Listina města Horní Slavkov č. 1814
Marie Gebhardová z Horního Slavkova činí za přítomnosti Jiřího Leonarda Mayera, rychtáře, Vavřince Františka Rotha, písaře, a Jana Josefa Pauluse a Jiřího Starcka, přísedících soudu města Horního Slavkova, poslední vůli.
Datace: 17.06.1708
Listina zachycuje poslední vůli (testament) Marie, rozené Hartové, měšťanské vdovy z Horního Slavkova, sepsanou 17. června 1708, když ležela nemocná. Odkazuje své jmění bratrům žijícím v cizině a věnuje finanční částky třem zdejším kostelům (sv. Jiří, sv. Josefa a sv. Anny) na sloužení mší za svou duši. Závěť byla podána u magistrátu 28. června 1708 a veřejně vyhlášena 19. listopadu 1708.
✝ ✝ ✝
Ve jménu nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen.
Paní Maria, rozená Hartová, měšťanská vdova zdejší, se obrátila na úřad tehdejšího purkmistra, pana Johanna Mayera, s pokornou prosbou, aby vznešená rada podle zdejší zvyklosti vyslala k ní zástupce radního soudu, kteří by jí byli nápomocni. Purkmistr její žádosti vyhověl a z úřední moci k ní deputoval zdejší radní soud.
Za přítomnosti těchto pánů pak jmenovaná Maria – ležíc nemocná, avšak při dobrém rozumu a zdravém úsudku – prohlásila, že uvažovala, jak na tomto světě není nic jistějšího než smrt a nic nejistějšího než její hodina. Poněvadž se cítila stará, neduživá a nemocná, rozhodla se ještě za svého života učinit pořízení, aby po její smrti nevznikaly žádné spory o to skromné jmění, které po sobě zanechá. Dobrovolně proto vyznala, že následující je její poslední a konečná vůle a že tak má být po její smrti postupováno:
Za prvé poroučí svou duši, která opouští tělo, do rukou a laskavého milosrdenství Ježíše, svého nebeského Otce. S nejpokornější prosbou a důvěrou žádá, aby ji Bůh pro čest, zásluhy a vrozenou lásku Ježíše Krista a na přímluvu jeho nejslavnější Matky, přeslavné a neposkvrněné Panny a Královny Marie, milostivě přijal mezi své vyvolené. Její tělo pak, jež vzešlo ze země, ať se do země vrátí a tam nalezne odpočinek.
Za druhé – poněvadž hlavním a základním smyslem řádně sepsané závěti je ustanovení dědiců – určuje za své dědice své bratry, kteří v té době žili v cizině: Georga Bernarda Püstla a Adama Püstla. Ti se mají o zůstatek jejího jmění po odečtení příslušných výdajů rozdělit v pokoji a svornosti.
Za třetí odkazuje zdejšímu farnímu kostelu svatého Jiří padesát zlatých rýnských, které jsou už dávno zapsány a uloženy u pana Adama Haula. Z těchto peněz má být za její ubohou duši sloužena svatá mše.
Za čtvrté odkazuje zdejší kapli svatého Josefa dvacet pět zlatých rýnských, rovněž uložených u pana Adama Haula za stejných podmínek, aby i z nich byla za její duši sloužena svatá mše.
Za páté odkazuje zdejšímu špitálnímu kostelu svaté Anny dalších dvacet pět zlatých rýnských, které jsou stejným způsobem uloženy u pana Adama Haula – i z nich mají být za její ubohou duši slouženy svaté mše.
Dále následuje v listině pravý sloupec s publikační a potvrzovací (koroborační) doložkou, který je při pravém okraji listu částečně oříznutý, takže z něj lze rozeznat jen útržky vět – zmiňují se v nich peníze vázané na dům, odkazy pro její duši a další ustanovení ve prospěch chudých, vše stvrzené podpisy jako její poslední vůle.
Tato závěť byla veřejně vyhlášena v plném zasedání rady dne 19. listopadu 1708.
Na rubu listiny je červenou pečetí opatřena poznámka: podána u vznešeného magistrátu dne 28. června 1708. Jde o soudně přijatou poslední vůli, tedy ústní závěť (testamentum nuncupativum) Marie, rozené Hartové, měšťanské vdovy zdejší, sepsanou 17. června roku 1708.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
✝ ✝ ✝
Ve jménu nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen.
Když u úřadu vládnoucího purkmistra, pana purkmistra Johanna Mayera, dala Maria, rozená Hartová, měšťanská vdova zdejší, pokorně prosit, aby vznešená rada ráčila podle zvyklosti zdejšího radního soudu k ní deputovat osoby, které by k sobě přijala a jež by jí byly užitečné, deputoval zmíněný pan purkmistr — poté co si vyžádala, aby k ní byli přibráni — zdejší radní soud z úřední moci. Za jejich přítomnosti pak jmenovaná, ležíc nemocná, při dobrém rozumu a smyslech, uvažujíc, že na tomto světě není nic jistějšího než smrt a nic nejistějšího než její hodina, a vidouc, že je sama osobou starou, neduživou a nemocnou, učinila v této své nemoci — aby po její smrti bylo ohledně toho mála jmění, jež po sobě zanechá, zabráněno všem sporům — dobrovolně toto vyznání, že toto je její poslední a konečná vůle a že tak má být po její smrti zachováno, jak následuje:
Za prvé (Primo): odkazuje (poroučí) svou duši, odcházející z těla, do rukou a laskavého milosrdenství Ježíše, svého nebeského Otce, s nejpokornější prosbou a důvěrou, aby ji pro čest, zásluhy a vrozenou lásku Ježíše Krista a na přímluvu jeho nejslavnější Matky, převelebné a neposkvrněné Panny a Královny Marie, milostivě přijal do počtu svých vyvolených; tělo pak, ježto vyšlo ze země, ať se navrátí do země, z níž je její tělo přijalo, a tam nalezne odpočinek.
Za druhé (Secundo): a poněvadž základním a hlavním bodem řádně sepsané závěti je ustanovení dědiců, ustanovuje ve svém jmění, jež po smrti zůstane, za své dědice své bratry, kteří se nacházejí v cizině, jmenovitě Georga Bernarda Püstla a Adama Püstla, kteří po odečtení [příslušných výdajů] mají vše mezi sebou v pokoji a svornosti rozdělit.
Za třetí (Tertio): odkazuje zdejšímu farnímu kostelu svatého Jiří (Sancti Georgij) padesát zlatých rýnských, které jsou již dávno zapsány a uloženy u pana Adama Haula; z nich má být za její ubohou duši sloužena svatá mše.
Za čtvrté (Quarto): odkazuje zdejší kapli svatého Josefa (Sancti Josephi) dvacet pět zlatých rýnských, jež rovněž leží (jsou uloženy) u pana Adama Haula s týmž závazkem, aby za její ubohou duši byla taktéž sloužena svatá mše.
Za páté (Quinto): odkazuje zdejšímu špitálnímu kostelu svaté Anny (Sanctae Annae) dvacet pět zlatých rýnských, které stejným způsobem [leží u pana Adama Haula, a z nichž mají být za její ubohou duši rovněž slouženy svaté mše].
[Pravý sloupec — publikační a potvrzovací (koroborační) doložka, při pravém okraji listu částečně oříznutá:]
… stojí na domě … pro její ubohou duši … navíc nad to již věnováno … po její smrti pod … téhož s jedním … čímž chudým … zabráněno [chránit/zakázáno] … Na potvrzení toho … podepsáno, a … toto je její poslední vůle a … potvrzeno (Corroboriret).
Tato závěť byla publikována (vyhlášena) v plném zasedání rady (in pleno Consessu senatorio) dne 19. listopadu (9br = Novembris) 1708. [Vloženo / přijato …]
[Hřbetní (rubní) poznámka, červená pečeť:]
✝ Podáno u vznešeného magistrátu dne 28. června 1708.
Soudně přijatá poslední vůle neboli ústní závěť (Testamentum Nuncupativum) Marie, rozené Hartové, měšťanské vdovy zdejší, ze 17. června roku 1708.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
✝ ✝ ✝
In Nahmen der allerheyligsten und unzertheilten Dreyfaltigkeit, Gott des Vatters, Sohn und Heyligen Geistes, Amen.
Demnach in den Regierenden Burgermeister=Ambt Herrn Burgermeister Johann Mayer, Maria gebohrne Hartin Bürgerß=Wittib allhier demüthig bitten lassen, Ihro Edl. [Ein wohledler] Rath wolte doch nach gebrauch nach allhiesige Rath gerichten zu derselben deputiren, welche [Persohnen] Ihro zu sich nehmen wollten vor Ihr brauchbar mögen; alß hat benannte Frau Burgermeister, [nachdem] sie Ihr hinzunehmen hiesige gerichtl. Rathgerichten von Ambts wegen [deputiret] dieses begehret, welche in beysein deren in solch ligende mit guten Verstand und Vernunft, in betrachtung, wie dass hier auf Erden nichts gewissers alß der Todt, und nichts ungewissers alß dessen Stund, sie auch bey sich befinde, alß eine alt= breßhafte und kränke [Persohn], geschehen in dießer Ihrer Krankheit, [dass sie ihr ander geschäft] zeitlich nach Ihren Todt umb Ihr wenig hinter sich bleibendes Vermögen alle Streitigkeiten verhindert werden möchten, freywillig bekennet, dass dies Ihr letzter und entlicher Will seye, und also nach Ihren Todt gehalten werden, wie volgt:
Primo beschließt sie, Ihre, von dem Leib abscheidende arme Seel in die Hände und gemilte barmherzigkeit Jesu, [Ihres] himmlischen Vatters mit demüthigster Bitt und [Vertrauen zu] verern [empfehlen], solche durch die [Ehre, Verdienst und angeborene Liebe JESU Christi, und durch Fürbitt seiner glorwürdigsten Mutter, der hochgelobten und unbefleckten Jungfrauen und [hochgelobten] Königin Maria, in die Zahl seiner Auserwählten gnädiglich uns= und auf[zunehmen]; den Leib aber, weilen sie [von] der Erden ausgegangen, [hinwider] in die Erden, von der [ihn] ihr Leib empfangen, [hinwiederum kraft Gottes] der unteren in der Ruhe finden.
Secundo. Und weilen [ohne] [vorgehende] ordentlich aufgerichtete Testaments grund [recht] und [principal] [Punkt] die [Erbeinsetzung] ist, alß setzet sie in ihrem nach den Todt verbleibenden Vermögen zu Ihren Erben ein Ihre Brüder, in der Frembd sich befindend [und] benamtl. Georg Bernard Püstl und Adam Püstl, welches alles danach nichts abzuziehenden, sie mit einander in fried= und einigkeit theilen sollen.
Tertio. Vermachet sie der allhiesigen Pfarrkirchen Sancti Georgij [fünfzig gulden rh., die sonst längst beschrieben mit bey Herrn Adam Haul stehende] fünfzig gulden rh., der welche stehet, vor Ihre arme Seel eine heyl. Mess gelesen werden solle.
Quarto. Vermachet sie der Capellen Sancti Josephi allhier fünf und zwanzig gulden rh., so eben stehet bey Herrn Adam Haul mit obiger obligation, damit gleichfalß vor Ihre arme Seel eine heyl. Mess gehalten werden solle.
Quinto. Vermachet sie der allhiesigen Hospital Kirchen Sanctae Annae fünf und zwanzig gulden rh., welche gleicher weis bey [Herrn Adam Haul stehet, davon ebenfalls für ihre arme Seel hl. Messen gehalten werden sollen].
[Rechte Spalte — Publications= und Corroborations=Clausel, am rechten Blattrand teilweise beschnitten:]
… an Haus stehen denen … für Ihre arme Seel … noch über schon gewidmet … nach Ihrem Todt unter … derselben mit einem … womit die Armen … gezogen [und] bestens … [zu beschützen ver]boten. Zu bekräftigung [dessen] … unterschrieben, und … Ihr letzter Will ist und … Corroboriret. Pgg [?]
publicatum hoc Testamentum in pleno Consessu senatorio co[ram] den 19 9br: [Novembris] 1708. Insinuatum [?] …
[Dorsal=Vermerk (Rückseite, rotes Siegel):]
✝ Bey einem Wohledl. Magistrat eingelegt den 28 Juni 1708.
Gerichtlich eingenommener letzter Will oder Testamentum Nuncupativum Mariae geb. Hartin Bürgerß=Wittib allhier von 17ten Junij A[nno] 1708.
Listina města Horní Slavkov č. 1815
Jan David Trötscher, horník v Horním Slavkově, prodává Jiřímu Michaelu Hahnovi, horníkovi v Horním Slavkově, svůj domek ležící na místě kdysi pohořelém vedle Anny Markéty Petschnerové se zahrádkou za 141 zlatých rýnských.
Datace: 18.08.1708
Listina ze Slavkova (Schlaggenwaldu) z 18. srpna 1708 zaznamenává prodej domu v Horním Slavkově: Anna Margaretha (patrně Trötscherová, rozená [?]elová) prodala dům Georgu Müllerovi [?], zdejšímu měšťanovi a horníkovi, za 141 zlatých rýnských se splátkovým kalendářem. Následující zápisy z let 1710–1724 (za doslova posledního purkmistra Johanna Friedricha Wittlandta) postupně dokládají, jak byl kupní obnos splácen až do úplného vyrovnání.
Kupní smlouva s vrchnostenskou ratifikací
Za úřadování pánů purkmistrů Johanna Georga Größera [?] a Davida Trötschera, zdejšího měšťana a horníka, prodala Anna Margaretha [?]scherová, rozená [?]elová, svůj dům. Prodej proběhl za přítomnosti soudu a dvou svědků – Hanse Adama Trötschera, měšťana a hutního prubíře (Hutsaiger), a Andrease [Trötschera], měšťana a mlýnského prubíře (Mühlsaiger).
Dům byl prodán se vším právem a příslušenstvím, tak jak jej užíval a požíval předchozí majitel, včetně všeho, co v něm bylo zřízeno a pevně zabudováno. Kupujícím se stal Georg Müller [?], zdejší měšťan a horník, a spolu s ním i jeho dědicové a nástupci. Kupní cena byla stanovena na 141 zlatých rýnských (v obvyklé říšské minci).
Prodávající strana se zavázala dům splatit takto:
- ihned na místě 41 zlatých rýnských jako počáteční splátku (závdavek),
- dále od svátku Letnic roku 1709 vždy 10 zlatých k nejbližšímu termínu, a to neodvolatelně,
- a tak pokračovat, dokud nebude celá kupní cena 141 zl. rýn. zcela splacena.
Za zmínku stojí, že dům se svým dosavadním povolením byl doživotně vypsán ve prospěch paní hospodyně (Frau Herberg), s čímž prodávající jako ručitel rovněž souhlasil.
Pro lepší doložení a potvrzení byla sepsána dvě stejně znějící vyhotovení smlouvy, do nichž se měla zapisovat i každá další splátka; každá ze smluvních stran obdržela jedno vyhotovení. Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwaldu) dne 18. srpna 1708.
Téhož dne byla odvedena i ona počáteční splátka ve výši 41 zlatých rýnských. Zapsal Laurentius Franz Roth, tehdejší městský písař, na svědomí.
Pozdější zápisy o splátkách
Dne 18. října 1710, za úřadování pana purkmistra Hanse Trötschera, byla odvedena první a druhá další splátka, každá po 10 zlatých, dohromady tedy 20 zlatých. Na částce se podíleli: Anna Rosina Trötscherová 10 zl. rýn., Hans David Trötscher jako [věřitel?] 9 zl. rýn., a dále prubíř a ručitel spolu se Sebillou Trötscherovou 1 zl. rýn. – celkem 20 zl. rýn. Zapsal Laurentius Franz Roth, tehdejší městský písař, na svědomí.
Dne 28. [?] 1716, za úřadování pana purkmistra Ferdinanda Josepha Trötschera, byla odvedena třetí, čtvrtá a pátá další splátka, každá po 10 zlatých, se srážkou šesté splátky ve výši 8 zlatých – dohromady tedy 38 zlatých. Rozpis: vstoupení do špitálního dluhu 5 zl. rýn., jinak převzaté peníze 4 zl. rýn., zaplacené pohřební náklady 8 zl. rýn., a srážka pohledávky Hanse Adama Trötschera ve výši 34 zl. 45 kr., z níž bylo uhrazeno 21 zl. rýn. – celkem 38 zl. rýn. Zapsal Laurentius Franz Roth, tehdejší městský písař, na svědomí.
Dne 14. října 1714 složil Hans Christoph Standhalt [?] další splátku ve výši 10 zlatých; dále je zmíněn Hans Adam Trötscher, jehož nynější [...] rovněž složil platbu (podrobnosti se v předloze nedochovaly).
Dne 17. října 17[24], za úřadování pana purkmistra Johanna Friedricha Wittlandta, byla odvedena zcela poslední splátka ve výši 10 zlatých, poté co tak vrchnost nařídila a stanovila termín. Z toho 1 zl. rýn. a dále 9 zl. rýn. – dohromady 10 zl. rýn. Zapsal Laurentius Franz Roth, tehdejší městský písař, na svědomí.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Kupní smlouva s vrchnostenskou ratifikací, za úřadujících pánů purkmistra Johanna Georga Größera [?] a Davida Trötschera, zdejšího měšťana a horníka. Prodala [se]: Anna Margaretha [?]scherová, rozená [?]elová, spolu se soudem (za přítomnosti soudu) a za přítomnosti Hanse Adama Trötschera, měšťana a hutního prubíře (Hutsaiger), a Andrease [Trötschera], měšťana a mlýnského prubíře (Mühlsaiger), prodala se vším právem a příslušenstvím, jak to předchozí majitel měl, užíval, požíval a používal, a co je v tom ustanoveno a pevně sjednáno, Georgu Müllerovi [?], zdejšímu měšťanovi a horníkovi, jeho dědicům a nástupcům, za jedno sto čtyřicet jeden zlatý rýnský [… v obvyklé říšské minci …].
Tím se tedy prodávající strana zavázala, že kupujícímu, jeho dědicům a nástupcům bude onen dům splácet následujícím způsobem: a sice nyní ihned zde čtyřicet jeden zlatý rýnský jako počáteční splátku (závdavek), a dále počínaje [Letnicemi] roku 1709 deset zlatých k nejbližšímu termínu neodvolatelně složit, a tak pokračovat, dokud nebude řečená kupní cena 141 zl. rýn. zcela splacena a vyrovnána.
Je třeba poznamenat, že onen [… dům … s dosavadním povolením …] je paní hospodyni (Frau Herberg) vypsán doživotně, s čímž i prodávající jako [ručitel?] souhlasil.
K lepšímu doložení a potvrzení toho byla zhotovena dvě stejně znějící vyhotovení, do nichž má být i každá další splátka zapisována, a každé smluvní straně bylo jedno vydáno. Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 18. srpna 1708.
Téhož dne byla odvedena [a] počáteční splátka složena ve výši čtyřiceti jednoho zlatého rýnského. — 41 zl. rýn. Laurentius Franz Roth, t. č. městský písař, na svědomí.
[Pozdější zápisy / rejstřík splátek:]
Dne 18. října 1710 složil odvádějící, za úřadujícího pana purkmistra Hanse Trötschera, [...] první a druhou další splátku, každou po deseti zlatých, což činí dohromady dvacet zlatých, které [...]: Anna Rosina Trötscherová … 10 zl. rýn.; Hans David Trötscher jako [věřitel?] … 9 zl. rýn.; [...] prubíř, ručitel, a Sebilla Trötscherová … 1 zl. rýn.; činí 20 zl. rýn. — Laurentius Franz Roth, t. č. městský písař, na svědomí.
Dne 28. [?] 1716 složil za úřadujícího pana purkmistra Ferdinanda Josepha Trötschera odvádějící svou třetí, čtvrtou a pátou další splátku, každou po deseti zlatých, mimo srážku šesté ve výši osmi zlatých, což činí dohromady třicet osm zlatých, které [...]: jako vstoupení do špitálního dluhu … 5 zl. rýn.; jinak převzaté peníze … 4 zl. rýn.; zaplaceny pohřební náklady … 8 zl. rýn.; Hans Adam Trötscher [srážku] své pohledávky ve výši 34 zl. 45 kr. … 21 zl. rýn.; činí 38 zl. rýn. — Laurentius Franz Roth, t. č. městský písař, na svědomí.
Dne 14. října 1714 složil Hans Christoph Standhalt [?] další splátku ve výši deseti zlatých [...], jeho nynější [...] Hans Adam Trötscher [...] složil …
Dne 17. října 17[24] složil za úřadujícího pana purkmistra Johanna Friedricha Wittlandta odvádějící zcela poslední splátku ve výši deseti zlatých, které poté, co vrchnost nařídila a stanovila termín … 1 zl. rýn.; odvádějící … 9 zl. rýn.; činí 10 zl. rýn. — Laurentius Franz Roth, t. č. městský písař, na svědomí.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Kauffnach mit Obrigkeitl: Ratification, vnter denen Regierenden Herren Burgermeister Johann Georg Größer [?] vnndt David Trötscher, Burger vnndt Bergmann allhier, hat ein [?] der [?] verkaufft: Anna Margaretha [?]scherin, gebohrne [?]elin, sambt den Gerichts in beysein Hannß Adam Trötscher Burger- vnndt Huetsaigers, vndt Andreaßen [Trötscher] Burger vnndt Mühl-saigers, mit allem Recht vnndt Gerechtigkeit, wie solches der vorige Besitzer solches gehabt, genießen, genützet vndt gebraucht, waß darinnen er- mittelt vndt fest gemacht ist, dem Georg Müller [?] Schen, Burger vnndt Bergmann allhier, dessen Erben vndt Erbnehmern, vmb Ein Hun- dert Ein vnd Vierzig Gulden rh: [… reichsüblicher Münze …]. Wordurch dann [verwilliget] absagter sich, deme Er-, sie [?] erkaufften Erben vnndt Erbnehmern, solches Hauß folgender gestalt zu bezahlen, alß nemblich anjetzo gleich Hier an- jetzt Ein vnd Vierzig Gulden rh: zur auffrist, vndt ferners vmb [Pfingsten] 1709 angehendt Zehen Gulden zur nechst vnwiederlich zu erlegen, vndt solang zu continuiren biß bedeutete Kauffschilling der 141 rh: völlig abgestattet vnndt bezahlet sein wirdt. Eß ist zu mercken daß solches [… Hauß … samt … bisheriger Vergünstigung …] der Frau Herberg Lebens lang außgeschrieben, so auch ablaßer alß Bürdmann verwilliget. Zu mehrer Wissel- vndt Beglaubigung dessen seindt zwey gleichlautend exemplaria: was auch [?] die jede nachfrist geschrieben werden sollen, gefertiget vndt ihme Contrahirenden Theils zugestellet worden. So geschehen Schlaggenwaldt den 18 Augusti 1708.
Eod: Dato seindt ablieffert die [?] Auffrist erlegt mit Ein vnd Vierzig Gulden rh: [...] worden ist. — 41 rh:
Laurentius Franz Roth p:t: Stadtschreiber in fidem.
[Spätere Einträge / Register:]
Den 18 Octobris 1710 erlegt ablieffer in Regierenden H: Burgermeister Hannß Trötscher ambt seine Verlager Erste vndt Andere nachfrist, jede mit Zehen Gulden, thut zusamen Zwantzig Gulden, welche von [...]: Anna Rosina Trötscherin … 10 rh:; Hannß David Trötscher alß [Verleger?] … 9 rh:; Ihr [...] Saiger Bürgen vnder Sebilla Trötscherin … 1 rh:; thut 20 rh:. — Laurentius Franz Roth p:t: Stadtschreiber in fidem.
Den 28 [?] 1716 erlegt in Regierenden H: Burgermeister Ferdinand Joseph Trötscher ambt ablieffer seine vier[zehn]te Dritte, Vierte vndt fünffte nachfrist, jede mit Zehen Gulden ohne ein abschlag der 6ten acht Gulden, thut zusamen acht vnd Dreyßig Gulden, welche [...] alß in die Hospital schuld getreten mit … 5 rh:; sonst geldt übernommen … 4 rh:; [begrebnis] vnkosten zahlt … 8 rh:; [...] zahlt … ; Hanß Adam Trötscher ein [abschlag] seiner prätension pr 34 rh 45 x … 21 rh: — ; thut 38 rh:. — Laurentius Franz Roth p:t: Stadtschreiber in fidem.
Den 14 Octobris 1714 erlegt [?] Hanß Christoph Standhalt [?] die nachfrist mit Zehen Gulden [...] seine anjetzo [...] Hanß Adam Trötscher [...] erlegt …
Den 17 Octobris 17[24] erlegt in Regierenden H: Burgermeister Johann Friedrich Wittlandt ambt ablieffer ganz die letzte nachfrist mit Zehen Gulden, welche nachdeme alß die Obrigkeit angeschafft, auch terminirt … 1 rh:; der ablieffer … 9 rh:; thut 10 rh:. — Laurentius Franz Roth p:t: Stadtschreiber in fidem.
Listina města Horní Slavkov č. 1817
Zuzana Schallerová z Horního Slavkova činí za přítomnosti Jana Kristiána Wenzela, zástupce rychtáře, Vavřince Františka Rotha, písaře, a Jana Josefa Pauluse a Jiřího Starcka, přísedících soudu města Horního Slavkova, poslední vůli.
Datace: 20.09.1708
Listina zachycuje poslední vůli (testament) horní slavkovské měšťky a vdovy Zuzany Schulerové, sepsanou a soudně přijatou dne 20. září 1708 před městskou radou. Zuzana v ní odevzdává svou duši Bohu a jako dědičky ustanovuje své dvě dcery, Markétu Häßovou a Annu Aiglerovou – Anna přitom už dříve dostala z rodinného domu 200 zlatých jako zaopatření (patrně na věno), zbytek majetku má být rozdělen podle práva. Testament byl posléze slavnostně vyhlášen před plnou radou a uložen u magistrátu.
Ve jménu nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého. Amen.
Zuzana Schulerová, měšťka a vdova ve Slavkově (Schlaggenwald), se dostavila – za úřadu vládnoucího purkmistra, pana Jana Jiřího [N.] – před počestnou a ctihodnou radu, aby před zdejším městským soudem pořídila svou poslední vůli. Rada k tomu z úřední moci ustanovila přítomné osoby, které měly její vůli vyslechnout a dosvědčit. Podle obvyklé úvodní formule prohlásila, že je při dobrém rozumu a smyslech, a uvažujíc, že na zemi není nic jistějšího než smrt a nic nejistějšího než hodina smrti, se dobrovolně a po zralé úvaze rozhodla, aby nebyla zaskočena, pořídit svou poslední vůli a přeje si, aby byla zachována tak, jak ji ustanovila.
Nejprve poroučí svou duši, jež se od těla odlučuje, do rukou a milosti Boží – zpět ke svému Stvořiteli – s nejpokornější prosbou o slitování, aby ji skrze drahé vykoupení a oběť Syna, Ježíše Krista, a na přímluvu jeho nejslavnější Matky, vysoce požehnané Panny a Královny nebes Marie, přijal do své milostivé náruče. Tělo pak poroučí odpočinku v zemi. (Následuje obvyklá zbožná odporoučecí formule.)
Za druhé – a poněvadž základem a hlavní částí každého řádně sepsaného testamentu je ustanovení dědiců – dosvědčuje, že po ní zůstávají z jejího těla dvě dcery, totiž:
- Markéta Häßová (Häßin)
- Anna Aiglerová (Aiglerin)
Stanovuje přitom, že Anna Aiglerová již z tohoto domu dostala jakožto zaopatření (patrně jako srážku na věno) částku 200 zlatých (dvě stě zlatých). Tato částka jí má – proti vyplacení druhou sestrou, Markétou Häßovou – zůstat a být jí ponechána. V ostatním pak chce, aby vše bylo zachováno podle práva, jak náleží každému dědici.
Poté, co takto uzavřela svou poslední vůli a nic proti ní nenamítla, nechala ji ještě jednou přečíst před počestnou radou, aby při ní bylo setrváno. Na svědectví toho je stvrzena podpisy zúčastněných a obvyklou obecní soudní pečetí.
Dáno ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 20. září 1708.
Vyhlášení: Tento ústní testament (testamentum nuncupativum) byl vyhlášen v přítomnosti dědiček a plného shromáždění radních dne 12. (v pramenu nejistě čteno jako září či říjen) roku 1708, za předsednictví pana Jana Jiřího Drassera (též čteno Trasser).
Podpisy: Jan Kryštof [Wlntz?], zastupující městský písař (Stadtschreiber supplens); Vavřinec František Rott[...], rychtář (Richter); Jan Jiří Schild[?], [patrně soudní zapisovatel]; a další podpis, který je nezřetelný.
Na zadní straně listiny je uveden regest: „Soudně přijatá poslední vůle neboli ústní testament Zuzany Schulerové, zdejší měšťky vdovy." Listina byla předložena magistrátu dne 27. září.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Ve jménu nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého. Amen.
Když pak za úřadu vládnoucího purkmistra, pana purkmistra [Jana] Jiřího [N.], Zuzana Schulerová (Schulerin), měšťka, vdova, [se dostavila] před počestnou a ctihodnou radu, dobře poctivě uvážena, jsouc přítomna podle zdejšího městského soudu k pořízení své poslední vůle, kterou by od ní mohli vyslechnout; i pověřila tatáž počestná [vrchnost?], aby ji od ní přijala, načež přítomné společné osoby k tomu z úřední moci ustanovené, jež to dosvědčují: [… obvyklá úvodní formule: jsouc při dobrém rozumu a smyslech, uvažujíc, že na zemi není nic jistějšího než smrt a nic nejistějšího než její hodina, dobrovolně a po zralé úvaze, aby nebyla zaskočena, učinila svou poslední vůli, a tak chce, aby byla zachována …]
[Nejprve] poroučí svou od těla se odlučující ubohou duši do rukou a milosti Boží, [zpět?] ke svému Stvořiteli, s nejpokornější prosbou a [pro?] [slitování?], aby [ji] skrze drahé vykoupení a oběť Syna JEŽÍŠE Krista a na přímluvu jeho nejslavnější Matky, vysoce požehnané Panny a Královny nebes Marie, [ráčil] [přijmout] do své [nejmilostivější?] [ruky?]; tělo pak [poroučí] [odpočinku?] země. [Následuje zbožná odporoučecí formule.]
2. A poněvadž základem a hlavní částí každého řádně [sepsaného] testamentu je ustanovení dědiců, [dosvědčuje], že po ní [zůstávají] z jejího těla dvě dcery, totiž: Markéta Häßová (Häßin) a Anna Aiglerová (Aiglerin), s tím však ustanovením, že Anně Aiglerové se z tohoto domu jakožto na [srážku?] [jejího?] [věna?] stalo [zaopatření?], totiž [částka] 200 zl. (dvě stě zlatých), kterážto proti vyplacení druhou sestrou, totiž Markétou Häßovou, jí má být dána a [má] [jí] [zůstat]; v ostatním pak chce, aby [vše?] bylo zachováno [tak], jak je [každému?] po právu. Když pak takto svou poslední vůli [uzavřela] a proti tomu ničeho nenamítla, dala ji [ještě jednou] před počestnou radou [přečíst] a [na?] [tom?] [setrvat]. K [svědectví] toho [to] [stvrzujeme] [vlastnoručními?] podpisy a obvyklou obecnou soudní [pečetí].
Dáno ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 20. září 1708.
[Levý sloupec, vyhlašovací doložka:] Tento ústní testament byl vyhlášen v přítomnosti dědiček a plného shromáždění rady dne 12. [září/října] 1708 za předsednictví pana Jana Jiřího Drassera (Trassera).
[Pravý sloupec, podpisy:] Jan Kryštof [Wlntz?], zastupující městský písař (Stadtschreiber supplens). — Vavřinec František Rott[...], rychtář (Richter). — Jan Jiří Schild[?], [soudní?] [zapisovatel?]. — [další podpis, nezřetelný].
[Hřbetní popis / zadní titul:] Soudně přijatá poslední vůle neboli ústní testament Zuzany Schulerové, měšťky vdovy zdejší. — [Předloženo u?] magistrátu dne 27. září. [Budiž / Fiat?]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Im Nahmen der allerheyligsten und unzertheil[ten] Dreyfaltigkeit, Gott des Vaters, Sohn und H[eiligen] Geistes. Amen.
Demnach in den Regierenden Bürgermeister Ambt Herrn Bürgermeister [Johann] Georg [N.] Susanna Schulerin Bürger[in], Wittib, [demnach?] ankommen [haben] vor einem E[hrsamen] E[hrbaren] Rath wohl ehrlich [bedacht], gegenwärtig nach allhiesiger Stadt-Gerichten zu derselben Disposition, welche ihren letzten Willen von ihr vernehmen mögen; alß hat dieselbe [von] E[iner] E[hrsamen] [Obrigkeit?] [begehrt?] von ihr einzunehmen, [worauf] gegenwärtige gesambte Persohn[en] gerichtet, von Ambts wegen ihr verordnet, welche [es?] [bezeugen?]: [… übliche Einleitungsformel: bei gutem Verstand und Vernunft, in Betrachtung, daß auf Erden nichts gewisser als der Tod und nichts ungewisser als dessen Stund, sich bereit gefunden hat, um nicht übereilt zu werden, freiwillig und wohlbedacht ihren letzten Willen, und also gehalten haben will …]
[Erstlich] beschließt sie, ihre von dem Leib abscheidende arme Seel in die Händt und Gnadt Gottes, [in?] [die?] dahin herzlich [ihrer?] [Schöpfer?] [wieder?], mit demüthigster Bitt und [Wegen?] [Erbarmen?], [solche] durch die theure Erlösung und Hingebung [des] Sohn[s] JESU Christi und durch die Vorbitt seiner glorwürdigsten Mutter, der hochgebenedeyten Junckfrawen und Himmels-Königin Maria, in die Hand ihres [allerwertesten?] [gnädigsten?] [Gottes?] [andächtig?] [zu?] [rechnen]; dem Leib aber [empfehle?] [die] der Erden [Ruhe?]. [Folgt fromme Empfehlungsformel.]
2do. Und weilen eines jeden ordentlich [aufgerichteten?] Testaments Grund-Vest und Principal-Stück die Erb-Einsetzung ist, alß [bezeugt?] sie, [daß?] zu ihr [haben?] von ihr Leib zwey Töchter [nemblich]: Margaretha Häßin und Anna Aiglerin, jedoch vorgestellt, daß der Anna Aiglerin [aus] diesem Hauß alß an [Abschlag?] [der?] [Heyrath?] geschehen, in der [Proviß?] wie sie [da?] [erbauet?], alß nemblich [pro] 200 fl. [Zweyhundert Gulden] gegen [Hierauß?]-Bezahlung der [Tochter?] der andern Schwester alß Margaretha Häßin geben und behalten [soll] und [verbleiben] soll; im übrigen will sie, daß [solch?] so [mancher] [nemblich] [männiglich] [zu?] [Recht?] observiret werden solle. Nachdem zu dem [zeigen?] ihren letzten Willen [beschlossen?] und [hiergegen?] nichts bedenckt, hat sie [solchen?] [nochmals] [vor?] [dem?] [Ehrsamen?] Rath [verlesen?] zu beschlie[ßen], und darüber [obere?] [Recht?], [sich?] zu [halten]. Zu [Urkundt] dessen geben wir [bey?] Bayer[isch?] [bündig?] unterschrieben, und mit dem gewöhnlichen gemeinen Gerichts-[Insiegel?] corroboriret.
[Geben?] Schlaggenwald, am 20. Septemb[ris] 1708.
[Linke Spalte, Publikationsvermerk:] Publicatum hoc testamentum nuncupativum coram haeredibus [&] pleno consessu senatorio die 12 [9bris] 1708 [praeside?] D[omi]no Joanne Georgio Drasser.
[Rechte Spalte, Unterschriften:] Johann Christoph [Wlntz?] Stadtschreiber supplens. — Laurentius Franz Rott[...] Richter. — Joh[ann] Georg Schild[?] [zu?] [der?] [Gerichts?]-[Verzeicher?]. — [weitere Unterschrift, undeutlich].
[Dorsalvermerk / Rücktitel:] Gerichtlich eingenohmener letzter Will oder Testamentum nuncupativum Susanne Schulerin Bürgerin Wittib allhier. — [eingelegt beym?] [N.] Magistrat den 27. Septembr[is]. [Fiat?]
