Pověst o císaři Matyášovi
Stránka zachycuje slavkovskou pověst o císaři Matyášovi, který za svého panování chtěl město Slavkov ztrestat, ale nechal se obměkčit prosbou starého měšťana a město ušetřil. Jako trest/odkaz nařídil měšťanům sbírat almužnu pro chudé, což se stalo trvalým zvykem konaným o vánočních svátcích, Novém roce a Třech králích.
Ve Slavkově se traduje pověst, že císař Matyáš za své vlády (1608–1619), kdy v Čechách bouřlivě řádil, Slavkov velmi sužoval a byl ochoten jej zcela zničit.
Po mnoha odmítnutých prosbách padl jeden slavkovský důstojný stařec císaři na průjezdu k nohám — na místě mezi [Anschlagem] a Šenovem, kde nyní stojí milostný obraz tzv. nejkrásnější Matky Boží — a měl to štěstí, že císaře udobřil a pohnul jej k tomu, aby město ušetřil.
Císař však starším měšťanům za trest nadiktoval, aby o vánočních svátcích sbírali almužnu pro chudé. Z toho se stal chvályhodný zvyk, který se dodržoval i nadále: sbírka se konala dvakrát ročně — o prvním a druhém svátku vánočním, na Nový rok a na Tři krále.
Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)
Ve Slavkově se traduje pověst, že císař Matyáš za své vlády (1608–1619), kdy v Čechách bouřlivě řádil, Slavkov velmi sužoval a byl ochoten jej zcela zničit. Po mnoha odmítnutých prosbách padl jeden slavkovský důstojný stařec císaři na průjezdu k nohám (na místě mezi [Anschlagem] a Šenovem, kde nyní stojí milostný obraz tzv. nejkrásnější Matky Boží) a měl to štěstí, že císaře udobřil a pohnul jej k tomu, aby město ušetřil. Císař však starším měšťanům za trest nadiktoval, aby o vánočních svátcích sbírali almužnu pro chudé — což zůstalo chvályhodným zvykem (sbírka dvakrát ročně: o 1. a 2. svátku vánočním, na Nový rok a na Tři krále).
Stránka pojednává o náboženských poměrech ve Slavkově v letech 1602–1624 (přechod od luteránství zpět ke katolictví) a přináší seznam slavkovských farářů od roku 1624 do roku 1670 s doplňujícími poznámkami o dobových svízelích (bída v letech 1632 a 1635).
Za vlády císaře Matyáše, tedy v letech 1602 až 1619, kdy v Čechách začínalo sílit povstání, se o Slavkově šířila pověst, že je město odpadlé od víry a že je ochotno [?] zničit a rozbořit. Po mnoha sražených cínových žilách a obtížných proměnách vznikla pochybnost, jakou pověst by bylo možné císaři předložit na Künstlerově propadlině [?], kde dnes stojí patrně Mandlův dům – totiž takzvaná černá kašna se sochou Božích muk k uctění; a aby se město zalíbilo císaři a získalo ho na svou stranu. Tak poradili patrně evangelíci tuto pověst, že se v jisté časy lidé scházejí, což se prý děje dodnes o prvním a druhém svátku vánočním a na Nový rok.
Kronikář k tomu poznamenává, že se mu tato pověst zdá zcela smyšlená, neboť až dodnes je v církevním užívání, že se o vánočních svátcích čte jisté evangelium či čtení, a dále text pokračuje nejasně.
Od roku 1602 se dochovávají slavkovské farní matriky, z čehož zároveň vyplývá, že byl Slavkov v té době, až do roku 1624, oddán luteránskému náboženství (srov. H.G.L. Tom. III., str. 16).
V roce 1624 se však Slavkov opět navrátil ke katolické víře a katoličtí duchovní zde znovu začali vykonávat svou církevní službu. Od tohoto roku kronikář hodlá pokračovat ve výčtu farářů.
V drobné poznámce pod čarou se dále hovoří o faráři J. Hagenovi a o farních poměrech kolem let 1651 a 1653, text je ale z velké části nečitelný. Uvádí se, že 21. srpna 1624 vtrhlo do země vojsko a 24. srpna téhož roku nařídil císař Ferdinand II. (patrně prostřednictvím Maxe Waldsteina), aby bylo obnoveno katolictví – zpráva pochází z takzvaných falknovských pamětí.
Následuje seznam (pořadí) slavkovských farářů od roku 1624 do roku 1836, uvedený latinským veršem o branách ctnosti, z něhož je část textu nečitelná.
Roku 1624, kdy se Slavkov vrátil ke katolickému náboženství, provedl děkan patrně duchovní obnovu a na faru dosadil nového kněze (podle matriky Tom. III., od 21. srpna do 10. října 1624).
Seznam farářů je následující:
1. V roce 1625 byl slavkovským farářem Magister Christian (Christen?) – podle oddací matriky Tom. I. od roku 1625.
2. V roce 1628 nastoupil Theodor (Thomas?) Polgar, který později přešel k jinému faráři nebo změnil postavení.
3. V roce 1636 se stal Thomas Kunman patrně konventuálem v Halberstadtu u svatého Mořice. Když se však roku 1651 vrátil do svého kláštera, byla slavkovská fara po nějakou dobu spravována jistým františkánem, jehož jméno není čitelné. K tomu je připojena latinská poznámka: dne 19. září 1651 M. Jonas Riemann, farář, přestoupil ke katolické víře a odešel do Hildesheimu na své kanonické místo, aby tam pečoval o spásu vlastní duše, aby nemusel jednou říci slova z Písně písní 1,5: „ustanovili mě strážkyní vinic, a svou vlastní vinici jsem nestřežila."
4. V letech 1648–1651 působil Friedrich Kuffaner, farář ve Falknově, který zároveň spravoval i Slavkov (podle úmrtní matriky Tom. I., str. 105).
5. V roce 1657 se do Slavkova podruhé vrátil Thomas Polgar, který zde byl předtím poprvé vikářem (H.G.L. Tom. I., str. 3–4). Zemřel roku 1658.
6. V roce 1659 byl slavkovským vikářem Johann Gottfried Mütius (případně Mitius), dříve působící patrně v Žatci (Saaz). Poté se vrátil zpět, snad do Prahy.
7. V roce 1661 nastoupil Wenzel Wilnitzen, rovněž pocházející patrně ze Žatce.
8. V roce 1670 nastoupil Friedrich Georg Mayer, který zemřel 9. února 1674.
V drobné poznámce pod čarou, vztahující se k roku 1632, se uvádí, že poté, co evangeličtí (luteránští) kněží přišli o svá obročí a příjmy, nastala velká bída, takže chudina trpěla nouzí; roku 1632 tak ve Slavkově vznikla veliká bída (Not) a roku 1635 bylo v kraji velmi draho. Text je částečně nečitelný, uvádí se však, že od roku 1631 do roku 1636 činily jisté náklady či škody 92 565 zlatých.
Zobrazit původní přepis (doslovný, s okrajovými poznámkami)
[Levá strana — okrajové letopočty: 1619, 1602, 1624]
[Okraj: 1619 — Císař Matyáš ve Slavkově.]
Ve Slavkově panovala za vlády císaře Matyáše, totiž během jeho vlády od roku 1602 do 1619, kdy se v Čechách počínalo velmi [pozdvihovat povstání?], pověst, že je město Slavkov [odpadlé?] od víry, a že je ochotno [?] [zničit a rozbořit?]. Po mnohých sražených cínových žilách a obtížných [proměnách?] vznikla [pochybnost?] [?], jakou císaři na [Künstlerově?]-[propadlině?] [?], kde dnes [stojí?] [Mandlův?] dům — totiž tak zvaná černá kašna Boží muka — k uctění; a aby se [zalíbil?] císaři a získal ho, na čem městu záleželo. Tak [poradil?] [?] [evangelisté?] tu [pověst?], že se v jisté časy v [?] sbírají, což i dodnes [se děje?] o 1. a 2. svátku vánočním a na Nový rok [?].
[Pozn.:] Tato pověst se mi zdá zcela [smyšlená?], neboť až dodnes je v církevním užívání, že se [evangelium/čtení?] o [vánočních svátcích?] [čte?], a [?]. —
[Okraj: 1602 — Počátek slavkovských farních matrik. Slavkov je luteránský.]
Od roku 1602 počínají slavkovské farní matriky, a z toho zároveň vyplývá, že byl Slavkov v té době, až do roku 1624, oddán luteránskému náboženství. Srov. H.G.L. Tom. III. pag. 16.
[Okraj: 1624 — opět ke katol. [víře?] navrácen.]
Avšak v roce 1624 [se?] Slavkov opět navrátil ke katolické víře, a měli zase katoličtí [duchovní?] vykonávat svou církevní službu. A od toho roku chceme [pokračovat ve výčtu?].
[Pozn. dole drobně, pram.:] [Hojně poznámek o J. Hagenovi, faře a okolí, datech 1651, 1653; z velké části nečitelné.] ... 21. srpna 1624 [vtrhlo?] do země vojsko [?], a 24. srpna téhož [roku?] [poručil?] císař Ferdinand II. [?] [Maxi Waldsteinovi?] [?], aby [?]; [obnoveno?] katolictví. (Z [falknovských?] [pamětí?].)
[Pravá strana — Pag. 17; okrajové letopočty u seznamu: 1624, atd.]
[Nadpis:] Pořadí (posloupnost) slavkovských farářů od roku 1624 do 1836. [Okraj vpravo: 1624.]
[Pod nadpisem latinský verš:] [Custodes?] castae portae intrate in omnes / [?] ... Prima patet Magnis, [?] patet altera Charis, / Tertia [?] paucis quarta vulgo patet. [částečně nečitelné]
Roku 1624, kdy se Slavkov vrátil ke katolickému náboženství, [zařídil?] [děkan?] [duchovní obnovu?] a [dosadil?] na faru anděla [?]. (Dle matriky Tom. III. od 21. srp. do 10. říj. 1624.)
1. V roce 1625 byl farářem ve Slavkově Magister Christian [Christen?]. (Dle oddací matriky Tom. I. od r. 1625.) [Okraj: 1. Christian, farář.]
2. V roce 1628 [Theodor?] Thomas Polgar [křížek?]. A po jeho [vyznání?] k jinému faráři. [Okraj: 2. T. Th. Polgar.]
3. V roce 1636 [se stal?] Thomas Kunman [konventuálem?] v Halberstadtu u sv. Mořice [křížek?]. Když však roku 1651 se do svého konventu vrátil, byl slavkovský farář nějaký čas spravován jistým františkánem [Nassrudem? — nečitelné jméno]. [Okraj: 3. Thom. Kunman.] [Pozn., lat.:] Die 19. Sept. 1651 M. Jonas Riemann, parochianus [?] ad fidem catholicam conversus, hinc migravit Hildesheimum ad residentiam suam canonicalem, ut [?] et propriae animae saluti [proviveret?], ac prosperet, ne aliquando dicere cogatur illud Cant. 1. v. 5: „[?] me custodem in vineis, vineam meam non custodivi."
4. V roce 1648–1651 [Friedrich?] [Kuffaner?] [?], farář ve Falknově a [?] ve Slavkově [?]. [Pozn.: dle [úmrtní matriky?] Tom. I. pag. 105.] [Okraj: 4. Friedr. Kuffaner [Falkenauer Pater?].]
5. V roce 1657 [se vrátil?] Thomas Polgar podruhé. Thomas Polgar byl 1. [vikář?] ve Slavkově. (H.G.L. Tom. I. pag. 3. 4.) Zemřel roku 1658. [Okraj: 5. Thom. Polgar.]
6. V roce 1659 byl [vikářem?] ve Slavkově Johann Gottfried [Mütius/Mitius?], dříve [?] [Saazer?] [?]. A on se vrátil [zpět?] do [Prahy?]. [Okraj: 6. Joh. Gottfr. Mütius.]
7. V roce 1661 [Wenzel?] Wilnitzen rovněž [?] [Saaz?]. [Okraj: 7. Wenzl Wilnitzen.]
8. V roce 1670 [Friedrich?] [Georg?] Mayer [křížek] 9. ún. 1674. [Okraj: 8. Friedr. Georg Mayer.]
[Pozn. dole drobně, k roku 1632:] [křížek] Protože evangeličtí [luteránští?] kněží [pozbyli?] svých [obročí/příjmů?], a [?] velkou [bídu/nouzi?] [?] ... vznikla roku 1632 ve Slavkově veliká bída/nouze (Noth), takže [chudina?] [?]; a roku 1635 byla velmi [draho?] v naší krajině [?]. [částečně nečitelné] ... od r. 1631 do 1636 [?] 92565 zlatých [?]. [Okraj: 1632 — Velká bída ve Slavkově; 1635 — [Slavkov?] [?].]
Listina města Horní Slavkov č. 1152
Michael Leonhard prodává Mikuláši Heinlovi svůj dům ležící v ulici Obere Peint vedle domu Jiřího Hünela s příslušenstvím za 48 zlatých.
Datace: 31.03.1619
Kupní smlouva z Velikonoc roku 1619, kterou Wilß Lauerhardt prodává svůj dům v Horním Slavkově (vedle domu Georga Hindela) Hannßi Kempfferovi za 48 zlatých se splátkovým kalendářem. Listina obsahuje i pozdější poznámky o skutečných platbách z let 1622 a 1623, kdy byly dorovnány dlužné splátky a část peněz připadla městské radě.
Kupní cedule města Slavkov (dnešní Horní Slavkov), sepsaná o Velikonocích léta 1619.
Tímto se dává na vědomost, že dnešního dne byl mezi Wilßem Lauerhardtem jako prodávajícím na jedné straně a počestným Hannßem Kempfferem na straně druhé uzavřen poctivý a neodvolatelný kup, a to takto:
Wilß Lauerhardt prodává a dává ke koupi svůj dům, ležící naproti přes ulici, sousedící s domem Georga Hindela, se vším příslušenstvím a právy, tak jak jej dosud sám držel, užíval a hospodařil na něm. Prodává jej řečenému Hannßi Kempfferovi za celkovou částku čtyřicet osm zlatých (48 zl.).
Tuto kupní sumu má kupující zaplatit následovně:
- jako závdavek (Angeld) složí hned deset zlatých (10 zl.);
- poté bude každoročně o Velikonocích splácet dalších 6 zlatých,
- a tak bude pokračovat, dokud nebude celá kupní suma zcela splacena.
Na důkaz toho a pro větší jistotu byly vyhotoveny dvě stejně znějící kupní cedule, každá straně jedna, do nichž se pokaždé o Velikonocích spolu se závdavkem zaznamenávala provedená splátka, aby vše bylo řádně vedeno. Sepsáno o Velikonocích léta 1619.
Podepsán (svědek): Hanß Schad[…], patrně městský písař.
Pozdější záznamy o platbách, psané jinou rukou:
- Poznamenáno, že po uzavření kupu byl zaplacen závdavek deset zlatých.
- Dne 23. ledna [16]22 prodávající (patrně Wilß May, nebo hanns Vrstel) společně s [osobou zastupující] kupujícího (snad Nidel) potvrzují, že byly složeny splátky za nejbližší Velikonoce [16]20 a [16]21 — mělo jít celkem o 12 zlatých.
- Dále je poznamenáno, že o nejbližších příštích Velikonocích má být opět doplaceno 12 zlatých, respektive poplatek (ungelt), který zde byl Lauerhardtovi řádně vyplacen — rovněž 12 zlatých.
Podle záznamu z 6. května léta [16]23 kupující doplatil obě výše zmíněné přislíbené splátky (dohromady 12 zlatých). Z této částky připadly 3 zlaté počestné městské radě, zbývajících 9 zlatých pak Hannßovi (patrně Vrstelovi, případně samotnému prodávajícímu) — tato pasáž je v předloze nejistá.
Na rubu listiny je špatně čitelná poznámka: Wilß Lauerhardt s Hannßem Kempfferem.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Kupní cedule (Kaufzettel) města Slavkov (Horní Slavkov), Velikonoce léta 1619.
Ve známost se dává, že dnešního a výše uvedeného dne byl mezi Wilßem Lauerhardtem jako prodávajícím na jedné straně a [počestným] Hannßem Kempfferem na straně druhé uzavřen poctivý a neodvolatelný kup, a to následujícím způsobem.
Totiž: poněvadž Wilß Lauerhardt prodává a dává ke koupi své obydlí (dům) ležící „za dveřmi naproti" [tj. směrem za vrata], sousedící s domem Georga Hindela, se vším příslušenstvím a právy, tak jak je dosud sám držel, užíval a obhospodařoval, řečenému Hannßi Kempfferovi, a to vším všudy za čtyřicet osm zlatých [= 48 zl.].
Tuto kupní sumu má [kupující] uhradit takto: jako závdavek (Angeld) složí ihned deset zlatých [= 10 zl.]; poté každoročně o Velikonocích na doplacení 6 zlatých, a tak pokračovat a splácet dále, dokud nebude celá kupní suma zcela vyrovnána a zaplacena.
Na důkaz toho a pro větší stvrzení byly o tom vyhotoveny dvě stejně znějící a sepsané kupní cedule a každé straně byla jedna vydána; do nich se pokaždé o uplynulých [posledních] Velikonocích spolu se závdavkem zaznamenává [splátka], aby vše bylo řádně [vedeno]. Velikonoce léta 1619.
[Podpis/svědek:] Hanß Schad[…], městský písař [?].
[Pozdější záznamy o platbách, jiná ruka:]
… [když] byl ten kup učiněn, závdavek deset zlatých …
Položka 23. ledna [16]22: prodávající [Wilß May? / hanns Vrstel?] a [za] kupujícího [Nidel?] potvrzují (uznávají), že byly složeny splátky za nejbližší Velikonoce [16]20 a [16]21 … má činit … 12 zl.
Položka: že o nyní příštích Velikonocích chce opět složit 12 zl. … úrok/poplatek (ungelt), který zde [Lauerhardtovi] byl řádně zaplacen … 12 zl.
Podle [zápisu] z 6. května léta [16]23 složil kupující ony dvě přislíbené lhůty (splátky), jak je výše uvedeno [= 12 zl.]. Z toho počestná rada [obdržela] 3 zlaté, zbývajících 9 zlatých však [připadlo] Hannßovi [Vrstelovi? / prodávajícímu] [?].
[Poznámka na rubu, špatně čitelná:] Wilß Lauerhardt s [Hannßem Kempfferem] [?].
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Kaufzettel der Stadt Schlackenwald (Horní Slavkov), Ostern Anno 1619.
Zuwißen, das an haut zu vnd bemelter dato ein [er]bar vnd vnwiderrufflicher kauff zwischen Wilß Lauerhardt, verkauffern an einem, vnd [dem ehrbaren] Hannß Kempffern andersthailß, volgender gestalt beschloßen ist worden.
Nemblichen, dieweil der Wilß Lauerhardt verkaufft vnd gibt zu kauffen sein nach der thür hinüber [?], neben Georg Hindelß hauß gelegene behausung, mit aller zugehörigen gerechtigkeit, allermassen wie er solches bißhero innengehabt, genutzt vnd gebraucht, gedachtem [dem] Hannß Kempffern, vmb vnd vmb acht vnd vierzig gulden bekaufft [= 48 fl.].
Da welche kauffsumme [er gestalter massen] zum angeldt erlegen soll vnd thaill: zehen gulden [= 10 fl.]; dann hernach jährlich Ostern zur nachzahlung 6 f., vnd also continuieren vnd volgen, biß die gantze kauffsumme völlig entricht vnd bezahlt ist.
Deßen zu vrkundt vnd mehrer bekräfftigung sindt hierüber zwei gleichlauttende vnd geschribene kauffzettel verfertigt, vnd jedem thaill einer zugestalt worden, [in] welchem jedesmahls [zu] gelesten [letzten] ostern simbt dem angeldt verzeichnet worden, [was/wie?] solle die [richtig?] vnd [?] … Ostern A° 1619.
[Unterschrift/Zeuge:] Hanß Schad[…], Statschreiber [?].
[Spätere Zahlungsvermerke, andere Hand:]
… [nachdem?] solches kaufft, das angeldt zehen gulden …
Item 23. Jenner [16]22, bekhennt sich [der] verkauffter [Wilß May? / hanns Vrstel?] [vnd] des Käuffers [Nidel?], seine erlegt habe die nechste Ostern [16]20 vnd [16]21 … Soll … 12 f.
Item der ietz künfftig Ostern wiederlegen will 12 f. … [ungelt?] so [allhie?] [Lauerhardt?] [richtig?] [bezahlt?] worden … 12 f.
Laut des 6. May A° [16]23 erlegt der käuffer die, wie hievor stehet, erbotene zwei fristen [= 12 f.]. Davon ein E[hrsamer] Rath [wegen empfangen?] 3 f., die übrigen 9 f. aber Hannß [Vrstel? / der verkäufer] [?].
[Rückseitiger Vermerk, schwer leserlich:] Wilß Lauerhardt mit [Hannß Kempffer] [?].
Listina města Horní Slavkov č. 1154
Matouš Rau prodává Janu Dautovi svůj dům ležící vedle domu Petra Kalchschmidta s příslušenstvím za 135 zlatých.
Datace: 24.06.1619
Kupní smlouva z června 1619, uzavřená ve Slavkově (Schlackenwaldu), kterou Mattheß Braun prodává Hanßi Daubtovi svůj domek zvaný „solnice" za 135 zlatých se splátkami. Na listině jsou dále dopsané záznamy o jednotlivých splátkách kupní ceny z let 1620–1631, včetně zmínky o souvisejícím domě v Chebu.
Budiž známo, že dnešního, níže uvedeného dne byla mezi prodávajícím Mattheßem Braunem na jedné straně a Hanßem Daubtem na straně druhé sjednána a uzavřena přátelská koupě následujícího znění.
Výše jmenovaný prodávající Mattheß Braun prodává a postupuje kupci Hanßi Daubtovi svůj domek zvaný „solnice"[?] se vším příslušným právem – vše tak, jak to sám dosud držel, užíval a požíval – a to za jedno sto třicet pět zlatých.
Z této kupní sumy měl kupec ihned jako závdavek složit dvacet pět zlatých a napříště ročně doplácet po čtrnácti zlatých, a to tak dlouho, dokud nebude celá kupní suma zcela splacena. Na svědectví a pro budoucí zachování byly o tom vyhotoveny dva stejně znějící listy a každé straně byl vydán jeden.
U této koupě byli přítomni jako svědci z obou stran: Veit Klinger, Andreß Walzer, Christoff Schüster a Veit Oßwaldt. Stalo se ve Slavkově (Schlackenwaldu) v červnu roku 1619.
Na listinu byly později připsány záznamy o jednotlivých splátkách kupní ceny:
- Kupec nejprve složil dvacet pět zlatých. V červnu roku 1620 pak zaplatil znovu 14 zlatých. (K tomu je připsána nejasná poznámka, patrně o nesrovnalosti mezi stranami.)
- Dne 22. července 1620, za přítomnosti pana purkmistra Maÿera, zaplatil Hanß Daubt Mattheßi Braunovi na úhradu příští splátky 2 zlaté.
- Dne 8. října 1621 zaplatil kupec Hanß Daubt znovu na úhradu splátek, které Mattheß Braun přijal – 4 zlaté.
- Dne 3. června 1622 zaplatil kupec Hanß Daubt na úplné vyrovnání splátky odložené z roku 1621 – 0 zlatých[?].
- Dne 25. listopadu 1624 zaplatil kupec splátku odloženou z roku 1623, kterou přijal Mattheß Brandmüller[?] – čtrnáct zlatých.
- (Na tomto místě je v listině přeškrtnutá a zrušená pasáž.)
- Dne 20. února 1627 Mattheß Braun přiznal, že na úhradu peněz za dům v Chebu přijal od kupcova švagra[?] 21 zlatých. Hanß Daubt zůstává za tento dům ještě dlužen 47 zlatých.
- Dále je uvedeno, že kupec Hanß Daubt zaplatil 32 zlatých a Mattheß Braun 0 zlatých – zůstává nejasné, zda tato částka ještě patří do vyúčtování; zůstatek je zapsán jako 47 zlatých.
- Dne 16. srpna 1631 přišli prodávající i kupec na úřad městského písaře a kupec nechal znovu vyhotovit doklad o zaplacení 21 zlatých.
Na rubu listiny je poznámka: „Kupní list Mattheße Brauna s domem Daubtovým[?]."
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Budiž známo, že dnešního níže uvedeného data byla mezi prodávajícím Mattheßem Braunem na jedné straně a Hanßem Daubtem na straně druhé sjednána a uzavřena milá a přátelská (přátelsko-příbuzenská) koupě následujícího znění.
Totiž: výše jmenovaný prodávající Mattheß Braun prodává a postupuje kupci Hanßi Daubtovi svůj domek zvaný „solnice"[?] (obytné stavení) se vším příslušným právem, vše tak, jak to dosud držel, užíval a požíval, výše jmenovanému Hanßi Daubtovi za jedno sto třicet pět zlatých. [...]
Z této kupní sumy [...] ihned jako závdavek položí dvacet pět zlatých a napříště ročně po čtrnácti zlatých na doplacení, a tak pokračovat dále, dokud nebude celá kupní suma zcela splacena a zaplacena. Na svědectví a zachování toho [byly o tom vyhotoveny dva stejně znějící (listy) ...] a každé straně jeden vydán. [...]
U této koupě byli nyní z obou stran jako přísedící (svědci): Veit Klinger, Andreß Walzer, Christoff Schüster a Veit Oßwaldt. Stalo se ve Slavkově (Schlackenwald), v červnu roku 1619. [podpis: ...]
[Rejstřík / záznamy o splátkách:]
Pak[?] kupec složil [...] dvacet pět zlatých. [...] června roku 1620 složil kupec opět — 14 zl. [Tak ať [zůstanou?] nesvorní[?].]
Dne 22. července [1]620 za přítomnosti pana purkmistra Maÿera [...] složil Hanß Daubt na úhradu příští[?] lhůty Mattheßi Braunovi — 2 zl.
Dne 8. října [1]621 složil kupec Hanß Daubt opět na úhradu lhůt, takže [...] Mattheß Braun přijal — 4 zl.
Dne 3. června roku 1622 složil kupec Hanß Daubt na úhradu a k úplnému zaplacení lhůty odložené na rok [1]621 — 0 zl.[?]
Dne 25. listopadu roku 1624 složil kupec lhůtu odloženou na rok 1623, kterou přijal Mattheß Brandmüller[?], čtrnáct zlatých.
Pozn. [... přeškrtnutá pasáž, zrušeno ...]
Dne 20. února roku 1627 přiznal Mattheß Braun, že na úhradu peněz, [za] který dům v Chebu (Eger), [od] kupcova švagra[?] [...] přijal — 21 zl. Hanß Daubt zůstává z tohoto domu ještě dlužen 47 zl.
[Když] tak[?] vše [...] kupec Hanß Daubt [...] 32 zl. Mattheß Braun, 0 zl. — Zbývá ještě, zda totéž snad ještě patří do výměny (směny), [...] psáno. 47 zl.
Dne 16. srpna roku 1631 přichází prodávající i kupec na úřad městského písaře, [...] a kupec znovu [...] dal vyhotovit[?] — 21 zl.
[Rub:] Kupní list Mattheße Brauna s domem Daubtovým[?].
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Zu wißen, daß auf heut Zu unden bemeltes Dato, ein lieber und freündtvetterlicher Kauf zwischen Mattheß Braun verkaüffern [an] einem, dann Hanß Daubt am [andern] Theil, volgendter gestalt abgeredt undt beschloßen ist worden.
Nemblichen obgemelter Mattheß Braun verkaüffer und Stendt[?] giebt dem Käuffer Hanß Daubt sein Salzschmidt[?] Häußerlein genandt Behaußung, mit aller Zugehörigen Gerechtigkeit, alle[s], wie er solches bißhero innengehabt, genutzt undt gebraucht, obenandten Hanßen Daubten umb undt vor Einhundert fünff und dreißig gulden. [...]
Auf welche Kauf-Summe [...] als balt zum Angelt[?] gelegt[?], soll undt theile[?], fünff und zwanzig gulden, undt hinforts jährlich [...] vierzehen gulden zur Nachzahlung, undt also continuirn undt volges, biß die ganze Kauf-Summe völlig entricht und bezahlt ist. Zu Urkundt und Ehrhaltung deßen [ist hierüber zweier gleichen Inhalts ...] gefertigt [...] und jedem Theil eins zugestellt worden. [...]
Bey dießen Kauf sindt yetzt beederseitß als beystender gewesen: Veit Klinger, Andreß Walzer, Christoff Schüster undt Veit Oßwaldt. Actum Schlackenwaldt, [...] Junii Aô 1619. [Unterschrift: ...]
[Register / Zahlungseinträge:]
Alß[?] hat erlegt Käuffer [...] fünff und zwanzig gulden [...] Junii Aô 1620 erlegt Käuffer wiederumb — 14 fl. [So laßen abt[?] uneinig[?].]
Adi 22. July 620 bey beysein H. Burgermeister Maÿer [...] erlegt Hanß Daubt in abschlag künfftiger Frist[?] Mattheß Braun — 2 fl.
Adi 8. 8ber 621 erlegt Käuffer Hanß Daubt abermalß in abschlag der Frißten, so laßer dabei Creüzer[?] Mattheß Braun empfangen — 4 fl.
Adi den 3. Juny Aô 1622 erlegt Käuffer Hanß Daubt in abschlag und zu völliger bezahlung der Aô 621 vertagten Frißt — 0 fl.[?]
Adi den 25. Novembris Aô 1624 erlegt Käuffer di[e] Aô 1623 verlegte Frißt, so Mattheß Brandmüller[?] empfangen, vierzehn gulden.
NB. wir[?] [... durchgestrichene Passage, getilgt ...]
Adi den 20. Februarii Aô 1627 bekandt Mattheß Braun, daß er in abschlag der gelder, [von] welchem Häuß zu Eger, des Käuffers Schwager[?] habe [...] empfangen — 21 fl. Bleibt Hanß Daubt von dießem Häuß noch schuldig 47 fl.
[Bei] so[?] alles [...] Käuffer Hanß Daubt [...] 32 fl. Mattheß Braun, 0 fl. — Ist noch übrig, ob dießelbe etwan noch ins Wechßel gehörig, [...] geschrieben. 47 fl.
Adi 16. Augusti Anno 1631 kombt der Verkäuffer und Käuffer ins Stadtschreiber-Ambt, [...] und der Käuffer abermal an [...] gefertiget hette[?] — 21 fl.
[Rückseite:] Mattheß Brauns Kauf-brief mit Hauß Daubt[?].
Listina města Horní Slavkov č. 1156
Kristýna Chemnitzerová, vdova po faráři v Horním Slavkově, činí za přítomnosti Melichara Multze, rychtáře, Kašpara Härtla a Jana Hackenschmidta staršího, radních, a Jana Schada, písaře města Horního Slavkova, poslední vůli.
Datace: 03.09.1619
Listina je poslední vůle (testament) Christiny Schönigerové, vdovy po zesnulém faráři Eberhartu Schönigerovi z Lissny, sepsaná 24. září 1619 ve Slavkově (Schlackenwaldt) za přítomnosti městského rychtáře Michaela Khüblera a dalších svědků a radních. Christina v ní odevzdává svou duši Bohu a rozděluje svůj majetek mezi obec, příbuzné (dceru sestry Annu Marii, švagra Khüblera, chasníka Hanse Eberharta) a další osoby v podobě konkrétních peněžních odkazů ve zlatých českých. Velká část textu je v dochovaném přepisu poškozená nebo nečitelná, takže některé částky, jména a podrobnosti zůstávají nejisté.
Ve jménu Nejsvětější a nerozdílné Trojice. Amen.
Je všem známo a každého dne zjevné, že vše na tomto světě je nevyhnutelně předurčeno a že se každému člověku neúprosně blíží hodina časné smrti. Nic není jistějšího než ona sama, avšak nic nejistějšího než její hodina. Proto je pro každého člověka nejvýš potřebné, aby se na ni připravil a byl na ni pohotově, také s nábožným odevzdáním do Boží vůle. Poněvadž všemohoucí Bůh ze své milosti vše řídí lépe a moudřeji sám, má člověk pořídit o svých věcech svobodně a dobrovolně dříve, než smrt nadejde, aby po jeho odchodu nezavládla žádná lehkomyslnost.
Úvod a svědkové
Já, Christina, pozůstalá vdova po nebožtíku panu Eberhartu Schönigerovi, zesnulém někdejším faráři v Lissně, jsem toto vše uvážila. Aby i mně, jak se sluší, bylo s ohledem na mou smrtelnost — kterou mi všemohoucí Bůh vyměřil — umožněno uvést své jmění a statek do pořádku, učinila jsem toto rozumně, při zdravém těle i mysli, svobodně, s předběžnou rozvahou a z vlastní dobré vůle, bez jakéhokoli přemlouvání.
Stalo se tak za přítomnosti těchto osob:
- Thomeschka Hebana (patrně),
- vysoce urozeného a statečného Michaela Khüblera, městského rychtáře,
- pana Vorhalla (patrně) a Hanse Jakuba [jméno nečitelné], staršího — obou zdejších radních,
- Jana Schadanta (patrně), městského písaře,
- bývalého purkmistra Adama Tröttschera (patrně).
Potvrzení platnosti závěti
Tuto svou poslední vůli jsem tímto sepsala; při jejím zřízení mi pomáhal i zdejší švagr Khübler. Tento zápis a pořízení potvrzuji sama v nejpevnější podobě, podle obsahu, formy a možností všech psaných i nepsaných práv, právem duchovním i světským, jakož i právem obecným, na každém místě a u každého soudu, tak aby platil a mohl platit se vším potřebným objasněním — aby pro žádný nedostatek nebyl neplatný, nýbrž aby se považoval za řádný testament. A kdyby snad platnost a moc řádného testamentu neměl, ať má aspoň sílu a moc kodicilu nebo jiného posledního pořízení, podle obsahu všech zde uvedených práv, tak aby — nemaje žádné zjevné vady — zůstal, i vůči obci města, pevně v platnosti.
Odkaz duše a těla
Především poroučím svou duši, po svém křesťanském skonání, Pánu a Vykupiteli Ježíši Kristu, který mě po celý můj život zachovával, a své tělo zemi k pohřbení, jak křesťanu náleží.
Dále nařizuji, aby mé tělo bylo křesťansky pohřbeno a aby za to bylo zaplaceno, a prosím, aby mě Bůh přijal na milost a jako pravou věřící přijal do věčného života a věčné slávy a v ní mě zachoval.
Za druhé odkazuji, aby mé tělo bylo pohřbeno, jak křesťansky náleží (tato část listiny je poškozená a opakuje odkazovací formule), tak aby vše — nemajíc žádné zjevné vady — pevně zůstalo.
Jednotlivé odkazy majetku
- Za druhé odkazuji obci [jméno nečitelné] blíže neurčenou částku zlatých českých (číslo v rukopise nejisté), z níž mají být, jak výše řečeno, opatřeny osoby, které mi věrně sloužily.
- Za třetí odkazuji jistou přiměřenou částku (přesná výše se v předloze nedochovala).
- Za čtvrté odkazuji obecnímu městu zároveň všechna svá hlavní i ostatní práva a pohledávky, jakož i další oprávnění, která mi náleží a která jsem k tomu naposledy připojila.
- Za čtvrté (odkaz se v listině opakuje) odkazuji obci [místo neurčeno] a mladému Holtzschmidovi (patrně „dřevorubci") ve dvoře [jméno neurčeno] částku zlatých českých (číslo nedochováno), kterou jsem mu věnovala na počest.
- Za páté odkazuji Anně Marii, dceři mé sestry (patrně dceři mého švagra Khüblera), pět set zlatých českých, které jsem jí naposledy věnovala.
- Za šesté odkazuji Hansi Eberhartovi, svému chasníkovi, [dalšímu jménu, patrně] Eberhartu Schmidovi, částku zlatých českých (výše nedochována; text je zde poškozen), aby z ní byl opatřen.
- Dále následuje odkaz další osobě, blíže neurčené, ve výši, kterou se nepodařilo z rukopisu spolehlivě přečíst; zmiňuje se částka „sto a jeden" a další čísla, avšak většina tohoto úseku je nečitelná, takže z něj lze bezpečně vyčíst pouze to, že šlo o další peněžní odkazy k opatření jmenovaných osob.
- Za sedmé odkazuji [jméno nečitelné] čtyřicet zlatých českých. Dále odkazuji veškerý zbývající majetek [další osobě, jejíž jméno se nedochovalo], které jsem jej naposledy věnovala a určila.
Závěr
A konečně, za poslední — následuje závěrečná a potvrzovací formule, jejíž přesné znění se v přepisu nedochovalo.
Na potvrzení toho a k řádnému vykonání, aby toto vše bylo věrně a neporušeně zachováno, stalo se to ve Slavkově (Schlackenwaldt), v úterý po svatém Jiljí, což byl dvacátý čtvrtý den měsíce září po narození Krista, našeho jediného Vykupitele a Spasitele, v roce šestnáct set devatenáctém (1619).
Johannes [jméno nedochováno]
Pečeti a podpisy svědků:
- Michael Khübler, městský rychtář.
- Lukáš (patrně) Hanß Wieß (patrně) / Hanß Hartmaschmid (patrně) starší.
- Další podpis je špatně čitelný.
Rubový záznam (dorsální poznámka):
Pořízení (dispozice) a poslední vůle paní Christiny Schönigerové, pozůstalé vdovy po nebožtíku panu Eberhartu Schönigerovi, faráři v Lissně.
---
Poznámka: Předloha je na řadě míst poškozená nebo nečitelná (v přepisu označeno hranatými závorkami a otazníky), zejména u jmen, míst a některých peněžních částek. Tato čtivá verze taková místa označuje slovy „patrně", „nedochováno" nebo „nečitelné" a nikde si nedomýšlí konkrétní jména ani čísla, která v předloze chybí.
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Ve jménu Nejsvětější a nerozdílné Trojice atd. Amen.
Známo budiž každého dne a všem zjevné, že vše je naprosto nevyhnutelně ustanoveno, a že každému člověku se neúprosně blíží hodina časné smrti — nic není jistějšího než ona sama, avšak nic nejistějšího než její hodina. Proto je svrchovaně třeba, aby se na to každý člověk připravil a byl pohotově, rovněž tak s nábožným odevzdáním. A jelikož všemohoucí Bůh ze své milosti vše skvěleji a lépe sám zařizuje, aby člověk po své smrti neupadl do žádné lehkomyslnosti [… pokračující právní úvodní formule …], aby mohl o svobodné vůli o své věci pořídit dříve, než nadejde [smrt].
Pročež i já, Christina, pozůstalá [vdova] po nebožtíku panu Eberhartu Schönigerovi, zesnulém někdejším faráři v Lissně[?], jsem vše výše uvedené uvážila v mysli, a abych i já, jak mi přísluší, s ohledem na svou smrtelnost — kterou mi všemohoucí Bůh přidělil — mohla své jmění a statek uvést do pořádku, učinila jsem [toto] při rozumném, schopném, zdravém těle i mysli, svobodně, s předběžnou rozvahou a o dobrovolné [vůli] [… potvrzovací formule: z vlastního popudu, bez jakéhokoli přemlouvání …], a to za přítomnosti Thomeschka[?] Hebana[?] a vysoce urozeného, statečného Michaela Khüblera[?], městského rychtáře, jakož i pana Vorhalla[?] a Hanse Jakuba [N.], staršího[?], obou zdejších radních, dále Jana Schadanta[?] městského písaře, jakož i bývalého purkmistra Adama Tröttschera[?] z [rady].
[Co se týče této mé poslední vůle], tato moje poslední vůle byla tímto [sepsána], rovněž švagr Khübler[?] zde pomáhal testament zřídit. Tuto svou zcela dobrovolnou [vůli] a ustanovení jsem stanovila, učinila a sjednala, a tento zápis a pořízení tímto sama [potvrzuji], v nejpevnějším [způsobu] [… právní klauzule: podle obsahu, formy a možnosti všech psaných i nepsaných práv, mocí práva duchovního i světského …], rovněž podle práva obecného i [psaného], na každém místě a u soudu, aby to platným způsobem platilo a mohlo platit, se vším objasněním toho, aby to pro nějaký nedostatek nebylo [neplatné], nýbrž aby platilo za řádný testament. A kdyby to nemělo mít platnost a moc testamentu, tedy ať to má sílu a moc kodicilu nebo jiného posledního pořízení, podle obsahu všech zde [psaných i nepsaných] práv, dle nejvyšší možnosti, tak aby to — i pro obec [města] řádně [N.] — nemajíc žádné zjevné vady, zůstalo pevně v platnosti.
Předně poroučím svou duši, po svém křesťanském skonání, Pánu a Vykupiteli Ježíši Kristu, který mě po všechny dny mého života [zachovával], a své tělo zemi k pohřbení, jak křesťanu náleží.
[Item] nařizuji [N.], aby mé tělo křesťansky pohřbili, a aby za to [N.] bylo zaplaceno, [a prosím], aby mě [Bůh] na milost přijal a jako pravou věřící do věčného života a věčné slávy přijal a [v ní zachoval].
[Za druhé odkazuji], aby mé tělo bylo pohřbeno, jak křesťansky náleží [… text porušen, opakující se odkazovací formule …], rovněž [N.] mé [N.], tak aby — nemajíc žádné zjevné vady — vše pevně zůstalo.
[Za druhé odkazuji] obci [N.] [N.] zlatých českých [částka v rukopise nejistá], [aby z toho N.], jak výše řečeno, mé [N.] [N.], jež mi věrně [prokázaly], [byly opatřeny].
Za třetí odkazuji jistou přiměřenou [částku N.].
Za čtvrté odkazuji obecnímu městu zároveň všechna svá [hlavní] i ostatní práva a [pohledávky?], i [N.] a oprávnění, jež mi [náleží], a jež jsem k tomu naposledy [připojila].
Za čtvrté [opět?] odkazuji obci v [N.], a mladému Holtzschmidovi [Dřevorubci?] v [N.] dvoře, [N.] zlatých českých, jež jsem mu na počest věnovala.
Za páté odkazuji Anně Marii, dceři mé sestry [tj. dceři Khüblerově?, mého švagra], pět set zlatých českých, jež jsem jí naposledy věnovala.
Za šesté odkazuji Hansi Eberhartovi[?], svému chasníkovi, [N.] Eberhartovi [Schmidovi?], [N.] zlatých českých [… text porušen …], aby z toho byl opatřen.
[Item N.] [N.] [N.], [N.] zlatých českých, kterýchžto [bylo?] [N.] [přijato], [N.] [N.] [N.], sto a jeden [N.] [… opakující se výčet částek, v rukopise z velké části nečitelný …], [N.] sto [N.] [N.] [N.], aby [N.] byly opatřeny.
Za sedmé odkazuji [N.] [N.] [N.], [N.] čtyřicet zlatých českých. [Item] všechen ostatní [N.] [N.] mé [N.] [N.], jejž jsem jí naposledy [N.], věnovala a určila.
A konečně, za poslední, [… závěrečná a potvrzovací formule …].
[Na potvrzení] toho a [k řádnému] vykonání, aby toto vše [bylo věrně a neporušeně zachováno]. Stalo se ve Slavkově [Schlackenwaldě], v úterý po sv. Jiljí, což byl dvacátý čtvrtý den měsíce září, po narození Krista, našeho jediného Vykupitele a Spasitele, v [roce] šestnáct set devatenáctém.
Johannes [N.]
[Pečeti a podpisy svědků:]
[Michael] Khübler[?], městský rychtář.
[Lukáš?] Hanß [Wieß?] / Hanß Hartmaschmid[?] starší.
[Další podpis, špatně čitelný.]
[Dorsální (rubový) záznam / popis listiny:]
Pořízení (disposice) a poslední vůle paní Christiny[?] Schönigerové, pozůstalé vdovy po nebožtíku panu Eberhartu Schönigerovi, faráři v Lissně[?].
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
In dem Namen der Allerheiligisten unnd untheilbaren Dreyfaltigkeit etc. Amen.
Es ist khund, an jedem [allen] Tag und männiglich offenbar, [daß] alles, [was] ganz unvermeydlich beschloßen, also lieb [es ist?], und [daß] dem unverhinderten Menschen [die] willige [Stunde des] zeitlichen Todts immerdar nahet, [und] nichts gewisser ist als derselbe, aber nichts ungewisser als [die] Stund [des Todes]. Derowegen einem jeden Menschen [die] höchste Notturft erfordert, [daß] er sich darauf [in?] gefaßt mache, [auf] dergleichen auch mit Ihrer Gottseliges quitierung. So [wenn?] der allmächtige Gott aus genaden herrlicher und besser Selbst Verordnung [thut], [auf daß er?] hernach nach seinem tödlichen abgang khainer leuwichtigkheit [Leichtfertigkeit?] [… fortlaufende rechtliche Einleitungsformel …] und [mit] freyem willen für [vor] fallen möge.
Demnach so auch [Ich] Christina, weyland Herrn Eberhart Schöniger[t], gewesten Pfarherr zu Lissna[?] seligen, hinterlaßene [Wittib], [habe] in betracht alles [obgemelten] zu gemüth gezogen, und damit ich auch [so wol] als mir ist, in [betrachtung] meiner sterblichkheit, so mir der allmächtig Gott zugeordnet und zugethailt, [in] hab und [habschaft, in] ander [Stand] khommen möge, habe Ich [bey] vernünftigen vermügenden gesundem leib und gemüth, [frey und?] vorbedächtigen, frey-[willigen] [… Bekräftigungsformel: aus eigenem Antrieb, ohne jede Überredung …] in gegenwart aber Thomeschko[?] Heban[?] und [des] WohlEdlen Vesten[?] Michael Khüebler[?], Stadtrichters, da Herr Vorhall[?] und Hanß Jacob[en] [N.] Senioris[?], beider [des] Raths alhier, alß Johan Schadant[?] Stadtschreibers, deßgleichen des [Raths] vorigen Bürgermeisters Adam Tröttscher[?], deß [… ].
[Diß meines letzten willens halben] mein letzter wille auch hiermit [aufgericht], deßgleichen Schwager auch Khüebler[?] alhier haben [helfen] Testament [aufrichten]. Dieser [meiner] gantz williger und Ordnung gesetzt, gemacht und beredet, [und diese] Verschreibung und Ordnung selber auch hiermit, in der aller [bestendigsten] [… Rechtsklausel: nach Inhalt, Form und Vermögen aller beschriebenen und unbeschriebenen Rechte, kraft geistlich und weltlich Recht …], auch nach gemeinem und [verschriebenem] Rechten, an [allem] orth und gericht, an [keinem?] [be]ständiger [Weise] sol [und] mag, mit [aller] verklarung [Erklärung], deß[en] [auf] daß sol[ches] einigen mangels halber nicht [ungültig], [sondern] für ein [förmlich] Testament gültig [sey]. Daß es [aber] kraft und macht eines Codicills [oder] sonst einer [letztwilligen] verstendigkheit [Anordnung] [haben sol], nach Innhalt aller [hierin] beschriebenen [und unbeschriebenen] Rechte, an meiste vermügen, so [wol] auch [die] gemain [Stadt] ordentlich [N.], so [keinen] handgreifflichen mangel haben, festhand bestehend bleiben [sol].
Anfänglich befehle Ich meine Seele, nach meinem Christlichen abgang [hin], als Herr und Erlöser Jesu Christo, der mich an all mein lebtag [erhalten?], [und] [meinen] Leib [aber] der Erden [zu] [bestattung], wie es einem [Christen geziemt].
[Item] befehle ich [N.], [auf] daß sie mein [Leib] [christlich] zur Erden bestatten, und darumb [N.] [bezahlt] hab, daß [N.] [N.] zu genaden [aufnehmen], und [als ein?] [wahrer] gläubiger in das ewige leben und [die] ewige herrlichkheit [auf]nemmen und [aufnehmen] [erhalten] [wolle].
Zum [andern?] [vermache ich] [meinen] Leib [zu] [be]graben, [und] [N.] zu [N.], wie [christlich] gebührt. [Letztlich ist mein …] [gemain?] [N.] [N.] [maist], [an] [N.] [N.] [N.], zu [N.] [aufrichten], deßgleichen [N.] meiner [N.] vom [N.] [N.], so [keinen] handgreifflichen mangel haben, festhand bleiben [sol].
[Zum andern] [vermache ich] der [gemain?] [N.] [N.] [N.], [N.] gülden böhmisch, [N.] derselben [N.] [N.], [N.] [N.] [N.] [N.], [N.] [aufgenommen?] [werde], wie [obgesagt] [N.], [N.] gedacht meine [N.] [N.], welches mir in [N.] [treu] erwiesen, [N.] [N.].
Zum dritten [vermache ich] [ein] ziemliche [N.] [N.] [N.].
Viertens [vermache ich] gemainer [Stadt] zugleich all mein [meiste] und [andere] [Zeines?] gerecht, auch [selber] [N.] [N.] und gerechtig, [die] mir [N.] [N.] [zu] letzten [dabei] hingeordnet hab.
Viertens [vermache] [ich] der [gemainen?] [N.] zu [N.] [N.], [und?] den [jungen?] Holtzschmid in der [N.] hoff [zu?] [N.], [N.] gülden böhmisch, [denselben] meiner in [Ehren] zugedacht.
Zum Fünften vermache Ich Anna Maria, meiner Schwester Tochter, [Khüblers?] meiner Schwager Tochter, fünfhundert gülden böhmisch, [denselben] meiner letzten zugedacht.
Zum Sechsten vermache Ich Hansen Eberhart[?], meinem jungen, [lasser?] Eberhart[?] [Schmid?], [in] [die] [N.], [N.] [N.], [N.] gülden böhmisch, [N.] [N.] [N.] [N.], [N.] [N.] [N.] [N.] [N.] [N.] [aufgenommen?] [werde].
[Item] [N.] [N.] [N.] [N.], [N.] gülden böhmisch, welches [war?] [N.] [aufgenommen?], [N.] [N.] [N.], hundert ein [N.] [N.] [N.], [N.] [N.] [N.], [N.] [N.] [N.] [N.] [N.] [N.] [N.], [N.] hundert [N.] [N.] [N.] [N.] [N.] [N.] [N.], [N.] [N.] [N.] [N.] [N.] [N.], [N.] [N.] [N.] [N.] [N.] [aufgenommen?] [werde].
Zum Siebenden vermache Ich [N.] [N.] [N.] [N.], [N.] [N.] [N.] [N.] [N.] vierzig gülden böhmisch. [Item] alle übrige [N.] [N.] [N.] [N.] meiner [N.] [N.], [denselben] meiner letzten [N.], hingeordnet und zugedacht hab.
Letztlich und Zum Letzten, [N.] [N.] [N.] [N.] [N.] [N.] [N.] [… Schluß- und Bekräftigungsformel …].
[Hierauf zu wahrem] Vollzug, [und] daß diß alles [recht und unverbrüchlich] [gehalten werde]. Actum Schlackenwaldt, am Dienstag nach Egidii, war der Vierundzwanzigste Tag Septembris, nach Christi unser einigen Erlösers und Seligmachers Geburth, im Sechzehnhundert und Neun[zehnten].
Johannes [N.]
[Siegel und Unterschriften der Zeugen:]
[Michael] Khüebler[?], [Stadt]richter.
[Lukas?] Hannß [Wieß?] / Hannß Hartmaschmid[?] der Elter[e].
[Weitere Unterschrift, schwer leserlich.]
[Rückseitiger Vermerk / Dorsalnotiz:]
Frawen Christina[?] Schöniger[in], weyland Herrn Eberhart Schönigers, Pfarrers zu Lissna[?], hinterlaßene Wittibs Disposit[ion] und letzter Will[e].
Listina města Horní Slavkov č. 1157
Kryštof Pleyer prodává Vavřinci Preßnitzerovi svůj dům ležící u dolu svaté Barbory vedle domu Matouše Seidela s příslušenstvím za 190 zlatých.
Datace: 29.09.1619
Listina ze Slavkova (Schlaggenwald) z roku 1619 zaznamenává trhovou smlouvu, kterou Kryštof Klöger prodal Vavřinci Grossmizerovi svůj dům u sv. Barbory (vedle domu patrně Matěje Brückela) za 190 zlatých českých. Smlouva stanovuje splátkový kalendář – 120 zlatých jako závdavek a poté 10 zlatých ročně o Vánocích – a zmiňuje vyhotovení dvou vrubových kupních lístků pro obě strany.
Budiž známo, že toho dne, který je uveden výše, uzavřeli mezi sebou řádný a neodvolatelný trh (koupi) Kryštof Klöger jako prodávající na jedné straně a Vavřinec Grossmizer jako kupující na straně druhé, a to následujícím způsobem.
Kryštof Klöger prodal a předal ke koupi svůj dům stojící u sv. Barbory, vedle domu patrně Matěje Brückela [?], se vším příslušenstvím a právy, jak jej sám dosud držel, užíval a obýval. Dům prodal jmenovanému Vavřinci Grossmizerovi a jeho [dědicům] za jedno sto devadesát zlatých českých (190 zl.), přičemž každý zlatý se počítal po 24 groších.
Z této kupní sumy se kupující zavázal složit jako závdavek sto dvacet zlatých (120 zl.). Zbytek měl doplácet každoročně o Vánocích po deseti zlatých, a to tak dlouho, dokud by nebylo celých výše uvedených 190 zlatých zcela zaplaceno a vyrovnáno.
Pro lepší potvrzení a věrné dodržení této úmluvy byly o ní sepsány dva stejně znějící vystřižené (vrubové) kupní lístky, vyhotovené městským písařem [inkoustem?], a každé straně byl předán jeden z nich. Na tyto lístky se pak měla pokaždé zapisovat každá složená částka. Sepsáno bylo ve Slavkově (Schlaggenwald) v den svatého Michaela archanděla léta 1619.
Pod textem je podpis Bartoloměje [?].
Dodatečná poznámka uvádí, že roku 1619 bylo [...] složeno a že od té doby činí dosud odvedený závdavek 25 zlatých [?].
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
Budiž známo, že dnešního, výše uvedeného dne byl mezi Kryštofem Klögerem (Christoff Klöger) jako prodávajícím z jedné strany a Vavřincem Grossmizerem (Lorentz Großmizer) jako kupujícím z druhé strany ujednán a uzavřen řádný a neodvolatelný prodej (kup) následujícím způsobem.
A sice: jmenovaný Kryštof Klöger prodává a dává do koupě svůj dům (obytné stavení) ležící u sv. Barbory vedle domu Matěje Brückela [?], se vším příslušenstvím a náležitými právy, přesně tak, jak jej sám měl v držení, užíval a obýval, řečenému Vavřinci Grossmizerovi a jeho [dědicům], za jedno sto devadesát zlatých českých (190 zl.), přičemž každý z těchto zlatých se počítá po 24 groších.
Z této kupní sumy chce kupující složit jako závdavek (závdavkem) sto dvacet zlatých (120 zl.). Poté pak má každoročně o Vánocích na doplacení odvádět deset zlatých a v takovýchto 10 zl. ročně o Vánocích pokračovat tak dlouho, dokud nebude výše uvedených 190 zl. zcela zaplaceno a vyrovnáno.
Pro lepší potvrzení a věrné dodržení tohoto byly o tom vyhotoveny dva stejně znějící vystřižené kupní (vrubové) lístky [psané] inkoustem [?] městským písařem, a každé straně byl jeden vydán, na němž se má pokaždé zaznamenat složená částka. Dáno (Actum) ve Slavkově (Schlaggenwald / Horní Slavkov) v den sv. Michaela archanděla, léta 1619.
Bartoloměj [?] [podpis]
Roku 1619 složeno [...]; od té doby na to jako závdavek činí 25 zl. [?]
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Zu wißen, das an heüt dato bemeltes dato ein Erbar und einwiederrechtlicher [unwiederruflicher] Kauff zwischen Christoff Klöger Verkäuffers eines, dann Lorentz Großmizer Käuffers anders theils, volgender gestallt abgeredt und beschloßen ist worden.
Nemblichen es obermelter Christoff Klöger verkäufft und gibt zu Käuffen sein bey St. Barbara neben Mattes Brückels [?] Hauß ligende behaußung, mit aller ein- und zugehöriger gerechtigkheit, allermaßen wie er solche innengehabt, genüzt und gebraucht, gedachtes Lorentz Großmizer und seinen [Erben], umb Einhundert und Neünzig Gülden Behmisch, ieder derselben fl. zu 24 g[roschen] gerechnet.
Den solchen Kauffsumma [hat] der Käuffer ihm angeldts erlegen well und will Hundert und Zwentzig Gülden. Dann hernach jährlich Weihnachten zur nachzahlung Zehen Gülden, und mit solchen 10 fl. jährlich Weihnachten gleich Continuirn biß obbeschriebene 190 fl. völlig bezahlt und außgerichtet sein.
Zu mehrer beßer fügung [bestättigung] und Wahrer haltung deßes, ist hierüber Zwehen gleichlauttende außgeschnittene Kauffzettel im Stadtschreiber dunckel [?] verfertiget, und Jedes theil einer zugestellt worden, daran iedesmahl die erlegtes gelt verzeichnet werden solle. Actum Schlaggenwaldt am tag Michaëlis des Ertzengels, Anno 1619.
Barth. [?] [Unterschrift]
Des Weißmeisters [?] 1619 erlegt, seither daran angelt seindt 25 fl. [?]
Listina města Horní Slavkov č. 1158
Kryštof Pleyer prodává Vavřinci Preßnitzerovi svůj dům ležící u dolu svaté Barbory vedle domu Matouše Seidela s příslušenstvím za 190 zlatých (druhé vyhotovení listiny č. 1157).
Datace: 29.09.1619
Kupní smlouva z 29. září 1619 zaznamenává prodej domu u kostela svaté Barbory v Horním Slavkově (Schlaggenwald): Kryštof Pflieger jej prodal Vavřinci Hochschneiderovi za 190 zlatých českých. Listina popisuje i způsob splácení kupní ceny a byla sepsána v městské písařské kanceláři za účasti městského písaře Bartoloměje Zimmera.
Dává se na vědomost, že toho dne byl mezi Kryštofem Pfliegerem na jedné straně a Vavřincem Hochschneiderem jako kupujícím na straně druhé sjednán a uzavřen počestný, sousedský a svorný kupní obchod, a to následujícím způsobem.
Jmenovaný Kryštof Pflieger prodal a dal ke koupi dům stojící u sv. Barbory, vedle domu Matěje Deibela[?], se vším příslušenstvím a právy, která k němu náležela – tak, jak jej sám dosud držel, užíval a požíval. Dům prodal řečenému Vavřinci Hochschneiderovi za částku sto devadesát zlatých českých, přičemž každý zlatý byl počítán po 24 krejcarech.
Z této kupní sumy měl kupující ihned složit a zaplatit dvacet pět zlatých. Zbytek se měl doplácet postupně – vždy o Vánocích deset zlatých, a to každý rok, dokud by nebylo celých oněch 190 zlatých zcela zaplaceno a vyrovnáno.
Pro větší jistotu a lepší dodržení této dohody byly v městské písařské kanceláři vyhotoveny kupní lístky, přičemž každá strana obdržela jeden výtisk. Na něj se pak měla pokaždé zapisovat každá složená platba.
Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald), v den svatého Michala roku 1619.
Zapsal Bartoloměj Zimmer, městský písař.
Na listině je také kvitanční poznámka ze dne svatého Michala 1619, dokládající, že kupující složil dohodnutou platbu (patrně oněch prvních 25 zlatých).
Na rubu listiny je nadepsáno: „Vavřinec Hochschneider s Kryštofem Pfliegerem.“
Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)
K vědomosti se dává, že dnešního [data] tohoto uvedeného dne byl mezi Kryštofem Pfliegerem na straně jedné a Vavřincem Hochschneiderem jakožto kupujícím na straně druhé sjednán a uzavřen počestný, sousedský a svorný kupní obchod tímto způsobem.
Totiž jmenovaný Kryštof Pflieger prodává a dává ke koupi dům ležící u sv. Barbory vedle domu Matěje Deibela[?], se vším příslušenstvím a právy k němu náležejícími, tak jak jej sám držel, užíval a požíval, řečenému Vavřinci Hochschneiderovi za částku sto devadesát zlatých českých, každý z nich počítán po 24 krejcařích.
Z této kupní sumy má a chce kupující ihned složit a zaplatit dvacet pět zlatých, a poté nadto o příštích Vánocích k doplacení deset zlatých, a takto má pokračovat každé příští Vánoce, dokud nebude oněch odepisovaných 190 zlatých zcela zaplaceno a vyrovnáno.
K většímu potvrzení a lepšímu dodržení toho byly o tom v městské písařské kanceláři vyhotoveny [dva] kupní lístky a každé straně jeden vydán, [na nějž?] má být pokaždé zaznamenána složená [hotovost]. Stalo se ve Slavkově (Schlaggenwald), v den sv. Michala tohoto [nynějšího] roku 1619.
Bartoloměj Zimmer, městský písař
[Kvitanční poznámka:] … Michala 1619 … kupující složil … [25 zl.?]
[Na rubu / nápis:] Vavřinec Hochschneider s Kryštofem Pfliegerem.
Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])
Zu wissen, Das an heut [Datum] dieses gemelten dato ein erbar und benachbarter [und ein-]trächtlicher käufflicher Handel zwischen Christof Pflieger eins, dann Lorenz Hochschneider Käufers anders Theils, folgender gestallt abgeredt und geschlossen ist worden.
Nemblichen gemelter Christof Pflieger verkaufft und giebt zu kaufen ein bey St. Barbara ne[ben] des Matthes Deibel[?] Hauß liegende Behausung, mit aller ein- und zugehörigen Gerechtigkeit, allermassen er solche innegehabt, genützt und gebraucht, gedachtem Lorenz Hochschneider umb eine summa einhundert und neunzig Gülden böhmisch, jedes derselbe[n] zu fl. 24 [Kreuzer] gerechnet.
An welcher Kauffsumma Käufer Ihme angelegt und erlegt soll und will fünf und zwanzig Gülden, dann ferner [auf] künftig Weihnachten zur Nachzahlung zehen Gülden, und mit solchem jed[es] künftig Weihnachten also continuirn, biß abgeschrieben 190 fl. völlig bezahlt und abgerichtet sein.
Zu mehrer [Bestätigung/Stetigkeit] und beßer Haltung [dessen], und hierüber [haben] hochgemelte[n] Hauttende[r?] auß hochbe[s]tellter[?] Kauffzettel im Stadtschreiber Ambt verfertiget und jeder Theil einer zugestellt worden, [worauff?] jedermal die erlegtes [Gelt?] [hierauf?] verzeichnet werden soll[es]. Actum Schlaggenwald, am Tag Michaelis des [izigen / laufenden] jahres 1619.
Barth[el] Zimmer Stadt[schreiber]
[Quittungsvermerk:] … Michaelis 1619 … erlegt Käufer [angelegt?] … [25 fl.?]
[Rückseite / Aufschrift:] Lorenz Hochschneider mit Christof Pflieger.