Listina města Horní Slavkov č. 1925
Mikuláš Unger, dozorce mlýna na rudu v Horním Slavkově, prodává Jiřímu Michaelu Poschovi, dozorci mlýna na rudu v Horním Slavkově, svůj domek ležící mezi domy Jana Jiřího Geyera a Ondřeje Streßlera se zahrádkou za 115 zlatých rýnských.
Datace: 21.02.1724
Výtah z kupní smlouvy na horníslavkovský mlýn z let 1724–1725: mlynář Niclaus Unger prodává svůj mlýn se vším příslušenstvím kolegovi Georgu Mühlovi Josephovi za 115 rýnských zlatých, se splátkami po 9 zlatých ročně na svátek sv. Josefa. Dokument obsahuje i dochovaný rejstřík jednotlivých splátek z let 1724 až 1730, potvrzovaných purkmistry a městským písařem.
Kupní smlouva na mlýn v Horním Slavkově (Schlaggenwaldu), 1724/1725
Za úřadování purkmistra Johanna Christopha Wenzolla a se schválením vrchnosti prodal měšťan a mlynář Niclaus Unger svůj mlýn se vším příslušenstvím – tak, jak jej on i všichni jeho předchůdci vlastnili, užívali a požívali, bez jakékoli výjimky – Georgu Mühlovi Josephovi, rovněž měšťanu a mlynáři, aby jej spolu se svou manželkou do budoucna převzal.
Prodeji byli přítomni jako svědci Georg Götzens Zeutner a Andres Buchstab, oba přísedící soudu, kteří k tomu byli svého času řádně přizváni, dále páni Christoph Wenzl, Hans Georg a Christian Unger, a jako obapolní svědkové Johann Dietrich a Andres [ge]strall[?].
Mlýn byl prodán za jedno sto patnáct rýnských zlatých. Prodávající si navíc vymínil, že až do svátku sv. Michala bude v mlýně bydlet zdarma – tento volný příbytek mu byl z dobrovolného svolení kupujícího povolen.
Kupní cenu měl kupující splácet podle závazku vůči manželce prodávajícího a jeho budoucím dědicům následovně: na nejbližší svátek sv. Josefa měl vyrovnat a převzít úrokový peníz ve výši 10 zlatých a k tomu uhradit první splátku kupní ceny ve výši 31 rýnských zlatých. Poté, na svátek sv. Josefa roku 1725, měl doplatit další splátku devíti rýnských zlatých a v placení po devíti zlatých pokračovat tak dlouho, dokud nebude celá kupní cena 115 zlatých úplně splacena.
Pro větší jistotu a stvrzení celé záležitosti byla tato smlouva zapsána podle hodnoty do městského protokolu (knih) a každá ze smluvních stran obdržela stejně znějící výtah, do něhož se měly průběžně zapisovat všechny další splátky. Jednáno v Horním Slavkově (Schlaggenwaldu) dne 21. února roku 1724.
Rejstřík jednotlivých splátek
- Dne 2.[?] března 1724 zaplatil plátce smluvenou první lhůtu ve výši třiceti jedna rýnských zlatých, a to takto: 10 zlatých bylo započteno do úrokového účtu, 7 zlatých bylo přijato jako hodnotné zlato a 14 zlatých plátce doplatil hotově – dohromady tedy 31 zlatých. Potvrdil Laurentius Franciscus Rothhammer, tehdejší městský písař (respektive purkmistr).
- Dne 27. března 1725, za úřadujícího purkmistra Ferdinanda Josepha Mayera, splatil plátce další lhůtu ve výši devíti rýnských zlatých, čímž ji plně uhradil. Potvrdil opět Laurentius Franciscus Rothhammer.
- Dne 12. dubna 1726, za úřadu Christopha Wenzolla, zaplatil plátce devět rýnských zlatých, kterými tuto splátku plně uhradil.
- Dne 8. [září/prosince?] 1728, za úřadu Josepha Mayera, zaplatil plátce devět rýnských zlatých, které od něj byly plně přijaty.
- Dne 30. dubna 1729, za úřadu [...manna?], zaplatil plátce svou splátku, kterou plně uhradil ve výši devíti zlatých.
- Dne 18. června 1730, za úřadu Josepha Haublieba[?], zaplatil plátce další lhůtu po devíti zlatých, kterou plně uhradil.
- Dne 2. dubna 1730[?], za úřadu [...], zaplatil plátce svou další lhůtu ve výši devíti zlatých dohromady, kterou plně uhradil – totiž prodávajícímu Niclausi Ungerovi a jeho manželce Anně Alžbětě.
Poznámka na rubu listiny
Výtah z kupní smlouvy mezi Niclasem Ungerem a Georgem Mühlem Josephem o (pustý) mlýn, prodáno roku 1725.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
VÝTAH Z KUPNÍ SMLOUVY města Schlaggenwald (Horní Slavkov), 1724/1725.
[Text smlouvy:]
Poté, co s vrchnostenským schválením (ratifikací), za úřadujícího pana purkmistra Johanna Christopha Wenzolla, Niclaus Unger, měšťan a mlynář, [svůj mlýn se vším příslušenstvím] — za přítomnosti Georga Götzense Zeutnera a Andrese Buchstaba, [obou přísedících soudu], kteří byli k tomu svého času řádně přizváni — se vším právem a příslušenstvím, tak jak jej on i všichni předchozí vlastnili, užívali a požívali, nic z toho nevyjímaje, za přítomnosti pánů Christopha [Wenzla], Hanse Georga a Christiana Ungera, dále Georgovi Mühlovi Josephovi, měšťanu a mlynáři, aby jej on i jeho manželka do budoucna měli a převzali, za obapolného [svědectví] Johanna Dietricha a Andrese [ge]stralla[?], za jedno sto a patnáct rýnských zlatých kupním způsobem přenechal; a nejprve až do sv. Michala si vymínil [volný] příbytek, který mu byl z [dobrovolného] svolení prodávajícího povolen. [Kupní cenu] podle závazku vůči [své] manželce a budoucím dědicům má splácet následujícím způsobem, totiž: na nejbližší nadcházející svátek sv. Josefa k vyrovnání, a s převzetím úrokového peníze ve výši 10 zl., a rovněž kupního peníze, nejprve třicet jedna rýnských zlatých; poté a na jmenovaný svátek sv. Josefa 1725 splatit jako další splátku devět rýnských zlatých a takto prokazovat a platit, a tak pokračovat, dokud nebude řečená kupní cena 115 [zl.] úplně splacena. K většímu utvrzení a stvrzení všeho toho byla tato [koupě] podle hodnoty [vtělena do protokolu (knih)] a každé smluvní straně byl vydán stejně znějící výtah, z něhož lze pořizovat vždy nastalé záznamy. Jednáno ve Schlaggenwaldu (Horním Slavkově) dne 21. února roku 1724.
[Rejstřík splátek / kvitance — doslovně:]
Dne 2.[?] března 1724 splatil plátce smluvenou první lhůtu za téhož konšelství (in eodem Consulatu) ve výši třiceti jedna rýnských zlatých, které byly přijaty takto: plátce vstoupil do úrokového [účtu] za — — — 10 [zl.]; rovněž jako hodnotné zlato převzato — — — 7; plátce [hotově] složil — — — 14. [Součet] — — — 31 [zl.]. — Laurentius Franciscus Rothhammer, t. č. [městský písař / purkmistr], na stvrzení (in fidem).
Dne 27. března 1725 zaplaceno za úřadujícího pana purkmistra Ferdinanda Josepha Mayera; plátce [řádně] složil svou splátku (další lhůtu) devíti rýnskými zlatými, které byly přijaty, když plátce plně zaplatil — — — 9 [zl.]. — Laurentius Franciscus Rothhammer, t. č. [purkmistr], na stvrzení.
Dne 12. dubna 1726 zaplaceno za [úřadu] Christopha Wenzolla; plátce [složil] devět rýnských zlatých, které [plátce plně uhradil] — — — 9 [zl.].
Dne 8. [září/prosince ?] 1728 zaplaceno za úřadu Josepha Mayera; plátce [složil] devět rýnských zlatých, které od plátce [plně přijaty] — — — 9 [zl.].
Dne 30. dubna 1729 zaplaceno za úřadu [...mann?]; plátce [složil svou lhůtu], kterou plátce plně uhradil — — — 9 [zl.].
Dne 18. června 1730 zaplaceno za úřadu Josepha Haublieba[?]; plátce [složil] další lhůtu, po 9 [zl.], které plátce plně uhradil — — — 9 [zl.].
Dne 2. dubna 1730[?] zaplaceno za [úřadu] [...]; plátce [složil] svou další lhůtu 9 [zl.] dohromady, které plátce plně uhradil, totiž [prodávajícímu Niclausi] Ungerovi a Anně Alžbětě [jeho manželce].
[Poznámka na rubu:] Výtah z kupní smlouvy mezi Niclasem Ungerem a Georgem Mühlem Josephem o [pustý] mlýn, [prodáno] roku 1725.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
KAUFCONTRACT-EXTRACT der Stadt Schlaggenwald (Horní Slavkov), 1724/1725.
[Vertragstext:]
Demnach mit obrigkeitl[icher]: Ratification, unter den Regierenden Herren Burgermeister Johann Christoph Wenzoll, [hat] Niclaus Unger, Bürger und Müller, [seine Mühle sambt allem Zugehör] — in Beisein Georg Götzens Zeutner und Andres Buchstab, [beeder Gerichtsverwandten], so vor Zeit [darzu] fürnehmb gewöhl[t] — mit allen Recht und Gerechtig[keit], wie er es und alle vorige weder oder solches [besessen], genutzet und gebrauchet, nichts darinnen [ausge]nichts[?] genutzet und sonst genutzet ist, in Beisein Herren Christoph [Wenzl], Hanß Georg und Christian Unger, dann Georg Mühl Joseph, Bürger und Müller, dessen Eheweib zukünftig haben und [ab]nehmen, unter beederseits [Zeugen] Johann Dietrich und Andres [ge]strall[?], umb Ein Hundert und Funffzehen Gulden rhein[isch] [kauffsweiß] überlassen, und zu den ersten biß Michaeli die [freÿe] Herberg außgedingen, welche ihm auß [freier] abläsiger [Bewilligung?] überwilliget: das [Preisleben?] und der Obligation nach gegen [sein] Eheweib und künftige Erben solches folgender Gestalt zu bezahlen, alß nemblich auff nechst verwandter Feste St: Josephi zur Ausricht, und Übernahm des Zinßen-Geldts pr[o] 10 fl, und auch [Kauff]geldt pr[imo] Ein und dreÿssig Gulden rh:, dem nechst und benanntes Feste St: Josephi 1725 abzustatten, zur Nachfrist Neun Gulden rh: zu erweisen und bezahlen [zu] erlegen, und so lang zu continuiren, biß bemelter Kauffschilling der 115 [fl] völlig abgestattet [seÿn wird]. Zu mehrer Festhaltung und Bekräftigung alles dessen ist dießer [Kauff] den Werth zu [Wercks] ins [Protokoll tabuliret], und jeder contrahirenden [Theil] ein gleichförmiger Extract, woraus die jedes mahl fallende Nachrichten können geschrieben werden, mitgetheilet worden. Actum Schlaggenwald, den 21. Feb[ruarii] Ao 1724.
[Zahlungsregister / Quittungen — verbatim:]
Den 2[?]. Martij 1724 hat abläser die pactirte Anfrist in eodem Consulatu [erlegt] mit Ein und dreÿssig Gulden rh:, welche erhoben, als abläser in die Zinßen[-Rechnung] getreten pr[o] — — — 10 [fl]; item als Werth Gold übernommen mit — — — 7; der [ab]lässer erhoben — — — 14. [Summa] — — — 31 [fl]. — Laurentius Franc[iscus] Rothhammer p.t. [Rathschreiber/Bürgermeister] in fidem.
Den 27. Martij 1725 verlegt in Regierendem H[errn] Bürgermeister Ferdinand Joseph Mayer, ambt abläser seine [bereÿte] Frist nach Frist mit Neun Gulden rh:, welche erhoben, als der abläser völlig zahlt — — — 9 [fl]. — Laurentius Franc[iscus] Rothhammer p.t. [Bürgermeister] in fidem.
Den 12. April 1726 verlegt [in Reg.] Christoph Wenzoll, ambt abläser, Neun Gulden rh:, welche [der abläser völlig erhoben] — — — 9 [fl].
Den 8. [7bris/gbris ?] 1728 verlegt in Reg[ierung] Joseph Mayer, ambt abläser, Neun Gulden rh:, welche von dem abläser [völlig erhoben] — — — 9 [fl].
Den 30. April 1729 verlegt in Reg[ierung] [...mann?], ambt abläser [seine Frist], welche der abläser völlig erhoben — — — 9 [fl].
Den 18. Junij 1730 verlegt in R[egierung] Joseph Haublieb[?], ambt abläser Nachfrist jede mit 9 [fl], welche der Bezahler völlig erhoben — — — 9 [fl].
Den 2. April 1730[?] verlegt in [Reg.] [...], ambt abläser [seine] Nachfrist mit 9 [fl] zu[sammen], welche der Bezahler völlig erhoben, als [dem Verkäufer Niclaus] Unger und Anna Elisabeth [dessen Eheweib].
[Dorsalvermerk / Rückseite:] Kauff Contracts: Ex[tract] zwischen Niclas Unger und Georg Mühl Joseph umb ein [öde] Mühl [verkaufft] Ao 1725.
Listina města Horní Slavkov č. 1926
Marie Brembová z Horního Slavkova činí za přítomnosti Jana Vavřince Küttnera, rychtáře, a Vavřince Františka Rotha, písaře města Horního Slavkova, poslední vůli.
Datace: 21.03.1724
Ústní poslední vůle (testamentum nuncupativum) měšťanské vdovy Marie Brembin z Horního Slavkova, sepsaná rychtářem a městským písařem a vyhlášená před městskou radou 13. července 1724. Vdova v ní odkazuje duši Bohu, ustanovuje dědice (syna Josefa Antona Bremba, dceru/dědičku Annu Margarethu Heßlbauerovou a zetě Johanna Rudolfa Illese namísto zesnulé dcery Anny Rosiny) a řeší výplatu čtyřiceti zlatých podle svatební smlouvy; závěr listiny je bohužel na okraji uříznutý, takže část ustanovení (Tertio a další) chybí.
✠
Ve jménu Nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého. Amen.
Paní Maria Brembin, měšťanská vdova zdejší, se obrátila na úřad vládnoucího purkmistra, pana Johanna Christopha [Wan(d)hälla?], s pokornou žádostí, aby slavný magistrát ráčil vyslat svého zástupce, který by mohl vyslechnout a přijmout její poslední vůli. Pan purkmistr proto nařídil, aby ji přijali, a z úřední moci k ní vyslal níže podepsaného rychtáře a městského písaře. Paní Brembin před nimi, jsouc při dobrém rozumu a smyslech, dobrovolně prohlásila, že toto je její poslední vůle a přeje si, aby byla po její smrti zachována, totiž:
Za prvé poručila svou duši, až se od těla odloučí – tak jak to Bůh Všemohoucí podle svého zalíbení a nejvyšší vůle, jíž se ona jako jeho tvor nejpokorněji odevzdává, jednou zařídí – aby byla v hodině hořkého umírání předložena Ježíši Kristu s nejponíženější prosbou a s nejvyšší důvěrou. Prosila, aby ji Kristus skrze své utrpení a skrze zásluhy své nejslavnější Matky, čisté a neposkvrněné Panny Marie, spolu se všemi svatými, milostivě přijal mezi své vyvolené a do nebeských radostí. Své smrtelné tělo pak, protože je přijala ze země, poručila zemi opět odevzdat a řádně pohřbít.
Za druhé, poněvadž základem a pevným fundamentem každého testamentu je ustanovení dědiců, určila ve svém – byť skrovném – pozůstalém jmění za své dědice:
- svého syna Josefa Antona Bremba,
- rovněž za dědičku Annu Margarethu Heßlbauerovou [?],
- a namísto své zemřelé dcery Anny Rosiny jejího zetě Johanna Rudolfa Illese z [Voitsgrünu?].
Těmto (dětem) náleží a byly jim vyplaceny čtyřicet zlatých (40 gulden), jak to stanovila sepsaná svatební smlouva – patrně [pěti…] dětem příslušně [...] a k [...] (další podrobnosti tohoto ustanovení nejsou v předloze čitelné).
Za třetí zavázala svého zetě Johanna Rudolfa Illese, aby na svém [nejmladším synovi?] jménem [...] Illesovi [...] (text se dále láme).
Dále v listině pokračuje ustanovení, jehož pravý sloupec je bohužel na okraji listiny fyzicky uříznutý, takže dochovány zůstaly jen začátky řádků:
- „poněvadž on jistý příkaz v [...]"
- „jim k volbě náleží [...]"
- „jemu však patnáct [zlatých?] [...]"
- „kteréžto pět zlatých [pro] kostel [...]"
- „[...] poslední pocty. Rovněž [...]"
Za čtvrté se v listině hovoří o [dceři?] – „[...] dcera ve své [nemoci?] [...]", „[...] být, po [oné] Schwarz[...] [...]" – a dále pokračuje odstavec začínající slovem „Item", který zmiňuje „[nyní?] [tu] cenu [...]", „ba lépe cti a je[jí…] [...]", „zcela [proto] poslední [...]", „[...] s tím, ona všem svým [...]", „proti [Carbenthalu?] [...]", „měšťance. Z [...]", „[...] ochranu zachovat [...]", „[...] číst; [...]", „[...] jako že toto jest [...]", „a na jeho [...] dosvědčit [...]", „zcela [...]", a nakonec „[vy]měněno, 21. března [...]" — vše ostatní z tohoto úseku je na dochovaném výřezu uříznuto a nečitelné.
Na rubové straně je uveden titul: Přijatá poslední vůle neboli ústní testament (Testamentum Nuncupativum) paní Marie Brembin [?], měšťanské vdovy zdejší. 1724. (vpravo nahoře poznámka: Č. 2. Opis.)
Publikační doložka uvádí, že tento ústní testament byl vyhlášen v plném zasedání městské rady hornoslavkovské (in pleno Consilii Schlackenwaldensi) za přítomnosti stran dne 13. července 1724, a to prostřednictvím pana Ferdinanda Josefa [Metznera?], [sekretáře/aktuára], jako písaře.
---
Poznámka: Jde o ústní testament (nuncupatio) měšťanské vdovy Marie Brembin (Bremb) z Horního Slavkova, sepsaný rychtářem a městským písařem a vyhlášený před městskou radou 13. července 1724. Pravý sloupec vnitřního rozevření listiny je na dochovaných snímcích na okraji uříznutý, proto konce mnoha řádků – včetně části údajů o částkách a jménech v ustanoveních Tertio a Quarto – chybí a jsou v textu označeny jako uříznuté. Nejistá čtení jsou označena otazníkem v hranaté závorce.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
✠
[Strana 1 — vzývání Boha]
Ve jménu Nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého. Amen.
Když do úřadu vládnoucího purkmistra, pana purkmistra Johanna Christopha [Wan(d)hälla ?], dala paní Maria Brembin, měšťanská vdova zdejší, pokorně požádat, aby slavný magistrát ráčil prostřednictvím [vyslaného úředníka] k [...] této [deputaci], jež by mohla přijmout (vyslechnout) její poslední vůli — vyslal tudíž [řečený] pan purkmistr, [nařídiv ji přijmout,] níže podepsaného rychtáře a městského písaře z úřední moci tam, kde [tato paní], jsouc při dobrém rozumu a smyslech, v [uvedeném jednání] dobrovolně vyznala, že toto je její poslední vůle a že tak chce mít po své smrti zachováno, totiž:
Za prvé (Primo) poručila svou od těla se odlučující ubohou duši — až ji Bůh Všemohoucí podle svého zalíbení a nejvyšší vůle (jíž se ona jakožto jeho tvor nejtrpělivěji odevzdává) od těla odloučit dá — aby v tomto hořkém umírání a skonu byla Ježíši Kristu s nejponíženější prosbou a [nejvyšší] důvěrou předložena; aby ji skrze své těžké [zásluhy/služby] a skrze zásluhy jeho nejslavnější Matky, [čisté] a neposkvrněné Panny Marie, spolu se všemi svatými, do počtu svých vyvolených a nebeských radostí milostivě přijal; smrtelné tělo pak, protože je přijala ze země, [opět] zemi [odevzdat] a dále [pohřbít].
[Strana 2, levý sloupec]
Za druhé (Secundo), poněvadž u každého testamentu je ustanovení dědiců základem a pevným fundamentem, ustanovuje ve svém, byť skrovném pozůstalém jmění, za své [dědice]: svého syna Josefa Antona Bremba, rovněž za [dědičku] Annu Margarethu Heßlbauerovou [?], a namísto zemřelé dcery Anny Rosiny jejího [zetě] Johanna Rudolfa Illese z [Voitsgrünu ?], čtyřicet zlatých (vierzig Gulden), které podle sepsané svatební smlouvy dětem, jim příslušně [pět ...], náležejí a byly vyplaceny (vyvedeny), pročež [...] a k [...].
Za třetí (Tertio) zavázala svého [zetě] Johanna Rudolfa Illese, aby na [svém] nejmladším [synovi ?] [...] Illesovi [...]
[Strana 2/3, pravý sloupec — vnější okraj textu je na okraji snímku odříznut, čitelné jsou proto jen začátky řádků:]
poněvadž on jistý příkaz v [an... —uříznuto—]
jim k volbě náleží [—uříznuto—]
jemu však patnáct [zlatých ? —uříznuto—]
kteréžto pět zlatých [pro] kostel [—uříznuto—]
[...] poslední pocty. Rovněž [—uříznuto—]
Za čtvrté (Quarto) [své dceři ?] [—uříznuto—]
[...] dcera ve své [nemoci ? —uříznuto—]
[...] být, po [oné/tom] Schwarz[... —uříznuto—]
Item [že nyní ?] [tu] cenu [—uříznuto—]
ba lépe cti a je[jí ... —uříznuto—]
zcela [proto] poslední [—uříznuto—]
[...] s tím, ona všem svým [—uříznuto—]
proti [Carbenthalu ?] [—uříznuto—]
měšťance. Z [—uříznuto—]
[...] ochranu zachovat [—uříznuto—]
[...] číst; [—uříznuto—]
[...] jako že toto jest [—uříznuto—]
a na jeho [...] dosvědčit [—uříznuto—]
zcela [—uříznuto—]
[vy]měněno, 21. března (Martÿ) [—uříznuto—]
[Rubová strana / titul na hřbetě:]
Přijatá poslední vůle neboli ústní testament (Testamentum Nuncupativum) paní Marie Brembin [?], měšťanské vdovy zdejší. 1724. [vpravo nahoře:] Č. 2. Opis.
[Publikační doložka:]
Tento ústní testament byl vyhlášen v plném zasedání rady hornoslavkovské (in pleno Consilii Schlackenwaldensi) za přítomnosti stran dne 13. července 1724, a to skrze pana Ferdinanda Josefa [Metznera ?], [sekretáře / aktuára] [...] [jako ?] písaře.
[Poznámka přepisovatele: Jde o ústní testament (nuncupatio) měšťanské vdovy Marie Brembin (Bremb) z Horního Slavkova (Schlackenwald), sepsaný rychtářem a městským písařem a vyhlášený před městskou radou 13. července 1724. Vnější okraj vnitřního rozevření (pravý sloupec) je na poskytnutých výřezech fyzicky uříznut, takže konce těch řádků — včetně části odkazů částek a jmen v klauzulích Quarto/Item — nejsou čitelné a jsou označeny „—uříznuto—". Nejistá čtení jsou označena [?].]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
✠
[Seite 1 — Invocatio]
In Nahmen der Allerheiligsten und unzertheil-
ten Dreÿfaltigkeit, Gottes Vatters, Sohn und Heiligen
Geistes. Amen.
Demnach in den Regierenden Bürgermeister-Ambt
Herrn Bürgermeister Johann Christoph [Wan(d)häll ?], fraw Ma-
ria Brembin, Bürgerin Wittib allhier, demüttig bitten läßt,
ein Löbl. Magistrat wolle einen mittels [Deputirten ?] zu
[...] derselben [Abordnung ?], welche Ihren letzten Willen [an-]
vernehmen mögen; Hat also [gedachter] Herr Bürgermei-
ster den Ihr zu nehmen [befehlet, dahero die] unter-
schriebenen Richter und Stadtschreiber von Ambts wegen
dahin abgeordnet, in dem [Beÿ]sein [dieser], zu- und guten Ver-
stand und Vernunfft, in den [obbeschehenen Vorgang] freÿwillig
bekanndt, daß dieß ihr letzter Will seÿe, und also nach
Ihrem Tod gehalten haben wölle, nemblich:
Primo befehlete sie ihre von dem Leib abscheidende arme
Seel, wann solche Gott der Allmächtige nach seinem Wohl-
gefallen und allerhöchsten Willen /: welchem sie sich als
sein Geschöpf gedultigst ergebe :/ von dem Leib abscheiden
[machen] wirdt, in dieß bitteren Tod und Absterben
Jesu Christi, mit demüttigster Bitt und [höchstem] Vertrauen
vorgestellt werde, sie durch seine schwere [Standesdienste ?] und
durch die Verdienst seiner glorwürdigsten Mutter, der [reinen]
und unbeflecklten Jungfrauen Mariä, sambt allen
Heiligen, in die Zahl seiner Auserwehlten und himlische
Freuden gnädiglich auf- und anzunehmen; den sterblichen Leib
aber, weilen sie solchen von der Erden empfangen, [wieder-]
umb der Erden [zu geben], und weiter zu [beerdigen].
[Seite 2, linke Spalte]
Secundo, weilen jedes Testaments die Erb-Einsezung deß
Fundaments und Grundfest ist, alß sezet sie in ihren,
wiewohl wenig hinterbleibenden Vermögen, zu ihren
[Erben] ein, alß: Ihren Sohn Joseph Anton Bremb, deß-
gleichen zu [Erben] Annam Margaretham Heßlbau[erin ?],
und anstatt der verstorbenen Tochter Anna Rosina
ihren [Eidmann] Johann Rudolph Illes auß [Vo]itsgrün [?],
vierzig Gülten, welche vermög auffgerichten Heuraths-
Contracts denen Kindern ad Ihnen respective [funff ...] zu [...]
einen [...] gebühren und ausgezogen seind, dahero [...]
und zu [...]
Tertio, obligirte sie ihren [Eidmann] Johann Rudolph Illes,
daß er an [seinem] jüngsten [Sohn ?] [...] Illes [...]
[Seite 2/3, rechte Spalte — der äußere Rand des Textes ist am
Bildrand abgeschnitten, daher nur die Zeilenanfänge lesbar:]
weilen er einen Befehl in [an... —abgeschnitten—]
Ihnen zum Wahl gebühren [—abgeschnitten—]
zu seinen aber fünffzehen [Gülten ? —abgeschnitten—]
welche fünff Gülden [der] Kirchen [—abgeschnitten—]
[...] letzten Ehr[en]. Deßgle[ichen —abgeschnitten—]
Quarto hat sie ihrer [Tochter ?] [—abgeschnitten—]
[...] die Tochter in ihrer [Krankheit ? —abgeschnitten—]
[...] sein, nach dem Schwarz[... —abgeschnitten—]
Item [daß nunmehr ?] [den] Preÿß [—abgeschnitten—]
ja beßer der Ehr und I[hr ... —abgeschnitten—]
gantz [darumb] letzten [Za... —abgeschnitten—]
[...] nen mit, sie alle Ihren [—abgeschnitten—]
gegen deß [Carbenthal ?], [—abgeschnitten—]
Bürgerin. Auß [—abgeschnitten—]
[...] Schutz zu halten, [—abgeschnitten—]
[ver...]sten zu leßen; [—abgeschnitten—]
[...] alß deß dieß ist [—abgeschnitten—]
und deßen [...] bezeigen [—abgeschnitten—]
gänzlich [—abgeschnitten—]
[ge]wechßlt, 21. Martÿ [—abgeschnitten—]
[Rückseite / Dorsal-Titel:]
Ingenahmener letzter Will oder Testamentum
Nuncupativum frawen Mariæ Brembin [?], Bürgers-
Wittib allhier. 1724. [oben rechts:] N⁰ 2. Copie.
[Publicationsvermerk:]
Publicatum hoc Testamentum Nuncupativum
in pleno Consilii Schlackenwaldensi coram partibus,
die 13. Julÿ 1724, vnß: durch D[omi]n[us] Ferdin[and] Joseph [Metzner ?],
[Secretarius / Actuarius] [...] p[er ?] Scriptor[em].
Listina města Horní Slavkov č. 1929
Dědici po Janu Mayerovi z Horního Slavkova potvrzují městu Hornímu Slavkovu, že od něho přijali 50 zlatých rýnských za prodaný lesík.
Datace: 26.04.1724
Listina z 26. dubna 1724 zachycuje, jak dědicové bývalého horního slavkovského purkmistra Johanna Mayera postoupili svůj lesík u Božího Daru (Gottsgab) a Fröhlicheru slavnému magistrátu Horního Slavkova za padesát rýnských zlatých. Následujícího dne, 27. dubna 1724, magistrát tuto cesi potvrdil a nechal ji zapsat do zdejší smluvní a trhové knihy.
My, níže podepsaní dědicové Johanna Mayera, tímto společně prohlašujeme, že jsme slavnému magistrátu tohoto císařského a královského svobodného horního města Horní Slavkov (Schlaggenwald) postoupili jistý lesík (Waldl).
Šlo o pozemek u huti, patrně poblíž místa zvaného [Ehl?], k němuž jsme měli nárok po Johannu Georgu Schübelovi starším, podle jeho rozhodnutí, a to jako příbuzní (teta/kmotra a strýc/bratranec) po Johannu Mayerovi, zdejším bývalém purkmistrovi. Lesík se vším právem a spravedlností ležel jeden u Božího Daru (Gottsgab), patrně [dann?], a druhý u Fröhlicheru, a zahrnoval vše, co jsme dosud drželi, vlastnili a užívali tak, jak jej předchozí držitel ohraničoval, i s příkopem a svahem. Tento lesík jsme zcela a nadobro přenechali za padesát rýnských zlatých.
Poněvadž jsme tuto částku do svých rukou řádně a beze srážky obdrželi, tímto nejen v nejtrvanlivější právní formě kvitujeme její přijetí, nýbrž řečený lesík se vším právem a spravedlností postupujeme (cedujeme) a jeho užitek přenecháváme a převádíme na řečený slavný magistrát, a to s tou mocí, aby tato cese mohla být vtělena do zdejší smluvní a trhové knihy. Pro větší jistotu a pevnost jsme to vlastnoručně podepsali a přitiskli svou pečeť.
Stalo se v Horním Slavkově dne 26. dubna léta 1724.
Pečetí a podpisem to potvrdili:
- Maria Mayerová, za sebe a své dvě dcery
- Johann Christoph Mayer
- Joh. Adam Mayer
- Johann Antonj Mayer
- Laurentius Frantz Roth, jménem manželky (uxoris nomine)
Jiná ruka pak dodala potvrzení: Že výše uvedená cese byla s vědomím a vůlí slavného magistrátu a na základě zmocnění postupitelů (cedentů) vtělena do zdejší smluvní a trhové knihy na fol. 185, str. verso, a takto ratifikována a potvrzena, se tímto osvědčuje.
Stalo se v Horním Slavkově dne 27. dubna 1724.
Laurentius Frantz Roth, patrně městský radní písař, na svědomí (in fidem).
Na rubu listiny je poznámka: Dědicové Johanna Mayera [Christoph?] podali cesi týkající se svého lesíka (patrně, případně mlýna).
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
My níže podepsaní, dědicové Johanna Mayera, společně tímto přiznáváme, že jsme slavnému magistrátu tohoto císařského a královského svobodného horního města Horní Slavkov (Schlaggenwald), u huti [venku] u [Ehl?], a máme [záležitost] po Johannu Georgu Schübelovi starším podle jeho [rozhodnutí], totiž po tetě/kmotře a strýci/bratranci Johannu Mayerovi, zdejším bývalém purkmistrovi, jistý lesík (Waldl) se vším právem a spravedlností — jeden u Gottsgab (Boží Dar) [pak?] u Fröhlicher a vše to, co jsme drželi, vlastnili a užívali, jak jej [dosavadní držitel?] [ohraničoval?], i s příkopem a svahem — zcela a nadobro přenechali za a pro padesát rýnských zlatých. Poněvadž jsme tuto sumu do svých rukou řádně a beze srážky obdrželi, nejen že jim tímto v nejtrvanlivější právní formě příjem kvitujeme, nýbrž řečený lesík se vším právem a spravedlností tímto postupujeme (cedujeme), rovněž [jej k volnému užívání] přenecháváme a jeho užitek [se vším] na řečený slavný magistrát převádíme a přepisujeme, a to s tou mocí, aby tato cese mohla být vtělena do zdejší smluvní a trhové knihy. Pro větší jistotu a pevnost jsme to vlastnoručně podepsali a přitiskli [svou nejlepší?] pečeť. Stalo se v Horním Slavkově dne 26. dubna léta 1724.
[Pečeť] Maria Mayerová, za sebe a své dvě dcery.
[Pečeť] Johann Christoph Mayer.
[Pečeť] Joh. Adam Mayer.
[Pečeť] Johann Antonj Mayer.
[Pečeť] Laurentius Frantz Roth jménem manželky (uxoris nomine).
[Potvrzení, jiná ruka:] Že výše uvedená cese byla s vědomím a vůlí slavného magistrátu a na základě zmocnění postupitelů (cedentů) vtělena do zdejší smluvní a trhové knihy na fol. 185 str. verso a takto ratifikována a potvrzena, se tímto osvědčuje. Stalo se v Horním Slavkově dne 27. dubna 1724.
Laurentius Frantz Roth[?], městský radní písař[?], na svědomí (in fidem).
[Rubní / dorzální poznámka:] Dědicové Johanna Mayera [Christoph?] — podali cesi týkající se svého [lesíka?/mlýna?].
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Wir Endes unterschriebene Johann Mayerische Erben gesambtlich, haben bekennen hiemit, daß wir einem löbl: Magistrat dieser Kayserl: und König: freyen Berg-Statt Schlaggenwaldt, bey der Hütten [dem daußen] an der [Ehl?] [seiner reinung?], und haben Johann Georg Schübel des Ältern [Kläidern?] nach dessen [Betracht?], respective Muhm und Vetter Johann Mayer, gewesten Burgermeister allhier, [ausge]nutztes Waldl mit allem Recht und Gerechtigkeit, einer bey der Gottsgab: [dann?] Fröhliche[r] und alle diejenige, respective solches besitzen gewessen gehabt und gebraucht, wie es [der …] [reinet?] und mit einem Graben und Hangen, um und für fünffzig Gulden Rhein[isch] [endlich?] überlassen; welche Summa, weilen wir zu [unseren] ziehenden Handen richtig und ohne Abgang erhalten, also Ihnen wir nicht nur über den Empfang in beständigster Form Rechtens dessen quittiren, sondern auch besagtes Waldl mit allen Recht und Gerechtigkeit hiemit cediren, auch den [… …] haben, freylassen, und dessen Nutzen [… …] ab= und wohlgedachtem löbl: Magistrat zu= und überschreiben, mit dießer Gewalt, daß solche Cession in deß allhiesige Contract- und Kauffbuch einzuleibet werden möge; zu mehrer Sicherheit und Festhaltung dessen haben wir es eigenhändig unterschrieben und [bestern?] Petschaft beygedrucket. So geschehen Schlaggenwaldt den 26 April A[nn]o 1724.
[Siegel] Maria Mayerin, für mich und meine zwey Töchter.
[Siegel] Johann Christoph Mayer.
[Siegel] Joh: Adam Mayer.
[Siegel] Johann Antonj Mayer.
[Siegel] Laurentius Frantz Roth uxoris nomine.
[Bestätigung, andere Hand:] Daß Bevorstehende Cession mit Wißen und Willen einer löbl: Magistrat, und auß Gewaltgebung deren Cedenten, in deß hiesige Contract- und Kauffbuch fol: 185 pag: verso einverleibet, folcher gestalt ratificiret und confirmiret worden, wird hiemit attestiret. Actum Schlaggenwaldt den 27 April 1724.
Laurentius Frantz Roth[?] Stadt-Rathschreiber[?] in fidem.
[Rückseite / Dorsualvermerk:] Johann Mayerische Erben [Christoph?] — haben Cession über ihr [Wäldl?/Mühl?] anlangend[?].
Listina města Horní Slavkov č. 1931
Jan Adam Antonín Mayer potvrzuje, že dluží Joelu Oßerovi, židovi v Bečově, 139 zlatých, jež jsou zúročeny 6 zlatými ze 100 zlatých, a do zástavy mu dává šperk, krajky a prádlo.
Datace: 05.08.1724
Dlužní úpis z 3. srpna 1724, kterým jistý Johann Ba[?]ust Mayer stvrzuje svým podpisem a pečetí, že si vypůjčil 139 zlatých a jako zástavu za ně dal soupis cínového a stříbrného nádobí, plátna a sukna. Zavázal se dluh splatit do půl roku, jinak měl věřitel právo zástavu prodat nebo si účtovat úrok.
+ V.
(Jednolistý dlužní úpis neboli zástavní list, opatřený přitištěnou pečetí.)
K výše uvedenému dni si Johann Ba[?]ust Mayer na svůj účet u ctihodných (patrně dvanácti) věřitelů, patrně v souvislosti s jistou lhůtou splatnosti, vypůjčil (v místě zapsaném jako „Zetzsch" [?]) 139 zlatých – slovy jedno sto třicet devět zlatých. Za tuto částku se dohodl a přivolil, že dá do zástavy níže uvedené movité věci:
- 13 těžkých mís
- 4 cínové „štíce" čili džbánky (Stützen)
- 2 stříbrné talířky (nebo utěrkové misky) [?]
- 21 kusů dětské velikosti [?]
- 11 kusů plátna nebo sukna [?]
- 1 bílé rukávové plátno
- 3 pitné mísy či džbány [?]
- 3 ctěné (zdobené) kusy [?]
(Poznámka: počty kusů – 13, 4, 2, 21, 11, 1, 3, 3 – jsou v listině čitelné jasně, jejich přesné označení je však kvůli poškození textu jen částečně jisté; jde patrně zejména o cínové nádobí – mísy, konvice a talíře – a dále o plátna a rukávy.)
Dlužník slibuje a zavazuje se, že do půl roku, nejpozději však do stanoveného termínu, na tuto částku složí dobré peníze. Pokud by zástava do té doby nebyla vyplacena, měl věřitel právo naložit s ní podle dohodnutých podmínek – ať už ji v den, kdy by chtěl, prodat, nebo si účtovat dohodnutý úrok (procenta), jak stanovovalo znění dohody.
Vše dosvědčuje vlastnoruční podpis a přitištěná obvyklá pečeť.
Stalo se dne 3. srpna 1724.
Podpis: Johann Ba[?]ust Mayer, vlastní rukou (m. p.)
Na dolním okraji listiny je znovu uvedena částka: 139 zl.
Přitištěna červená pečeť.
(Poznámka ke stavu listiny: text je psán rozmáchlým kurentem z počátku 18. století; inkoustová skvrna a časté ligatury činí několik slov v soupisu zástav nejistými – tato místa jsou v přepisu označena otazníkem. Bezpečně čitelné zůstávají: částka 139 zlatých číslicemi i slovy, datum 3. srpna 1724, jméno vystavitele Johann Ba[?]ust Mayer, zkratka m. p. a přitištěná červená pečeť.)
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
+ V. (invokační křížek)
[Dlužní úpis / zástavní list, jednolistý, opatřený pečetí.]
K výše uvedenému datu jsem si na svůj
[účet] [ctihodných / dvanácti] [?] [věřitelů, resp. na lhůtu splatnosti] [?]
v [Zetzsch (?)] [?] [vypůjčil / uznal dluh] 139 zl., slovy jedno sto třicet devět
zlatých, a proti níže stojící [zástavě] jsem se dohodl [a přivolil],
[a dal do zástavy tyto movité věci:]
13 těžké mísy [?]
4 [cínové] „štíce"/džbánky (Stützen) [?]
2 stříbrné [talířky / utěrkové misky] [?]
21 [—] dětské velikosti [?]
11 [—] plátno / sukno [?]
1 [bílé] rukávové plátno [?]
3 [—] pitná mísa / [džbány] [?]
3 [ctěné / zdobené] [—] [?]
[Toto] slibuji a zavazuji se, že do půl roku nebo
nejdéle [do —] na to složím dobré peníze; a kdyby tento majetek nebyl
[vyplacen], [má] on jej [—] v den, kdy by chtěl,
[—] po procentech zaplatit, podle znění [toho] [—].
Toto [dosvědčuje] můj vlastnoruční podpis a
přitištěná [obvyklá] [pečeť].
[Stalo se] dne 3. srpna 1724.
[Podpis:] Johann Ba[?]ust Mayer, vlastní rukou (m. p.)
[na dolním okraji je znovu uvedena částka:] 139 zl.
[přitištěná červená pečeť]
[Poznámka překladatele: Listina je psána velmi rozmáchlým kurentem počátku 18. století; inkoustová skvrna a četné ligatury činí několik slov v seznamu zástav nejistými — ta jsou označena [?]. Bezpečně čitelné jsou: částka 139 zl. (číslicemi i slovy „jedno sto třicet devět zlatých"), datum 3. srpna 1724, jméno vystavitele Johann Ba[?]ust Mayer, zkratka m. p. a přitištěná červená pečeť. Počty zastavených kusů (13, 4, 2, 21, 11, 1, 3, 3) jsou jednoznačné; příslušné názvy věcí (převážně cínové nádobí — mísy, konvice/„štíce", talíře — a dále plátna/rukávy) lze rozluštit jen zčásti.]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
+ V.
[Schuldschein / Pfandverschreibung, einblättrig, gesiegelt.]
Obiges gesetzten dato, hab Ich mir auf meine
[An]rechnung der ehrbar[en] [Zwölf?]schütz [Zieler / Ziel] [?],
in [Zetzschen] [?] 139 fl, Sage Ein hundert dreyßig neun
gulden, auf bey stehende[s] [Pfand] vergleichen [und gewilligt],
[folgende Fahrnisse zum Unterpfand gesetzt:]
13 schwere Schüßeln [?]
4 [zinnerne / Zerbel] Stützen [?]
2 silberne [Wisch...teller-chen] [?]
21 [—] Kinder Größe [?]
11 [—] Tuch [?]
1 [weiß] Ermel Tuch [?]
3 [—] Trinkschüßel / [Krügen] [?]
3 [ge]ehrte [—] [?]
[Solches] belobe und [ver]spreche [ich], in einem halben Jahr oder
längstens [—], güthes Geld darauf [zu erlegen]; und wo solches Zeug nicht
[eingelöst würde], [soll] Er selbes [—] Tag der wolte
[—] pro Cento zu bezahlen, nach Laut [dessen] [—].
Solches [bezeuget] mein Hand Unterschrift und
bey gedrucktes [gewöhnliches] [Pettschaft / Siegel].
[So geschehen] den 3. Aug: 1724.
[Unterschrift:] Johann Ba[?]ust Mayer m[anu] p[ropria]
[am unteren Rand nochmals die Summe:] 139 fl
[rotes Siegel aufgedrückt]
[Anmerkung: Der Text ist in einer stark geschwungenen Kurrentschrift des frühen 18. Jh. geschrieben; ein Tintenfleck und starke Ligaturen machen mehrere Wörter der Pfandliste unsicher — diese sind mit [?] gekennzeichnet. Sicher lesbar sind: die Summe 139 fl (in Ziffern und in Worten „Ein hundert dreyßig neun gulden"), das Datum 3. August 1724, der Name des Ausstellers Johann Ba[?]ust Mayer, das Kürzel m.p. sowie das aufgedrückte rote Siegel. Die Mengenangaben der Pfandstücke (13, 4, 2, 21, 11, 1, 3, 3) sind eindeutig; die zugehörigen Warenbezeichnungen (überwiegend Zinngeschirr — Schüsseln, Stützen, Teller — sowie Tücher/Ärmel) sind nur teilweise sicher zu entziffern.]
Listina města Horní Slavkov č. 1932
Matouš Neidhart, bednář, potvrzuje, že dostal od magistrátu v Horním Slavkově za bednářskou práci na lednici v dolním pivovaru v Horním Slavkově, za níž chce ručit 12 let, 28 zlatých.
Datace: 30.09.1724
Krátká listina z roku 1724 dokládá vyplacení mzdy služebné Marii Roth za práci ve vrchnostenském domě u zdejšího mlýna, kde se starala o šest krav. Za tuto práci dostala 28 zlatých se zálohou na dvanáct let. Text je místy silně vybledlý a nejistě čitelný, proto řada slov zůstává označena otazníkem.
Já, k radosti a [k svatbě?] [příbuzné?] ctihodné Marie Roth, jsem se po domluvě stala děvečkou (služebnou) v druhém vrchnostenském domě zde u mlýna. Starala jsem se tam o jeho šest krav [po?/šest týdnů?] a odváděla dobrou práci. Za to mi bylo vyplaceno dvacet osm zlatých (28 zlatých), se zálohou na dvanáct let.
Pokud jde o moji práci, měla jsem [...] a chovat (dobytek), bez jakékoli další platby, jak je zde dosvědčeno. Měla jsem [příst?] čistě a v [pátek?] chodit a brzy [dostát/následovat] [dermützickému?] [dědictví?].
Léta Páně 1724.
Podpis vedle červené pečeti: „Ich hab mein Handt[schrifft]" – tedy potvrzení vlastní rukou.
Poznámka ke čtení: Spolehlivě jsou v listině čitelné jméno Maria Roth, místo „u mlýna" (zdejšího), částka dvacet osm zlatých, ustanovení o záloze na dvanáct let a letopočet 1724. Řada dalších slov je kvůli silně vybledlému papíru a zběžnému kurentu čitelná jen nejistě, a proto zůstávají v textu označena otazníkem. Jde patrně o krátkou kvitanci či potvrzení, jímž pisatelka (zřejmě sama služebná Maria Roth) stvrzuje přijetí mzdy za práci u vrchnostenského domu při mlýně.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
(všech šest naskenovaných „stran" jsou totožné duplikáty jednoho a téhož jednostránkového dokumentu)
[Ozdobný tah / invokační znamení v záhlaví]
Já [Jch] k radosti a [k svatbě(?)] …
[příbuzné(?)] cti[hodné?] Marii Roth, po do-
[mluvě(?)] jako děvečka (služebná), do druhého vrchnostenského
domu zde u mlýna, jeho šest krav [po(?) / šest týdnů(?)]
jsem k dobré práci ošetřovala/obstarala, a bylo mi za to
vyplaceno dvacet osm zlatých (28 zlatých),
se zálohou na dvanáct let,
pokud jde o moji práci, aby [?]
[…] a chovat, bez jakékoli (další) platby dosvědčeno[?],
[příst(?)] čistě a v [pátek(?)] chodit,
[dostát(?) / následovat] brzy [dermützickému(?)] [dědictví(?)]
Léta Páně 1724.
[Podpis / subskripce vedle červené pečeti:]
Vlastní rukou (Ich hab mein Handt[schrifft(?)] – „mám to svou rukou / vlastnoruční").
Spolehlivě čitelné údaje: jméno „Maria Roth", místo „u mlýna" (zdejšího), peněžní částka „dvacet osm zlatých" (28 zlatých), ustanovení „se zálohou na dvanáct let" a letopočet „Léta Páně 1724". Řada slov je kvůli silnému vyblednutí papíru a zběžnému kurentu čitelná jen nejistě a je označena [?]. Obsahově jde o krátkou kvitanci/potvrzení, v němž pisatelka (patrně služebná Maria Roth) stvrzuje, že za práci ve vrchnostenském domě u mlýna (opatrování krav) obdržela 28 zlatých se zálohou na dvanáct let, datováno rokem 1724 a stvrzeno vlastní rukou.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
(alle sechs eingescannten „Seiten" sind identische Duplikate ein und desselben einseitigen Schriftstücks)
[Federzug / Invokationszeichen am Kopf]
Ich [Jch] zue Freudt und [Heir]beruth[?]
[freind(?)] Löbl[ichen?] Maria Roth, nach ab-
[geredt(?)] Magd, in das andere Herr[schafft]-
Haus alhier bey der Mühl, seiner Küh sechß [von(?) / Wochen(?)]
zu guter Arbeith gemacht, ist mir vor
Acht und zwanzig Gulden bezahlt worden,
mit Vorstreckung auf Zwölf Jahr,
was meine Arbeith anbelangt zu [?]
[…] und halten, ohne einige Bezahlung bezeugt[?],
[spinnen(?)] sauber und in Frey[tag(?)] gehen,
[Nachgehen(?)] bald der [Dermützischen(?)] [Erbkommen(?)]
Anno: 1724 Jahr.
[Unterschrift/Subskription, neben rotem Siegel:]
Ich hab mein Handt[schrifft(?)]
Sicher lesbar sind: Name „Maria Roth", der Ort „bey der Mühl" (an der Mühle allhier), die Geldsumme „Acht und zwanzig Gulden" (28 Gulden), die Bestimmung „mit Vorstreckung auf Zwölf Jahr" (12 Jahre) sowie die Jahreszahl „Anno 1724". Zahlreiche Wörter sind wegen der starken Verblassung des Papiers und der flüchtigen Kurrentschrift nur unsicher und mit [?] gekennzeichnet.
Listina města Horní Slavkov č. 1934
Jan Antonín Hubl, sládek v Horním Slavkově, jemuž se nepovedla várka piva, se zavazuje nahradit hostinským škody tím vzniklé tak rychle, jak jen bude moci.
Datace: 16.11.1724
Slavkovský sládek Johann Anton Hübl(?) se roku 1724 písemně zavazuje slavnému magistrátu města Slavkova (Schlaggenwaldt), že nahradí škodu za jedno zkažené pivo, na které si obyvatelé stěžovali u čepování. Protože právě nemá místo v žádném jiném horním městě a je bez prostředků, prosí magistrát o shovívavost a odklad splátek až do doby, než získá nové zaměstnání. Listinu vlastnoručně podepsal a opatřil svou pečetí dne 16. listopadu 1724.
+ (Kříž na znamení vzývání Božího)
Já, Johann Anton Hübl(?), jsem při své nehodné službě sládka (Bräumeistra) císařského(?) svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwaldt) uvařil pivo, které se mi bohužel zkazilo. Páni obyvatelé si na to u svého slavného magistrátu co nejponíženěji stěžovali, že s takovým pivem nemohou při čepování obstát. Tuto stížnost jsem výše jmenovanému(?) slavnému magistrátu předložil a zavázal jsem se, že vzniklou škodu, kterou nelze jinak nahradit, uhradím – abych si u slavného města udržel důvěru (nový úvěr) a abych vše řádně vyrovnal.
Proto je mou jedinou a nejponíženější prosbou, aby slavný magistrát ráčil prokázat mi tu čest a poskytnout mi laskavý odklad až do úplného vyrovnání dluhu. Nyní totiž nemám místo v žádném jiném horním městě a jsem bez prostředků, dokud mě Bůh takovým místem neobdaří a dokud k potřebným prostředkům znovu nedospěji.
Tímto slibuji při své nejlepší věrnosti a víře, a místo záruky vkládám své poctivé jméno, že vše řádně vyrovnám a výše jmenované sousedy plně uspokojím.
Na potvrzení toho jsem se vlastní rukou podepsal a přitiskl svou obvyklou pečeť.
Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwaldt) dne 16. listopadu roku 1724.
[pečeť – L.S.] Johann Anton Hübl(?)
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Křížek na začátku – invokace: +]
Poněvadž se mi při mé nehodné službě coby sládkovi (Bräumeister) císařského(?) svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwald) již zvrhlo (zkazilo) jedno várečné pivo, a jmenovaní páni obyvatelé si u svého slavného magistrátu co nejponíženěji stěžovali, že při tomto pivu nemohou při čepování obstát, což jsem výše jmenovanému(?) slavnému magistrátu přednesl, zavázal jsem se, že nahradím zbývající úbytek (škodu), který nelze jinak uhradit, abych si u slavného města udržel nový úvěr (kredit), a že vše řádně vykonám; pročež je mou jedinou nejponíženější prosbou, aby slavný magistrát ráčil prokázat mi tu čest a poskytnout mi takový příslib (odklad), abych až do úplného vyrovnání směl zůstat v jeho laskavé milosti, neboť nejsem nyní opatřen žádným horním městem a jsem zbaven prostředků, dokud mě Bůh takovýmto horním městem neobšťastní a dokud k takovým prostředkům nedospěji; slibuji tímto při své nejlepší věrnosti a víře, místo zástavy svým poctivým jménem, že vše řádně vyrovnám a výše jmenované sousedy uspokojím. K větší jistotě toho jsem vlastnoručně připojil svůj podpis a přitiskl svou obvyklou pečeť. Tak se stalo ve Slavkově (Schlaggenwaldt) dne 16. listopadu roku 1724.
[pečeť – L.S.] Johann Anton Hübl(?)
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Kreuz-Invocatio: +]
Demnach bey meiner unwürdigen Bedienung alß Bräumeister der Kay[serl.?] freyen Bergk-Stadt Schlaggenwaldt ein gebraues Bier mir albereit umbgeschlagen sein sollen, [und] die genannte Herren Innwohner bey ihren löbl. Magistrat sich gehorsam[b]ligst beklaget, deß selbte bey diesen Bier im Ausschencken nicht bestehn können, welches mir vor=hochgedacht[?] einen löbl. Magistrat vorgetragen worden, dem übrigen Abgang, so nicht gelöst werden können, zu ersetzen, umb einen neuen Credit bey der löbl. Stadt zu erhalten, mich dahin verobligiret, solches zu praestiren; alß ist mein eintzig gehorsambstes Bitt, ein löbl. Magistrat geruhe mir die Ehre[?] zu erweisen, mit solcher Vertröstung, biß zur völligen Richtigkeit, in beliebenden Gnad[en] zu stehen, dieweilen [ich] anietzo mit keiner Bergk-Stadt versehen, der Mittel entblößet, biß Gott mich mit einer dergleichen Bergk-Stadt beglückhet, und ich zu solchen Mitteln gelangen möchte; gelobe alß hiermit, mit meinen besten Treu und Glauben, an statt einer Satzung meines ehrlichen Nahmens, alle Richtigkeit zu pflegen, und obernannte Nachbaren zu contentiren. Zu deßen mehrer Sicherheit [habe ich] mein eigenhändig Unterschrifft, und mein gewöhnliches Pettschafft darvor getruckhet. So geschehen Schlaggenwaldt d[en] 16.ten 9bris [Novembris] Ao 1724:
[L.S. – rotes Siegel] Johann Anton Hübl[?]
