The year 1707 in the chronicle

Transcriptions and translations of historical documents were produced with the help of artificial intelligence and may contain errors in reading old handwriting. The original wording is usually available with each entry in the expandable section "original transcription", or directly at the listed source; if you come across an inaccuracy, we would be grateful for a note.

1707
Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 1807

Marie Bauerová z Horního Slavkova činí za přítomnosti Volfganga Vavřince Alberta, rychtáře, Vavřince Františka Rotha, písaře, a Jana Josefa Pauluse, přísedícího soudu města Horního Slavkova, poslední vůli.

Datace: 21.02.1707

Listina zachycuje poslední vůli (ústní testament) měšťanské vdovy Marie Bauerové, sepsanou 21. února 1707 ve Slavkově (Schlaggenwald, dnešní Horní Slavkov) před purkmistrem a přísedícími. Vdova v ní odkazuje svou duši Bohu a rozděluje skromný majetek mezi vlastní i nevlastní děti, přičemž nejvíce pamatuje na syna Leiße Georga Bauera, který jí nejvíce pomáhal. Testament byl formálně vyhlášen před soudem až 26. září 1709, poté co byl podán 29. srpna 1707.

Ve jménu Nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen.

Měšťanská vdova Maria Bauerová se obrátila na úřad vládnoucího purkmistra, pana Johanna Gabriela Wentzla [?], s pokornou prosbou, aby jí ctihodná rada podle zdejšího chvályhodného zvyku přidělila k tomu ustanovené zástupce, kteří by od ní vyslechli její poslední vůli. K tomuto úkolu byl z úřední moci určen sám jmenovaný pan purkmistr spolu s dalšími ustanovenými osobami. Před nimi pak Maria Bauerová prohlásila, že následující je její poslední vůle a přeje si, aby byla po její smrti takto zachována:

Za prvé poroučí svou duši, až ji Bůh všemohoucí podle své nevyzpytatelné a nejsvětější vůle – jíž se ona jako poslušné dítě trpělivě podvoluje – z těla odvolá, hořkému utrpení a smrti Ježíše Krista (následuje ustálená formule odevzdání duše Bohu a těla zemi). Své smrtelné tělo pak, protože sama vzešla ze země, opět svěřuje lůnu země.

Za druhé, poněvadž základem a pevným grundem každého testamentu je určení dědiců, jmenuje ve svém skrovném zanechaném majetku za dědice své vlastní i nevlastní děti, totiž: Leiße Georga Bauera, Adama Bauera, Marii Mayrovou a Susannu Arnoldovou.

Za třetí odkazuje svému vlastnímu synu Leißi Georgu Bauerovi zvláštní podíl, protože jí ze všech dětí sloužil nejvíce a musel jí takřka po jejím onemocnění (či v nouzi) pomáhat majetek rozmnožit. Po odečtení pohledávek Johannese Arnoldta a Christiana Illinga, obou zdejších měšťanů, ve výši čtyřicet zlatých, mu tak celkem na jeho podíl připadá 55 zlatých.

Za čtvrté má být nevlastní syn Adam Bauer, kterému bylo vyplaceno pět zlatých 45 krejcarů, jež si zde nárokoval, tímto z pozůstalostního břemene zcela uspokojen a vyrovnán – a to má proběhnout se vší slušností.

Na potvrzení toho, že toto a nic jiného je její poslední vůle, jsme se my dole podepsaní vlastnoručně podepsali a listinu opatřili obvyklou soudní městskou pečetí. Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 21. února léta 1707.

Podepsáni:
- Wolfgang Laurentius Alberth mladší, tehdejší první městský písař
- Laurentius Franz Roth, tehdejší radní přísedící
- Johann Georg Paulus, tehdejší měšťan a přísedící

Na rubové straně listiny je červená vosková pečeť a tyto poznámky:

Tento ústní (nuncupativní) testament byl vyhlášen před soudem, jehož se věc týkala, dne 26. září 1709.

Podán byl již dne 29. srpna 1707 – jde o přijatou poslední vůli, čili ústní testament (Testamentum Nuncupativum) Marie Bauerové, měšťanské vdovy, sepsaný dne 21. února 1707.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[strana 1]
Ve jménu Nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen.

Poté, co u úřadu vládnoucího purkmistra, pana purkmistra Johanna Gabriela Wentzla [?], dala Maria Bauerová, měšťanská vdova, pokorně prosit, aby jí ctihodná rada podle chvályhodného zvyku zde [...] přidělila jisté ustanovené zástupce (deputované), kteří by od ní vyslechli její poslední vůli, byl k tomu z úřední moci určen sám jmenovaný pan purkmistr [a další k tomu ustanovení], a ona před nimi v následujícím [pořadí] prohlásila, že toto je její poslední vůle a že si přeje, aby tak bylo po její smrti zachováno, totiž:

Za prvé. Poroučí svou duši, odcházející z těla, až ji Bůh všemohoucí podle své [nevyzpytatelné] a nejsvětější vůle (jíž se ona jako poslušné [dítě] trpělivě podvoluje) z těla odvolá, do hořkého utrpení a smrti Ježíše Krista [… ustálená formule odevzdání duše Bohu a těla zemi …]; smrtelné tělo pak, ježto sama vzešla ze země, opět svěřuje lůnu země.

Za druhé. Poněvadž u každého testamentu je nejpřednějším [označením], základem a pevným grundem [ustanovení dědiců], jmenuje ve svém skrovném zanechaném majetku za své dědice své vlastní i nevlastní děti, totiž: Leiße Georga Bauera, Adama Bauera, Marii Mayrovou a Susannu Arnoldovou.

Za třetí. Odkazuje svému vlastnímu synu Leißi Georgu Bauerovi, protože jí týž sloužil nejvíce a [ona] takřka po své [nemoci/v nouzi]

[strana 2]
[…] musela [majetek] rozmnožit, nad to [jeho podíl] [...], jeho dědicům jemu již po odečtení [pohledávek] Johannese Arnoldta a Christiana Illinga, obou zdejších měšťanů, [...] čtyřicet zlatých, takže celkem k jeho [podílu] ____ 55 zlatých.

Za čtvrté. Nevlastní syn Adam Bauer má z těch pěti zlatých 45 krejcarů, jež si zde nárokuje a které mu byly vyplaceny, být z [pozůstalostního] břemene uspokojen a vyrovnán, což ať se stane se [vší] slušností.

Že toto a nikoli jinak je její poslední vůle, jsme k jejímu [stvrzení] [...] vlastnoručně podepsali a obvyklou soudní [...] městskou [pečetí] potvrdili. Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 21. února léta 1707.

Wolfgang Laurentius Alberth mladší,
t. č. [první] městský písař

Laurentius Franz Roth, t. č.
radní přísedící

Johann Georg Paulus,
t. č. [...] měšťan a přísedící.

[strana 3 – rubová strana / dorsální poznámky a pečeť]
[červená vosková pečeť]
Tento ústní (nuncupativní) testament byl vyhlášen před soudem, jehož se to týká, dne 26. září 1709.

+ Vloženo (podáno) dne 29. srpna 1707.
Marie Bauerová, měšťanská vdova – přijatá poslední vůle čili ústní testament (Testamentum Nuncupativum), dne 21. února 1707.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[p. 1]
In Nahmen der Allerheiligsten und unzertheilten Dreyfaltigkeit, Gott Vatter, Sohn und Heyligen Geistes, Amen.

Demnach in den Regierenden Burgermeister Ambt Herrn Burgermeister Johann Gabriel Wentzl [?] Maria Bauerin Burgerl[iche] Wittib demüttig bitten lassen, von e[inem] e[hrsamen] Rath wolle [ihr] löbl[ichem] Brauch nach, allhier ihre [...] Bath gewisen zu derselben Deputirten, welche ihren letzten willen von ihr vernehmen mögen, alß seyndt erwehnter Herr Burgermeister selbsten von ihm, im Zunahmen, [die hiezu] Verordnete[n] von Ambts wegen dahin verordnet, in beysein [...] dieselbe demnach in der nachfolgenden [...] bekannt, daß diß ihr letzter will seye, und alß nach ihrem Todt gehalten haben will, nemblich:

Primo. Befihlet sie ihre, von Leib abscheidende arme Seel, wann solche Gott der Allmächtige nach seinem [unerforschlichen] und allerheiligsten willen (: dewein sie sich alß ein gehorsambes [Kind] gedultigt ergiebt :) von dem Leib abfordern wirdt :/: in deß bittere Leyden und sterben Jesu Christi [… formule poručení duše Bohu, tělo zemi …] den sterblichen Leib aber, weilen sie selbsten von der Erden umbgangen, sie wiederumben der Erden Schoß widme[t].

Secundo. Weilen einem jeden Testament die fürnehmste [Bezeichnung] daß Fundament und Grund [Vest] ist, alß zehlet sie, in ihrem wenig=hinter[lassene]n Vermögen zu ihren Erben an, ihre so wohl leibliche alß Stieffkinder benantlichen: Leiß Georg Bauer, Adam Bauer, Maria Mayrin und Susanna Arnoldin.

Tertio. Vermachet sie ihrem leiblichen Sohn Leiß Georg Bauer, weilen ihr derselbe am meisten gedienet, und [sie] gleichsamb nach ihrer [Krankheit/Armut]

[p. 2]
[…] vermehren müssen, über die [seinen?] [...] seinen Erbern ihme schon nach abzug Johannes Arnoldt und Christian Illing, beeder Bürger allhier, der lezte Bem [...] vierzig gulden, als zu seinen ____ 55 fl.

Quarto. Solle der stieff Sohn Adam Bauer, hier zu prätendiren habende fünff gulden 45 x [Kreuzer], so er ihm eingehändiget, von der hohen Last erhalten und Contentiret werden, daß also Geschehen mit bescheiden[heit]. /:

Daß nun dieses also und [an]anderst nicht, alß deß redt sie letzter will seye, haben wir zu ihrem [Endt/Bündt] [...] [eigenhändig] unterschrieben, und mit den gewöhnl[ichen] gericht[lich] [...] Stadt[insiegel] corroboriret. So geschehen Schlaggenwaldt den 21 February A[nno] 1707.

Wolffg[ang] Laurentius Alberth jun.
p[ro] t[empore] Stadtschreiber [primarius]

Laurentius Fran[z] Roth p[ro] t[empore]
Rathsfreund:

Johann Georg Paulus
p[ro] t[empore] [...] Bürger und beysitzer :/:

[p. 3 – rubová strana / dorsální poznámky a pečeť]
[červená vosková pečeť]
publicatum hoc Testamentum Nuncupativum coram jud[icio] quorum interest die 26 7bris [Septembris] 1709

+ eingelegt den 29 Aug[usti] 1707
Maria Bauerin burgerlichen Wittib eingenohmener letzter will oder Testamentum Nuncupativum, den 21 Feb[ruarii] 1707

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 1812

Purkmistr, rychtář a rada města Horního Slavkova vydávají Matyáši Philippovi, tesařskému tovaryši z Hájů, výhostný list.

Datace: 07.12.1707

Listina ze 7. prosince 1707, kterou purkmistr, rychtář a rada svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwaldt) propouštějí tesařského tovaryše Mathese Philippa z jeho dosavadní poddanosti vůči městu. Mathes Philipp o to požádal, protože se chtěl zde usadit jako měšťan a oženit se se svobodnou ženou. Rada mu vyhověla, prohlásila ho za zcela svobodného a listinu stvrdila přitisknutím menší městské pečeti.

My, purkmistr, rychtář a rada císařského a královského svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwaldt), tímto potvrzujeme a prohlašujeme:

Tovaryš tesařský jménem Mathes Philipp, který až dosud patřil k místnímu obecnímu měšťanstvu, nás velmi poníženě a poslušně požádal o pomoc. Chtěl se totiž zde ve městě usadit jako měšťan a oženit se se svobodnou ženou. Prosil nás proto, abychom jeho žádost nezamítli, ale naopak mu v ní co nejlépe vyšli vstříc.

Této žádosti jsme vyhověli. Jmenovaného Mathese Philippa jsme zprostili poddanosti, kterou byl dosud vázán k poslušnosti vůči nám a obecní radě, a prohlásili jsme ho za zcela svobodného a prostého tohoto závazku. Zároveň jsme mu dovolili, aby této svobody podle potřeby užíval, a to bez jakékoli výhrady ohledně případného nedoplatku vůči němu či jeho dědického nároku. (Následuje ještě hustší závěrečná právní formule potvrzující platnost listiny, kterou se ale nepodařilo zcela rozluštit.)

Na důkaz a stvrzení tohoto všeho jsme nechali listinu níže vlastnoručně podepsat a vědomě k ní přitisknout menší pečeť našeho horního města.

Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwaldt) dne 7. prosince roku 1707. (K listině je přitištěna červená pečeť.)

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

My, purkmistr, rychtář a rada císařského a královského svobodného horního města Slavkova (Schlaggenwald), tímto osvědčujeme a vyznáváme: Jelikož nás Mathes Philipp, jenž je svým řemeslem tovaryš tesařský a dosud [patřil] k obecné [obci/měšťanstvu], zcela poníženě a poslušně požádal — protože se zde hodlá usadit jako měšťan a má být oddán se svobodnou [ženou] —, abychom ho od jeho žádosti neodmítali, nýbrž ji co nejlépe podpořili: [proto] jmenovaného Mathese Philippa zprošťujeme oné poddanosti (závazku), jíž byl u nás a u obecní rady zavázán k poslušnosti, a prohlašujeme ho za zcela volného a prostého, a dovolujeme [mu], aby toho podle potřeby mohl užívat, bez výhrady jakéhokoli nedoplatku vůči němu [a pokud jde o] jeho dědický případ. [… hustá závěrečná právní formule …] Na důkaz a stvrzení toho jsme dali níže [tuto listinu] vlastnoručně podepsat a vědomě přitisknout menší pečeť svého horního města. Stalo se ve Slavkově, 7. prosince roku 1707. [přitištěná červená pečeť]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Wir Burgermeister, Richter und Rath der Kayl. und König. Freyen BergStadt Schlaggenwaldt urkunden und bekennen hier[mit]: Demnach deß Mathes Philipp, bißher [bey] und gemeiner [Burgerschafft?] Ihnen, seines Handwerks ein Zimmergesell, ganz unterthänig und gehorsamlich gebeten, wir möchten, weilen er sich allhier bürgerlich niederzulaßen gedenk[t] und [er] mit einer Freyen [Weibsperson] begleitet [werden soll], Ihn von [seinem] petito nicht abscheiden, sondern dieß zu besten beförderlich sein wollen: [Daß] Ihnen [wir] gedachten Mathes Philipp der Unterthänigkeit, mit welcher er bey [uns] und gemeinem Rath zu Gehorsam und verbunden gewesen, allerdings froh und ledig sprechen, und bey sich deßelben [...] deßen der Notdurfft nach gebrauchen zu können, bewilligen, ohne Vorbehalt einiges Rückstandes an Ih[n ...] seinen Erbfall. [… hustá závěrečná koroborační formule …] Zu Urkund und Bekräftigung deßen haben wir deß unterschrieben[ermaßen] meiner BergStadt kleineres Inigl [Insiegel] wohlwißentl. beytrucken laßen. So geschehen Schlaggenwa[ldt], 7ten Decembris ao 1707. [přitištěná červená pečeť]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 1804

Zuzana Schindlerová, vdova po důlním v Horním Slavkově, činí za přítomnosti Volfganga Vavřince Alberta, rychtáře, Vavřince Františka Rotha, písaře, a Jiřího Starcka a Jana Josefa Pauluse, přísedících soudu města Horního Slavkova, poslední vůli.

Datace: 18.01.1707

Listina zachycuje poslední vůli (testament) Zuzany Schindlerové, vdovy po hutním štajgrovi Tobiáši Schindlerovi, kterou sepsala 16. ledna 1707 před dvěma vyslanými purkmistry za úřadování purkmistra Gabriela Hentzla. Zuzana v ní odkazuje svůj majetek třem žijícím dětem a vnoučatům po zemřelé dceři, určuje věno dcerám Heleně a Kateřině i doplatek synovi Janovi a rozhoduje o osudu domu a polí. Testament byl veřejně vyhlášen před slavkovskou (schlaggenwaldskou) městskou radou až 22. února 1714.

[Hřbetní popis / titul:] Zpráva o přijaté poslední vůli, čili ústním testamentu (testamentum nuncupativum) Zuzany Schindlerové, zdejší měšťanské vdovy, ze 16. ledna roku 1707. Předloženo bylo 27. ledna 1707.

Ve jménu nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen.

Za úřadování purkmistra pana Gabriela Hentzla (Kentzla) požádala Zuzana Schindlerová, pozůstalá vdova po nebožtíku Tobiáši Schindlerovi, bývalém měšťanu a hutním štajgrovi (důlním dozorci), pokorně ctihodnou městskou radu, aby postupovala podle práva a podle jejího přání a vyslala k ní deputaci, která by od ní vyslechla její poslední vůli. Rada tedy z úřední moci vyslala dva ustanovené pány purkmistry, aby od ní přijali toto její rozhodnutí. V přítomnosti přítomných u stolu tehdy dobrovolně, při dobrém rozumu a smyslech, prohlásila, že toto je její poslední vůle a že si přeje, aby byla po její smrti takto zachována:

Za prvé poroučí svou z těla odcházející ubohou duši do hořkého utrpení a smrti Ježíše Krista — až si ji všemohoucí Bůh podle své vůle a libosti milostivě povolá a z těla vezme. Prosí přitom s nejpokornější prosbou a největší důvěrou, aby ji Bůh pro své hořké zásluhy a na přímluvu své nejslavnější Matky, blahoslavené neposkvrněné Panny Marie, spolu se všemi svatými milostivě přijal mezi své vyvolené do nebeských radostí. Své umírající tělo pak, protože bylo přijato ze země, opět zemi odevzdává.

Za druhé ustanovuje — jelikož základem a hlavním kamenem každého testamentu je určení dědiců — za dědice svého skrovného pozůstalého jmění tři dosud žijící děti: Jana Schindlera, Helenu a Kateřinu Schindlerovy. Vedle nich pamatuje i na děti své zemřelé dcery Zuzany, tedy na svá vnoučata. Vnoučatům se však jejich podíl nemá vyplácet přímo — má zůstat úročen u obou dosud svobodných dcer, Heleny a Kateřiny, dokud vnoučata nedosáhnou zletilosti.

Za třetí odkazuje oběma dosud neprovdaným dcerám z celého jmění po 50 říšských tolarech jako věno k vdávání. Zdůvodňuje to tím, že výbava již provdané a mezitím zemřelé dcery Zuzany stála tolik.

Za čtvrté odkazuje synovi Janovi Schindlerovi 20 tolarů na doplnění jeho výbavy, protože při své výbavě dostal o tolik méně a přes 90 zlatých mu tehdy bylo strženo, aniž je přijal.

Za páté je její úplnou vůlí a přáním, aby oběma svobodným dcerám, Heleně a Kateřině, zůstal její dům a pole v hodnotě, v jaké se v pozůstalosti přejímají — totiž za 330 zlatých. Za to jsou povinny vyplatit ostatním dědicům jejich díl v penězích, konkrétně zbývající polovinu. Nadto si přeje, aby jim zůstalo i to, co si samy svým těžkým potem vydělaly a nashromáždily.

Za šesté a naposledy nařizuje (text je na tomto místě poškozen a nečitelný), aby se dědicové k sobě navzájem chovali přátelsky, v lásce a s vyrovnanými dluhy, ve svornosti — jak si to přeje jako svou poslední vůli, a žádá, aby to takto zachovávali. Na potvrzení toho, že jde skutečně o její poslední vůli, ji vlastnoručně podepsala a stvrdila svou pečetí. Stalo se dne 16. ledna roku 1707.

[Publikační doložka:] Tento testament Zuzany Schindlerové byl veřejně vyhlášen (otevřen) na plném zasedání slavkovské (schlaggenwaldské) městské rady dne 22. února 1714, za přítomnosti rady, a zúčastněnou stranou byl konšel (patrně) Jiří Ingler. Zapsal (patrně) Franz Roth.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[Hřbetní popis / titul:] Zpráva: Přijatá poslední vůle neboli ústní testament (testamentum nuncupativum) Zuzany Schindlerové, zdejší měšťanské vdovy, ze 16. ledna roku 1707. — Předloženo dne 27. ledna 1707.

Ve jménu nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen.

Poněvadž za úřadujícího purkmistra, pana Gabriela Hentzla (Kentzla), Zuzana Schindlerová, pozůstalá vdova po nebožtíku Tobiášovi Schindlerovi, bývalém měšťanu a hutním štajgrovi (důlním dozorci), pokorně požádala, aby ctihodná rada postupovala podle práva a podle jejího přání, a aby k ní byla vyslána deputace, jež by od ní vyslechla její poslední vůli — byli z úřední moci vysláni dva ustanovení páni purkmistři, aby od ní přijali toto její zdejší rozhodnutí. V přítomnosti těch, kdo seděli u stolu, dobrovolně, při dobrém rozumu a smyslech vyznala, že toto je její poslední vůle a že chce, aby to tak bylo po její smrti zachováno, totiž:

Za prvé: Poroučí svou z těla odcházející ubohou duši — až ji všemohoucí Bůh podle své libosti a nejvyšší vůle milostivě [z tohoto údolí slz] povolá a z těla odejme — do hořkého utrpení a smrti Ježíše Krista, s nejpokornější prosbou a největší důvěrou, aby ji pro své hořké zásluhy a na přímluvu své nejslavnější Matky, blahoslavené neposkvrněné Panny Marie, spolu se všemi [svatými] milostivě přijal do počtu svých vyvolených a do nebeských radostí; umírající tělo pak, ježto bylo přijato ze země, opět zemi poroučí.

Za druhé: Poněvadž základem a hlavním kamenem každého testamentu je ustanovení dědiců, ustanovuje ve svém — byť skrovném — pozůstalém jmění za své dědice tři své dosud žijící děti, jmenovitě Jana Schindlera, Helenu a Kateřinu Schindlerovy, a dále děti své zemřelé dcery Zuzany, totiž svá vnoučata; avšak tak, že vnoučatům se nic nevyplatí, nýbrž jejich podíl zůstane na úrok u obou svobodných (neprovdaných) dcer Heleny a Kateřiny tak dlouho, dokud nedospějí do let zletilosti.

Za třetí: Odkazuje oběma dcerám, ježto jsou dosud neprovdané, z celého jmění každé po 50 říšských tolarech jako věno k vdávání, a to proto, že vypravení (výbava) již vdané a zemřelé dcery Zuzany tolik stálo. Rovněž

Za čtvrté: Odkazuje svému synovi Janovi Schindlerovi na doplnění jeho výbavy 20 tolarů, ježto on při své výbavě o tolik méně [dostal] a přes 90 zlatých [mu] ona [tehdy] strhla a on je nepřijal.

Za páté: Je její úplná vůle a mínění, aby oběma svobodným dcerám, Heleně a Kateřině, zůstal její [dům] a pole v té hodnotě, jak se tam v pozůstalosti přejímají, totiž za 330 zlatých, a aby byly povinny ostatním vyplatit jejich díl v penězích, totiž zbývající polovinu; nadto chce mít také zajištěno, aby jim zůstalo, co si svým hořkým potem [vydělaly / nashromáždily] …

Za šesté a naposledy nařizuje [...], dědicky ustanovuje [...], aby se [vůči sobě] přátelsky chovali a [v] lásce a [při] zaplacených dluzích [...] ve svornosti [...] jakožto její poslední vůli [...] žádá [a poroučí], aby [to] takto zachovali; a na potvrzení toho, že toto je její poslední vůle, [ji] vlastnoručně podepsala a [svou] pečetí stvrdila. [...] dne 16. ledna roku 1707.

[Publikační doložka:] Tento testament Zuzany Schindlerové byl publikován (otevřen) v plném zasedání slavkovského (schlaggenwaldského) senátu dne 22. února 1714, za přítomnosti [rady], a zúčastněnou stranou byl konšel(?) Jiří Ingler(?). — Zapsal(?) [m.p.] [...] Franz Roth[...].

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Dorsalvermerk / Titel:] Bericht: Eingenohmener Letzter will oder Testamentum Nuncupativum Susanne Schindlerin Burgerl[ichen] Wittib allhier, von 16 Janu[arii] A[nno] 1707. — Praes[entatum] d[en] 27 Januar[ii] 1707.

In Nahmen der allerheyligsten und unzertheilten Dreyfaltigkeit, Gott Vatter, Sohn und heyl[igen] Geist, Amen.

Demnach in den regierenden Burgermeister-Ambt H[errn] G[?] M[?] Herrn Gabriel Hentzl, Susanna Schindlerin, weyl[and] Tobiae Schindlers gewesten Burgers und Hutsteigers hinterlaßene Wittib, demütig gebeten, ein E[hrsamer] E[hrsamer] Rath wolle wohl[?] Recht gebrauchen [und] nach ihrem [?] Rath verfahren, zu deroselben Deputation, welche ihren letzten Willen von ihr vernehmen mögen, alß [seind?] zwey verordnete Herren Burgermeister geschickt, von ihr einzunehmen [ihren] hieβigen Rathschluß von Ambts wegen, deßen verordnet[…], in bey[sein] derer, so mit guten Vernunft und Verstand an den Tisch sitzende freywillig bekennet, alß diß ihr letzter will seye, und alß nach ihrem Tod gehalten haben will, nemb[lich]:

Primo: Beschließt sie, ihre vom Leib abscheidende arme Seele, wann solche Gott der Allmächtige nach seinem wohlgefallen und allerhöchsten willen [aus diesem Jammerthal? abzufordern] höchst gnädiglich ergiebet, [von dem] Leib abzufordern, [in?] in deß bittern Leyden und Sterben Jesu Christi, mit demütigster bitt und höchstem Vertrauen, derselbe wolle sie durch seine bittere Verdienste, und durch die Vorbitt seiner glorwürdigsten Mutter, der [bei] der froh seel[igen?] [un]befleckten Jungfrawen Maria, sambt aller höch[…] in die Zahl seiner auserwehlten und himmlischen Freuden gnädiglich [?] auf- und annehmen; den sterbenden Leib aber, weilen [selbe?] schon von der Erden empfangen, ihn wiederumb [zu der Erden?] [be]falen[?].

Secundo: Weilen kund jeder Testaments die Erbeinsetzung deß Fundament und Grund-Vest ist, alß setzet die in ihrem [?] wie wohl wenig hinterbliebenen Vermögen, zu ihren [Erben?] ein, ihre annoch in Leben befindliche drey Kinder benantl[ich] Johann Schindler, Helenam und Catharinam Schindlerin, und [auch] ihrer verstorbenen Tochter Susanna, die nach ihr verbliebene Kinder und respective Eninkel [Enkel], jedoch der Gestalt, daß den Eninklen [Eninkel?] nichts ausgehändiget werde, sondern selb-theil so lang bey der Frohschaft[?] und hinter deren ledig [bleiben?] zwey[en] [Tö]chter[n] alß Helenam und Catharinam auf interesse verbleibe, biß dieselben zu ihren mündig Jahren kommen werden.

Pro [Tertio]: Vermacht sie den zweyen Töchtern, weilen selbe noch [unverheiratet?] unverehlicht seind, aus den völligen Vermögen, einer jeden 50 R[eichs]thl[r] zu einem Heuraths-guth, und dieβes darumb, weilen der ausgesteuerten und verstorbenen [ältesten?] Tochter Susanna ausfertigung aber so viel gekostet, item

[Quarto]: Vermacht sie ihrem Sohn Johann Schindler zu Complirung[?] seiner ausfertigung 20 thl[r], weilen derselbe bey seiner ausfertigung um so viel weniger, und über 90 fl wir[d], sie solche [aus]schlagen, nicht empfangen.

[Quinto]: Ist ihr gäntzlicher will und meinung, daß denen ledigen zweyen Töchtern alß Helena und Catharina ihr [Haus] und Felder, in dem werth wie sie da in der froh[schaft] anzunehmen, alß noml[ich] zu 330 fl: verbleiben, und sie den übrigen halben deß ihrige an geld heraus zu geben schuldig sein sollen; übri[g] will sie auch gehabt haben, daß ihnen deß ihrige, was sie sich durch ihren sauern schweiß […]

[Sexto] und letztlich gebieth[et er/sie] […] erblich ermachen[?] […] freundlich verhalten, und […] Lieb und bezahlter schuld[…] maßen in einigkeit […] alß ihren letzten willen, […] begeh[rt/t]: Reff[?] heiß[t] zu halten, und in […] [Krafft?] deßen, um dessen alß […] letzter will seye, [hat sie selbe?] eigenhändig unterschrieben [und mit] [I]siegel corroboriret. […] 16ten Janu[arii] A[nno] 1707.

[Publikationsvermerk:] Publicatum hoc testa[mentum] Susann[ae] Schindlerin, particularim [?] vel ipsam Johanni[?] … in pleno consessu senatorio [Schlackenw]aldensi, die 22 febr[uarii] 1714, cor[am] [… senatu], et ist gewesen Interess[ent] Consul[?] Georgio Ingler[?]. — Currens[?] / [m.p.] fran[…] Roth[…].

Zobrazit originál na Porta fontium →