Rok 1728 v kronice

Přepisy a překlady historických dokumentů jsou pořízené s pomocí umělé inteligence a mohou obsahovat chyby ve čtení starého rukopisu. Původní znění bývá u zápisu dostupné v rozbalovací části „původní přepis", případně přímo u uvedeného pramene; narazíte-li na nepřesnost, budeme rádi za upozornění.

1728
Městská kronika 1836–1847 · Carl Pschanagl (přepis a překlad 2026) zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Svatý hrob a hrazení nákladů z kostelní pokladny

Stránka popisuje rok 1728 v Horním Slavkově: zbudování svatého hrobu a schrány pro nejsvětější svátost z darů a sbírky měšťanů a otázku financování stráže a ubytování vojska, které od té doby hradila kostelní pokladna namísto obecní.

Roku 1728 byl s Boží pomocí, díky nalezeným penězům a příspěvkům měšťanů, zhotoven takzvaný svatý hrob a schrána (kasten), v nichž mohla být v posledních dnech pašijového týdne vystavena nejsvětější svátost k uctívání.

Téhož roku 1728 hradila obec královského horního města Slavkova náklady na stráž a další ubytování vojska, které činily asi 80 zlatých ročně, neboť kostel byl v té době chudý. Od téhož roku však kostel už vlastnil jmění přesahující 6000 zlatých, a proto vysoká konzistoř povolila, aby tyto náklady byly nadále hrazeny přímo z kostelní pokladny.

Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)

Roku 1728 byl s Boží pomocí z nalezených peněz a z příspěvků měšťanů zhotoven tzv. svatý hrob a schrána (kasten), v nichž mohla být v posledních dnech pašijového týdne vystavena nejsvětější svátost k uctívání.

K roku 1728 hradila obec královského horního města Slavkova náklady na stráž a jiná ubytování vojska (asi 80 zlatých ročně), neboť kostel byl chudý. Od téhož roku, kdy už kostel vlastnil jmění přes 6000 zlatých, povolila vysoká konzistoř hradit tyto náklady z kostelní pokladny.

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 1965

Jan Reitter, tesař v Horním Slavkově, činí za přítomnosti Vavřince Františka Rotha, písaře města Horního Slavkova, a Sebastiána Mayße poslední vůli.

Datace: 17.08.1728

Poslední vůle (ústní testament) Johanna Reittera, měšťana a tesařského mistra v Horním Slavkově, sepsaná na smrtelné posteli roku 1728. Za dědice ustanovuje své dvě děti – syna, řádového bratra Bernarda u dominikánů v Budějovicích, a dceru Marii – a dceři navíc odkazuje věno 50 zlatých jako vyrovnání za synovo vzdělání v duchovním stavu. Závěr listiny je na okraji poškozen a text se stává útržkovitým, ale je zřejmé, že testament byl uložen na radnici a veřejně vyhlášen 8. října 1728 za přítomnosti dcery jako dědičky.

Ve jménu nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého. Amen.

Johann Reitter, měšťan a tesařský mistr zdejší, nechal u úřadu vládnoucího purkmistra, pana purkmistra Johanna Christopha Manholda[?], pokorně požádat, aby k němu slavný magistrát vyslal někoho, kdo by od něho přijal jeho poslední vůli. Jmenovaný pan purkmistr jej proto nechal vyslechnout a z úřední moci k tomu určil zástupce. Před ním pak Reitter, ač upoután na lůžko[?], ale při dobrém rozumu a smyslech, uvážil, že není nic jistějšího než smrt a nic nejistějšího než její hodina. Obával se také, že jako starý[?], slabý a nemocný muž může být touto svou nemocí kdykoli zaskočen. Aby proto po jeho smrti nevznikaly žádné spory, dobrovolně prohlásil, že toto je jeho poslední a konečná vůle a že se podle ní má po jeho smrti postupovat, totiž:

Za prvé poroučí svou od těla se odlučující ubohou duši do rukou a nejhlubšího milosrdenství svého Nebeského Otce. S nejpokornější prosbou a pevnou důvěrou žádá, aby byla skrze drahé zásluhy jeho jednorozeného Syna Ježíše Krista a na přímluvu jeho nejslavnější Matky – požehnané, svobodné a neposkvrněné Panny a Královny nebes Marie – milostivě přijata mezi vyvolené. Tělo, které kdysi přijal ze země, pak znovu odevzdává zemi.

Za druhé, poněvadž hlavním úkolem každého řádně sepsaného testamentu je ustanovení dědiců, určuje ze svého skromného jmění, jež mu z většiny času zbylo, za dědice obě své vlastní děti: bratra Bernarda (Fratrem Bernardum), příslušníka řádu svatého otce Dominika, toho času žijícího v Budějovicích, a svou dceru Marii Reitterovou. Zavazuje je, aby společně splatili všechny zbývající oprávněné dluhy.

Za třetí, poněvadž syn – nyní v duchovním stavu – stál jak na vyučení řemeslu, tak i na ornáty a další věci náležející k duchovnímu stavu přes 50 zlatých, přeje si testátor, aby byla i dcera postavena naroveň. Proto jí odkazuje věno (svatební statek) ve výši 50 zlatých.

Za čtvrté ponechává[?] dále své dceři Marii další odkaz, a to s ohledem na to, že jej v jeho nemoci pilně opatrovala a prokazovala mu jako milému [otci?] všechny obvyklé služby[?]. Jako odměnu za to jí odkazuje jistou přednost či výhodu[?], s níž se ona i [bratr...] – zde se text z důvodu poškození kraje listiny stává útržkovitým.

Dále je patrné jen kusé znění: ještě předtím má být řádně zaplaceno [...], zbytek si mají oba sourozenci mezi sebou rozdělit [...], má se pamatovat na jeho ubohou duši [...]. Testátor se dále obrací patrně na slavnou radnici[?] s žádostí, aby byla listina uložena (deponována) na radnici a tam uschována [...] jako potvrzení jeho vlastnoruční[?] poslední vůle [...].

[Vosková pečeť]

Tato poslední vůle byla vyhlášena (publikována) za přítomnosti jednoho z dědiců, totiž dcery zemřelého, [dne...] října[?] (8bris) 1728.

Na rubové straně je poznámka: „Johanna Reittera, měšťanského tesařského mistra, obvyklá poslední vůle neboli Testamentum Nuncupativum (ústní testament).“ Předloženo (produktum) dne 26. října[?] (8bris) 1728.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[Strana 1]
Ve jménu nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého. Amen.

Poté, co u úřadu vládnoucího purkmistra, pana purkmistra Johanna Christopha Manholda[?], dal Johann Reitter, měšťan a tesařský mistr zdejší, pokorně prosit, aby slavný magistrát ráčil k němu prostřednictvím vyslaných [úředníků] někoho deputovat, kdo by od něho přijal jeho poslední vůli; načež jmenovaný pan purkmistr [rozhodl] jej vyslechnout a z úřední moci k tomu určil [zástupce], před nímž Reitter osobně, upoután na lůžko[?], při dobrém rozumu a smyslech, uvažuje, že není nic jistějšího než smrt a nic nejistějšího než její hodina, a obávaje se rovněž, že jako starý[?], slabý a nemocný muž může být v této své nemoci snadno zaskočen (překvapen smrtí), a aby napříště po jeho smrti byly zamezeny všechny spory, dobrovolně vyznává, že toto je jeho poslední a konečná vůle a že tak má být po jeho smrti dodržena, totiž:

Za prvé (Primo) poroučí svou od těla se odlučující ubohou duši do rukou a nejhlubšího milosrdenství svého Nebeského Otce, s nejpokornější prosbou a pevnou důvěrou, aby byla skrze drahé zásluhy jeho jednorozeného Syna Ježíše Krista a na přímluvu jeho nejslavnější Matky, [pře]požehnané, svobodné a neposkvrněné Panny a Královny nebes Marie, milostivě přijata do počtu jeho vyvolených; tělo pak, které takto přijal ze země, odevzdává opět zemi.

[Strana 2]
Za druhé (Secundo), poněvadž podle každého řádně sepsaného testamentu je hlavním dílem ustanovení dědiců, ustanovuje ve svém po většinu času zbývajícím nevelkém jmění za své dědice obě své vlastní děti, totiž bratra Bernarda (Fratrem Bernardum), řádu svatého otce Dominika, toho času v Budějovicích, a svou dceru Marii Reitterovou (Mariam Reitterin), a zavazuje je, aby zaplatili všechny zbývající oprávněné dluhy.

Za třetí (3tio), a poněvadž duchovní syn stál jak na řemeslo, tak i na ornáty (roucha) příslušející k duchovnímu stavu přes 50 zlatých, aby však také dcera byla postavena naroveň, odkazuje jí testátor věno (svatební statek) . . . . . 50 zl.

Pak za čtvrté (4to) ponechává[?] rovněž své dceři Marii, s ohledem na to, že jej v jeho nemoci pilně opatrovala a [prokazovala mu jako] milému [otci?] všechny své obvyklé služby[?], a aby [ji] odměnil, odkazuje [jí] přednost / výhodu[?], s níž ona jakož i [bratr ...]

[Strana 3 — pravý okraj listu je na skenu oříznut, konce řádků chybějí:]
... [které?] předtím řádně zapla[ceno] ...
zbytek si mají [...]
oba mezi sebou rozdělit, [...]
za jeho ubohou duši a [...]
[...] by byly. Čímž on [...]
... vůči [slavné?] radnici[?] [prohlásit?] ...
na radnici uložit (deponovat) ...
uschovat požádal [...]
[...] k této své vlastnoruční[?]
poslední vůli, s [...]
[...] potvrzení navrhl[?].

[Vosková pečeť]

Publikována tato poslední vůle v přítomnosti jediného dědice, totiž dcery zemřelého, [dne ...] října[?] (8bris) 1728.

[Rubová strana / dorzální poznámka:]
Johanna Reittera, měšťanského tesařského mistra, [jeho] obvyklá poslední vůle neboli Testamentum Nuncupativum (ústní testament).
předloženo (prod.): dne 26. října[?] (8bris) 1728.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Seite 1]
Im Nahmen der allerheiligsten und unzertheilten Dreÿfaltigkeit, Gottes Vatters, Sohn und heiligen Geistes. Amen.

Demnach in dem Regierenden Bürgermeister-Ambt Herrn Bürgermeisters Johann Christoph Manhold[?] Johann Reÿtter, Burger und Zimmermeister allhier, demütig bitten laßen, ein Wohl[löblicher] Magistrat wolte einen guten[?] mittelst Vorgeschickten zu demselben deputiren, welche seinen letzten Willen von ihm abnehmen möge; Als benannter Herr Bürgermeister [beschloß] den ihn einzunehmen[?], hierauf benannte von Ambts wegen ihn verordnet, welcher in Persohn Reÿtter[?], in bettliegender[?], mit guttem Verstand und Vernunft, in Betrachtung, wie es zwar nichts gewissers als der Tod, und nichts ungewissers als deßen Stund[?] [seÿe], er auch besorgte, als ein alter[?], schwacher und kranker Mann in dießer seiner Krankheit gar leicht übereÿlet zu werden, und damit künftig nach seinem Tod, obzwar dennoch dermahlen[?] alle Strittigkeiten verhindert werden möchten, freÿwillig bekennet, daß dießes sein letzter und endlicher Will seÿe, und also nach seinem Tod gehalten werden wolle, nämlich:

Primo beschließt er seine von dem Leib abscheidende arme Seel in die Händ und Gnad[reiche] tiefste Barmherzigkeit seines Himmlischen Vatters, mit demütigster Bitt und festem Vertrauen, solche durch die theuren Verdienste seines eingebohrnen Sohns Jesu Christi und durch die Vorbitt seiner glorwürdigsten Mutter, der [hoch]gebenedeiten, frey und unbefleckten Jung Frawen und Himmels-Königin Maria, in die Zahl seiner Auserwählten gnädiglichst an- und aufgenommen zu werden; den Leib aber, welchen er solchen von der Erden empfangen, vorbehält er ihm wiederumb der Erden.

[Seite 2]
Secundo, weilen eines jeden ordentlich aufgerichten Testaments gemäß doch das Principal-Werckh die Erb-Einsetzung ist, als setzt er in seinem [an] meisten Zeit[?] verbleibenden wenigen Vermögen zu seinen Erben ein seine leibliche zwey Kinder, benanntlich Fratrem Bernardum, Ordens des heiligen Vatters Dominici, dermahlen zu Budweis, und seine Tochter Mariam Reÿtterin, und verbindet dieselben, daß sie alle verbleibende rechtmäßige Schulden bezahlen sollen.

3tio, [und] weilen der geistliche Sohn sowohl in Handt-Werckh als auch dessen zu dem geistlichen Standt gehörigen Ornamenten über 50 fl gekostet, damit aber auch die Tochter gleich gemacht werden möchte, thut er Testator ihr einen Heurath-Gut vermachen . . . . . 50 fl.

Dann pro
4to Hatt er gleich behalten[?] seiner Tochter Mariae, in ansehung, daß ihn dieselbe in seiner Krankheit fleißig verwartet, und [ihm als einem] lieben [Vatter?] all ihren ordinari-[Gaben erwiesen?] hatte, und um [sie] zu [belohnen einen] Vortl[?] vermachen, mit welchen sie wie auch den [...]

[Seite 3 — rechter Blattrand im Scan abgeschnitten, Zeilenenden fehlen:]
... [die?] vorher ordentlich bez[ahlt] ...
das übrige werden sie [...]
beid mit einander theilen, ver[...]
seiner armen Seel und [...]
[...] würden. Womit er zu [...]
... sich gegen den[?] [Wohllöbl.?] bede[uten?] ...
Rathhauß zu deposi[tiren / deponiren] ...
zu halten gebeten [...]
[...] zu deßen eigenhändi[gen?]
letzten Willen, mit An[...]
[...] Bekräftigung vorgeschlagen[?].

[Wachssiegel]

Publicata haec ultima voluntas in prae[sentia] heredis unius, scilicet filiae defuncti, [die ...] 8bris[?] 1728.

[Rückseite / Dorsalvermerk:]
Johann Reÿtters, bürgerlichen Zimmermeisters, [sein] gewöhnlicher letzter Will oder Testamentum Nuncupativum.
prod[uctum]: den 26. 8bris[?] 1728.

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 1966

Jan Kryštof Simon a Marie Alžběta Simonová z Horního Slavkova potvrzují, že jim jejich poručník Jan Jiří Kader, chirurg v Horním Slavkově, složil před zástupci rady města Horního Slavkova počet ze správy jejich dědictví po matce v Bečově a propouštějí jej z tohoto poručenství.

Datace: 27.08.1728

Listina z 27. srpna 1728 je kvitance vydaná na úřadě vládnoucího purkmistra Horního Slavkova poručníkovi po skončení jeho poručnické správy: poručenec stvrzuje, že poručník řádně vyúčtoval dědický podíl po matce v Sasku, vyplatil zbylou hotovost beze srážky a doložil i tamní pohledávky, a proto ho v nejlepší právní formě zprošťuje dalších závazků. Jde čistě o právní potvrzení vyrovnaného účtu - listina neobsahuje konkrétní peněžní částky ani splátkový rejstřík.

Kvitance k poručnickému účtu, 27. srpna 1728 (Horní Slavkov / Schlaggenwald), sign. AM Horní Slavkov L1966

Dne 27. srpna 1728 se na úřadě vládnoucího purkmistra Horního Slavkova sešli za přítomnosti vládnoucího purkmistra Johanna Christopha Wenzela a pana Johanna Friedricha Glößbacha i pan Laurentius Franciscus Roth[?], toho času úředně ustanovený poručník a milovaný otec, spolu s panem Johannem Georgem [Rothem?], přísedícím nižší rady a ranhojičem (chirurgem).

Poručník zde podle soudního inventáře podal řádné vyúčtování - nejen všech částek, příjmů a výdajů z dědického podílu, který [poručenci] připadl po matce v Sasku, ale zbylou hotovost vyplatil beze srážky a navíc co nejpečlivěji a nejúplněji doložil i pohledávky (nedoplatky), které v Sasku ještě zůstávaly nevyrovnané. Tím dal [poručenci] veškerou příčinu ke spokojenosti.

Na základě toho pokládal [poručenec] za svou povinnost poručníkovi za vykonanou poručnickou správu co nejpovinněji poděkovat a v nejlepší právní formě jej i veškeré jeho jmění a počínání[?] kvitovat - tedy prohlásit účet za vyrovnaný a poručníka zprostit dalších závazků. Tímto se tedy poručník - se vzdáním se právní výhody[?] ohledně toho, co snad nebylo [...] nezaplaceného platu (podílu), i všech dalších případných právních námitek či výhrad - kvituje a jeho účet se prohlašuje za vyřízený.

Dále se [poručenec] zavazuje, že kvůli takto vykonané poručnické správě nebude vůči poručníkovi nic dalšího uplatňovat, neboť proti této kvitanci nemá a nemá být namítáno sebemenší.

Na pravé osvědčení a pro lepší jistotu tohoto všeho nechal [poručenec], jelikož sám psát neumí, podepsat listinu svým jménem jiným písařem[?]; stalo se před představenými měšťany[?] dne 27. srpna léta Páně 1728.

Podepsáni: Johann Christoph Simon, Maria Elisabeth Simonová (Simonin).

Poznámka: Třetí strana listiny je prázdná rubová (přeložená) strana, na níž je patrný jen slabý průsvit písma bez čitelného textu. Listina neobsahuje žádné konkrétní peněžní částky ani výčet splátek.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

PŘEKLAD — Kvitance k poručnickému účtu, 27. srpna 1728 (Horní Slavkov / Schlaggenwald), sign. AM Horní Slavkov L1966

[Strana 1]
Poněvadž se dnešního níže psaného data na úřadě vládnoucího
purkmistra, za přítomnosti vládnoucího pana purkmistra
Johanna Christopha Wenzela, pana Johanna Friedricha Glößbacha
a pana níže podepsaného Laurentia Francisca Rotha[?], toho času vrchností
ustanovený poručník a milovaný otec, pan Johann Georg [Roth?],
přísedící nižší rady a ranhojič (chirurg), dostavil, a podle
soudního inventáře nejen o všech částkách, příjmech a vydáních
dědického podílu, jenž mi po matce v Sasku připadl, řádný
účet složil, nýbrž i zbylou hotovost (zásobu)
beze srážky vyplatil, a nadto ještě v Sasku zbývající
pohledávky (nedoplatky) co nejpečlivěji a co nejúplněji
věrně doložil, čímž mi [dal veškerou] příčinu ke spokojenosti
a témuž. [Náleží tedy podle] povinné náležitosti (začátek řádku odříznut/nečitelný [?])
za vykonanou (potřebnou) poručnickou správu jemu samému,
svému poručníku, co nejpovinněji poděkovati, a jej, jakož
i všechno jeho jmění a počínání[?], v nejlepší
právní formě co nejúčinněji kvitovati (osvoboditi), jak se to
také tímto, se vzdáním se právní výhody[?] toho, co nebylo
[...] nezaplaceného platu (podílu) a všech [právních námitek/výhrad?], tímto kvituje,

[Strana 2]
takže já z důvodu takto vykonané poručnické správy
[v žádné věci?] ničeho [nevznáším], neboť ani to nejmenší nemá a nemá býti
proti této kvitanci namítáno. Na pravé osvědčení
a lepší jistotu toho jsem :/ ježto psáti neumím :/
[své] jméno, jakož i [jiní?] písaři, dal podepsati; [dáno před představenými měšťany?] dne
27. srpna léta Páně 1728.

Johann Christoph Simon
Maria Elisabeth Simonová (Simonin)

[Pozn.: Strana 3 je prázdná rubová/složená strana, jen slabý průsvit písma, žádný čitelný text. Listina neobsahuje žádné peněžní částky ani splátkový rejstřík. Nejistá čtení jsou označena [?].]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

TRANSKRIPTION — Vormundschafts-Quittung, 27. August 1728 (Horní Slavkov / Schlaggenwald), Sign. AM Horní Slavkov L1966

[Seite 1]
Demnach heüt unten gesezten dato in dem Regierenden
Bürgermeister ambt, in gegenwarth deß Regierenden herren Bürger-
meisters Johann Christoph Wenzels, herrn Johann Friedrich Glößbach
und herrn Nachgeschriebene[r] Laurentij Francisci Roth[?], der zeit obrigkeitl[ich]
bestellter Vormund und geliebter Vatter, herr Johann Georg [Roth?],
Under-Raths-Verwandter und Chyrurgus, erschienen, und laut ge-
richtl[ichen] Inventarij nicht nur über alle Sümmb, Einnahmb und außgaben
deß [ihm] zu Sachßen mütterlich zugefallenen Erb-Theill richtige
Rechnung gethaun, sondern auch den [dahin] gebliebenen Vorrath
ohne abgang zugezahlet, nicht minder den annoch in Sachßen ver-
bleibenden außenständt auf das eüßerste und aufs höchste möglichste
treülich [dar]wiesen, warmit mir [alle] Ursach zu frieden und der-
gleichen gemacht [worden]. Es thuet [demnach der] gebührlich[en] schuldig-
keit [nach ... erwachsen] (Zeilenanfang beschnitten/unleserlich [?])
zu bedürfft[?] gehabter Vormundschafft mich selber,
seinen Vormund, schuldigst danckh zu sagen, und ihn, wie
nicht weniger dessen haben und fürnehmen[?], in bes-
ter form Rechtens am [kräfftigsten?] zu quittieren, wie sie
dann auch hiemit, mit Ergebung der [Rechtswohlthat?] das nicht zu ge- (Zeilenanfang beschnitten [?])
[...] nicht geza-
zohlten gehalts und aller [rechtlichen?] [einreden/behelffen?], hie quittiret werden,

[Seite 2]
also, alß Ich wegen [heüten?] [solch] getragener Vormundschafft wegen
[keiner Sach?] nicht[s] gemacht[?], weilen [das] geringste mehr [wieder] dieser
Quittung protestirt werden wolle noch solle. Zu wahrer Uhrkund
und besserer Sicherheit dessen Habe ich :/ weilen deß Schreibens
unkündig [bin/seind] :/ [meinen] Nahmen, deß dann [andere?] Schreiber ohne noch
[minderjährig?] Theil, unterschreiben lassen; [vorgesetzten Bürgeren wesens?] den
27. Augusti Ao 1728.

Johann Christoph Simon
Maria Elisabeth Simonin

[Bemerkung: Seite 3 ist die leere Rück-/Faltseite, nur schwacher Durchschlag, kein lesbarer Text. Das Schriftstück enthält keine Geldbeträge und keine Ratenliste. Unsichere Lesungen sind mit [?] gekennzeichnet.]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 1967

Marie Alžběta Grimmová, Anna Kateřina Rohmová a Anna Kateřina Schmidtová z Horního Slavkova slibují, že budou řádně spravovat a zúročovat a případně i vrátí jim magistrátem města Horního Slavkova předaný dědický díl jejich bratra Antonína Friedricha po jejich sestře Anně Kateřině Friedrichové.

Datace: 07.09.1728

Kauční listina ze Slavkova (Schlaggenwaldt) z 7. září 1728, kterou příbuzní ručí magistrátu za bezpečné spravování dědického podílu bratra Antonína Friedricha (patrně nezletilého/pod poručenstvím) po zemřelé sestře Anně Kateřině Friedrichové ve výši 13 zlatých 18 krejcarů 5⅝ denáru. Anna Kateřina Schmidová navíc se souhlasem manžela zastavuje svůj domek jako první hypotéku, aby byl bratrův podíl jištěn i majetkově.

Dne 7. září roku 1728 byla ve Slavkově (Schlaggenwaldt) sepsána tato listina, opatřená kancelářským znakem.

Níže podepsaní tímto přede všemi, kterých se to týká, prohlašují: Slavný magistrát císařského a královského svobodného horního města Slavkova jim z panského (dominikálního) dědictví svěřil ke správě a užívání dědický podíl bratra Antonína Friedricha – toho času patrně v poručenském či sirotčím stavu – který mu připadl po zemřelé sestře Anně Kateřině Friedrichové. Podíl činí třináct zlatých 18 krejcarů 5⅝ denáru (feniku). Protože je se svěřeným majetkem třeba náležitě nakládat, mají za něj podepsaní složit magistrátu odpovídající jistotu, kauci.

Proto slibují a zavazují se – jeden za druhého jako rukojmí – společně a nerozdílně, že těchto třináct zlatých 18 krejcarů 5⅝ denáru budou nejen řádně spravovat, ale také, až si je řečený bratr bude nárokovat ze svého majetku, mu je (nebo jeho případným dědicům) bez odmluvy a bez sebemenšího zkrácení vydají – v dobré, běžné hotové minci a i s naběhlými úroky. Zároveň se vzdávají veškerých duchovních i světských práv, výjimek a výsad, kterých by se mohli dovolávat, aby se z tohoto závazku vyvázali – zvláště pak takzvaného „ženského práva“ a dalších zvláštních ochranných ustanovení (Velleiova práva a autentiky „si qua mulier“), jimiž se jinak ženy mohly bránit podobným závazkům. Toho všeho se dobrovolně a čestně vzdávají.

Aby byl bratr o tento nevelký, byť skromný majetek přesto jistě zajištěn, zapisuje Anna Kateřina Schmidová – se souhlasem a svolením svého manžela – svůj domek jako první hypotéku. Bratr má být na tomto domku pravým věřitelem a má z něj pobírat úrok.

Protože podepsaní neumějí psát, nechali se podepsat jinými jmény; tím však nemá být způsobena žádná škoda tomu, kdo za ně psal.

Dáno ve Slavkově dne 7. září léta 1728.

Za neznalou psaní ženu podepsáni tito svědkové:
- Maria Elisabetha Grimmin (Grimmová)
- Anna Catharina Roßmin (Roßmová)
- Anna E[lisabetha …] [?] (spodní řádek listiny je uříznut, jméno se nedochovalo celé)

Na rubu listiny je nadepsáno: „Kauce u dědiců Adama Friedricha ohledně pozůstalosti jejich bratra.“

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[Kancelářský znak PP]

My níže podepsaní tímto přiznáváme přede všemi lidmi, zvláště kde je toho třeba: jelikož nám byl slavným magistrátem tohoto císařského a královského svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwaldt) z jeho panského (dominikálního) dědictví svěřen ke spravování a užívání dědický podíl bratra Antonína Friedricha, který se nyní nachází v [poručenském/sirotčím] stavu, jenž na něj připadl po zemřelé sestře Anně Kateřině Friedrichové, a to ve výši třinácti zlatých 18 krejcarů 5 5/8 denáru (feniku), tak abychom ohledně toho, co je nutno zpracovat na vlastnictví (de laboranda proprietate), nad těmito třinácti zlatými 18 kr. 5 5/8 d. složili náležitou jistotu (kauci);

proto slibujeme a přislibujeme, [jeden za druhého a druhý za jednoho], jakožto rukojmí, a věříme a slibujeme společně a nerozdílně (in solidum), že tyto třináct zlatých 18 kr. 5 5/8 d. nejenom náležitě spravovat budeme, nýbrž také, až je řečený bratr bude ze svého majetku míti [požadovat], že mu nebo jim je bez odmluvy a bez sebemenšího zkrácení, v dobré, běžné hotové minci, spolu s naběhlými úroky, navrátíme a vydáme, jak chceme i máme; přičemž se vzdáváme jakéhokoli duchovního či světského práva, výjimky, dobrodiní (beneficium) nebo výsady (privilegium), zvláště pak ženského práva, jakož i práva Velleiova (senatusconsultum Velleianum) a autentiky „si qua mulier“, jimiž by se žena mohla chránit, hájit a domáhat ochrany; toho všeho se dobrovolně vzdáváme a odříkáme čestně.

Aby pak řečený bratr o tento nevelký majeteček (haléře) přesto byl zajištěn, já Anna Kateřina Schmidová s vědomím a souhlasem svého muže poddaně zapisuji svůj domek jako první hypotéku, na níž má tento bratr být pravým věřitelem a má z ní být úročen. A poněvadž jsme psaní neznalí, dali jsme se podepsat jinými jmény, avšak písaři to v žádném ohledu nemá být na škodu.

Dáno ve Slavkově (Schlaggenwaldt) dne 7. září roku 1728.

[Podpisy svědků, kteří podepsali za písma neznalou ženu:]
Maria Elisabetha Grimmin (Grimmová)
Anna Catharina Roßmin (Roßmová)
Anna E[lisabetha ...] [?] (spodní řádek uříznut)

[Na rubu / nadpis:]
Kauce u dědiců Adama Friedricha ohledně pozůstalosti jejich bratra.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Kanzleisignet PP]

Wir Endes benante bekennen hiermit vor Jedermänni-
glich, insonderheit wo Vonnöthen: Demnach die der Zeit in dem
Haabt: undt Wiß[?]stand sich befindenden Bruders Antonÿ Fried-
rich, nach der Verstorbenen Schwester Anna Catharina Friedrichin
zu gefallenen Erb-Theil pr. dreÿzehen Gulden 18 x 5 5/8 ₰, von
einen löbl. Magistrat dieser Kaÿ[serlichen] undt Königl. freÿen Berg-
Stadt Schlaggenwaldt, auß dessen dominical Erben, zu Verwalten
undt zu nützen dergestalten anvertrauet worden, daß wir
de laboranda proprietate über jetztsame dreÿzehen Gulden
18 x 5 5/8 ₰ eine Vergnügliche Caution von deß halben sollen:
Alß geloben undt Versprechen wir, [einer] vor der andere undt [B] vor eine[n],
[als bürgen] beÿ deren wesen worden, trauen undt geloben in solidum
vor deß undt[ere] oder undt an[?]nehmen, daß wir dieß[e] dreÿ-
zehen Gulden 18 x 5 5/8 ₰ nicht allein gebührend Verwalten, [zu]
dann auch, wenn er, [besagter] Bruder, dessen an dem gehabt Vermögen
haben, wir Ihme od[er] Ihnen selbte unweigerlich ohne die geringste Ver-
kürtzung an guten gang baren Gelde, sambt deren gemachter Inte-
ressen restituir- undt außfolgen wollen undt sollen; wir [uns] wieder
[halb ein einiges] geistlich oder weltliches Recht, Exceptio, beneficium oder
privilegium in gehere [begeben], in specie aber deß weibliche Recht, item
Vellej: undt authentica de qua mulier, deß nicht schützen, schirmen undt
zu Schutz kennen wolle; welchen allen deß zum freÿwilligen begeben
undt Verzeihen Ehren. Damit nun aber [besagter] Bruder dieser wenig
fahrhafft Heller gleichwohlen versichert sein möge, thue ich Anna
Catharina Schmid mit Verzeihen undt Einwilligung meines Manns
meinen Häußl [zu] einer ersten Hypothec unterthänig verschreibe,
in welcher dieser Bruder der echte Creditor sein undt bezinßet
werden solle. Undt weilen wir das Schreiben unkündig haben,
wir andere Nahmen unterschreiben lassen, jedoch dem
Schreiber in allweeg in nichts schädlig. Actum Schlaggenwaldt
den 7 7bris [Septembris] Ao 1728

[Unterschriften der (für die schreibunkundige Frau) unterzeichnenden Zeugen:]
Maria Elisabetha Grimmin
Anna Catharina Roßmin
Anna E[lisabetha ...] [?] (untere Zeile abgeschnitten)

[Rückseite / Aufschrift:]
Caution bey denen Adam Friedrichischen Erben über ihres Bruders Verlaßenschafft

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 1970

Anna Kateřina Mürlingová z Horního Slavkova činí před městským soudem v Horním Slavkově poslední vůli.

Datace: 24.11.1728

Nuncupativní (ústní) závěť Anny Kateřiny Mürlingové, zdejší vdovy, sepsaná roku 1728 na smrtelné posteli a soudně předložena 24. ledna 1729. Vdova v ní ustanovuje své děti a vnuky (po zemřelém synovi) za rovnoprávné dědice svého skromného majetku, aby se předešlo sporům, a zavazuje je k úhradě dědictvím náležejících dluhů.

Pochválen buď Ježíš Kristus.

Ve jménu Nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen.

Anna Kateřina Mürlingová, zdejší měšťanská vdova, dala u úřadu vládnoucího pana purkmistra Ferdinanda Sy[?]acha pokorně požádat, aby jí slavný magistrát podle chvályhodného zdejšího městského zvyku poslal zdejší pány, kteří by od ní vyslechli její poslední vůli. Pan purkmistr proto, aby toto od ní přijal, podle zdejších městských statut (část III, titul 2, §2) z úřední moci k tomu určil jmenované osoby. Ty za ní přišly v přítomnosti rychtáře a dvou přísežných mužů, s ohledem na to, že není nic jistějšího než smrt, ale zároveň nic nejistějšího než její hodina, a že se vdova ve své těžké nemoci nachází v nebezpečí, že ji časná smrt náhle zastihne. Aby se tak v budoucnu po její smrti zabránilo všem sporům mezi jejími ze všech stran nejbližšími dětmi ohledně jejího nevelkého zůstávajícího jmění, dobrovolně prohlásila, že toto je její poslední a konečná vůle a že si přeje, aby byla po její smrti takto zachována:

Za prvé poroučí svou ubohou, od těla se odlučující duši do rukou a bezedného milosrdenství svého Vykupitele, s pevnou důvěrou, že bude na přímluvu nejblahoslavenější Panny a Matky Boží Marie milostivě přijata mezi počet vyvolených. Tělo pak přenechává zemi.

Za druhé – jelikož podle každé řádně zřízené závěti je hlavní a základní věcí ustanovení dědiců – ustanovuje ve svém po smrti zůstávajícím nevelkém jmění za své právoplatné dědice své vlastní děti. Ty se prve měly mezi sebou vyrovnat, a to podle příkladu dříve zemřelé dcery Marie Kateřiny Fößnové[?], jak se má stejně učinit i podle přiložené specifikace. Jmenovitě jde o:

- pana Johanna Quirina Mürlinga
- Frantze Antona Mürlinga
- Marii Kateřinu Fößnovou[?]
- Marii Reginu Mürlingovou
- Annu Marii Mürlingovou
- Annu Barboru Mürlingovou

a nemenší měrou také o pozůstalé děti (tedy vnuky) zemřelého syna Johanna Karla Mürlinga. Všichni jmenovaní jsou dosazeni za dědice společně, z práva zastoupení (ex jure repraesentationis), po kmenech (in stirpes), jakožto výše uvedené děti zůstavitelky. Zároveň je zavazuje, že jsou povinni zaplatit všechny dluhy, které z dědictví právoplatně náleží zaplatit.

Za třetí – tato část listiny je na okraji skenu poškozená a bohužel z velké části nečitelná. Zachovalo se jen tolik, že se má něco zachovat, že ostatní věci mají být patrně prodány, že je zmíněna péče o její ubohou duši a jistá úleva a naděje na nebe, a že mají být uhrazeny právoplatné dluhy. Dále text děkuje přítomným a zmiňuje, že slavná vrchnost její poslední vůli úředně [potvrdila]. Zápis byl proveden obvyklým soudním způsobem a oznámen dne 24. [října/listopadu] 1728; zveřejněn byl před dědici (publicatum coram haeredibus), patrně prostřednictvím jistého Johanna Sergia[?].

Na obálce s červenou pečetí je záznam: Založeno (podáno) dne 24. ledna 1729. Soudně přijatá poslední vůle neboli nuncupativní závěť Anny Kateřiny Mürlingové, vdovy po Frantzi Mürlingovi [zesnulém?], ze dne 24. [října/listopadu] roku 1728.

(Poznámka: Pravý sloupec třetí strany listiny je na okraji skenu oříznutý, proto některá místa zůstávají nejistá nebo zcela chybí. V textu listiny se neuvádějí žádné peněžní částky ani splátkový rejstřík – dochovaly se pouze dva letopočty: 24. říjen/listopad 1728, kdy byla závěť sepsána, a 24. leden 1729, kdy byla soudně předložena.)

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

NUNCUPATIVNÍ (ÚSTNÍ) ZÁVĚŤ ANNY KATEŘINY MÜRLINGOVÉ, 1728

— Strana 1 —
Pochválen buď Ježíš Kristus.

Ve jménu Nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen.

Poté, co u úřadu vládnoucího pana purkmistra Ferdinanda Sy[?]acha (purkmistrovský/starostenský úřad) dala Anna Kateřina Mürlingová, zdejší měšťanská vdova, pokorně prosit, aby jí slavný magistrát podle chvályhodného městského zvyku vyslal zdejší pány [soudní osoby], kteří by od ní vyslechli její poslední vůli — nato jmenovaný pan purkmistr, aby toto od ní přijal, podle návodu zdejších městských statut, část III., titul 2, §.2, k tomu z úřední moci určil [tyto osoby], které jí v přítomnosti rychtáře a dvou [přísežných?] mužů s přispěním, uvážíce, že není nic jistějšího než smrt, ale zároveň nic nejistějšího než její hodina, a že se v této své těžké nemoci nachází v nebezpečí, že bude časnou smrtí snadno zachvácena — aby v budoucnu po její smrti byly mezi jejími ze všech stran nejbližšími dětmi ohledně jejího nevelkého zůstávajícího jmění zamezeny veškeré spory, dobrovolně vyznala, že toto je její poslední a konečná vůle a že tak po její smrti chce mít zachováno, a to takto:

Za prvé (Primo) poroučí svou ubohou, od těla se odlučující duši

— Strana 2 —
do rukou a bezedného milosrdenství svého Vykupitele, s pevnou důvěrou, že bude na přímluvu nejblahoslavenější Panny a Matky Boží Marie milostivě přijata mezi počet vyvolených; tělo pak přenechává [lůnu] země. Dále pak:

Za druhé (Secundo), jelikož podle každé řádně zřízené závěti je hlavní a základní částí ustanovení dědiců, ustanovila ve svém po smrti zůstávajícím nevelkém jmění za své právoplatné dědice své vlastní děti — poté, co byly [mezi sebou navzájem ... statků] vyrovnány, a to podle příkladu [dříve?] zemřelé dcery Marie Kateřiny Fößnové[?], jak [se v přiložené specifikaci] stejně učiní — jmenovitě pana Johanna Quirina a Frantze Antona Mürlinga, dále Marii Kateřinu Fößnovou[?], Marii Reginu, Annu Marii a Annu Barboru Mürlingovy, a nemenší měrou pozůstalé děti zemřelého syna Johanna Karla Mürlinga, tedy vnuky, všechny dohromady z práva zastoupení (ex jure repraesentationis) po kmenech (in stirpes), [jakožto] výše jmenované její děti; a zavázala je, že jsou povinni zaplatit všechny [z dědictví] náležité právoplatné dluhy.

A poněvadž:

— Strana 3 (úzký pravý sloupec, na okraji skenu částečně oříznutý) —
Za třetí (Tertio) ... [pravý okraj oříznut] ... zachováno, mají ostatní ... k prodeji[?], naopak ...
... [pozůstalá?], že jí[?] ... její ubohé duši a jistou úlevu, a aby v nebi[?] ... právoplatné dluhy ...
... staly se; tímto jim [se] poděkovalo, a slavná [vrchnost?] ... jejich poslední vůli vrchnostensky [potvrdila?] ... a toho jsme ... jinak ne, než ...
... obvyklým soudním způsobem ... oznámeno dne 24. [října/listopadu] [1728]
publikováno před dědici (publicatum coram haeredibus) ... [na příkladu?] skrze Johanna Sergia[?] ...

— Strana 4 (obálka / hřbetní záznam u červené pečeti) —
[nahoře:] Založeno (podáno) dne 24. ledna 1729.
Soudně přijatá poslední vůle neboli nuncupativní závěť Anny Kateřiny Mürlingové, vdovy po Frantzi [Mürlingovi zesnulém?], dne 24. [října/listopadu] roku 1728.

[Pozn.: Úzký pravý sloupec (strana 3) je na okraji skenu oříznut; místa označená [?] a [...] jsou nejistá nebo odříznutá. V celém textu se nevyskytují žádné peněžní částky (zlaté/krejcary) ani splátkový rejstřík — jen datové údaje 24. [říjen/listopad] 1728 (závěť) a 24. leden 1729 (soudní založení).]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

TESTAMENTUM NUNCUPATIVUM DER ANNA CATHARINA MÜRLINGIN, 1728

— Seite 1 —
Gelobet seye Jesus Christus.

Im Nahmen der Allerheiligsten und unzertheilten Dreyfaltigkeit, Gott des Vatters, Sohn und heiligen Geistes, Amen.

Demnach in dem Regierenden Herrn Bürgermeister Ferdinand Sÿ[?]ach Mayers Ambt Anna Catharina Mürlingin, bürgerliche Wittib allhier, demüttig bitten laßen, ihr [ein] Löbl. Magistrat möchte Löbl. Stadtgebrauch nach die allhiesigen Herrn ge[richten?] zu derselben schicken, welche Ihren letzten willen von Ihr vernehmen mögen; Deß hat bemelter [Herr] Bürgermeister solches der Ihr anzunehmen, nach Anleitung der allhiesigen Stadt Statuten parte IIItia tit: 2do §.2. deß[?] hierauff benante von Ambts wegen dahin verordnet, welche ihmen in beysein Richter und zweyer [Ehr?]männ[er] mit beystandt, in betrachtung, wie dieß nichts gewisers alß der Todt, hingegen aber nichts ungewißers alß deßen Stundt, undt sie sich befündete in dieser ihrer schweren Krankheit von dem zeitlichen Todt leicht über[ei]lret zu werden: Damit künfftig nach ihren Todt zwischen denen oh[nedas?] allerseits nächsten Kindern umb ihr wenig hinterbleibendes Vermögen alle Streitigkeiten verhindert werden möchten, hat sie freÿwillig bekennet, daß solches ihr lezter undt endlicher will seye, undt also nach Ihren Todt gehalten haben wolle, alß demnach.

Primo befehlet sie ihre arme, von dem Leib abscheidende Seele

— Seite 2 —
in die Hände und grundlose Barmherzigkeit ihres Erlösers, mit festem Vertrauen, solche durch die Vorbitt der seligsten Jungfrauen undt Mutter Gottes Maria in die Zahl der außerwählten gnädiglich an- undt auffgenommen zu werden; den Leib aber überlaßete sie der Erden [Schooß?]. Anderweiler dem

Secundo, sindt jeden ordentlich auffgerichten Testaments gemäß noch[?] und[t] und principal stück die Erbeinsetzung ist, alß thäte sie in ihren nach dem Tod hinterbleibenden wenigen Vermögen ihre leibliche Kinder — nach dem dieselben zu ihr unter einander [der ...? gleicher?] güter selben, undt zwar ab exemplo der [erst?] verstorbenen Tochter Maria Catharinä Fößnin[?], wie die Erb[...] undt beygeschriebene specification [?] gleich gemachet [?] werden — zu ihren rechtmässigen Erben eingesezt, benanntl. Herr Johann Querin und[t] Frantz Anton Mürling, dem[nach?] Mariam Catharinam Fößnin[?], Mariam Reginam, Annam Mariam undt Annam Barbaram Mürlingin, wie nicht minder des [ver]storbenen Sohns Johann Carl Mürling hinterlaßene Kinder undt respective Enkel, alle zusammen ex jure repraesentationis in stirpen, [als?] vorbemelte Ihre Kinder, undt haben deßen verbindet, daß dieselben alle jene [von der Erb]schafft nachmässige[?] rechtmässige Schulden zu bezahlen schuldig sein wollen.

Undt weiler dem

— Seite 3 (schmale rechte Spalte, am Blattrand teilweise beschnitten) —
Tertio ... [rechter Rand beschnitten] ... gehalten, sollen die übrige ... zu ver[kauffen?] auß, hinwieder ...
... die [Verbleibsterin?], daß Ih[r] ... ihrer armen Seel und ei[nige] pein, und sich in deß Hi[mmels] ... [zu ver]beygehen auß ghe[...] rechtmässigen Schulden ...
... werden; [Seit/Zeit] hiermit Ih[nen] bedancket, undt die Löbl. [Obrigkeit?] ... ihren letzten willen obrigk[eitlich] ... undt deßen haben wir ... deme anderst nicht, a[ls] ...
... den gewöhnl. gericht[lich] ... gemeldet den 24 [g]bris [1728]
publicatum coram haered[ibus] ... [Exem]ple d[urch] Joanne Sergio[?] ...

— Seite 4 (Umschlag / Dorsalvermerk beim roten Siegel) —
[oben:] Eingelegt den 24. Janu[arii] 1729.
Gerichtlich Eingenohmener letzter will oder Testamentum Nuncupativum Annae Catharinae Mürlingin, Frantz [Mürling seel.?] Wittib, den 24 [g]bris Ao 1728.

[Anm.: Die schmale rechte Spalte (Seite 3) ist am Scanrand beschnitten; die mit [?] und [...] bezeichneten Stellen sind unsicher bzw. weggeschnitten. Es kommen im ganzen Text keine Geldbeträge (Gulden/Kreuzer) und kein Ratenverzeichnis vor — nur die Datumsangaben 24. [Okt./Nov.] 1728 (Testament) und 24. Januar 1729 (gerichtliche Einlegung).]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov zdroj →
Výřez z originálu kroniky

Listina města Horní Slavkov č. 1971

Purkmistr, rychtář a rada města Horního Slavkova se zavazují, že zřídí v zahradě Jana Bedřicha Glößera v Horním Slavkově nádrž na vodu, která má být odtud přiváděna pouze do domu vrchního horního úřadu v Horním Slavkově a nemá sloužit žádným jiným účelům.

Datace: 13.12.1728

Revers z 13. prosince 1728, vydaný purkmistrem, rychtářem a radou Horního Slavkova (Schlaggenwaldu) ve věci jezu při zahradě Johanna Friedricha Gläßera. Listina potvrzuje, že úprava jezu sloužila výhradně k zajištění řádného vedení vody k zemskému (vrchnostenskému) úřednímu domu a neměla být nikomu ke škodě ani neměla zakládat žádná nová práva; na revers navazuje vlastnoruční prohlášení Johanna Friedricha Gläßera se stejným ujištěním a stvrzením podpisem.

STRANA 1 — Prohlášení městské rady (s červenou pečetí)

[Archivní přípisky na s. 1: „237", „1", dole „99"]

V záležitosti, která byla předložena u císařského vrchního úřadu panem Johannem Friedrichem Gläßerem, junkerem, a která se tam měla dále právně a bezpečně, bez porušení, vyřešit ve věci řádného plnění povinností patrně souvisejících s úřadem horního rychtáře, vznikla ze strany zmíněného pana Johanna Friedricha Gläßera pochybnost a námitka. Obával se totiž, zda toto zřízení jezu není ku škodě někomu, kdo náleží k vrchnosti, anebo zda by jeho užívání samo o sobě nemohlo být vydáváno za jez se všemi právy z toho plynoucími.

Proto se níže podepsaní tímto zavazují a vystavují zmíněnému panu Johannu Friedrichu Gläßerovi tento revers: že řečené další zřízení jezu se nestalo za žádným jiným účelem, než aby bylo zajištěno bezpečné a neporušitelné řádné plnění výše zmíněných povinností. Z tohoto důvodu se na dosavadních poměrech nic nemění, ani v tomto ohledu nedochází k žádné změně, natož aby byl jez užíván jinak — má zůstat zachován tak, jak byl, aby to nynějším ani budoucím držitelům nebylo na věčné časy ke škodě.

Na potvrzení toho jsme se podle obvyklého způsobu podepsali a dali přitisknout naši vlastní hornoměstskou pečeť, aby z tohoto reversu nikomu nevzešla žádná škoda.

Dáno ve Slavkově (Schlaggenwaldu) dne 13. prosince roku 1728.

Purkmistr, rychtář a rada zdejší.

STRANA 2 — Revers Johanna Friedricha Gläsera (s vlastnoručním podpisem)

Aby se předešlo nesprávným a chabým domněnkám, jako by se skrze zvýšení výše uvedeného jezu mělo něco přiznat k mému právu — neboť zemský úřední dům z takového zvýšení jezu nesporně mohl mít v budoucnu užitek, ať už jako přídavný pramen sám pro sebe — tímto se ujišťuje, že dřívější vedení vrchního úřadu tuto úpravu povolilo z jediné příčiny: aby vodu bylo možné vést v jejím správném a řádném toku. Důvodem bylo, jak ukazuje zkušenost, že voda byla dosavadním způsobem u výše zmíněného jezu odrážena, zahrazována a odkopávána, což bylo ke škodě zemského úředního domu.

Před takovým škodlivým počínáním se mají a chtějí mít na pozoru nejen nynější, ale i budoucí držitelé zahrady, a stejně tak úplně každý — mocí a na základě ujištění obsaženého v tomto reversu — a jsou povinni ponechat rozumné vedení vody nedotčené a nerušené (unperturbirt), ať už tím, že budou jednat, nebo že se naopak zdrží jednání.

Joh[ann] Fridrich Gläser [paraf] [21]

STRANA 3 — Titulní list / hřbetní přípis

Č. 7
Revers.
Jak skrze zahradu pana Friedricha Gläsera číslo [C.] 350 vede běžící vedení vody (patrně z potoka Zschorn) k vrchnostenským úředním domům. Roku 1728, dne 10. prosince.

Na rubu, dorsální přípis: [...] úřední vodní stavba — revers.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[Archivní přípisky na s. 1: „237" · „1" · dole „99"]

[STRANA 1 — prohlášení městské rady, s červenou pečetí]

Poněvadž ve věci, jež byla u cís[ařského?] vrchního úřadu [...] panem Johannem Friedrichem Gläßerem, junkerem, [předložena?] a tamtéž dále právně k bezpečnému a neporušitelnému řádnému plnění [...], vzešla u [téhož?] úřadu, u pana horního [rychtáře?], ze strany zmíněného pana Johanna Friedricha Gläßera pochybnost a [námitka?], zda toto zřízení jezu[?] není ku škodě někomu příslušnému k vrchnosti, nýbrž zda by jeho užívání samo o sobě mohlo být [jezem?] učiněno. Jemu však, jak [výše?] uvedeno, se níže podepsanému [...] zmíněnému panu Johannu Friedrichu Gläßerovi tímto vystavuje tento revers, že řečené další zřízení jezu[?] se nestalo k žádnému jinému účelu než k bezpečnému a neporušitelnému [řádnému?] plnění [...], a proto ani dosavadní [...] cestou, ani v tomto ohledu nebude [...] měněno, tím méně užíváno jinak, nýbrž [...] zachováno tak, aby to nynějším i budoucím držitelům na věčné časy nebylo ke škodě. K většímu potvrzení toho jsme se dle [...] obvyklého způsobu podepsali [...] a dali [...] přitisknout [mé?] vlastní hornoměstské [...] pečeti[?], [...] aby [...] náležející k tomuto reversu nevzešla žádná škoda. Dáno ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 13. [prosince?] roku 1728.

Purkmistr, rychtář a rada zdejší.

[STRANA 2 — revers Johanna Friedricha Gläsera, s vlastnoručním podpisem]

Aby se předešlo nesprávným a chabým domněnkám, jako by se skrze [zvýšení?] výše uvedeného tohoto [jezu?] při mém právu — neboť k tomu zemský úřední dům, [zvýšení?] [jezu?] nesporně vzešlo [...] — zvlášť pak sám k sobě nebo jako [přídavný?] pramen do budoucna z toho mohlo něco vzejít: [ačkoli?] se tímto ujišťuje, že dřívější[?] vedení vrchního úřadu z žádné jiné příčiny takové [...] povolilo, než z oprávnění vésti vodu do jejího[?] správného toku [...], v tom smyslu, že — jak ukazuje [zkušenost?] — voda byla [dosavadním způsobem?] u výše řečeného [jezu?] ke škodě zemského úředního domu odražena, zahrazena a odkopána. Před takovým škodlivým počínáním se mají a chtějí varovat nejen [nynější?] a budoucí držitelé zahrady, nýbrž i každý, mocí [...] a ujištění[?] tohoto reversu, a [...] ponechat [...], konat nebo opomíjet, a jsou povinni ponechat rozumné[?] vedení vody neužité[?] a nerušené (unperturbirt).

Joh[ann]: Fridrich Gläser [paraf] [21]

[STRANA 3 — titulní list / hřbetní přípis]

[č.] 7
Revers.
Jak skrze zahradu pana Friedricha Gläsera č[íslo]: [C.?] 350. k běžícímu [zschornskému?] vedení vody k vrchnostenským úředním domům. Roku 10. prosince 1728.

[Rub, dorsální přípis:] [...]úřední[?] vodní stavba — revers.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Archivvermerke S. 1: „237" · „1" · unten „99"]

[SEITE 1 — Erklärung des Magistrats, mit rotem Siegel]

Demnach in Angelegenheit eines bey dem Kayß[erl.?]: Ober-Ambt in der[?] [...] Herren Johann Friedrich Gläßer, Junker, ge[zeigt?] und daselbst[en] weiter Rechtens zur sicher- und unterbrüchlichen rechten Leistung des [...]lich[en]: Ambt Herrn Berg[richter?], von gleich bemelten Herrn Johann Friedrich Gläßer ein Bedenken und [Anstand?] gemachet werden, alß ob dieße Wehr[?]-Setzung einer Herrschaft [zu]gehörigen [...] nachtheilig zu einander, sondern deßen Gebrauch an sich [Wehr?] gemachet werden dörffte. Ihnen aber, wie [oben?] gemeldts, unterschriebenen [...] [be]melten Herrn Johann Friedrich Gläßer den gegenwärtigen Revers hiermit außgestellt, daß gedachte weitere[?] Wehr[?]-Setzung zu keinen an[dern] dem Ende, alß zu sicher- und unterbrüchlicher [rechten?] Leistung des [...]stands geschehen, deßhalb auch weder in der bereits [...]wege noch[?] diesfalls [...] verändert, [vielweniger?] Gebrauch jedoch anders, sondern [...] gestalten, davon jetzt- und künftigen possessoribus zu ewigen Zeiten un[nachtheilig?] sein solle. Zu mehrerer Bekräftigung deßen haben wir bey [...]gewöhn[lich]: [wesen?] unterschrieben, [...] und ge[...] meines[?] eigenen Berg-Stadt-[...] Insiegels[?] [...]schreiben laßen, [...] auch zu [...] deß dießer Revers[?] [ge]hörig, ein Nachtheil erwachsen möge. Actum Schlaggenwaldt den 13 [Xbris/December?] A[nn]o 1728.

Bürgermeister, Richter und Rath alda.

[SEITE 2 — Revers des Johann Friedrich Gläser, mit eigenhändiger Unterschrift]

Den Ungleichen und schwachen gedanken zu[...]suchen[?], alß man durch [Erhöhung?] ober[be]sagten dieße [Wehr?] bey Meines Rechts, denn hier zu das Land-Amts-Hauß die [Erhöhung?] des [Wehres?] unstrittig erwachß[lich?] [...]nigen, in specie zwar zu[?] sich [selbst?] oder [Zu]satz brünnen künftig daraus machen möchte. Ob[wohl?] es hiermit versichert, daß der vormalige[?] Ober-Ambtsführung aus keiner anderen ursach[?], die solche ver[...]anlaß[?] bewilligt worden, alß jedoch kraft der[?] Berechtigung das Waßer in [seinen?] richtigen lauff oder [zeit?] dießes zu[leiten?], in der Meinung, daß, wie es die [Erfahrenheit?] zeiget, das Waßer [gestern-maßen?] an dem oben geredten [Wehr?] zum Abbruch des Land-Amts-Häußes abgeschlagen, außgedämmt und abgegraben worden. [Von?] solcher schädlichen Unternehmung nicht allein [jetzige?] und künftige Inhaber des Gartens, sondern auch Männiglich, kraft [...] und Assirung[?] dießes Reverses, sich zu hüten und [...] zu laßen [...] pflegen oder unterlaßen, die vernünftige[?] Waßerführung ungebraucht[?] und unperturbirt zu laßen, schuldig sein wollen und sollen.

Joh[ann]: Fridrich Gläser [Paraphe] [21]

[SEITE 3 — Titelblatt / Rückvermerk]

[Nr.] 7
Revers.
Gleichwie durch den Garten des H[errn]: Friedrich Gläser Nᵒ [C.?] 350. zu[r] laufenden [Zschorn?]-Waßer[führung] zu den herrsch[aftlichen]: Amtsheusern. A[nn]o 10 December 1728.

[Rückseite, Dorsalvermerk:] [...]ambts[...] Waßerbau Revers.

Zobrazit originál na Porta fontium →