Listina města Horní Slavkov č. 1727
Jan Fuhrmann, radní v Krásně, uzavírá s Marií Magdalénou Weißovou z Horního Slavkova svatební smlouvu.
Datace: 01.11.1691
Svatební (manželská) smlouva sepsaná 1. listopadu 1691 ve Slavkově (Schlackenwaldu) mezi ženichem Johannem Fuhrmannem, měšťanem a radním ve Schönfeldu (Krásnu), a nevěstou Marií Magdalenou Waißovou, dcerou zdejšího mistra Johanna Waiße. Smlouva upravuje slib manželské věrnosti podle křesťansko-katolického obyčeje i majetkové podmínky pro případ úmrtí jednoho z manželů nebo nevěsty před uplynutím roku a dne, včetně vrácení věna ve výši třiceti zlatých. Listinu 10. prosince 1691 potvrdil a do městské knihy zapsal slavkovský magistrát.
Ve jménu nejsvětější, nerozdílné a trojjediné Vznešenosti Boha Otce, Syna i Ducha svatého.
Budiž známo a na vědomí všem, jichž se to týká, kdekoli je toho zapotřebí, že dnešního dne, uvedeného na konci této listiny, byla — především k větší cti, chvále a slávě všemohoucího Boha a k rozšíření jeho přesvaté, nejvýš trojjediné křesťansko-katolické církve — mezi ctihodným a velemoudrým panem Johannem Fuhrmannem, měšťanem a radním v císařském a královském horním městě Schönfeldu (Krásnu), jakožto panem ženichem na jedné straně, a počestnou a ctnostnou pannou Marií Magdalenou Waißovou, manželskou dcerou počestného a váženého mistra Johanna Waiße, měšťana a pekaře[?] zdejšího, jakožto pannou nevěstou na straně druhé, uzavřena trvalá svatební smlouva. Za přítomnosti níže jmenovaných svědků a rukojmí a z dobré vůle obou snoubenců byla tato smlouva po zralé úvaze, s láskou i rozvahou, řádně a neodvolatelně sjednána, a to takto:
Za prvé: Výše jmenovaný pan ženich slibuje své srdečně milované panně nevěstě podle křesťansko-katolického obyčeje, a panna nevěsta jemu navzájem, že spolu uzavřou manželství a budou si jeden druhého vážit, dokud je smrt nerozdělí, a že si v dobrém i zlém, v kříži i utrpení zůstanou věrni. Tento svůj sňatek, uzavřený za přítomnosti výše zmíněných i níže podepsaných svědků manželského slibu, potvrdí podle řádu a obyčeje křesťansko-katolické církve rukou kněze a nechají jej dále stvrdit i světskou vrchností císařského a královského horního města Slavkova (Schlackenwaldu), a to na základě zápisu v knize C 52. Kéž tedy nad jejich počínající manželskou láskou, kterou si navzájem slíbili, bdí sám Bůh všemohoucí, aby byla tím dokonalejší.
Za druhé: Pokud by manželé neměli žádné společné děti, ale jeden z nich — ať manžel, nebo manželka — zemřel a zanechal by po sobě potomstvo z jiného manželství, mají děti často zmiňovaného pana ženicha z prvního manželství spolu s případnými dětmi z manželství druhého být do veškerého majetku zesnulé panny nevěsty připuštěny rovným dílem.
Za třetí: Stejně tak platí, že kdyby výše zmíněná panna nevěsta zemřela bez vlastních dědiců — ať už po roce a dni, anebo dříve, než by jí Bůh všemohoucí požehnal potomstvem, a byla by povolána z tohoto světa — mají výše zmíněné děti jejího pana ženicha nárok na její pozůstalý majetek rovněž rovným dílem. A poněvadž otec panny nevěsty ji chce ze všech stran podle městského obyčeje a podle svých možností náležitě vybavit,
Za čtvrté: je také ochoten laskavě svolit, že kdyby jeho panna dcera zemřela ještě před uplynutím roku a dne, vrátí pan Waiß třicet zlatých v hotových penězích z přinesené výbavy zpět, dříve než dojde k čemukoli jinému, a takto naloží s jejím majetkem.
Tato smlouva byla sepsána ve dvou stejně znějících vyhotoveních a podepsána vlastní rukou jak snoubenci, tak jejich svědky; ke stvrzení a na svědectví, beze škody a újmy jim i jejich potomkům, byla opatřena i městskou pečetí. Stalo se v císařském a královském horním městě Slavkově (Schlackenwaldu) dne 1. listopadu roku 1691.
Podpisy, s červenými pečetěmi:
Johann Fuhrmann, ženich (vlastní rukou)
Georg [Adam] [Schmid?]
Benedikt Pohl
Johann Engl[ert?]
[Valentin] [Deutsch?]
V pravém sloupci dále podepsáni: [strýc nevěsty]; [Carl …]; Daniel [Heßmer?]; Daniel [Herzog?].
Potvrzení magistrátu:
Předložená smlouva byla na žádost pana Johanna Fuhrmanna, měšťana a radního ve Schönfeldu (Krásnu), ženicha, a dále mistra Johanna Waiße, měšťana a pekaře zdejšího, otce nevěsty, se souhlasem obou snoubenců a s jejich vlastním svolením — poněvadž mezi nimi není sporu a smlouva ve svých ustanoveních odpovídá právu a městskému řádu — zde ratifikována a potvrzena. Byla také zanesena do městské a pozemkové (dědické) knihy rady na foliu 37. Za úřadujícího konšela pana Georga Theodora Köhlera, dne 10. prosince [16]91, ve Slavkově (Schlackenwaldu), léta jak výše uvedeno. Na svědectví Johann Schiller, městský písař (parafa).
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Ve jménu nejsvětější, nerozdílné a trojjediné Vznešenosti Boha Otce, Syna i Ducha svatého.
Známo a na vědomí budiž všem, jichž se to tímto veřejným [listem] a jednomu každému zvláště, kde toho bude zapotřebí, týká, že dnešního, na konci uvedeného roku a dne, předně k větší cti, chvále a slávě všemohoucího Boha a k rozšíření jeho přesvaté, nejsvětější (nejvýš trojjediné) křesťansko-katolické církve, mezi ctihodným a velemoudrým panem Johannem Fuhrmannem, měšťanem a radním v císařském a královském horním městě Schönfeldu (Krásnu), jakožto panem ženichem na jedné straně, a počestnou a ctnostnou pannou Marií Magdalenou Waißovou, manželskou dcerou počestného a veleváženého mistra Johanna Waiße, měšťana a pekaře[?] zdejšího, jakožto pannou nevěstou na straně druhé — [za přítomnosti níže jmenovaných pánů svědků a rukojmí, a z dobré vůle obou smluvních stran] — byla z rozumného uvážení a ke cti k uzavření trvalé svatební úmluvy, s láskou a po zralé úvaze obou stran, řádně, samostatně, s rozvahou a neodvolatelně sjednána a uzavřena tato [smlouva], totiž:
1° (Za prvé): Slibuje výše zmíněný pan ženich své srdečně milované panně nevěstě, podle křesťansko-katolického obyčeje, a panna nevěsta jemu opět navzájem, že [spolu] manželství [uzavřou] a [jeden druhého] budou mít a podrží, dokud je smrt nerozdělí, a v kříži i utrpení [si budou věrni], a že tento svůj [sňatek] za přítomnosti výše dotčených a [níže] jmenovaných svědků slibu manželského, jak řečeno, podle řádu a obyčeje křesťansko-katolické církve rukou kněze [stvrdí a] uzavřou, a že mezi nimi uzavřené manželství dají potvrdit světskou vrchností tohoto císařského a královského horního města Slavkova (Schlackenwaldu), na základě [zápisu v knize] dle knihy C 52. Načež pak, aby tato jejich započatá manželská láska byla tím dokonalejší a aby si navzájem slíbili věrnost, [a aby nad nimi] Bůh všemohoucí [bděl].
2° (Za druhé): [Kdyby] neměli žádných manželských dědiců — pakliže by však on ji nebo ona jeho s pozůstavením nějakého dědického potomstva smrtí zemřel(a), pak [mají] děti často zmíněného pana ženicha z prvního [manželství], spolu s pozůstalými z druhého manželství, být do veškerého jmění zesnulé panny nevěsty rovným dílem připuštěny a přijaty. Stejně tak:
3° (Za třetí): Že [kdyby] výše zmíněná panna nevěsta zcela bez [vlastních dědiců], tedy kdyby po roce a dni [zemřela], nebo kdyby ona sama, [dříve] než by jí Bůh všemohoucí požehnal dědickým potomstvem, byla nejvyšším z tohoto světa povolána, mají výše zmíněné děti jejího pana ženicha do jejího pozůstalého veškerého jmění rovněž rovným dílem nárok. A poněvadž pan otec panny nevěsty ji ze všech stran [chce] podle městského obyčeje a dle [svých] možností náležitou výbavou opatřit,
4° (Za čtvrté): Je také laskavě svolný k tomu, že kdyby jeho panna dcera před uplynutím roku a dne zemřela, vrátí pan Waiß třicet zlatých (guldenů) v hotových penězích, dříve než [se cokoli jiného stane], [totiž] z přinesené výbavy [částku] opět nazpět dá, a [že tak má naložit s jejím] jměním.
[Tato smlouva byla] sepsána ve dvou stejně znějících křesťanských vyhotoveních a jak smluvními stranami, tak jejich rukojmími vlastní rukou podepsána a městskou pečetí [horního města stvrzena], k jejich i jejich [potomků] ze všech stran beze škody a újmy, na svědectví. Stalo se v císařském a královském horním městě Slavkově (Schlackenwaldu) dne 1. listopadu roku 1691.
[Podpisy, s červenými pečetěmi:]
Johann Fuhrmann, ženich [vlastní rukou]
Georg [Adam] [Schmid?]
Benedikt Pohl
Johann Engl[ert?]
[Valentin] [Deutsch?]
[pravý sloupec:] [… jakožto] strýc nevěsty; [Carl …]; Daniel [Heßmer?]; Daniel [Herzog?]
[Potvrzení magistrátu:]
Předložená trojradní[?] smlouva byla na [opětovnou] žádost pana Johanna Fuhrmanna, měšťana a radního ve Schönfeldu (Krásnu), jakožto ženicha z jeho strany, a dále mistra Johanna Waiße, měšťana a pekaře zdejšího, otce nevěsty, se souhlasem obou milých [snoubenců/manželů], [a s jejich] vlastním souhlasem, a poněvadž mezi nimi není ničeho jiného — byť v některých článcích shledána [v souladu] s právem a městský řád [má být zcela] zachován — zde ratifikována a potvrzena, a též v městské a pozemkové (dědické) knize rady na foliu 37 zanesena. Za úřadujícího konšela (purkmistra) pana Georga Th[eodora] Köhlera, dne 10. prosince [16]91. Slavkov (Schlackenwald), den a rok jak uvedeno. Na svědectví Johann Schiller [městský písař, parafa].
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
In Nahmen der allerheiligsten unzertheilten und dreyeinigen Hochheit Gott Vatters, Sohn und Heyl[igen] Geistes.
Kundt und zu wißen denen, die mit gegenwärtigem öffentl[ichen] und der Jedermänniglich absonderl[ich], da, wo vonnöthen, daß anheundt zu end gesetzten Jahr und Tag, erst zu größerer Ehr, Lob und Preiß des allmächtigen Gottes, und zu Fortpflantzung seiner hochdrey[…]heiligen, h[och] dreyf[altigen] Christl[ich] Catholischen Kirchen, zwischen den ehrenvesten und wohlweisen Herrn Johann Fuhrmann, Bürger und Rathsverwandt in der Kayl[erlichen] und Königl[ichen] Bergstadt Schönfeld, als Herrn Bräutigamb einer, dann der ehr- und tugendsamen Jungfrauen Mariam Magdalenam Waißin, des ehrsamen und wohlgeacht[en] Meister Johann Waiß, Bürger und Bäcker[?] allhier ehel[ich] Tochter, als Jungfer Braut anderer, [… die unten benannten Herren Zeugen und Beystände, dann beede Contrahenten …], wegen Rath und Ehren willen eine beständige Eheberednuß zu verrichten, beydero Contrahenten geliebt und [be]eyder wohlbedacht, ordentl[ich] abgesondert, betracht[…] und unwiederruflich beschlossen worden, also nemblich:
1° [Erstlich]: Verspricht obgedachter Herr Bräutigamb seiner herzliebsten Jungfrau Braut Christl[ich] Cathol[ischem] Gebrauch nach, und die Ihme Jungfrau Braut hinwiederumb, die Ehe, und der andern [zu] haben und zu behalten, biß sie der Todt scheiden würdt, und in Creutz und Leid [zu] überlassen, auch diese ihre, in Beysein der oben[ge]rührten und [unten] genannten Eheversprechen, Ehe, wie gedacht, Christ[lich] Catholischer Kirchen-Ordnung und Gebrauch nach, durch Priesters Handt, die zwischen ihnen aufgerichte Ehe halten, aber durch die weltliche Obrigkeit dieser Kayl[erlichen] und König[lichen] Bergstadt Schlackenwaldt, vermittels [… Buch …] kraft Buch[?] C 52, confirmiren zu laßen. Nach diesem nun, damit dieser ihrer angehend[en] eheliche[n] Liebe desto vollkommener, ihr Einander Treu zu versprechen [… und damit] eheliche [Ehestände] vollkommener, ihr einander besser [… Gott] der Allmächtige, über sie [walten möge].
2° [Secundo]: [Da] sie kein eheliche Erben — nach aber, daß er ihr oder sie dieselbe mit Hinterlassung einiger Erbes Leben mit Todt abgehen würde, solche ge[…] soll, oftgewähnten Herrn Bräutigambs Kinder erster, sambt zur Hinterlassung [der] anderen Ehe, in ihr der abgeliebt[en] Jungfer Braut völlig Vermög[en] zu gleichen Theilen admittiret und zugelaßen werden sollen. Allermaß[en]
3° [Tertio]: Daß die obbedeute Jungfer Braut gantz [ohne] deren Erb[…], daß wenn selbe nach Jahr und Tag [abgehe und] mit Gott des allmächtigen begnadeten Erbel[…] Leben, [ehe] sie dieselbe mit Gott des Allmächtigen begnadeten Erbel-Leben, von [ihm] der Allerhöchsten aus dieser Welt abgefordert werden thäte, [obst]gedacht ihres Herrn Bräutigambs Kinder in ihr Hinterlassen völlig Vermög[en] ebenfalls zu gleichen Theilen concurriren mög[en]. Und weilen der Jungfrau Braut Herr Vatter dieselbe allseits [… nach] Stadt Gebrauch und deßen Vermög genaß[?] mit einer ehrlichen Aussfertigung bedacht will,
4° [Quarto]: Eß ist er auch günst[lich] gewöllt, daß, da deren seine Jungfer Tochter vor Jahr und Tag mit Todt abgienge, der Herr Waiß Dreyßig Gulden baar Geldes, ehe einige [hin]wieder[…] der dieselbe [zur] gebrachten Fertigung hinwiederumb zurück geb[en, und solche in deßen] [Vermögen?] folg[en] werd[e].
[… die in zwey gleichlautende Exemplaria Christ[lich] verfaßt, und sowohl von denen Contrahenten, als deren Beyständt mit eigenen Handt unterschrieben, und mit Bergstadt-Petschafft …], ihren und der ihrig[en] allerseits ohne Schad und Nachtheil, zeugnusweiß bekräftiget werden. So geschehen in der Kayl[erlichen] und König[lichen] Bergstadt Schlackenwaldt den 1. Novembris Anno 1691.
[Unterschriften, mit rothen Siegeln:]
Johann Fuhrmann, Bräutigamb [mit eigener Handt]
Georg [Adam] [Schmid?]
Benedikt Pohl
Johann Engl[ert?]
[Valentin] [Deutsch?]
[rechte Spalte:] [… als der Braut] Vetter; [Carl …]; Daniel [Heßmer?]; Daniel [Herzog?]
[Magistrats-Bestätigung:]
Eingehender drey-Raths Contract ist auf [umständiges] Begehren H[errn] Joh[ann] Fuhrmann, Bürger und Rathsverwand[t] in Schönfeld, Bräutigamb derseits, und sodann Meister Johann Waiß, Bürger und Bäcker allhier, Brauth-Vatter, mit Consens beider Liebs-[Mäßt …] Eheleute, [Schadt?] eigenthumb[liche] Bewilligung, und zwischen ihnen anders nicht, obschon [es] in etlich[en] Clauseln wird Recht gleichend, und Stadt-Ordnung [durchaus will] gehalten werden mög[en], allhier ratificiret und confirmiret, auch in des Raths Stadt- und Erbbuch[?] Fol: 37 inseriret worden. Legente Consule Dno Georg Th[eodor]: Köhler, 10. Xbris [16]91. Schlackenwald, die et Anno ut dictum. In Fidem Joh[ann] Schiller [Stadtschreiber, Paraphe].