The year 1721 in the chronicle

Transcriptions and translations of historical documents were produced with the help of artificial intelligence and may contain errors in reading old handwriting. The original wording is usually available with each entry in the expandable section "original transcription", or directly at the listed source; if you come across an inaccuracy, we would be grateful for a note.

1721
Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 1896

Jan Melichar Lochner, který se chce kvůli lepšímu živobytí odstěhovat do Jáchymova, se zavazuje, když jeho dluhy ve výši 473 zlatých 46 krejcarů nemohou být kryty hodnotou jeho domu, že svým věřitelům nezpůsobí žádnou škodu.

Datace: 08.01.1721

Listina z 8. ledna 1721 zachycuje prohlášení jistého Johanna Melchiora Lechnera (jméno je v předloze nejisté), který se kvůli nepříznivému osudu rozhodl vzdát se měšťanského práva a bydliště ve Slavkově (Horní Slavkov) a přestěhovat se do královského horního města Jáchymov. Protože jeho zdejší dům podle soudního odhadu nestačil pokrýt jeho dluh ve výši 473 zlatých 46 krejcarů, zavazuje se v listině tento dluh svým věřitelům plně splatit, přičemž se dovolává boží pomoci a jejich shovívavosti.

Já, níže podepsaný, tímto veřejně a přede všemi prohlašuji — a zvláště před těmi, kterých se to týká — následující:

Nešťastný osud [?] mě donutil vzdát se dosavadního měšťanského práva a bydliště zde ve Slavkově a odstěhovat se jinam, konkrétně do královského horního města svatý Jáchymov. Doufám, že se mi tam bude v mém živobytí dařit lépe.

Můj zdejší obytný dům však podle soudního odhadu nestačí na pokrytí mých dluhů. Jde o hotový [?] dluh ve výši 473 zlatých 46 krejcarů, který mi zůstává splatit. [Zde je text hustou právní a dlužní formulí, která popisuje schodek zůstávající nad hodnotu domu.] Skládám veškerou svou důvěru v pomoc Boží a v shovívavost svých věřitelů. Chci a zavazuji se dluh zaplatit v plné výši, aby tak byli moji páni věřitelé, kteří by u mne snad měli co pohledávat či požadovat, plně uspokojeni.

Pro větší [?] stvrzení jsem se nejen vlastnoručně podepsal, ale nechal jsem k listině přitisknout i svou pečeť.

Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald, Horní Slavkov) dne 8. ledna 1721.

Podpis, opatřený červenou pečetí: Johann Melchior Lechner [?], vlastní rukou.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Já, níže podepsaný, tímto veřejně vyznávám, a to přede všemi lidmi, zvláště pak před těmi, jichž se to týká: Poněvadž jsem byl nešťastným [?] osudem donucen změnit své dosud zde držené měšťanské právo a domicil (bydliště) a odstěhovat se jinam, a to do královského horního města svatý Jáchymov, v naději, že se mi tam pro mé živobytí povede lépe. Avšak protože můj zdejší obytný dům podle soudního odhadu nestačí na zaplacení dluhů — totiž hotového [?] dluhu, který mi zůstává a který činí 473 zlatých 46 krejcarů [… hustá právní a dlužní formule: schodek, jenž zůstane nad hodnotou mého domu; skládám veškerou svou důvěru v pomoc Boží a v ně [tj. ve věřitele]; chci a mám zaplatit v plné výši, aby tak moji páni věřitelé, kteří by snad u mne měli co pohledávat a požadovat, byli uspokojeni …]. K většímu [?] stvrzení jsem se nejen vlastnoručně podepsal, nýbrž dal také přitisknout svou pečeť. Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald, Horní Slavkov) dne 8. ledna 1721. — [Podpis, s červenou pečetí:] Johann Melchior Lechner [?] vlastní rukou.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Ich Endes Unterschriebener bekenne hiemit öffentlich, und vor jeden Männiglich, sonderlich aber denen, daran gelegen: Demnach aus mißlicher [?] Fortun mein bishero alhier gehaltenes Bürger-Recht und Domicilium [zu] verändern, und anderwärts hin, und zwar nacher der Königl[ichen] Bergen-Bergstadt Sanct Joachimsthal zu ziehen werde gezwungen worden, der Hoffnung, zu meinem Fortkommen [und] Lauterrecht [?] besser fortzukommen. Alldieweil aber mein alhier habendes Wohnhaus dem gerichtl[ichen] Anschlag nach zur Bezahlung der Schulden mir verbleibende [?] baare [?] Schuld, welche sich auf 473 fl[oren]. 46 X[reuze]r. forterstrecken [?], nicht zu bezahlen [vermag] [… dichte Rechts-/Schuldformel: der verbleibende Abgang über den Wert meines Wohnhauses; ich setze mein gänzliches Vertrauen auf Gottes Hülfe und auf die Ihnen [gemeint: die Gläubiger]; will und soll vollständig zahlen, damit also meine Herren Creditores, welche etwann [Forderungen] bei mir anzumelden und zu fordern hätten, [befriedigt werden] …]. Zu mehrerer [?] Bekräftigung habe [ich] mich nicht nur eigenhändig unterschrieben, sondern auch mein Petschaft anhero-/beidrucken [lassen]. Actum Schlaggenwald, den 8t[en] Januarii 1721. — [Unterschrift, mit rotem Siegel:] Johann Melchior Lechner [?] m[anu] p[ropria].

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 1897

Marie Hartmannová z Horního Slavkova činí za přítomnosti Jana Josefa Pauluse a Vavřince Františka Rotha, písaře města Horního Slavkova, poslední vůli.

Datace: 07.04.1721

Listina zachycuje poslední vůli (ústní testament) Marie Perlmannové, měšťanské vdovy ve Slavkově, sepsanou 4. dubna 1721 za asistence dvou zástupců městské rady. Vdova v ní odkazuje svůj skromný majetek třem žijícím dětem a dětem po zemřelém synu Johannu Kryštofovi, přičemž řeší i zvláštní situaci jedné nešťastně provdané dcery. Testament byl předložen 6. května 1721 a veřejně vyhlášen 30. července 1721 za purkmistra Jana Mayera.

Ve jménu Nejsvětější a nerozdílné Trojice Boží – Otce, Syna i Ducha svatého. Amen.

Maria Perlmannová, zdejší měšťanská vdova, se obrátila na úřad vládnoucího purkmistra, pana Johanna Jacoba (příjmení se nedochovalo), s pokornou prosbou, aby slavný magistrát vyslal dva deputované ze slavné rady, kteří by u ní sepsali její poslední vůli. Pan purkmistr její žádosti vyhověl a pověřil tím dva úředníky. Ti k vdově přišli a zaznamenali její poslední vůli, kterou učinila při dobrém rozumu, s rozvahou a ze svobodné vůle a kterou chce mít po své smrti zachovánu. Zní takto:

Za prvé. Svou od těla odloučenou ubohou duši poroučí – až ji Bůh všemohoucí podle své moudrosti a nejvyšší vůle, ve chvíli, kterou pro každého trpělivě určil, povolá k sobě – s nejpokornější prosbou a nejvyšší důvěrou v hořké utrpení a smrt Ježíše Krista. Prosí, aby ji Kristus pro své drahé zásluhy a na přímluvu své požehnané Matky, vysoce velebené a neposkvrněné Panny Marie, i všech svatých, milostivě přijal mezi své vyvolené do nebeské radosti. Své tělo pak, jež bylo přijato ze země, odevzdává opět zemi.

Za druhé. Poněvadž základem tohoto pořízení je ustanovení dědiců, odkazuje Maria Perlmannová své – byť skrovné – pozůstalé jmění třem svým žijícím dětem: Johannu Georgu Perlmannovi, Evě Kateřině a Marii Rosině Perlmannové. Po zemřelém synu Johannu Kryštofovi (který byl v době, kdy byl ustanoven jejich otec, ještě naživu) mají dědit jeho pozůstalé děti, a to právem zastoupení po kmeni (jure representationis in stirpem), tedy jako by zastupovaly svého otce. Všichni takto ustanovení dědicové mají nejprve uhradit zanechané dluhy a náklady spojené s pozůstalostí (domem, pohřbem apod.), teprve poté se má rozdělit zbytek.

Za třetí. Pokud jde o obě dcery, které se nacházejí v řádném (patrně manželském) stavu – jakmile jim bude náležet jejich podíl, nemá jim být vyplacen hned v plné výši ani jinak zvýhodněn (tato část textu je na okraji listiny poškozena a čitelná jen útržkovitě).

Za čtvrté. Vdova dále bere v úvahu, že jedna z dcer, patrně Maria, je nešťastně provdána; z toho důvodu by jí měla být přiznána (patrně zvláštním způsobem legitimována) část dědictví.

Za páté. S ohledem na nuznou situaci této dcery se dále upravuje, jak má být naloženo s částí dědictví ve prospěch nejbližších příbuzných, přičemž se pamatuje i na ostatní děti a na zbývající jmění.

(Poznámka: hustá právní formule popisující přesné rozdělení dědických podílů mezi tři děti, respektive mezi děti po zemřelém synovi, s výhradami ve prospěch nejbližších příbuzných, je na pravém okraji listiny oříznuta a dochovala se jen zlomkovitě, takže přesné znění ustanovení bodů třetího až pátého nelze plně rekonstruovat.)

Závěrem si vdova přeje, aby vše proběhlo za soudní asistence, kterou si přeje mít při tom přítomnu. Vyslovila tak svou poslední vůli s pokornou prosbou, aby ji slavná měšťanská rada prostřednictvím povolané vrchnosti zachovala a udržela v platnosti. Na potvrzení toho, že jde skutečně o její poslední a konečnou vůli, byla vydána tato listina, vlastnoručně podepsaná a opatřená pečetěmi. Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 4. dubna léta 1721.

Podepsáni: Johann Joseph Hen(tsch?) a Laurentius Frantz Roth(?), tehdejší městský písař, jako svědek.

Na rubu listiny je pak dorsální poznámka:
Předloženo (praesentatum) 6. května 1721.
Jde o přijatou poslední vůli čili ústní testament (Testamentum Nuncupativum) Marie Perlmannové, zdejší měšťanské vdovy.
Tento ústní testament byl veřejně vyhlášen před zúčastněnými stranami dne 30. července 1721, za purkmistra (consule) pana Jana Mayera.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Ve jménu Nejsvětější a nerozdílné Trojice Boží, Otce, Syna i Ducha svatého, amen.

Poněvadž u úřadu vládnoucího purkmistra, pana purkmistra Johanna Jacoba [příjmení nečitelné], dala Maria Perlmannová, zdejší měšťanská vdova, pokorně prosit, aby slavný magistrát ráčil prostřednictvím dvou deputovaných ze slavné rady [vyslat osoby], které by u ní sepsaly její poslední vůli, jmenovaný pan purkmistr toto [rozhodl] přijmout a vyslal kvůli tomu dva z úřadu, kteří u téže [vdovy], jsoucí při dobrém rozumu a [rozvážné] mysli a ze svobodné vůle, [přijali] její poslední vůli, již chce mít po své smrti zachovánu, totiž:

Za prvé. Svou od těla odloučenou ubohou duši, kterou Bůh všemohoucí podle své moudrosti a nejvyšší vůle — až každé její hodince nejtrpělivěji určí — od těla odvolá, [poroučí] v hořkém utrpení a smrti Ježíše Krista, s nejpokornější prosbou a nejvyšší důvěrou, že ji tentýž pro své drahé zásluhy a na přímluvu své požehnané Matky, vysoce velebené a neposkvrněné Panny Marie, se všemi svatými, milostivě přijme do počtu svých vyvolených a nebeských radostí; zesnulé tělo pak, ježto bylo přijato ze země, opět [odevzdat] chladné zemi; a poněvadž —

Za druhé. Jelikož [pořízení] tohoto testamentu [ustanovení dědiců], které je [pravým] základem, [zní tak], že nyní svým — ač skrovným — pozůstalým jměním ustanovuje za své dědice své tři žijící děti, totiž Johanna Georga Perlmanna, Evu Kateřinu a Marii Rosinu Perlmannovou, a po zemřelém [synu] Johannu Kryštofovi jeho pozůstalé děti, případně všechny právem zastoupení po kmeni (jure repræsentationis in stirpem), když jejich otec sám byl ještě naživu; tito ustanovení dědicové mají [napřed] zaplatit zanechané dluhy a [náklady] [domu/pohřbu], avšak vše ostatní [se musí] —

Za třetí. Obě dcery, [které] se nacházejí v [řádném/manželském] stavu, [až] jim bude náležet [podíl], nemají hned ani [—] [… hustá právní formule o rozdělení podílů je u pravého okraje listu částečně oříznuta a čitelná jen mezerovitě …]

Za čtvrté. Vzav v úvahu, že jedna dcera, [Maria ?], je nešťastně provdána, [—], měla by jí být zčásti [připsána/legitimována] —

Za páté. Vzhledem k její nuzné [situaci ?] by mělo [—] nejbližším příbuzným, [—]; avšak zároveň [—] dětem a [— ] pamětlivy [— ] zbývající jmění —

[… následující hutná právní formule o rozdělení dědictví v bodech třetí až pátý je u pravého okraje listu zčásti oříznuta a jen kuse čitelná; smysl: úprava dědických podílů mezi třemi dětmi, resp. dětmi po zemřelém synovi, s výhradami ve prospěch nejbližších příbuzných …]

[Závěr:] [—] za soudní asistence, kterou si přeje mít při tom přibránu; a konečně tak vyslovila svou poslední vůli s pokornou prosbou, aby ji slavná měšťanská rada prostřednictvím své [obvyklé] povolané vrchnosti zachovala a udržela v platnosti. Že tomu tak jest a že toto jest její poslední a [konečná] vůle, na potvrzení vydáváme tuto listinu, [—] vlastnoručně podepsanou a jejich [pečetěmi] zpečetěnou. Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 4. dubna roku 1721.

Johann Joseph Hen[tsch ?] [—] vždy.

Laurentius Frantz Roth[?], t. č. městský písař, jako svědek.

[Rubopis / dorsální poznámka:]
Předloženo (praesentatum) 6. května 1721.
Přijatá poslední vůle čili ústní testament (Testamentum Nuncupativum) Marie Perlmannové, zdejší měšťanské vdovy.
Tento ústní testament byl vyhlášen před zúčastněnými stranami dne 30. července 1721. Za konšela (consule) pana Jana Mayera.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Im Nahmen der Allerheiligsten und unzertheilten Dreyfaltigkeit Gottes, Vatters, Sohn und Heiligen Geistes, Amen.

Demnach in dem Regirenden Bürgermeister-Ambt, Herrn Bürgermeister Johann Jacob [N. N.], Maria Perlmannin, Bürgers-Wittib allhier, demütig bitten lassen, ein Löbl. Magistrat wolle zwey von dem Löbl. Rath mittels[t] Deputirte, die Ihren letzten Willen [bey ihr] aufnehmen möchten [abordnen], als [haben be]ernente Herrn Bürgermeister solches der Ihr ein[zu]nehmen [beschlossen] [und] zwey aus dem Ambt wegen dessen abgeordnet, welche [bey] dieselbe [Wittib] mit guter Vernunfft und [bedachtem] [Gemüth, mit] freyem Willen bekommen, also Dero[selben] letzter Will [aufgenommen] und also nach Ihren Todt gehalten haben will, als [be]nambl[ich]:

Primo. Beschiehet die Ihre von dem Leib abgeschiedene arme Seel, welche Gott der Allmächtige nach seinem Weisheit-[…] und allerhöchsten Willen, wann ein jegliches Ihr [Stündl] gar geduldigst angiebet, von dem Leib abzufordern wird, in deß bittern Leyden und Sterben Jesu Christi, mit demütigster Bitt und höchster Vertrauen, derselbe [werde] sie durch seine theure Verdienste und durch die Vorbitt seiner gebenedeiten Mutter, der hochgelobten und unbefleckten Jungfrauen Mariæ samb[t] allen Heiligen, in die Zahl seiner auserwählten und himmlischen Freuden gnädiglich an- und aufnehmen; den verstorbenen Leib aber, weilen sie gewesen von der Erden empfangen, hin wiederumb der kühlen Erden [zu übergeben]; und weilen —

Secundo. Sind solche Testaments-[Verfassung] die [Erbeinsetzung] [, deß die] [recht] Fundament und Grund nicht ist; alß jetzo die in ihrem [wie wohl] wenig hinterbleibenden Vermögen zu ihren Erben ein, ihre in Leben befindlich [3] Kinder benamntlichen Johann Georg Perlmann, Eva Catharina und Mariam Rosinam Perlmännin und nach den verstorbenen [Sohn] Johann Christoph die hinterbliebene Kinder oder respektivè [pro] alle Jure repræsentationis in stirpem ab[setzen], Ihr Vatter selbsten [bey] Leben gewesen, welche Ihr eingesetzte Erben [erfordert] die nach[gelassenen] Schulden und [haus]rechtes [Güter] bezahlen wollen, alles messen aber [muß] —

Tertio. Die zwey Töchter [welche] in [eheß] gehörmlicher Lebens [—] finden, [wann] Ihr Sie ei[n…] gehören werden, nicht glei[ch] noch auch der ma[chen] [—] wo gut der mache[n] aber […] [Und um] inte[stat?] möchten zu [—] —

Quarto. Zu Gemüth gezog[en], die eine Tochter Mar[ia ?] miserable [verheyrathet] po[sito] [—] Kann, sollte zu der[selben] zu einem Theil legi[timirt ?] —

Quinto. Ihrer armen La[ge ?] werden möchte, sollte [—] aller nächsten, noch [—] werden wollten, vor m[ehr] —; stehet sich aber zu glei[ch] Kinder und haben Ih[r] [—] [—]gen geboth ingeden[k] [ver]bleibende Vermö[gen] —

[… die hier folgende dichte rechtliche Erbteilungs-Formel der Klauseln Tertio–Quinto ist am rechten Blattrand teils abgeschnitten und nur lückenhaft lesbar; sinngemäß: Regelung der Erbteile zwischen den drei Kindern bzw. den Kindesteilen des verstorbenen Sohnes, mit Auflagen zugunsten der nächsten Verwandten …]

[Conclusio:] [—] werden mittelst der gerichtlichen Assistenz, welche einig keil, sie Ihnen [hierbey] eingebunden haben will; Letztlich [—] hat also Ihren letzten Willen mit demütiger Bitt, solchen als [—] Löbl. Bürgerschafft Rath durch Dero [Gewohnheits-] beruffene Obrigkeit zu halten und in seine [Krafft] [zu erhalten] er [—] zu lassen. Deß nun dem also und an dieser [— ] sie als deß dieß Ihr letzter und [endlicher] Will seye, [bekräftigen] geben wir zu Urkundt [— darauf] [—] eigenhändig unterschrieben und mit Dero [Petschafften] besiegelt. So geschehen Schlaggenwald den 4ten April Ao 1721.

Johann Joseph Hen[tsch ?] [—] allezeit.

Laurentius Frantz Roth[?] p[ro] t[empore] Stadtschreiber als Zeug[e].

[Verso / Dorsalvermerk:]
praes[entatum] 6. Maij 1721.
Ein genohmener letzter Will oder Testamentum Nuncupativum Mariæ Perlmannin Bürgers-Wittib allhier.
publicirt hoc testamentum nuncupativum coram partibus interessatis die 30. Julij 1721. Consule D[omi]no Joanne Mayer.

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 1898

Purkmistr, rychtář a rada města Horního Slavkova se zavazují, že tak jako magistrát města Mostu vyplatil dědictví Wuschkovým dědicům v Horním Slavkově vyplatí dědictví dědicům v Mostě, když by se takový případ u některého měšťana nebo poddaného města Horního Slavkova vyskytl.

Datace: 07.04.1721

Revers (závazný list) purkmistra, rychtáře a rady horního města Slavkova (Schlaggenwald) z 17. dubna 1721 pro dědice zesnulého Jiřího Wüschtana. Ti zdědili po svých příbuzných z královského města Mostu majetek jakožto tzv. poboční příbuzní (collaterales), a slavkovská rada se listinou zavazuje, že pokud by se naopak u nich ve Slavkově naskytlo dědictví po tamních mostecky spřízněných osobách, bude podle stejného principu vydáno do Mostu tamním oprávněným pobočným příbuzným.

My, purkmistr, rychtář a rada císařského a královského svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwald), tímto veřejně oznamujeme a dosvědčujeme, a to zejména tam, kde je toho třeba:

Před nás se dostavili dědici po zesnulém Jiřím Wüschtanovi, zdejším měšťanovi, a oznámili nám, že jim — totiž wüschtanovským příbuzným, kteří náležejí ke královskému městu Mostu (Brüx), jakožto jejich pobočným příbuzným (tzv. collaterales, podle pořádku stanoveného Novellou) — připadlo jisté dědictví. Toto dědictví jim má vydat slavná městská rada zmíněného královského města Mostu.

Stalo se tak za podmínky, na niž jsme jim vystavili tento revers: pokud by se i u nás, ve Slavkově, naskytlo obdobné dědictví (patřící osobám spřízněným s mosteckou stranou), má být takové dědictví naopak vydáno tam, do Mostu — podle obvyklé místní reverzní a záruční formule, jak to vyžadují příslušná práva.

Tento postup se opírá o nikoli nepatrné důvody, jaké platí při podobných dědických případech — jak podle zmíněné Novelly, tak podle městského práva královského města (odkazy na R[echt], tit. F, čl. 13 a 14), podle zemského zřízení (Land. O., čl. 21 a 24) a podle Novelly (C. h., čl. 29, 14 a 23). Podle těchto předpisů platí, že chybí-li potomci i předkové zůstavitele (in defectu descendentium et ascendentium), připadá dědictví pobočným příbuzným.

Proto si vyhrazujeme, že pokud by se u nás nějaké dědictví naskytlo, bude vydáno rovněž do královského města Mostu, naleznou-li se tam poboční příbuzní zesnulého a řádně se po právu prokáží — a to bez jakéhokoli odporu z naší strany.

Tímto se nemá městu (Slavkovu) způsobit žádná újma na jeho výsadě (beneficiu) ani na privilegiu, ani nemají být tato práva jakkoli zkrácena.

Pro lepší stvrzení a potvrzení jsme nechali tento revers, s vědomím a souhlasem, opatřit menší pečetí často zmiňovaného a obecního města a řádně vyhotovit.

Stalo se ve Slavkově dne 17. dubna (namísto původně napsaného a poté škrtnutého „března") léta Páně 1721.

Purkmistr, rychtář a rada jako výše.

Dodatek / vysvětlivka připojená pod pečetí (nejistý, torzovitý text): [Uvádí se], že jak zde na místě, tak i v Sasku, u většiny [milovaných?] osob platí totéž pro majetek a statky nabyté ať už na základě závazků (obligací), nebo jinak, odjinud přivezené: tento majetek nepřipadá jen v přímé linii (linea recta) dědiců, nýbrž i v linii pobočné (collaterali), tedy mezi bratry a sestrami, pokud na ně nástupnictví (successio) podle práva dosahuje.

[L.S. — přitištěná městská pečeť; rubová strana listiny je prázdná.]

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

My, purkmistr, rychtář a rada císařského a královského svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwald / Horní Slavkov), tímto veřejně oznamujeme a dosvědčujeme, zvláště tam, kde je toho třeba: Když se před nás dostavili dědici po zesnulém Jiřím Wüschtanovi zdejším a oznámili, že jim — totiž wüschtanovským příbuzným náležejícím ke královskému městu Most (Brüx), jakožto jejich pobočným příbuzným (collaterales) podle pořádku Novelly — připadlo jisté dědictví, jež jim má slavná městská rada zmíněného královského města Mostu vydat. A to sice tím způsobem a oproti zde vydávanému reversu, že kdyby se zde u nás obdobné dědictví naskytlo, má být takové naskytnuvší se dědictví naopak vydáno tam, [… následuje obvyklá místní reverzní a záruční formule: jak to vyžadují příslušná práva …]. Z týchž nikoli nepatrných pohnutek, jaké nastávají při takovýchto dědických případech — jak podle uvedené Novelly, tak podle městského práva královského města (R[echt] tit. F 13, 14), zemského zřízení (Land. O. 21 a 24) a Novelly (C. h. 29, 14, 23) — v případě nedostatku potomků a předků (in defectu descendentium et ascendentium) připadá dědictví pobočným příbuzným. Proto si vyhrazujeme, aby v případě, že by nějaké dědictví připadlo zde, bylo vydáno rovněž do královského města Mostu, naleznou-li se tam poboční příbuzní a po právu se prokáží, bez ničího odporu. Aby se tím městu nezpůsobila újma na jeho výsadě (beneficium) ani privilegiu, ani aby byly zkráceny. Pro lepší stvrzení a potvrzení jsme dali tento revers, s vědomím, opatřit menší pečetí často zmíněného a obecného města a vyhotovit. Stalo se ve Slavkově dne 17. dubna [namísto škrtnutého „března"] roku 1721.

Purkmistr, rychtář a rada jako výše.

[Dodatek/vysvětlivka pod pečetí:] [Že?] jak zde v místě, tak i v Sasku, u většiny [milovaných?], avšak zboží a statků nabývaných buď z obligací, nebo jinak odjinud přivážených: totiž že tyto [připadají] nejen v přímé linii (linea recta), nýbrž i v pobočné (collaterali) mezi bratry a sestrami, pokud se nástupnictví (successio) podle práva vztahuje. [?]

[L.S. — přitištěná městská pečeť; rubová strana prázdná.]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Wir Burgermeister, Richter und Rath der Kayl: und Königl: freyen Bergstadt Schlaggenwald thuen kund und bekennen hiermit öffentlich, sonderlich wo es nöthig: Demnach von [?] [denen] erschienen die weyl: Georg Wüschtanischen Erben allhier, und zu vernehmen gegeben, wie daß ihnen denen zu der Königl: Stadt Brüx gehörigen Wüschtanischen Befreundten, alß deroselben Collateralibus, juxta ordinem Novellae, [die ihnen?] einige Erbschaft zugefallen, und von einem Löbl: Magistrat gedachter Königl: Stadt Brüx abgefolget werden solle. Welcher gestalten zwar, und gegen den hierauf ertheilenden Revers, daß, zu der Hand sich hier selbst dergleichen Erbschaft [zu] ereignen möchte, solche ereignende Erbschaft hinwieder dahin abgefolget werden solle, [… die ortsübliche Revers- und Gewährformel: nach denen Rechten requiriret …], welchen nicht zu weniger bewegenden [Ursachen?] [denen?] alß bei dergleichen Erbschaftsfälle, zu wohl nach Einleitung [angezo-]gener Novellae, alß auch der Königl: Stadt R[echt]: T[it?]: F. 13. 14. et Land. O. 21. et 24. Novell. C. h. 29. 14. 23., in defectu descendentium et ascendentium denen Collateralibus zu fallen, geleben, alß und der vorgesetzten [?] [Punct?] der Rechten und [?] denen nach[stehenden?] [Anverwandten?], daß, da der Herr sich einige Erbschaft ereignen sollte, dieselbe auch nach der Königl: Stadt Brüx, in casu sich [ereignen]der Collaterales finden, und sich die jure legitimiren möchten, ohne jemandes Einsprechen abgefolget werden solle, vorbehalten. Damit nun der [Stadt?] kein günstiges modo [vernünftiges?] Beneficium oder privilegium geschehen, noch geschmälert solle. Zu wessen mehrer Bekräftig: und Bestätigung haben wir der oft- und gemeiner Stadt nach mittlerm Insiegel diesen Revers wohl wissend aussfertigen lassen. Es geschehen Schlaggenwalden 17. April [statt durchgestrichenem „Martij"] Ao 1721.

Burgermeister, Richter und Rath ut supra.

[Zusatz/Erläuterung unter dem Siegel:] [Daß?] zu wohl hier orths alß auch in Sachßen der meisten Liebenden, doch Obligationen oder sonstig hin anderst bringenden wahren güter: da dieselben nicht nur in linea recta, sondern auch Collaterali unter Brüder und Schwestern, in wie weit sich die successio de jure erstrecket. [?]

[L.S. — aufgedrücktes Stadtsiegel; Rückseite leer.]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 1899

Vdova a ostatní dědici po Ondřeji Schallerovi prodávají Janu Schmidtkunzovi jejich domek ležící v Ležnické ulici mezi Michaelem Kraußem a Adamem Öttertem se zahradou za 190 zlatých rýnských.

Datace: 26.05.1721

Listina z 26. května 1721 zachycuje prodej domu se zahradou v Horním Slavkově (u lokality [Ottrl?]) vdovou po Ondřeji Schallerovi a paní Johannou Schmidovou manželům Janu Schmidtovi, měšťanu a hřebíkáři, a jeho ženě, za 190 rýnských zlatých. Připojený splátkový registr z let 1721–1729 (s dodatkem do roku 1732) podrobně zaznamenává, jak byla kupní cena postupně splácena a mezi které věřitele – kostel, špitál, městskou komoru, chudé i jednotlivé osoby – byly jednotlivé platby rozděleny.

Prodej domu v Horním Slavkově, 26. května 1721

Za úřadování purkmistra pana [Jana?] Mayera a se schválením vrchnosti prodala vdova po Ondřeji Schallerovi spolu s paní Johannou Schmidovou svůj dům k bydlení, ležící u [Ottrl?], se zahradou a veškerým příslušenstvím, jak jej dosud užívaly a jak jej užívali i jejich předchůdci. Kupci se stali Jan Schmidt, měšťan a hřebíkář, a jeho manželka.

Při jednání byli přítomni městský rychtář Jan Vavřinec Rüttner, páni Jacobl a Adam [Fischer?] a dva přísežní. Výplatu a součinnost při ní zajišťovali pan Kryštof Ignác [z Ehrenwerthu?] a pan Jan Marckh, měšťan a řezník z Lokte.

Kupní cena byla stanovena na 190 rýnských zlatých. Kupující se zavázali platit ji následovně: ihned, v čase dědického práva, s převzetím úroků a špitálních kapitálů, měli zaplatit 69 rýnských zlatých v jedné lhůtě. Od nejbližších knížecích berních přirážek roku 1722 pak měli každoročně bez odkladu skládat po 12 rýnských zlatých, a to tak dlouho, dokud nebude celá kupní suma 190 zlatých zcela splacena.

Pro větší jistotu byla smlouva zapsána do knih doslova a obě strany dostaly stejnopis výpisu i přehled ročně splatných termínů. Stalo se v Horním Slavkově dne 26. května 1721.

Rozpis první splátky (69 zlatých)

Téhož dne byla v radě složena první ujednaná splátka ve výši 69 rýnských zlatých. Peníze byly rozděleny takto:

- na kostelní kapitál 10 zlatých,
- na špitální kapitál 24 zlatých,
- na úrok z obou kapitálů do svatého Jiří 1721, vybral pan Jan Paulus, 2 zlaté 49 krejcarů,
- městské komoře na srážku stálého platu (ze 14 zlatých) 8 zlatých,
- výplatci za jeho vlastní úročné platy 30 krejcarů,
- písařský poplatek za kupní list (částka nedochována),
- chudým na srážku jejich pohledávky (ze 79 zlatých 22 krejcarů) 15 zlatých,
- Anně Rosině na její přislíbený podíl (z 15 zlatých 25 krejcarů) 7 zlatých,
- Josefu Adamu Schmidovi na srážku budoucího dědictví 1 zlatý 27 krejcarů.

Celkem tak bylo rozděleno 69 zlatých. Zápis potvrdil Laurentius Franz Roth, tehdejší radní.

Další roční splátky

Dne 5. června 1722 zaplatil [Šimon?] pan [Schützat?] další splátku 12 zlatých; přijala ji vdova jako výplatkyně, paní Anna Rosina Schallerová, spolu s Kateřinou Schmidovou.

Dne 20. června 1723 složil [Josef?] [Schützat?] jako úřední výplatce dalších 12 zlatých; přijala je opět vdova Anna Rosina Schallerová.

Dne 12. července 1724 zaplatil [Ferdinand Jiří?] [Schützat?] třetí splátku, opět 12 zlatých; i tu přijala vdova Anna Rosina Schallerová.

Dne 30. prosince 1726 byly za úřadování purkmistra [Ferdinanda?] [Schützata?] složeny dohromady čtvrtá a pátá splátka, každá po 12 zlatých, celkem tedy 24 zlatých. Přijala je Anna Schallerová na svou pohledávku ve výši 21 zlatých 20 krejcarů.

Dne 4. srpna 1729 bylo do úřadu Vavřince [Rüttnera?] jako výplatce složeno dalších 12 zlatých. Na straně příjemců jsou uvedeni Kateřina [Andressová?] (ve vztahu ke kostelu, blíže nečitelné), Anna Rosina Schallerová, Kateřina Schmidová, [Josef] Adam [Hirsch?] a jeho sestra.

Téhož dne, respektive 16. srpna [17..], připadla další, nejbližší splátka; jako příjemci jsou zapsáni Hanß Adam Hirsch a Kateřina Schmidová (konkrétní částky se nedochovaly).

Kupní výpis z roku 1732

Závěrečný záznam shrnuje, že smlouva byla uzavřena mezi vdovou po Ondřeji Schallerovi a paní Johannou Schmidovou ohledně domu k bydlení, prodaného za 190 zlatých. Podle dodatku z roku 1732 výplatce své dědické podíly zcela a hotově vyrovnal; text dále zmiňuje Adama Schmidta v souvislosti s dřívějším připadnutím dědictví, tato pasáž je však poškozená a nečitelná do detailu.

Listinu stvrzují pečeti Johanna Adama Hirsche a Hanße Adama Schmidta.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

PŘEKLAD — město Horní Slavkov (Schlaggenwaldt), kupní a splátkový (výplatní) registr, 1721/1722, s dodatky až do roku 1732. Rukopis je silně kurzivní a místy vybledlý; nejistá čtení jsou označena [?]. List 4 (rubová strana) je prázdný.

[HLAVNÍ TEXT — list 1]
„Poté, s vrchnostenskou ratifikací, za úřadujícího pana purkmistra pana [Jana?] Mayera, vdova po Ondřeji Schallerovi a [paní Johanna Schmidová?] zde, ještě za života, mezi [slušnou?] cenou, dům k bydlení ležící u [Ottrl?] spolu se zahradou, se vším právem a spravedlností, jak jej její předchůdci [drželi], a s veškerým jediným příslušenstvím, jehož bylo užíváno a požíváno, [co] v něm tímto [učiněno] a po právu zřízeno jest, za přítomnosti pana městského rychtáře Jana Vavřince Rüttnera, pánů Jacobla a Adama [Fischera?], jakož i dvou z přísežných (Vorlauffer), rovněž za přítomnosti a součinnosti, při výplatě, pánů Kryštofa Ignáce [z Ehrenwerthu?] a pana Jana Marckha, měšťana a řezníka [v] Lokti (Elbogen), Janu Schmidtovi, měšťanu a hřebíkáři (Nagelschmidt), [a] jeho manželce, mají a přebírají — za jedno sto a devadesát rýnských zlatých [ke] koupi přenechali. Výše [jmenovaná] manželka a [kupec/výplatce] se zavázal vůči své manželce [...], což poté následujícím způsobem zaplatí, totiž: nyní ihned, v čase dědického práva, s převzetím úroků a špitálních kapitálů, šedesát devět rýnských zlatých [v] jedné [lhůtě]; k knížecím [berním] přirážkám roku 1722 nejblíže příště, jako pozdější lhůtu, neodkladně složit dvanáct rýnských zlatých, a tak dlouho v tom pokračovat, dokud řečená kupní suma 190 zlatých nebude zcela odvedena a [úplně] zaplacena. Pro větší stvrzení a [potvrzení] všeho toho byla tato koupě od slova do slova vložena do knih (intabulována) a každé smluvní straně vydán stejnorodý výpis, jakož i [oznámeny] ročně splatné pozdější lhůty. Stalo se v Horním Slavkově dne 26. května 1721."

[VÝPLATNÍ/SPLÁTKOVÝ REGISTR — listy 2–3]

Levý sloupec — první splátka, rozdělená mezi věřitele:
„Téhož data v radě (in Consulatu) složil výplatce ujednanou [první] lhůtu, totiž šedesát devět rýnských zlatých, které byly vybrány takto:
– Výplatce na kostelní kapitál připadlo .......... 10 zl —
– Rovněž na špitální kapitál .......... 24 zl —
– Rovněž úrok z obou kapitálů do sv. Jiří (Georgii) 1721, vybral p. Jan Paul[us] .......... 2 zl 49
– městská komora (Cammerey) na srážku [stálého] platu zl., z 14 zl .......... 8 zl —
– výplatce za [své] na peníze [dlužné] úročné platy zl. .......... [—] : 30
– písařský poplatek za kupní list .......... [—]
– chudým na srážku jejich pohledávky, ze 79 zl 22 kr .......... 15 zl —
– Anně Rosině na její přislíbení (Angelobung), z 15 zl 25 kr .......... 7 zl —
– Josef Adam Schmid na srážku budoucího dědictví .......... 1 zl 27
———————————————
[Úhrn/zůstatek] .......... 69 zl —
Laurentius Franz Roth, t. č. radní, na víru (in fidem)."

Pravý sloupec — roční pozdější lhůty (po 12 zlatých):
„Dne 5. června 1722 složena [Šimonem?] pánem [Schützatem?] lhůta dvanácti zlatých, na srážku [61?] platných zlatých; přijala vdova jako výplatkyně paní Anna Rosina Schallerová, Kateřina Schmidová.
Dne 20. června 1723 složeno [Josefem?] [Schützatem?] úředním výplatcem, přijato dvanáct zlatých s — — —, vdova jako výplatkyně paní Anna Rosina Schallerová.
Dne 12. července 1724 složil [Ferdinand Jiří?] [Schützat?] třetí lhůtu, a to [dvanáct zlatých], vdova jako výplatkyně paní Anna Rosina Schallerová.
Dne 30. prosince (Xbris) 1726 složena za úřadujícího pana purkmistra [Ferdinanda?] [Schützata?] úřadu čtvrtá a pátá pozdější lhůta dohromady po 1[2] zl, celkem tedy dvacet čtyři zlaté, které přijala Anna Schallerová na svou pohledávku, 21 zl 20 kr.
Dne 4. srpna 1729 složeno [do] úřadu Vavřince [Rüttnera?] výplatcem, přijato dvanáct zlatých, které [na] Kateřinu [Andressovou?] kostelu(?) ... Anna Rosina Schallerová, Kateřina Schmidová, [Josef] Adam [Hirsch?] a jeho sestra.
Téhož data 16. srpna [17..] svou [nejbližší] pozdější lhůtu, Hanß Adam Hirsch [s —], Kateřina Schmidová [s —]."

[KUPNÍ VÝPIS (Kauff-Extract) — list 3]
„Kupní výpis. Mezi vdovou po Ondřeji Schallerovi a paní Johannou Schmidovou o dům k bydlení, [koupě] za 190 zl.
Výplatce tak [své dědictví?] zcela a hotově [odvedl], jinak musí mít [...], [co se] týče, dosud Adam Schm[idt] ..., [než] dědictví předtím [připadlo]. Léta 1732.
[pečeť] Johann Adam Hirsch.
[pečeť] Hanß Adam Schmidt."

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

TRANSKRIPTION — Stadt Schlaggenwaldt (Horní Slavkov), Kauf- und Ablösungsregister, 1721/1722, mit Nachträgen bis 1732. Die Handschrift ist stark kursiv und teils verblasst; unsichere Lesungen sind mit [?] bezeichnet. Bl. 4 (Rückseite) ist leer.

[HAUPTTEXT — Bl. 1]
"Demnach mit obrigkeitl[icher] Ratification, unter den regierenden Herren Bürgermeister Herren [Johann?] Mayer, die Andreä Schaller[ischen] Wittib und [Frau Johanna Schmidin?] haben allhier, ist in der Lebzeit zwischen [billig?] Preyß und dem am [Ottrl?] gelegenen Wohn-Haus sambt Garten, mit aller Recht und Gerechtigkeit, wie ihre Vorbesitzern, und alle einige Zugehör, welches deßen genoßen, genutzt und gebrauchet worden, [was] darinnen hiemit [gemacht?] und Recht gemacht ist, in Beysein des Herren Stadt-Richters Johann Lorentz Rüttner, Herren Jacobl und Adam [Fischer?], auch zweien der Vorlauffern, eben unter Beysein [und] Leistung, bey Ablösen Herren Christoph Ignati[i] [von Ehrenwerth?] und Herren Johann Marckhen, Burgers und Fleischhauern [zu] Elbogen, dem Johann Schmidt, Burger und Nagelschmidt, [und] dessen Ehewürthin, haben und fürnehmen, umb Ein Hundert und Neunzig Gulden rh[einisch] [zum] Kauf überlassen. Vorbe[nannter?] Ehefrau und [Kaufer/darob ligiret?] Ablöser hat sich [gegen?] seine Ehewürthin [ha]ben und fürnehmen, welche er darauffhin wohl [bei?] als folgender Gestalt zu bezahlen, alß benandt: anjezo gleich zur Erbrecht-Zeit mit Übernahm der Zinsen und Spital-Capitalien Neun und Sechzig Gulden rh[einisch] [in] einer [Frist]; zu den Hochf[ürstlichen] [Steuer]-Anlagen Anno 1722 nechststehend zur Nach-Frist Zwölff Gulden rh[einisch] unweigerlich zu erlegen und so lang zu continuiren, biß bedachter Kauffschilling der 190 fl völlig abgestattet und bezahlt [gänzlich] seyn wird. Zu mehrer Bekräfft[igung] und [Bestättig]ung all[er] deßen, ist dießer Kauff von Wort zu Wort intabulirt, und jeder contrahirenden Parth ein gleichförmiger Extract, wie auch die Jahres-mahl fallende Nach-Fristen [Termin] [bekandt?] ertheilet worden. Actum Schlaggenwaldt, 26. Maij 1721."

[ABLÖSUNGS-/NACHSCHOSS-REGISTER — Bl. 2–3]

Linke Spalte — Erste Rate, verteilt an die Gläubiger:
"Eodem dato in Consulatu hat Ablöser die pactirte [erste] Frist erlegt mit Neun und Sechzig Gulden rh, welche erhoben alß:
– Der Ablöser in deß Kirchen-Capital gefallen mit .......... 10 fl —
– Item in deß Hospital-Capital pr .......... 24 fl —
– Item den Zinß den beeden Capitalien Biß auf(?) Georgii 1721, H. Johann Paul[us] erhoben .......... 2 fl 49
– die Stadt-Cammerey auf Abschlag deß [ständigen] werth Gulden pr 14 fl .......... 8 fl —
– der Ablöser um[b] [seine] auf Geld [schuldige] zinsige werth Gulden .......... [—] : 30
– Schreibgebühr über die Kauff-Brieff .......... [—]
– die Armen auf Abschlag ihrer Prätension pr 79 fl 22 x .......... 15 fl —
– die Anna Rosina auf ihr Angeloberung pr 15 fl 25 x .......... 7 fl —
– Josef Adam Schmid auf Abschlag der künftig[en] Erbschaft .......... 1 fl 27
———————————————
[Summa/Rest] .......... 69 fl —
Laurentij Fran[ciscus] Roth, p[ro] t[empore] Rathsherr, in fidem."

Rechte Spalte — jährliche Nach-Fristen (je 12 Gulden):
"Den 5. Junij 1722 an[ge]legd [Simon?] Herr [Schützat?] an Frist mit Zwölff Gulden, ver-Abschlag der [61?] werth Gulden, hat die Wittib alß Ablöser[in] Fr[au] Anna Rosina Schallerin, Catharina Schmidin.
Den 20. Junij 1723 erlegt in [Joseph?] [Schützat?] Ambts-Ablöser, erhoben alß Zwölff Gulden [rh] mit — — —, die Wittib alß Ablöser[in] Frau[en] Anna Rosina Schallerin.
Von 12. Julij 1724 erlegt [Ferdinand Georg?] [Schützat?] die dritte, welche Frist mit [Zwölff Gulden], die Wittib alß Ablöser[in] Fr[au] Anna Rosina Schallerin.
Den 30. Xbr[is] (Dezember) 1726 erlegt in [den] Regierenden H. Bürgermeister [Ferdin.?] [Schützat?] Ambts, [die] vierte und 5te Nach-Fristen zusammen mit 1[2] fl, zusammen also vier und zwanzig Gulden, welche erhoben alß Anna Schallerin auf ihre Prätension 21 fl 20 x.
Den 4. Aug[usti] 1729 erlegt [in] Lorentz [Rüttners?] Ambt Ablöser, erhoben alß Zwölff Gulden, welche [auf] Catharina [Andressin?] der Kirch[en?] .... Anna Rosina Schallerin, Catharina Schmidin, [Joseph] Adam [Hirsch?] und seine Schwe[ster].
Sammt dato den 16. Augusti [17..] seine [nechste] Nach-Frist, Hanß Adam Hirsch mit [—], Catharina Schmidin mit [—]."

[KAUFF-EXTRACT — Bl. 3]
"Kauff-Extract. Zwischen [der] Andreä Schaller[ischen] Wittib und Frauen Johanna Schmidin über ein Wohn-Haus, [Kauf] pro 190 fl.
Hat also Ablöser sein[e] [Erbschaft?] gar und baar [abgeführt], anderst haben ein[e] muß(?) ... [was?] belangt bißher Adam Schm[idt] .... [die] Erbschafft zuvor gelanget [ist]. Anno 1732.
[Siegel] Johann Adam Hirsch.
[Siegel] Hanß Adam Schmidt."

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 1900

Jan Kleiner, horník v Horním Slavkově, činí za přítomnosti Jana Františka Josefa Glößera a Jana Mayera, hormistra, poslední vůli.

Datace: 29.08.1721

Poslední vůle (testament) horního havíře a měšťana Hanße Steinera, sepsaná 29. srpna 1721 ve Slavkově (Schlackenwaldt) za purkmistrování Ferdinanda Mayera a vyhlášená před radou města až 13. února 1724. Steiner v ní odkazuje manželce Marii Hanně a malé Marii Hanně, kterou od útlého dětství vychovával, peníze, postele a další věci a zároveň vypořádává své drobné dluhy vůči kostelu a několika jmenovaným osobám.

[Na horním okraji listiny je poznámka „A[nn]o" – rok.]

Ve jménu Nejsvětější Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého.

Havíř a měšťan zdejšího horního města Hanß Steiner se zamyslel nad pomíjivostí tohoto světa – nad tím, že smrt je jistá[?] a nevyhnutelná, zatímco hodina a čas jejího příchodu zůstávají nejisté. Proto se s uváženým souhlasem a vůlí úřadujícího pana purkmistra Ferdinanda Mayera, dobře rozvážen a ještě při zdravém rozumu, rozhodl učinit následující pořízení své poslední vůle. Požádal, aby k tomu zvlášť přizvaní svědkové[?] jeho slova zapsali a aby nad celým pořízením držela ochrannou ruku vrchnost.

Nejprve svěřuje svou duši do rukou Božích: tak jako celou svou záležitost odevzdává[?] Bohu, ať dobrotivé milosrdenství Boží z hlubokých příčin přijme jeho ubohou duši po časném odchodu z tohoto světa do věčného života a jeho tělo ať je svěřeno chladné[?] zemi. Dále žádá, aby po ustanovení dědiců a vyjádření jeho poslední vůle – zejména ohledně toho mála, co po sobě zanechává – mohli jeho záležitosti zastupovat manželka a děti, případně ti, kdo nastupují na místo otců (zemře-li jeden z nich, zastoupí ho druhý).

Za druhé určuje, že jeho manželka, jménem[?] Maria Hanna, má mít přednostní podíl z pozůstalosti. Manželce tak odkazuje:
- třicet zlatých hotových peněz,
- postel a peří, jak je oba mají,
- a dále vše ostatní[?] z majetku a věcí, které jí zůstanou.

Stejně tak počestné[?] Marii Hanně – dívce, kterou přijal již jako zcela malé dítě – odkazuje:
- dvacet zlatých hotových peněz,
- její postýlku,
- a čtyři kusy obilí[?], které mají být vyzvednuty z mlýna u svobodného horního města Frauenberg.

Dále uvádí[?] své drobné dluhy, které je třeba vyrovnat:
- 20 krejcarů[?],
- na strážné či cechovní poplatek[?] 15 krejcarů[?],
- kostelu 4 krejcary[?],
- podíl na domě[?] 5 krejcarů[?],
- staré Vötzin (Fötzové) 2 krejcary[?].

Tyto částky mají být vyplaceny Hanßi Georgu Ißlovi[?] a počestné Virginii Thörlové[?]. Protože kromě těchto nemnohých drobných zbytků[?] již nikomu nic nedluží, uzavírá tím svou závěť, odevzdává svou duši, děkuje a poroučí vše do rukou Božích.

Jednáno ve Slavkově (Schlackenwaldt) dne 29. srpna roku 1721. Jako závěť, tedy poslední vůle[?], byla listina vyhlášena v plném zasedání rady královského svobodného horního města Slavkova přede všemi, jichž se týkala[?], dne 13. února 1724.

[L.S. – místo pečeti] Johann Meÿer, konšel (Schöffe).

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[Na horním okraji: „A[nn]o" / letopočet]

Ve jménu Nejsvětější Trojice Boha Otce, Syna i Ducha svatého.

Uvažuje o pomíjivosti tohoto světa, o tom, že smrt je jistá[?] a nevyhnutelná, hodina a čas však nejisté, učinil Hanß Steiner, měšťan a havíř zdejšího horního města, s uváženým souhlasem a vůlí úřadujícího pana purkmistra Ferdinanda Mayera, dobře rozvážen a ještě při zdravém rozumu, následující pořízení; požádal, aby níže[?] jmenovaní, k tomu zvlášť přizvaní [svědkové?], toto zapsali a aby nad tím měl vrchnostenskou ochranu. A sice —

Předně: tak jako své záležitosti zcela [svěřuje?], nechť dobrotivé, milosrdenství Boží z hlubokých příčin přijme jeho ubohou duši po časném odchodu z milosti do věčného života, tělo pak nechť je opět svěřeno [chladné?] zemi. Nato pak žádá, aby po ustanovení dědiců, po vyjádření poslední vůle či pořízení a zvláště pak ohledně toho mála, co po sobě zanechává k dědění, mohli jeho manželka a děti, případně ti, kdo nastupují na místo otců (zemře-li jeden, druhý ho zastupuje) toto zastupovat.

Chce při tom za druhé (pro 2do), aby jeho manželka, totiž[?] Maria Hanna, měla nejbližší přednostní podíl, a to: manželce se již (dává) třicet zlatých hotových peněz, spolu s postelí a peřím, jak je mají, vedle [ostatního?] majetku a věcí, jež jí zůstanou —

Rovněž [počestné?] Marii Ha[nně], kterou přijal ještě zcela malou, také hotových dvacet zlatých, jakož i její postýlku, s tím, že jí mají být vydány čtyři kusy [obilí?] vyzvednuté z mlýna při Freÿstatt Frauenberg (u svobodného města Frauenberg).

[Uvádí?] dále, dluží: 20 [kr.?], [strážné/cechovní?] 15 [kr.?], kostelu 4 [kr.?], [dům?]-podíl 5 [kr.?], staré Vötzin (Fötzové) 2 [kr.?]; má se dát Hanßi Georgovi [Ißlovi?], počestné Virginii Thörl[ové]; a jelikož je dlužen jen tyto nemnohé drobné [zbytky?], uzavírá (odevzdává) svou duši, děkuje a vše poroučí Bohu.

Jednáno ve Slavkově (Schlackenwaldt) dne 29. srpna roku 1721. Vyhlášeno jako závěť [poslední vůle?] v plném zasedání rady královského svobodného horního města Slavkova, před [těmi?], jichž se to týká, dne 13. února 1724.

[L.S. – místo pečeti] Johann Meÿer, konšel (Schöffe).

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Am oberen Rand: „A[nn]o"]

Im Nahmen der Aller heÿligisten Dreÿfaeltigkeit Gottes Vatters, Sohns, undt heÿligen Geistes.

Die Zeitlichkeit dieser Welt betrachtend, daß der Todt unzü[?] Rückbleiblich, die Stundt, undt Zeit aber ungewiß, hat Hanß Steiner, burger und bergkmann hiesiger Maßen gethaner bergk=Statt, mit reÿffem, und willen thätig regierenden Herrn burgermeister Ferdinandi Mayers wohlbedachtlich, und noch beÿ guten Verstand folgender Maßen disponiret, den [nachfolgents?] ernannten, besonders hierzu erbottenen [einpelichs?] Zu notieren, und obrigkeitlichen Schutz darob Zu haben gebetten, Umbe.

Laß gleich wie er gäntzlich sein geschäffts [Vertrauen führet?], die grundgütige=ursachliche barmhertzigkeit Gottes, werde sein arme Seel, nach zeitlichem ab=schidt in das ewige leben zu gnaden auff und annehmen, den leib aber hinwieder der [kühlen?] Erden anbefohlen sein; Alß und hierauff Verlanget er, nach dem die Erbs einsetzung der grund und jeder letzten Willen oder disposition, und gar fürnehmlich in seinem Verlaßen der wenig Zu Erben seÿn, sein Weib und Kinder, oder die so [an?] nahmen der Vöter, da einer beschidet todt, der andere aber Verweißend es :/ repraesentiren mögen, und können.

Will anbeÿ pro 2do daß sein Weib, und [nemblich?] Maria Hanna nächst=nechst[en] Vortheil geneißt, und zwart dem Weib bereits Dreÿßig gulden baar geld, sambt dem bett und federn, wie sie es haben, nebst der Man[t]sch[?] und Stück Verbleiben =

Ingleichen der [ehrntugendlichen?] Maria Ha[nna], als die er ganz klein angenohmen, auch baar Zwantzig gulden geld, deßgleichen ihr bißl bett, mit dem von der Mühlen erhobten Vier Stückl bei der Freÿstatt Frauenberg herauß gegeben werden sollen.

[Meldet?] ferner, gibt er 20 [x], [Zwuchtgeld?] 15 [x], der Kirchen 4 [x], Hauß[?]stückh 5 [x], der alten Vötzin 2 [x], geben Hanß Georg [Ißl?], [der] Ehr[n] Virginia Thörl[in], und welche wenige klein[e] [Rest?] schuldig, beschließet sein Seel, bedanckt sich, und befiehlt alles Gott.

Actum Schlackenwaldt den 29 August Ao 1721. Publicatum loco testam[enti ultimae voluntatis?] in pleno Consilio [Civitatis] Reg[iae] lib[erae] metall[icae] Schlackenwaldensis coram [quibus?] quorum interest die 13 Feb[ruarii] 1724.

[L.S.] Johann Meÿer, Schöffe.

Zobrazit originál na Porta fontium →