Listina města Horní Slavkov č. 1794
Kryštof Schnabel a Pavel Antonín Kattum z Horního Slavkova určují magistrátu v Horním Slavkově své domy jako kauci za jim předaný majetek jejich bratrance Matouše Opela.
Datace: 15.05.1705
Listina ze Slavkova (Schlaggenwaldu) z 12. května 1705 zaznamenává kauci manželů Davida Knöblicha[?]: zdejší magistrát jim povolil prodat pozůstalost po otci Wolffovi[?], který zemřel v cizině po více než 40 letech pobytu tam, v hodnotě 252 zlatých, aby z výtěžku mohli vyplatit dědice. Manželé se zároveň zavazují a skládají jistotu (kauci) pro případ, že by se v budoucnu přihlásili další dědicové zůstavitele s nároky na pozůstalost.
Níže podepsaní manželé David Knöbel[?] tímto prohlašují a stvrzují všem, jichž se to týče, následující.
Ctihodný zdejší magistrát na jejich pokornou žádost svolil, že mohou prodat celou pozůstalost po otci Wolffovi[?] – ten se přes 40 let zdržoval v cizině a tam také zemřel. Pozůstalost je zapsána ve zdejší pozemkové knize a v pozůstalostní knize a její celková hodnota činí dvě stě padesát dva zlatých. Prodej měl posloužit k tomu, aby manželé mohli z výtěžku vyplatit dědicům, respektive oprávněným dědicům a jejich potomkům, zbývající částku, která na pozůstalost připadá.
Výměnou za toto svolení se manželé zavazují složit náležitou jistotu (kauci) pro případ, že by se v budoucnu objevil sám zůstavitel, jeho matka nebo někteří z jeho dědiců a hlásili se o svá práva k pozůstalosti. Slibují a zavazují se, že v takovém případě uspokojí veškeré nároky dědiců ohledně již zcizeného majetku – tedy že jim vrátí přijatou kupní cenu (pretium) a postaví se za ni. Právě k tomuto účelu skládají předkládanou kauci.
Pro ještě větší jistotu se manželé podrobují ctihodnému magistrátu jako záruce ve formě hypotéky na nemovitosti (in cautionem pro hypotheca reali) a zříkají se přitom všech právních výhod, které by mohly proti tomu svědčit – ať jsou jakékoli a ať by je kdokoli sebedůmyslněji vymyslel, zvláště pak těch, které popisují právní předpisy. Tímto dávají plnou moc k tomu, aby jejich kauce byla zapsána do zdejších knih, konkrétně do knihy kaucí.
Na důkaz a stvrzení toho vše vlastnoručně podepsali a téhož dne přitiskli pečeti. Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwaldu, tedy Horním Slavkově) dne 12. května léta 1705.
Listinu opatřují dvě červené pečetě a podpisy: Christoph Schnabel a Paulus Antoni Pattum[?] – ten podepsal i za svou manželku.
Na rubu listiny je dorsální poznámka: „Uvnitř uložená kauce dvou slavkovských[?] (schmöln…ských) dědiců.“
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[B]
Níže podepsaní manželé David Knöbel[?] tímto stvrdili a stvrzují, a to ke všeobecné vědomosti, že ctihodný zdejší magistrát na naši poníženou prosbu ráčil příznivě a milostivě svolit, abychom úplnou pozůstalost po otci Wolffovi[?] — který se přes 40 let zdržoval v cizině a tam zemřel — zapsanou ve zdejší pozemkové knize a v [pozůstalostní] knize, a jež činí dohromady dvě stě padesát dva zlatých, mohli zcizit a prodat, a to proto, abychom mohli dědicům, respektive oprávněným dědicům a jejich dědicům, vyplatit zbývající zlaté připadající na zmíněnou pozůstalost.
My naproti tomu [skládáme] náležitou jistotu (kauci) pro případ, že by se výše zmíněný [zůstavitel] či jeho matka, případně někteří jeho dědicové, do budoucna zde objevili a hlásili své nároky — pak má být to, co jim po právu náleží, [zajištěno]. Proto tímto slibujeme a zavazujeme se, že vůči [všem] dědicům a [případným] nárokům budeme povinni a zavázáni nahradit vše ono i nyní zcizené [dědictví], totiž za přijatou kupní cenu (pretium) ji[m] zase nahradit a postavit; a tuto jistotu (kauci) takto a tímto způsobem skládáme.
A k většímu zajištění se v této věci podrobujeme ctihodnému magistrátu jako jistotě pro hypotéku na nemovitosti (in cautionem pro hypotheca reali), zříkajíce se (renuntiирung) všech proti tomu [svědčících] právních dobrodiní (beneficia), ať už by byla jakákoli a ať by je kdo jakkoli důvtipně vymyslel, zvláště pak [dobrodiní] popsaná v právních předpisech. Tímto dáváme moc a plnou moc, aby tato naše kauce mohla být vtělena do zdejších vlastních [knih] a kaučních knih.
Na důkaz a stvrzení toho jsme to vlastnoručně podepsali a [přitiskli pečeti] téhož dne. Stalo se
ve Slavkově (Schlaggenwald / Horní Slavkov) dne 12. května léta 1705.
[dvě červené pečeti]
Christoph Schnabel
Paulus Antoni Pattum[?]
za manželku (místo manželky)
[Hřbetní / dorsální poznámka:]
Uvnitř uložená kauce dvou slavkovských[?] (schmöln…ských) dědiců.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[B]
Die endes unterschriebene David Knöbliche Eheleut[?] haben be-
kandt undt bekennen hiemit, der jedermänniglich, weilen der EhrEnvest[en]
Magistrat allhier auf unser gethanes gehorsam[es] bitten die völlige[n]
[…] Tod in der frembt ihn über die 40 jahr befindenden mit Tod
[ge]müthlich [?] abgestorbenen Vatters Wolffs [?] in allhies. Grundt-
[buch] undt Lass bestehende ErlassenHafft [= Verlassenschaft], welche sich in allen
auf Zwey hundert zwey und funfzig gulden belauffet, zu ver-
alieniren undt zu verkauffen, umb anderwertig den Erben respective
Erbliehen undt ihren Erben auf [obige] der ErlassenHafft wieder restlich
gemachte gulden bezahlen zu können, geneigt günstig zu verwilligen
belieben wollen, wir aber hingegen die gebührende Cautionen, auf d[en]
in fall er obermalter[?] [Erlasser?] [...] selber Mutter etl. seine Erben oder
fürnehmen künftig hir allhier sich ein finden selten [= sollten], das jenige wir
billig [...]hafft werden Khönden der für sollen sollen. Alß versprechen
[wir] undt geloben wir hiemit, der […] Erben [folgen?] undt für-
nehmen [...] das wir vor all des jenige undt jezt der alienirte Erw[?]-
[...]gigst gut zu werden undt obermalter[?] der für empfangenes
[pre]tium hinwieder umben [= ihnen] zu fürstellen verbunden undt verpflicht
sein wollen undt sollen, die wir denn auch gegenwertige Cautionen
also undt der gestalt der beyzustellen, undt zu all besseren ver-
sicherung der[er] [ausdrucksamblich?] Endes wegen einen EhrEnv[esten]
Magistrat in Cautionem pro hypotheca reali mit renuntiirung aller
wieder[…] beneficien, die mögen nehmen haben wie die immer wollen,
undt durch was sie/men[schen] liecht erdacht werden Khönen, in Sonderheit[?]
[…] von Höern[?] [Rechtens] beschreiben, wollen auf hiemit macht und
gewalt, das solche Unsere Caution denen allhier eigen[en] [Buch?]
undt Cautions büchern einverleibt werden Khune. Zu Urkund
undt belmestigung[?] dessen, haben wir es eigenhändig unter-
schrieben, undt […] [Salhafft?] tag gedruckt. So geschehen
Schlaggenwaldt den 12ten May Anno 1705
[zwei rote Siegel]
Christoph Schnabel
Paulus Antoni Pattum[?]
statt deß weib[s]
[Rückseitiger Aufschrift / Dorsalvermerk:]
Innen Verwahrte[?] zweier Schmöln[…]ischen Erben Caution
Listina města Horní Slavkov č. 1795
Jan Melichar Raick potvrzuje, že dluží Marii Pistelové 100 zlatých rýnských zúročených 6 % úrokem a jako zástavu dává svůj dům.
Datace: 03.06.1705
Dlužní úpis z 3. června 1705, kterým se neznámý horní slavkovský měšťan zavazuje splatit sto zlatých, jež si vypůjčil od dědiců Lorentze Rotha, konkrétně od pozůstalé panny Marie (jméno nejisté – Gšin/Göschlin), a to s obvyklým 6% ročním úrokem a splatností na vyžádání. Úpis byl 29. ledna 1711 na žádost věřitelky se souhlasem slavkovského magistrátu zapsán do zdejší městské knihy.
Na začátku listiny je vyznačen křížek, jímž pisatel vzývá Boží pomoc.
Já, níže podepsaný, tímto potvrzuji za sebe, své dědice i sourozence, že jsem od dědiců pana Lorentze Rotha – konkrétně od pozůstalé panny Marie [Gšin?/Göschlin?], své věřitelky – skutečně přijal do vlastních rukou v hotovosti sto zlatých.
Následuje obvyklá, hustě psaná dlužní a úroková formule: zavazuji se těchto sto zlatých nejen každoročně úročit obvyklými 6 procenty, ale také je podle potřeby, kdykoli budou vypovězeny, i s náležitým řádným úrokem své věřitelce vděčně splatit. Aby si má panna věřitelka mohla být tímto závazkem jista, stvrzuji tento dlužní úpis vlastní rukou v přítomnosti dvou svědků svým pravým podpisem.
Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 3. června roku 1705.
Podpis dlužníka je zčásti nečitelný (patrně končí na „–itsch" nebo „–idt") a je opatřen červenou pečetí.
Výše uvedený dlužní úpis byl se souhlasem slovutného magistrátu, na poníženou žádost panny věřitelky, zapsán do zdejší městské knihy – na foliu 162, na rubové straně, dvanáctého dne téhož měsíce. Stalo se ve Slavkově dne 29. ledna 1711.
Na svědectví a stvrzení věrohodnosti podepsán Laurentz Franz Xaver Roth, tehdejší městský rychtář tamtéž.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[+ křížek na začátku jako vzývání Boží pomoci]
Já, níže podepsaný, tímto vyznávám za sebe, své dědice a sourozence, že jsem od dědiců pana Lorentze Rotha, resp. od [pozůstalé] [panny] Marie [Gšin?/Göschlin?], [své věřitelky], skutečně do vlastních rukou v hotovosti přijal sto zlatých. [… následuje obvyklá, hustě psaná dlužní a úroková formule: zavazuji se týchž sto zlatých nejen každoročně, jak je obvyklé a zvyklé, úročit 6 procenty, nýbrž je také, dle potřeby a kdykoli po vypovězení, s náležitým řádným úročením své věřitelce vděčně splatit; aby pak má panna věřitelka byla v tom zajištěna, …]. Pročež jsem [tento dlužní úpis] [stvrdil] vlastní rukou v přítomnosti dvou [svědků] svým pravým podpisem; stalo se [ve Slavkově] dne 3. června roku 1705.
[Vlastnoruční podpis dlužníka, zčásti nečitelný: [?] [—itsch/—idt]] [L.S. – červená pečeť]
Výše uvedený dlužní úpis byl se souhlasem slovutného magistrátu, na poníženou žádost panny věřitelky, vepsán do zdejší městské knihy na foliu 162, strana rubová, dne dvanáctého [téhož měsíce]. Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 29. ledna 1711.
Na svědectví, na stvrzení věrohodnosti Laurentz Franz Xaver Roth,
t. č. městský rychtář tamtéž
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[+ Invocatio-Kreuz]
Ich endts unterschriebener bekenne hiermit für mich, meine Erben und Geschwister, daß ich von Herrn Lorentz Roth Erben [bzw.] [seel.] Herrn Mannß [hinterlassener] [Jungfer] Maria [Gschin?/Göschlin?] [als meiner Gläubigerin] mir Ein hundert Gulden würcklich zu guten Handen [bar] gezahlt [und empfangen] habe. [… hierauf folgt die übliche, dicht geschriebene Verschreibungs- und Verzinsungsformel: ich verspreche, dieselben Ein hundert Gulden zu handen [haben werde] nicht allein jährlich, [wie] gewöhnlich und üblich, mit 6 pro Cento Zinß zu verinteressieren, sondern auch nach Gelegenheit … bei [jeder] Zeit auf Kündigung mit gebührender [ordentlicher] Verzinsung [meiner Gläubigerin] dankbar zu bezahlen; damit aber meiner Jungfer Gläubigerin solches versichert sein möge, …]. So habe [ich diese Verschreibung] [mit] mein[er] eigen[en] Hand in Beysein zweier [Zeugen] [und/zu] meiner wahren Unterschrift [bekräftigt], so geschehen [Schlaggenwald] den 3 Juny Anno 1705.
[Eigenhändige Unterschrift des Schuldners, teils unleserlich: [?] [—itsch/—idt]] [L.S. – rotes Siegel]
Vorstehende Obligation ist mit Consens eines löbl. Magistrats auf demüthiges Bitten der Jungfer Gläubigerin in [das] allhiesige Stadtbuch folio 162 pag. verso den zwölfften [Dato] inscribiret worden. Actum Schlaggenwald den 29 Jan[uar]: 1711.
Zu Testor in fidem Laurentz Franz Xav: Roth,
p. t. Stadtrichter ibidem