Listina města Horní Slavkov č. 1389
Virgil Münch z Münchswartu uzavírá s dědici po Adamu Trötscherovi starším dohodu o vyplacení věna jeho ženy.
Datace: 06.07.1644
Listina z roku 1645 zachycuje smír mezi Virgiliem Münchem z Münchswerthu a dědici rodu Trößcher, kteří se přeli o pozůstalostní (komorní) pohledávku po zemřelých předcích. Za účasti purkmistra, členů městské rady a dalších svědků se strany dohodly na vyrovnání, jehož jádrem byl dluhopis města Loket (Elnbogen) na přes 4000 zlatých míšeňských z doby před rebelií, částečně ztracený za války. Listina dále stanoví přesný splátkový kalendář a záruky, s nimiž ručí všichni Trößcherovi dědicové společně.
Tato listina zaznamenává urovnání sporu, který se mezi zúčastněnými stranami táhl už nějakou dobu.
Na jedné straně stál pan Virgilius Münch z Münchswerthu, na druhé straně dědici pana [...]. Mezi nimi vznikly velké neshody kolem pozůstalosti po zemřelých předcích – konkrétně šlo o takzvaný komorní (poplatkový) dluh, který byl Münch kvůli svému stáří oprávněn jménem své manželky požadovat.
Aby se spor nemusel řešit jinak než po dobrém, došlo k přátelskému jednání. Přítomni byli pan purkmistr a členové městské rady, dále pan purkrabí Eußehat[?], platmistr (důchodní úředník) Jeho Veličenstva pan Benedikt Möller a zdejší podpisař Johann Jacobi. Po vzájemném vyjednávání se obě strany dohodly a věc narovnaly – jak všichni dědicové rodu Trößcher z výše uvedeného titulu, tak Benedikt Münch se svou manželkou, [milí a milovaní] – ve věci, která se týkala [...]
Jádrem sporu byla částka spojená s městem Loket (Elnbogen), a to v [...] rozsahu.
Šlo o obligaci (zpečetěný dlužní úpis) na částku přes 4000 zlatých nové míšeňské měny, kterou město Loket vystavilo ještě před rebelií (povstáním). Během války a v jejím důsledku ale tato suma – 4000 zlatých míšeňských, počítáno po 60 groších a groš po 7 [říšských?] – z valné části propadla. Spolu s narostlými úroky měla být tato pohledávka podle nejlepšího uvážení a bez újmy nabídnuta k vyplacení, a to se stejným plným právem a zárukou, s jakými byla tato obligace dříve prodána dědici pana [...]. Dokud nebyla dotčeným pánům vyplacena, zůstávala jim postoupena a odstoupena.
Splátkový kalendář dohodnuté částky byl stanoven takto:
- příští neděli, tedy 10. července, 100 zlatých;
- o Vánocích [1644?] 150 zlatých;
- o Vánocích léta 1645 200 zlatých;
- o Vánocích léta 1646 dalších 200 zlatých.
Tyto splátky měly být zaplaceny a odvedeny bez selhání a bez jakéhokoli krácení.
Ke smlouvě byla připojena i výhrada: všichni páni z rodu Trößcher ručili za dohodnutých 650 zlatých společně a nerozdílně (jeden za všechny, všichni za jednoho), a byli tedy vůči věřitelům zavázáni nejen z tohoto titulu. Pokud by proti očekávání nebyl dodržen některý z platebních termínů, měl pan Virgilius Münch právo a moc celou transakci zrušit a vrátit se ke svému původnímu nároku.
V pravém sloupci listiny je dále zaznamenáno, že obě smluvní strany dohodu přijaly a potvrdily; text je na tomto místě málo čitelný, ale zmiňuje se v něm i datum (6. den nějakého měsíce) a jednání jménem a z plné moci dalšího pána, jehož jméno se nedochovalo.
Listinu stvrzují svým podpisem:
- Friedrich Vorbestian[?] – Trößcher[?]
- Georg [Indani?] – [konšel/žoldnéř?]
- Martin Vorkliender[?] – [konšel/žoldnéř?]
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
+
Ve známost se dává. Mezi panem Virgiliem Münchem z Mün[ch]swerthu na jedné straně a panem [...] dědici na druhé straně vznikly v mezičase a od oné doby velké spory ohledně pozůstalosti po zemřelých předcích, totiž ohledně dlužné částky (komorního/poplatkového dluhu), kterou je [Münch] kvůli stáří, jménem své manželky (hospodyně), oprávněn požadovat. Aby se však věc mohla převést do přátelského jednání a urovnat dobrovolnou cestou (po dobrém), bylo za přítomnosti pana purkmistra a osob městské rady, pana purkrabího Eußehata[?], Jeho Veličenstva platmistra (důchodního) pana Benedikta Möllera, vedle zdejšího podpisaře (nižšího písaře) Johanna Jacobiho, mezi oběma stranami vedeno všelijaké vyjednávání. S oboustranným souhlasem a vůlí byla věc takto narovnána a vyřízena, totiž tak, že jak všichni dědicové Trößcherovi (rodu Trößcher) z výše uvedeného důvodu, tak Benedikt Münch se svou manželkou, milí a [milovaní], pokud jde o [...] od [...]
město Loket (Elnbogen), v [...] obvodu/rozsahu,
[částku] přes 4000 zl. nové míšeňské měny, podle zpečetěného dlužního úpisu (obligace), který dotčené město Loket vystavilo (zapsalo) před povstáním (rebelií); avšak [tato částka] během oné války a mezi nimi v důsledku válečných pohrom propadla — [oněch] 4000 zl. míšeňských, počítáno každý po 60 groších a groš po 7 [říšských?] —, a spolu s úroky, které u toho narostly, má být podle nejlepšího [vlastního uvážení] a bez [újmy] nabídnuta k vyplacení, s tak plným právem a [zárukou], jako byla tato obligace od pana [...]
dědiců prodána, dokud pánům samým nebyla [částka] vyplacena, a [tímto] se [dluh] postupuje (ceduje) a odstupuje.
A toto i ostatní k naplnění oné komorní/poplatkové platby: příští neděli, jíž bude 10. července, 100 zl.; o příštích Vánocích 150 zl.; o Vánocích roku 1645 200 zl.; a o následujících Vánocích roku 1646 200 zl. — jako [splátky] mají bez selhání a beze ztráty (úbytku) trvat, být zaplaceny a odvedeny, jak [strany] chtějí i mají. S touto výhradou, že nicméně všichni Trößcherovští pánové ručí jednotlivě (in individuo), jeden za všechny a všichni za jednoho, pokud jde o oněch 650 zl., které [smlouva] uzavírá, a to nejen z tohoto důvodu jsou [zavázáni] vůči [věřitelům]; a kdyby snad — proti očekávání — některý ze stanovených platebních termínů nebyl dodržen, má řečený pan Virgilius Münch právo a moc tuto transakci dobrovolně zrušit (anulovat) a já se mám vrátit ke svému dřívějšímu právu, jak pak [...]
[pravý sloupec / ověření:]
[...] oba páni smluvní strany přijali, a [...] zcela poslušně a [...] osobně [...] listinu řádně (Eristlich), jakž zde [...] a s [...] mně [...] dne 6. [...] jménem a z plné moci mého pána [...]
[podpisy / pečeti:]
Friedrich Vorbestian[?] Trößcher[?]
Georg [Indani?] [konšel/žoldnéř?]
Martin Vorkliender[?] [konšel/žoldnéř?]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
+
Zu wießen. Es hat sich in deßen unndt der Zeit hero, Zwischen Herrn Virgilium München von Mün[ch]swerth ann einem, unndt Herrn […] Erben am anderntheil, der Elten nachgebliebenen Geßlein[?] halben, anderntheils, wegen herrüer Gefließenden[?] Comeath gnell[?], so […] alters halber Münch, in nahmen seinit[?] Fraw Haußwirthin zu fordern berechtigt, große Differentien erhaben, dieß aber nun möge in tractatum amicabilen, unndt also in die Güte gezogen, unndt in beysein Herrn Bürgermeister unndt Rathß Persohnen, herren Burg[grafen?] Eußehat[?], Ihr Mayestät Pfaußmeister herrn Benedict Möüller, neben dem allhierigen Nachschreiber Johann Jacobi, zwisch[en] denen Partheyen allerhandt Underhandlung gepflogen, auch mit ihnen beederseitß Güttern, weßen unnd willen dahin hießig[?]lich verglichen unndt abgehandelt worden, Daß nehmlichen wohl alß die geßamblen[?] Erben Trößcherisch[?] herren von oben(genanten) wegen Benedict Münch sambt Fraw Haußwirthin, lieben unndt liebnehmen[?] in oneit[?] von der […]
Stadt Elnbogen den […] Vmbfange[?]
[II?] über 4000 fl. neu[en] Meißnisch, lautt Sigilietten[?] obligation, die gedachte Stadt Elnbogen vor der Rebellion verschrieben; frünacher[?] aber bey deren Krieg: Vnd zwischen Krieg[s] Eubgangs[?] kaß ingefallen Taußende[?] [4000 fl.] Mei[ß]nisch[?], jede zu 60 gl. unnd den gl. zu 7 R[eichs?] gerech[net], unndt sambt denen dabey gestandenen Zinßen solchs nach eigener gestern[?] besten besten[?] unnd ohne […] erbiedung Zugebieten[?], mit so völligem rechst unnd Vorwald[?], alß solche obligation von herren […]
Erben verkaufft, biß Herren sallein[?] nit ergangen worden, dem von Cediret unndt abgetretten.
Daß und anderß zu erfüllung solch Comeath geldhernselb noch[?] Komenden Sontag, würdt Sein der 10. Julii 100. fl. künsftig Wenacht[en] 150 fl. Wenacht[en] A° 1645. 200 fl. unnd[t] dem folgenden Wenacht[en] A° 1646. 200 fl. alß Großbißmich[?] unsailbar unnd ohn abgang stehen, bezahlen unndt abstatten sollen unndt wollen. Mit diesem Reserval, daß doch nichts destoweniger die sambtlich Trößcherischen herren leben in Individuo, alß omie[?] vor alß unnd alß vor omiem, waß die 650 fl. beschließt, nit allein deßwegen denen vor Zugesten[?] schüldig, unnden auch im sall die gemacht[en] Zahlungs Termin, wider Verhoffen, nit einige fallen würden, ist besagter herr Virgilius Münch solche transaction friwird[?] zu annulliren, unnd ich wider an sein Vorrig recht zu fallen güet sich unnd macht haben solle, wie dann […]
[rechte Spalte / Beglaubigung:]
[…] bede herren Cont[ra]henten acceptirt, unnd ange[…] eben gantz gehorsamblich[?] unnd o[…] Persohn Galling[?] briefe Eristlich[?] inmaßen herum […] unnd mit drio[?] […] Pauß[ch] mir Zug[…] walde[t] dem 6. […] nehmen und Vollmach[t] meines herrn […]
[Unterschriften / Siegel:]
Friedrich Vorbestian[?] Trößcher[?]
Georg [Indani?] [Söldner?]
Martin Vorkliender[?] [Söldner?]
Listina města Horní Slavkov č. 1393
Purkmistr a rada města Horního Slavkova vidimují ochranný list Melichara z Hatzfeldu, císařského polního maršálka, pro město Horní Slavkov, 13.12.1644, Praha.
Datace: 22.12.1644
Listina z 22. prosince 1644 je ověřeným opisem (vidimem) ochranného listu (salva guardia), který 13. prosince 1644 vydal v Praze císařský a královský dvůr ve prospěch Oldřicha Adama Popela z Lobkovic, nejvyššího mincmistra Království českého, a města Horní Slavkov i jeho dolů. Patent přikazoval všem vojenským velitelům a vojsku, aby mincmistra, město a jeho doly nijak neobtěžovali, neplenili a neubytovávali v nich vojsko, a horní slavkovská městská rada tento opis 22. prosince 1644 stvrdila jako doslovně souhlasný s originálem.
Ověřený opis ochranného listu pro Horní Slavkov a mincmistra Oldřicha Adama Popela z Lobkovic (1644)
Tato listina je vidimus, tedy úředně ověřený opis, který nechalo město Horní Slavkov (Schlackenwald) vyhotovit 22. prosince 1644. Opisuje a stvrzuje znění ochranného listu (tzv. salva guardia), vydaného o pár dní dříve, 13. prosince 1644, v Praze. Ochranu tento list zaručoval Oldřichu Adamu Popelovi, svobodnému pánu z Lobkovic, nejvyššímu mincmistru Království českého, a spolu s ním i samotnému městu Horní Slavkov a jeho dolům.
Obsah vloženého patentu
Císař a král (současně římský, uherský i český panovník) v listu uvádí, že udělil svému radovi – přísedícímu zemského soudu, dvorskému a komornímu radovi a nejvyššímu mincmistru Království českého, urozenému panu Oldřichu Adamu Popelovi z Lobkovic – nejmilostivější pověření, aby pomohl obnovit královský horní regál v Čechách a přivést jej zpět k dřívějšímu rozkvětu (text je na tomto místě poškozený a přesné znění nejisté).
Zároveň král vydal nařízení všem vysokým i nízkým vojenským velitelům a celému vojsku, jakož i komisařům, ubytovatelům a profosům: nikdo z nich neměl panu Oldřichu Adamovi z Lobkovic v jeho úkolu nejvyššího mincmistra jakkoli překážet. Naopak mu měli prokazovat náležitou úctu, chránit ho účinnou ochranou (salvou guardií) a být mu i jeho lidem kdykoli nápomocni, přijdou-li o pomoc požádat.
Stejně tak měly být ušetřeny i doly s veškerým příslušenstvím – žádné ubytovávání vojska, průtahy vojsk, plenění, odhánění dobytka ani jiné útrapy, ať by se nazývaly jakkoli, se v nich neměly nyní ani v budoucnu opakovat, a to pod hrozbou císařské nemilosti.
List dále zdůrazňuje, že je nezbytně nutné takové nejmilostivější válečné rozkazy pevně dodržovat. Jménem Jeho královské Milosti se jím znovu, mocí tohoto otevřeného patentu, napomínají všichni vojenští důstojníci a veškeré podřízené vojsko římské královské Milosti, aby královské rozkazy ve všech bodech co nejposlušněji plnili. Město Horní Slavkov s veškerým svým příslušenstvím a obecním majetkem neměli nijak obtěžovat ani se tomuto příkazu jakkoli protivit – opět pod hrozbou královské nemilosti a přísného potrestání.
List byl dán v Praze dne 13. prosince roku 1644 a podepsal jej tajný a válečný rada Jeho římské královské Milosti, zároveň generál polní maršálek a plukovník (podpis je zkrácen jako „M. G…“), opatřený pečetí.
Ověřovací doložka města
Na závěr purkmistr a rada svobodného horního města Horní Slavkov dosvědčují, že tento opis pečlivě porovnali s originálním diplomem (salvou guardií) a shledali jej ve všech částech – v nadpisu, v podpisu i v přivěšené pečeti – zcela shodným s originálem, bez jakéhokoli falšování či vymazávání. Toto potvrzení stvrdili svou městskou pečetí. Opis byl porovnán (kolacionován) v Horním Slavkově dne 22. prosince roku 1644. K listině je přitištěna městská pečeť, chráněná papírovým krytem.
Poznámka: některá místa v původním německém textu jsou poškozená nebo nečitelná (v přepisu označená otazníkem nebo výpustkou), a proto zůstávají v překladu nejistá.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Vidimus (ověřený opis) města Horní Slavkov (Schlackenwald), vystavený 22. prosince 1644, který potvrzuje znění ochranného listu (salva guardia), vydaného v Praze dne 13. prosince 1644 ve prospěch Oldřicha Adama Popela, svobodného pána z Lobkovic, nejvyššího mincmistra Království českého, jakož i města Horní Slavkov a jeho dolů.
[Vložený (opsaný) patent:]
Jelikož římská, císařská, jakož i uherská a česká královská Jeho Milost, náš nejmilostivější pán, [svému] radovi, ... komory, přísedícímu zemského soudu, dvorskému a české komory radovi a nejvyššímu mincmistru v Království českém, urozenému a vysoce urozenému pánu, panu Oldřichu Adamovi Popelovi, svobodnému pánu z Lobkovic, [a všem] udělil nejmilostivější příkaz pomoci k [obnovení?] královského horního regálu v Čechách [… aby jej pozvedl a přivedl k dřívějšímu blahobytu, a přikazuje rovněž všem vysokým i] nízkým válečným důstojníkům a veškerému vojsku (soldatesce), jakož i všem komisařům, ubytovatelům a profosům nejmilostivější nařízení, aby — a to tím spolehlivěji, aby jeho rozkazy nebyly nikdy porušovány — témuž panu Oldřichu Adamovi z Lobkovic jakožto nejvyššímu mincmistru v tomto jeho podnikání a počínání nečinili žádnou jedinou překážku, nýbrž naopak mu prokazovali veškerou náležitou úctu, chránili jej účinnou salvou guardií a jinou nejvyšší možnou pomocí, a jemu i těm, kdo k němu náležejí a o to požádají, byli kdykoli ochotně k ruce; rovněž aby doly i s jejich příslušenstvím žádným ubytováním vojska, průtahy, pleněním, odháněním dobytka či jinými útrapami, ať už by se nazývaly jakkoli, nyní ani v budoucnu znovu neobtěžovali, pod hrozbou císařské nemilosti. — Poněvadž je tedy samo o sobě zcela spravedlivé a nezbytně potřebné, aby se takovéto nejmilostivější válečné rezoluce pevně a neochvějně zachovávaly, vyhrazuje [Jeho Milost] jménem Jeho královské Milosti, našeho nejmilostivějšího pána, dále mocí tohoto otevřeného patentu napomíná všechny válečné důstojníky a veškeré vojsko římské královské Milosti, jež jsou podřízeni velení, a vážně jim přikazuje, aby často zmíněné nejmilostivější rezoluce a rozkazy Jeho královské Milosti ve všech bodech a klauzulích co nejposlušněji uposlechli, [a] aby město Horní Slavkov i s jeho příslušenstvím a obecním statkem nikterak neobtěžovali a v ničem se tomu neprotivili, pod hrozbou nemilosti výše nejvýše zmíněné Jeho královské Milosti a [… trvajícího přísného] potrestání. Podle toho ať se každý zařídí. Dáno v Praze dne 13. prosince roku [1644].
Tajný a válečný rada Jeho římské královské Milosti, generál polní maršál a plukovník. (L.S.) [podpis: M. G…]
[Ověřovací doložka města:]
Že výše psaný vidimus byl s originálním diplomatem neboli salvou guardií se vší pečlivostí porovnán (auskultován) a ve všech klauzulích a slovech shledán zcela souhlasným a ve všem — v nadpisu i podpisu, jakož i v přivěšeném sekretu — zcela totožným, [a jinak] v [… nezfalšovaným] a nevymazaným, to my, purkmistr a rada císařského svobodného horního města Horní Slavkov, tímto pod naší [městskou] pečetí vědomě dosvědčujeme. Kolacionováno v Horním Slavkově dne 22. prosince roku 1644.
[přitištěná městská pečeť pod papírovým krytem]
[Nejistá místa jsou označena [?] resp. […]; opakující se kancelářská ochranná formule je místy shrnuta smyslu věrně, nikoli doslovně.]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Vidimus (beglaubigte Abschrift) der Stadt Schlackenwald, ausgestellt 22. Dezember 1644, über ein in Prag den 13. Dezember 1644 ausgefertigtes Salva-Guardia-Patent (Schutzbrief) zugunsten des Ulrich Adam Popel, Freiherrn von Lobkowitz, Obermünzmeisters im Königreich Böhmen, sowie der Stadt Schlackenwald und ihrer Bergwerke.
[Inseriertes Patent:]
Demnach die Röm[ische], Käy[serliche], auch zu Hungarn vnd Böhaimb Kön[igliche] May[estät], vnser allergnädigster Herr, dero [Hof-]Rath, ... Cammern, Landtrechtsbeysitzern Hofs vnd Böhmischen Cammer-Rath vnd obristen Müntz Meister im Königreich Böhaimb, den Hoch vnd Wohlgebornen Herrn, Herrn Ulrich Adamen Poppl, Freyern von Lobkowitz vnd auch [allen] hilfreich gemächtigste(r) befehlich ertheilet, deß königl[ichen] Bergkwerckes Regal in Böhaimb wieder [aufzubringen?] [… umb zu Aufnehmung vnd voriges Wohlstands zu bringen, befehlcheß [?] aber auch an alle vnd iede dero hohe vnd] niedrige Kriegs-Officirer vnd sammentliche Soldatesca, wie auch an alle Commissarios, quaestus Meister vnd [Profos] die allergnädigste Verordnung gethan, daß, damit vnd souiel desto richtiger dero Befehlich nie [in]breuch gesetzet werden möchte, die ihme Herrn Ulrich Adamen von Lobkowitz, alß ober Münts Meister in solchem seinem Vnternehmen [vnd] Verrichtung allein einzig eintrag nicht thun, sondern vielmehr allen gebühr[end]en respect tragen, mit lebendiger Salva Guardia conserviren, vnd anderen möglichsten hülffen, auch seine oder der seinigen Anhörer vnd Begehrer ieder Zeit williglich an Hand[t] gehen, auch die Bergkwätter [Bergwerke] sambt ihren appertinentien mit aller Einquartierung, Durchzügen, Plünde[rung], hinwegnehmung deß Viehes oder anderen Beschwernüssen, wie die immer Nahmen haben möchten, itzo oder künfftig hinwiderumb beschweren sollen, bey Vermeidung Kaiserlicher Vngnad. — Wann dann an ihme selb[st] gar billich, daß zu der Nottdurfft erfordert, daß über dergleichen allergnädigsten Kriegs[…] resolutionibus steiff vnd fest gehandhabet werde. Reservando in nahmen Jhrer König[lichen] May[estät], vnsers allergnädigsten Herrn, fernerß krafft dieses offnen Patents alle der Röm[ischen] König[lichen] May[estät] Kriegs-Officirer vnd sammentliche Soldatesca varmint [ermahnt], die [denen] Commando vntergeben, aber ernstlich befohlich, die ihnen offt höchstermelter König[lichen] May[estät] allergnädigster resolution vnd befohlich in allen puncten vnd Clausuln gehorsambist nachzukommen, [vnd] die Stadt Schlackenwald sambt ihren appertinentien auch gemeinen Wesen weder beschweren, vnd sich darwider nicht im geringsten erwarten lassen, bey Vermeidung allerhöchst gedacht Jhr König[lichen] May[estät] Vngnad, vnd [… ernsten] bleibenden Bestraffung. Darnach sich ein ieder zu richten. Geben in Praga den 13. Decembris An[n]o [1644].
Jhrer Röm[ischen] König[lichen] May[estät] Geheimber vnd Kriegs-Rath, General Feldtmarschalck vnd Obrister. (L.S.) [Unterschrift: M. G[…]]
[Beglaubigungsvermerk der Stadt:]
Daß vorgeschr[iebenes] Vidimuß mit dem Original Diplomate oder Salva Guardia mit allem fleiß auscultirt, vnnd in allen Clausuln vnnd Worttern gantz gleichlauttend vnnd allenthalben in An- vnnd Vnterschrifft auch vorgehäncktem Secreto gantz gleich, [auch sonsten?] in vnd [… vnverfälscht] vnnd vnausgewischt befunden worden. [So] Bekennen Wir Bürgermeister vnnd Rath der Käyserl[ichen] Frey[en] Bergkstadt Schlackenwaldt, vnter Vnseres [Stadt vergleichten] Insigell hiemit wissentlich. Collationirt Schlackenwaldt Am 22. Decemb[ris] A[nno] 1644.
[aufgedrücktes Stadtsiegel in Papierdecke]
[Nicht sicher lesbare Stellen sind mit [?] bzw. […] gekennzeichnet; die wiederkehrende kanzleimäßige Schutzformel ist teils sinngemäß zusammengefasst.]