The year 1690 in the chronicle

Transcriptions and translations of historical documents were produced with the help of artificial intelligence and may contain errors in reading old handwriting. The original wording is usually available with each entry in the expandable section "original transcription", or directly at the listed source; if you come across an inaccuracy, we would be grateful for a note.

1690
Městská kronika 1836–1847 · Carl Pschanagl (přepis a překlad 2026) source →
Crop from the chronicle original

Bratrstvo sv. Josefa

Stručný zápis z kroniky o roce 1690, kdy bylo v Horním Slavkově založeno (přijato) bratrstvo sv. Josefa.

Roku 1690 bylo založeno (přijato) bratrstvo svatého Josefa.

Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)

Roku 1690 bylo přijato (založeno) bratrstvo sv. Josefa.

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 1711

Marie Grimmová z Horního Slavkova činí za přítomnosti Jana Jiřího Trötschera, rychtáře, a Jana Jakuba Schillera, písaře města Horního Slavkova, poslední vůli.

Datace: 24.01.1690

Listina zachycuje poslední vůli (testament) Marie Grimmové, vdovy po Martinu Grimmovi z Horního Slavkova, sepsanou roku 1691 na pokyn purkmistra Paula Eberharda Zitticha za účasti městského rychtáře Johanna Georga a slavkovského městského písaře Johanna Jacoba Schillera. Nemocná žena v ní odkazuje část svého skromného majetku – peníze, kostelu sv. Jiří i konkrétním osobám (Elisabetě Fothnerové, manželům Fothnerovým a dalším) – přičemž závěr listiny je na skenu poškozen a částečně nečitelný. Dokument je opatřen podpisem (jako Maria Schummová) a přitištěnou červenou voskovou pečetí.

Ve jménu nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen.

Z nařízení úřadujícího pana purkmistra Paula Eberharda Zitticha (jméno je v předloze nejisté) a rozvážných měšťanů byli k Marii Grimmové, pozůstalé vdově po nebožtíku Martinu Grimmovi, vysláni Johann Georg, toho času ustanovený městský rychtář, a Johann Jacob Schiller, městský písař ve Slavkově. Ač byla nemocná a zesláblá, byla při dobrém rozumu, a tak jim sdělila svou poslední vůli – totiž jak má být po jejím odchodu z tohoto světa naloženo s jejím nevelkým pozůstalým jměním. Vůle byla sepsána takto:

1. Předně se Marie Grimmová zcela odevzdala do vůle Boží a svou duši poručila jeho všemohoucnosti.

2. Dále uvedla, že má ještě pohledávat u pana Carla Caritze, zámečníka, za dům, který mu byl prodán, částku 15 zlatých a 30 krejcarů. Protože tyto peníze dosud nemohla obdržet, odkázala je kostelu u sv. Jiří.

3. Poněvadž se její pozůstalé jmění týkalo mimo jiné jejího vlastního domku, prostého dluhů a závad – tato část listiny je na uvedeném místě poškozená a jen zčásti čitelná, takže přesné znění nelze rekonstruovat.

Text pokračuje na druhém listu (levý sloupec):

Marie Grimmová dále odkázala své čtyřdílné ložní prádlo, na němž ležela, jmenované Elisabetě Fothnerové – totiž svrchní peřinu, další peřinu, polštář, podušku a povlečení. Učinila tak i proto, že ji Elisabeth Fothnerová v nemoci pilně opatrovala a starala se o ni.

Ze stejného důvodu odkázala i zesnulému (podle všeho) Jacobu Fothnerovi a jeho ženě podíl při domě, který dříve koupili u Johanna Dietla, oceněný na 22 zlatých. Tento podíl jí náležel a dosud jí sloužil k obživě; výslovně stanovila a vyhradila, aby zůstal manželům Fothnerovým zachován.

4. Dále je uvedeno, že nebožka Maria Grimmová postoupila svým sourozencům – dvěma sourozencům, kterým příslušel stejný díl – třetinu za 50 (krejcarů, případně zlatých – údaj je nejistý). Tuto třetinu od ní jako od sestry odkoupil její bratr a kupní sumu 25 zlatých jí vyplatil. V tomto místě se v předloze objevuje i jméno Maria Schummová.

Pravý sloupec druhého listu je bohužel u okraje listiny odříznutý, takže většina řádků je neúplná. Dochovaly se jen útržky: zmínka o jistém Joachimu Sch[...], o penězích, které měly být kamsi přidány, o „hofbergu", o manželovi či vdově, o zmíněných 27 (jednotka není jasná), a dále o jakémsi panu Vollmannovi a penězích, které měly zůstat zachovány. Souvislý smysl těchto útržků již nelze bezpečně rekonstruovat.

5. Následuje bod týkající se jistého Jacoba Mathla – patrně zesnulého – v souvislosti s hotovostí, klášterem a jakousi žalobou; i tento úsek je značně poškozený.

6. A nakonec (poslední bod) se hovoří o dvou librách (nebo jiné jednotce – údaj je nejistý) a o nějakém dalším podílu; ani tuto pasáž nelze pro poškození textu spolehlivě přeložit.

Konce řádků pravého sloupce jsou na dochovaném skenu odříznuté a nečitelné.

Na třetím listu je podpis: Maria Schummová, poslední vůle.

Tato poslední vůle (testament) byla vyhlášena před stranami v den svaté Anny roku 1691.

Listina je opatřena přitištěnou červenou voskovou pečetí.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Ve jménu nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen.

Z nařízení úřadujícího pana purkmistra, pana Paula Eberh[arda] Z[i]tt[icha(?)], a rozvážných [měšťanů(?)], [byli] k Marii Grimmové, vdově pozůstalé po nebožtíkovi Martinu Grimmovi, vysláni Johann Georg [N.N.], toho času ustanovený městský rychtář, a Johann Jacob Schiller, městský písař ve Slavkově, jimž ona — ač nemocná a zesláblá, avšak při dobrém [rozumu] — [vyjevila] svou poslední vůli, totiž jak má být po jejím odchodu z tohoto světa naloženo s jejím nevelkým pozůstalým jměním, a to takto sepsanou, totiž:

1. Předně se zcela odevzdala do vůle Boží a svou duši poručila všemohoucnosti tohoto Boha.

2. Uvádí, že má ještě pohledávat u pana Carla Caritze, zámečníka, z domu, který mu byl prodán, částku 15 zlatých a 30 krejcarů; a poněvadž je dosud nemůže obdržet, odkazuje (věnuje) těchto 15 zl 30 kr [záduší] kostela u sv. Jiří.

3. Poněvadž její [uvedené(?)] [pozůstalé jmění / domek, který je svobodný (bez závad) …] [?] [...] s tím souvisí a jest svobodné [… — věta zčásti nečitelná, týká se jejího vlastního, břemen prostého domku …].

[Pokračování, levý sloupec, list 2:]
[…] tak odkazuje své čtyřdílné ložní prádlo (peřiny), na němž leží, jmenované Elisabetě Fothnerové — totiž svrchní peřinu, druhou [peřinu], polštář, podušku [Pfühl], povlečení [Bramküssen] a další — i proto, že ji [v nemoci] pilně opatrovala a o ni pečovala.

Rovněž ze stejného důvodu odkazuje zesnulému(?) [Jacobu(?)] Fothnerovi a jeho ženě, kteří rovněž […] při domě dříve koupeném u Johanna Dietla, oceněném [na] 22 zl, který jí náležel a který dosud užívala k své každodenní obživě, [a který] má [u něho/ní] zůstat zachován; výslovně to ustanovuje a vyhrazuje.

4. Poněvadž nebožka Maria Grimmová svým [sourozencům] [...] a témž jejím dvěma sourozencům stejným dílem příslušející třetinu [...] za 50 [kr] postoupila, [a tuto] její bratr [...] od ní jakožto své sestry odkoupil a převzal, a [...] tuto kupní sumu 25 zl vyplatil, Maria [Schummová] [...].

[Pravý sloupec, list 2 — u pravého okraje listu uříznuto, proto neúplné:]
[…] Joachim Sch[…] / peníze k [...] / [byly přidány?] [...] / [Eheherr / manžel?] vdo[va?] / zmíněných 27[?] / potom / Rovněž [...] / [pan?] Vollma[nn] [...] / peníze, jež [...] / [...] zůstaly.
5. Jacob Mathl[…] / zemřel(?) [...] / v hotov[osti] [...] / klášter [...] / jakousi žalob[u?].
6. a naposledy de 2 lib[ry?] [...] / a konečně [...] / [...] / díl [...].
[Konce řádků tohoto pravého sloupce jsou na skenu odříznuty a nečitelné.]

[List 3, podpis:]
Maria Schummová, poslední vůle.

Publikováno (vyhlášeno) toto poslední pořízení před stranami v den sv. Anny 1691.

[Přitištěná červená vosková pečeť.]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

In Nahmen der allerheÿligsten, undt unzertheilten Dreÿfaltigkeit, Gott Vatter, Sohn undt Heÿligen Geist, Amen.

Auß Anordnung des Regierenden Herrn Burgermaisters, Herrn Paul Eberh[ardt] Z[i]tt[ich(?)], und verständige[n] [Bürger(?)], [hat] gehör[end(?)] Maria Grimmin, weÿl[and]: Martin Grimms [...] hinterlaßene Wittib, ist [zu ihr] der Johann Georg [N.N.], zur Zeit verordneter Stadtrichter, und Johann Jacob Schiller, Stadtschreiber zu Schlackw[ald], abgeordnet word[en], denen sie zwar krank und matt[?], jedoch beÿ recht[em] [Verstand] [...] ihren letzten Willen, wie es nemblich nach Dehro göttlichen Hintritt mit ihrem wenigen [hinterlaßenen] Ver-laßenschafft, inmaßen nach ihrem tödtlichen Hintritt gehalten werden solle, beschriebener weise verfaßet, nemblich:

1.° Erstlich [hat] sie sich zu willen Gottes gäntzlich ergeben, und ihre Seel in deßen Gottes Allmacht befohlen.

2.° Meldet sie, wie dieselbe von Herrn Carl Caritz, Schlosser, von [bzw. auß] dem ihme verkauften Hause, [annoch] herein fl 15 [und] 30 kr zu fordern, und [weil] sie dieselben annoch nicht be-kommen kan, solche 15 fl 30 kr zu [der] allerseelig[en] Kirch[en] zu St: Georgii ver[stifftet/Protestirt].

3.° Dieweilen ihre [angezeigte(?)] [Verlaßenschafft, welche frei …] [?] [...] [Häußl(?)] [...] mit bestehet, und solche frei ge[…] [… — Satz teils unleserlich, betrifft das ihr gehörige, lastenfreie Häuschen …].

[Forts. linke Spalte, Bl. 2:]
[…] ist, alß vermachet sie ihre 4 [vier]theil Bettgewandt, auf welch[em] sie liegt, [der] Elisabeth Fothnerin benandt, für Oberbeth, für andere [Bett], für Polster, für Ziegl[…], für Bramküssen, ohne übriges, auch weil [sie] sie [in der Krankheit] für solche fleißig gepfleget und abgewartet [hat].

Item auß gleich[er] Ursach vermacht sie [dem] verstorbene[n(?)] [Jacob(?)] Fothner und ihr[em] Mann, die auch [...] bey Johann Dietls vorhin [ge]kauftem Hauß, das bestimmt[e] nach[…] 22 fl, welche [es] der ihr war, Dato zu ihrem täglichen Unter-halt so lang gehabt, soll [bey ihm/ihr] erhalten [bleiben], ausdrücklich aufgesetzt und vorbehalten.

4.° Dieweilen weÿland Maria Grimmin ihren [Geschwistern] [...] und derselbig[en] ihren beÿden Geschwister[le]in zu gleicher portion zugehörig[es] Drittel [...] fl 50 [kr] abgetretten, [dieselbe] ihr Bruder [...] er ihr alß seiner Schwester [an]kaufft[e] [und] auf[ge]nommen, und die [...] solcher Kauf[t]-Summa 25 fl überreichet, Maria [Schummin] [...].

[Rechte Spalte, Bl. 2 — am rechten Blattrand abgeschnitten, daher unvollständig:]
[…] Joachim Sch[…] / geld zu [be…] / beygestelt[?] [...] / hofberg, ge[…] / Eheherrn[?] Witt[ib(?)] / erwehnte 27[?] / nachhero[?] / Ingleichen ab[…] / [Herr(?)] Vollma[nn] [...] / geld, so [...] / halten ver[…] / verblieben.
5.° Jacob Mathl[…] / todt verscha[…?] / in paar[…] / Closter [...] / einer Klag[?].
6.° und ultimo de 2 Pf[und(?)] [...] / und schließlich[en] [...] / [zu lieb(?)] [...] / portion ob[…].
[Die Zeilenenden dieser rechten Spalte sind im Scan abgeschnitten und nicht lesbar.]

[Bl. 3, Unterschrift:]
Maria Schummin, letzter Will[e].

Publiciret hoc Testamentum coram partibus die Stae Annae 1691.

[Aufgedrücktes rotes Wachssiegel.]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 1712

Ondřej Waldert, horní kovář v Horním Slavkově, činí za přítomnosti Jana Jiřího Trötschera, rychtáře, Ondřeje Josepha, radního, a Jana Jakuba Schillera, písaře města Horního Slavkova, poslední vůli.

Datace: 13.03.1690

Listina zachycuje poslední vůli (testament) horní­slavkovského měšťana a soustružníka jménem Walter, na rubu listiny uváděného jako Andres Walter, sepsanou roku 1690 před purkmistrem Paulem Ebertem a ustanovenými svědky-komisaři. Testátor v ní odevzdává svou duši Bohu, nařizuje bohoslužby za svou duši a rozděluje své jmění mezi dcery Marii Alžbětu a Evu a jejich děti Marii, Kateřinu a Marii Alžbětu; závěrečná část listiny je bohužel poškozená a částečně nečitelná.

Ve jménu nejsvětější a nerozdílné Trojice.

Před panem Paulem Ebertem, tehdy úřadujícím a ustanoveným purkmistrem jakožto správcem úřadu, se osobně dostavil zdejší měšťan a soustružník Walter a požádal, aby jeho poslední vůle byla podle chvályhodného měšťanského zvyku řádně sepsána. Zároveň žádal, aby byli ustanoveni lidé, kteří jeho poslední vůli — totiž jak si přeje po letech vyměřených mu Bohem naložit se svým skromným časným jměním — od něho vyslechnou, zapíší a sepsanou listinu uloží pod ochranu ctihodné rady a vrchnosti.

Za tímto účelem byli ustanoveni jako svědci (obecní rukojmí) pan úřední jednatel, tehdejší radní písař Johann Georg Tresch, pan Andreas Joseph z rady a ctihodný pan Schiller, aby poslední vůli pana Waltera sepsali. V jejich přítomnosti pan Walter při plném rozumu a smyslech dobrovolně potvrdil, že níže uvedené je skutečně jeho poslední vůlí.

(Na dolním okraji listiny jsou zachovány jen zkušební tahy pera — „Dann auch Damit / Dann Damit".)

Vlastní pořízení poslední vůle:

1. Nejprve se plně odevzdává do vůle Boží a svou duši poroučí do všemohoucnosti Boží.

2. Testátor dále nařizuje, jak mají jeho pozůstalí dědicové za jeho duši konat bohoslužby a zádušní obřady (text je zde poškozený, patrně v souvislosti s oltářem Božího Těla).

3. Odkazuje své dceři Marii Alžbětě, jako dědičce ze svého časného jmění, částku 25 zlatých — za její věrně vykonané služby a dobré hospodaření.

4. Dále uvádí, že Eva a Marie Alžběta mají obdržet krávy, které samy s macechou odchovaly.

5. Téže Marii Alžbětě odkazuje ještě 40 zlatých k jejímu vybavení, a to v plné výši podle svého úmyslu — poněvadž jeho ostatní děti již byly vypořádány a obdržely náležité věno.

6. Co pak po Evě a Marii Alžbětě zbude z celého jmění — jak movitého, tak nemovitého, včetně domu, dvora a zahrady — má připadnout jejich vlastním dětem, totiž Marii, Kateřině a Marii Alžbětě.

Následující část listiny je na pravém okraji oříznutá a z velké části nečitelná. Podle dochovaných zbytků textu jde o další, hutně formulovaná ustanovení o dědickém podílu (pro rata) mezi jmenovanými dědici, se zmínkou o jisté "milé švagrové/snaše", o Johannu Georgovi a o "nejmilejší matce"; zmiňuje se i lhůta osmi let a podpis statku před ctihodným soudem v Slavkově (Schlackenwaldu). Vzhledem k poškození listiny nelze přesný smysl této pasáže bezpečně rekonstruovat.

Na rubu listiny, opatřené červenou pečetí, stojí nadpis: „Poslední vůle Andrese Waltera." Pod ním je pozdější, vybledlá a vzhůru nohama napsaná poznámka: patrně kvůli konkursu byl testament v této věci uložen na radnici.

Podle archivního údaje pochází listina z roku 1690 a byla pořízena ve Slavkově (Horní Slavkov, německy Schlackenwald).

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[Přední strana / strana 1:]

Ve jménu nejsvětější a nerozdílné Trojice.

Před [vysoce ctěným] panem Paulem Ebertem, toho času úřadujícím a [ustanoveným] purkmistrem co správcem úřadu, se náležitě dostavil tento Walter, zdejší měšťan a soustružník, a dal požádat, aby jeho poslední vůle byla podle chvályhodného měšťanského zvyku řádně sepsána, a aby byli ustanoveni ti, kdo jeho [řádnou] a poslední vůli — jak chce se svým skrovným časným jměním, jež [mu Bůh] dal, naložit po letech, která mu Bůh vyměřil — od něho vyslechnou, zapíší, a poté sepsanou listinu mají uložit pod ochranu [ctihodné] rady a vrchnosti (manutenence). Pročež byli [nato], [jak zmíněno], pan úřední jednatel, toho času [ustanovený] pan radní písař Johann Georg Tresch, pan Andreas Joseph z rady, a [ctihodný] pan Schiller ustanoveni, aby poslední vůli [Walterovu] sepsali, [jako] obecní rukojmí; v jejich přítomnosti pan Walter při dobrém rozumu a smyslech [dobrovolně] vyznal, že [výše uvedené je jeho poslední vůle].

[Zkušební tahy pera / ozdoby na dolním okraji: „Dann auch Damit / Dann Damit".]

[Vnitřní strana, levá / strana 2 — pořízení:]

1° Plně se odevzdává do práva své vůle a svou duši [poroučí] do všemohoucnosti [Boží].

2° Testátor nařizuje, jak to mají i jeho pozůstalí [dědicové] [… za jeho duši mají být u úřadu(?) konány bohoslužby/zádušní obřady …]. [Symbol: kříž / „oltář Božího Těla"(?)]

3° Odkazuje své [svobodné/neprovdané?] dceři Marii Alžbětě, dědičce ze svého [časného?] jmění, za její [věrně?] vykonané služby a dobré hospodaření, jako [přednostní podíl?] — 25 [zl].

Položka: Eva a Marie Alžběta [mají?] tytéž [krávy?], které [jimi a macechou byly odchovány], [se přednostně testují].

Dále výše jmenované Marii Alžbětě — poněvadž ostatní jeho děti jsou od ní již vypořádány a ona obdržela náležité věno — k jejímu vybavení rovněž zcela [podle úmyslu?] — 40 [zl]. [… — — — — — A [co?] — — —]

4° Co po výše zmíněných [protestovaných] Evě a Marii Alžbětě, jak na movitostech, tak na nemovitostech — dům, dvůr a zahrada se [vším] [?] — zůstane volně přebývat, do toho celého jmění [mají nastoupit] vlastní (manželské) děti jmenované [dcery?]: Marie, Kateřina a Marie Alžběta.

[Vnitřní strana, pravá / strana 3 — na vnějším okraji oříznuto, proto mezerovité; hutná dědická formule:]
… spolu s [dědici?] [a?] [jejich?] poměrným dílem (pro rata), a též tito [lidé?] … nikoli [?] zcela zůstalí [?] dědici, jeho milá [švagrová/snacha?], Johann Georg [?], [jeho] nejmilejší matka [?], totiž [?] … celá pozůstalost [?] dědicům, [?], jinak by jeden [?], jejich [bratru?] sourozencům[?], jejich [ctnostným?] a [vznešeným?] … jejich [rodu?] dobrých osm let rozmnožil, [?] a jeho [statek?] podepsat, [?] [před ctihodným?] soudem … [v Slavkově (Schlackenwald) …]

[… zbytek hutně opakované právní formule o dědictví a posloupnosti, na pravém okraji oříznutý a zčásti nečitelný — smysl: že jmenovaní dědicové (dcery Eva a Marie Alžběta, resp. jejich vlastní děti Marie, Kateřina a Marie Alžběta) mají zdědit celé jmění, movité i nemovité, rovným dílem (pro rata), se zmínkou o Johannu Georgovi a matce …]

[Hřbetní poznámka / rubová strana (strana 3 vně), s pečetí (červený vosk):]
Poslední vůle Andrese Waltera.
[pozdější spisová poznámka, hlavou dolů, vybledlá:] NB: poněvadž [konkurs?] … testament [podle?] … tento případ … leží na radnici[?].

[Rok listiny podle archivu: 1690; místo: Schlackenwald (Horní Slavkov).]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Recto / Seite 1:]

Im Nahmen der allerheiligsten und ungetheilten Dreyfaltigkeit.

Annoch bey [Hochlöbl:] Herrn Paul Ebert, Zeit Reg[ierender] und [verordneter?] Burgermeister, alß Ambtsverwesern, ist dieß[er] Walter[t], Burger und Drechßner alhier, gehörig erschienen, und bitten lassen, sein letzt[en] willen, [krafft?] löbl[ichen] Bürgergebrauchs gemäß, ordentlich versehen zu lassen, [und solche] zu deputiren, welche sein [ordentlichen] und letzt[en] willen, [wie] er sein wenig zeitliches Vermögen so [er nach Gott?] gegeben, nach seinen [von?] Gott zugetheilt[en] Jahren wolle, von ihm vernehmen, aufzeichnen, und so dann beschriebener bey seiner [Löbl:] Rath und obrigkeitlich Manuteneny [recte: Manutenenz] wollen [niedergelegt?] sollen; alß seind [hierauf?], [nach erwehnter?] H[err] Ambtsfueger, Zeit [Vice?]ordneter H[err] Rathschreiber Johann Georg Tresch, H[err] Andreas Joseph des Raths, und d[er?] [ehrbar?] Herr Schiller, alß letzten willen des [Walters?] [aufzunehmen?] [recte: aufzunehmen], den Ambtsbürgen [verordnet?]; in Beysein welcher [verordnet=]abgeordneter Personen H[err] Walter[t] mit gutem Vernunft und Verstande [freywillig] bekand, daß sein [: obenstehende [?] [Verordnung?] [?] / letztere will d[er] sey :] [ärmblich?]

[Federproben / Schnörkel am unteren Rand: „Dann auch Damit / Dann Damit"]

[Innenseite, linke Seite / Seite 2 — Verfügung:]

1° Thut er sich seines willen Rechts gäntzlich ergeben, und seine Seel in dessen [Gottes] allmacht [befohlen?].

2° Macht Testator, wie es auch seinen Hinterlassen[en] [Erben?] [… für seine Seele Gottesdienste/Begängnisse, so beim Ambt(?) gehalten werden sollen …] gehalten werden sollen. [Symbol: Kreuz / „Fronleichnamb-Altar"(?)]

3° Legiret er seiner [ledig-verbliebenen?] Tochter Maria Elisab=eth, erben auß seinen [zeitlichen?] Vermög[en], wegen ihrer [an?] ihm [getreu?] geleisteten Dienst= und guten Haußhalten[s], zu einem [Vortheil?] — 25 [fl].

Item [hat?] Eva und Maria Elisabeth s[alva] v[enia] selbte [Kühe?], welche [von ihnen, und der Stiefmutter gehol[?] erzogen word[en], vor nehmst und [testiret?].

Dann nehst-gemelte Maria Elisabeth, dieweilen die andere seine Kinder von ihr schon abgestattet, und ihr gebührlich Heyrathguth erhalt[en], zu ihrer Fertigung auch völlig vermög [Vorhab?] — 40 [fl]. [… — — — — — Und [was?] — — —]

4° Was obgedacht=Protestierten Eva und Maria Elisabeth, sowohl in Mobilibus alß Immobilibus, Hauß=Hof: und garth[en] sambt [allem?] [?] ledig übrig verbleibt, in solches völlige Vermögen [sollen succediren?] sollen dessen leibliche Kinder benannte[r] [Tochter?]: Maria, Katharina, und Maria Elisabetha.

[Innenseite, rechte Seite / Seite 3 — am äußeren Rand beschnitten, daher lückenhaft; dichte Erbteilungsformel:]
… sambt denen [?] [Erben?] [et?] [ihre?] pro rata, und auch solche [Leuthe?] … nicht [?] gantz=verbliben [?]hafter Erben, [s]eine liebe [Schwie…?], Johann Georg [?], [seine] lieb[ste] Mutter [?], weß nemlich [?] … völlige Massa [?] Erb[en?], [?], es sonst einer [?], solchen ihr [Brüder?] Geschwister[?], ihren [tugendsamb?] und [vornehmen?] … ihrem [Geschlecht?] wohl acht Jahr[en?] Vermehr, [?] und desßen [Habe?] Unterschreiben, [?] [vor löbl:?] Gericht[s?] … [zu Schlackenwald[t] …]

[… restliche, dicht wiederholte rechtliche Erbschafts- und Sukzessionsformel, am rechten Rand abgeschnitten und teils unleserlich — sinngemäß: Regelung, daß die genannten Erben (Töchter Eva und Maria Elisabeth bzw. deren leibliche Kinder Maria, Katharina und Maria Elisabetha) das gesamte Vermögen, beweglich wie unbeweglich, zu gleichen Teilen (pro rata) erben sollen, unter Erwähnung des Johann Georg und der Mutter …]

[Dorsalvermerk / Rückseite (Seite 3 außen), mit Petschaft (rotes Siegel):]
Andres Walters Letzter will:
[späterer Aktenvermerk, kopfstehend, blass:] NB: weil [Concurs?] … das Testament [gemäß?] … dieses Casus … liegt auf des Rathshauses[?].

[Jahr der Urkunde laut Archiv: 1690; Ort: Schlackenwald (Horní Slavkov).]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 1715

Dědici po Lochnerových prodávají Janu Kryštofu Vollovi, ševci v Horním Slavkově, jim odkázaný dům ležící u Kostelních schodů nad Marií Mährovou a pod Marií Albertovou za 160 zlatých rýnských při litkupu 5 zlatých rýnských.

Datace: 07.07.1690

Kupní list ze 7. července 1690, sepsaný ve Slavkově (Schlackenwaldt), zaznamenává prodej pozůstalého měšťanského domu od dědiců soukeníků měšťanovi a ševci Johannu Christophu Dollovi za 160 zlatých a 3 říšské tolary závdavku. Listina popisuje dohodnuté splátky i pozdější zápis o první zaplacené splátce z 26. července 1690.

Kupní list (Schlackenwald / Horní Slavkov), rok 1690

Dne 7. července 1690 byla ve Slavkově, se souhlasem vrchnosti a za úřadování purkmistra Johanna Frölicha, za přítomnosti ctihodného městského soudu, uzavřena pevná kupní smlouva mezi dvěma stranami: na jedné straně stáli veškerí dědicové soukeníků, na druhé straně Johann Christoph Doll, měšťan a švec. Šlo přitom o pozůstalost po zesnulém otci, z níž měla polovina připadnout špitálu a polovina na výživu druhé strany.

Předmětem prodeje byl pozůstalý měšťanský obytný dům, který dědicům soukeníků náležel po jejich rodičích – konkrétně po Marii Drächsinové (Trächsinové) a dále po Marii Albrechtové. Dům se prodával se vším právem a příslušenstvím, přesně tak, jak jej dříve drželi, užívali a obhospodařovali rodiče, a to i se vším, co v něm bylo přibito a zazděno. Kupujícím se stal Johann Christoph Doll, jeho dědicové a potomci, a to za sumu jedno sto šedesát zlatých (tedy 160 zlatých), spolu s 3 říšskými tolary závdavku (tzv. leikaufu).

Kupující se zavázal kupní cenu splatit následovně:
- na nejbližší svátek sv. Jakuba běžícího roku 1690 měl složit závdavek ve výši třicet zlatých,
- poté měl každoročně splácet 15 říšských tolarů,
- a to tak dlouho, dokud nebude celá kupní suma zcela splacena a strany uspokojeny.

Na svědectví a pro větší jistotu byly vyhotoveny dvě stejně znějící rozstřižené kupní cedule (tzv. chirografy), do nichž se měly při každé splátce zaznamenávat zaplacené lhůty; obě strany dostaly po jedné. Jednáno bylo ve Slavkově (Schlackenwaldt) dne 7. července 1690.

Zapsal Josua Schiller, tehdejší (městský) písař.

Pozdější přípis

Dne 26. července 1690, za úřadování purkmistra Johanna Frölicha, zaplatil Johann Christoph Doll dědicům soukeníků první splátku k letošnímu svátku sv. Jakuba ve výši třicet zlatých, která se započítává do celkového splacení kupní ceny. Přijato bylo 5 [tolarů], to jest ... 30 zlatých.

Zapsal Josua Schiller, tehdejší písař.

Poznámka na rubu listiny

Kupní list mezi soukenickými dědici a Johannem Christophem Dollem.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Kupní list (Schlackenwald / Horní Slavkov), rok 1690.

[Lícová strana – hlavní text:]

Dnešního níže psaného data byla – se schválením vrchnosti, a to za úřadujícího pana purkmistra (toho času) Johanna Frölicha, za přítomnosti ctihodného městského soudu – mezi veškerými dědici soukeníků na straně jedné a Johannem Christophem Dollem, měšťanem a ševcem, [ve věci pozůstalosti po] zesnulém [otci] [..], [s tím, že část připadá] zpola do špitálu a zpola na výživu druhé strany – uzavřena a sjednána pevná koupě tohoto znění. Totiž: připadlo a náleží výše jmenovaným veškerým dědicům soukeníků [a jejich dědicům a nástupcům], jak se prokazuje po jejich rodičích, [konkrétně] od [výše jmenovaných] Marie Drächsinové (Trächsinové) a dále Marie Albrechtové ležící (nemovité) – pozůstalý měšťanský obytný dům se vším právem a příslušenstvím, právě tak, jak jej jejich rodiče dříve (před lety) drželi, užívali, požívali a obhospodařovali, spolu se vším, co je v něm přibito a zazděno, [prodán] Johannu Christophu Dollovi, jeho dědicům a potomkům, za sumu jedno sto šedesát zlatých, jmenovitě jedno sto šedesát zlatých, spolu se 3 říšskými tolary závdavku (leikaufu).

Naproti tomu kupující přislíbil a zavázal se tuto koupě na kupní trh (kupní cenu) splatit tímto způsobem, totiž: na příští svátek sv. Jakuba běžícího roku 1690 složit jako závdavek (Angab) třicet zlatých, a nadále v ročních lhůtách po 15 říšských tolarech, a to tak dlouho, dokud nebude celá tato suma kupní ceny [zcela složena a] uspokojena [a má se v tom pokračovat vůči všem dědicům].

[Rubová strana nahoře – závěr:]

Na svědectví a větší stvrzení [tohoto] byly vyhotoveny dvě stejně znějící rozstřižené kupní cedule (chirografy), do nichž se mají a musejí pokaždé zaznamenávat (odepisovat) splacené lhůty, a budou stranám předány. Jednáno (Actum) ve Slavkově (Schlackenwaldt) dne 7. července roku 1690.
Josua Schiller, toho času písař (městský písař)

[Pozdější přípis:]

Dne 26. července roku 1690 [před] úřadem úřadujícího pana purkmistra Johanna Fröicha (toho času) [složil] Johann Christoph Doll vůči svým soukenickým dědicům k svátku sv. Jakuba tohoto roku první lhůtu třicet zlatých, které se započítávají do úplného zaplacení; přijato tedy 5 [tolarů], to jest _ _ _ 30 [zl.].
Josua Schiller, toho času písař.

[Rubová strana – nadpis / dorzální poznámka:]
Kupní list mezi soukenickými dědici a Johannem Christophem Dollem.

[Pozn.: jednotlivá slova nejistá [?]; hustá právní formule o kupní ceně a lhůtách je podána smyslem. Peněžní částky: kupní suma 160 zlatých + 3 říšské tolary závdavku; závdavek 30 zlatých k sv. Jakubu 1690; roční lhůta 15 říšských tolarů; kvitance ze dne 26. července 1690 na 30 zlatých.]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Kaufbrief (Schlackenwald / Horní Slavkov), 1690.

[Vorderseite – Hauptkörper:]

[H]eunt unter gesetzten dato ist mit Obrigkeit Ratification, und zwar unter des Regierenden H[errn] Bürger M[eiste]r[s] [p. t.] Johann Frölich, in Beysein E[ines] Löbl[ichen] Stadt Gerichts, zwischen denen sämbtl[ichen] Tuchmacher Erben einer = und Johann Christoph Doll, Bürgern und Schuhmacher[n], am verstorbenen [Vater] des P[ana?] Schlowlauch, halb in das Hospital, und halb [..] zu unterhalt der Parth[ey] anderntheils, [ein] beständiger Kauf getroffen, und beschlossen worden folgende[r] Gestalt. Demb[nach] es verlauschen[?], und gehöret zu Lauch obennanten sämbtl[ich] Tuchmacher Erben, der sich ihrer Erben und Erbnehmen[?] [..], bey ihren Eltern erweisendt, von denen [Bürgstatt? – die obg.] Maria Drächsin, und Unter Maria Albrecht in liegendt = hinterbliebenes Bürgers Wohnhaus, mit allem Recht und Gerechtigkeit, gleich wie es Ihre Eltern [Vor:] dieser [Jahren?] besessen, genossen, genützet, und gebrauchet, sambt deren, was darinnen genaglet, ge= naglet, und Erd[wand?] gemacht ist, dem Johann Christoph Doll seinen Erben und Schnuren umb eine Summa [Ein] hundert und sechzig Gulden, benantl[ich] Ein hundert und sechzig Gulden, sambt 3 R[eichsthaler] Drauf=geld.

Hierengegen zugesagt und gelobet [erm.] Käufer diesen Kauf an Kaufschilling [ob? bis] solch[er] gestalt zu bezahlen, neml[ich]: zu künftig fest St[i] Jacobi des laufend[en] 1690 J[ahres] zur Angab dreyßig Gulden [..] zu erlegen, fortan zu jährl[icher] nachfrist mit 15 R[eichsthaler], so lang biß solche Summa des Kaufschilling[s] [völlig erlegt und?] Contentiret seyn wird, [denen sämbtl. erbnehm zu? continuiren].

[Rückseite oben – Schluß:]

Zu Urkund und mehrer Bekräftigung des Praesint[?] zwey gleichlautende ausgeschnittene Kauf=Zettel, worein jedesmal die abgesühnt[?] nachfristen verbrauchet werden sollen, und müssen, ausgefertiget, und denen Parthey[en] zugestellt werden. Actum Schlackenwaldt den 7 July A[nn]o 1690.
Josua Schiller p[ro] t[empore] Beschreiber [Stadtschreiber]

[Spätere Nachschrift:]

Den 26 July A[nn]o 1690 hat es ein Regierend[es] Bürger M[eiste]r Ambt H[err] Johann Frölich p[ro] t[empore] abgelöster, [hat] Johann Christoph Doll [auf?] seinen Tuchmacher Erben Frist[en?] zu St[i] Jacobi dieses Jahres ersten[?] Nachfrist mit Dreyßig Gulden, welche rechnen die völlige Bezahlung [..] hat also empfangen 5 [Reichsthaler] id e[st] _ _ _ 30 [fl.]
Josua Schiller p[ro] t[empore] Beschreiber

[Rückseite – Aufschrift/Dorsalvermerk:]
Kauf Brief, zwischen denen Tuchmacher Erben und Johann Christoph Doll.

[Anm.: einzelne Wörter unsicher [?]; die dichte Rechtsformel beim Kaufschilling/den Nachfristen ist sinngemäß wiedergegeben. Geldbeträge: 160 Gulden Kaufsumme + 3 Reichsthaler Draufgeld; Angabe 30 Gulden zu St. Jacobi 1690; jährliche Nachfrist 15 Reichsthaler; Quittung vom 26. Juli 1690 über 30 Gulden.]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 1716

Adam Hanl potvrzuje, že dluží Janu Kryštofu Stöhrovi, prýmkařskému tovaryši, 100 zlatých rýnských a do zástavy mu dává svoje pole ležící v Seifertsgrünu.

Datace: 12.08.1690

Listina ze Slavkova (Schlackenwald) z 12. srpna 1690 zachycuje dlužní a zástavní úpis: neznámý podepsaný dlužník potvrzuje, že si od Jana Kryštofa Stocka, prýmkařského tovaryše, vypůjčil na svůj obchod sto zlatých (počítáno po 60 krejcarech za zlatý), a zavazuje se dluh i s úrokem splatit. Jako jistotu zastavuje dva vozy uložené u svého švagra, dokud dluh i s úrokem nesplatí. Pod textem je dochována kvitanční/ověřovací poznámka s podpisy a červenou pečetí.

[Okrajová značka: #]

Já, níže podepsaný, tímto potvrzuji – i za své dědice a držitele léna[?] – že pan Jan Kryštof Stock, prýmkařský (pasířský) tovaryš, mi pro potřeby mého obchodu půjčil jedno sto zlatých, počítáno po 60 krejcarech za zlatý. [Podle textu] mi tuto částku vyplatil hotově a poskytl ji předem, a stejně tak mi byla vyplácena i k mým ročním rukám, tedy pravidelně každý rok, bez jakéhokoli úbytku.

Výše zmíněný pan Stock se zavazuje, že po pravdě, věrně a v dobré víře odevzdá zpět – za dosavadní dobu – onen výše uvedený kapitál, a to spolu s obvyklým úrokem, na kterém se obě strany dohodly, že se bude počítat i nadále. Splátka má proběhnout v dobré, platné a běžně používané minci.

Pro větší a lepší zajištění dluhu zastavuji panu Stockovi své dva vozy[?], které jsou uloženy u mého švagra Jana [...] Šmída[?]. Slouží jako lepší věcná (reálná) jistota, a to tak dlouho, dokud panu Stockovi dluh nesplatím a znovu ho tím neuspokojím.

Na potvrzení toho stvrzuji tento list svým jménem, podpisem a obvyklou pečetí.

Stalo se ve Slavkově (Schlackenwald) dne 12. srpna léta 1690.

Pod textem je dochována ještě kvitanční, resp. ověřovací poznámka s podpisy a otiskem červené pečeti: dosvědčuji[?] [...] [100 zl] [... podpis ...].

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[Okrajová značka] #

Já, níže podepsaný, vyznávám, [také za] své dědice a držitele léna[?], že [titulovaný] pan Jan Kryštof Stock, prýmkařský (pasířský) tovaryš, mi pro potřebu mého obchodu (živnosti) jedno sto zlatých – počítáno [každý] zlatý po 60 krejcarech – [… mi tuto částku hotově zapůjčil a poskytl …], pročež mi také k mým ročním rukám (tj. ročně), bez úbytku, [byly] vyplaceny. [… Výše] zmíněný pan Stock [při] pravém slově, věrnosti a víře [má] za uplynulý čas [onen] výše zmíněný kapitál spolu s obvyklým úrokem, [na němž] se obě [strany] [napříště?] usnesly, [opět] splatit dobrou, platnou a oběžnou mincí. K většímu a lepšímu zajištění [zapisuji (zastavuji)] jemu, panu Stockovi, své dva [vozy?], které [drží] u mého švagra Jana [...] [Šmída?], jako lepší věcnou (reálnou) jistinu, a to tak dlouho, dokud panu Stockovi nezaplatím a opět ho neuspokojím. Na což tento list svým jménem podpisem a obvyklou pečetí stvrzuji. Tak se stalo ve Slavkově (Schlackenwald) dne 12. srpna roku 1690.

[Níže kvitanční / ověřovací řádek s podpisy a červenou pečetí:] Dosvědčuji[?] [...] [100 zl] [... podpis ...]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Marginal-Zeichen] #

Ich Endes Unterschriebener bekenne, vor[?] Meine Erb- und Lehensnehmen[?], daß [Titl.] Herr Johann Christoph Stock, Posamentirer-Gesell, mir, zu Meiner Handl[ung] [Noth]durfft Einhundert Gülden, zu[?] [jeden] fl. pro 60 kr. gerechnet, [… er mir dieses Geld bar geliehen und vorgestreckt hat …], deßhalb zahlt mir auch zu Meinen jähr[lichen] Handen, ohne Abgang [?] zugezahlet. [… ob]gedachter Herr Stock [bey] wahren Worten, Treu und Glauben, [die] verflossene Zeit [über das] obgedachte Capital nebst den von beiden [Theilen] [hinfort?] darauf [tausend-fältig?] gebräuchige Interesse mit [guter,] gäng[er] und gangbarer Münz wiederumben ab[zustatten] in der [Zustatten]. Zu mehrer und besserer Versicherung [verschreibe] Ich Ihm [Herrn] Stock Meine zwei [Wägen?], [so] über Meinem Schwager Johann [...] [Schmid?] [wills] halt liegt, zu eine[m] besseren Real-Hinterstand[?], so lang biß H[err] Stock von Mir bezahlt, und wiederumb zu frieden gestellt worden ist. Deßen Ich diesen Schein unter Meinem Nahmen Unterschrifft und gewöhnlichen [Pettschafft] bestärken thue. So geschehen Schlackenwald den 12.t[en] Augusti A[nn]o 1690.

[Unterhalb, Quittungs-/Beglaubigungszeile mit Unterschriften und rotem Lacksiegel:] Test[or?] [...] [100 fl] [... Unterschrift ...]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 1717

Adam Hanl potvrzuje, že dluží Janu Kryštofu Stöhrovi, prýmkařskému tovaryši v Horním Slavkově, 10 zlatých.

Datace: 12.08.1690

Dlužní úpis z 12. srpna 1690, vystavený ve Slavkově (Horním Slavkově). Johann Nebes v něm stvrzuje, že si od Johanna Christopha Böhra, zdejšího prýmkařského tovaryše, vypůjčil peníze na svou domácí potřebu, a zavazuje se je i s úrokem v pravou dobu vrátit. List je opatřen jeho podpisem a pečetí.

[Nahoře na okraji je značka „#".]

Já, níže podepsaný Johann Nebes, tímto svým dědičným a poctivým jménem stvrzuji, že mi pan Johann Christoph Böhr, zdejší prýmkařský (pasířský) tovaryš, na mou domácí potřebu zapůjčil deset zlatých [a dalších 20 …, dále …] po 60 krejcarech [...], které měl u sebe hotové [patrně ke dni zápůjčky]. Tyto peníze jsem rovněž přijal do svých vlastních jistých rukou, aniž bych na nich cokoli utrpěl.

Proto slibuji výše uvedenému panu Böhrovi čestným slovem, že jsem hotov ve svůj čas zmíněný kapitál spolu s náležitým úrokem s dobrým díkem a v běžné (platné) minci opět splatit.

Na důkaz toho jsem tento list vyhotovil pod svým jménem, vlastnoručním podpisem a obvyklou pečetí.

Stalo se ve Slavkově (Schlackenwaldt), dne 12. srpna léta 1690.

Vlevo je poznámka: „Ad est [?]" — Johann Nebes.

Vpravo je připojena červená vosková pečeť a vlastnoruční podpis s parafou: Johann Nebes.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[Nahoře na okraji značka „#".]

Já níže podepsaný Johann Nebes [stvrzuji] svým dědičným a poctivým jménem, že mi pan Johann Christoph Böhr, zdejší prýmkařský (pasířský) tovaryš, na mou domácí potřebu deset zlatých [a 20 …, dále …] po 60 [krejcarech …], jež měl u sebe hotové, [k dnešnímu dni?] zapůjčil; kteréžto peníze jsem rovněž bez ztráty do svých jistých rukou přijal. Slibuji proto výše uvedenému panu Böhrovi pravými slovy, [že jsem hotov / připraven] ve svůj čas zmíněný kapitál spolu s náležitým úrokem s dobrým díkem a běžnou (platnou) mincí opět splatit. Pročež jsem tento list pod svým jménem, podpisem a obvyklou pečetí vyhotovil.

Tak se stalo ve Slavkově (Schlackenwald, Horní Slavkov), dne 12. srpna roku 1690.

[Vlevo poznámka: „Ad est [?]" — Johann Nebes.]

[Vpravo: červená vosková pečeť a vlastnoruční podpis s parafou] Johann Nebes

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Marginálie nahoře: „#"]

Ich Endes Vnderschriebener Johann Nebes [bekenne mit] Meinen Erb- vnd Ehrn[en]nahmen, daß Mir H[err] Johann Christoph Böhr, Possamentirer Gesell allhier, Zu Meiner Haus Nothurfft Zehen Gulden [20 …, so dann …] Pro 60 [Kreuzer …] bereittet bey Sich, vnd [zur] Tag[?] hatt hergeliehen, welches Geld Ich auch Zu Meinen sichern Händen ohne Vbergang habe Erhoben. Verspriche derowegen obgedachtem H[errn] Böhr bey wahren Worten ber[eit?] [zu] Meiner Zeit gedachtes Capital, Nebst den Gebührenden Interesse, mit Guten Danck vnd gangbahrer Müntz wiederumben Zubezahlen. Dahero Ich diesen Schein vnder Meinen Nahmen Vnderschrifft vnd gewöhnlichem Pettschafft außgefärtiget [habe].

So geschehen Schlackenwaldt, den 12.ten Augusti A[nno] 1690.

[Vlevo poznámka: „Ad est [?]" — Johann Nebes]

[Vpravo: červená vosková pečeť a vlastnoruční podpis s parafou] Johann Nebes

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 1718

Poručníci dědiců po Josefu Dänglovi prodávají Jiřímu Döringovi, jehláři v Horním Slavkově, jejich dům ležící mezi Janem Bedřichem Stöhrem a Janem Körnerem za 136 zlatých rýnských při litkupu 10 zlatých rýnských.

Datace: 11.09.1690

Kupní smlouva ze dne 11. září 1690 zaznamenává prodej měšťanského domu ve Slavkově (Horním Slavkově) mezi poručníky dědiců Josefa Jünglische a kupujícím Georgem Döringem, sedlářem, za 134 rýnských zlatých splatných na splátky. Součástí zápisu jsou i následné stvrzenky o jednotlivých splátkách z let 1691 až 1702, dokládající postupné splácení kupní ceny.

Kupní smlouva na dům ve Slavkově, 11. září 1690

Dne 11. září 1690 byla v císařském horním městě Slavkově (Schlackenwald) uzavřena a vrchností potvrzena kupní smlouva na měšťanský dům. Stalo se tak za úřadování purkmistra Johanna Frölicha.

Na straně prodávající vystupovali poručníci dědiců Josefa Jünglische — Johann Ziegler a Christoph Wunderlich, oba měšťané. Na straně kupující stál Georg Döring, zdejší měšťan a sedlář.

Poručníci prodali a předali do koupě dům náležející jejich poručencům (pupilům), který ležel mezi domy Johanna Friedricha Störa a Johanna Romera. Dům přešel na kupujícího se všemi právy a oprávněními, jak je předtím užívali dosavadní majitelé, i se vším, co v něm bylo zabudováno, přibito a napevno upevněno — nic z toho nebylo z prodeje vyňato.

Kupní cena byla stanovena na 134 rýnských zlatých, k čemuž byl navíc přislíben roční úrok.

Smlouva zavazovala kupce splácet dluh takto:
- první splátka 30 zlatých — splatná v neděli po svatomichaelském termínu (podzim) roku 1691,
- dále každoročně po 12 zlatých, vždy v tutéž neděli, bez odkladu, až do úplného splacení.

Pro větší jistotu byly vyhotoveny dva stejně znějící, tzv. rozstřižené trhové listy (chirografy), do nichž se měly postupně zapisovat jak úroky, tak splátky — každá strana obdržela jeden exemplář.

Zápis pořídil městský písař Johann Schiller.

Záznamy o jednotlivých splátkách (1691–1702)

- Neděle po Novém roce 1691 — dědičný kupec odvedl úřadujícímu purkmistrovi Carlu Ebertovi první splátku 30 rýnských zlatých, kterou dědicové Josefa Jünglische plně přijali. Zapsal Johann Schiller, městský písař.
- 17. ledna [1692] — purkmistrovskému úřadu (jméno úřadujícího purkmistra v zápise čitelné není) byla odvedena další splátka ve výši přibližně 12 zlatých, kterou dědicové plně obdrželi.
- 14. května [1693] — purkmistrovskému úřadu byla odvedena další splátka (patrně opět 12 zlatých) ve prospěch dědiců Josefa Jünglische.
- 13. prosince (nebo listopadu) [1694] — byla odvedena roční splátka 12 rýnských zlatých, kterou dědicové plně obdrželi.
- 16. června [169]5 — byla odvedena splátka za rok [169]5 ve výši 12 rýnských zlatých, kterou dědicové obdrželi.
- 22. května [169]6 — byla odvedena další splátka za rok [169]6 ve výši 12 zlatých, kterou dědicové Jünglischovi plně přijali.
- […] května 1698 — byla odvedena splátka ve výši 12 zlatých purkmistrovskému úřadu, patrně opět Carlu Ebertovi; vše bylo shledáno v pořádku.
- 19. prosince (či jiného měsíce) 1699 — v přítomnosti úřadu purkmistra Johanna Gabriela Weinzierla (?) byla odvedena poslední, již sedmá splátka, kterou měla být celá kupní cena splacena. Zápis dokládá, že každý zlatý byl odveden v běžné minci a řádně zaplacen. Podepsán Georg Döring, kupec. Pod zápisem jsou uvedeni komisaři a přísedící a jako ručitel se objevuje tehdejší Joseph Jünglinger a jistý Hanns Dietrich (?).
- 27. června 1702 — v přítomnosti purkmistra Johanna Frölicha byla odvedena další (patrně již dodatečná) splátka ve výši 14 zlatých.

Zápis tak dokládá nejen samotný prodej domu ve Slavkově roku 1690, ale i více než deset let trvající postupné splácení kupní ceny, zaznamenávané při každé splátce jménem úřadujícího purkmistra a s potvrzením, že peníze dědicové Josefa Jünglische řádně obdrželi.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[KUPNÍ SMLOUVA, Slavkov (Schlackenwald / Horní Slavkov), 11. září 1690 — zápis do knihy konšelské/trhové s vrchnostenským potvrzením, s následnými stvrzenkami o splátkách 1691–1702]

Dnešního níže uvedeného data byl s vrchnostenským potvrzením (ratifikací), a to za úřadujícího pana purkmistra Johanna Frölicha (s tit.), mezi všemi poručníky dědiců Josefa Jünglische, jmenovitě Johannem Zieglerem a Christophem Wunderlichem, oběma měšťany a prodávajícími na jedné straně, a Georgem Döringem, zdejším měšťanem a sedlářem, kupujícím na straně druhé, sjednán a uzavřen řádný a pevný, neodvolatelný trh /: takže kdyby kterákoli ze stran, prodávající či kupující, jej nechtěla dodržet, má platit jedině tato kupní smlouva :/ a to následujícím způsobem: Totiž, výše uvedení poručníci dědiců Jünglische prodávají a dávají do koupě měšťanský obytný dům náležející jejich poručencům, ležící mezi [domy] Johanna Friedricha Störa a Johanna Romera, se všemi právy a oprávněními, tak jak je oni nebo jejich předchozí držitelé (possessores) užívali, požívali a měli v užívání, spolu s tím, co je v něm zabudováno, přibito a napevno upevněno, ničeho z toho nevyjímaje — jmenovanému Georgi Döringovi, jeho dědicům a nástupcům, za sjednanou peněžní sumu sto třicet čtyři rýnských zlatých (134 fl. rh.), k čemuž byl naproti tomu přislíben i roční úrok.

A dědičný kupec se pevně zavazuje zaplatit tuto sjednanou trhovou cenu takto: hned v neděli po podzimním [svatomichaelském] termínu roku tisíc šest set devadesát jedna (1691) jako první splátku třicet zlatých zmíněným poručníkům, poté každoročně jako další splátku po dvanácti zlatých — vše rýnských —, v řečenou neděli po uplynulých [devíti?] letech, bez odkladu a bezodkladně pokračovat. K většímu utvrzení toho byly zhotoveny dva stejně znějící, tzv. rozstřižené trhové cedule (chirograf), do nichž byl pojat jak úrok, tak i postupně splatné termíny, a každé straně byl předán jeden stejně znějící exemplář. Stalo se v císařském českém horním městě Slavkově (Schlackenwald) dne 11. září roku 1690.

Johann Schiller, t. č. [městský písař]

[Stvrzenky / záznamy o platbách:]

V neděli po uplynulém svátku Nového roku 1691 odvedl dědičný kupec dle kupní smlouvy svou úrokovou splátku úřadujícímu panu purkmistru Carlu Ebertovi ve výši třiceti rýnských zlatých, kterouž dědicové Josefa Jünglische plně přijali — to jest — — 30 fl.
Johann Schiller, městský písař

Dne 17. ledna roku [1692] [byla] úřadujícímu purkmistrovskému úřadu, panu Johannu [N.N.], [odvedena] další splátka dvanácti [zlatých ...]; dědicové plně [obdrželi]. [cca 12 fl.]

Dne 14. května roku [1693] [byla] purkmistrovskému úřadu [N.N.] [odvedena] jeho [další splátka] [dvanácti zlatých ...]; dědicové Josefa Jünglische [...]

Dne 13. [prosince/listopadu] roku [1694] [byla] purkmistrovskému úřadu [N.N.] [odvedena] jeho [splátka] v neděli [...], roční úmluvy dvanáct rýnských zlatých, kteréž [dědicové] plně [obdrželi], to jest [12 fl.]

Dne 16. června roku 169[5] [byla] purkmistrovskému úřadu [N.N.] [odvedena] jeho [splátka za] rok 169[5] [ve výši] dvanácti rýnských zlatých, kteréž [dědicové obdrželi], to jest —

Dne 22. května roku 169[6] [byla] purkmistrovskému úřadu [N.N.] [odvedena] další splátka [za] rok 169[6] dvanácti zlatými; dědicové [Jünglische] plně [přijali ...]

Dne [...] května roku 1698 odvedeno za [přítomnosti/povinnosti] purkmistrovskému úřadu, panu Carlu [Ebertovi?], jeho [dřívější] splátky [ve výši] dvanácti zlatých, vše [?] plně v pořádku, to jest [12 fl.]

Dne 19. [prosince/měsíce] 1699 odvedena za [přítomnosti] úřadu, pana purkmistra Johanna Gabriela Wein[zierla?], [poslední], sedmá splátka, jíž má být trhová cena [zcela splacena]; mezitím každý zlatý odveden v běžné minci a řádně zaplacen, mezitím odvedeno.
Georg Döring, [kupec]
[níže:] milým komisařům a [přísedícím]
[ručení / rukojmí:] nynější Joseph Jünglinger
Hanns Diet[rich] [?]

Dne 27. června roku 1702 odvedeno za [přítomnosti/povinnosti] pana purkmistra Johanna Frölicha [jako] odvod nynější splátky ve výši čtrnácti zlatých [...]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[KAUFKONTRAKT, Schlackenwald, 11. September 1690 — Schöffen-/Kaufbuch-Eintrag mit Obrigkeitsratifikation, samt nachfolgenden Zahlungsquittungen 1691–1702]

Heünt unten benanten dato ist mit Obrigkeit Ratification, unndt zwar unter den Regierenden H[errn] Bürgermeister Johann Frölich /:tit:/ zwischen den sämbtl[ichen] Joseph Jänglischer Erben Vormündern, benantl[ich] Johann Ziegler unnd Christoph Wunderlich, beeden Bürgern unnd Verkäufern einer-, dann Georg Döring Bürgern unnd Sattler alhier Käuffern anderer seits, ein ordentl[icher] unnd beständiger Kauff, /: so der verkauffenden oder kauffenden Parth auff nit Zuhalten wolledn, Kauff-Contract allein Zuständig sein soll :/ unwiderrüfflicher Kauff abgeredt unnd beschlossen worden, Volgender gestalten: Nemblich, Es verkauffen unnd geben Zukauffen obgedachte Jänglischer Erben Vormünder, ihr der Pupillen, zwischen Johann Friedrich Stör unnd Johann Romer liegend, zugehörig bürgers Wohnbehauß, mit allen habenden Recht unnd Gerechtigkeit, gleich wir zie [sie], oder ihr vorhergehende Possessores solches genossen, genützet unnd gebrauicht haben, sambt jenen, waß darinnen genüttet [genietet], genaglet unnd vest gemacht ist, nichts davon außgenohmen, oberwehnten Georg Döring, dessen Erben unnd Erbnehmer, umb unnd vor eine Summa geldes benantß, ein hundert vier und dreyßig Gulden rh[einisch], sambt jährl[icher] Zinßgeldt herrn-gegen [hingegen] Zugesagt.

Unnd verschreibt Erbkäuffer vestiglich, solchen pactirten Kauffschilling volgender gestalt Zubezahlen, nemlich also: gleich an Sombtag [Sonntag] nach den herbstnähmlich [Michaelis] neün[zehnhundert]ein[s] und neünzig (1691) Jahr zur anstrist [Anfrist] dreyßig Gulden erwehnter Pupillen Vormündern, dann jährl[ich] zur Nachfrist mit zwölf Gulden, alleß rh[einisch], gedachten Sonntag nach den itzerzeit fürbeschrittenden neün[?] Jahr, unwaigerß unnd un:verzügl[ich] zu Continuiren. Zu mehrer Becröftigung dessen sind Zwey gleichlautten:/: so außgeschnittene Kauff-Zettl, worein herbeynähmlich Zeit sowohl die Zinn alß fallende Nachfristen einbeleibet [einverleibet] worden sollen, verfertiget, unnd jeder Parth ein gleichlauttendes Exemplar Zugestellet worden. So geschehen in der Käyserlichen Behmischen Bergstadt Schlackenwaldt, den 11 Septembris Anno 1690.

Joh[ann] Schiller p[ro]:t[empore]: [Stadtschreiber]

[Quittungen / Zahlungsvermerke:]

Den Sontag nach verwichenen heyl[igen] neuen 1691 Jahrs-Tag hat Erbkäuffer Kauff-Contracts seine Zinßfrist an Regierenden Ambt H[errn] Bürgermaister Carl Ebert mit dreyßig Gulden rh[einisch] erleget, welche die Joseph Jänglisch[en] Erben völlig empfangen — id est — — 30 fl.
Joh[ann] Schiller Stadtschreiber

Den 17 Januarij Anno [1692] [an] Regierenden Bürgermeister-Ambt H[errn] Joha[nn] [N.N.] [die] Nachfrist mit zwölf [Gulden ...] — [die] Erben völlig [erhoben]. [ca. 12 fl.]

Den 14 Maij Anno [1693] [an] Bürgermeister-Ambt [N.N.] seine Vortags-[Nachfrist] [mit zwölf Gulden ...] Joseph Jänglisch[en] [Erben ...]

Den 13 [Xbris/9bris] Anno [1694] [an] Bürgermeister-[Amt N.N.] seine [Nachfrist] am Sontag [...] Jahr-Anlage zwölf Gulden rh[einisch], welche [die Erben] völlig [erhoben], id est [12 fl.]

Den 16 Junij Anno 169[5] [an] Bürgermeister-Amt [N.N.] seine 169[5] Vortags[-Frist] [mit] zwölf Gulden rh[einisch], welche [die Erben erhoben], id est —

Den 22 Maij Anno 169[6] [an] Bürgermeister-Amt [N.N.] [die] Nachfrist [für] 169[6] mit zwölf Gulden, [die] [Jänglisch]e Erben völlig [empfangen ...]

Den [...] Maij Anno 1698 erlegt in [Pflichten/Beisein] [an] Bürger-Meister-Amt H[errn] Carl [Ebert?] seine Vortags-Fristen [mit] zwölf Gulden, allerlej [?] völlig richtig, id est [12 fl.]

Den 19 [Xbris/Mensis] 1699 erlegt in [Beisein des] Ambts H[errn] B[ürger]m[eister] Johann Gabriel Wein[zierl?] [die letzte], siebende Nachfrist, womit der Kauffschilling [getilgt] sein solle; interim jeden Gulden [in] gängiger Zahl abgeführt [und] richtig [be]zahlt, interim erlegt.
Georg Döring [Käuffer]
[unten:] lieben Kommissarien und [Beisitzern]
[bürgen / Bürgschaft:] der jetzige Joseph Jünglinger
Hanns Diet[rich] [?]

Den 27 Junij A[nn]o 1702 erlegt in [Beisein/Pflichten] H[errn] B[ürgermeister] m[eister] Johann Frölich [als] Ablieferung [die] jetzige Nachfrist mit vierzehen Gulden [...]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 1722

Karel Ebert, Jan Jiří Trötscher a Jan Jakub Schiller potvrzují výpověď purkmistra Volfganga Striegela o jeho úsilí jako poručníka Trötscherových dědiců dostat od Jana Kryštofa Voitländera splatné pohledávky, kterou učinil před nimi před svojí smrtí.

Datace: 28.11.1690

Listina ze Slavkova (Schlackenwald) z 28. prosince 1690, zapsaná v městské knize pod č. B: 81, zachycuje svědecké prohlášení o poslední výpovědi zesnulého purkmistra Wolfganga Zwirgla. Ten byl krátce před svou smrtí, ač už nemocen, ale stále při zdravém rozumu, dotázán svými příbuznými na okolnosti jedné majetkové (patrně dluhové či zástavní) záležitosti týkající se pana Johanna Christopha Voitländera a Zwirglova syna Friedricha Zwirgla. Text je na několika místech poškozený a nejasný, přesto dokument formálně stvrzuje pravdivost výpovědi vlastnoručním podpisem svědka jménem Hans Christoph [...].

My, níže podepsaní, tímto všem a každému osvědčujeme a potvrzujeme, zvláště tam, kde je toho třeba, následující.

Nebožtík, ctihodný a vážený pan purkmistr Wolfgang Zwirgl, byl krátce před svou smrtí, ze zvláštní náklonnosti mysli a na prosbu svých milých příbuzných, dotázán na jednu záležitost. Ačkoli byl již tehdy chorý, byl podle svědků stále při dobrém rozumu (následuje úvodní formule potvrzující, že byl při výslechu při jasné mysli).

Wolfgang Zwirgl v této výpovědi doznal, jak to bylo s věcí, která se týkala – ze strany zesnulého pana [?] – dědiců a dalších zúčastněných osob. On sám v ní vystupoval jako ustanovený poručník a v této roli měl u pana Johanna Christopha Voitländera [?] opakovaně dosáhnout jakéhosi klidného vyrovnání. Dále uvedl, že když byl později u svého syna Friedricha Zwirgla, měšťana [...], předestřel mu tutéž záležitost. Sám Wolfgang Zwirgl prý ještě do té doby hodlal věc synovi přenechat se slovy: „Vyhotov hypotéku (zástavní zápis), a já vám zaplatím." A že totéž mělo být ještě za jeho života počestně známo i panu konšelovi z rady – jak bylo při výpovědi opakovaně zdůrazňováno.

Následuje ujišťovací formule, v níž svědci potvrzují, že jim není a nebylo o věci nic jiného známo, než co bylo v této záležitosti (patrně jménem Jakub, v přepisu nejisté jako „Job") před panem purkmistrem Wolfgangem Zwirglem vypovězeno.

Tímto se tedy celá výpověď – s výhradou práv (salvo) – potvrzuje, jak je zapsáno v městské knize pod č. B: 81, a stvrzuje se vlastnoručním podpisem.

Slavkov (Schlackenwald), dne 28. prosince léta 1690.

Hans Christoph [...]

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

My, níže podepsaní, tímto osvědčujeme a vyznáváme přede všemi, zvláště kdekoli je toho potřeba: Poté, co nebožtík ctihodný a vážený pan purkmistr Wolfgang Zwirgl krátce před svým časným skonem ze zvláštní náklonnosti mysli a na prosbu svých milých příbuzných byl v této věci dotazován; přičemž ač již chorý, byl ještě při dobrém rozumu [… úvodní formule, že byl při dobré paměti dotazován …]. Doznal, jakým způsobem [tentýž] ze strany [zesnulého] pana dědiců a zúčastněných osob coby ustanovený poručník u téměř vždy [namísto] pokojného [vyrovnání?] u pana Johanna Christopha Voitländera [?] častěji obdržel; a také, když potom byl u svého syna Friedricha Zwirgla, měšťana [...], a tomuto to předestřel, jemuž však pan Wolfgang Zwirgl [tuto věc] dodnes hodlal přenechat, řka: „Vyhotov hypotéku (zápis zástavy), a já vám zaplatím"; a že totéž ještě za svého života až dodnes počestně panu konšelovi (z rady) bude známo; jak bylo opětovně uvedeno, zda mi však [… ujišťovací formule …]. Jim tedy: není a nebylo známo, že by [v] té [věci] Job [Jakub?] a mně nic jiného v této záležitosti [známo nebylo], než jak bylo před panem [purkmistrem Wolfgangem] Zwirglem [...] vypovězeno. Tímto se to, avšak s výhradou [práv], podle Městské knihy B: 81 vlastnoruční podpisem stvrzuje. Slavkov (Schlackenwald), dne 28. prosince léta 1690. Hans Christoph [...]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Wir zu Ende benante urkunden und bekennen hiermit jedermänniglich, absonderlich da es nöthig: Demnach Weiland der Wohl-Ehren[veste] Herr Bürgermeister Wolfgang Zwirgl kurz vor seiner zeitlich[en] Hintrit[t], aus sonderbarer Gemüths-Neigung, und [seinen] geliebten Verwandten Bitt befragen worden; welcher in dießer Sachen, obwohl schwach, dann er noch mit guten Vernunft, [und reuter der ...] [… einleitende Formel: dass er bei guter Vernunft befragt worden …] Statt erkennt, was gestalten Selbe ex parte des [?] verschiedenen Herrn Erben und Interessenten als ein Constituirter Vormund [zu] der gleichsamb allzeit stath [statt] ruhiger Schnachst[?] den Herrn Johann Christoph Voitländer[?] öfters erlanget, auch, da er nachmals [bei] seinem Sohn Friderich Zwirgl Bürger [...] gewesen, ihm aber dieß Vorgehalten, welcher ihm aber Herr Wolfgang Zwirgl [solches?] zu dato nachgeben wollen, sprechent: machet die Hypothec fertig, so will ich euch [be]zahlen; und sattsolches bey seiner Mahl Vorlebzeit zu dato ehrlich [von dem] Herrn des Raths wissen würd; öffters gemeldet, ob mir aber [… Beteuerungsformel …] Ihnen also: ist und unbewust, dass die [es] Job [Jakob?] und mir anderes nicht in dießer Sachen [bewust, als] für [dem] Herrn [Bürgermeister Wolfgang] Zwirgl [...] ausgesaget, wird hiermit, je doch salvo [...], laut Statt-Buch B: 81. mit dießer aigner Hand-Unterschrift bestättiget. Schlackenwald [den] 28. X[Decem]bris An[no] 1690. Hans Christoph [...]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 1724

Jan Mayer mladší, řezník a hostinský v Horním Slavkově, věnuje škapulířskému oltáři kostela svatého Jiří v Horním Slavkově 25 zlatých rýnských, které mají být půjčovány za roční úrok 1 zlatého 30 krejcarů.

Datace: 22.12.1690

Nadační listina z 22. prosince 1690, kterou slavkovský řezník a měšťan Johannes Mayer mladší věnoval Škapulířovému oltáři v místním kostele 25 zlatých jako odkaz za duši své zesnulé manželky Anny Rosiny. Z ročního úroku měla být každoročně kolem svátku sv. Tomáše sloužena mše svatá, odměněn kněz i kostelník a rozdán chléb chudým. Listina je zapsána ve slavkovské fundační knize na straně 124.

Nadační list, Slavkov (Horní Slavkov), 22. prosince 1690

Já, Johannes (Jan) Mayer, tímto dobrovolně a s rozmyslem zakládám ke cti svatého Jiří zdejšímu kostelu, konkrétně Škapulířovému oltáři, odkaz 25 zlatých v hotových penězích. Tuto částku zároveň úročně půjčuji tak, aby z ní plynul roční úrok ve výši 30 krejcarů. Z tohoto úroku má být po svátku svatého Tomáše – nebo v jiný vhodný den před ním či po něm – sloužena u Škapulířového oltáře jedna mše svatá za mou v Bohu zesnulou manželku a hospodyni Annu Rosinu.

Rozdělení peněz při této příležitosti má vypadat takto:
- celebrujícímu knězi se dá 30 krejcarů,
- kostelníkovi (mešnerovi) 6 krejcarů,
- každoročně se po mši navíc rozdá chudým lidem prostřednictvím špitálníka (správce špitálu) chléb za 24 krejcarů,
- zbývajících 30 krejcarů zůstane Škapulířovému oltáři.

Na potvrzení toho jsem tento nadační list vlastnoručně podepsal a přitiskl k němu svou obvyklou pečeť. Dáno zde ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 22. prosince roku 1690.

U červené pečeti je podepsán: Johannes (Jan) Mayer mladší, řezník a měšťan zdejšího města.

Pozdější archivní poznámka uvádí, že listina byla zapsána ve slavkovské (schlaggenwaldské) fundační knize na straně 124, se jménem L. Schwarz [?], kustod [?].

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[Nadační list (fundace), Slavkov (Horní Slavkov), 22. prosince 1690]

Tímto, pod níže uvedeným datem a rokem, já, Johannes (Jan) Mayer, dobrovolně a s rozmyslem [zakládám / odkazuji] ke cti [a chvále] svatého Jiří [Georgia] zde, v místním Božím domě (kostele), [na] Škapulířový oltář (Scapulier-Altar) 25 zlatých (fl) v hotových [penězích], jakožto duchovní [odkaz], které zároveň [úročně] půjčuji [na úrok], a to tak, aby z tohoto Bohu [věnovaného jistinného kapitálu] po [...] 30 krejcarů (x) jakožto určený roční úrok byl [použit] tak, že po svátku sv. Tomáše — anebo v jiný vhodný den před ním či po něm — bude u Škapulířového oltáře sloužena jedna mše svatá za mou v Bohu zesnulou manželku a hospodyni Annu Rosinu.

A to tak, že celebrujícímu pánovi (knězi) má být dáno 30 krejcarů, kostelníkovi (mešnerovi) 6 krejcarů; rovněž má být každoročně po [páteční / výroční] mši za 24 krejcarů rozdán chléb chudým lidem prostřednictvím špitálníka (správce špitálu); zbývajících 30 krejcarů však zůstane Škapulířovému oltáři.

K většímu potvrzení toho jsem tento nadační list vlastní rukou podepsal a přitiskl k němu svou obvyklou pečeť. Dáno zde ve Slavkově (Schlaggenwald), dne 22. prosince roku 1690.

[Podpis u červené pečeti:] Johannes (Jan) Mayer mladší, řezník a měšťan (obyvatel města).

[Pozdější archivní poznámka:] Zapsáno ve slavkovské (schlaggenwaldské) fundační knize na str. 124. — L. Schwarz [?], kustod [?]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Stiftbrief, Schlaggenwald (Horní Slavkov), 22. Dezember 1690]

[H]iemit, undter gesetzten Dato und Jahr, thue ich, Ich Johannes Mayer, freywillig und absichtlich, [zu der löblichen] Bett[?] Lieb S. Georgi zu[m] [...] in dem allhiesigen Gotteshauß [...] [auf den] Scapulir-Altar 25 fl reines [Geld], [als] eines geistlichen [Vermächtnisses?], auch zugleich [verzinslich] ausgeliehen [...], also daß [von dem] Gott [bestimmten Kapital] per [...] 30 x [Kreuzer] der absicht[lich] jährliche Interesse [Zins] nach dem S. Thomas-Tag, oder einen andern bequemen Tag zuvor oder darnach, bey dem Scapulir-Altar eine H[eilige] Meß für meine in Gott verstorbene Ehe[wirtin] und Hauswirtin Anna Rosina [gehalten werden soll];

also daß dem celebrierenden Herrn [Priester] 30 x, dem Mesner [dem "messner"] 6 x sollen gegeben werden; auch [soll] alle Jahr nach der [Freÿtags-/Jahrtags-]Meß [um] 24 x Brod den armen Leutten durch einen Spittler [Spitalverwalter] verabraichet [ausgeteilt] werden; die übrigen 30 x aber dem Scapulir-Altar verbleiben.

Zu dessen mehrer Bekräftigung habe ich diesen Stift-Brief eigner Händtig [eigenhändig] undterschrieben und mein gewöhnliches [Pettschafft] [Petschaft] beÿgedruckt. Actum Schlaggenwald alhier, den 22. Decembris Anno 1690.

[Unterschrift bei dem roten Siegel:] Johannes Mayer, der Jüngere, Fleischhacker und Stadteinwohner.

[Spätere Archivnotiz:] Eingetragen im Schlaggenwalder Fundationsbuch pag. 124. — L. Schwarz [?], Custos [?]

Zobrazit originál na Porta fontium →