen, wir möchten zu ihr erscheinen, und ihren letz= / ten Willen bey ihr [auf]nehmen; welches denn wir bey guter / Vernunfft und Beystandt, in Gegenwarth deßen, mit A[d]= / vociren ihrer dermassen ausgericht, und zu Obrigkeit [...] / den eingelegten letzten Willen oder Testamenti nuncupa= / tivi, den ihren hinterbleibenden [wenigen] Erben, wie / es damit nach ihrem Tod gehalten werden solle, folgen[der] / der gestalt beschworen und geordnet, alß nemblich:
Primo befiehlt sie ihre von dem Leib abscheidende arme Seel, / wann solche Gott der Allmächtige (wie seinem wohl gestellten und / allerhöchsten willen /:) [...] gnädiglich [aufgeben(?)] [wirdt], von dem Leib abscheiden wirdt, / in deß bitteren Leyden und Sterben Jesu Christi befohlen, / mit demütigster Bitt und [nöthen(?)] [dero] [Vermeynen?] daßelbe / werde sie [durch] seine [zarten(?)] Verdienste, mit [durch]
[Seite 2 — linke Spalte (Fortsetzung):]
der bitt einer glorwürdigsten Mutter von der hoch[gebenedeiten und] / unbeflackten Jungfrauen Mariä, sambt allen Heiligen / in die Zahl seiner auserwählten und himmlischer Freuden / gnädiglich auf= und annehmen. Den sterblichen Leib aber / weilen [sie] solchen von der Erden empfangen, dahero soll / sie ihn wieder der Erden [Schoß] geben, und in dem[selben] [ruhen].
2do. Die [...] Tochter Maria Regina [Aiglerin] [hat] in / ihrer Krankheit nicht nur treu und fleißig gewartet, / sondern auch mit ihrer [aufrichtigen] verdienten [Diensten] / erhalten, alß solle der [Ehegewinn?] mehr alß schuldig / und mütterlichen [Erkanntlichkeit] legiren — . — . — 18 fl. / Und weilen
3tio. Die andere Tochter Constantia Aiglerin an ihrer / aufwartung [wohlgehalten] halber, solle die [...] eben / falls zum [...] gut verbleiben — . — . — 20 fl, / und beynebst in den [Zeyten] die freye Herberg zeitleb= / en haben, biß sich ein [Anderes] dazu finden wird. pro
4to ist auch ihr gänzlicher und ernstlicher willen, daß die hin= / da und nach specificirte passiv Schulden von den [Erben] / bezahlt werden sollen, alß nemblich: [dem] der Capellaney H. Josephi ..... 61 [fl]
das [Umbgeschäfft?] Schligan [?] — . — . — . — 20 : —
der Catharina [Fuchßin?] — . — . — . — 9 : 42 x
dem [Herrn] Riegl — . — . — . — 3 : 28 :
Suma / Schuldwesen 93 : 70 x
(= die vier Posten 61 + 20 + 9 fl 42 x + 3 fl 28 x = geschrieben „93 : 70", d. i. richtig 94 fl 10 x)
[Seite 2 — rechte Spalte (Schluß des Textes):]
5to sollen [vorderist] auß deß [Vermögens] Fundament und [zwar] die [befohlene] / [bezahlte(?)] Schulden [getilgt], das arme Vermögen zu / [geben der] Tochter Mariam Reginam Aiglerin, welche / [...] stellen, verspricht sich auch mit einer andächtigen Ha[nd] / [...] aber, weilen dieselbe [...] / die gänzlich auf Schließ[ung des] / willen beschließen [...] und / geziemender demütti[gster] [...] / und Casirung deß [...] deponirten [...] / -tation und Rechts [...] / [...] also und [anderer] [...] / endlicher willens Erä[ffnung] [...] / haben will, [ihn] mit a[llen] [...] / und unterschriften [...].
publicatum 20. Maji 1734 [coram] partibus.
[Seite 3 — Rückseite / Dorsalvermerk:]
[hierig?] übergeben 20. Martij 1734.
Angenohmener Letzter Will oder Testamentum / Nuncupativum Mariä Prangnerin [?] bürgerl. wittib.
(Rotes Siegel am unteren Rand.)
Anmerkung des Übersetzers: Die geschwungene, teils verblasste Kanzleikursive der Schlußspalte (rechte Spalte, Seite 2) sowie die formelhaften Passagen sind nur teilweise sicher lesbar; unsichere Wörter sind mit [?] bzw. [...] gekennzeichnet. Alle Namen, Orte, Daten und Geldbeträge wurden so genau wie möglich wiedergegeben.