The year 1616 in the chronicle

Transcriptions and translations of historical documents were produced with the help of artificial intelligence and may contain errors in reading old handwriting. The original wording is usually available with each entry in the expandable section "original transcription", or directly at the listed source; if you come across an inaccuracy, we would be grateful for a note.

1616
Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 1107

Šalamoun Klingeisen z Horního Slavkova potvrzuje, že dluží Ondřeji Seifertovi, správci v Brambachu, 200 tolarů a jako ručitele tohoto dluhu určuje Jana Geyera, stavebního mistra v Horním Slavkově.

Datace: 02.02.1616

Dlužní úpis (obligace) z 2. února 1616, kterým se slavkovský měšťan Salomon Klingeisen zavazuje vrátit 200 říšských tolarů, jež si na rok půjčil od Andrease Geißbarta[?], správce v Brambachu. Listinu ručením podpírají další slavkovští měšťané jako rukojmí a dokument obsahuje i dodatečnou poznámku písaře Hannße Beyera o způsobu splacení.

Já, Salomon Klingeisen, měšťan ve Slavkově (Schlaggenwaldt), za sebe i za svou manželku tímto potvrzuji a prohlašuji, za sebe i za všechny své milé dědice, že mi ctihodný, počestný a vznešený pan Andreas Geißbart[?], správce v Brambachu, můj příznivý pán a dobrý přítel, na mou slušnou žádost a k mé nynější naléhavé potřebě vyplatil hotově do ruky dvě stě celých říšských tolarů, řádně odpočítaných. Peníze mi zapůjčil ode dneška na jeden rok a předal je do mých rukou; já jsem je přijal a použil ve prospěch svůj i své živnosti jako půjčku místo hotových peněz. Zároveň se vzdávám právní námitky „non numeratae pecuniae" (tedy že by peníze nebyly skutečně vyplaceny) a prohlašuji ji za neplatnou a zaniklou.

Dále za sebe i za své dědice slibuji na své čestné slovo, věrně a poctivě, že svého věřitele, jeho dědice nebo případného dalšího oprávněného držitele této listiny — pokud by on, jeho dědicové nebo jiní o to písemně požádali — vyrozumím a vyrovnám s ním oněch 200 celých říšských tolarů, a to půl roku před vypovězením dluhu. Následuje hustá právní a finanční formulace o splatnosti a úroku, na několika místech málo čitelná: bez jakýchkoli nákladů a zástavy, spolu s dalšími říšskými tolary, placenými ročně a každoročně zvlášť jako čtvrtinový úrok, podle přání věřitele. Počítáno má být, u [Wießels?], po 12 celých říšských tolarech a půl tolaru, přičemž úrok i roční splátka mají být odváděny v hotovosti u mne.

Aby pak zmíněný pán a jeho dědicové měli oněch 200 celých říšských tolarů spolu se zmíněným úrokem řádně zajištěno, zavazuji se jemu i jeho dědicům spolu s dalšími ctihodnými měšťany, kteří se rovněž zaručili za tento dluh — jmenovitě ctihodnými a váženými pány [Hanns?], měšťany a hospodáři (Hausmeister) města Slavkova — jako svými určenými rukojmími (na okraji listiny je k tomu poznámka „Rukojemství"). Ti, coby spoludlužníci a hlavní ručitelé za pánův majetek a léno, tímto nabývají platnosti a věrně a v dobré víře slibují, že vše bude pánovi vždy poctivě vyřízeno, ať nyní či v budoucnu, bez jakékoli lsti, chytráctví či podvodu, a že proti této naší úpisné listině nevznesou žádné námitky ani ji nijak nenapadnou.

Na potvrzení pravosti, pevnosti a závaznosti všeho výše uvedeného jsme my všichni — jako hlavní dlužník i jako rukojmí — přitiskli svou vlastní obvyklou měšťanskou pečeť a vlastnoručně se podepsali. Dáno ve Slavkově (Schlaggenwaldt) v den Hromnic (Mariä Lichtmess, 2. února) roku 1616.

Podpisy: Salomon Klingeisen, vlastní rukou. — Hannß Beyer, toho času písař (paraf).

Dovětek pod podpisy: Splacení má být opět provedeno v celých říšských tolarech, tak jako bylo i vyplaceno. To dosvědčuji já, Hannß Beyer (paraf).

Na rubu listiny je regest: Pan purkmistr ve Slavkově — úpis (Verschreibung) na 200 říšských tolarů, s další, hůře čitelnou registraturní poznámkou.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Já, Salomon Klingeisen, měšťan ve Slavkově (Schlaggenwaldt), za sebe i za svou manželku, tímto stvrzuji a vyznávám za sebe i za své milé dědice obecně, že mi ctihodný, počestný a vznešený pan Andreas Geißbart[?], správce (Verwalter) v Brambachu, můj příznivý pán a dobrý přítel, na zdejší [místě] a na slušnou žádost, k mé nynější nutné potřebě, vyplatil hotově do ruky dvě stě celých říšských tolarů, [bez pochyby] odpočítaných, ode dneška na jeden rok zapůjčených a do mých rukou předaných; ty jsem přijal a obrátil k užitku svému a své živnosti jako půjčku namísto hotových peněz. Vzdávám se přitom právní námitky „non numeratae pecuniae" (že peníze nebyly vyplaceny) a prohlašuji ji za neplatnou a zaniklou.

Tímto za sebe i za své dědice vyznávám a slibuji na své věrné slovo, k víře a věrnosti, [že upomenu] svého hotového věřitele, jeho dědice nebo zmíněného oprávněného držitele této listiny — aby on, jeho dědicové nebo jiní s tímto písemným ujednáním — oněch 200 celých říšských tolarů půl roku před výpovědí [… následuje hustá právní a finanční formule o splatnosti a úroku, místy nečitelná: bez veškerých nákladů a [zástavy], spolu s [… ] celými říšskými tolary, ročně a každoročně zvlášť úrok ze čtvrtiny, jak si bude přát …], počítáno však u [Wießels?] po 12 celých říšských tolarech a ½ tolaru, úrok a roční odvod v hotovosti u mne [… ].

Aby pak zmíněný pán, [jak] žádá, i jeho dědicové měli oněch 200 celých říšských tolarů spolu se zmíněným úrokem a úroky [řádně?] zajištěny, [zavazuji se] já jemu i jeho dědicům — a k tomu ctihodní [a?] sami za dluh ručící měšťané, totiž ctihodní a vážení páni, [Hanns?], měšťané a hospodáři (Hausmeister) města Slavkova, jako mí určení rukojmí [/ na okraji poznámka: „Rukojemství"] — k rukojemství [a propůjčení] přislíbeni, kteří, jakožto titíž dlužníci a hlavní [ručitelé] pánova [statku] a léna, tímto nabývají platnosti, věrně a v dobré víře [slibujíce] [… ] vždy věrně vyřízeno pánovi, nyní jako tehdy a tehdy jako nyní, vše [poctivě] bez lsti, chytráctví a podvodu, a že proti této naší úpisné listině nedopustíme žádných [námitek] ani jednání.

Ke skutečné, pevné a závazné platnosti všeho jsme my všichni [… ] jako hlavní dlužník i jako samostatní rukojmí přitiskli svou vlastní obvyklou měšťanskou pečeť a vlastní rukou se podepsali. Dáno ve Slavkově (Schlaggenwaldt), v den Hromnic (Mariä Lichtmess, 2. února) roku 1616.

[Podpisy:] Salomon Klingeisen, vlastní rukou. — Hannß Beyer, toho času písař [paraf].

[Dovětek / poznámka pod podpisy:] Splacení má být opět provedeno v celých říšských tolarech, [tak jako] bylo [i] zaplaceno. To dosvědčuji já, Hannß Beyer [paraf].

[Na rubu / regest:] Pan purkmistr ve Slavkově — úpis (Verschreibung) na 200 říšských tolarů [Brigt? Linsturt? — registraturní poznámka].

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Ich Salomon Klingeisenn, Bürger zu Schlaggenwaldt, vor mich, meine eheliche Hausfraw, benennen, hiermit Vrkhunde vnnd bekenne, vor mich, meine lieben Erben männiglich, daß mir der Ehrnvest, Ehrbar vnnd Vornehmb Herr Andreas Geißbart[?], Verwalter zu Brambach, mein günstiger Herr vnnd guetter Freundt, [auf?] Allhier in [?] vnnd billichem Begeren, zu meiner verstehenden Notdurfft, baar auf der Handt zweyhundert gantze Reichsthaler zu [Vngezweifelt?] außzelen geantwortet, von der heutiges Tages dato. Ein Jahr lang gelihen vnnd zu meinen Handen zugestellt, so Ich empfangen, der meinen vnnd meiner Nahrung damitt nutz zugewendet, [als] Anlehen anstadt baren Gelts. Ich thue mich der rechtlichen Exception »non numeratae pecuniae« quitt, ledig vnnd los sagen.

Bekhenne vnnd gelobe hierauff vor mich vnnd meine Erben, bey meinen baaren Worten, zu Treuen vnd glauben, [Erinnerung?], meinen baaren Gläubigern, seinen Erben, oder gedachten beisitzlichen Inhabern dieß Brieffs, vmb ehr seine Erben, oder andere mit Beschreiben, solche 200 gantze Reichsthaler, ein halbes Jahr vor [Künd]igung, [… hustá právní/finanční formule o splatnosti a úroku, místy nečitelná: ohne allen Costen vnnd [Pfändung?], sampt demselben durch [… ] gantze Reichsthaler, jährlich vnnd alle Jahr besonders ehr Viertel genannter Zins, wie er sein begehrt …], zu Wießels[?] aber mitt 12 gantzen Reichsthaler vnd ½ rt. gerechnet, zinn vnnd jährliches Lieferung baar bey mir [… anzogung?].

Damitt aber gedachter Herr, [er] begehrt vnd seine Erben, soll[en] 200 gantze Reichsthaler, sampt gedachter Zins vnnd Zins, [justo?] da She versichert vnnd halben [… ein Weg], so ehr, Ich Ihn vnd seinen Erben, die ehrenwerthen [Künsten?] vnd selbstschuldigen Bürgern, hierzu den ehrenwerthen, wolgeachten Herren [Hanns?] Bürgern, Bürgern vnd Hauß-Meistern der [Stadt] Schlaggenwaldt, meinem gezeichneten [Bürgen] [/ marginálie: »Bürg«] den Bürgkschafften, [Lehen?] zugesagt worden, welche, so diejenige Schuldigne vnnd Principal des Herren Leben vnnd Lehnmann, hiermit bey Crafften worden, trewlich vnnd glauben zu[sagen], [… ] alle wege liebs außgerichts Herren, jetzo als dann vnnd dann als jetzo, alles [treulich/redlich?] ohne arg, klug, [Gefährde], darwider keine sämptlichen mit Handlung, [… ] über dieser vnser Verschreibung bekommen lassen wollen.

Jn allem zu wahrer, fester, Vehest vnd vnser crafftlichen Haltung, haben wir sämptlichen [… ] als Principal vnnd als selbstschuldne Bürg, [vns]er eigenes gewöhnliches Bürger Petschafft aufgedruckt, vnnd dieß mit eigner Handt vnter-schrieben, geben zu Schlaggenwaldt, am [Tag] Mariae Lichtmeß, deß 1616. Jahres.

[Podpisy:] Salomon Klingeisenn, m[anu] p[ropria]. — Hannß Beyer, der Zeit Schreiber [paraf].

[Dovětek / postskript:] Die Bezahlung soll wiederumb mit gantzen Reichsthalern gelaist werden, [Herr / dergleichen] es [auch] gezalt worden. Daß bezeuge Ich Hannß Beyer [paraf].

[Hřbet / dorzální regest:] Herr Bürgermeister zu Schlaggenwaldt — Verschreibung über 200 Reichsthaler [Brigt? Linsturt? — Registraturvermerk].

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 1109

Kateřina, vdova po Petru Bartelovi, potvrzuje, co jí její zeť magistr Jan Deuzer půjčil.

Datace: 30.03.1616

Listina ze Slavkova (Schlackenwald) z 30. března 1616 zachycuje poslední vůli Kateřiny, vdovy po nebožtíku Petru Bartelovi. Kateřina v ní shrnuje, co v minulosti dala, půjčila nebo odkázala své dceři a dalším osobám, a žádá tři počestné pány, aby její prohlášení dosvědčili svým jménem a pečetí. Text je částečně poškozený a na několika místech nejistý, přesto z něj vyplývá jasný přehled rodinných majetkových vyrovnání.

Já, Kateřina, vdova po nebožtíku Petru Bartelovi, tímto přede všemi prohlašuji, že jsem sepsala svou poslední vůli a že jsem proti ní v ničem nejednala. Ve svém prohlášení jsem uvedla následující:

- Předně: Před několika lety jsem své dceři (patrně Anně) dala nějaké peníze, a to v souvislosti s upomínkou vůči ní – konkrétně deset zlatých. Tuto částku jsem si posléze od ní zase vzala zpět, jak je zaznamenáno; z toho jí zůstalo asi půl zlatého a mé dceři [nejasné].

- Za druhé: Ponechala mi můj pokoj (respektive komoru) s několika věcmi, které byly při svatbě odebrány a postoupeny mému pánovi jinam. Hansi Brennerovi jsem odkázala půl zlatého.

- Za třetí: Můj milý nebožtík manžel patrně prodal panu Pölzovi něco za určitý počet zlatých, které měl vyřídit mé dceři. Protože však v průběhu let zemřel (nebo odešel), zůstává z toho dlužno několik zlatých spolu s mým polovičním úrokem.

- Za čtvrté: Své dceři Anně (dětem?) jsem půjčila několik zlatých, což je zaznamenáno ve zmíněném roce.

- Za páté: Své dceři Anně Brennerové jsem volně půjčila sedm zlatých, spolu s pivovarem a sedmi [dalšími, blíže neurčenými položkami] mé dceři.

- Za šesté: Své staré dříví spolu se starým dřevěným nářadím a vybavením jsem nikomu nepůjčila a nikomu nic dalšího nedlužím.

Na závěr jsem stanovila, že vše výše uvedené má zůstat platné a mým dědicům z toho napříště nemá vzejít žádná škoda ani újma. Proto jsem vše svěřila jmenovaným osobám a své milé vrchnosti, aby to zcela vykonaly, a tím jsem svým dědicům i věřitelům zanechala jasný pořádek. Prohlašuji, že svou poslední vůli chci napříště pevně a neodvolatelně dodržet a že vše výše uvedené má být ochotně a rádo naplněno.

Aby této věci byla dána tím větší víra, dala jsem ji nejen ze svého vlastního rozhodnutí sepsat, ale k většímu dosvědčení jsem požádala počestné a moudré pány Kryštofa Pölnze, Eliáše Schwartzera a Jana (Hanse) Schaffera, aby vše potvrdili svým jménem a obvyklou pečetí.

Stalo se ve Slavkově (Schlackenwald) dne 30. března léta 1616.

Podepsáni: Kryštof Pölnz, Goliáš (patrně doktor) Schwartzer a Jan (Hans) Schaffer.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Já, Kateřina, vdova po nebožtíku Petru Bartelovi, tímto přede všemi vyznávám, že jsem svou poslední vůli [učinila tímto způsobem] a v ničem proti ní nejednala. A sice:

[Předně.] Před několika lety jsem své dceři [Anně?] něco dala na penězích, rovněž k její upomínce [?]; totiž deset zlatých, a tak jsem to i opatřila a zase si je od ní vzala zpět [… zaznamenáno …]; z toho jí zde [… půl zlatého …] a mé dceři [?] —

2. Za druhé, že mi ponechala můj pokoj [?] / komoru, [několik věcí?], jak bylo [při svatbě?] [… vzato]; mému pánu jiné [?] [… postoupeno]. Hansi Brennerovi [?] jsem odkázala půl zlatého.

3. Můj milý nebožtík manžel, totiž pánu [?] Pölzovi [?] [… prodal a …] zlatých, které má mé dceři [?] vyřídit [?]; protože však během let [zemřel/odešel?], zůstává několik zlatých spolu s mým polovičním úrokem [?].

4. Své dceři Anně [?] [dětem?] jsem půjčila několik zlatých, což [… ve zmíněném roce zaznamenáno].

5. Své dceři [Anně, škrtnuto] Anně Brennerové jsem volně půjčila sedm zlatých, s [pivovarem?] a sedmi [?] mé dceři.

6. Své staré dříví [?] spolu se svým starým dřevěným nářadím / vybavením jsem nikomu nepůjčila a nikomu nic [více nedlužím].

[Závěrečná formule:] Aby toto vše [zůstalo platné?] a mým [dědicům?] napříště nevzešla žádná škoda ani se nedělo nic na újmu, dala jsem to jmenovaným osobám a své milé vrchnosti zcela vykonat, abych tak svým [dědicům?] a věřitelům po sobě zanechala pořádek [?]. Že chci svou [poslední vůli?] napříště pevně [a neodvolatelně dodržet], a aby [… ] výše uvedené ochotně a rád zase následovalo.

Aby pak této věci byla dána tím větší víra, dala jsem to nejen ze svého rozhodnutí sepsat, nýbrž jsem k většímu dosvědčení požádala počestné a moudré pány Kryštofa Pölnze, Eliáše Schwartzera [?] a Jana (Hanse) Schaffera [?], aby to svým jménem [… a obvyklou pečetí dosvědčili].

Stalo se ve Slavkově (Schlackenwald) dne 30. března léta 1616.

[Podpisy:]
Kryštof Pölnz
Goliáš D[oktor?] Schwartzer [?]
Jan (Hans) Schaffer

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Ich Catharina Peter Bartels Seligen Wittwe, bekenne hiermit vor jedermänniglich, daß ich mit meinem letzten willen [folgender gestalt geschehen] und nicht widerhandelt habe. Als:

[Erstlich.] Habe ich vor etzlichen Jahren meiner Tochter [Anna ?] etwas an Geld, auch ihro Mahnung [?] reichen mir vergesehen [?]; nemblich [?] zehen gulden, und so [?] auch versehen, hab ich [?] von mir hin wieder [?] [… verzeichnet …]; deren ist mein hierbey [?] [… halben gülden …] und mir Tochter [?] —

2. Zum andern, daß sie mir mein zimmer [?] etzlich [?] gelassen, so der [?] Herr Hochzeit [?] [… genohmen worden]; meinem Herrn ander [?] verschert [?]. Zu Hans Brenner [?] und ein halben gulden vermacht.

3. Hat mein lieber Mann Seliger, nemlich Herren [?] Pelnz [?] [… verkauft und … ] gulden, die der meiner Tochter [?] verrichten [?] soll, alß er aber mit dem Jahren [?] verund [?], sind etliche gulden, sambt meinem halben Zins [?].

4. Hab ich meiner Tochter Anna [?] [Kinder ?] etliche [?] gulden geliehen, dem [?] [… in obgedachtem Jahr verzeichnet].

5. Habe ich meiner Tochter der [Anna gestr.] Anna Brenner geliehen sieben gulden frey, mit Brawen [?] und Sieben [?] meiner Tochter.

6. Habe ich mein altes Holtz hey [?] sambt meinen alten [?] Holtz Haußrath, [Niemand ?] geliehen, und jemand nichts [… mehr schuldig].

[Schlußformel:] Wann nun das alle [?] [… ] sein, und meinen [Erben ?] kein Nachtheil [?] zu künftig zu wieder geschehen, da habe ich solches benennten Persohnen, meiner lieben Obrigkeit zu vollendt vollen lassen, darmit ich meinen [Erben ?] gläubiger darnach zu lassen [?]. Daß ich mein [letzten willen ?] nach der Hand fest [… und unwiderruflich halten will], damit [… ] obgemelte stand, willig und gerne wieder folgen lassen.

Darmit aber diesen [Sachen ?] desto mehrer glauben mag gegeben werden, so habe ich solches nicht allein bey meinem Vornehmen lassen beschreiben, und zu mehrer Bezeugnung erbeten, die erbar und wolweisen Herren Christoff Pölnz, Elias Schwartzer [?] und Hanns Schaffer [?], daß sie solches mit ihrem nehmen [?] [… und gewöhnlichem Petschaft Bezeugnis geben].

Actum Schlackenwald den 30 Marty Ao 1616.

[Unterschriften:]
Christoff Pölnz
Goliath D[octor ?] Schwartzer [?]
Hanns Schaffer

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 1110

Dědici a věřitelé Ondřeje Riedla mladšího prodávají Jakubu Steidlovi jejich dům ležící na Starém náměstí vedle domů Šalamouna Klingeisena a Jiřího Frisia s příslušenstvím za 425 zlatých.

Datace: 03.04.1616

Kupní list ze Slavkova (Schlackenwaldu) z velikonočního dne roku 1616: dědicové a věřitelé zesnulého kantora Andrease Kündela prodávají jeho dům na náměstí Jacobu Steudelovi, a to za patrně 120 [?] zlatých (podle jiného údaje v textu se uvádí i celková kupní suma 425 zlatých), počítáno po 56 grošů za zlatý. Listina zachycuje i dohodu o užívání domu a údržbě společné zdi se sousedy a dokládá jednotlivé velikonoční splátky z let 1617–1619.

Budiž známo, že dnešního dne, uvedeného výše, byla mezi stranami ujednána a uzavřena pevná a neodvolatelná koupě, a to takto:

Dědicové a věřitelé nebožtíka Andrease Kündela, zpěváka (kantora), prodávají a dávají ke koupi svůj zděděný a převzatý dům. Dům leží celý na náměstí, vedle domů pana Palomuse Klingreicha a Georga Heinische, se vším příslušným právem a příslušenstvím – přesně tak, jak jej kdysi sám Andreas Kündel držel, užíval a požíval, aniž by cokoli z toho bylo vyňato. Dům na tomto místě kupují Jacob Steudel a jeho dědicové, a to patrně za sto dvacet [?] zlatých, přičemž zlatý se počítá po 56 groších (patzech).

Z kupní ceny kupující již dříve zaplatil (respektive brzy složil) první splátku ve výši snad dvaceti zlatých; při další lhůtě měl zaplatit dalších 30 zlatých, a takto postupně, až bude z celé kupní sumy 425 zlatých vše zcela vyrovnáno a zaplaceno.

Pro větší jistotu byla tato koupě uzavřena před celou zasedající ctihodnou zdejší radou a spolu s dalším zápisem ohledně příslušných statků byla – jak je obvyklým zvykem – vnesena do městských knih. Podepsán Klemenz Jacob[?].

Pokud jde o zakoupený dům, i zde se postupovalo podle zdejšího obvyklého zvyku, aby vše bylo řádně složeno a uhrazeno. Stalo se ve Slavkově (Schlackenwaldu) o velikonočním dni roku 1616.

Dále bylo ujednáno, že kupující má právo tento dům užívat v rámci celého trhu (rynku), ve zdejší svobodě a cechu, a to k jeho lepšímu užitku v domě, z něhož se prodávající smí (podle starého kupního lístku) bez překážek odstěhovat. Co se týče poslední záležitosti: pan Palomus Klingreich a oba další sousedé mají být povinni pomoci zmíněným dvěma sousedům se stavbou a udržováním zdi mezi domy – svým dílem mu má být poskytnuta pomoc. Stalo se jako výše.

Přehled splátek:
- O Velikonocích roku 1617 složil kupující první lhůtu.
- O Velikonocích roku 1618 složil kupující druhou lhůtu ve výši 30 zlatých.
- O Velikonocích [roku 1619?] složil kupující třetí lhůtu.
- O Velikonocích roku 1619 zaplatil dalších 30 zlatých.

Na rubové straně (hřbetní poznámka): Kupní list na dům nebožtíka Andrease Kündela.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Budiž známo, že dnešního výše uvedeného dne byl mezi námi ujednán a uzavřen pevný a neodvolatelný prodej (koupě), jak následuje:

Dědicové a věřitelé nebožtíka Andrease Kündela, zpěváka (kantora), prodávají a dávají ke koupi svůj zděděný a převzatý dům, ležící celý na náměstí (v rynku) vedle domů pana Palomuse Klingreicha a Georga Heinische, se vším příslušným právem a příslušenstvím tak, jak jej kdysi řečený Andreas Kündel držel, užíval a požíval, ničeho z toho [nevyjímaje], a to na onom místě Jacobu Steudelovi a [jeho dědicům] za [… sto] dvacet [?] zlatých, počítaje zlatý po 56 [groších / patzech].

Z této koupě kupující [již] [zaplatil / brzy složil] […] první lhůtu (nachfrist), [roku …] dvacet [zlatých?]; k další lhůtě [zaplatí] příště 30 zlatých [… a tak postupně], až tím bude z celé kupní sumy 425 zlatých vše zcela vyrovnáno a zaplaceno.

Pro větší jistotu byla tato koupě uzavřena před celou zasedající ctihodnou radou zdejší a spolu s další zápisem [ohledně] příslušných statků, jak [bývá] obvykle [zvykem], byla vnesena do městských knih. Klemenz Jacob[?].

[…] co se týče zakoupeného domu, [rovněž] ve zvyku, jak je zde obecně [obvyklé], aby vše bylo složeno (uhrazeno). Stalo se ve Slavkově (Schlackenwald), o velikonočním dni roku 1616.

Dále bylo [ujednáno], že kupující má právo tento dům [užívat] v celém [rynku], ve zdejší [svobodě] a cechu, [k užitku] na onom domě, z něhož se [prodávající] smí odstěhovat, podle starého kupního lístku (kupní cedule) bez [překážky]. [Dále] pokud jde o to poslední: pan Palomus Klingreich [a] oba další [sousedé] mají být řečeným oběma sousedům povinni pomoci [se stavbou / udržováním zdi] [mezi domy], onen díl mu pomoci. Stalo se jako výše.

[Splátky (lhůty):]
O Velikonocích roku 1617 složil kupující první lhůtu.
O Velikonocích roku 1618 složil kupující druhou lhůtu 30 zlatých.
O Velikonocích [roku 1619?] složil kupující třetí lhůtu.
O Velikonocích roku 1619 [zaplatil] 30 zlatých.

[Rubová strana / hřbetní poznámka:] Kupní list [na dům] nebožtíka Andrease Kündela.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Zu wissen, daß ein heut mit erschienenes dato uns bestendig und unwiderrüfflicher Kauff abgeredt und beschlossen ist worden, wie volget:

Andreß Kündels des Sängers seel[igen] Erben und Crediteres verkauffen und haben zu Kauffen ihr ererbtes und übernommenes Hauß, in allem Marckt neben H[errn] Palomus Klingreichß und Georg Heinischs Heußern gelegen, mit aller ein und zugehörigen Gerechtigkeit, allermassen das weÿland gedachter Andreß Kündel innegehabt, genützt und gebraucht, nichts derley [vorbehalten], an den Platz dem Jacob Steudel und [seinen Erben] [um …?] hundert zwanzig [?] Gulden, [den] Gulden zu 56 [Patzen?] [gerechnet], verkaufft.

An welchem Kauff [hat] der Kauffer [bereits] [bezahlt …] bald erlegt [die …?] erste nachfrist, [Anno …] zwanzig [Gulden?]; zur nachfrist [bezahlt] negstes 30 fl. [… Summe der …], biß dahero [vom] gantzen Kauffsumma der 425 fl. völlig entrichtet und [bezahlt].

Dieses zu mehrer Bewahrung ist der Kauff vor einem gantzen sizenden E[hrenvesten] Rath allhie geschlossen, auch sambt mehren Verschreibung [wegen] [der] zugehörigen Gütter, [wie] [es] [gemeiniglich] [Brauch], [in] [die] Stattbücher [zu] [bringen], [hatte] gebracht worden. Klemenz Jacob[?].

[…] mal die erkaufftes Hauses [betreffend], [auch] [in] Brauch, gemeiniglich [allda], erlegt werden alles. Actum Schlackenwaldt, [am] Ostern Tag 1616.

Ferner ist [es] [verglichen], daß [der] Kauffer dieses Hauß macht habe, [es] hinder in dem gantzen [Markt], in [der] allhie [Freiheit] und Zunfft [zu] verbrauchen, [zu] besser [es] [im] Hauß, darin der [Verkäufer] [und] sich derselbe abzu[ziehen] [berechtigt], [laut] den alten Kauffzettel ohne [Verhinderung] [zu] verbrauchen. [… Mehr] [was] die zur lezt [betreffend]: H[err] Palomus Klingreich [und] [die] andern beide [Nachbarn] sollen [an] gedachte beede Nachbarn [an dem] [Bau] [und] [Unterhaltung] [der] [Mauer] [zwischen] [den] [Häusern], denselben Theil ihme [zu] helffen schuldig sein. Actum ut supra.

[Nachfristen:]
Ostern Anno 1617 erlegt Kauffer die erste nachfrist.
Ostern Anno 1618 erlegt Kauffer die ander[e] nachfrist 30 fl.
Ostern [Anno 1619?] erlegt Kauffer die dritte nach[frist].
Ostern Anno 1619 [erlegt] [bezahlt] 30 fl.

[Rückseite / Dorsalvermerk:] Kauffschrift [über] [das Hauß] [des] [seel.] Andres Kündel[s].

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 1111

Kašpar Jenich prodává Janu Reifovi, řezníkovi v Horním Slavkově, pole a louku ležící nad domem Gabriela Wenzela a pod rybníkem Heinzenteichem za 215 zlatých.

Datace: 03.04.1616

Kupní listina z Horního Slavkova o Velikonocích roku 1616 zaznamenává prodej polí u dvora Gabriela Wenzela (poblíž místa zvaného patrně „Hungertücher") za 215 zlatých českých. Kupující Hans Richter (jméno je v přepisu nejisté) měl dluh splácet po sedmdesáti zlatých závdavku a dalších třiceti zlatých ročně o Velikonocích. Připojen je i skutečný splátkový záznam za roky 1616 až 1620, který dokládá, že kupující platil pravidelně.

Budiž známo, že dnešního dne v Horním Slavkově (Schlackenwaldu) bylo mezi prodávajícím (jeho jméno se v přepisu nedochovalo) a Hansem Richterem – patrně zvaným Blaichherden, i toto jméno je ovšem nejisté – zde na místě, na straně druhé, ujednáno a uzavřeno následující.

Výše zmíněný prodávající totiž prodává a dává ke koupi pole – jejich přesný počet je v listině nejasný, patrně jde o půldruhé čtyřicítky, tedy kolem šedesáti kusů – spolu se dvěma přidruženými poli, která leží u dvora Gabriela Wenzela, v místě označovaném patrně jako „Hungertücher". Pole jsou vymezena svými mezníky a kameny tak, jak je prodávající dosud sám držel, užíval a obhospodařoval. Prodává je řečenému Hansi Richterovi za dvě stě patnáct zlatých českých.

Z této kupní sumy měl kupující ihned složit závdavek sedmdesát zlatých. Poté měl každoročně o Velikonocích doplácet po třiceti zlatých, a to tak dlouho, dokud nebude celá kupní cena zcela vyrovnána a zaplacena. Na důkaz a pro větší jistotu byly o tomto ujednání pořízeny dva stejně znějící kupní listy, rozstřižené zoubkovaným střihem tak, aby k sobě přesně pasovaly – každé straně byl náležitě vydán jeden výtisk. Do nich se pak měly zapisovat jednotlivé splátky spolu s celým závdavkem. Stalo se v Horním Slavkově o Velikonocích roku 1616, opatřeno podpisem či znamením.

Následuje samotný splátkový záznam:

- O Velikonocích roku 1616 složil kupující závdavek: sedmdesát zlatých.
- O Velikonocích roku 1617 složil kupující první splátku: třicet zlatých.
- O Velikonocích roku 1618 složil kupující druhou splátku: třicet zlatých.
- O Velikonocích roku 1619 složil kupující třetí splátku: 30 zlatých.
- O Velikonocích roku 1620 složil kupující čtvrtou (patrně poslední) splátku: 30 zlatých.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Budiž známo, že dnešního dne[?] v Horním Slavkově (Schlackenwald) bylo mezi [prodávajícím] a Hansem Richterem[?] Blaichherdenem[?] zde, na druhé straně, následujícím způsobem ujednáno a uzavřeno.

Totiž: výše zmíněný [prodávající / Hans Richter?] prodává a dává ke koupi půldruha[?] [čtyři]cet[?] polí spolu se dvěma[?] připojenými[?] poli[?], která leží u dvora Gabriela Wenzela pod „Hungertüchen"[?], tak jak jsou vyznačena svými mezníky a kameny[?], a jak je [prodávající] držel, užíval a obhospodařoval, a to řečenému Hansi Richterovi za částku dvě stě patnáct grošů (zlatých) českých.

Z této kupní sumy má a chce kupující ihned složit jako závdavek (Angeld) sedmdesát zlatých, potom napříště každoročně o Velikonocích jako splátku třicet zlatých, a v těchto třiceti zlatých má pokračovat tak dlouho, dokud nebude celá kupní suma zcela vyrovnána a zaplacena. Na důkaz a pro větší stvrzení toho [… obvyklá závěrečná formule: byly o tom pořízeny dva stejně znějící, zoubkem rozstřižené kupní cedule (lístky) …] [?], každé straně jeden, byly náležitě vydány. Na nich pak mají být zaznamenány složené[?] splátky spolu s veškerým závdavkem. Stalo se v Horním Slavkově o Velikonocích roku 1616. [podpis/znamení]

O Velikonocích roku 1616 složil kupující závdavek: sedmdesát zlatých.
O Velikonocích roku 1617 složil kupující první splátku: třicet zlatých.
O Velikonocích roku 1618 složil kupující druhou splátku: třicet zlatých.
O Velikonocích roku 1619 složil kupující třetí splátku: 30 [zl].
O Velikonocích roku 1620 složil kupující čtvrtou[?] splátku: 30 zl.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Zu wissen, daß an heut datten[?] zu Schlackenwaldt zwischen [N. dem Verkäufer ?] und dem Hanns Richter[?] Blaichherden[?] alhier anders Theils, volgender gestalt abgeredt und beschloßen ist worden.

Nemblichen obgemelter [Verkäufer / Hanns Richter ?] verkaufft und giebt zu kauffen anderthalb [vier]zig[?] Feld[er] sambt zween[?] eingeworffenen[?] ackern[?], so an Gabriel Wenzel Hoff unter den Hungertüchen[?] gelegen, wie solche inn ihren Rainen und Steinen [verzeichnet / begangen ?], und er dieselben inngehabt, genutzt und gebraucht, gedachtem Hanns Richter umb und für zweyhundert und fünffzehen gulden böhmisch.

Da solcher Kauffsumma Kauffer alspald zum Angelt erlegen soll und will Siebenzig gulden, dann hernach järlich Ostern zur Nachzahlung dreissig gulden, und mit gedachten dreissig gulden so lang continuiren biß die ganze Kauffsumma völlig entricht und bezalt ist. Dessen zu vrkundt undt mehrer bevestigung [… übliche Schlußformel: es sind hierüber zween gleichlautende und ausgeschnittene Kauffzettel aufgerichtet …] [?], jedem Theil einer umb die Gebühr zugestelt worden. Darauff [auch] die obgelegten Leisten[?] sambt allem Angelt verzeichnet werden sollen. Actum [zu] Schlackenwaldt, Ostern 1616. [Signatur/Zeichen]

Ostern A[nno] 1616 erlegt Kauffer das Angelt: Siebenzig gulden.
Ostern A[nno] 1617 erlegt Kauffer die erste Nachzahlung: Dreissig gulden.
Ostern A[nno] 1618 erlegt Kauffer die andere Nachzahlung: Dreissig gulden.
Ostern A[nno] 1619 erlegt Kauffer die dritte Nach[zahlung]: 30 [fl].
Ostern A[nno] 1620 erlegt Kauffer die vierte[?] Nachzahlt: 30 fl.

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 1112

Purkmistr a rada města Horního Slavkova potvrzují, že dluží Evě Pfannerové z Horního Slavkova 2.000 tolarů.

Datace: 23.04.1616

Listina z roku 1616, jíž purkmistr, rada a obec horního města Slavkova (Schlackenwaldu) potvrzují, že si od paní Evy, vdovy po Šimonu Hanšovi, jejich spoluměšťanovi a radním příteli, vypůjčili 2000 tolarů. Město se zavazuje dluh i úroky (5, respektive 6 ze sta ročně, splatné o sv. Jiří a sv. Havlu) řádně splácet a jistí je majetkem radnice, zčásti vrchnostenskými důchody a zástavou zelných zahrad a vinic i dalšího jmění. K listině je připojen pozdější účetní přípisek z roku 1620 o vyúčtování dluhu.

My, purkmistr, rada a obec císařského a patrně také královského horního města Slavkova (Schlackenwaldu), tímto listem veřejně vyznáváme a oznamujeme všem lidem, za sebe i za své nástupce, následující.

Ctná a počestná paní Eva, pozůstalá vdova po nebožtíku panu Šimonu Hanšovi, našem spoluměšťanovi a radním příteli, nám z křesťanské povinnosti laskavě poskytla a vyplatila vypůjčené peníze – totiž dva tisíce tolarů, počítáno po kopách po třiceti groších, čili po hřivnách po sedmdesáti krejcarech. Zavazujeme se proto jí i jejím dědicům, že jim i celé obci horního města tuto půjčku věrně splatíme. Jako záruku k tomu klademe naši horní městskou radnici a zčásti také výkup vrchnostenských důchodů, a to v dobré, platné a neztenčené minci, kterou jsme takto přijali a máme vydat.

Jistinu jsme povinni splatit, jakmile ji naše věřitelka nebude chtít déle nechávat vypůjčenou – v takovém případě máme povinnost výpověď oznámit čtvrt roku předem, a totéž platí i naopak. My, výše jmenovaní purkmistr, rada a celá obec, se tímto slavnostně zavazujeme a slibujeme, že za dluh ručíme veškerým naším i našich dědiců majetkem.

K jistějšímu zajištění dluhu dáváme do zástavy zelné zahrady a vinice (mimo jiné zahradu zvanou „zelinářská zahrada Evy Hanšové“), a to jak jejich část velkou, tak malou, movitou i nemovitou, lenní i svobodnou, spolu se všemi našimi poplatníky a veškerými rentami a důchody. Zároveň se zříkáme všech námitek, právních prostředků, práv duchovních i světských, výsad a výmluv, jimiž bychom se mohli splacení dluhu vyhýbat – a to bez jakékoli lsti.

Z vypůjčené sumy budeme ročně platit úrok ve výši pěti, respektive šesti ze sta, vždy rozdělený na dvě splátky: první o svátku sv. Jiří, druhou o svátku sv. Havla (Galli). Pro pevnější a lepší zachování jistiny i úroku, tedy pro řádné splacení hlavní sumy i úroků, jsme se tímto listem, k němuž jsme přivěsili svou pečeť, vlastnoručně zavázali.

Listina byla dána v den [neuvedeného svátku] léta 1616.

Podpisy:
- Vlastní rukou pána (patrně) Vragera.
- Salomon Klingeisen, vlastní rukou.

Na levém okraji listiny je pozdější přípisek jinou rukou, patrně účetní poznámka z roku 1620: zmiňuje se v ní částka snad tří tisíc [tolarů], jméno Šimona Hanše, tisíc kop a zápis o tom, že věc byla toho roku (patrně u místa označeného „Ball aw“) vyúčtována.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

My, purkmistr, rada a obec císařského a [královského?] horního města Slavkova (Schlackenwald), vyznáváme a veřejně oznamujeme tímto listem všem lidem, za sebe [i za své nástupce]:

Protože nám ctná [a počestná?] paní Eva, [pozůstalá vdova?] po [nebožtíku?] panu Šimonu Hanši[?], našem spoluměšťanu a radním příteli, z [křesťanské?] povinnosti laskavě poskytla a vyplatila vypůjčené peníze — totiž dva tisíce tolarů, počítáno [kopa] po třiceti [groších] čili [hřivna] po sedmdesáti krejcarech —, zavazujeme se proto [jí a jejím dědicům] na naší horní městské radnici a zčásti [na] výkup vrchnostenských [důchodů?], v dobré platné a neztenčené minci, kterouž jsme takto přijali a vydali[?]: že [jí a] jejím potomkům i obecnému prospěchu horního města věrně dostojíme.

[Zavazujeme se splatit?] jistinu, a jakmile náš [věřitel] takovou sumu nebude chtít déle postrádat, máme [my, anebo ona], [čtvrt roku předem?] [povinnost ji vypovědět]; a výše jmenovaní purkmistr, rada a celá obec, jak svrchu [dotčeno], a to [na] náš a našich dědiců [majetek], věrně slibujeme, [pod závazky], jménem veškerého [jmění] našeho [i našich]:

[… podrobná zástavní a zříkací formule: zástava zelných zahrad / vinic („zelinářské zahrady Evy [Hanše?]"), [jejich velkých i malých, movitých i nemovitých, lenních i svobodných, jakož i všech našich poplatníků a veškerých rent a důchodů; se zřeknutím se všech námitek, právních prostředků, práv duchovních i světských, svobod a výmluv, všemi způsoby, bez lsti …]

Tyto úroky [úročíme] ročně pěti ze sta, [resp.] šesti [ze sta?], pokaždé o sv. Jiří a druhou polovinu [o sv. Havlu (Galli)], k zaplacení, [avšak?] podle [stavu?]; a pro pevnější a lepší zachování jistiny i úroku, totiž splacení hlavní sumy i úroku, všemi způsoby, [bez všech výmluv?], [též?] k věrnému [dodržení?], k jasnému a lepšímu zachování jsme se [zde svou přivěšenou pečetí] vlastnoručně [zavázali] a pečeť přitiskli.

Jenž dán jest v den [… (svátek) …] [léta 1616].

[Podpisy:]
Vlastní rukou [pánů?] [Vrager?].
Salomon Klingeisen, vlastní rukou.

[Pozdější archivní / účetní přípisek na levém okraji, jiná ruka:] „… [tři?] tisíce … Šimon Hanš[?] … tisíc kop … Ball aw[?] 1620 … vyúčtováno (verraittet)."

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Wir Burgermeister, Rath vnnd Gemeinde der Kaiser- vnnd [königlichen?] Bergkstadt Schlackenwaldt, bekhennen vnnd thuen kundt offentlich mit diesem Brieff gegen jedermenniglich, für vns [vnnd vnsere Nachkommen]:

Demnach vns die Ehrn[tugendsame?] Fraw Eua, [weiland?] herrn Simon Hannß[?] vnsers Mitburgers vnnd Rathsbefreundts [seligen nachgelassene Witwe?], aus [christlicher?] Schuldt geliehenes Geltt [gütlich erwiesen?] vnnd [zugestellt hat] — nämlich Zweytausent Taler, das [Schock] zu Dreissig [Groschen] oder [die Mark zu] Siebenzig Kreuzer gerechnet —, derohalben wir [uns ihr und ihren Erben] auf vnser Bergkstadt Rathhauß[?] vnnd zum theil [auf] erkaufung der Herrschaft [Gefälle?], an gueter genger vnnd vnverschlagener Münz, also eingenommen vnnd ausgeben[?], [verschreiben]: dass wir [ihr und] ihren Nachkommen vnnd gemeiner Bergkstadt [Nutz?] [getreulich nachkommen wollen].

[Wir verschreiben?] Taler Hauptsumma, zu welcher Zeit vnser [Gläubiger] solche aufs lengere nicht [entrathen] will, die oder wir [es ein Vierteljahr zuvor?] [aufzukündigen schuldig sein sollen]; [und] ein aufgedachte Burgermeister, Rath vnnd ganze Gemeine, ob hievor [berürt?] vnnd dieselbe [auf?] vnser vnnd vnser Erben [Gut], treulich vnnd geloben, [bei?] vnnd [bei den Pflichten], [von?] [wegen?] aller vnser [und der vnsern] [Habe?]:

[… ausführliche Verpfändungs- und Verzichtformel: Verpfändung der Krautgärten / Weingärten („der Krautgärtnerei zu Eua [Hannß?] [Garten]"), [ihres groß und klein, beweglich vnnd vnbeweglich, lehen vnnd eigen, vnnd bei aller [unser] Zinßgeber, sowie sämtlicher Renten und Gefälle; mit Verzicht auf alle Einreden, Rechtsbehelfe, geistliche und weltliche Rechte, Freiheiten und Ausflüchte, allermassen, ohne Gefährde …]

Diese Zinsen [verzinsen wir] jährlich zu fünff vom Hundert mit 6 [pro Hundert?], allzeit zu Sanct Georgi vnnd der andern Helfft [auf Galli], abzustatten, [doch?] nach [Außbringung?]; [auf] vester vnnd besser Haltung des Hauptguts vnnd Zinßes, die Abzahlung der Hauptsumma vnnd Zinß, allermassen, [ohne alle Auszüge?], [auch?] zu treuer [Einhaltung?], lauter vnnd besser Haltung, haben wir vns [hierin mit vnserm anhangenden Insiegel] eigentlich vnderdrücket [verschrieben] lassen.

Der gegeben ist am Tag [… (Festtag) …] [Anno 1616].

[Unterschriften:]
[Vrager?] herren Handschrift.
Salomon Klingeisen, Manu [propria].

[Späterer Archiv-/Rechnungsvermerk am linken Rand, andere Hand:] „… [Drey?] Taussent … Simon Hannß[?] … Taussent Schöck … Ball aw[?] 1620 in … verraittet."

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 1114

Jan Jiří Raussengrüner z Louček potvrzuje, že dostal od města Horního Slavkova 550 kop míšeňských za Giengerův mlýn.

Datace: 10.05.1616

Kvitance z 10. května 1616, kterou Hans Georg Reisengrüner (Weißengrüner) z Hauenstadtu[?] a Eberhartsgrünu[?] potvrzuje radě města Slavkova (Schlaggenwaldt) přijetí plateb za koupi mlecího a řezacího mlýna (pily) v Tocklesreutu[?], dříve patřícího Kryštofovi z Fürstenberka[?] a Heiligenberka[?]. Celková kupní cena činila 900 kop, z čehož je v listině rozepsáno, kolik a kdy bylo zaplaceno a kolik zbývá doplatit o svátku sv. Havla téhož roku.

Já, Hans Georg Reisengrüner (Weißengrüner) z Hauenstadtu[?] a Eberhartsgrünu[?], tímto potvrzuji a dávám na vědomí, že jsem od ctihodné a velemoudré rady města Slavkova (Schlaggenwaldt) koupil mlecí a řezací mlýn (pilu) ležící v Tocklesreutu[?]. Ten předtím náležel Vysoce urozenému pánu Kryštofovi, pánu z Fürstenberka[?] a Heiligenberka[?]. Koupi jsem vyřídil a vyúčtoval za devět set kop hlavní sumy [...jakožto řádné kupní peníze...], podle o tom sepsané kupní smlouvy, k tomu ještě královsky potvrzené.

Dále potvrzuji, jak platba probíhala:

- Hned po uzavření koupě, podle sepsaného kupního listu, jsem obdržel z komorního úřadu[?] ve Slavkově do svých jistých rukou sto kop a [další díl] kupní sumy hlavních peněz, totiž padesát kop – a to o poslední [neděli?] trojiční tohoto roku 1616.
- Poté jsem obdržel druhou platbu čtyři sta kop, a to v dobré, oběžné a platné minci.

Ohledně zmíněné řezací pily proto potvrzuji, že jsem z tohoto mlýna přijal výše uvedených 500 kop a 50 kop hlavních peněz, a tímto to v řádné formě (in meliori forma) kvituji a prohlašuji za vyrovnané. Až budu poté o příštím svatém Havlu (Galli) téhož roku uspokojen zbývajícími 400 kopami, má mi po právu následovat konečná hlavní kvitance.

Pro větší věrohodnost jsem já, výše jmenovaný Reisengrüner, přitiskl svou vrozenou pečeť a rovněž se podepsal vlastní rukou. Stalo se ve Slavkově dne 10. května léta 1616.

Podpis: Hans Georg Reisengrüner, vlastní rukou.

Na rubu listiny je pozdější archivní poznámka:

- 1616. Reisengrünerova kvitance na Gengermühl (mlýn), 400 kop.
- Kvitance pana Hanse Georga Reisengrünera na 400 [kop], přijatých[?] kvůli řezací pile[?], také[?] z komorního úřadu[?] – 400 kop.
- Nadto na 150 kop, které řádně přijal.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Já, Hans Georg Reisengrüner (Weißengrüner) z Hauenstadtu[?] a Eberhartsgrünu[?], tímto vyznávám a oznamuji, že jelikož jsem mlýn mlecí a řezací (pilu) ležící v Tocklesreutu[?] od ctihodné a velemoudré rady města Slavkova (Schlaggenwaldt) za devět set kop, který náleží Vysoce urozenému pánu, panu Kryštofovi, pánu z Fürstenberka[?] a Heiligenberka[?], zakoupil a vyúčtoval, a to za devět set kop hlavní sumy [… jakožto řádné kupní peníze …], podle o tom sepsané kupní a královsky potvrzené smlouvy. Pročež dávám [na vědomí], že jsem ihned po uzavřeném prodeji, podle sepsaného kupního listu, sto kop a [část] kupní sumy hlavních peněz, padesát kop, o poslední [neděli?] Trojiční tohoto roku 1616, a druhou splátku čtyři sta kop v dobré, oběžné a platné minci do svých jistých rukou z komorního úřadu[?] ve Slavkově obdržel. Pročež ohledně řečené řezací pily[?] vyznávám, že jsem z tohoto mlýna výše uvedených 500 kop a 50 kop hlavních peněz přijal, a v lepší formě (in meliori forma) z toho kvituji a osvobozuji. S tím, že až o příštím sv. Havlu (Galli) tohoto roku budu uspokojen výše uvedenými zbylými 400 kopami, má mi poté po právu následovat konečná hlavní kvitance. Pro větší věrohodnost toho jsem já, řečený Reisengrüner, svou vrozenou pečeť na sílu pečeti přitiskl a také vlastní rukou podepsal. Stalo se ve Slavkově dne 10. května léta 1616.

[Podpis:] Hans Georg Reisengrüner. Vlastní rukou.

[Rub / pozdější archivní ruka:] 1616. Reisengrünerova kvitance na Gengermühl (mlýn) 400 kop. — Kvitance pana Hanse Georga Reisengrünera na 400 [kop] [přijatých?] kvůli řezací pile[?] též[?] z komorního úřadu[?]. — 400 kop. Nadto na 150 kop, které řádně přijal.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Ich Hanns Georg Reisengrüner (Weißengrüner) von Hauenstadt[?] und Eberhartßgrün[?] bekenne hiermit und thue kund, demnach mir die zu Tocklesreut[?] gelegene Mahl- und Schneidtmühl[?] einen ehrnvesten und wohlweisen Rath der Stadt Schlaggenwaldt umb die Neunhundert Schock, so dem Hochgebornen Herrn, Herrn Christophen, Herrn von Fürstenberg[?] und Heyligenberg[?] zustendig, zu kauffen verrichtet und erzehlet, für Neunhundert Schock haubt summa, [… als rechtmäßiges Kaufgeld …], laut darüber aufgerichteter Kauf- und königlichen Confirmation. Demnach gebe ich [zu erkennen], daß ich alsbaldt nach vollzogenem Kauff, laut aufgerichteten Kaufsbriefs, hundert Schock und einer [?] Kauffsumma haubtgeld, fünfftzig Schock, den letzten [Sonntag?] Trinitatis dieß 1616 Jahrs, die andere Zahlung Viershundert Schock as guter, gangbar und gäber Müntz zu meiner sichern Handt habe auß dem Cammerampt[?] zu Schlaggenwaldt erlanget. Demnach bekenne ich obgedachter Schneidt-Mühl[?], daß ich von dieser Mühl obgedachte 500 ß und [die] 50 ß haubtgeld empfangen, in meliori forma quittire und loßzehle. Inmaßen, da künfftigen Galli dieß Jahrs ich obgedachte hinderstellige 400 ß befriediget werde, die endliche Haubtquittung mir billich darauf erfolgen soll. Deßen zu mehrer Urkundt habe ich obgedachter Reisengrüner mein angebornes Petschafft zu sigels Krafft fürgetruckt und auch mit eigener Handt unterschrieben. Geschehen Schlaggenwaldt, den 10. May Anno 1616.

[Unterschrift:] Hans Georg Reisengrüner. Mein gut [in] Schafft[?] eigne Handt Eigen[?]

[Rückseite / spätere Archivhand:] 1616. Reisengrüners Quittung über die Gengermühl 400 ß. — Quittung von Herrn Hans Georg Reisengrüner über 400 [Schock] [empfangen?] wegen der Schneidmühl[?] auch[?] aus dem Cammerampt[?]. — 400 ß. Noch über 150 ß so er ordentlich empfang[en].

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 1115

Michael Schmidt, měšťan ve Znojmě, potvrzuje, že předal svoji pohledávku 55 zlatých na Mikuláši Neubauerovi z Kfel za prodaný dvůr Janu Vogelovi, hostinskému v Horním Slavkově, a na Janu Vogelovi nemá žádnou pohledávku.

Datace: 17.05.1616

Dlužní úpis (revers) Michaela Schmidta, měšťana ze Schönau (Šenova), sepsaný 17. května 1616. Schmidt v něm stvrzuje, že dlužil 55 zlatých Niclasi Neupauerovi, hamernickému tovaryši, a že tento dluh byl za přispění Johanna Vogela vyrovnán a plně splacen. Listinu pro nedostatek vlastní pečeti stvrdili svými pečetěmi rychtář a lesmistr Christof Pützler.

Dlužní úpis (revers) Michaela Schmidta, měšťana ze Schönau (Šenova), ze 17. května 1616

Já, Michael Schmidt, měšťan ze Schönau, tímto oznamuji a vyznávám za sebe, svou manželku (patrně) a všechny své dědice, vůči komukoli, že uznávám dluh vůči Niclasi Neupauerovi, hamernickému tovaryši (povolání není zcela jisté).

Jde o to, že tentýž mi kdysi za prodané, respektive upsané peníze měl vyplatit částku:

- 55 zlatých (fl.), tedy pětapadesát zlatých rýnských,

které mi poctivě vyplatil a vyčetl. Tato splatnost se ovšem během pěti až šesti let postupně protahovala, takže jsem tuto pohledávku (jak se zdá) neprávem zadržoval. Věc se nakonec vyřešila za přispění ctihodného a váženého Johanna Vogela, měšťana a patrně lesního úředníka, díky němuž došlo k vyhotovení nového dlužního úpisu, jeho znovuzřízení a předání kurfiřtské [instituci — název místa nejistý, snad „Kürnitz“].

Pokud jde o samotné vymáhání, mělo být po právu provedeno počestnými a spolehlivými muži tak, aby Neupauer z celé záležitosti vyšel bez viny a bez dalšího závazku. V souvislosti s tímto předáním se pak Johann Vogel se mnou poctivě (či přátelsky) vyrovnal a ohledně mého ručitele se prohlásil za spokojeného a uspokojeného — jinými slovy, byl jsem vůči němu ve všem plně vyrovnán a dluh byl řádně zaplacen.

Na druhé straně listiny se pak Schmidt vzdává veškerých dalších nároků, ať už jde o splatné peněžité plnění, nebo jiné dluhy, a to v nejlepší právní formě. Pro větší jistotu prohlašuje, že text napsal vlastní rukou. Protože sám nemá vlastní pečeť, poprosil počestně ctihodné pány — rychtáře, dále osobu označenou zkratkou „P:H:M:“ a lesmistra —, aby k listině připojili svou pečeť. Tím mělo být stvrzeno jak svědectví o celé záležitosti, tak výše popsaná jistota, aniž by tím byla dotčeným pánům způsobena jakákoli škoda; Schmidt to navíc dosvědčuje vlastnoručním podpisem, jak se mělo stát. Psáno dne 17. května roku 1616.

Podpisy:
- Christof Pützler (jméno nejisté), lesmistr
- Michael Schmidt, měšťan ze Schönau

Na rubu listiny je poznámka: „Dlužní list Michaela Schmidta z roku 1616.“

Poznámka k prameni: Text listiny je psán hustou raně novověkou kurentou s řadou zkratek a vybledlých míst, proto zůstávají některá slova nejistá (v předloze označená otazníkem). Bez pochybností jsou doložena jména Michael Schmidt, Niclas Neupauer (hamernický tovaryš), Johann Vogel a Christof Pützler (lesmistr), místo Schönau, částka 55 zlatých a datum 17. května 1616.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Dlužní úpis (revers) Michaela Schmidta, měšťana ze Schönau (Šénova), ze 17. května 1616.

Já, Michael Schmidt, měšťan ze Schönau, [oznamuji a?] vyznávám za sebe, [svou manželku?] a všechny své dědice, vůči každému, [že?] uznávám [dluh vůči] Niclasi Neupauerovi, hamernickému tovaryši [?]:

[Následující řádky obsahují právnickou dlužní formuli; smyslem:] A to, že tentýž [mi za?] prodané [či upsané] [peníze?] [téhož?] roku měl v penězích: 55 zl. (pětapadesát zlatých), [které mi] poctivě vyplatil [a vyčetl], a [že tato částka] během 5 nebo 6 let postupně dospěla (stala se splatnou), [takže] já [tuto pohledávku?] mocí tohoto [listu] [neprávem zadržel?] u ctihodného a váženého [pana?] Johanna Vogela, měšťana a [lesního?], [pročež došlo k?] vyhotovení dlužního úpisu, jeho znovuzřízení a předání [knížecí (kurfiřtské)?] [...kürnitz?]. A mocí tohoto, pokud jde o vymáhání, mají [tito?] počestní a [statní?] muži [po právu?] vykonat [a postarat se], aby [vše?] bylo splněno, [přičemž] Neupauer [zůstane?] nevinen [bez závazku?]. Proti tomuto předání a konečně se Johann Vogel se mnou [poctivě/přátelsky?] [vyrovnal] a v té věci se vůči mému [ručiteli?] spokojil a uspokojil (con­tentiroval), takže [já jsem byl?] plně uspokojen, ve všem ukojen a [dobře?] zaplacen.

[Strana 2:] [Pročež?] se vzdávám veškerého nároku, [veškerého?] [splatného?] [peněžitého?] plnění nebo dluhů, a to v nejlepší formě [a?] právu. Pro [tím větší?] jistotu jsem toto vlastní rukou napsal; a pro nedostatek [vlastní pečeti?] jsem počestně poprosil a vyžádal ctihodné pány — rychtáře (Schultheß), P[etra?]:H:M:[a?] lesmistra (Forstmeistera) —, [o jejich pečeť?], aby pouze svědectví a výše dotčená jistota [byla?] ve všem [bez] jejich škody přitištěna, a já to vlastní rukou podpisem dosvědčuji, jak se státi mělo. Dne 17. května roku [1]616.

[Podpisy:]
Christof Pützler[?], lesmistr (Forstmeister)
Michael Schmidt, měšťan ze Schönau[?]

[Rubová strana / hřbetní poznámka:] Dlužní list Michaela Schmidta z [roku 1]616.

Pozn.: Písmo je hustá raně novověká kurenta s mnoha zkratkami a vybledlými místy; nejistá čtení jsou označena [?]. Spolehlivě jsou doložena jména Michael Schmidt, Niclas Neupauer (hamernický tovaryš), Johann Vogel a Christof Pützler (lesmistr), místo Schönau, částka 55 zlatých (fl.) a datum 17. května 1616.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Schuldbrief (Revers) Michael Schmidts, Bürger zu Schönau, 17. Mai 1616.

Ich Michael Schmidt, Burger zu Schönaw, [thue kundt und?] / [be]kenne für mich, meine [Hausfraw?] / und Erben gemein[lich], [gegen?] jedermänniglich, / [als?] verkenne [= bekenne] Niclas Neupauer Hammergesell[?]:

[… die folgenden Zeilen enthalten die rechtssprachliche Schuldformel; sinngemäß:] Und dessen, dass derselbe [mir auf] verschaufts [= verkauftes/verschriebenes] [Geld?] [im?] Jahr [an] Geld gehabt: 55 fl. (fünfundfünfzig Gulden), [die er mir] [ehrlich?] [aus]gezählt, und [solche] 5 oder 6 Jahre [her] [nun nach und nach] verfallen, [da] ich [um?] [wöll]iche [Schuld?] in [Kraft?] dieses übel [hinderhalten?] / [habe?] [durch?] den Ehrnu[esten] und [ge]achten [Herrn?] Johann Vogel / Burger und [Forstknecht?], die [hochbe]nelte[?] / [auf] Aufstellung der Schuld-Verschreibung / Wieder-Errichtung und Übergebung [an?] die Chur[fürstliche?] [Aus-]Kürnitz[?] / Und in [Kraft?] dieses, als des Einziehen[s?] soll[en?] / [wö]llich Erbarn und Mannß [festt?] [zu?] [Recht?] [ver]richt[?] und gleich / des gehabt, [von?] [oder?] zu [er?]füllen der [Neupauer?] [unschuldig?] / [wer]des, gegen wöllicher Übergab und Letztens / Johann Vogel sich mit mir [ehrlich/freundlich?] auch / sich [derenthalben?] zu meinem [Bürgen?] / [con]tentirt [= zufriedengestellt] und befriediget [hat], dass [ich] / [con]tentirt [= ihn voll bezahlt habe], allerdings [be]nüget [= zufriedengestellt] und [wohl?] [be]zahlt.

[Seite 2:] [Doch?] [verzicht] ich aller [An]forderung, [aller?] [Fö]llischen[?] [Geldes?] / oder Schulden, in der besten Form [und?] Recht; / dessen [auch] [zu?] [mehr?] [er] Sicherheit hab ich dieses / mit meiner eigenen Handen geschrieben; / Und in Mangel meines [Petschaffts?] mit / [ehrlich?] gebeten und erbetten den ehrn[uesten] / Herren Schultheßen, P[etr?]:H:M: [und?] Forstmeister, / [unsern?] [Schafft?], dass allein die Zeugen[schaft?] und / [oben?] [berührte?] Sicherheit [Schafft?] in alle Weg / [seiner?] Schaden, [aufgedrückt?] und [ich?] [es?] mit eigener / Handen [über?] mit Unterschreiben [be]zeugen, / die [ge]schehen sollet. Den 17. May [1]616 Jahr.

[Unterschriften:]
Christof Pützler[?], Forstmeister
Michael Schmidt, Burger zu Schönau[?]

[Rückseite/Dorsalvermerk:] Michael Schmidts Schuldbrief des [1]616.

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 1116

Kašpar Schuster z Horního Slavkova činí za přítomnosti Melichara Multze, rychtáře, Kašpara Härtla a Adama Voidische, radních a Jana Schada, písaře města Horního Slavkova, poslední vůli.

Datace: 07.06.1616

Listina obsahuje poslední vůli (testament) Kašpara Schustera, měšťana ve Slavkově (Schlackenwald), sepsanou roku 1616 před rychtářem Melchiorem Wülhauem, radními a městským písařem. Schuster v ní při zdravém rozumu, ale s vědomím nejistoty hodiny smrti, odkazuje svou duši Bohu a tělo k řádnému křesťanskému pohřbu, upravuje rozdělení domu, polí, luk a zahrad mezi své děti a manželku i odkaz do špitálu, a stanoví, že kdo by vůli napadl, přijde o svůj díl. Na rubu listiny je poznámka, že vůle byla vyhlášena 7. července roku [16]64[?].

Ve jménu svaté, vysoce velebené a nerozdílné Trojice. Amen.

Budiž tímto všem známo a na vědomí, že já, Kašpar Schuster, měšťan zdejší ve Slavkově (Schlackenwald), ačkoli jsem nyní při dobrém rozumu a zdravém úsudku a ani tělesně netrpím žádnou nemocí, přesto pamatuji na to, že člověku není nic jistějšího než smrt – a naproti tomu nic nejistějšího než hodina a chvíle, kdy přijde. Uvažuji, že v tomto slzavém údolí nemám napříště jistou žádnou hodinku, ale stojím před všemohoucím Bohem jako poutník v tomto pomíjivém životě. A poněvadž tedy není nic jistějšího než smrt, která se musí a má jednou dostavit, činím toto rozhodnutí – ač hodina a chvíle mé smrti mi zůstávají zcela skryty a neznámy.

Aby po mém skonu nepovstal žádný spor, různice ani nesnáz, a poněvadž mě všemohoucí Bůh milostivě obdařil časným majetkem i dětmi, které jsem se svou manželkou zplodil v manželství, činím z toho všeho – jakkoli je mi to milé – dříve než odejdu, ze zrale uvážené mysli toto pořízení. Děje se tak v přítomnosti ctihodných a moudrých pánů: Melchiora Wülhaua, rychtáře (městského soudce) zdejšího ve Slavkově, Kašpara Hanßenhalße[?] a dalších členů městské rady, a Hanse Schaduba[?], ustanoveného městského písaře. Ti se mé žádosti na mé vyžádání ochotně ujali. Tuto svou poslední vůli a pořízení jsem tedy sepsal, učinil a uspořádal ze svobodné, vlastní a nepřinucené mysli, bez návodu či domluvy kohokoli.

Předně a přede vším tímto ze všeho nejdříve stanovuji: pokud toto pořízení nabude platnosti řádného a právoplatného testamentu, chci, aby platilo podle veškerého práva a obyčeje v plném rozsahu. Kdyby však mělo nějaký nedostatek a nemohlo platit jako řádný testament, chci, aby mělo alespoň sílu a moc kodicilu, případně nejtrvalejší poslední vůle – podle toho nejlepšího, jak jen to z práva a obyčeje může mít platnost, s plným vyhrazením.

Nejprve, přede vším časným majetkem, poroučím svou duši všemohoucímu Bohu a své tělo zemi k řádnému pohřbu; žádám si také křesťanský pohřeb.

Dále (item): dům a dvůr spolu s kusy polí, luk a zahrad, které k němu náležejí a leží, i s příslušenstvím, budiž předem vyčleněno, jak se sluší a patří.

Dále (item): chci, aby po mé smrti a po smrti mé manželky byl tento majetek rozdělen mezi mé děti a dědice rovným dílem a po otcovsku zděděn, přičemž nejmladší dítě by mělo mít a užívat právo požívání (usufructus). Pokud by však některé z mých dětí zemřelo ve svých mladých letech, dříve než by dosáhlo svého pravého věku, připadne jeho díl ostatním dětem a zdědí jej ony (právo přírůstku).

Dále (item): chci, aby dále bylo dáno do špitálu (chudobince), pokud to spadá do obvodu rady, podle náležitosti, tak aby se vše stalo, jak výše uvedeno.

Nakonec a naposledy: pokud by některý z mých dědiců a dětí nebyl s touto mou poslední vůlí spokojen a chtěl by ji napadat nebo se jí vzpírat, ať takový ztratí svůj náležitý dědický díl.

(Závěr listiny, tedy koroborační doložka, se v dochovaném textu nezachoval, případně je nečitelný. Listina byla pořízena roku 1616.)

Na rubu listiny je poznámka: „Poslední vůle Kašpara Schustera. Publikováno (vyhlášeno) dne 7. července [16]64[?].“

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Ve jménu svaté, vysoce velebené a nerozdílné Trojice. Amen.

Známo a na vědomí budiž tímto všem, že já, Kašpar Schuster [měšťan zdejší ve Slavkově (Schlackenwald)], ačkoli jsem nyní při dobrém rozumu a zdravém úsudku a jinak ani tělesně žádnou nemocí stižen nejsem, přece jsem pamětliv toho, že člověku není nic jistějšího než časná smrt a naproti tomu nic nejistějšího než hodina a čas této smrti … [uváživ], že napříště nemám v tomto údolí běd žádnou jistou hodinku, nýbrž stojím před všemohoucím Bohem jako poutník v tomto pomíjivém [životě] … a poněvadž tedy není nic jistějšího než časná smrt, jež se musí a má státi, proto já — ač hodina a čas této smrti jsou mi zcela skryty a nejsou mi známy —

aby po mém skonu nepovstal žádný spor, různice nebo nesnáz, … když mě všemohoucí Bůh milostivě obdařil a nadělil časným statkem i dětmi, které jsem se svou manželkou zplodil v manželství … z toho všeho tedy, jakkoli je mi to milé, a dříve než odejdu, činím ze zrale uvážené mysli … a to v přítomnosti ctihodných a moudrých pánů Melchiora Wülhaua, [rychtáře (městského soudce) zdejšího ve] Slavkově, Kašpara Hanßenhalße[?] a dalších členů rady, a Hanse Schaduba[?], ustanoveného městského písaře, kteří se mé žádosti na mé vyžádání nezdráhali vyhovět … tuto svou poslední vůli a pořízení, ze svobodné, vlastní a nepřinucené mysli … bez návodu či domluvy kohokoli jsem ustanovil, učinil a uspořádal.

[Předně a přede vším] také tímto ze všeho nejdříve, pokud to nabývá platnosti řádného a právoplatného testamentu, [chci, aby] to vše podle ustanovení veškerého práva a moci [platilo] … a kdyby to mělo nějaký nedostatek a nemělo platit jako řádný či takový testament, [aby to pak] mělo sílu a moc kodicilu [nebo jinak] nejtrvalejší poslední vůle, podle toho nejlepšího, jak jen to z práva a obyčeje může míti platnost, s plným vyhrazením …

Nejprve [a přede vším časným statkem]:
[poroučím svou duši] všemohoucímu Bohu a své tělo zemi k řádnému pohřbu; [a žádám též] křesťanský pohřeb. …

[Item:] [dům a dvůr, spolu s kusy polí, luk a zahrad, které k tomu náležejí a leží, s příslušenstvím,] budiž napřed [vyčleněno/odečteno], což se sluší a patří …

[Item:] [a chci, aby po mé smrti a po smrti mé manželky] to bylo mezi mé děti a dědice rovným dílem a po otcovsku rozděleno a zděděno, a nejmladší dítě aby mělo a užívalo užívací právo (usufructus). Pakliže by však někdo z mých dětí zemřel ve svých [letech] (dříve než dosáhne svého pravého věku), pak jeho díl připadni ostatním [dětem] a buď jim zděděn (právo přírůstku).

[Item:] [chci, aby] [poté Bohu všemohoucímu[?] / na záduší] bylo do špitálu (špitálu chudých) dáno … pokud sahá obvod rady, podle náležitosti, aby se vše tak, jak výše uvedeno, stalo.

[Závěrem a naposledy, pakliže] by někdo nebo druhý z mých dědiců a dětí nebyl s touto mou poslední vůlí spokojen a chtěl by ji napadat a odporovat jí, ten ať pozbude svého náležitého dílu …

[Závěr / koroborace se v dochovaném textu nezachoval, resp. je nečitelný. — Datum pořízení: rok 1616.]

[Dorsální (rubový) záznam:] „Poslední vůle Kašpara Schustera. Publikováno (vyhlášeno) dne 7. července [16]64[?]."

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

In Nahmen der Heyligen, hochgelobten und unzertrennten Dreyfaltigkait. Amen.

Kundt und zu wissen sey hiemit menniglich, daß Ich Caspar Schuster [Bürger alhie zu Schlackenwald], ungeacht [daß ich anjetzo bey] guter Vernunfft und Verstandt, [auch sonst körperlich] keiner [Kranckheit] beladen, dennoch [bedacht], daß dem Menschen [nichts] gewissers, dann [der zeitliche Tod, und wider nichts ungewissers, dann die Stund und Zeit desselbigen] … [betrachtet], daß ich [hinfüro] kein abscheulich [Stündl] in [diesem Jammerthal] hab, sondern vor [Gott dem] allmächtigen [als ein Pilgram in dieser zergänglichen] Labung[?] … [und weil also] kein [gewisser] denn der [zeitliche] Tod, soll und mueß [geschehen werden]: [derhalben so] hab ich, [die Stund und Zeit gantz verborgen und mir] nit [bewußt] …

[damit nun nach meinem] absterben kein [Span], Irrung oder [Unrichtigkeit] entstehe, … [nach dem mir] der allmächtige [Gott] mildiglich [bescheret und beygeworffen] [an] zeitlichem Guet und Kindern, welche ich mit [meiner] Hausfrawen [ehelich] erzielet … [von solchem allem aber so lieb mir ist, und ehe ich aber] hinweg [scheide], gib ich [von wohlbedachtem] Gemüth … und zwar in [gegenwart] der Ehrenvhesten und weisen Herrn Melchior Wülhau, [Stadtrichter alhie zu] Schlackenwald, Caspar Hanßenhalß[?] und ander theils[er] des Raths, und Hans Schadub[?], verordneten Stadtschreibers, welche sich mein begehren [auf mein erfordern] nicht [haben] beschweren laßen … dieses meines letzten willens und Ordnung, aus [freyem,] eigenem [unbezwungenem] Gemüthe[?] … ohne einiges Menschen Anlaitung [oder Beredens?] gesetzt, gemacht und geordnet.

[Des nach und vor allen Dingen] auch hiemit zum allerersten, [da es] zu einer [Crafft eines rechtmäßigen Testaments] reicht [und gelangen mag], [will ich, daß] alles dasselb nach [Verfaßung aller rechtlichen Geist und Gewalt] … und wo dasselb einigen Mangel hätte, [nicht] für ein [ordentlich] oder [solch] Testament gültig [sein möchte], [daß es alsdann] crafft und macht eines Codicills [oder sonst] der [beständigsten] letzten willen haben soll, nach den allerbesten, als es von Recht und Gewohnheit immer [Crafft] [haben] kann und mag, mit voller [Erclärung] …

Anfänglich [und vor allen zeitlichen Gütern]:
[befelhe ich mein Seel] dem Allmechtigen [Gott], und meinen Leib [der Erden zu ordentlicher] Begräbnuß; [so] schein[t mir] [auch ein] [Christlich Begräbnuß] zu thun. …

[Item:] [an Haus und Hof, sambt den] Stück [Feldern, Wiesen und Garten,] [so darzu gehörig und gelegen, mit der Zugehörung,] zu einer [vorauß geschlagen] werd, [welches sich ehrlich anschickt …]

[Item:] [und will ich, daß nach meinem und meiner Hausfrawen Tod, dasselb under meine Kinder und Erben gleich und gevatterlich getheilt und vererbt werden, und das jüngste Kind] [den] [Usumfructum] [haben und gebrauchen soll]. Im fall aber einer [ad alterum/ad anderen] [meiner Kinder] zu Ihren [Tagen] [(ehe es zu seinem rechten Alter)] [verschiede], so soll [dessen] Theil [auf die andern fallen und vererbt werden].

[Item:] [will ich, das nachmaln Gott dem Allmechtigen[?]] [in das Spital gegeben] soll [werden] … [auf des Rathes Bezirk] reicht, nach Gebühr, damit alles, wie obangezeigt, geschehen werd.

[Beschließlich und zum letzten, im] fall einer oder das ander meiner Erben und Kinder mit diesem meinem letzten willen nicht zufrieden sein und [an]fallen [und an]fechten wolle, der solle [seines] gebührenden Theils [verlustig] sein …

[Schluss/Corroboratio fehlt im erhaltenen Text bzw. unleserlich. — Datum der Errichtung: 1616.]

[Dorsalvermerk:] „Caspar Schusters letzter Will. Publicirt die 7. July [16]64[?]."

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 1117

Purkmistr a rada města Horního Slavkova dávají Samuelu Scheffelovi v léno mlýn ležící v Údolí mezi městy Loktem a Horním Slavkovem.

Datace: 29.09.1616

Listina z roku 1616, kterou purkmistr, rada a obec svobodného horního města Slavkova (Schlackenwald) stvrzují a obnovují starší královský lenní list týkající se brusného/pilního mlýna mezi Slavkovem a Loktem. Do textu je doslovně vložen původní lenní list, patrně z roku 1516, jímž byl mlýn (tehdejším držitelem Sebastianem Mauerem) zavázán k odvádění lenního úroku a poddanské věrnosti panství Slavkov, stejně jako ostatní poddaní tohoto panství. Slavkovská rada nyní tuto svobodu a povinnosti potvrzuje i pro budoucí držitele mlýna, bez újmy pro ně či jejich potomky.

My, purkmistr a rada spolu s celou obcí císařského svobodného horního města Slavkova (Schlackenwald), tímto otevřeným listem každému oznamujeme a stvrzujeme následující.

Na svém místě bylo přijato a vyslyšeno, že kdysi měl jistý Schöffel na čas v léno brusný, respektive pilní (mlecí) mlýn ležící mezi Slavkovem a Loktem. Tento mlýn kdysi patřil nebožtíku Johannovi [z Plavna?] a náležel do poslušného odvádění úroku, přičemž zmíněný mlýn tehdy — a jak se zdá dosud — patřil [rodu] z Plavna. Opakovaně totiž bylo zadrženo veškeré úročné i tzv. hauereye (důlní či řemeslná dávka), a to jak ze strany [držitelů], tak i poddaných — text zde předlohu obsahuje hustou, těžko rozlouskatelnou úrokovou a lenní formuli, kterou proto podáváme jen ve zkratce.

Dále se uvádí, že s právem a soudní pravomocí náleží věc jinak zdejšímu městu Slavkovu, a to k výše zmíněnému statku, nikoli natrvalo — tak, jak nyní vládnoucí Jeho císařská a královská Milost z nejmilostivější vůle rozhodla. Proto jsme se rozhodli jim výše zmíněnou nabytou svobodu z královské moci potvrdit a obnovit, a to tak, jak zní původní královský lenní list doslova, slovo od slova, takto:

Vložený (starší) lenní list:

„Já, [jméno], … lenní svědek a horní mistr[?] … reformace horního města Slavkova … Jeho královské Milosti Koruny české … veřejně přiznávám sobě i svým potomkům, že jistý mlýn, se všemi úroky a hauereye, byl svěřen zmíněnému Sebastianu Mauerovi jako tehdejšímu držiteli mlýna, který je mi povinen [tyto povinnosti] prokazovat. Zmíněný Sebastian Mauer má mně odvádět lenní úrok ze zámku a panství Slavkov, s přísežnými povinnostmi, věrností a poddanskou poslušností — tak jako ostatní poddaní a chudí lidé příslušející k panství Slavkov, s ním spojení a k tomu oprávnění. Stejně tak i moji milí [potomci] a všichni budoucí držitelé zmíněného mlýna jsou mi povinni lenním úrokem, jak se sluší" — a zde opět následuje hustá, opakující se lenní formule, kterou uvádíme jen zkráceně.

Vydáno bylo po narození Krista, našeho milého Pána, léta patrně tisícího pětistého šestnáctého (1516), po dni svatého Antonína (tedy po 17. lednu).

Opět vystavitel — dispozice z roku 1616:

Když jsme toto vše uvážili, potvrzujeme tímto listem a jeho mocí vše v plném rozsahu a v té podobě, v jaké to zmíněný Schöffel jako svobodný, vlastní a plně oprávněný držitel kdysi obdržel — a to na základě vědomé královské svobody a lenního listu. Toto potvrzení a obnovení se týká i potomků dosavadních držitelů a budoucích držitelů tohoto pilního mlýna ve Slavkově, kteří mají být chráněni proti komukoli před překážkami a nátlakem. Budoucí a příští držitel zmíněného slavkovského mlýna přitom zůstává v lenním poměru [k panství], jak bylo potvrzeno a obnoveno.

Žádný nátlak se tím nezavádí — ani my, ani nikdo z nás, ani jejich potomkům nemá být způsobena žádná škoda, újma či obtíž, a vše se má dít bez lsti.

(Datace a zpečetění se nacházejí v nepopsané části listiny s přivěšenou pečetí; další čitelný datovací řádek se nedochoval.)

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

[Velké ozdobné písmo / intitulace:] My, purkmistr a rada spolu s celou obcí císařského svobodného horního města Slavkova (Schlackenwald / Horní Slavkov) — vůči každému přiznáváme a tímto otevřeným listem oznamujeme a stvrzujeme, že na svém místě bylo přijato a vyslyšeno [toto]: že kdysi Schöffel měl [v léno] na čas, [a to ohledně] brusného nebo [pilního/mlecího] mlýna mezi Slavkovem a Loktem (Ellbogen), kdysi náležejícího nebožtíku Johannovi [z Plavna?], jenž patřil do poslušného odvádění úroku tak, jak již vícekrát zmíněný mlýn atd. v té době a dosud … náležel … [z] Plavna, neboť … bylo opakovaně zadrženo veškeré úročné a hauereye (důlní/řemeslná dávka), což … i poddaní … [… hustá úroková a lenní formule, zde zkrácena …].

[Pokračování:] … s právem a soudní pravomocí, ale zdejšího města Slavkova jinak … dobře k vícekrát zmíněnému statku, a nikoli … trvale, jak nyní vládnoucí Jeho císařská a královská Milost z nejmilostivějšího [rozhodnutí] … [jsme se rozhodli] jim dříve zmíněnou nabytou svobodu z královské moci potvrdit a obnovit, … jak [zní] královský originální lenní list doslova od slova ke slovu takto:

[Vložený lenní list, podán zkráceně:] Já [jméno], … lenní svědectví a horní mistr[?] … reformace horního města Slavkova … Jeho královské Milosti Koruny české … veřejně přiznávám sobě i svým [potomkům], že … jistý mlýn, veškeré úročné a hauereye … zmíněný Sebastian Mauer jakožto toho času držitel mlýna [je zavázán] … mně je povinen prokazovat[?]; avšak [má] zmíněný Sebastian Mauer … mně [odvádět] lenní úrok ze zámku a panství Slavkov, s přísežnými povinnostmi, [věrností] a poddanskou věrnou poslušností … tak jako jiní poddaní a chudí lidé příslušející k panství Slavkov, [s ním] spojení a oprávnění. Tak jako moji milí a potomci a všichni držitelé zmíněného mlýna jsou mně [povinni lenním úrokem], jak se sluší … [… hustá opakující se lenní formule, zde zkrácena …]. Dán pak po narození Krista, našeho milého Pána, roku tisícího pětistého [šestnáctého (1516)], … po dni sv. Antonína (17. ledna).

[Opět vystavitel, dispozice z roku 1616:] Když jsme tedy uvážili … [potvrdili jsme] toto tímto a mocí [listu], zcela a tím způsobem, jak [to] zmíněný Schöffel jakožto svobodný, vlastní a plně oprávněný držitel obdržel, … na základě vědomé … královské svobody a lenního listu … bez [překážky pro] potomky držitelů a budoucí držitele tohoto pilního mlýna ve Slavkově, [chráněni] proti komukoli před překážkou a nátlakem, avšak s [tím, že] budoucí a příští držitel zmíněného Slavkova [zůstává] v lenním poměru … [potvrzeno a obnoveno]; … žádný nátlak, [tak] abychom ani my, ani kdokoli z nás, jeho potomkům [nezpůsobili] škodu, újmu či obtíž, a aby se [to] stalo bez [lsti]. [Datace a zpečetění v nepopsané části listiny s přivěšenou pečetí; bez další čitelné datovací řádky.]

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

[Große Auszeichnungsschrift/Intitulatio:] Wir Burgermeister vnd Rath sambt gantzer Gemein der Kayser-/lichen freyen Bergkstadt Schlackenwaldt — bekennen gegen Jedermenniglich, mit diesem offenen Brieff bekennen vnd zu[er]künden, Das an seinem ortes be-/kommen vnnd erhören [ist], ist daruon Schöffel der Zeit zum [Lehen?] jaar, [betreffend] die Bru- oder [Sag-/maß]mühl zwischen Schlackenwaldt vnd Ellbogen, weiland Johann [von Plauen?] ge-/[hörig], in gehorsame Zinßvernemung gehörig, wie ehe mehrgedachte Mühl etc. der Zeit vnnd noch kein Vrsiandt[?] gewes[en], … gehörig van Plauen zum, alß die … mehrmals allen Zinß vnnd Hauerey verzogt [worden], welch der jenigen ab vnnd auch der Vnterthanen … [… dichte Zins- und Lehensformel, hier verkürzt …].

[Fortsetzung:] … mit Recht vnd Gerichtszwang aber der hiesigen Stadt Schlackenwaldt anders … wol [zu] mehrgedachten Güth, alß vnnd nicht … verbleiblicher viel, alß die jetzt regirende Kay: vnd Kün: Mtt: aus allergnädigster … [haben wir] ihr vorgedachte erlangte Freyheit von Königlichwegen Confirmiren vnnd vernewen [wollen], … wie [das] Königische Original-Lehenbrieffs eygentlich von Wort zu Wort lautet, wie folgt:

[Inserierter Lehenbrief, verkürzt wiedergegeben:] Ich [N.N.], … Lehenzeugnus vnnd Bergkmaister[?] … Reformation der Bergkstadt Schlackenwaldt … Kön: Mtt: der Cron Behaim … bekenne öffentlich zu mir vnnd meinen [Nachkommen], daß … etliche Mühl, aller Zinß vnnd Hauerey … der gemelter Sebastian Mauer als Innhaber dieser Zeit der Mühl [verpflichtet], … mir zu weisen schuldig sein soll[?]; Doch [soll] gemelter Sebastian Mauer … mir Lehnzinß deß Schloß vnnd Herrschafft Schlackau mit Aidtpflichten, [Treue] vnnd Vnterthänigkeit getrew … wie ander Vnterthanen vnnd arme Leuth zur Herrschafft Schlackau [ge]hörig, verwandt vnnd berechtiget sein. Wie meine liebe vnnd Nachkommen, vnnd alle Innhaber der gemelten Mühl von mir [Lehnzins schuldig], wie sich gebührt … [… dichte wiederkehrende Lehensformel, hier verkürzt …]. Der geben ist nach Christi vnsers lieben Herrn Geburt Tausent Fünffhundert vnnd [Sechszehen] Jahr, … nach St: Antonij tag.

[Wieder Aussteller, Dispositio von 1616:] Wann wir denn angesehen … [haben wir] solches hiermit vnnd in Crafft, [in] all vnnd der Gestalt, wie gedachter Schöffel eine freye, eygene vnnd alle berechtige Innhaber [es] bekommen [hat], … wißentlich[er] … königischer Freyheit vnnd Lehenbrieffs … ohn der Innhaber Nachkommen vnnd künfftiger Innhaber dieser Sagmühl Schlackau, vnter manniglich der Hinderung vnnd Zwang, Doch m[it] … bey Nachkommer vnnd künfftiges Innhaber des gemelten Schlackau an der Lehnschafft … [confirmirt vnd vernewt]; … nichts Zwang, wir auch vnsers manniglich an seiner Nachkommer, sonder Schaden, Nachtheil oder Beschwer[lich], vnnd ohne [Gefährde] geschehen. [Datum/Besiegelung im unbeschriebenen Teil mit anhängendem Siegel; ohne weitere lesbare Datierungszeile.]

Zobrazit originál na Porta fontium →

Listiny m. Horní Slavkov · SOA Sokolov source →
Crop from the chronicle original

Listina města Horní Slavkov č. 1121

Michael Ringer z Horního Slavkova potvrzuje, že mu bylo radou města Horního Slavkova půjčeno 50 zlatých z peněz dětí jeho sestry Markéty Scheffelové.

Datace: 30.10.1616

Listina z 30. října 1616 je kvitancí (potvrzením o vyrovnání dluhu) sepsanou v Horním Slavkově. Měšťan Michel [?] v ní stvrzuje, že si od komorníka Adama Widische [Baumstadta?], jednajícího jménem počestné a moudré městské rady, vypůjčil kvůli své sestře Margaretě Schäfflové [?] patrně 50 zlatých v české měně na své nutné živobytí. Michel potvrzuje přijetí peněz v hotovosti a prohlašuje dluh za vyrovnaný, což stvrzuje svou pečetí.

Já, Michel [?], měšťan a obyvatel Horního Slavkova (Schlackenwaldu), tímto vyznávám a doznávám, že jsem si od pana komorníka Adama Widische [Baumstadta?] – jednajícího jménem počestné a moudré rady – vypůjčil peníze na potřeby své sestry Margarety Schäfflové [?]. Šlo patrně o 50 zlatých české měny, přičemž zlatý se počítal po šestasedmdesáti krejcarech, čili správně po čtyřiceti groších. Tyto peníze jsem si vypůjčil ke svému nezbytnému živobytí.

Uvedenou částku 50 zlatých mi pan komorník Adam Widisch skutečně vyplatil v hotovosti a já jsem ji řádně převzal do svých rukou.

Proto tímto kvituji pana Adama Widische, komorníka, jednajícího jménem počestné a moudré rady, z této částky 50 zlatých jako bezpochyby vyrovnané, prosté a zproštěné veškerého dluhu. Na stvrzení toho jsem na konec této listiny přitiskl svou pečeť.

Dáno v Horním Slavkově dne 30. října roku [1]616.

Zobrazit doslovný překlad (Opus, strojový)

Já, Michel [?], měšťan a obyvatel tamtéž v Horním Slavkově (Schlackenwald), vyznávám a doznávám, že jsem si od pana komorníka (kamerára) Adama Widische [Baumstadta?], jménem počestné a moudré rady, kvůli své sestře Margaretě Schäfflové [?], vypůjčil [padesát?] zlatých české měny — počítaje zlatý po šestasedmdesáti krejcarech, čili správně po čtyřiceti groších — ke svému nezbytnému živobytí (na nutné vydržování).

Tyto [peníze, 50 zl.] mi pak v hotovosti pan komorník Adam Widisch předal a já jsem je rovněž do svých jistých rukou přijal a obdržel.

Proto kvituji pana Adama Widische, komorníka, jménem počestné a moudré rady, z této částky bez jakékoli pochybnosti 50 [zl.] jako vyrovnané, prosté a zproštěné (quitt, ledig und los). Pro větší stvrzení toho jsem na konec této listiny přitiskl svou pečeť (petschaft). Dáno v Horním Slavkově dne 30. října roku [1]616.

Zobrazit přepis originálu (německy, Opus — místy nejisté [?])

Ich Michel [?] Burger vnd Innwohner daselbst zu Schlackenwaldt bekhenn vnd betenne, das ich von dem herrn Cämmerer Adam Widisch [Baumstadt?] anstat E. E. V. W. Raths von wegen meiner Schwester Margaretha Schäfflin [?] [fünffzig?] gulden böhmischer landtwerung — den gulden zu sechs vnd siebentzig kreützern oder recht vnd vierzig groschen gerechnet — zu meiner notdürftigen vnderhaltung herauß geborget.

Welche [50 fl.] mir dann baar durch den herren Cämmerer Adam Widisch sindt zugestellt worden, ich dieselbe auch zu meinen sichern händen empfan[g]en vnd eingenangen [= eingenommen].

Sage derowegen dem herrn Adam Widisch Cämmerer anstat E. E. V. W. Raths vber solches vnuerdächtig 50 [fl.] hiermit quitt, ledig vnd loß. Dessen zu mehrer becräfftigung willen hab ich zu endt dieser schrifft mein pettschafft [?] hierzu gedruckt. Actum Schlackenwaldt, 30. Octob. Anno [1]616.

Zobrazit originál na Porta fontium →