Das Jahr 1624 in der Chronik

Die Abschriften und Übersetzungen historischer Dokumente wurden mit Hilfe künstlicher Intelligenz erstellt und können Fehler beim Lesen alter Handschrift enthalten. Der Originalwortlaut ist beim Eintrag meist im ausklappbaren Abschnitt „Originalabschrift" verfügbar, gegebenenfalls direkt bei der angegebenen Quelle; falls Sie auf eine Ungenauigkeit stoßen, sind wir für einen Hinweis dankbar.

1624
Městská kronika 1836–1847 · Carl Pschanagl (přepis a překlad 2026) Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Návrat ke katolictví a životopis Paula Hayniho

Stránka popisuje návrat Horního Slavkova ke katolickému náboženství v roce 1624 a příchod františkánů, ilustrovaný osudem Paula Hayniho, který musel jako nekatolík město opustit a stal se učencem v Norimberku a Altdorfu. Dále uvádí seznam katolických farářů (děkanů) působících ve Slavkově od roku 1624 dál.

Roku 1624 se Slavkov opět vrátil ke katolickému náboženství; usadili se zde františkáni. Jak tato změna probíhala, dokládá osud Paula Hayniho.

Paul Hayni, manželský syn purkmistra Heinricha Hayniho a Reginy rozené Herzog, se narodil 29. srpna 1606 ve Slavkově. Byl pečlivě vychován a poslán do latinské školy — Slavkov měl tehdy tak učené lidi, že by za žádným gymnáziem nezůstal pozadu. Když bylo Paulovi 18 let, začalo v Čechách a zejména ve Slavkově pronásledování nekatolíků, takže roku 1624 museli během tří dnů všichni neučení měšťané a učitelé město opustit, ba ze země uprchnout. Hayni uprchl do Norimberku, kde za pomoci pana Ortla pokračoval ve studiích, stal se učeným mužem, syndikem a radním písařem v Altdorfu, kde 15. února 1668 zemřel.

Téhož roku 1624 začíná posloupnost katolických farářů (děkanů) ve Slavkově:
- 1625 magistr Christian Christian
- 1628 Jodocus Thomas Patzgen
- 1636 M. Jonas Linmann
- 1653 Friedrich Engel
- 1657 opět Jodocus Thomas Patzgen (první slavkovský děkan, zemřel 1658)
- 1659 Joh. Gottfried Mörß
- 1661 Wenzl Schlenzger a dále.

Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)

Roku 1624 se Slavkov opět vrátil ke katolickému náboženství; usadili se zde františkáni. Jak to probíhalo, dokládá osud Paula Hayniho.

Paul Hayni, manželský syn purkmistra Heinricha Hayniho a Reginy rozené Herzog, se narodil 29. srpna 1606 ve Slavkově, byl pečlivě vychován a poslán do latinské školy — Slavkov měl tehdy tak učené lidi, že by za žádným gymnáziem nezůstal pozadu. Když Paulovi bylo 18 let, začalo v Čechách a zejména ve Slavkově pronásledování nekatolíků, takže roku 1624 museli během tří dnů všichni neučení měšťané a učitelé město opustit, ba ze země uprchnout. Hayni uprchl do Norimberku, kde za pomoci pana Ortla pokračoval ve studiích, stal se učeným mužem, syndikem a radním písařem v Altdorfu, kde 15. února 1668 zemřel.

Téhož roku 1624 začíná posloupnost katolických farářů (děkanů) ve Slavkově: roku 1625 magistr Christian Christian, 1628 Jodocus Thomas Patzgen, 1636 M. Jonas Linmann, 1653 Friedrich Engel, 1657 opět Jodocus Thomas Patzgen (první slavkovský děkan, zemřel 1658), 1659 Joh. Gottfried Mörß, 1661 Wenzl Schlenzger a dále.

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Listina města Horní Slavkov č. 1249

Purkmistr a rada města Horního Slavkova potvrzují, že jim Teodor Šimon Vahel z Lilienau, hejtman v Horním Slavkově, půjčil 150 říšských tolarů.

Datace: 12.01.1624

Listina z 14. ledna 1624, v níž purkmistr a rada Horního Slavkova (Schlackenwald) potvrzují, že si od zdejšího hejtmana, pana Theodora Simona Vngolta[?], vypůjčili 150 říšských tolarů, a zavazují se je i s díky splatit. Na listinu pak jiná, zběžnější ruka postupně dopisovala další záznamy o výplatách a splátkách mezi lednem a dubnem 1624, které nakonec dokládají celkovou splacenou sumu 300 říšských tolarů.

Dlužní úpis (obligace) města Horní Slavkov ze 14. ledna 1624

My, purkmistr a rada císařského a královského svobodného horního města Horní Slavkov, tímto listem potvrzujeme a stvrzujeme, že nám urozený a statečný pán Theodorus Simon Vngolt[?] – zdejší (zástupný) hejtman Jeho římské císařské, jakož i uherské a české královské Milosti pro tato místa a náš příznivý a nadřízený pán – poskytl a zapůjčil k naší velmi naléhavé potřebě sto padesát říšských tolarů ve specii, tedy v hotových mincích. Tuto částku jsme od Jeho Milosti ještě téhož dne skutečně přijali v hotovosti.

Zavazujeme se proto nejen k tomu, že tento dluh řádně splatíme, ale slibujeme také na své pravé slovo, dobrou víru a věrnost, že zmíněnou sumu 150 kusů říšských tolarů s díky opět vrátíme a zaplatíme. Pro větší jistotu a stvrzení jsme k tomuto listu nechali přitisknout menší pečeť naší obce a řádně jej vyhotovili a předali.

Stalo se a bylo dáno v Horním Slavkově dne 14. ledna léta 1624.

(Městská – menší – pečeť je přitištěna pod papírovým krytem.)

Na listinu pak jiná, zběžnější ruka postupně připsala tyto záznamy o dalších platbách a splátkách:

- 15. ledna téhož roku bylo Jeho Milosti panu […] na nákup obilí dále zapůjčeno a městský písař vyplatil sto pět kusů [tolarů].
- Kolem 29. ledna [16]24 bylo opět zapůjčeno; panu Rab[?] Stay D.[?] bylo vyplaceno padesát kusů říšských tolarů.
- Dne 4. března roku 1624 Jeho Milost opět vyrovnala (vyplatila) […] sto kusů říšských tolarů.
- Dne 11. března roku [16]24 bylo Jeho Milosti znovu zaplaceno sto a [pět?]set třicet[?] kusů říšských tolarů.
- Dne 1. dubna [bylo doplaceno] 55 říšských tolarů, čímž byla celá suma 300 říšských tolarů zcela zaplacena. J. Frahl[?] a […].

Na rubu listiny je archivní poznámka: […] městský dluh […] panu hejtmanovi zdejšímu […] říšské tolary.

Poznámka: hlavní text úpisu je čitelný dobře, avšak jméno věřitele (Vngolt/Ingolt) i řada čísel a jmen v pozdějších platebních záznamech na rubu jsou kvůli zběžnému písmu, skvrnám a přehybům nejistá – v předloze označena otazníkem. Součty uváděné v jednotlivých záznamech se přesně neshodují s původní částkou 150 tolarů z úpisu; patrně šlo o postupně navyšované půjčky témuž hejtmanovi, které byly nakonec vyrovnány na celkovou sumu 300 tolarů, jak dokládá poznámka „zcela zaplaceno" z 1. dubna 1624.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[Dlužní úpis / obligace města Horní Slavkov (Schlackenwald), 14. ledna 1624]

My, purkmistr a rada císařského a královského svobodného horního města Horní Slavkov, tímto a mocí tohoto listu vyznáváme, že nám urozený a statečný pán, pan Theodorus Simon Vngolt[?], zde ustanovený (zástupný) hejtman Jeho římské císařské, jakož i uherské a české královské Milosti pro tato místa, náš příznivý a nadřízený pán, k naší vysoce naléhavé potřebě poskytl a zapůjčil sto padesát říšských tolarů ve specie (v hotových mincích), kteréžto jsme od Jeho Milosti ještě dnes v hotovosti přijali a převzali.

Za to se nejen prohlašujeme za řádně zavázané, nýbrž slibujeme rovněž při svém pravém slovu, dobré víře a věrnosti, že zmíněnou sumu 150 kusů říšských tolarů […] s díky opět splatíme a zaplatíme. K většímu utvrzení a stvrzení toho jsme tento list pod menší pečetí naší obce řádně vyhotovili, vystavili a vydali.

Stalo se a dáno v Horním Slavkově dne 14. ledna roku 1624.

[Městská pečeť (menší pečeť), přitištěná pod papírovým krytem.]

[Následující záznamy o platbách/příjmu, psané jinou, zběžnou rukou:]

Dále dne 15. ledna téhož [roku] bylo Jeho Milosti pánu […] na nákup obilí zapůjčeno a městským písařem vyplaceno sto pět kusů [tolarů].

Okolo 29. ledna [16]24 dále zapůjčeno; panu Rab[?] Stay D.[?] vyplaceno padesát kusů říšských tolarů.

Rovněž dne 4. března roku 1624 Jeho Milost vyrovnal[a] (vyplatil[a]) opět […] sto kusů říšských tolarů.

Roku [16]24, dne 11. března, Jeho Milosti opět posloužil/zaplatil sto a [pět?]set třicet[?] kusů říšských tolarů.

Dne 1. dubna 55 říšských tolarů. Takže suma 300 říšských tolarů zcela zaplacena. J. Frahl[?] a […].

[Rubová strana / dorsální poznámka (archivní popiska):]
[…] městský dluh […] panu hejtmanovi zdejšímu […] říšské tolary.

[Pozn. paleografa: hlavní text je čitelný dobře; jméno věřitele (Vngolt/Ingolt) i řada čísel a jmen v platebních záznamech na rubu jsou kvůli zběžnému písmu, skvrnám a přehybům nejisté — označeno [?]. Součty se v záznamech neshodují přesně se 150 tolary z úpisu; zřejmě šlo o postupně navyšované půjčky témuž hejtmanovi, celkem nakonec 300 tolarů „zcela zaplaceno".]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Schuldverschreibung / Obligation der Stadt Schlackenwald (Horní Slavkov), 14. Januar 1624]

Wir Bürgermeister vnnd Rath der Kayß: vnd Königl: Freyen BergkStadt Schlackhenwald, bekhennen hiemit vnnd in Krafft ditz [= dieses Scheins], das der Röm: Kais: auch zu Hungern vnnd Behaimb Königl: Mayᵗ: deroselb allerseits dißeo [= dieser Orten] herrn Inseri[?] verordneter Haubtmans alhie, der WolEdle Gestrenge herr Theodorus Simon Vngolt[?], deß ge[…] Vnser günstig vnnd gebietunder herr, Vnnß zu vnserer hochfallenden nottürfft fürgesezt vnnd geliehen hat Einhundert vnnd Fünfftzig Reichsthaler in specie, welche wir Ihr Gn[aden] vor auch heut baar empfangen vnnd eingenomen haben.

Dargegen verreden wir vnß nicht allein guett seelig vnnd loß, sundern Versprechen auch bey vnserm wahren wortte, guetten Trauen vnnd glauben, ge[…]melte Sũma der 150 St[ück] Reichsthaler deß Bahis[?] mit Dancks wiederumb zu entrichten vnnd zu bezahlen. Deßen zu mehrer bewer[s]tigung vnnd festhung [= Befestigung] haben wir dieses scheins vnnter Vnser Gemeiner Stadt Kleineres Innsigill verfertigt vnordent[lich? = ordentlich] Zuegestellt vnnd vngehendigt [= eingehändigt].

Be[?] geschehen vnnd Geben Schlackhenwald den 14. Januarij Aᵒ 1624.

[Stadtsiegel (kleineres Insiegel), aufgedrückt unter Papierdecke]

[Folgende Zahlungs-/Empfangsvermerke von anderer, flüchtiger Hand:]

Mehr den 15. Januarij eiusdem [= desselben Jahres] deß Ihr Gh[aden] zu ainKauffung deß getraidts [= Getreides] herr […] geliehen vnnd durch den StadtSchreiber au[s]bezahlt worden Einhundert Fünff St[ück].

Vmb [= Um] 29. January 624 vnnd vorgeliehen, h. Rab[?]. Stay D.[?] aussbezahlt Fünfftzig St[ück] Reichsthaler.

Item d[en] 4 Mertz: Aᵒ 1624 Ihr Gh[aden] entricht[et] abe[r] […] hundert St[ück] deß Ihr Reichsthaler.

Aᵒ 11 Martij deß 1624 dienet Ihr Gh[aden] wiederumb Zahlt Einhundert vnnd [fünff?]hundert dreissig[?] St[ück] Reichsthaler.

den 1. April: 55. Rth. So also die Sũma 300. Rth[lr]. vollig bezahlt. J. Frahl[?] v[nd] […].

[Rückseite / Dorsalvermerk (Archivnotiz):]
[…] Rathschuldt […] herrn Haubtman alhir […] Reichsthaler.

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Listina města Horní Slavkov č. 1251

Teodor Šimon Vahel z Lilienau, hejtman v Horním Slavkově, vidimuje listinu, kterou Jan Jindřich z Písnice uděluje Kašparu Illingovi, pekaři z Libnova, výhost, 24.11.1616, Hřebeny.

Datace: 12.03.1624

Listina je notářsky ověřený opis (vidimus) z 12. března 1624, pořízený na vrchním úřadě ve Slavkově, který doslovně obsahuje starší výhostní (propouštěcí) list z 24. listopadu 1616. Tímto výhostním listem Hans Hainrich z Pišnice, dědičný pán na Hertenberku, Šenfeldu a hamru Frauenthan, propouští ze svého poddanství pekaře Caspara Zelniga, syna zesnulého Zachariáše Zelniga z Liebenau, aby se mohl volně usadit jinde a živit se, jak uzná za vhodné. Opis roku 1624 ověřil svým podpisem a pečetí notář a hejtman ve Slavkově Theodorus Simon Vahel z Lilienau.

Notářské vidimus (ověřený opis) — vrchní úřad ve Slavkově, 12. března 1624

Tento dokument je notářsky ověřeným opisem staršího výhostního (propouštěcího) listu z 24. listopadu 1616, který je v něm doslovně přepsán.

Ověření vystavitele

Já, Theodorus Simon Vahel z Lilienau, tajemník Jeho Římské císařské i uherské a české královské Milosti a ustanovený hejtman ve Slavkově, tímto potvrzuji, že jsem měl v rukou a sám přečetl níže opsaný výhostní list. Byl označen písmenem „A", psán na pergamenu, opatřen přivěšenými pečetěmi rovněž na pergamenu, značkou „A", pečetidlem „A" a červenožlutou hedvábnou šňůrou. Shledal jsem jej zcela podepsaný a neporušený. Zní slovo od slova takto:

Výhostní list z 24. listopadu 1616

Já, Hans Hainrich z Pišnice (Pißnitz), dědičný pán na Hertenberku, na [...] Šenfeldu (Schönbach) a na hamru Frauenthan u [...], tímto listem přede všemi, ať jej čtou nebo slyší, vyznávám:

Předkladatel tohoto listu, můj poddaný Caspar Zelnig, manželský syn nebožtíka Zachariáše Zelniga, [obyvatele?] v Liebenau, řemeslem pekař, mě v poddané poslušnosti požádal, abych mu k podpoře jeho blaha dovolil odejít a usadit se jinde, kde by si mohl svobodně zvolit způsob obživy. Jeho prosbě jsem vyhověl a s dobrou vůlí mu to dovoluji — tímto ho tedy propouštím výhostním listem (označeným „A") z poddanství a nevolnictví. Může se nyní odebrat, kamkoli se mu zlíbí, a nikdo by mu v tom neměl bránit ani ho zdržovat (následuje obvyklá právní formule o úplném propuštění z poddanství).

Na doklad toho jsem dal k tomuto listu vědomě přivěsit svou rodovou pečeť a vlastní rukou jsem se podepsal.

Dáno na Hertenberku dne 24. listopadu roku tisíc šest set šestnáctého.

Podpis: Hanß Hainrich z Pišnice, vlastní rukou.
(Notářský znak „Y".)

Notářská ověřovací formule (1624)

Na svědectví toho připojuji přitištěnou pečeť vrchního úřadu a vlastní podpis. Jednáno na vrchním úřadě ve Slavkově dne 12. března 1624.

Podpis notáře a hejtmana: hejtman Jeho Římské císařské Milosti ve Slavkově atd. — Theodorus Vahel z Lilienau, vlastní rukou (s přitištěnou pečetí).

Poznámka na zadní straně listiny

Říšský vrchní úřad[?] — Vidimus — Caspar Zelnig[?] [Trogal/Trogel?]

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[NOTÁŘSKÉ VIDIMUS / OVĚŘENÝ OPIS, vrchní úřad (Oberamt) Slavkov, 12. března 1624 — obsahuje doslovně opsaný výhostní (propouštěcí) list z 24. listopadu 1616]

— Ověření vystavitele (notáře / hejtmana) —
Tajemník Jeho Římské císařské i uherské a české královské Milosti a ustanovený hejtman ve Slavkově, já, Theodorus Simon Vahel z Lilienau, vyznávám, že níže opsaný výhostní list, označený „A", rovněž na pergamenu, s přivěšenými pečetěmi na pergamenu, opatřený značkou „A", se signetem (pečetidlem) „A" a červenožlutou hedvábnou šňůrou, zcela podepsaný a neporušený, jsem shledal, měl v rukou a sám přečetl. Slovo od slova zní, jak následuje:

— Doslovně opsaný výhostní list —
Já, Hans Hainrich z Pišnice (Pißnitz), dědičný pán na Hertenberku, [...] Šenfeldu (Schönbach) a hamru Frauenthan u [...], tímto a mocí tohoto listu, ať bude čten nebo slyšen, anebo bude čten, přede všemi vyznávám, že ukazatel tohoto listu, můj poddaný (nevolník) Caspar Zelnig, manželský syn nebožtíka Zachariáše Zelniga, [obyvatele?] v Liebenau, řemeslem pekař, mi v poddané poslušnosti dal přednést a poprosit, abych mu k podpoře jeho blaha [dovolil] – že mu to tedy s dobrou vůlí dovoluji a jsem mu nakloněn – jej výhostním listem (označeným „A") propustit, [aby se mohl] jinde [usadit] a dopřát si kterýkoli způsob obživy. Proto jsem jeho prosbu neodmítl, nýbrž jsem ho tímto nakonec [úplně] zprostil a propustil, [...] a může se nyní odebrat, kamkoli se mu zlíbí. [… stručné shrnutí: obvyklá právní formule o úplném propuštění z poddanství/nevolnictví a o tom, že nikdo propuštěného nemá nadále zdržovat …]. Zvláště jsem dal k tomuto listu vědomě přivěsit svou vrozenou (rodovou) pečeť a vlastní rukou jsem se podepsal. Dáno na Hertenberku, dne 24. listopadu roku jeden tisíc šest set šestnáctého.

(Podpis:) Hanß Hainrich z Pišnice [vlastní rukou]
(Notářský znak „Y": znamení notáře … [pečeti?])

— Notářská ověřovací formule (1624) —
Na svědectví [přitiskl jsem] svou přitištěnou pečeť vrchního úřadu a [připojil] vlastní podpis. Jednáno na vrchním úřadě ve Slavkově dne 12. března 1624.

(Podpis notáře/hejtmana:) Hejtman Jeho Římské císařské Milosti ve Slavkově atd. — T[heodorus] Vahel z Lilienau [vlastní rukou] (přitištěná pečeť)

— Hřbetní (dorsální) poznámka —
Říšský vrchní úřad[?] — Vidimus — Caspar Zelnig[?] [Trogal/Trogel?]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[NOTARIELLES VIDIMUS / BEGLAUBIGTE ABSCHRIFT, Oberamt Schlaggenwald, 12. März 1624 — enthält wörtlich abgeschriebenen Loßbrief vom 24. November 1616]

— Beglaubigung des Ausstellers (Notar / Hauptmann) —
Römischer Kay[serlicher]: auch Zue Ungern und Beha[i]mbs König[licher] Mayst[ät] Secretarius, und Verordneter Hauptmann zur Schlaggenwaldt, Ich Theodorus Simon Vahel von Lilienau. Bekenne, daß nachgeschriebener Loßbrief bei A[ufschrift „A"], auch [auf] Pergament, mit anhangenden Insigeln an Pergament, [gezeichnet] „A", [aus]gemacht, [mit] Pettschafft „A", und rotgelber seidenen Schnur, allerdings durch[aus] subscribiert, und unverletzt ich befunden, in Händen gehabt, und selbst gelesen. Von Wort zu Wort lautend, wie hernach folget.

— Wörtlich abgeschriebener Loßbrief —
Ich Hans Hainrich von Pißnitz, Erbherr auf Hertten[berg], [König?]elt[?] Schönbach und Frauenthan Hammer zu [...], thue hiermit und in Kraft dieß Brief[s], wo der gelesen [oder] gehört, oder gelesen wird, gegen männig[lichen] bekennen, daß Zaiger[= Vorzeiger] der[ß], mein leibeigener Caspar Zelnig, weiland Zacharias Zelnig, Wonha[uer?] zu Liebenau, ehelicher Sohn, seines Handwerks ein Becker, bei mir in unterthänigen gehorsam[b] [...] anbringen und bitten lassen, ihme zu Beförderung seiner Wolfahrt [...], das ich ihme [solches] mit Willen er[lauben] und zugethan [sei], durch einen Loßbrief bei „A" zu erlassen, [damit er sich] anderswo, [...] jeden Stand der Nahrung gern gönne[n könne]. So habe ich ihm sein Bitt[en] nicht abgeschlagen, sondern hiermit endlich[?] ledig, und loß gelassen, [...] und mag sich nunmehr, wo es ihm geliebt, hin begeben. [… stručné shrnutí: obvyklá právní formule o úplném propuštění z poddanství/nevolnictví a o tom, že nikdo nemá propuštěného zdržovat …]. Sonder[lichen] habe ich mein angeboren Insigel an diesen Brief wissentlich heißen hängen lassen, und mich mit eigener Hand[t] unterschrieb[en]. Geben zu Hertten[berg]. Am 24. November, dieß ein tausent sechs hundert und sechzehenden Jahres.

(Unterschrift:) Hanß Hainrich von Pißnitz [mp.]
(Notariatszeichen „Y": Signum des [Notars] / Signum des Zugangs[?] … den Sigille[?])

— Notarielle Beglaubigungsformel (1624) —
Zu Urkundt mein aufgedrucktes Oberambts Insigel, und eigen Handtschrifft. Actum Oberambt Schlaggenwaldt, den 12. Martii 1624.

(Unterschrift des Notars/Hauptmanns:) [Der] Röm[ischen]: Kay[serlichen]: Mayst[ät]: Hauptmann zue Schlaggenwaldt etc. — T[heodorus] Vahel v[on] Lilienau [mp.] (aufgedrücktes Siegel)

— Dorsalvermerk —
Reichs Oberambt[?] — Vidimus — Caspar Zelnig[?] [Trogal/Trogel?]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Listina města Horní Slavkov č. 1252

Zuzana Trötscherová slibuje, že ve splátkách zaplatí 370 zlatých 11 grošů 6 peněz, které její zemřelý muž David Trötscher dluží purkmistrovi a radě města Horního Slavkova.

Datace: 13.03.1624

Dlužní úpis ze 13. března 1624, vystavený ve Slavkově (Schlackenwald) Zuzanou, pozůstalou vdovou po Davidu Krötzscherovi. Zuzana v něm uznává dluh 370 zlatých 11 grošů 6 denárů české (míšeňské) měny vůči purkmistrům, radě a obci města, který zůstal po jejím zesnulém manželovi zčásti v obecních dluzích, zčásti vůči městské komoře (pokladně). Zavazuje se dluh postupně splácet, mimo jiné částkami po třiceti zlatých, dokud nebude celá suma vyrovnána.

Já, Zuzana, pozůstalá vdova po nebožtíku Davidu Krötzscherovi, tímto listem za sebe i za své dědice prohlašuji a doznávám, že jsem se posléze, po jistém vyrovnání [nejisté místo v textu], stala dlužnicí a že tímto mám a chci zaplatit počestným a vysoce moudrým pánům purkmistrům, radě a celé zdejší obci částku:

- 370 zlatých 11 grošů 6 denárů české (míšeňské) měny, přičemž každý groš se počítá po 5 (patrně) [nebo po 24 – místo v předloze nejisté].

Touto sumou zůstal dlužen můj milý nebožtík manžel, a to zčásti v obecních dluzích města, zčásti vůči městské komoře (pokladně).

Z tohoto důvodu má má počestná, výše zmíněná rada plné právo a moc dlužnou částku vymáhat [další podrobnosti v předloze nejisté a nečitelné] a co se týče prodlení s placením dluhu, výše uvedenou sumu mi nikterak neodpustila. Zavázala jsem se však [nejisté místo], aby v tuto chvíli i mým budoucím potomkům – dětem – bylo zachováno, že tento dluh nyní budou řádně dbát a uznávat.

To vše i já sama, ve prospěch počestných a poctivých dědiců a jim podobných osob, podle své pravé a poctivé dobré víry a důvěry slibuji: z výše uvedené sumy zaplatím třicet zlatých

- každoročně a pokaždé za ně budu ručit; zbývající částku odevzdám radě z titulu vyrovnání a vyúčtování, a to poté i do nynější městské komory (pokladny) —

dokud výše uvedených 370 zlatých 11 grošů 6 denárů nebude zcela vyrovnáno a zaplaceno.

Když se tedy nyní [z uvedeného důvodu, místo nejisté] tento můj úpis vydává na [splacení] dluhu mého nebožtíka manžela, dávám jej.

Dáno ve Slavkově (Schlackenwald) dne 13. března léta 1624.

Zuzana, pozůstalá vdova po nebožtíku Davidu Krötzscherovi

Hřbetní (dorsální) poznámka na listině:
Dluh Davida Krötzschera [...] 370 zlatých 11 grošů 6 denárů.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Já, Zuzana, pozůstalá vdova po nebožtíku Davidu Krötzscherovi, činím za sebe, své dědice a vyznávám tímto a mocí tohoto listu, a doznávám, že jsem se posléze po vyrovnání [...] stala dlužnicí, a že tímto mám a chci zaplatit, totiž počestným a vysoce moudrým pánům purkmistrům, radě a celé obci zdejší, jmenovitě tři sta sedmdesát zlatých 11 grošů 6 denárů české [míšeňské], počítaje každý z nich po 5 groších [resp. po 24 (?)], kteroužto sumou můj milý nebožtík hospodář (manžel) zůstal dlužen zčásti v obecních dluzích města, zčásti komoře (městské pokladně).

Z tohoto důvodu má počestná, výše zmíněná rada plné právo a moc [vymáhat] dlužnou [částku] [...], a stran zdržování dlužné platby, jakož i výše uvedenou sumu nikterak ode mne neodpustila. I zavázala jsem se [...], aby v té době i mým budoucím potomkům — dětem — bylo zachováno, že nyní tento dluh řádně dbát a uznávat dají,

což i já k témuž účelu, [na ochranu] počestných a poctivých dědiců a jim podobných, podle své pravé a poctivé, dobré víry a důvěry z výše zmíněné sumy třicet zlatých zaplatím

každoročně a pokaždé budu ručit; zbývající radě s třiceti [zlatými] z titulu vyrovnání a vyúčtování poté i do nynější městské komory odevzdám, dokud výše dotčených 370 zl. 11 gr. 6 d. nebude úplně vyrovnáno a zaplaceno. Když tedy nyní k uvedenému [...] tento můj úpis, [na] [splacení] [dluhu] mého nebožtíka manžela [...], dávám. Dáno ve Slavkově (Schlackenwald) dne 13. března léta 1624.

Zuzana, pozůstalá vdova po nebožtíku Davidu Krötzscherovi

[Hřbetní (dorsální) poznámka:]
Dluh Davida Krötzschera
[...]
370 zl. 11 gr. 6 d.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Ich Susanna Dauid Krötzschers seel.[ige] hinder-
laßne wittib, thue vor mich, Meine Erben und thue
bekennen hiemit und in Crafft dieß brieffs, und
bekenne, daß ich nachmaln [?] mit Vergleichung
[…] schuldig worden, Auch hiemit der
gewest [?] bezahlen soll und will, denen
Ehrenuesten wolweisen Bürgermeistern,
Rathe und ganzer gemeine alhier, benandt-
lich Dreyhundert Siebenzig gulden 11 gr.
6 d. böhm.[isch], Jeden derselben zu 5 [g]ro[schen]
[oder?] 24 [?] gerechnet, Welche Mein
liebe Hauswirth sel.[ig], zum theil in gemeiner
Statt Schuldhandel, zum theil in die Camerey
schuldig verblieben.

Hierwegen mein Ehrengedachter Rath wol[ge]-
fügt [?] und macht gehabt, mit der schuldig[en]
[…] und macht gehabt, und der schuldige[n] be-
zahlung halben hinderung, Auch obbemelte
Summa keineswegs von mir hingegohret [?].
Habe ich doch in solche Zeiger zu hennach [?]
Ihrer Zeit und meinen nachkommenden
Kindern bey denselben sie erhalten, das
Sie nun diese schuldt zu erzielich beachten [?]

ansehen laßen, Welches ich auch zu solchem [?] behoff [?]
der ehrengenommen [?] und ehrlichen
Erben und der gleichen hernach bey meinem
wahren [?] redten [?] guten trauen und glaub[en]
an obbemelter Summa Dreyssig gulden bezah[lt]

jährlichen und Jedesmahl Borge den übrigen
Rath mit dreyssig [?] schuldigung wegen außschluß
und beschaffrichtig hiernach und in die jetzige
Statt Camerey einhandigen, bieß und solang
obberürt 370 fl 11 gr 6 d. völlig entrichtet und
bezahlet sein. Da nun hiemehren [?] beschechung [?]
halben dieße meine Verschreibung, [an]der meines
Mannes sel.[ig] hochehrl.[ich] [an]kommen gegeben. Datum
Schlackenwald den 13 Martii Ao. 1624.

Susanna Dauid Krötzschers sel.[ig]
hinderlaßne wittib

[Dorsalvermerk:]
Dauid Krötzschers schuldt
[…]
370 fl 11 gr 6 d.

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Listina města Horní Slavkov č. 1258

Matouš Paus prodává svému bratrovi Janu Pausovi svůj dům ležící v Seifertsgrünu s příslušenstvím za 116 zlatých.

Datace: 04.08.1624

Kupní list z 4. srpna 1624 zachycuje prodej domu v hornickém městě Slavkov (Schlaggenwald). Matěj Heußer v něm prodává svůj dům synovi Janu Heußerovi za 116 zlatých českých peněz, s dvanáctizlatým závdavkem a dalším splácením po dvanácti zlatých ročně. Listina byla stvrzena v úřadě městského písaře a záznam o platbách uložen u purkmistra.

Budiž známo, že dnešního, výše uvedeného dne byla mezi Matějem Heußerem jako prodávajícím na jedné straně a Janem Heußerem, jeho synem, jako kupujícím na straně druhé sjednána a uzavřena přátelská a řádná koupě (smlouva o koupi), a to takto:

Předně výše jmenovaný Matěj Heuß prodává svůj dům, který stojí v hornickém městě (Bergstadtu), se vším příslušenstvím a právy k němu náležejícími, přesně tak, jak jej sám vždy držel, užíval a požíval. Prodává jej za sumu 116 zlatých (jedno sto šestnáct zlatých) v českých penězích, počítáno po 56 krejcarech za zlatý.

Z této sumy kupující složil hned na místě jako závdavek (na ruku) dvanáct zlatých. Poté má každoročně doplácet dalších dvanáct zlatých takzvaného „Leihkaufu" a v tomto ročním splácení po 12 zlatých pokračovat tak dlouho, dokud nebude celá výše uvedená částka 116 zlatých zcela splacena a vyrovnána.

Na svědectví a pro větší stálost toho všeho byla listina stvrzena v úřadě městského písaře a obě strany se na ní shodly; složené peníze byly zaznamenány a uloženy v úřadě purkmistra.

Jednáno a dáno ve Slavkově (Schlaggenwaldu) dne 4. srpna léta 1624.

Na rubu listiny je nadepsáno: Kupní list Matese Heußera s Hansem Heußerem.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Budiž známo, že dnešního a výše uvedeného data byla mezi Matějem (Mattesem) Heußerem jakožto prodávajícím na jedné straně a Janem (Johannem) Heußerem, jeho synem, jakožto kupujícím na straně druhé sjednána a uzavřena tato přátelská a řádná [smlouva?] [a?] koupě, jak následuje.

Předně výše jmenovaný Matěj Heuß prodává [...] spolu se svým domem ležícím v hornickém městě (Bergstadt), se vším k němu náležejícím příslušenstvím a právy, přesně tak, jak jej kdy sám držel, užíval a požíval, za sumu peněz, totiž za onen dům, [...] za jedno sto šestnáct zlatých (116 gulden) českých peněz, počítaje každý po 56 [krejcarech].

Z této sumy kupující složil zde na závdavek (na ruku) dvanáct zlatých, a poté má každoročně na úhradu doplácet po dvanácti zlatých (jakožto „Leihkauf"), a v tomto ročním splácení po 12 zl. má pokračovat tak dlouho, dokud výše uvedená suma 116 zlatých nebude zcela zaplacena a [vyrovnána?].

K tomu na svědectví a pro větší stálost [...] [bylo to?] potvrzeno v úřadě městského písaře [...] a [která?] strana [...], pročež [složené?] peníze byly zaznamenány a uloženy v úřadě purkmistra; to vše.

Jednáno (dáno) ve Slavkově (Schlaggenwald) dne 4. srpna [léta] 1624.

[Na rubu / nadpis:] Kupní list (Kaufbrief) Matese Heußera s Hansem Heußerem.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Zu wissen, daß auf heut undt obgeschriebenes Dato ein lieber und vorderlicher [vergleich?] [und?] Kauff zwischen Mattei Heußer, vor Käuffers eines, Dann Johann Heußer seines Sohns, des Käuffers anderes theils, abgeredt und beschloßen ist worden, wie folget.

Erstlichen obermelter Mattei Heuß verkaufft [...] sambt sein Hauß in der Bergstadt [zum?] gelegen, mit aller deßelben ein- und zugehöriges Gerech= / tigkeit, allermaßen wie er solches immer gehabt, genutzt / und gebraucht, [umb?] einer Summa Geldes, nemlich der Hauß[behausung?] [umb?] / [...] für Einhundert und Sechzehen Gulden / des böhmischen Geldes, derselben zu 56 [kr.].

Von welcher Summa Käuffer zum Angeld verlegt / allhier will Zwölff Gulden, Dann hernach jähr= / lich Leihkauf [5?] zur Nachstellung Zwölff Gulden, und / mit solchen 12 fl. jährlich Leihkaufs solang continu= / iren, biß obgeschriebene Summa der 116 fl. völlig / abzahlt und [aufgerichtet?] seyn.

Deß zu Uhrkundt und mehrer beständiger / [...] herüber zu [unterschreiben?] [Standt?] [und?] [dergleichen?] / [Kanzleithe?] im Stadtschreiber Ambts [bekräftiget?] / und [welcher?] theil unter [...] [derohalben?] die [erlegte?] Gelder verzeichnet und im / Bürgermeister Ambts [eingelegt?] werden, alles.

Actum Schlaggenwald, den 4. Augusti [Anno] 1624.

[Rückseite / Aufschrift:] Kaufbrief Matteß Heußer mit Hans Heußer.

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov Quelle →
Ausschnitt aus dem Original der Chronik

Listina města Horní Slavkov č. 1259

Matouš Paus prodává svému bratrovi Janu Pausovi svůj dům ležící v Seifertsgrünu s příslušenstvím za 116 zlatých (druhé vyhotovení listiny č. 1258).

Datace: 04.08.1624

Listina ze 4. srpna 1624 zachycuje trhovou smlouvu mezi bratry Heÿßovými: Matthes Heÿß prodává svůj dům v Horní (?) ulici ve Slavkově svému bratru Hannsi Heÿserovi za 116 zlatých rýnských. Zápis popisuje i způsob splácení kupní ceny a formu potvrzení obchodu (rozstřižené vrubové cedule uložené u obou stran a zápis do městské knihy).

Budiž známo, že dnešního, níže uvedeného dne došlo mezi Matthesem Heÿßem jakožto prodávajícím a jeho bratrem Hannsem Heÿserem jakožto kupujícím k dohodě o koupi, a to takto:

Matthes Heÿß prodává a postupuje svému bratru Heÿserovi svůj dům, který leží v [Horní?] ulici, se vším příslušenstvím a se všemi právy, jež k němu náležejí — přesně tak, jak jej sám vždy držel, užíval a požíval. Prodává jej svému bratru za jedno sto a šestnáct zlatých říšské mince, přičemž každý zlatý se počítá po 56 krejcarech.

Z této částky měl kupující jako závdavek složit dvanáct zlatých v hotovosti. Zbytek pak měl doplácet ve splátkách po dvanácti zlatých, a to takto čtvrtletně stanoveným způsobem, dokud nebude celá výše psaná suma 116 (říšských) zlatých zcela zaplacena a vyrovnána.

Na důkaz a pro větší stvrzení této smlouvy byly vyhotoveny dvě stejně znějící cedule, od sebe rozstřižené (tzv. vrubová cedule, sepsaná v úřadě městského písaře) — každá ze stran obdržela jednu. Podle nich byl prodej zapsán a pro pořádek vložen do městské (měšťanské) knihy. Tím vším byla záležitost vyřízena.

Jednáno ve Slavkově (Schlackenwald), dne 4. srpna 1624.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Budiž známo, že dnešního, níže uvedeného data byla mezi Matthesem Heÿßem na straně prodávajícího a Hannsem Heÿserem, jeho bratrem, na straně kupujícího druhého dílu, ujednána a uzavřena koupě, a to takto:

Totiž výše jmenovaný Matthes Heÿß prodává a postupuje [bratru] Heÿserovi svůj dům, ležící v [Horní?] ulici, se vším jeho příslušenstvím a právy k němu náležejícími, tak jak jej kdy sám držel, užíval a požíval, řečenému svému bratru, za jedno sto a šestnáct zlatých říšské mince, počítaje každý zlatý po 56 krejcařích.

Na kterou sumu má kupující složit jako závdavek dvanáct zlatých [v hotovosti]. Dále pak ročně k doplacení dvanáct zlatých, a v takovéto čtvrtletní [splátce] má pokračovat tak dlouho, dokud nebude výše psaná suma 116 zlatých (říšských) zcela zaplacena a vyrovnána.

Na důkaz toho a pro větší stvrzení byly o tom zhotoveny dva stejně znějící [cedule], rozstřižené od sebe ([vrubová cedule / chirograf]) v úřadě městského písaře, a každé straně jedna odevzdána; z čehož také byl řečený [prodej] zaznamenán a pro pořádek vložen do městské (měšťanské) knihy. To vše.

Jednáno ve Slavkově (Schlackenwald / Horní Slavkov), dne 4. srpna 1624.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Zu wissen, das in haut [= heut] mitbeschribenes dato, ein kauf bey [über?] und auf ein [unverflüssten?] Kauf zwischen Matthes Heÿß, des Verkäufers ains, dann Hannsen Heÿsers, seines Bruders, Käufers andern Thails, abgeredt und beschlossen ist, wie [worden] volgt:

Nemblichen obgemelter Matthes Heÿß verkauft und [tritt?] dem [zur?] Heÿser sein Haus, in der [Berg?]gasse gelegen, mit aller desselben Ein- und Zugehörigen Gerechtigkeit, allermassen wie er solches immer gehabt, [genüzt] und gebraucht, gedachtes seines Bruders [Hauß] umb und um Einhundert und Sechzehn Gülden, [Reichmünz], jeden Gülden zu 56 kr.

Auf welche Summa Käufer zum Angeld erlegt soll und [baar?] zwölf Gülden. Dann jährlich [behelff/zu] der Nachzahlung zwölf Gülden, und mit solches viertl jährlich [Richtung] solang Continuiren, biß obgeschriebene Summa der 116 R[eichsthaler] völlig bezahlt und ausgerichtet seÿ.

Dessen zu [Urkund] und mehr [Bevestigung] sindt hiervon zwei gleichlautende [Zettel] auseinander geschnitten, [na…] [Kerbzettl?] im Stadtschreiberdienst verfertigt und [jedes] Thails eins zugestellt worden, daraus [auch?] [solchermal?] der [erwähnte?] [Verkauf?] verzeichnet und ins Bürgerbuch [zur] [Nutz] gelegt. [Jedes alles].

Actum Schlackenwald, den 4. Augusti 1624.

Zobrazit originál na Porta fontium →