Osvobození od ubytování vojska a krádež v kostele
Stránka zaznamenává dvě události z roku 1702 v Horním Slavkově: v březnu osvobodil císař Leopold horní město od povinnosti vojenského ubytování kvůli podpoře hornictví, a o pár dní později došlo k vloupání do zdejšího kostela s krádeží posvátných stříbrných nádob, po níž byla později (1736) na místě nálezu odhozené hostie postavena kaple.
Roku 1702, dne 14. března, osvobodil císař Leopold horní město Slavkov od břemene vojenského ubytování, aby tím nebylo bráněno hornictví, které přináší celé zemi tak velké výhody.
Téhož roku, v noci z 19. na 20. března, byly ze zdejšího farního kostela ukradeny stříbrné nádoby – kalich, monstrance a ciborium se schránkou na hostie i s posvěcenou částicí (partikulí). Tuto partikuli zloděj odhodil za hřbitovem; když ji kdosi nalezl, uctivě ji vrátil zpět do kostela. Na památku této události byla roku 1736 na onom místě (pahorku) vystavěna kaple Božího Těla.
Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)
Roku 1702 dne 14. března osvobodil císař Leopold c. k. horní město Slavkov od břemene vojenského ubytování, aby tím nebylo bráněno hornictví, které celé zemi přináší tak velké výhody.
Téhož roku 1702 v noci z 19. na 20. března byly ze zdejšího pěchotního kostela ukradeny stříbrné nádoby: kalich, monstrance a ciborium se schránkou na hostie a s partikulí. Tuto partikuli zloděj odhodil vně hřbitova; když ji kdosi nalezl, uctivě ji navrátil do kostela. Na památku byla roku 1736 na onom pahorku vystavěna kaple Božího Těla (S. Corporis Christi).
Sbírka drobných zápisů z let 1702-1731 o kostelních a farních událostech v Horním Slavkově: krádež posvěcených nádob a vznik kaple Božího Těla, ničivé požáry, vznik Mariánského cechu, spory o zvony a farní hospodaření. Následuje samostatné pojednání o historii bramboru - jeho objevení v Americe, cestě do Evropy přes Drakea a jeho rozšíření až do Krušných hor a Horního Slavkova kolem roku 1740, s pochvalnou úvahou o jeho významu pro chudé.
Krádež v kostele (1702)
V noci z 19. na 20. března roku 1702 byly z kostela odcizeny stříbrné nádoby: kalich, monstrance a ciborium, spolu s posvěcenými hostiemi. Zloděj hostie vysypal na pahorek u Božích muk. Nějaká dívka, která tudy časně zrána šla, je nalezla a zprvu je považovala za bílé listí či květy, takže si je sebrala. Když je však ukázala svému faráři, poznal, oč jde, a ihned je nechal odnést k panu vikáři, aby s nimi bylo naloženo s náležitou úctou. Ten je uložil do velké schránky a zbožně je nesl zpět do kostela. Na památku této události byla roku 1736 na onom pahorku vystavěna kaple, která se dodnes udržuje a nazývá se kaplí Božího Těla (S. Corporis Christi). Podle poznámky byla kaple postavena 14. července 1736 s vědomím vrchnostenského úřadu (patrně horního úřadu) a na její vystavění přispělo asi 154 osob.
Velký požár (1713)
Dne 4. května roku 1713 dopoledne v 11 hodin vypukl u pana Georga Christofa, zdejšího horního úředníka, oheň, který zachvátil dolní Tržiště (Markt), Nové Město (Neustadt), kapli sv. Anny, špitál, strážní dům, cínové žíly v okolí, haldu, dolní příkop (Graben) a téměř celou huť. Kromě dvou domů vyhořelo celkem 76 domů, nepočítaje cínové žíly. Při požáru zahynulo také šest osob, které se zdržovaly u jedné kašny, kde se snažily oheň uhasit. Tuto událost potvrzuje i dobová matrika ze stejného dne. Podle poznámky patrně stejného dne, 4. května, vypukl požár i v sousedním Krásně (Schönfeld), takže obě obce toho dne vyhořely.
Possigau přifařen ke Krásnu (1723)
Až do roku 1723 patřila obec (patrně Schönfeld) farně ke Slavkovu. Toho roku však byla v Krásně zřízena vlastní fara a Possigau byl přifařen k ní.
Vznik Mariánského cechu (1723)
V roce 1723 vznikl takzvaný Mariánský cech (Marianische Gewerkschaft). Zpočátku se členové nemohli shodnout, zda má každý přispívat po jednom krejcaru, aby se za všechny podíly sloužila jedna mše ke cti Boží a Panny Marie za zemřelé. Počet členů cechu se však brzy natolik rozrostl, že se mohly sloužit mše dvě. Tento zvyk se zachovává dodnes. Podle pozdější poznámky z roku 1836 se na tom podílelo asi 105 horních úředníků a čtyři doly ke cti Panny Marie.
Vodopád a jeho rozdělení (1725)
V roce 1725 vrchnost stanovila, že vodopád (Wasserfall) má sloužit z poloviny k zavlažování vikářské zahrady a z druhé poloviny sousedovi, ovšem pod podmínkou, že si vodu podle dřívějšího zvyku bude na vlastní náklady odvádět do svého domu.
Stříbrné nádoby jako majetek fary (1725)
Téhož roku 1725 byly stříbrné nádoby potvrzeny jako majetek fary sloužící k bohoslužbě.
Oprava kostelní korouhve (1726)
V roce 1726 byla opravena takzvaná kostelní korouhev (Kirchenvogel). Byla odvezena do Žatce (Saaz) a nechána pozlatit, za což bylo pozlacovači v Krásně zaplaceno 500 zlatých.
Téhož roku byla opětovně vystavěna vyhořelá kaple sv. Anny — dnes obecně nazývaná špitálním kostelem (Spitalkirche) — a byla o svátku patrocinia sv. Krištofa vysvěcena panem děkanem Johannem Schwartzem, tehdejším vikářem v Sokolově (Falknov).
Zvony špitálního kostela
Špitální kostel má dva lité zvony, ulité roku 1725 Františkem Hiebölem v Chebu (Eger). Větší váží 1265 liber a nese latinský nápis „Verbum caro factum est, et habitavit in nobis" („Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi"). Menší váží 878 liber a nese nápis „Sanctus, sanctus, sanctus Dominus Deus Sabaoth!" („Svatý, svatý, svatý Pán Bůh zástupů!"). K tomuto údaji je připojena poznámka, že se zápis ve farní pamětní knize neshoduje s údajem podle pamětní knihy chrámového bratrstva.
Mše zakládané v lauterbašském kostele (1727)
V roce 1727 nechal měšťan pan Jakob Lehmann v lauterbašském kostele zrenovovat staré křídlo (patrně oltářní). Podle dochovaného zápisu byla sebrána mariánská sbírka a kaplan Samuel spolu s dalším sběračem vybrali celkem 81 zlatých, které si mezi sebou ponechali a o tom mlčeli.
Věc však brzy vyšla najevo, když se mariánská družina od jednoho z příbuzných dozvěděla, že peníze chybí. Záležitost se pak dostala až k panu děkanovi Lehmannovi. Ten svolal zúčastněné, kteří přiznali, že vybrali oněch 81 zlatých, a navzájem se dohodli, přičemž se snažili věc zlehčit, aby se vyhnuli vyplacení a označení za neplatiče. Protože pan Lehmann nevěděl, kam byly peníze v kostele uschovány, nechal jim vyplatit polovinu částky, druhou polovinu (52 zlatých po 4 f., tedy asi 63 f.) si ponechal jako zálohu, aby nedošlo ke škodě kostela. Chtěl tuto částku od zmíněných pánů posléze vymoci, aby mohla být v hornoslavkovské farnosti řádně vyplacena. Text zde pokračuje na další stránce, kde je ovšem už jen málo čitelný.
Ke zvonům a hospodaření kostela (1728, 1731)
Následující pasáž je velmi torzovitá a nejistá, nicméně z ní vyplývá, že se řešila otázka zhotovených zvonů — podle starých listin je měl zhotovit jistý Daniel Höttling za časů děkana Jana Georga Mayera (patrně z let 1670–1674) — a spor o to, komu zvony náležely.
Dále bylo roku 1728 stanoveno, že městská rada a obec Horní Slavkov mají zajistit kostelu prostředky na vosk, víno, svíce a další potřeby, protože byl kostel chudý; tyto náklady měly být ročně omezeny na 80 zlatých. V témže roce měl kostel uloženého kapitálu 5923 zlatých, s ročním úrokem 140 zlatých a nesplaceným doplatkem 120 zlatých, tedy úhrnem přes 6223 zlatých; pan děkan povolil, aby zmíněné náklady byly hrazeny kostelnímu hospodáři.
Protože podle evangelistů Ježíš vypustil ducha v pátek v devět hodin, zvonilo se na hornoslavkovsku na tuto památku odedávna v tutéž hodinu dopoledne. V roce 1731 se však začalo zvonit ve tři hodiny odpoledne, neboť se usoudilo, že Pán nezemřel v devět hodin dopoledne, ale ve tři odpoledne — podle výkladu, že se dřívější údaj opíral o počítání času podle židovských hodin, kde se dvanáct hodin počítalo od východu slunce (od 6 hodin ráno do 6 hodin večera), takže tehdejší „devátá hodina" odpovídá naší třetí hodině odpolední.
Brambory v Horním Slavkově
Kolem let 1730–1740 byly takzvané brambory (Erdäpfel) snad poprvé pěstovány v Horním Slavkově (Schlaggenwald).
Vlastí bramboru je Amerika, kde patrně roste i divoce v krajích bohatých na zlato a stříbro — takový divoce rostoucí brambor tam byl skutečně nalezen. Z Ameriky bylo po jejím objevení do Španělska převezeno přes 30 000 milionů zlatých ve zlatě; rozumněji si však počínal ten, kdo lidem daroval brambor, než kdo jim odvezl všechno zlato.
Dnes nemáme žádnou rostlinu, která by se pro nás stala tak důležitou a nezbytnou potravou jako brambor — je odolnější vůči nepříznivému počasí než jiné plodiny, a proto se jeho pěstování tolik rozšířilo. Kde by stejná plocha oseté obilím uživila 6000 lidí, tam by táž plocha osázená bramborem uživila až 10000 osob.
Tuto blahodárnou vlastnost brambor prokázal i při hladomoru roku 1817 — kdyby jej lidé tehdy ještě neznali, byla by situace mnohem horší.
Brambor jako výživa chudých
Dnes je brambor hlavní potravou chudých a nuzných lidí. Mnozí rolníci se jím po celý čtvrtrok téměř výhradně živí a nezřídka se stalo, že celé rodiny přečkaly za zlých časů takřka sto dní jen díky bramborám.
Brambor byl pro nuzné lidi největším Božím dobrodiním a dnes jej již nemohou postrádat. Pasáž dále obsahuje torzovitý ekonomický výpočet denní mzdy a nákladů na stravu nádeníků (v konvenční minci), z něhož vyplývá, že za práci vycházelo jen několik krejcarů denně na osobu — a bez brambor by taková částka na výživu nestačila.
Text končí zbožným povzděchem, aby byl brambor ctěn jako velký dar nebes a jako projev Boží dobrotivosti, a aby muži, kteří jej lidem přinesli a rozšířili, byli váženi jako dobrodinci lidstva a zachováni ve vděčné paměti.
Cesta bramboru z Ameriky do Evropy a do Čech
Nějaký objevitel našel brambor v Americe pěstovaný v mnoha krajích a používaný jako potrava zejména chudých lidí.
Do Evropy se brambor dostal dvěma cestami: jednak přes Španělsko, jednak přes Anglii. Španělé jej přivezli z jižní Ameriky kolem let 1560–1570 a odtud se dále rozšířil i do jižní Itálie.
Největší zásluhu na rozšíření bramboru po Evropě však měl Angličan, admirál Francis Drake. Ten se roku 1578 dostal na jistý ostrov, roku 1585 přivezl brambor se svou flotilou do Virginie, kde jej sám pěstoval, a v následujícím roce (1586) jej přivezl do Anglie, kde jej zasadil ve své zahradě a zasloužil se o jeho další rozšíření.
Do Saska se brambor dostal nejprve prostřednictvím islandských františkánů, kteří jej pěstovali údajně v Praze, odkud byl přesazen do dalších zahrad, aniž se ovšem tehdy dále rozšířil po zemi — jeho pěstování se rozšířilo jinými cestami později.
V roce 1717 přivezl generál-poručík von Wildau brambor do Pruska. Ze Saska se pak přes Krušnohorce a Krušné hory dostal do kraje kolem Sokolova a Horního Slavkova — podle poznámky se tak stalo kolem roku 1740, snad ze zdejších zahrad.
V samém Horním Slavkově (Schlaggenwald) prý brambory pěstoval František (?) Schwarz (?), soukeník (?) a zahradník (?), bydlící čp. 281, a to v letech 1730 až 1740 (?), kdy byl ještě mladým mužem (asi 20–30 let (?)). Tento zahradník zemřel 15. listopadu 1792 (?), jak dosvědčuje hornoslavkovský umrlčí rejstřík, díl II., str. 20 (?).
Přesto však bylo pěstování bramboru u nás ještě dlouho jen málo rozšířeno. Mnozí rolníci sice o bramborech od hornoslavkovských věděli a pěstovali je ve svých zahradách, avšak většina rolníků brambory používala spíše jen na krmení dobytka a jejich pěstování se šířilo jen pomalu a v malé míře.
To, co skutečné rozšíření pěstování bramboru u nás nakonec způsobilo, byl hladomor. Když v letech 1771 a 1772 nastala neúroda a hladomor byl tak veliký, že lidé byli nuceni sáhnout i k bramborům, teprve tehdy se ukázalo, jak užitečné je to, co bylo v předcházejících letech ve větším množství pěstováno. A od té doby je brambor v naší vlasti teprve vlastně opravdu a všeobecně rozšířen. (Podle pražské zprávy z r. 1859.)
Pro uskladnění brambor přes studenou zimu je třeba dbát jistých opatření. Nesmějí se nechávat dlouho ležet na jednom suchém místě, dokud nejsou zcela proschlé. A pokud nemají dostatek vzduchu, je třeba je ukládat tak, aby se s nimi mohlo ustavičně pohybovat a obracet je. Někdy se nechá brambor nejprve umýt, aby se z něj vyplavila zemina, a poté se dále ošetřuje v tekoucí vodě.
Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)
[Levá strana — okrajové letopočty: 1702, 1736, 1713, 1723]
[Okraj: 1702 — Krádež v kostele.]
V roce 1702 v noci z 19. na 20. března byly z [Leibitzkého?] kostela odcizeny tyto stříbrné nádoby: 1 kalich, 1 monstrance a 1 ciborium, spolu s [konsekrovanými?] [partikulemi/hostiemi?]. Tyto partikule [vysypal?] zloděj na pahorek mimo Boží muka [?]. Jeden [děvče/dívka?], jež [časně zrána?] šla kolem toho místa, je nalezla, a v prvním okamžiku [pokládala je?] za bílé [listí/květy?], a sebrala je pro [?]. Avšak když je dívka svému [faráři?] [ukázala?] [?], poznali, že je to [?], a hned je nesli k panu [vikáři?], aby je [v úctě?] [?]. Tu je [zdvihl?] do velké [pokladnice/schránky?], a nesl je zbožně do kostela zpět. Na památku byla roku 1736 na tomto pahorku vystavěna kaple, jež se dodnes v zemi udržuje, a slove kaple Božího Těla (S. Corporis Christi). (H.G.L. Tom. I. pag. 12.) [Pozn. drobně: Dle [data?] této kaple byla 14. čvc. 1736 [?] s vědomím vrchnostenského [úřadu/Bergamt?] [?] vystavěna; [?] 154 osob na [vystavění?] [přispělo?] [?]; [originál?] [?] N° 43.]
[Okraj: 1713 — Bohoslužba (Gottesdienst).]
V roce 1713 dne 4. května dopoledne v 11 hodin [vypukl?] u pana Georga [Christofa?] [zdejšího?] [horního?] [?] oheň, a [zachvátil?] dolní Markt (Tržiště), Neustadt (Nové Město), kapli sv. Anny, [špitál?] (Spital), [strážní/Wächterhaus?] dům, veškeré cínové žíly v téže krajině, [haldu?], dolní příkop (Graben) a celý cech [až na?] 2 domy, úhrnem 76 domů kromě cínových žil — vyhořelo z plamenů. Zároveň [bylo?] 6 [osob?], jež se k uhašení v jedné kašně zdržovaly, v té samé [utopeno/uhořelo?] [?]; jak to vše [druhá?] matrika [téhož roku a dne?] [potvrzuje?]. (H.G.L. Tom. I. pag. 18.) [Pozn. drobně: Pravděpodobně vznikl oheň ve Slavkově [?] ... [?] [vznikl?] [téhož dne 4. května?] [?] [oheň?] [?] [Schönfeld?] [?]; [úhrnem?] [obě obce?] [?] [vyhořely?].]
[Okraj: 1723 — Possigau přifařen k Schönfeldu [?].]
Až do roku 1723 byl [Schönfeld?] [přifařen?] ke Slavkovu; avšak v tomto roce byla v Schönfeldu zřízena fara, a Possigau k němu přidělen. (H.G.L. Tom. I. p. 19.)
[Pravá strana — Pag. 21; okrajové letopočty: 1723, 1725, 1726]
[Okraj vpravo: 1723 — Vznik tak zvaného Mariánského cechu (Marianische Gewerkschaft).]
V roce 1723 měl tak zvaný Mariánský cech [?]. Když na počátku [se?] [jeho?] členové [?] ve své [míře/Maße?] nemohli [shodnout?], že každý zvlášť 1 [krejcar?] platit chtěl, aby za všechny [míry?] 1 [?] míra ke cti Boží a Panny Marie pro [zemřelé?] [?] [číst dát?]; avšak počet [členů cechu/Gewerken?] se v krátké době tak rozmnožil, že se za všechny [míry?] mohly 2 [?] [míry?] [číst/sloužit?]. A to se [děje?] dodnes. (H.G.L. Tom. I. pag. 19 [a?] 20.) [Pozn. 1836 drobně: 105 [horních?] [úředníků/Officia?] [?]; [?] [4 doly?] [?]; [?] [k poctě?] Panny Marie [?].]
[Okraj: 1725 — [Vodopád/Wasserfall?] [?]; [s?] sousedem [se dělit?] [?].]
V roce 1725 bylo od [vrchnosti/Obrigkeit?] [chvályhodné?] vrchnosti stanoveno, že má jedné polovině [vikáře?] [?] [vodopád/Wasserfall?] sloužit k [zavlažování?] [vikářské?] zahrady, druhé polovině pak [má?] sousedovi náležet, ovšem pod podmínkou, že [?] tentýž [vodopád?] [?] [dle dřívějšího zvyku?] [?] [na vlastní náklady?] do svého domu [?]. (H.G.L. Tom. I. pag. 46.)
[Okraj: 1725 — Stříbrné nádoby [jsou farní?].]
V roce 1725 byly stříbrné nádoby pro [farní?] [bohoslužbu?] [potvrzeny?] [jako majetek fary?] [?]. (H.G.L. Tom. I. pag. 21.)
[Okraj: 1726 — Kostelní hřbet/Kirchenvogel [opraven?].]
V roce 1726 byl opraven [Kirchenvogel?] (kostelní [korouhev/věžička?]). Dali jej do [Cáhova/Saaz?], a nechali [pozlatit?] [?], začež bylo [pozlacovači/Vergolderovi?] v Schönfeldu [zaplaceno?] 500 zlatých. (H.G.L. Tom. I. p. 21.)
V témže roce byla [vyhořelá?] kaple sv. Anny — která se dnes obecně nazývá [špitálním?] kostelem (Spitalkirche) — opět vystavěna; a byla o svátku [posvěcení/Patrocinia?] sv. [Krištofa?] [?] a [?] od pana děkana Johanna [Schwartze?] (jeho [tehdejším?] [vikářem?] [?] ve Falknově) [vysvěcena?] [?].
[Strany 22-23 farní kroniky; pokračování souvislého dějepisného líčení o kostelích a zvonech v Horním Slavkově (Schlaggenwald). Psáno německým kurentem, latinské nápisy zvonů kurzívou.]
=== LEVÁ STRANA (Pag. 22) ===
[okrajová poznámka: Zvony špitálního kostela. Ve Falle (?)]
Špitální kostel má dva lité zvony, které byly v roce 1725 ulity Františkem Hiebölem (?) v Chebu (Eger).
Větší váží 1265 liber a nese nápis: „Verbum caro factum est, et habitavit in nobis." [Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.]
Menší je 878 liber těžký a nese nápis: „Sanctus, sanctus, sanctus Dominus Deus Sabaoth!" [Svatý, svatý, svatý Pán Bůh zástupů!]
Poznámka. Výtah z farní pamětní knihy (?), díl I., str. 84, kde se uvádí tento opsaný důkaz o těchto zvonech; ten se však neshoduje s mým údajem podle pamětní knihy chrámového bratrstva (?), díl II., fol. 4.
[okrajová poznámka: rok] 1727 — Mše zakládané v lauterbašském (?) kostele.
V roce 1727 nechal pan Jakob Lehmann (?), měšťan, v lauterbašském kostele staré křídlo (?) od zhotovitele zrenovovat. Podle tohoto pamětního zápisu (?) shromáždil pan Michael [?] mariánskou družinu (?) a [?], a kaplan Samuel [?] a [?] sebrali 81 zlatých, které mezi sebou [?] a o tom mlčeli.
Ale brzy se mariánská družina (?) dozvěděla od jednoho příbuzného (?), že peníze chybějí, a tak se věc dostala až k panu děkanovi Lehmannovi (?).
Pan Lehmann (?) zavolal lidi, kteří se [?] sešli, vyznali, že vybrali 81 zlatých, a navzájem se shodli; udali však málo (?), [?], a [?], aby si nemuseli (?) vyplatit a aby [?] jako bankrotáře (?) [?].
Protože pan Lehmann (?) nevěděl, kam peníze v kostele uschoval (?), a [?] : tak [?] se zde jako nově [?] (?) [?], že [?]. Nechal jim tedy [?] polovinu [?]; druhou polovinu však (totiž 52 zlatých po 4 f., to jest 63 (?) f.) [?] sám v záloze (?), aby ji [?] k poškození (?) kostela [?].
Tak chtěl od oněch tak jmenovaných pánů (?) [?] vrátit (?), aby v [?] dnech (?) v farnosti hornoslavkovské (?) k vyplacení (?) mohla být [?]. Avšak protože [?]
=== PRAVÁ STRANA (Pag. 23) ===
[okrajové poznámky postupně: O zvonech 1728; Zhotovené (?) zvony nechal pan G. Mayer (?) [?] v kostele zhotovit; O roku 1728 určil se na kostel nový [?] (?), [?] na 80 zlatých [?] doplnit; Roku 1728 [?] na kostele 5923 f. [?] vyplaceno [?]; K pamětnímu zápisu 1731 [?] zvonění (?) ráno (?) v 9 hod. zrušeno (?) [?] na 3 hod. odpolední.]
[...] 63 (?) f. nedostal, tak došlo (?) na válečné události (?); avšak s Boží pomocí (?) v roce 1728 nejen že [?] pan [?] zase [?], nýbrž i onen [?] zase [?], v němž [?] v posledních dnech [?] hornoslavkovskou (?) — jako i k jiným věcem v Lauterbachu (?) — věrohodně (?) bylo [?].
Ten důkaz o zhotovených zvonech (?) od starého [?] lidé; i tak se [?] na konci (?) i ze starých listin (?) [?] od pilného (?) muže Jana [?] Höttling (?) [?], že pochází [?] od zhotovitele Daniela Höttling (?), který [?], a děkana zesnulého (?) [?] Jana Georga Mayera (?), [?] z roku 1670-1674 (?) — tyto zvony do kostela [?] (?) a [?] (?), jak [?] dále chtěly (?), nepatřily (?), nýbrž [?]. (Farní pam. kniha, díl II., str. 21.)
Dále k roku 1728 určili slavná městská rada (?) a slavná obec hornoslavkovskou [?] družinu (?), aby kostelu [?] na vosk, víno, světlo (?) a jiné kostelní potřeby [?], protože kostel byl chudý (?). Tyto náklady ať se každoročně omezí (?) na 80 zlatých.
Ale v roce 1728, kdy kostel měl 5923 f. [?] uloženého kapitálu, s ročními (?) úroky 140 f., a s nesplaceným (?) doplatkem (?) 120 f., tedy celkem (?) souhrn úroků (?) 6223 f. [?], povolil pan děkan (?), že zmíněné náklady mají být kostelnímu hospodáři (?) [?]. (Farní pam. kniha, díl I., str. 107.)
Protože evangelisté (?) [?], že Ježíš seslal v pátek v 9. hodině svého ducha (?) do rukou Otce (?), [?] se dříve na hornoslavkovskou [?] památku (?) v týž den v 9 hod. dopoledne zvonit (?) [?] zvonem (?). Avšak v roce 1731 (?) se začalo zvonit ve 3 hod. odpoledne (?) [?] toto znamení (?) dávat, protože náš Pán nezemřel v 9 hod. dopoledne, nýbrž ve 3 hod. [...]
[Strany 24-25 farní kroniky; pokračování souvislého dějepisného líčení, nyní o bramboru (Erdäpfel / Kartoffel). Německý kurent.]
=== LEVÁ STRANA (Pag. 24) ===
[dokončení předchozí věty z předchozí strany:] [?] dopoledne zvonit (?). Neboť židovské hodiny (?) počítaly od východu slunce (od 6 hodin ráno do 6 hodin večer) 12 hodin, a tedy je [?] 9. hodina, v níž náš Pán zemřel (?), [?] ve 3. hodinu odpoledne. (Farní pam. kniha, díl I., str. 59.)
[okrajová poznámka: Brambor.]
Kolem let 1730–1740 byly tak zvané brambory (Erdäpfel) snad poprvé pěstovány v Horním Slavkově (Schlaggenwald).
[okrajová poznámka: Jeho vlastí je Amerika.]
Vlastí bramboru je Amerika; pravděpodobně tam roste i sám (divoce) v zemích bohatých na zlato a stříbro, neboť za našich časů tam byl divoce rostoucí brambor nalezen. Amerika má nejvíce zlata. Přes 30000 milionů zlatých ve zlatě prý bylo z objevení Ameriky [?] z Ameriky do Španělska (?) přivezeno; avšak rozumněji jednal (?), kdo všechno to zlato [?] než lidem brambor, jenž a [?] [?] (?) rovněž daroval (?).
[okrajová poznámka: Je to nanejvýš užitečná rostlina.]
My nyní nemáme žádnou rostlinu, která by se nám stala tak důležitou (?), nezbytnou potravou (?), jako je brambor; neboť ji lze k výživě lidí (?) [?] obyvatel (?) s touž blahodárností (?) použít; nadto je (?) také proti povětrnosti rozličných krajů ne tak [?] (?) jako jiné rostliny, a proto je její pěstování [?]. Kde půda (?) je [?] a [?], jak na bramborové pole (?) [?] (?) hodí (?), tam vypěstuješ (?) na určité (?) ploše obilí (?) s [?] (?), aby uživilo (?) 6000 lidí, kdežto totéž pole (?) zasázené bramborem (?) by uživilo až 10000 osob (?).
Takové užitečné vlastnosti (?) má již [?] (?), které nás přivedlo k [?] (?) tolik tisíc lidí [?] (?). Kdyby [?] hladomor (?) (?) v roce 1817 [?], měli bychom [?] (?) brambor ještě neměli (?)!
=== PRAVÁ STRANA (Pag. 25) ===
[okrajové poznámky: Je to (?) výživa chudých (?) lidí; Že by ji (?) chudí (?) dnes (?) nemohli postrádat (?); Muži (?), kteří (?) ji k nám přinesli (?), jsou (?) největšími dobrodinci lidstva (?).]
Dnes je brambor hlavní výživou chudých a nuzných lidí. Mnozí rolníci (?) si na něm tak [?] (?), že po celý čtvrtrok (?) [?] (?) a téměř výhradně (?) tímto bramborem (?) [?]. A nezřídka (?) bylo mnoho rodin (?) za zlých časů (?) téměř (?) 100 dní (?) [?] těmito bramborami (?) zachováno (?) [?].
Byl brambor pro nuzné lidi tím největším dobrodiním Božím (?), a oni jej dnes již nemohou postrádat. Pro nádeníka (?), nuzu a [?], které [?] denní stravu (?), jíž si pomáhá (?) [?] a denně (?) 6 kr. konv. mince na mzdu (?) — tomu jsou tedy [?] velmi vítány (?), a chtěl by (?) každý (?) den (?) [?] [?] (?), ale za mnoho [?] (?) [?] [?]; zvláště v zimě (?) potřebuje (?) jen málo nádeníků (?), a chudí lidé (?) [?] svou potravu (?). [?] [?] denně (?) 4 až 5 osob (?), [?] [?] (?) [?] 7/10 kr. konv. mince na mzdu vyjde (?) — a [?] [?] tedy denně (?) [?] 3 a 1/4 kr. konv. mince.
Počítáme-li nyní [?] (?) 300 pracovních dnů (?), z toho [?] (?) 100 dní (?), kdy se [?] na denní stravu (?), denně (?) (chléb a strava (?) započteny (?)) 12 kr., [?] (?) za 100 dní 20 f. konv. mince získá (?), v ostatních 200 dnech à 35 kr., [?] (?) 11 f. 40 kr., tedy dohromady (?) za 300 pracovních dnů [?] 31 f. 40 kr. [?] [?] (?), tak vyjde (?) na [?] (?) za den a osobu (?) nanejvýš (?) 5 kr. konv. mince. A za to lidé žít nemohou (?). [?] kdyby nebylo (?) potravy (?), [?] (?) a výživy (?) [?] (?), jakou poskytuje brambor (?)!
Kéž jsou tedy ctěny (?) brambory jako veliký dar nebes (?), jako pravý dar Boží dobrotivosti (?), a muži, kteří nám je dali a obstarali (?), kéž jsou váženi (?) jako dobrodinci lidstva (?), a v [?] vzpomínce (?) [?] (?) zachováni (?).
[Strany 26-27 farní kroniky; pokračování dějin bramboru — jeho cesta z Ameriky do Evropy a do Čech. Německý kurent.]
=== LEVÁ STRANA (Pag. 26) ===
[okrajová poznámka: Do Evropy se brambor dostal i ze Španělska a z Anglie.]
Nějaký objevitel (?) z Ameriky našel brambor tamtéž, v mnoha krajích pěstovaný a jako výživu většinou chudých lidí používaný.
Do Evropy se brambor dostal dvojí cestou: jednou ze Španělska, podruhé z Anglie.
Španěli jej přivezli z jižní Ameriky kolem (?) let 1560 a 1570 (?) do Evropy, a [?] jej do [?] (?), a do Španělska jej [?] (?), a do jižní (?) Itálie [?] (?) dostat se zdá (?).
Ale největší zásluhu (?) o rozšíření (?) bramboru po Evropě si získal (?) Angličan, admirál Francis Drake. Ten se nejprve v r. 1578 (?) na ostrov [?] (?) dostal, přivezl jej v r. 1585 (?) se svou flotilou (?) [?] do Virginie (?), pěstoval jej tam sám (?), [?] jej v následujícím (?) roce (1586) [?] do (?) [?] Anglie, [?] jej ve své zahradě (?), a [?] tak (?) jeho další zpracování (?) [?].
[okrajová poznámka: 1586. Fr. Drake jej přivezl (?) do Anglie.]
[okrajová poznámka: Islanďané (?) jej přivezli (?) do Saska (?).]
Do Saska (?) se brambor dostal nejprve skrze (?) islandské Františkány (?) (?), [?] [?] (?) v Praze [?] zasadili (?). [?] [?] (?) v jejich [?] (?) [?] [?] (?), [?] do jiných zahrad (?) přesazen (?); ale dále se nemohl [?] (?) rozšířit (?). Jeho pěstování (?) po zemi (?) se rozšířilo (?) jinými cestami (?).
[okrajová poznámka: 1717. Generál-poručík von Wildau (?) jej přinesl (?) [?] do Pruska (?), [?] [?] do Krušných hor (?) (?), [?] do Horního Slavkova (?).]
[okrajová poznámka: 1740. V roce 1740 (?) prý se dostal do Horního Slavkova (?). Sám (?) prý (?) ze svých zahrad (?).]
V r. 1717 (?) přivezl generál-poručík von Wildau (?) brambor [?] (?) do Pruska (?).
A ze Saska (?) (?) se dostal také (?) přes Krušnohorce (?) a [?] Krušné hory (?) do krajiny (?) kolem Falknova (?) a Horního Slavkova (?).
V samém Horním Slavkově (Schlaggenwald) prý František (?) Schwarz (?), soukeník (?) a zahradník (?) zdejší (?), N. Conscript. 281, v letech 1730 až 1740 (?), kdy ještě (?) byl mladým mužem (?) (asi 20-30 let (?)), jej (?) ve své zahradě pěstoval (?). [?] (?) je tento (?) zahradník (?) 15. listopadu 1792 (?) v [?] roce svého stáří (?) zemřel (?), jak hornoslavkovský (?) [?] umrlčí (?) rejstřík (?), díl II., str. 20 (?), dosvědčuje.
=== PRAVÁ STRANA (Pag. 27) ===
[okrajové poznámky: [?] (?), avšak (?) dlouho (?) ne všeobecně (?) pěstován (?); Zemák (?) (?) v r. 1772 (?) [?] (?) [?] (?) v naší vlasti (?) všeobecně pěstovat (?) [?]; Některé poznámky (?) o jeho pěstování (?), [?] [?] (?), jak (?) [?] brambor (?) má (?) [?] být pěstován (?).]
Avšak přesto (?) bylo pěstování (?) bramboru (?) ještě dlouho (?) [?] v naší vlasti (?) ne (?) všeobecně (?) rozšířeno (?). Mnozí rolníci (?) sice znali (?) [?] od hornoslavkovských (?) [?] (?) brambor (?) [?] (?), pěstovali (?) jej ve svých zahradách (?), a také (?) [?] (?) [?] [?] (?); avšak [?] (?) rolníci a jejich [?] (?) [?] brambor (?) všelijak (?) [?] (?) k [?] (?) krmení (?); avšak [?] [?] (?) [?] (?) [?] (?), [?] (?) málo (?) [?]. Avšak co [?] (?) další (?) rozšíření (?) [?] (?) [?] (?) způsobilo (?), [?] (?) způsobil (?) [?] (?) hladomor (?), který (?) [?] (?) [?] přivedl (?), totiž (?) hlad (?).
Když (?) v letech (?) 1771 a 1772 (?) [?] (?) nastala (?), a hladomor (?) takovou (?) [?] (?) [?] (?), že lidé (?) k bramborům (?) atd. byli přinuceni (?), počalo (?) teprve (?) v [?] (?) [?] (?), když (?) [?] (?) v předcházejících (?) letech (?) ve velikém (?) [?] (?) množství (?) [?] byly pěstovány (?). A od té doby (?) [?] (?) je v naší vlasti (?) brambor (?) [?] (?) teprve (?) vlastně (?) [?] (?) a všeobecně (?) rozšířen (?). (Pražská [?] (?) [?] z r. 1859 (?).)
Pro studené (?) zimní [?] (?) se brambory [?] (?); ale přitom (?) je nutno (?) ještě dbát (?) [?] (?) opatření (?). Nesmějí se (?) [?] (?) na jednom (?) suchém místě (?) [?] (?) a [?] (?) [?] tak dlouho (?) ležet (?), [?] (?) zcela (?) [?] (?) jsou (?). A nemají-li (?) [?] (?) [?] na vzduchu (?) [?] (?), [?] (?) [?] (?) [?] (?), nýbrž (?) ustavičně (?) [?] (?) jejich (?) [?] (?). [?] (?) [?] nechá (?) brambor (?) [?] (?) zhotovit (?), [?] (?) jej pak (?) [?] (?), aby (?) [?] (?) [?] vyplavit (?) [?] (?), [?] (?) jej (?) [?] (?) v tekoucí (?) vodě (?) [?] (?).
Listina města Horní Slavkov č. 1777
Jan Melichar Raick potvrzuje, že dluží svému tchánovi 100 zlatých rýnských zúročených 6 % úrokem a jako zástavu dává svoji louku ležící „in der Sichenloh“.
Datace: 29.12.1702
Dlužní úpis (obligace) vystavený ve Slavkově (Schlaggenwald, Horní Slavkov) 29. února 1702, jímž se dlužník zavazuje zaplatit sto zlatých i s úroky. Listina obsahuje i pozdější rubové záznamy: v roce 1711 byl dluh na žádost věřitele zapsán do zdejší městské a lenní knihy a v roce 1713 byl kapitál i s naběhlým úrokem řádně splacen Johannu Georgu Schödlovi.
Listina je dlužní úpis (obligace) vystavený ve Slavkově (Schlaggenwald, Horní Slavkov) dne 29. února 1702, opatřený křížkem a červenou pečetí vystavitele.
Text listiny je značně vybledlý a čitelný jen zčásti, smysl je nicméně patrný: níže podepsaný se za sebe i za své dědice zavazuje, že dluží jedno sto zlatých v říšské měně, splatných na příští rok. Tuto částku slibuje co nejdříve zaplatit spolu s obvyklými úroky, a to nejen samotný kapitál, ale i s náležitým poděkováním a v požadované minci. Dále se zavazuje a ručí za splnění závazku a vzdává se případných námitek – text zde bohužel neumožňuje rekonstruovat všechny podrobnosti (chybí například jméno, za které patrně ručil). Stanoveno je také, aby kvůli tomuto dluhu nikdo nebránil zápisu do městské a lenní knihy. Listina byla sepsána pilně a věrně, „aby nic nebránilo výše projednanému", a stalo se tak ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 29. února léta 1702.
Na rubu listiny jsou pak dva pozdější úřední záznamy:
- 8. ledna 1711 – dosvědčeno, že tato obligace na sto zlatých byla se souhlasem a na příkaz slovutného magistrátu, na náležitou žádost pana věřitele, zapsána do zdejší městské a lenní knihy, folio 162. Potvrzuje Laurentius Franz Roth, městský písař (téhož místa).
- 13. července 1713 – záznam o tom, že tento kapitál sta zlatých, spolu s naběhlým úrokem ve výši 6 zlatých 28 krejcarů, byl toho dne řádně zaplacen Johannu Georgu Schödlovi. Zapsal Johann Gottfried [Götter?] Faißer[?], zdejší měšťan.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
[Dlužní úpis / obligace, Slavkov (Horní Slavkov / Schlaggenwald), 29. února 1702]
(křížek) † .
Hlavní text (vybledlý, jen zčásti čitelný):
Já, níže podepsaný, tímto vyznávám … [vyznávám za sebe i za své dědice], že jsem dlužen … jedno sto zlatých … v říšské měně, splatných na příští rok … kteroužto částku [nejen] spolu s obvyklými [úroky?] co nejdříve [zaplatit], … nýbrž i … s náležitým poděkováním … v … minci splatit … [zavazuji se] … ručím … [nejmenované jméno] … a já se vzdávám [všech námitek] … tak, aby kvůli tomu nikdo … do městské a lenní knihy [zapsán?] věděl … in tantum (do té míry) k pravému … [vyznávám za prokázanou mi ochotu] … vzdávám se … pod vlastní [pečetí] … pilně a [věrně?] … proti řečenému … výše projednanému [aby nic] nebránilo. Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 29. února [léta] 1702.
[Podpis vystavitele s pečetí (červený pečetní lak)]
[Rubová strana – záznamy a postoupení (cese):]
(nahoře, 100 zl) — Tato předložená obligace byla se souhlasem a na příkaz slovutného magistrátu, na náležitou žádost pana věřitele, vtělena (vepsána) do zdejší městské a lenní knihy na foliu 162 — tomu, komu náleží; tímto to dosvědčuji. Dáno ve [Slavkově?] dne 8. ledna 1711.
Laurentius Franz Roth, městský písař [téhož místa].
(druhý záznam:) Že … tento předložený kapitál jednoho sta zlatých, spolu s naběhlým úrokem 6 zl 28 kr, … byl dnešního dne Johannu Georgu Schödlovi řádně zaplacen. Slavkov (Schlaggenwald), 13. července 1713.
Johann Gottfried [Götter?] Faißer[?], zdejší měšťan.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
[Obligation / Schuldverschreibung, Schlaggenwald (Horní Slavkov), den 29. Februarii 1702]
(Kreuzzeichen) † .
Hauptteil (verblaßt, teils lesbar):
Ich Endes unterschriebener bekenne hiermit … [?] … [bekenne für mich und meine Erben], daß ich … bekenne, schuldig zu sein … einhundert Gulden … reichswährig auf nächstkünftiges Jahr … [die ich nicht] allein samt den üblichen [Interessen?] mit Ehestem [zu bezahlen], … nicht … sondern auch … mit gebührender Danksagung … samt den … in … Münz abzustatten … [verbinde] … verbürge … Jannerly[?] … gedenke, und ich … verzichte … daß deßwegen niemand in das Stadt- und Lehenbuch [eingeschrieben?] wissen … in tantum zu einem wahren unterschiedlich … [bekenne ich gegen] … [die mir geleistete Willfährigkeit?] … verzichte … unter eigener … fleißig und [getreulich?] … wider den gedachten … obgehandelt verhindert, so geschehen Schlaggenwald den 29. Februarii [Anno] 1702.
[Unterschrift Aussteller mit Petschaft (rotes Siegel)]
[Verso – Vermerke und Zessionen:]
(oben, 100 fl) — Deß bevorstehende[?] Obligation mit Consens und Befehl eines löbl. Magistrats, auf des Herrn Creditoris geziemendes Bitten, in das allhiesige Stadt- und Lehenbuch folio 162 — denen, wem zu wem es geziemet, einverleibt worden, thue hiermit attestiren. Actum [Schlaggenwald?] den 8ten Janu: 1711.
Laurentius Franz Roth, Stadtschreiber [ibidem].
(zweiter Vermerk:) Daß … diese bevorstehende einhundert gulden Capital, sambt den aufgeloffenen interesse der 6 fl 28 x [= 6 fl 28 kr], … unter heutigem dato den Johann Georg Schödl richtig bezahlt werde[n]. Schlaggenwald den 13. Julij 1713.
Johann Gottfried [Götter?] Faißer[?], hiesiger [Burg]ersmann.