The year 1706 in the chronicle

Transcriptions and translations of historical documents were produced with the help of artificial intelligence and may contain errors in reading old handwriting. The original wording is usually available with each entry in the expandable section "original transcription", or directly at the listed source; if you come across an inaccuracy, we would be grateful for a note.

1706
Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 1799

Kristýna Knollová z Horního Slavkova činí za přítomnosti Volfganga Vavřince Alberta, rychtáře, a Vavřince Františka Rotha, písaře města Horního Slavkova, poslední vůli.

Datace: 25.03.1706

Listina zachycuje ústně pořízenou poslední vůli (testament nuncupativní) Christiny Knollin z Horního Slavkova, sepsanou 25. března 1706 a veřejně vyhlášenou před městskou radou 26. srpna 1706. Christina v ní odevzdává svou duši Bohu, ustanovuje dědice ze strany sestřina rodu a odkazuje menší peněžní částky zdejšímu kostelu svatého Jiří a kapli svatého Josefa.

Ve jménu Nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen.

Dne 25. března 1706 byl podepsaný povolán k níže podepsané Christině Knollin [?]. Ta mu ze své nemoci [?] sdělila, jaké je její přání: jelikož je při dobrém rozumu, chce o svém nemnohém majetku pořídit poslední vůli, aby do budoucna předešla všem sporům. Bylo třeba na vše pečlivě dbát, tak jak to od ní bylo přijato a vyrozuměno, a dosvědčit to tak, jak následuje:

Za prvé – ze srdce si přeje, aby její ubohá duše spočinula v lůně jejího nebeského Otce. Pokorně prosí, aby ji Bůh, až přijde její čas, k sobě přijal a milostivě oddělil od těla, tělo pak aby bylo opět odevzdáno zemi.

Za druhé – poněvadž základem a nejdůležitější částí každého testamentu je ustanovení dědiců, určuje za svého univerzálního dědice syna své sestry jménem Georg Pöhm [?], Johanna, a také Barthla Pöhma [?] má za svého skutečného ("srdečního") dědice. Svou sestru však – pokud taková v příbuzenstvu vůbec existuje – v závěti nezmiňuje a zcela ji z dědictví vylučuje.

Za třetí – zdejšímu kostelu svatého Jiří odkazuje deset zlatých.

Za čtvrté – zdejší kapli svatého Josefa odkazuje tři zlaté.

Za páté – přeje si, aby jí byl po smrti vystrojen obvyklý pohřeb. O ostatní záležitosti (patrně náklady a zbytek majetku) se mají postarat oba dědicové, kteří s nimi mohou naložit dle vlastního uvážení.

Na potvrzení toho, že se jedná o její poslední vůli a nic jiného, dosvědčila zarmoucená Christina Knollin [?] tuto svou poslední vůli přísežně ústně a vlastnoručním podpisem [?] podrobně stvrdila. Stalo se a bylo uzavřeno dne a roku výše uvedeného.

Svědkové:
Wolfgang Laurentius Alberts, toho času městský kostelník, podepsal.

Laurentius Franciscus [...] Bartscher.

Tento nuncupativní testament byl vyhlášen za přítomnosti stran na plném zasedání městské rady, za řízení pana purkmistra Jana Gabriela Wentzla [?], dne 26. srpna 1706.

Na zadní straně listiny je poznámka:

Předloženo dne 19. července 1706.

Přijatá poslední vůle čili nuncupativní testament Christiny Knollin, ze dne 25. března 1706.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[Přední strana / vnitřní testament:]

Ve jménu Nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen.

[Já níže pode]psaný jsem byl dnes, dne 25. března 1706, povolán k níže pode[psané] Christině Knollin [?], a ona ze [své nemoci ?] dala poučení, jaké by bylo její přání: jelikož je při dobrém rozumu, chce o tom svém nemnohém [majetku] pořídit, aby do budoucna předešla všem sporným věcem; přičemž jsme měli na vše pečlivě dbát, jak to máme od ní přijmout a vyrozumět, a dosvědčit to, jak následuje, a to takto:

Za prvé, ze srdce [si přeje], aby její ubohá duše byla v lůně jejího nebeského Otce – s pokornou prosbou, aby ji, až přijde její čas, k sobě přijal a milostivě [duši] od těla oddělil – tělo však aby bylo zemi opět odevzdáno.

Za druhé, a poněvadž základem a hlavní částí každého testamentu je ustanovení dědiců, ustanovuje za svého univerzálního dědice syna své sestry, jménem Georg Pöhm [?], Johanna, a též aby [byl] Barthl Pöhm [?] jejím dědicem ze srdce [= pravým dědicem]. Sestru však, pokud se taková v příbuzenstvu nachází a [...] o ni nepořizuje, zcela vylučuje.

Za třetí, zdejšímu pánubohu / zdejšímu kostelu svatého Jiří má být dáno [odkázáno] deset zlatých.

Za čtvrté, odkazuje zdejší kapli svatého Josefa tři zlaté.

Za páté chce, aby jí byl po její smrti vystrojen obvyklý pohřeb; [ostatní/náklady ?] však ať zůstanou oběma dědicům, kteří s tím mohou volně naložit, jak budou chtít.

Že toto je [její poslední vůle] a nic jiného, tuto svou poslední [vůli], pod přísahou ústně potvrzenou, [zcela za]rmoucená Christina Knollin [?] tímto upřímně a poctivě, vlastnoručním podpisem [?] podrobně dosvědčuje. Tak se stalo a uzavřeno dne a roku jak výše.

[Svědkové:]
Wolfgang Laurentius Alberts,
toho času městský kostelník, podepsal.

Laurentius Franciscus [...] Bartscher.

Tento nuncupativní testament byl publikován v přítomnosti stran v plné radě, za řízení pana purkmistra Jana Gabriela Wentzla [?], dne 26. srpna atd. 1706.

[Zadní strana / hřbetní poznámka:]
[Předloženo dne 19. července 1706]

Přijatá poslední vůle čili nuncupativní testament Christiny Knollin, ze dne 25. března 1706.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Vorderseite / inneres Testament:]

In Nahmen der Allerheÿligsten undt unzertheilten Dreÿfaltigkeit, Gott des Vatters, Sohns undt Heÿl[igen] Geistes Amen.

[Ich Endts-Unter]schrieben[er] habe Dato den 25. Marty 1706 mich zu Ende Unter[schrieb]ene Christina Knollin [?] beschicken laßen, undt [hat] sie [von] ihrer Krankheit [?] Unterrichtung gegeben, wie die Willens-Mainung wäre, weil bey guter Vernunfft [von der] ihrig wenigen, umb alle streitbare Sachen künfftig zu verhindern, zu disponieren, [bey] dieser allem fleißig zu gaben [= achten], wie wir [es] sollen von ihr auff[nehmen] und abnehmen, undt selbig wie folget bezeugen, undt zwar

Erstlich von Hertzen, daß ihr arme Seel in die Schoß ihres himmli[schen] Vatters, mit demütig[em] bitten, selbe nach ihrer Zeit, [zu] sich [zu] scheiden, in Gnaden anzunehmen, dem Leib aber der Erden [wider zu]geben.

Andtens, undt weilen sich jedes Testaments-Grundtfest undt principal-Stuck ist, die Erb-Einsetzung, als Bezeigt sie zu ihren Universal-Erben ein ihrer Schwester Sohn Georg Pöhm [?] benantl[ich], Johann, undt seÿ d[em] Barthl Pöhm [?], deßen Hertz Erben. Schwester aber, sodass sich in der Freundt[schaft] befindet, undt [...] umb sie nicht ordinirt, thut sie gäntzlich außschließen.

Drittens, der unweith [?] der allhiesig[en] Herren Kirchen Sancti Georgii Zehen Gulden werden von [...] sollen gelaßen werden.

Viertens legiret sie der Capellen des Heÿl[igen] Joseph[s] allhier Dreÿ Gulden.

Fünfftens will sie gehabt haben, daß ihr d[as] [ge]wöhnliche Begräbnus nach ihrem Todt solle angezogen [= ausgerichtet] werden, die [...] aber selb beeden Erben verbleiben, welchen sie zu thun frei können, wie sie wollen.

Daß nun dieser alß [letzter Wille] undt nicht anders sei, [hat] ihr diesen letzten [Willen] gegen Eÿdsmündlich [be]wäh[r]ten Willen, [die ganz be]trübte Christina Knollin [?] hiermit aufrichtl[ich] und rechtschaffig, mit aigenhändiger Unterschrifft [?] umb[ständlich] bezeugen. So geschehen [und] geschloßen die et Anno ut supra.

[Zeugen:]
Wolffg[ang] Laur[entius] Alberts
p[ro] t[empore] Stadt-Küster s[ub]scr[ipsit]

Laurentius Franciscus [...] Bartscher

Publicatum hoc Testamentum Nuncupativum
oran [coram] Partib[us] in pleno Consilio Regente D[omi]no
Consule Joanne Gabriele Wentzl[?] die 26. Aug[usti]
etc. 1706.

[Rückseite / Dorsalvermerk:]
[Praesent: den 19. July 1706]

Eingenahmener letzter Will oder Testa-
mentum Nuncupativum Christina Knollin un-
tera [= sub dato] 25. Marty 1706.

Zobrazit originál na Porta fontium →