Brambory přivezeny do Saska
Stránka popisuje, jak se roku 1717 díky generál-poručíkovi von Milkau dostaly brambory z Brabantska do Saska a odtud prostřednictvím krušnohorských horníků do okolí Přebuze a Slavkova. Doplňuje to stručný exkurz o původu brambor v Americe a jejich rozšíření do Evropy v letech 1560–1570 zásluhou Španělů, zejména anglického admirála Francise Drakea.
Roku 1717 přivezl generál-poručík von Milkau brambory z Brabantska do Saska. Odtud se díky horníkům z Krušnohoří dostaly i do okolí Přebuze (německy Frühbüss) a Slavkova.
Vlastí brambor je Amerika. Do Evropy je v letech 1560–1570 přivezli Španělé, avšak největší zásluhu o jejich další rozšíření měl anglický admirál Francis Drake, který je roku 1586 přivezl z Virginie do Anglie.
Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)
Roku 1717 přivezl generál-poručík von Milkau brambory z Brabantska do Saska. Odtud se prostřednictvím horníků z Krušnohoří dostaly do okolí Přebuze (Frühbüss) a Slavkova. (Vlastí brambor je Amerika; do Evropy je v letech 1560–1570 přivezli Španělé a největší zásluhu o jejich rozšíření měl anglický admirál Francis Drake, který je roku 1586 přivezl z Virginie do Anglie.)
Listina města Horní Slavkov č. 1870
Jan Wesili, jehož výroky před jeho odchodem od městského soudu v Horním Slavkově byly chápány jako výhrůžky a z tohoto důvodu mu bylo uloženo zaplacení kauce, slibuje, že se nikomu od něho nestane žádná křivda a jako ručitele určuje svého kmotra Adama Ötterta.
Datace: 04.04.1717
Listina je reverz (písemný závazek) vydaný 4. dubna 1717 ve Slavkově (Schlackenwald / Horní Slavkov), jímž se Johannes Wessely před svým odstěhováním z kraje zavazuje za sebe i za své dědice, že nikomu nezpůsobí žádné příkoří. Souvisí to patrně s dřívějším sporem či vyhrožováním kolem bratra Wessen[?] [= Wesselyho], kvůli němuž mu ctihodný lázeňský (báňský) soud uložil složit kauci „de non offendendo" — záruku, že nikoho neurazí ani nepoškodí. Listinu vlastnoručně podepsal a zapečetil, jako ručitel ji spolupodepsal Adam Otta[t].
Reverz (písemný závazek) ze Slavkova (Schlackenwald / Horní Slavkov), vydaný 4. dubna 1717.
Já, níže podepsaný, tímto prohlašuji za sebe i za své dědice: Protože se odtud hodlám ještě odstěhovat, a protože v souvislosti s [onou záležitostí s] bratrem Wessen[?] [= Wesselym] — který ještě před mým odjezdem z zdejšího kraje patrně chtěl vznést nějaký nárok a přitom se nepodřídil ctihodnému zdejšímu lázeňskému (báňskému) soudu ve věci vyhrožování — mi bylo uloženo, abych složil kauci „de non offendendo contra quemquem", tedy záruku, že nikoho neurazím ani nepoškodím.
Poněvadž tedy já, jak výše řečeno, nemám v úmyslu (animo offendendi oder laedendi) nikoho urazit ani poškodit a nikomu nechci nijak ublížit, zavazuji se tímto reverzem co nejdůrazněji, že ani já, ani nikdo jiný, ani moji dědicové nezpůsobíme nikomu sebemenší příkoří.
[Následuje hustá, opakující se právní formule, jíž se slavnostně stvrzuje, že ani jmenovanému, ani nikomu jinému se z výše uvedené příčiny — z oné výhrůžky — nikdy, po všechny věčné časy, nestane nic zlého.]
Na stvrzení toho jsem tento reverz nejen vlastnoručně podepsal a přitiskl k němu svou pečeť, ale také jsem co nejuctivěji požádal váženého Adama Otta[ta], aby jej spolupodepsal jako rukojmí (ručitel) — což on i učinil.
Stalo se ve Slavkově (Schlackenwald) dne 4. dubna 1717.
Podpis: Johanes Wessili [= Johannes Wessely]
Jako ručitel: Adam Otta[t]
Připojena červená pečeť.
(Poznámka: jde o jedinou, jednostranně popsanou listinu; dochované skeny p2–p6 jsou totožné opisy téže strany.)
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Reverz (písemný závazek), Slavkov (Schlackenwald / Horní Slavkov), 4. dubna 1717.
Já, níže podepsaný, tímto za sebe i za své dědice vyznávám: jelikož se odtud hodlám ještě odstěhovat a [protože] od [oné záležitosti s] bratrem Wessen[?] [= Wesselym], který ještě před mým odjezdem z této krajiny chtěl [vznést jakýsi nárok?] a který se ani [zdejšímu] ctihodnému lázeňskému (báňskému) soudu nepodřídil ohledně vyhrožování a [bylo mi proto] uloženo, abych vydal kauci „de non offendendo contra quemquem" (záruku, že nikoho neurazím ani nepoškodím) — protože tedy já, jak výše uvedeno, [nemám] v úmyslu nikoho urazit ani poškodit (animo offendendi oder l[a]edendi) a nikomu nikterak [neublížím], zavazuji se tímto mocí tohoto reverzu co nejdůrazněji, že ani já, ani [nikdo] jiný, ani moji [dědicové] nezpůsobí nikomu ani to nejmenší [příkoří].
[… hustá, opakující se právní formule: slavnostní stvrzení, že ani jmenovanému, ani komukoli jinému se z výše uvedené příčiny („z oné výhrůžky") nikdy a na věčné časy nestane nic zlého. …]
Na stvrzení toho jsem to nejen vlastnoručně podepsal a přitiskl svou pečeť, nýbrž jsem také co nejuctivěji požádal váženého Adama Otta[ta] o spolupodepsání, takže se podepsal jako rukojmí (ručitel).
Tak se stalo ve Slavkově (Schlackenwald), dne 4. dubna 1717.
[Podpis:] Johanes Wessili [= Johannes Wessely]
[jako ručitel:] Adam Otta[t]
[přitištěna červená pečeť]
[Pozn.: Jde o jedinou, jednostranně popsanou listinu; skeny p2–p6 jsou totožné kopie téže strany.]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Reversbrief, Schlackenwald (Horní Slavkov), 4. April 1717.
Ich Endts unterschriebener bekenne hiermit vor mich undt meine Erben, demnach ich mich denn anhero noch aussziehen [will], und unbeträchtsam[b] seit[h] der [...] Bruder Wessen[?] [= Wessely], dess vor meinem Abreiss aus hiesiger Gegend, annoch einen einzel[t]zen wolte[?], welcher weder dess Wb. [löbl.?] Bad-Gericht[s] vor Drohungen aussge[wohnen?] [= entzogen], undt nicht dessen ausserlegt[?], dass ich cautionem de non offendendo contra quemquem von mir stellen solle. Weilen ich nun obgemelt[e] weil[en] nüss[?] animo offendendi oder l[a]edendi [?] vor[a]usgelassen [habe], weder einigen noch einiger Jemand[t] in jen[i]gem Wege [Schaden zufügen will], [thue ich] ihn[en] nichts also hiemit, kraft dieses Reverses, kräftigst verbinden, dass weder hier mir noch einem anderen [meiner] [...] mein ge[sit]z[?] und Erben[?] Jemanden nicht dess geringst[en] [Leid?] in Kraft [...].
[… dichte, sich wiederholende Rechtsformel: feierliche Bekräftigung, dass weder dem genannten noch irgendjemandem aus obigem Anlass („der obigen Drohung") jemals zu ewigen Zeiten das Geringste widerfahren solle. …] der obigen [Drohung] zu ewigen Zeiten wieder fahren solle.
Zu Bekräftigung dessen habe [ich es] nicht nur eigenhändig unterschrieben und mein Petschaft auf[ge]drucket, sondern auch meinen gehor[t]en [= geehrten/Herrn] Adam Otta[t] zur Mitfertigung, dass er sich als Bürg unterschrieben, aller[fleissig]st erbeten.
So geschehen Schlackenwald, den 4. April 1717.
[Unterschrift:] Johanes Wessili [= Johannes Wessely]
[als Bürge:] Adam Otta[t]
[rotes Siegel aufgedrückt]
[Anm.: Es handelt sich um eine einzige, einseitig beschriebene Urkunde; die Scans p2–p6 sind identische Wiederholungen derselben Seite.]
Listina města Horní Slavkov č. 1871
František Pachmann, provazník v Horním Slavkově, činí před městským soudem v Horním Slavkově poslední vůli.
Datace: 26.04.1717
Listina zachycuje poslední vůli (testament) horňoslavkovského měšťana Franze Pachmanna, sepsanou 26. dubna 1717 ve Schönwaldu (Krásnu) před purkmistrem a členy městského soudu, kteří jej vyslechli přímo na smrtelném loži. Pachmann v ní odkazuje svou duši Bohu a Panně Marii, tělo zemi, 20 zlatých chudým a kostelu a rozděluje zbylý majetek – dům, řemeslo (havířský statek) a peněžní částky – mezi manželku Margarethu, syny Leopolda a Hanse Caspara, dcery Annu Kateřinu, Annu Margarethu a nevlastní děti. Testament byl veřejně vyhlášen na zasedání rady 7. června 1717.
+ ☩ ☩ (tři křížky jako vzývání)
Ve jménu Nejsvětější Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen.
U úřadu vládnoucího purkmistra požádali kostelní hospodář Johann Mayer a Franz Pachmann, zdejší měšťan, poslušně a poníženě, aby k němu slavný magistrát podle vší chvályhodné a obvyklé zvyklosti vyslal soud. Franz Pachmann totiž chtěl svou poslední vůli – dokud mu ještě Bůh dopřává trochu času a sil – sepsat a po své smrti podle ní rozdělit majetek. Žádal, aby soud jeho vůli přijal, zaznamenal a aby bylo sepsané potvrzeno a chráněno mocí vysoce ctěné rady a vrchnosti.
Zmíněný pan purkmistr, tehdy ve funkci, spolu s přizvanými členy městského soudu proto přišli přijmout poslední vůli Franze Pachmanna a vyslechnout jej přímo na smrtelném loži. Před nimi Pachmann s jasným rozumem, chápáním a pamětí dobrovolně prohlásil, že jde o jeho poslední a konečnou vůli, a pro případ, že by po tomto prohlášení zemřel, ji vyslovil takto:
Za prvé poroučí svou duši, jež se odlučuje od těla, Bohu všemohoucímu do jeho hořkého utrpení. Prosí s největší pokorou a pevnou důvěrou, aby byl na přímluvu nejdůstojnější Panny, neposkvrněné Matky Boží Marie, Královny nebes, milostivě přijat mezi vyvolené. Své pomíjivé tělo si žádá uložit do země a poněvadž je na statku zámožný, odkazuje 20 zlatých chudým lidem a kostelu.
Za druhé – protože základem a hlavní částí jeho řádně sepsaného testamentu je ustanovení dědiců – určuje za dědice svého zůstalého majetku manželku Margarethu a dvě dosud nedospělé děti, Leopolda a Annu Kateřinu Pachmannovy. Ti se mají o majetek rozdělit podle vzájemné dohody; pokud by se nedohodli, má být provedeno řádné rozdělení.
Za třetí daruje svému synu Hansi Casparovi jeho havířský statek (dále text u pravého okraje listiny uříznut a nedochoval se).
Za čtvrté odkazuje a odkazuje i svým havířským dětem – patrně nějaký počet desítek zlatých, důvod ani přesná částka se však z poškozeného textu nedochovaly.
(Pravý sloupec listiny je u okraje oříznutý a text je zde jen útržkovitý.) Zmiňuje se, že něco bylo ustanoveno a dáno, že dětem má být cosi vyplaceno, dále se objevuje jméno patrně Lederl(?) a zmínka o nějaké částce v zlatých jako legátu, který měl být vyplacen při nejbližší příležitosti.
Za páté odkazuje svým nevlastním dětem – zmiňuje se vnesený majetek a dále čtyřicet zlatých, vyplacených v jedné sumě (bližší okolnosti se z poškozeného textu nedochovaly).
Za šesté odkazuje své dceři Anně Margarethě Pachmannové, která již byla z jeho majetku vydělena a obdržela patnáct zlatých, ještě dalších [částka v textu chybí] zlatých.
Za sedmé, pokud jde o domácí majetek a řemeslo, má vše zůstat synovi Leopoldovi. Pachmann totiž žádal, aby Leopold tento díl – totiž řemeslo – sám vyplatil, s výjimkou případu vlastní smrti, a aby dále platil to, co dluží matce, tak aby si mohla dovolit tovaryše, kdyby se od ní Leopold odloučil.
Tímto Franz Pachmann svou poslední vůli uzavřel a znovu potvrdil, a požádal, aby byla podle měšťanského práva zachována pod ochranou spravedlnosti a vrchnosti.
Na důkaz toho ji přítomní vlastnoručně podepsali a stvrdili obvyklou soudní pečetí, a to výslovně jen potud, že jde o jeho poslední vůli a ustanovení, nic víc.
Stalo se ve Schönwaldu (Krásnu) dne 26. dubna léta Páně 1717.
Podpisy:
Johann Lorenz Suttner, vlastní rukou, městský rychtář.
Johann Georg Standl (jméno nejisté), vlastní rukou.
Laurentius Franz Rothgäßl (jméno nejisté), vlastní rukou, městský písař, přizvaný a přítomný.
Poznámka o vyhlášení (pravý sloupec): Tento testament byl vyhlášen na plném zasedání rady dne 7. června 1717.
Poznámka na rubu listiny (s červenou pečetí): Úředně přijatá poslední vůle neboli ústní testament (Testamentum Nuncupativum) Franze Pachmanna, zdejšího měšťana ve Schönwaldu, ze dne 26. dubna léta Páně 1717.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
+ ☩ ☩ (tři křížky jako vzývání)
Ve jménu Nejsvětější Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen.
Poněvadž u úřadu vládnoucího purkmistra dali kostelní hospodář (kirchenmeister) Johann Mayer, Franz Pachmann, zdejší měšťan, [a další] poslušně a poníženě prosit, aby slavný magistrát podle vší chvályhodné obvyklé [zvyklosti] tehdy vyslal k němu soud, neboť on chtěl svou poslední vůli — pokud se ještě trochu časně zmůže [na to ji sepsat], jak mu Bůh dopřál — po své smrti rozdělit, a aby tutéž [vůli soud] přijal a zaznamenal, a aby sepsané [bylo mocí] vysoce chvályhodné rady a vrchnostenské pomoci zachováno (manutenováno) a podle [jeho] vůle ustanoveno.
Na počátku zmíněný pan purkmistr, tehdy ustanovený, a k sobě přibraní [členové] městského soudu, aby tuto zmíněnou poslední vůli Franze Pa[chmanna] přijali a jej na [smrtelném] loži vyslechli — v jejichž přítomnosti on s dobrým rozumem, chápáním a pamětí dobrovolně vyznal, že toto je jeho poslední a konečná vůle, a kdyby po své smrti skonal, [složil] svou poslední vůli takto:
Za prvé poroučí svou od těla se odlučující ubohou [duši] Bohu všemohoucímu do jeho hořkého utrpení, a [chce] zemřít s nejponíženější prosbou a pevnou důvěrou, [že bude] na přímluvu nejdůstojnější [Panny], jeho Paní, a neposkvrněné Panny a Matky Boží Marie, [jako] Královny nebes, milostivě přijat do počtu jeho vyvolených; své pomíjivé tělo si však žádá uložit do země, a poněvadž [je] na statku zámožný (?), [chce] dáti 20 zlatých chudým lidem a [na] kostel.
Za druhé, poněvadž základem a hlavní částí jeho řádně zřízeného testamentu je ustanovení dědiců, ustanovil za své dědice — v majetku, který po jeho smrti zůstane — svou manželku Margarethu a své dvě dosud nevychované děti, jmenovitě Leopolda a Annu Kateřinu Pachmannovy, kteří [se] mají [o majetek] dělit tak, jak se mezi sebou dohodnou; pokud by se však dohodnout nemohli, má být provedeno náležité rozdělení. — Naproti tomu a za
Třetí daruje svému synovi Hansi Casparovi, který jeho havířský statek (Hauergut) [… zbytek u pravého okraje uříznut].
Za čtvrté odkazuje a leguje [on] — neméně i svým havířským dětem [… ?]-cát zlatých, poněvadž [… ]
[pravý sloupec, vždy u pravého okraje oříznutý:] [… ustanovil, …] dal, kteří jeho dět[em …] vyplatí, za onoho Lederla(?) [… nemají dědit? …] zlatých jako legát [… ] při nejbližším [… ] mají obdržet [obdrželi].
Za páté leguje svým nevlastním [dětem …] a [co] bylo vneseno [… ] dále čtyřicet zlatých [… ] v jedné sumě.
Za šesté leguje své dceři Anně Margaretě Pachmannové, poněvadž [byla] z jeho majetku již vydělena a obdržela již patnáct zlatých, ještě . . . . . . zl.
Co se však za sedmé týče domácího majetku a řemesla, má totéž zůstat tamějšímu synovi Leopoldovi, neboť prosil, aby on onen díl, totiž řemeslo, sám [vy]platil, kromě [případu] jeho smrti, a to, co je povinen platit matce, aby mohl pracovat tovaryš, pokud by se od matky odloučil.
Čímž tedy uzavřel tuto svou poslední vůli, kterou vyznal, a o niž prosil, aby byla podle měšťanského práva pod ochranou spravedlnosti a vrchnostenské ochrany zachována.
Na důkaz toho jsme [to] vlastnoručně podepsali a stvrdili obvyklou soudní pečetí, [a to] tak a nijak jinak, než že toto je jeho poslední vůle a ustanovení.
Stalo se v Schönwaldu (Krásnu), dne 26. dubna léta Páně 1717.
[Podpisy:]
Johann Lorenz Suttner, vlastní rukou, městský rychtář.
Johann Georg Standl(?), vlastní rukou.
Laurentius Franz Rothgäßl(?), vlastní rukou, městský písař, přizvaný a přítomný.
[Doložka o vyhlášení, pravý sloupec:] Tento testament byl vyhlášen [… ] v plném zasedání rady dne 7. června 1717.
[Rub listiny / dorzální poznámka, s červenou pečetí:] Úředně přijatá poslední vůle neboli ústní testament (Testamentum Nuncupativum) Franze Pachmanna, měšťana [… ] zdejšího [v Schönwaldu?], dne 26. dubna léta Páně 1717.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
+ ☩ ☩ (drei Kreuze als Anrufung)
In Nahmen der Aller heyligsten Dreyfaltigkeit, Gott Vatter, Sohn und heiligen Geistes, Amen.
Demnach in den Regierenden Bürgermeister Ambt, der Kirchenmeister Johann Mayer, Franz Pachmann, Bürger und Bürbel(?) allhier, gehorsamblich und demütig bitten lassen, [dass] für [einen] Löbl. Magistrat alle löbl. nach gebräuchige(?) [Gewohnheit] die Zeit das Gericht zu ihm abordnen [möchten], welcher seinen letzten Willen, weilen er sich noch ein wenig zeitlich vermögen [zu setzen], so [es] ihm Gott gegeben, nach seinem Todt zu zertheilen geben wolte, [und] denselben vornehmen [und] aufzeichnen, und zu dem Beschriebenen [… kraft] hochlöbl. Raths- und Obrigkeitlichen Hilf manutenirt(?) [zu] werden, [auch] willen niedergesetzt [zu] werden.
Dess Zeiteingangs erwehnter Herr Bürgermeister, der Zeit Verordnete, und zu sich überschriebene Stadtgerichten, [um] solchen letzten Willen bedeuten [des] Franz Pa[chmann] vorzunehmen, ihn am [Sterb-]Bette[?] zu [vernehmen], in Beysein welcher Stadtgerichten so mit guter Vernunft, Verstandt, und Gedächtnüss freywillig bekennet, [dass] dies sein letzter und endlicher Willsatz [sei], und do [er] aber nach seinem Todt gefallen [wäre], [er seinen] letzten Willen wie folget [ableget]:
Erstlich befiehlet er seine von dem Leib abscheidende arme [Seele] Gott dem Allmächtigen in sein bitter Leyden, und [zu] sterben, mit demütigster Bitt und vestem Vertrauen, [er] solche durch die Vorbitt der hochwürdigsten, ihn der Frau und unbefleckten Jungfrauen und Mutter Gottes Mariä, [als] Himmels Königin, in die Zahl seiner außerwählten gnädiglich an und auf genohmen zu werden; seinen verbleiblichen Leib aber begehret er zu der [E]rden gethan [zu werden], und weilen [er] abnreich(?) mit 20 fl. [an die] armen Leute [und] zu [der] Kirche[n] [verschaffen] [möchte].
Secundo, weilen seiner ordentlich aufgerichten Testaments Grundvest und principal Stück die Erbeinsetzung ist, als hat [er] dazu, dieselbe in seinem nach der Todt hinterbleibenden Vermögen, zu seinen Erben ein, sein Eheweib Margaretham, und seine noch unerzogene zwei Kinder benantlichen Leopold und Anna Catharinam Pachmännin, welche [mit] der Bey ihnen zu Trag(?) [Recht] setzen wollen, als sie sich werden vereinbaren können, so fern sie sich aber nicht vereinbaren [könnten], die gehörige Theilung vorgenohmen werden solle. — Hingegen und pro
Tertio schenkt er seinem Sohn Hans Caspar, welcher sein Hauerth Gut [… Rest am rechten Rand abgeschnitten].
Quarto vermache vd. [und] legiret [er] — nicht minder den seinen hauerischen Kindern zu[…] [… ?]-zig gülden, weilen der […]
[rechte Spalte, am rechten Rand jeweils beschnitten:] [… willen geschaffet, …] gegeben, die seinen Kin[dern …] büßen, vor den Lederl[ein …] aff[?] [… nicht erben? …] gülden zu einer Legat[…] in der nächst[en …] sollen empfangen [haben].
Quinto legiret er seinen Stie[f-…] zu undt eingebracht wer[den …] hinaus vierzig gülden […] zu siol(?) an Sonntag[?] [… ] in einer Summa.
Sexto legiret er seiner Tochter Anna Margarethä Pachmännin, weilen [sie] der [von] seinem Vermögen schon abgetheilet und allbereit fünfzehen gülden empfangen, annoch . . . . . . fl.
So viel aber pro Septimo den Haußvermögen [und] das Handwerk betrifft, solle das selbe dem dortigen Sohn Leopold verbleiben, weilen er solchen möchten Theil noch das Handwerk selbst [zu] zahlen gebethen, ausser [seines] Todt[s] und werde, welches er der Mutter zu zahlen schuldig, damit ein Gesell arbeithen könne, im Fall er sich von der Mutter absondern thäte.
Wormit er denn solchen seinen letzten Willen beschlossen, hingegen [er] dies bekennet hat, und welchen auf das burgerliche(?) Rechtsherbringen zu[?] der Justizen und der überobrigkeitliche[n] Schutz zu halten gebethen.
Zu Uhrkund dessen haben wir [es] eigenhändig unterschrieben, und sonst dem, ahn und anderst nicht, als dass dies sein letzter Will und Satz [sei], mit dem gewöhnlichen Gerichts Insiegel corroboriret.
So geschehen Schönwaldt, den 26. April Aᵒ 1717.
[Unterschriften:]
Johann Lorenz Suttner, m.p. Stadtrichter.
Johann Georg Standl[?], m.p.
Laurentius Franz Rothgäßl[?], m.p. Stadtschreiber, nachgesetzt mitgewesen.
[Publikationsvermerk, rechte Spalte:] Publicatum hoc testamentum [… ] in pleno consilio die 7 Junij 1717.
[Rückseite / Dorsalvermerk, mit rotem Siegel:] Berichtlich eingenommener letzter Will oder Testamentum Nuncupativum Franz Pachmann, Bürgers [… ] [Schönwaldt?] allhier, den 26. April Aᵒ 1717.
Listina města Horní Slavkov č. 1872
Jan František Spaninger, varhaník, potvrzuje, že dostal od magistrátu města Horního Slavkova 5 zlatých jako dědický podíl své ženy.
Datace: 29.04.1717
Krátká kvitance (potvrzenka) ze Slavkova (Schlaggenwald) z 29. dubna 1717, kterou magistrát svobodného královského horního města Slavkova stvrzuje vyplacení pěti zlatých z mateřského dědictví jistému Johannu Pleningerovi, varhaníkovi. Listinu vlastnoručně podepsal příjemce a doplnil ji přitisknutou voskovou pečetí; na okraji je poznámka „činí 5 zlatých".
Potvrzenka ze Slavkova (Schlaggenwald), 29. dubna 1717
V záhlaví listiny je velká ozdobná klička pera.
Podepsaný stvrzuje, že mu slovutný magistrát svobodného královského horního města Slavkova (Schlaggenwald) vyplatil z mateřského nemovitého dědického podílu pět zlatých, a to oproti řádné stvrzence. Tuto částku prohlašuje za správně a řádně přijatou a potvrzuje to vlastnoručním podpisem, doplněným obvyklou závěrečnou formulí, jakou se kvitance uzavírají.
Dáno ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 29. dubna léta 1717.
Na levém okraji listiny je registraturní poznámka: „činí 5 zlatých."
Vpravo, vedle přitištěné voskové pečeti, je vlastnoruční podpis: Johann Gr. [?] Pleninger, varhaník (organista).
Poznámka k dochování: vlastní text listiny tvoří jediná krátká strana; zbylé pruhy skenu jsou identické kopie téhož listu, případně jeho prázdná spodní část. Jistě čitelné údaje jsou: místo vydání Schlaggenwald (Horní Slavkov), vydavatel magistrát svobodného královského horního města Schlaggenwald, částka pět zlatých vyplacená z mateřského dědictví, datum 29. dubna 1717 a podpis Johanna [Gr.] Pleningera, varhaníka; k tomu okrajová poznámka „est 5 fl." Místa označená otazníkem v hranaté závorce zůstávají v předloze nejistá.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Stvrzenka (kvitance), Slavkov / Schlaggenwald, 29. dubna 1717]
(v záhlaví velká ozdobná klička pera)
… že mně, níže uvedenému (podepsanému) [tj. níže podepsanému], bylo od slovutného magistrátu svobodného královského horního města Slavkova (Schlaggenwald) z mateřského nemovitého dědického podílu vyplaceno pět zlatých, oproti náležité [?] stvrzence, a že jsem je řádně a správně přijal, tímto stvrzuji vlastnoruční podpisem; a [… obvyklá závěrečná a potvrzovací formule kvitance …]
Dáno ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 29. dubna léta [1717].
(vlevo na okraji, registraturní poznámka): činí 5 zlatých.
(vpravo, vedle přitištěné voskové pečeti, vlastnoruční podpis):
Johann Gr. [?] Pleninger
varhaník (organista).
Pozn.: Skutečný text listiny je jediná krátká strana; ostatní pruhy (a „strany 2–6") jsou identické kopie téhož skenu, resp. prázdná spodní část listu. Pevně čitelné údaje: místo Schlaggenwald (Horní Slavkov), vydavatel = magistrát svobodného král. horního města Schlaggenwald, částka 5 zlatých z mateřského dědictví, datum 29. dubna 1717, podepsán Johann [Gr.] Pleninger, varhaník; okrajová poznámka „est 5 fl". Slova označená [?] jsou nejistá.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Quittung, Schlaggenwald (Horní Slavkov), 29. April 1717]
(am Kopf großer Schnörkel)
… daß mir, Endts bemelten [?] (= dem Endesunterzeichneten), von einem Löbl. Magistrat der Freÿen Königl. Bergstadt Schlaggenwald von Mütterlichen ligenden Erbtheil meines Leibs [?] fünff Gülden, gegen ein gehörmblich [?] bonÿ [?], und ich solche richtig [?] und richtig empfangen, bekenne hiermit mit meiner eigenen Hand Unterschrift; und [… übliche Schluss- und Bekräftigungsformel der Quittung …]
Geben [?] Schlaggenwald d[en] 29. April / Anno [1717].
(links am Rand, Registraturvermerk): est 5 fl.
(rechts, neben dem aufgedrückten Lacksiegel, eigenhändige Unterschrift):
Johann Gr: [?] Pleninger
Organista.
Listina města Horní Slavkov č. 1873
Jan František Spaninger, varhaník, potvrzuje, že dostal od magistrátu města Horního Slavkova hotově peníze a různé další věci v hodnotě 38 zlatých 29 krejcarů z pozůstalosti svého švagra Jana Kryštofa Stöhra.
Datace: 29.04.1717
Kvitance z Horního Slavkova (Schlaggenwald) z 29. dubna 1717, kterou varhaník Johann Fr. Pflauinger (jméno v podpisu nejisté) potvrzuje magistrátu města převzetí hotovosti a movitých věcí z pozůstalého domu měšťana Johanna Christofa Böße, jenž odešel do ciziny. Dokument obsahuje podrobný soupis převzatých věcí (peníze, sud, látka, nože, nádobí, stolek, polštáře) i jejich cenu a celkovou přijatou sumu.
Kvitance sepsaná ve Slavkově (Schlaggenwaldu) dne 29. dubna 1717.
Níže podepsaný stvrzuje, že od slovutného magistrátu královského horního města Horní Slavkov (Schlaggenwald) převzal z pozůstalého domu měšťana Johanna Christofa Böße (jméno nejisté), který odešel do ciziny, následující věci:
- Hotové peníze: 30 zlatých 45 krejcarů
- Jeden načatý poloviční sud (údaj nejistý, v předloze přeškrtnuto): 1 zlatý 3 krejcary
- Jeden poloviční kus látky (patrně repsu): 10 krejcarů
- Pár ocelových nožů (nejisté): 3 krejcary
- Jedna blíže neurčená věc (v předloze nečitelné): cena neuvedena
- Jeden džbán (blíže neurčený): 1 krejcar
- Jeden kohout či pípa (blíže neurčené): 30 krejcarů
- Jeden stolek: 1 zlatý 30 krejcarů
- Tři polštáře i s peřím: 36 krejcarů
Celkem: 36 zlatých 24 krejcarů.
Podepsaný potvrzuje, že tuto sumu, totiž třicet šest zlatých a dvacet čtyři krejcary, v hotovosti i movitých věcech řádně přijal, a stvrzuje to vlastnoruční podpisem a pečetí.
Horní Slavkov (Schlaggenwald), dne 29. dubna roku 1717.
Podepsán (s červenou pečetí): Johann Fr. Pflauinger, varhaník (jméno v podpisu je kvůli rozmáchlému písmu nejisté).
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Kvitance / potvrzení o převzetí, Horní Slavkov (Schlaggenwald), 29. dubna 1717]
My, níže podepsaný, jsme od slovutného magistrátu královského horního města Horní Slavkov (Schlaggenwald) převzali z pozůstalého domu měšťana Johanna Christ[ofa] Böße[?], který odešel do ciziny ("do cizích krajů"), a sice:
Hotové peníze . . . . . . . . . . . . . . . 30 zl 45 kr
Jeden načatý poloviční [sud?] [přeškrtnuto] . . . . . . 1 . . . 3
Jeden poloviční kus [Repß?] (látky?) . . . . . . . . 10
Pár [ocelových?] nožů . . . . . . . . . . . . 3
Jedna [?] [?] . . . . . . . . . . . . . . . [?]
Jeden [?] džbán . . . . . . . . . . . . . . 1
Jeden [?] kohout (pípa) . . . . . . . . . . . . 30
Jeden stolek . . . . . . . . . . . . . . . . 1 . 30
3 polštáře i s peřím . . . . . . . . . . . . . 36
Součet 36 zl 24 kr
Že jsem tuto sumu v hotovosti a movitých věcech, totiž třicet šest zlatých a dvacet čtyři krejcary, řádně přijal, to stvrzuji vlastnoruční podpisem a pečetí.
Horní Slavkov (Schlaggenwald), dne 29. dubna roku 1717.
[Podpis, s červenou pečetí:]
Johann Fr. Pflauinger[?]
varhaník.
[Pozn.: Dokument je jednolistá kvitance varhaníka, kterou potvrzuje převzetí hotovosti a zařízení (Mobilií) z pozůstalosti měšťana, jenž opustil město. Skeny p2–p6 jsou totožné duplikáty strany p1; rubové/prázdné plochy ignorovány. Příjmení v podpisu i jméno zemřelého měšťana jsou kvůli rozmáchlému kurentu nejistá a označena [?].]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Quittung / Empfangsbestätigung, Schlaggenwald (Horní Slavkov), 29. April 1717]
Daß wir Unten Benandten von einem Löbl. Magistrat
der [Bergen] Königl: Bergstadt Schlaggenwald, von dem in
die Frembd gegangenen Bürgers Johann Christ[off] Böß[?]
Seiner hinterlassenen Behausung ist eingehändiget wor[den]
Alß:
Bahres Geld . . . . . . . . . . . . . . . 30 fl 45 x[r]
Ein angefangenes halbes [Faß?] [durchgestrichen] . . . . 1 . . . 3
Ein halbes Repß[?] Stück . . . . . . . . . . . 10
Ein paar Stollene[?] Messer . . . . . . . . . . 3
Ein [Scheu?] gröstl[?] . . . . . . . . . . . . [?]
Ein [Trinck?]krug[?] . . . . . . . . . . . . 1
Ein [Wolffs?] Hahn[?] . . . . . . . . . . . . 30
Ein Tischl . . . . . . . . . . . . . . . . 1 . 30
3. Pölster sambt federn . . . . . . . . . . . 36
Suma 36 fl 24 x[r]
Daß ich solche Suma an Baar[em] und Mobilien alß
Sechs und dreyßig Gülden, vier und zwanzig
Kreuzer richtig empfangen, [solches] thue ich mit meiner
eigenen Handt Unterschrift und Pettschaft [bekräftigen].
Schlaggenwald d[en] 29 April A[nn]o 1717.
[Unterschrift, mit rotem Siegel:]
Johann Fr: Pflauinger[?]
Organist.